Měsíčník Policista

Dárky z Blaníku

Vyšlo v čísle 2/2006

Procházka po Praze"Pan prezident je doma," spokojeně konstatoval kluk přibližně sedmiletý. Dole pod petřínskými stráněmi leželo hlavní město a nad hradním areálem vlála prezidentská vlajka.

"Přibližně ve stejném místě, kde vidíte Karlův most, stával dříve kamenný most Juditin, a ještě před tím tu býval brod spojující obě části přemyslovského sídla," vysvětlovala průvodkyně.

V houfu různě starých dětí byly některé v Praze poprvé v životě.

"Hele, tam hoří!"

Nehořelo. Jen paprsky zapadajícího slunce se odrážely v pozlacené gloriole svatého Ignáce a záře brzy pohasla. To bylo uklidňující. Tatínek malého chlapce přišel totiž při hašení jednoho požáru v Ostravě o život.

"Osamocená věž před průčelím Týnského chrámu je věž Staroměstské radnice, v té je taky umístěn slavný orloj, na který se přibližně za hodinu podíváme."

Těžká nákladní loď zvolna plula po hladině Vltavy, ze strahovské vyhlídky se zdála maličká jako dětská hračka.

"Budeme pokračovat."

Stráž před prvním hradním nádvořím vyvolala větší zájem než samotná Matyášova brána, kluci obdivovali klasické pušky, dívky litovaly vojáčky, že musí tak dlouho bez hnutí mrznout.

Katedrála svatého Víta, Zámecké schody a jedinečná galerie barokních soch na Karlově mostě. Potom vánočně vyzdobené Staroměstské náměstí.

Nahoře, proti temné obloze, zářila silueta Pražského Hradu. V některých oknech se svítilo, neboť pan prezident byl právě doma.

* * *

Nadace policistů a hasičů - vzájemná pomoc v tísni má za sebou tři roky existence a v předvánočním čase uspořádala již druhé setkání, na něž se ze všech koutů země sjely manželky a děti policistů a hasičů, kteří přišli o život při výkonu služby.

První podobná schůzka se vešla do jednoho dne a byla trochu uspěchaná, proto pořadatelé tentokrát pozvali své hosty do hlavního města na dvoudenní výlet. Bylo to rozumné rozhodnutí, i tak letěl čas náramnou rychlostí.

Příjezd, oběd, procházka městem. A v půl sedmé večer otevřené dveře paláce Blaník, kde Hudba hradní stráže a Policie České republiky vítala hosty polonézou Antonína Dvořáka z opery Rusalka.

Francouzský spisovatel z časů třicetileté války La Rochefoucauld je dodnes známý sbírkou poněkud hořkých morálních úvah a aforismů. Jeho výrok - všichni máme dosti síly, abychom unesli neštěstí druhých - se stal o tři sta padesát let později mottem nadace policistů a hasičů.

V úvodu blanického nadílení ředitel nadace Vladimír Šutera zhodnotil uplynulý rok, který byl bezesporu velmi úspěšný. Zásluhou sponzorů - od těch velikých, jako je například nadace Duhová energie, Česká podnikatelská pojišťovna, dětská dopravní nadace, Česká spořitelna či Zdravotní pojišťovna a Zařízení služeb Ministerstva vnitra, až po nejdrobnější dárce, kteří přispěli třeba jen padesátikorunou - se podařilo získat víc než dva miliony dvě stě tisíc korun. To umožnilo splnit všechny poměrně velkorysé plány a připravit dobrou pozici pro příští rok. Vedle jednorázového příspěvku 20 000 korun na každé dítě a pravidelného placení životního pojištění a stavebního spoření pro děti, které přišly o některého z rodičů po roce 2001, bylo možno zařídit ještě řadu jiných věcí. Například rozšířit pomoc i pro policisty a hasiče těžce tělesně postižené následkem zranění utrpěného v přímé souvislosti s výkonem služby.

Procházka po PrazePro sedm rodin s dětmi se podařilo zařídit komplexní lázeňskou péči v Karlových Varech, v Luhačovicích a Františkových Lázních, pět rodin mělo zabezpečenou společnou rekreaci, jedenáct dětí se mohlo v zimě na horách učit lyžovat.

Celkově se nadace pomáhá starat o padesát devět dětí z třiceti sedmi neúplných rodin. Po dvou letošních neštěstích, ve službě zahynul jeden hasič a jeden dopravní policista z Karviné, tři děti přibyly. Poprvé však za existenci nadace také dvě děti péči opouštějí, neboť dostudovaly a přišel čas postavit se na vlastní nohy.

* * *

"Přijde paní Kučerová, připraví se paní Vachová."

Šum v sále, ministr vnitra František Bublan a předseda správní rady nadace Stanislav Gross předávají obálky.

"Paní Branišová, připraví se paní Linhartová..."

Člověku chvilku trvá, než si uvědomí, že některá jména už přece zná, už o nich slyšel nebo četl.

Michal Braniš. Bylo mu šestadvacet let, když byl jako člen Pohotovostní motorizované jednotky povolán na pomoc řidiči tramvaje číslo 11 v Nuselské ulici v Praze 4. Mezi cestujícími byl muž celostátně hledaný pro vraždu a začal střílet hned, jak spatřil uniformu. Syn Daniel a dcera Dominika zůstali bez táty.

Jiří Linhart byl třicetiletý pracovník odboru pro boj s organizovaným zločinem. Přibližně rok po smrti Michala Braniše byl zabit při přestřelce s novodobými gangstery v Táboritské ulici. Měl dceru Martinu.

"Paní Nováčková, připraví se paní Hrabá."

Osmadvacetiletý Tomáš Hrabý přišel v srpnu roku 2002 o život pod převráceným hasičským vozem. Zůstal po něm syn Patrik.

"Paní Klimešová, připraví se paní Tobiášová."

Zdeněk Tobiáš, velitel šumperského hasičského záchranného sboru, se po převržení člunu utopil v dubnu roku 2003 při cvičení na řece Moravě. Měl syna Jana a dceru Veroniku.

"Připraví se paní Kožuská."

David Kožuský s kolegou Jaroslavem Gargulou uhořeli při požáru kasina v brněnské Nádražní ulici, když se, bohužel marně, pokoušeli zachránit krupiéra, který uvízl uprostřed plamenů. Po poručíku Kožuském zůstaly tři děti. Dcera Markéta, synové Vít a Adam.

"Prosím paní Stýblovou."

Daniel Stýblo a Ivo Marek zahynuli při zákroku v Protivíně. Stýblo měl dvě děti, Sabinu a Daniela, Marek syna Adama. Mimochodem, poslední dvě vzpomínané události, tragédie v Protivíně a požár v Brně, byly takovým startovacím impulzem, který stál u zrodu hasičské a policejní nadace.

Dárky zpod ozdobeného stromu byly rozebrány, peníze rozdány, na pár okamžiků vzal mikrofon do ruky ministr vnitra František Bublan.

"Víte," poznamenal, "na světě je mnoho bolesti a neštěstí, a když se o tom mluví, lidé zpravidla pokyvují hlavami a říkají, že by se mělo něco udělat. Mělo by se něco stát, mělo by se nějak pomoci. A u takového ušlechtilého záměru to také většinou končí. Zakladatelé nadace se rozhodli, že nebudou jenom mluvit, ale skutečně něco udělají. Jejich dílo funguje a přináší výsledky. Za to bych jim, a samozřejmě všem sponzorům a přispěvatelům, rád poděkoval."

* * *

Druhý den ráno byl na programu výlet. Římskému císaři a králi trvala cesta koňmo celý den, autobus to zvládne za slabou hodinku. Karlštejn.

Procházka po PrazeGotický hrad nad Berounkou, který nechal Karel IV. vybudovat jako pokladnici korunovačních klenotů, nedobytná středověká pevnost. Před dětskými návštěvníky se však všechny brány snadno otevřely.

"Prej je tu hluboká studna."

"Ovšem," souhlasila průvodkyně. Zdánlivě bezedná studna tesaná ve skále kdysi patřila k největším tajemstvím hradu. Přesto, že se dávní havíři dostali až pod úroveň hladiny řeky, na pramen nenarazili, a proto byla z nouze do šachty svedena voda z místního potoka. To ovšem činilo hrad velmi zranitelným a způsob zavodnění studny byl tajen víc než dnešní mobilizační plány.

Kaple svatého Kříže, vyhlídka na hradby, dělové koule coby pozůstatky starých bojů.

Z nádvoří se ozýval dětský křik. Hurá na proslulou výstavu betlémů.

Císař Karel IV. byl jedním z nejvzdělanejších panovníků své doby a sám sepsal poměrně obsáhlé paměti. V jedné pasáži se v nich zmiňuje o tom, jak si váží odvážných lidí, kteří jsou ochotni položit pro svou zem a stát život.

Jejich děti by se mu jistě také líbily.

Antonín JIROTKA