Měsíčník Policista

Škeble - zločinnost na přírodě (1)

Vyšlo v čísle 2/2006

Dozníval parný, třicetistupňový, srpnový letní den. Bylo na déšť. Obyvatelé venkovského Slovácka se chystali malátně odpočívat. Kolem osmé večerní hodiny si ovšem jeden z nich povšiml horečnatě akční dvojice mužů na mostku přes potok zvaný Syrovinka. Chlapi vláčeli z osobního automobilu pověstné - pomněnkově, růžově a šedavě kostkované - umělohmotné brašny novodobých trhovců...

V těchto místech, v dohledu předměstské zástavby, pachatelé „citlivě“ do vody odložili speciální přírodní zásilkuKdyž třetí, čtvrtá na první, byť trochu vzdálený pohled dosti zatížená kabela pleskla o vodní hladinu, probudila se v náhodném svědkovi občanská povinnost - zároveň možná také hrůzostrašná představa hnátů zpolámaných, těla počtvrceného! I zazvonil rozjitřený pozorovatel na tísňové policejní číslo.

Popsal vzrušeným hlasem, co byl právě spatřil. Dovedl přesně vůz, jeho posádku popsat, směr jejich odjezdu určit. Odhození nákladu samozřejmě do detailu vylíčit. Kauza tedy začala vzorovou, učebnicovou součinností místního člověka s policisty.

Uniformovaná motohlídka byla v čase krátce po 20.10 na oznámeném místě. Na potoce se rozvlněná kola sotva stačila uklidnit. Hladina kousek od břehu ještě probublávala, vydechovala, jak se u dna z odhozených zavazadel při nabírání vody vzduch uvolňoval.

Mezitím v městečku jiná patrola zastavila popisované vozidlo a jeho osazenstvo legitimovala - v ten okamžik nebyl důvod k zadržení. Jednalo se o "skoro" bratránky Liťanovi (jména případu jsme pozměnili - pozn. red.). První je po okolí poměrně známý, druhý za ním - do krajiny vína chvályhodného - zhusta z trvalejšího působiště kdesi na Ostravsku jezdívá.

Na místě uvedeném nelhostejným oznamovatelem následně muži zákona objevili a vylovili celkem 12 tašek. V nich velmi podivný obsah - škeble, skořápky, mušle různých druhů, tvarů, velikostí.

Celkový počet lastur odhadem představoval více než 1 500 kusů...

+ + +

Vyjádření odborníků jde na věc hodně od lesa. Příkladně Slávička mnohotvárná (Dresina Polymorfa - podle Palase z roku 1774) u nás žila již v údobí třetihor. Pak ji velké klimatické změny zatlačily na jih. A teprve výrazně později, s rozvojem lodní dopravy, se tento druh škeblí, měkkýšů vrací na původní stanoviště.

Odborné zdroje přímo ke slávičce nejčastěji uvádějí jako počátek nového výskytu u nás rok 1870. Tehdy ji lodě zavlekly od Hamburku po Labi do Vltavy. A od té doby následovala postupně invaze tohoto brakického druhu (snáší i částečně slanou vodu) dál na východ - do někdejších třetihorních působišť.

Na moravských tocích je dnes natolik rozšířená, že její husté nánosy třeba na vratech zdymadel a zdviží až škodí. Do minulých desetiletí byla běžná na Dyji, Moravě, nyní se vyskytuje hojně v říčkách (Kyjovka, Trpmanka) i na větších potocích. Dostává se - díky mladým exemplářům přichyceným na nohy vodních ptáků - také do stojatých, uzavřených vod.

Neznamená to ale, že by vytlačovala jiné druhy. Je neškodná, a kdyby pytláci brali pouze ji, zbavila by se příroda něčeho vlastně nadbytečného. Lze ovšem předpokládat, že slávička byla v uvedeném lupu nejspíš pouze náhodou. Ke konzumaci se např. příliš nehodí.

Malá historická zajímavost: Jak je v našich končinách pojídání mlžů novým fenoménem, módou (pokusem?), tak některé místní kroniky uvádějí, že se škeblemi, slimáky či hlemýždi dříve krmilo domácí vodní ptactvo - husy, kačeny.

+ + +

Zpět k bzeneckému případu. Ve třech taškách byly škeble mrtvé. Po roztřídění bylo zřejmé, že pachatelé v přírodě ukradli několik kusů kriticky ohroženého Velevruba malířského a dále silně ohrožené (chráněné) druhy - Velevrub nadmutý (6 kusů), Škeble rybničná (124) a Škeble plochá (300).

Osm tašek místní ekolog, ochránce přírodních krás vrátil do míst, kde se škeble vyskytují. O většině si byl jistý, že se "zvetily", pro přežití jim nadlouho stačí minimum vody uzavřené uvnitř schránek. Část navrátilců byla už "chytlá", vedra a dusno kolem třicítky na škeble přece jenom působily dlouho - tyto kousky asi skončily jako potrava raků.

Obsah tří z dvanácti srovnatelných zavazadel bohužel nejevil po objevení známky životaschopnostiKauza začala být prošetřována jako trestný čin Ohrožení a poškození životního prostředí. A do třetího dne se podařilo oba podezřelé típky - i s jejich přepravním prostředkem - vypátrat. Nevedlo k tomu příslovečné a mnohdy tak potřebné policejní štísko, ale pečlivé služebnín záznamy o kontrolách provedených v kýžený večer.

Předvolaní muži shodně přiznali, že se nad Syrovinkou v kritickou chvíli pohybovali, potřebovali si prý jen (!) doplnit vodu do chladiče. Jejich vysvětlení má trhliny, protože břeh je v místech, kde byly nalezeny vaky se škeblemi, hodně strmý a dostávat se tam k vodní hladině - zvláště za šera - představuje značný problém.

Na druhé straně je nutno přiznat, že trpělivá kontrola předpokládaného transportního vozidla byla bezvýsledná. Žádné stopy po převážených měkkýších, nebo alespoň zbytkový zápach po těch uhynulých, v autě nebyly...

+ + +

Přestože pátrání, šetření běží (čeká se na expertní vyjádření škody vůči přírodě, ostravští policisté hledají případné spojení ostravského Litina s restauracemi, bistry, kde by škeble mohli provozovatelé vykupovat, protože se podobný sortiment vyskytuje na jídelníčku), bylo jisté, že se policii podařilo odhalit svého druhu "průlomový" ekologický trestný čin.

Pro úplnost uveďme, že inspektoři České inspekce životního prostředí - podobně jako policisté a strážníci - v nedávné minulosti již podobné útoky na přírodu zaznamenali. Třeba ve vodách třetí nádrže Vodního díla Velké Mlýny u Pavlova. V Lanžhotě se rabování škeblí na říčce Kyjovce dokonce několikrát opakovalo. Nájezdní sběrači využívali snižování hladiny v souvislosti s výstavbou rybího přechodu na jezu ve Staré Břeclavi.

Pozorní obyvatelé Břeclavi v létě roku 2004 rovněž upozorňovali na drsný sběr škeblí v korytě Dyje. Tam převažovala Bahněnka uherská, také ochraňovaných Škeblí plochých bylo u tehdy zadrženého pychu více než stovka. Velkým překvapením se však u břeclavského případu staly škeble jihoasijské, které se u nás nevyskytují a které svou agresivitou mohou narušovat přírodní rovnováhu. Ty muži pořádku do řeky nevraceli.

Kolem bzeneckých mlžů jsou od začátku některé otazníky. Podle prvních předpokladů mohlo jít o škeble z řeky Moravy nebo Dyje. Protože všechny druhy zajištěných škeblí dávají přednost plynoucí vodě, mohly by pocházet i z tzv. Baťova kanálu.

Odhození nákladu poblíž Bzence může rovněž směřovat k daleko vzdálenějšímu zdroji. Možná dokonce na Slovensko či do Maďarska. Stejně tak by potom místo jejich určení nemuselo být na Ostravsku ale někde dál v Polsku. Lupiči se pravděpodobně převážené hodnoty (u některých lastur se může cena jednoho kusu točit kolem stokoruny) nechtěli nadobro zbavit - to by úlovek odhodili kdekoliv na odlehlém místě, v lese, do příkopy, bez rizika svědků.

Tušili naopak, že jsou škeble po dlouhém pobytu v rozpáleném prostoru auta zapařené, uvařené a tedy ohrožené na životě, a že se jim musí poskytnout čas, šance na oživení - než si je pod mostkem později vyzvednou k dokončení obchodu.

I další průbězné závěry vyšetřovatelů míří k činnosti organizované skupiny pachatelů. Podobné množství - byť škeble před nikým neutíká - nedá dohromady jednotlivec, ani dva...

+ + +

Poslední faktické, odborné poznámky: Jestliže slávička, řeklo by se, není vyloženě vzácná, velevrub již tak početný v naší zoofauně není a obranu si zaslouží. Škeble jsou obecně vítané jako přírodní indikátor čistoty vod (k pročišťování vod svou existencí sama přispívá).

Některé škeble (velikosti 10 - 15 centimetrů) a velevrubi mají vyvinutou velkou svalovinu, nohu, kterou se přidržují dna a posunují své schránky vpřed. Právě tato biomasa (podobně jako u šneků) je některými národy gurmánsky vyhledávaná. Její konzumování se začíná prosazovat - nejen po vzoru francouzské, ale zejména jiho a východoasijské kuchyně - také do České republiky.

Obsah tří z dvanácti srovnatelných zavazadel bohužel nejevil po objevení známky životaschopnostiA zkoušejí se přitom nejrůznější náhradní "suroviny" - zdejší sladkovodní plody, tuzemští mlži a mušle.

Těžko dnes říci, jestli nový stravovací trend naše domácnosti zásadněji přijmou. Ať tak či onak, specializovaným farmám asi v podnikání nebude bránit žádná síla. Drancování přírody se ovšem - už i v zodpovědnosti pro příští generace - překážky klást nezbytně musejí.

Řada opatření naštěstí už na papíře, legislativně, teoreticky nějakou dobu je, ale chytat zlotřilce za ruku v praxi - při ubližování přírodnímu prostředí se daří zatím zcela výjimečně.

V tom je škeblový případ od Bzence naprostá vzácnost...

P.S. Poděkování za spolupráci si zaslouží Josef Řihák (amatérský vědec, publicista přes jihomoravské měkkýše), Metoděj Hacar (ekologický aktivista, příznivec myslivosti) a v neposlední řadě por. Bc. Irena Bauer (tisková mluvčí OŘ PČR Hodonín).

P.P.S. Nelegálním obchodníkům s "jedlými mušlemi" hrozilo odnětí svobody až do 3 let, pro zúčastněného případného restauratéra navíc zákaz činnosti v oboru. Konečná pokuta ale hrozivá nebyla, odborníci vyčíslili škodu zhruba jednou tisícovkou - v "zásilce" převažovaly nepříliš ceněné rybničné škeble, opravdu vzácných, chráněných velevrubů nebyl ani půltucet.

Jaroslav KOPIC
Foto archiv PČR a autor (1)