Měsíčník Policista

Pirátství kolem počítačové techniky bez morálních zábran

Vyšlo v čísle 2/2006

Recept může být prostý: Vezmi policejního specialistu (lze nahradit agentem, smluvním partnerem ze soukromého odborného zdroje) a nech ho, ať se zaměstná ve firmě, která používá hustou počítačovou síť (a jdou o ní hlášky, že tam nemusí být kolem kompjútrové výbavy všechno košer, tedy v pořádku). Dopřej mu dostatek času na získání důvěry - a potřebné pozice - v uvedeném podniku. A on ti (nebo přesněji strážcům zákona) posléze přinese důkazy o tom, jak podnikatelský celek přes černý software k zisku přichází - a jinému zároveň znatelně škodí... Tento jednoduchý postup známe z hollywoodských filmů, pro Českou republiku je nepoužitelný, protože dosud nepřijatelně nákladný, přímo veledrahý.

Světem vládnou v novém tisíciletí - a obrovským tempem se ze dne na den dál vyvíjejí a pořád nově prosazují - informační technologie. Ruku v ruce s nimi po všech světadílech - v těsném sledu - postupuje nové odvětví kriminality.

Celosvětový objem prodaných softwarových produktů dosáhl v roce 2004 podle odborných odhadů téměř 59 miliard dolarů. Hodnota nainstalovaného (používaného) softwaru přitom přesáhla 91 miliard. Rozdíl představuje hodnotu počítačových programů užívaných bez řádné licence, nelegálně, v rozporu s autorskými právy.

Jinými slovy celosvětová míra softwarového pirátství v roce 2004 dosáhla 35 %. Což znamená, že více než jedna třetina počítačových programů na světě je vložena do počítačů neoprávněně. A procenta narůstají (oproti roku 2003 např. o 6 bodů).

Dlužno ještě dodat, že pirátství, loupeže kolem softwaru nadále blokují, brzdí potenciál jednotlivých státních ekonomik založených na informačních technologiích.

Snížené vnímání mravní

Ilustrační fotoV České republice se předpokládá, odhaduje k minulému roku zhruba 41 % veškerých počítačových programů takříkajíc v černé podobě - používaných protizákonně, bez licenčních poplatků. Dřívější odhady - možná trošku podobné odezírání z hvězd - se pohybovaly až na hranici 60 %. Ta (a vyšší) se v současnosti uvádí kupříkladu u Rumunska, Ruska, Ukrajiny, Turecka, Číny, Vietnamu (92 %!), Zimbabwe, Nigérie, Keni, Bolívie... Vyspělá Evropa je - pro srovnání - na hladině 27 - 28 %, Spojené státy tančí u 20 %.

Jako trestná činnost pak počítačové pirátství spadá u nás do nižší kategorie závažnosti s tresty v horní hranici (při nadprůměrně rozsáhlé způsobené škodě) do 5 let odnětí svobody. Dosud převažují ovšem tresty s podmínkou, pokuty (teoreticky až do výše 5 milionů korun) a především často velmi "bolestivé" náhrady škod softwarovým firmám. (A samozřejmě vždy propadnutí, zabavení nečistých předmětů doličných.)

Závažnost tzv. informační kriminality spočívá především v jejím rozsahu, v masivnosti rozšíření. Vedle původně z nosičů, disket loupených softwarových programů dnes přibývá nepravostí přes internet. Zábavu - zvukové soubory, videa - si stahují jako na běžícím pásu z internetových stránek už i devítileté děti.

Pomocí takřečených výměnných sítí se týden před premiérou Titanicu nebo King Konga dostanou k netrpělivě očekávanému filmu - díky jediné zcizené kopii originálu - během několika minut statisíce až miliony "domácích" diváků po celém světě. (A navíc se individuálně nedopustily příliš závažného trestného činu - ten zřejmě zásadně, zodpovědně činí pouze šikula, který film na síti "vyvěsil".)

Problém počítačového pirátství rychlostí větší než bleskovou poletuje, jak jste právě mohli vytušit, přes hranice států, kontinentů. Je složitě prokazatelný a naše veřejnost na něj navíc mnohdy nahlíží jánošíkovsky (bohatým majkrosoftům je třeba oloupávat po perníku). Bohužel tu mezi námi dříve narozenými většinově převládá snížené mravní vnímání. Pokud dokonce nepřešlo od starších pobertů na mladší generaci!

Vzít sousedovi auto a projet se s ním po okolí sice cítíme jako trestné, ale okopírovat vydavateli - bez jeho souhlasu - koncert R.E.M. považujeme spíš jenom za šikovné, šetrné. (Vzhledem k soukromé kapse nepochybně.) Vydírání přes počítač, zneužití internetu pro terorismus (návody pro strůjce bomb minimálně), obchod s dětskou pornografií možná už jako trestné jednání pociťujeme, ale zkopírování drahého grafického programu k výrobě vlastního svatebního oznámení za zlotřilost ještě zhusta nepokládáme...

Taťko, tos neměl dělat

Přes dílčí potíže - jak vyznělo z dlouhé, trpělivě poučné debaty s npor. Karlem Kuchaříkem, vedoucím skupiny odhalování informační kriminality Úřadu SKPV Policejního prezidia ČR - má policie na poli odhalování počítačových pirátů řadu úspěchů. (Spíš u firemních počítačových sestav, než mezi drobnými "spotřebiteli" v běžných domácnostech. Ke konci roku 2005 evidovali experti k sedmi stovkám případů porušování autorských práv k softwaru v ČR.)

Vede k nim monitorování běžného života společnosti (kdysi stačilo sledovat specializované inzertní noviny, časopisy, rubriky, teď to chce mj. dlouhodobá nahlížení do internetových vývěskových štítů), spolupráce se specializovanými organizacemi, odezvy na podněty občanů. (Spolupráce s policií přitom zůstává - po historické listopadové změně - v určitém "morálním skluzu", pořád je víc považována za práskačství, než za přispění ke spravedlnosti pro všechny.)

Před časem se policistům podařilo v jednom středočeském strojírenském podniku (s pětistovkou zaměstnanců a 67 počítači) odhalit při prohlídce nebytových prostor nelegální software ve významném rozsahu. Znalecký posudek (pracující se zajištěnými daty ze všech článků firemní počítačové sítě) potvrdil uvnitř více než 40 aparátů nezákonné vybavení. A škodu společnostem Adobe, Autodesk, Microsoft a Symantec vyčíslil zprvu k 1,2 milionu korun. U soudu byl ve finále ve hře obnos zhruba 800 000 korun a vina, zodpovědnost směřovala (za vlastní selhání) na stranu ekonomického ředitele podniku.

Jindy Policie ČR zasahovala - po značné, sladěné, dalekosáhlé přípravě - hned, souběžně ve stejnou chvíli na 5 vzdálených místech republiky (v Praze, Zlíně...).

Šlo o pobočky firmy zajišťující podporu telekomunikačnímu provozu. Za zmínku stojí, že v provozu, kam vpadla kontrola s minutovým opožděním, už měli počítačově vyspělí zaměstnanci echo a spouštěli mazání "neoficiálních" programů. (Z čehož se okamžitě dalo usuzovat, že si moc dobře uvědomovali, kde a co mají v systému načerno!)

V závěru šetření se nepodařilo určit konkrétního pachatele - toho, kdo do počítačové technologie instaloval pirátské programy - a tato kauza skončila pouze dosti "krvácející" pokutou. Nehledě na ztrátu, nebo alespoň jisté pošramocení, renomé značky v obchodních, partnerských kruzích (což setrvale bolívá víc zahraniční firmy než zdejší podnikatelské subjekty).

Na provinilou domácnost policejní komisař či rada přes počítače dosáhne obvykle pouze díky upozornění z rodiny či jejího sousedství. Tak se třeba stalo, že během rozvodového řízení podala rozjitřená žena oznámení na odcházejícího manžela stran softwaru používaného v počítači, o který se chlap nechce dělit.

Policie se tím poté nezbytně zabývá (morální nemorální, "nelidské" důvody oznamovatelky stranou) a obvykle prokáže falšované zboží, pro dřívější celistvé domácí hospodářství ekonomicky výhodně pořízenou hračku...

Soukromé protipirátské očko

Na stůl policejních počítačových specialistů se dostávají příslušné informace od všech občanů (policie využívá veškeré možnosti - a nakládá s nimi, musí s nimi nakládat v souladu se zákonem). Takže vítané jsou pochopitelně i zasvěcené podklady k pirátským skutkům v počítačích rovněž od "živnostníků" - od firem či jednotlivců, kteří mají na boj s informační kriminalitou soukromé, osobní schopnosti, kvalifikace a podnikatelská oprávnění.

Jedním z nich je třeba Jiří Jakubka - detektiv, managing director Software Security - SWS.

Bývalý policista (odslouženo 25 let) se sám téměř nepřetržitě pohybuje v terénu a vyhledává nabídky pirátů. Má také desítky zacvičených spolupracovníků po krajích. Všichni se snaží zachytit náznaky neférových počítačových obchodů. Jakmile nějaké podezření uvízne pod jejich reflektory, rozjíždí se delší sledování, vyhodnocování poznatků (příprava akce občas zabere půl roku), než soukromé očko předá kauzu policii.

Někdy mají události rychlejší spád. Jako u případu, o němž jsme psali v našem časopise v březnu roku 2003 (pod titulkem U Rychlých Hadů - pirátské programy). Tenkrát privátní detektiv - při inspekční jízdě republikou - navštívil jako běžný kavárenský host restaurační zařízení, které v okresním severomoravském městě nabízelo k šálku kávy internetovou zábavu.

Půjčil si nějaké programy, opsal si evidenční čísla, propojil se s pražskou centrálou, a když si potvrdil závažnost obav, že má v ruce pirátský software, zalarmovalo vedení soukromé firmy nejbližší policejní útvar a nad regionálním mediálním magnátem - a provozovatelem veřejně navštěvovaného internetu i zábavy na počítačích v jediné osobě - zaklapla klec.

Ilustrační fotoPodezření se záhy potvrdilo, poškození majitelů licencí se přehouplo přes půl milionu korun...

V jiných falech, případech (zvláště na počátku činnosti profesionálních lovců pirátských lebek se to několikrát přihodilo) nakoupí pátrač samoživitel od předpokládaných nehodných distributorů počítačové "nádivky" jaksi na zkoušku něco málo produktů, programů - a jsou to vyhozené peníze. Špatné úmysly nejsou doloženy, riziko daného podnikání se tak může obrátit proti pomocníkům policie ze soukromé sféry.

Vydařené spisy však převažují, databáze souvislostí roste. Koncem léta 2005 asistovala Jakubkova SWS - chvályhodně, až perfektně - v severočeské krajině na hodně úspěšné akci. U 9 spolupachatelů při zásahu uvízlo v sítích zákona přes 7 000 cédéček.

Po takovém zásahu následuje mravenčí, nimravá práce. Každé CD prochází přezkoušením - je-li funkční, co na něm vlastně je, má-li patentové označení, jakou představuje škodu pro výrobce (podle jeho ceníku) v případě pirátského šíření (dílo, zápřah, zaměstnání zase na nejeden měsíc pro nejednoho pracovníka)...

Pirátství, je dobré si uvědomit, se v současnosti neodehrává jedině a toliko u počítačového aplikačního softwaru, případně u počítačových her a dalších zábav. Na scénu vstoupily konzole (X-Box, PlayStation aj.) a nabídky se takřka obden, jak výše naznačeno, obměňují, vylepšují. Výrobci se snaží chránit zboží kódy, čipy.

Pirátští "vynálezci" hrnou do světa kreky na uvolnění zábran na programech.

Privátním detektivům, obdobně jako policejním expertům, aby nezůstávali příliš pozadu, nezbývá, než usedat aspoň kvartálně rovněž na "vývojových" školeních zdejších i zahraničních.

A tak pořád dokola. A v neustále kvalitnější - někdy složité, někdy geniálně jednoduché - spirále.

+ + +

Snížení tuzemské míry softwarového pirátství ze současných 41 % o 10 procentních bodů by mohlo do roku 2009 vytvořit na 2 900 nových pracovních míst, posílit naši ekonomiku o 950 milionů dolarů a do státní kasy přidat na daních dalších 96 milionů dolarů! (Vyplývá to ze studie BSA - Business Software Aliance - a IDC - International Data Corporation - zveřejněné v půli prosince 2005.)

Dva citáty na úplný závěr:

"Má-li si Česká republika zachovat pověst země, která si zaslouží přívlastek vyspělá, je nezbytné pracovat na soustavné osvětě a vzdělávání v oblasti autorských práv a nadále bojovat proti softwarovému pirátství..." (Ze zdrojů BSA)

"Upozorňování na rizika spojená s porušováním autorských práv chápeme jako součást obecně zaměřené prevence patologických jevů ve společnosti. Proto aktivity tohoto charakteru rozhodně podporujeme!" (Radka Kovářová, tisková mluvčí MV ČR)

Jaroslav KOPIC