Vzpomeňme, že poprvé ztratila scéna Jiřího Suchého (a tehdy ještě i Jiřího Šlitra) střechu nad hlavou začátkem let šedesátých - z dopuštění úřadů, jež nelibě nesly poetiku mladého souboru. Na konci kočovného období ale čekal divadlo novotou vonící sál v pasáži Alfa, jenž se stal domovem nejslavnější - víc než čtvrtstoleté - éry divadla. Konec mu přinesla restituce: z pasáže Alfa se opět stala pasáž Stýblova a od té doby utěšeně chátrá. Semafor našel po kratším bloudění Prahou milé přístřeší ve sklepě Karlínského divadla, jenže tam v létě 2002 našla cestu Vltava. Utonulo mnohé, elán nezdolného sedmdesátníka Jiřího Suchého však nikoli. Jeho minisoubor se statečně opět vydal na kočovnou pouť pražskými sály, jimž se někdy ani moc nedalo říkat divadelní. Až se našla osvícená radnice Prahy 6 a nabídla nejen prostor zrušené tančírny Globus, ale i potřebné prostředky k rekonstrukci. A tak má dnes Semafor ještě jednou zelenou a Jiří Suchý kypí nápady a plány - ve věku, kdy mnozí jeho vrstevníci leda tak sypou v parku ptáčkům.
Po úvodním koncertu, jenž potěšil hlavně pamětníky semaforských velkých časů, se dočkala premiéry komedie Jako když tiskne, v níž si autor vyřizuje účty s bulvárními médii. Farář Macháček svádí nerovný boj s prolhaným listem Šok a divák shledává, že s bulvárem je to jako s lidskou hloupostí: vyhrát se s ním nedá, ale neradno mu dát pokoj, neboť jinak nás zaplaví jako ta povodeň. Jednoznačně zralejší jevištní tvar však nabízí druhá dejvická premiéra nazvaná Pension Rosamunda. Zatímco Jako když tiskne je kabaretním pásmem, Pension možno označit za komorní hudební komedii. Přičemž - paradoxně - je scénář Pensionu Rosamunda vlastně dost zaprášený, Jiří Suchý ho s režisérem Vítem Hrubínem psal už v osmdesátých letech s myšlenkou na film. Jenže jako filmař měl opět smůlu. Hrubín sám v té době dlel za velkou louží, producent se usilovně hledal, leč nenašel - a nakonec režisér předčasně zemřel. Osud...
Děj komedie Pension Rosamunda se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století a má vlastně kriminální zápletku. Předvádí divákům nevšední vzpouru lehkých dívek v mile starosvětském hambinci, krom toho běží o ukradený kufr s dědictvím a taky o nerovný boj s mafiány. V ději nechybějí ani výpravné a akční scény, leč v duchu semaforské poetiky se na scéně nepředvádějí, nýbrž - předčítají. Je to úsporné a kouzlem nechtěného veselé. Představení samozřejmě dominuje dvojice Jitka Molavcová (okouzlující bordelmamá) a Jiří Suchý (taxikář Haluz), ale nekazí jim to ani Jiří Štědroň coby mafián Nobilis, Václav Kopta, Jolana Smyczková, Michal Stejskal... Hudební složku tvoří zapomínané písně Jaroslava Ježka s texty Voskovce a Wericha, ale - překvapivě - i Vítězslava Nezvala. Obě finálovky složil a otextoval Jiří Suchý, představení s aktéry nastudoval Jiří Svoboda. Zkrátka, první sezona se kousek od dejvického "kulaťáku" rozběhla slibně a nezbývá než doufat, že bulvár i mafie nechají Semafor na pokoji a že Jiřímu Suchému ještě dlouho vydrží jeho nápady a nezdolný optimismus.