Fotoaparát dávno přestal být nedostupným snem a většina lidí pořizuje do svého rodinného alba obrázky z dovolené, setkání s přáteli, záběry z míst, která připomínají chvíle pohody... Pro snímky, které se autorovi podařily, jsou pořádány různé veřejné soutěže - s jednou novou, tematicky zaměřenou veřejnou fotosoutěží přichází i resort ministerstva vnitra. Ředitelka odboru tisku a public relations Mgr. Marie Masaříková a ředitelka Muzea Policie ČR PhDr. Marcela Machutová vyhlásily první ročník soutěže o nejlepší fotografii "Fotosoutěž 2005/2006 - policie, hasiči, záchranáři, veřejná správa", se kterou jsme čtenáře seznámili v minulém čísle našeho časopisu.
Soutěž resortu ministerstva vnitra má dvě kategorie: dětskou (do 15 let věku) a pro dospělé. Cílem je ukázat veřejnosti práci policistů, hasičů a zaměstnanců veřejné správy očima fotografa - profesionála i amatéra. Autorům snímků se nabízí možnost podělit se o vlastní, osobité vidění událostí spojených s ochranou života, zdraví a majetku a se službou veřejnosti. Zatím co téma život a proměny ve městě a v obci je pracovně blízké fotoreportérovi časopisu Veřejná správa Radoslavu Bernatovi, práci hasičů zase profesionálně sleduje hledáčkem svého fotoaparátu Miloš Vorel z oddělení dokumentace Hasičského záchranného sboru Praha. Oběma profesionálním fotografům jsme položili několik otázek, které možná pomohou těm, kdo se rozhodnou nově vypsanou soutěž svými snímky obeslat.
Co si lze představit pod tématem život a proměny ve městě a v obci?
R. B.: Toto téma zahrnuje široké spektrum záběrů ze života lidí - od práce úředníků veřejné správy přes přírodu, stavby, různé kulturní a společenské akce, které města či obce pořádají, ekologii... Skýtá, zjednodušeně řečeno, ohromný prostor zachytit na snímcích to, co se kolem nás právě děje.
Vy sám se pracovně často vracíte na místa, která znáte. Proměny, kterými procházejí, bývají v krátkém časovém horizontu někdy opravdu bouřlivé, takže ani pro amatérského fotografa není těžké nacházet stále nové pohledy na města nebo obce jemu blízké..
R. B.: Ohlédneme-li se například do první poloviny devadesátých let, kdy jsme několikrát projeli celou republiku, došlo v našich městech a obcích k velikým změnám. Jako zářivý příklad může sloužit třeba jihočeský Český Krumlov. Když nahlédnu do své dokumentace z let 1990- 91, vypadalo město, jako by tam právě prošla válečná fronta - mimo pár budov bylo všechno poničené, mnohé domy byly podepřeny dřevěnými trámy, aby nespadly... Když se tam člověk jede podívat dnes, najde výstavní město. I přes to, že Český Krumlov znatelně zasáhly povodně, město se znovu vzpamatovalo a je dnes ještě hezčí - proměna je zkrátka obrovská. Taková místa, i když možná ne s tak markantními změnami, jsou ale téměř všude.
Práce hasičů se také v mnohém změnila a není to dáno, domnívám se, pouze novou, modernější technikou, kterou HZS a dobrovolní hasiči používají při své práci.
M. V.: Velkým rozdílem oproti minulosti je například i to, že hasiči jsou dnes při své práci lidem daleko víc na očích - zasahují nejen v případě požárů, ale také při dopravních nehodách... Navíc se podařilo docílit toho, že sdělovací prostředky mají o práci HZS větší zájem, takže se lidé mohou o jeho nelehké službě se širokým záběrem dovídat stále častěji.
Záleží podle vás na kvalitě fotoaparátu, kterým amatér snímek pořizuje?
R. B., M. V.: Dobrý snímek se dá pořídit i průměrným fotoaparátem. Nezáleží na ceně přístroje, důležité je správné vidění autora fotografie. Pouze mobilní telefony s vestavěným fotoaparátem nejsou ještě tak dokonalé, aby s nimi mohl člověk pořídit kvalitní fotku.
Některé fotografie přesto nevyjdou tak, jak jsme si při jejich pořizování představovali. Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se může amatér dopustit?
R. B.: Dobrý snímek může být zničen například zpracováním negativu v nápadně levných minilabech, které dnes nabízejí své služby třeba v trafikách nebo drogeriích. Rozhodně se vyplatí nešetřit na vyvolání filmu a svěřit ho odborníkům ve značkových servisech. Nezaplatíme sice dejme tomu pouhé tři koruny, ale finanční rozdíl není zase tak velký, aby nám stál za zničení toho, co se většinou už nedá zachránit.
Co byste poradili fotografům, kteří váhají poslat své snímky do soutěže?
R. B., M.V.: Ať se nebojí posílat fotografie, které podle jejich názoru nejsou technicky dokonalé. Hodnota záběru ze života kolem nás může být někdy mnohem cennější než sebelépe technicky zvládnutá fotografie bez výpovědi. Důležité také je, aby fotografii doplňoval její popis - stojí přeci za to pochlubit se tím, co se povedlo tak, jak to vídáme například v tisku. Jednoduše by se dalo říci: foťte to, co se vám zrovna zalíbilo, na snímku to bude určitě znát.
Kdybyste vy sám měl vybrat některé ze svých fotografií z hasičského prostředí, byly by to ty, na kterých je dramaticky zachycený oheň?
M. V.: Nemusí se jednat právě o dramatickou situaci způsobenou živly. Jde především o fotografii, která zachycuje nějaký pocit, je to určitý způsob vidění, kterým se ho snažíme zachytit. Z praxe mám ověřeno, že v dramatických situacích mnohdy žádné pořádné fotky nevznikly.
R. B.: Při dramatických situacích člověk mnohdy ani neví, co vlastně fotografuje - zkrátka fotí, fotí a teprve pak zjistí, že se mu podařilo něco pěkného. Dramatické prostředí opravdu není pro pořízení hezkého snímku nutné. Důležité je nebát se vyndat fotoaparát ve chvíli, kdy člověka něco zaujme. Dneska už ho za to nikdo nebude na ulici pronásledovat.
Určitá omezení však platí. Zmiňují se o nich ostatně i pravidla této soutěže.
M. V., R. B.: Neplatí zákaz fotografovat veřejně činné osoby, jako jsou policisté, hasiči, úředníci veřejné správy. Není ale dovoleno fotit někoho v pozici, která by snižovala jeho důstojnost, kdy by byla dotčena jeho osobnostní práva. Tato pravidla jsou dána občanským zákoníkem.
Domníváte se, že amatérský fotograf má oproti vám, profesionálům, nějaké výhody?
R. B., M. V.: Rozhodně ano. Zatímco profesionál si nemůže vybírat počasí a jeho práce je časově limitována, amatérský fotograf si může na vhodné podmínky počkat. Může se vracet na místo, které chce zachytit a vybrat si denní či noční atmosféru, počkat například, až odjede náklaďák, který mu překáží v záběru... Na fotografování je krásný nejen okamžik, který je nutné zachytit hned, protože se už nebude opakovat, ale i čekání právě na ten "svůj" snímek vypovídající o vlastním, originálním vidění věcí zdánlivě všedních.