Měsíčník Policista

Trocha tvrdosti neuškodí

Vyšlo v čísle 2/2006

Reforma policejního školství a vlastně vůbec celého resortního vzdělávacího systému Ministerstva vnitra je skutečností. V reálu odstartovala v září bez zbytečné pompy novou Základní odbornou přípravou: ti, kdož v létě přišli k české policii jako nováčci, už ji bez pardonu absolvují. Ale novinek je celá řada i mimo ni: především se zgruntu proměňuje i celý zažitý systém služební přípravy.

Samozřejmě, že reforma vzdělávacího systému plně koresponduje s novým služebním zákonem, situace ovšem poněkud připomíná starořímské právnické rčení o otcovství a mateřství, jež soudí, že matka je jistá, otec vždy nejistý. Osud služebního zákona zůstává totiž jaksi nejistý i nadále, jakkoli byl schválen v parlamentu, reforma vzdělávacího systému však nezávisle na tom začala a nikdo ji už nezastaví. Jakkoli v tom ohledu bylo mezi lidmi nemálo pochyb. Nejen kvůli nim jsme zašli za mužem z nejpovolanějších: plukovníkem JUDr. Čestmírem Šaškem, vedoucím Skupiny vzdělávání a služební přípravy Policejního prezidia.

Jak tedy nová základní odborná příprava nastupujících policistů doopravdy vypadá? A skutečně fakt, že účinnost nového služebního zákona byla opět odložena a text zákona zřejmě projde dalšími proměnami, nijak nemění její tvář?

JUDr. Čestmír Šašek"Opravdu nemění. Zaplaťpámbu, nastavovali jsme totiž systém základní odborné přípravy tak, že je nám vlastně jedno, jestli nový zákon platí, nebo ne. Nezávisle na právním prostředí, které nově - jinak a líp - nastaví věci v kariérním řádu, jsme byli schopni už v roce 2001, kdy končil projekt PHARE na řízení lidských zdrojů, nastavit základní odbornou přípravu, další odbornou přípravu a všechny kvalifikační požadavky tak, jak je požaduje výkon služby, jak si je žádá policejní činnost. Nezávisle na zákonu jsme nastavili postuláty profesního vzdělávání tak, aby odpovídaly potřebám výkonu služby. Základní odbornou přípravu jsme prodloužili na osmnáct měsíců. Předpokládalo se, že do hry vstoupí nové prvky: služební poměr na dobu určitou, tedy na tři roky, a služební zkouška, která má prověřovat - nejen policisty, ale všechny příslušníky bezpečnostních sborů - zda jsou schopni vykonávat službu na dobu neurčitou. Vlastně tedy dostat onu definitivu, jak se kdysi říkávalo. Režim je prostě nastaven tak, aby fungoval v novém právním prostředí. Ale pokud nové právní prostředí zatím není, nic nám to neblokuje. Funguje i tak. Jedeme dál.

Takže vůbec žádné problémy?

"Snad jediný ano. Základní odbornou přípravu jsme měli připravenou tak, aby vrcholila služební zkouškou, která je v zákoně nastavena pro všech pět bezpečnostních sborů shodně. Přičemž ne všechny sbory mají stejně jako policie kompletní vzdělávací systém - my máme šest středních škol a jednu vysokou. Ostatní nemají tak kvalitní zázemí, vesměs jsou taky méně početné, takže by se nevyplatilo je budovat. Ale to jsem odbočil. Zkrátka jsme nastavovali režim tak, že by po školní části následovala řízená odborná praxe - tak, aby vyvrcholila služební zkouškou. Jejíž obsah pregnantně stanoví zákon pro všechny bezpečnostní sbory - i včetně termínů. A my, abychom nedublovali obsah zkoušek, tedy nezkoušeli posluchače víckrát z téhož a vlastně vzápětí, jsme předpokládali, že po dvanácti školních měsících absolvují policisté jednu zkoušku, druhou po dalších šesti měsících řízené praxe, kterým se ta praxe ukončí. A zákon pak do tří let služby žádá zkoušku třetí."

Takže teď to bude jak?

Po dvanácti měsících ukončí policista pobyt ve škole zkouškou podobnou té, jaké se tam dělaly dosud. Vysvědčení o ní stvrzuje, že je její absolvent náležitě vyškolen a v základní míře vycvičen, aby mohl nastoupit do praxe. Aby mohl vykonávat profesi policisty. Řízenou praxi ukončí zkouškou praktickou po dalších šesti měsících."

Ale pořád přesně nevím, jak se oněch osmnáct měsíců bude dělit mezi školu a školní policejní střediska. Dvanáct a šest? Anebo se půlrok, jenž náleží řízené praxí, dál rozčlení?

"Ano. Šest měsíců ve školních policejních střediscích se dělí do tří částí. První, měsíční, předchází studiu ve střední policejní škole a má dát nováčkům základní návyky, bez nichž se v ozbrojeném sboru nemohou obejít. Musí si zvyknout na stejnokroj, na pořadové vystupování, kázeň, naučí se základu zacházení se zbraněmi. Pak následuje rok ve škole, ukončený zkouškou. O tom už jsme mluvili. Pak další dva ucelené měsíce praxe ve středisku a po nich ještě tři, v nichž se střídají pobyty u útvaru, kde bude policista zařazen, s různě dlouhými návraty do školního střediska. Tyto tři měsíce se ale rozloží do jedenadvaceti měsíců, během nichž se policista bude k různě dlouhým soustředěním do školního policejního střediska vracet a procházet dalším školením. Bude v kontaktu se svými instruktory a poznatky z praxe u útvaru bude s nimi konzultovat. A teprve pak ukončí celý vzdělávací a výcvikový proces poslední zkouška - vlastně tedy po třech letech vzdělávacího období."

Přičemž lze zřejmě předpokládat, že až k ní za tři roky dojdou první absolventi, ti, kteří letos na sklonku léta k policii nastoupili a novou "zopku" už začali dělat, bude už nový služební zákon snad v platnosti a půjde tedy o onu slavnou zkoušku služební, po níž bude následovat služební poměr na dobu neurčitou...

"Doufejme. Zdá se to složité, ale takový je život. Chci ale znovu zdůraznit, že největší novotou v základní odborné přípravě není její délka, ale zásadně nové pojetí. Policista během přípravy má získávat schopnosti a kompetence, nikoli biflovat prefabrikované znalosti. Cílem nejsou ani základní modelové situace, jakkoli představují stále užívanou metodu. Ale nechceme, aby policisté dokonale nacvičili jednu jedinou variantu konkrétní situace, a tím to skončilo. Realita přece přináší nepřeberné množství variant a policista si s nimi musí vědět rady. Služba není nikdy stejná a může jej postavit před naprosto novou situaci. Cílem tedy je, aby i v ní dokázal reagovat. Zúžili jsme proto zakázku pro školy, vypustili jsme méně nutné části učiva. A soustředili se na ty fundamentální."

A přitom se devět měsíců ve škole prodlužuje na dvanáct?

"Ano, je to tak. Ve spolupráci s ministerstvem a školami samými - a chci vyzvednout, že to byla spolupráce velmi přínosná - jsme formulovali náplň práce, již policista u základních útvarů dělá, a pro niž by měl být vybaven znalostmi a dovednostmi teoretickými i praktickými. A tyto kompetence jsme vtělili do osnov výuky a rozčlenili do bloků tak, aby se policista učil věci opravdu praktické - a aby je v jediném náporu zvládl ze všech úhlů."

Buďte konkrétní...

"Dobře. Vezměme si třeba ohledání místa činu a zadržení pachatele na místě činu... Snaha je, aby nastupující policista tohle téma neměl ve škole rozložené do šesti či osmi měsíců studia. Aby o něm neslyšel v lednu z pohledu právního, v únoru z aspektu použití služebních donucovacích prostředků a zbraně, za další dva měsíce z pohledu psychologie - a pak třeba za čtyři týdny z pohledu kriminalistiky, nato ještě ohledně taktiky... Ne. Je třeba soustředit výuku v jeden kompaktní ucelený blok. A to se nyní stalo a děje a my věříme, že výsledky na sebe nedají dlouho čekat. A že do praxe půjdou kvalitněji připravení policisté."

Posluchači se přizpůsobí snadno, ale dost velké nároky asi změna znamenala pro učitele. Byli přece zvyklí jet už zavedeným způsobem...

"Ano, pro ně změny rozhodně nejsou snadné, ale nová výuka nabíhala postupně a dnes už si na ni vesměs zvykli. Jde nám o to, aby své žáky neučili jen dokonale zvládat prefabrikované situace, ale aby je učili myslet v intencích předpisů a podle nastalé situace správně reagovat. Protože modelová situace je hezká věc, ale realita přináší nepřeberné množství dalších možností vývoje."

Jenže to policista beztak doopravdy pochopí a zvládne až po několika letech praktické služby, ne?

"Jistě, my taky nečekáme, že školy teď začnou produkovat dokonalé všeználky. Chceme jen lidi, kteří budou s to velmi rychle začít pracovat samostatně. Učivo se tedy pro ně nově rozdělilo do daného počtu tematických bloků, limitovaného časovými možnostmi. Doba, strávená ve škole, se sice vskutku prodloužila o tři měsíce, ale ani tak není hodin nazbyt. Změnit stereotypy zavedeného myšlení nebylo snadné, ale povedlo se."

Když mladý člověk nastupuje k policii, jde o víc, než je běžný nástup do nového zaměstnání?

"Jistěže. Přichází ležérní civil a v krátkém čase z něj musíme udělat příslušníka či příslušnici ozbrojeného bezpečnostního sboru. Bude chodit v uniformě, budou na něj kladeny četné a složité požadavky z oblasti etiky, chování, jednání, komunikace...

Nová základní odborná příprava už odstartovala naplno a se vším všudy?

"Ano. Od 1. září loňského roku se už ve všech Středních policejních školách učí novým způsobem - s tím, že počítáme s postupným vyhodnocováním všech jevů a jejich dolaďováním. Odbor vzdělávání Ministerstva vnitra ve spolupráci s Policejním prezidiem utvořil monitorovací tým, v němž jsou lidi z ministerstva, z prezidia, ze škol, ale i z výkonu služby, z obvodních oddělení, a ti budou velmi podrobně sledovat průběh výuky, zajištění pomůcek a učebních materiálů - a navrhovat eventuální doplňky a vylepšení. Nikdo si nedělá patent na rozum, netvrdí, že takhle geniálně jsme to vymysleli a takhle to prostě musí být! Ne. Musí to prostě jen být co nejrozumnější."

A co známkování? Co je pravdy na tom, že známky už v policejních školách neexistují?

Je to pravda, zrušili jsme stupně 1 až 5 a hodnocení zjednodušili. Známe jen dvě možnosti: splnil, nesplnil. Nechceme už absolventy, kteří procházeli jako čtyřkaři s odřenýma ušima, někdy se zašili, někdy vymluvili, někdy sehnali potvrzení od doktora. Čtyřce se při zkoušení říká dostatečná, ale v reálné službě jsou takové znalosti na nic. Něco opíšu, něco mi kámoš napoví... A co v noci, až budu na oddělení sám? Ne, konec. Už po třech měsících dnes budeme vědět, jestli někdo na službu u policie má, anebo ne! Už prostě nebudou kantoři žáky dlouhé měsíce konejšit, že do zkoušek se všechno dožene. Nedožene! Už po třech měsících studia probíhá ve školách hodnocení a lidé, kteří jím neprojdou, končí a odcházejí domů. Bez pardonu. Samozřejmě, dostávají ještě opravné možnosti, ale i služební poměr na dobu určitou má zkušební lhůtu - a během ní lze odejít rychle a snadno. Lámání chleba teď přichází rychle a nelítostně, a kdo si to neuvědomí, může mít smůlu."

Už se stalo, že by hned v prvním běhu nové "zopky" takhle nakvap někdo vypadl?

"Ano, už se to stalo. A bude se to stávat i nadále."

Roku ve školních škamnách bude napříště předcházet měsíc přednástupní praxe. Proč?

Už jsem naznačil, že musíme z civila udělat velmi rychle příslušníka bezpečnostního sboru. A to je dnes, kdy zcela zanikla základní vojenská služba, těžší než dřív. I když i předtím se už počet těch, kdo neměli žádné zkušenosti se zbraněmi a uniformou, zvyšoval: přicházely ženy a nevojáci. Dnes tedy nastoupí nový policista u svého útvaru a vzápětí je vyslán do Školního policejního střediska, patřícího správě kraje, kde bude sloužit. Nenahrazujeme tam vojenský přijímač, ale naučit se třeba chovat pořadově je nutné. Policista ve službě se prostě nemůže klátit městem. Je taky třeba, aby uměl vzít do ruky zbraň a nebyl nebezpečný sobě i okolí. Přednástupní praxi jsme zatím předem ověřovali v Domažlicích, v Brně a Hradci Králové. Stanovili jsme základní kritéria, jichž nutno docílit, co instruktoři dají frekventantům nad to, je už na vůli jednotlivých středisek. Záleží na jejich možnostech technických, prostorových i lidských. Některá střediska sídlí v městských budovách, jiná zdědila po armádě rozlehlé areály se střelnicemi, tělocvičnami, cvičáky, opičími drahami. Dobré vůli se prostě meze nekladou."

Nezavání to trochu drilem, jakému čeští policisté jaksi odvykli?

"Jsou různé modely výcviku a dospěli jsme k přesvědčení, že trocha tvrdosti v začátcích služby vůbec neuškodí. Víte, viděl jsem výcvik nováčků v Kanadě, u Kanadské královské jízdní policie. Nastupovala tam většina vysokoškoláků a instruktoři s nimi přitom zacházeli jako se záklaďáky v přijímači. A nikdo se nedivil, nikdo si nestěžoval a výchovný efekt to mělo skutečně velký."

Ptal se Jan J. VANĚK