Skončila doba dovolených a prázdnin, strávených mnohdy ve více či méně exotických zemích, ať už Evropy, severní Afriky nebo někde mnohem dál. S obdivováním tamní přírody se často váže i pokušení odvézt si něco - kromě zážitků fixovaných na fotografiích - s sebou domů. Vedle neživých suvenýrů (různých lastur, ulit, preparovaných mořských živočichů, motýlů apod.) tak možná v důmyslných schránách, nebo jen v krabičce u dítěte na klíně, s námi do České republiky přicestovala živá "želvička", ještěrka, scink nebo neznámý, ale zcela jistě neškodný had..
Pokud ano, vědomě či nevědomě jsme si způsobili řadu potíží. Začnu od těch nejméně závažných. Živočicha pocházejícího z jakkoliv vzdálené přírody, na rozdíl od jedinců odchovaných v zajetí, musíme trpělivě a pracně navykat na vhodnou potravu, kterou jsme mu schopni v tuzemsku zabezpečit. Těžce si bude navíc zvykat na ztrátu volnosti, což se projeví mimo jiné v tom, že bude agresivnější, než je u chovaných jedinců téhož druhu obvyklé. Navíc většina v přírodě odchycených živočichů je zasažena řadou vnějších a vnitřních parazitů, kteří sice chovatele většinou neohrozí, hostitele ale s podporou stresové zátěže, se kterou se musí díky nám po odchytu vyrovnávat, natolik oslabí, že východiskem nakonec bude pomoc veterináře. Tam (ale i na řadě jiných míst, např. od pracovníků Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, České inspekce životního prostředí, odborů životního prostředí krajských úřadů, České společnosti ornitologické, Celní správy, Policie ČR a některých dalších) bychom se mohli dozvědět, že:
Ve světě, ale stejně tak v České republice, přibývá živočišných a rostlinných druhů, kterým hrozí z různých důvodů vyhynutí. V reflexi na tento vývoj byla v r.1973 ratifikovaná Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, známá pod označením Washingtonská úmluva nebo také Úmluva CITES. Cílem úmluvy bylo (a je) postavit mezinárodní obchod s ohroženými druhy živočichů a rostlin pod společnou kontrolu všech zemí světa a zabránit tak jejich vyhynutí, případně tento proces oddálit. Součástí úmluvy jsou přílohy č.I - III, což jsou vlastně seznamy živočišných a rostlinných druhů požívajících různou úroveň ochrany (u druhů uvedených v příloze č.I je obchodování vzhledem k jejich bezprostřednímu ohrožení vyloučeno, v příloze č.II jsou uvedeny druhy, které by bez účinné regulace obchodu s nimi mohly být ohroženy vyhubením, v příloze č.III jsou pak vyjmenovány ohrožené druhy, u kterých země původu požádala o minimalizování volného obchodu). Seznamy příloh nejsou neměnné a čas od času se aktualizují - to podle vývoje populací konkrétních druhů (může se tedy stát, že druh uvedený např. v příloze č.I je při aktualizaci příloh zařazen do přílohy č.II, tedy s nižším statutem ochrany, a logicky i naopak).
Do současné doby Úmluvu CITES podepsalo přes 150 států světa - Česká republika je jejím signatářem od r.1992. Dodržování opatření vyplývajících z Úmluvy CITES v ČR je upraveno řadou zákonů a podzákonných právních norem, z nichž podstatné jsou:
zákon č.16/1997 Sb., a prováděcí vyhláška č.82/1997 Sb. (v plném rozsahu zákon účinný pouze do dne vstupu ČR do EU, tedy do 30.4.2004, po tomto datu části první až sedmá zrušeny, vyhláška k témuž dni zrušena),
zákon č.100/2004 Sb., a prováděcí vyhláška č.227/2004 Sb. (účinné od 1.5.2004),
zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č.395/1992 Sb.
Vzhledem k tomu, že přijetím zákona č.100/2004 Sb. došlo k harmonizaci práva ČR s právem Evropské unie, nezbývá než poukázat i na základní unijní předpisy:
Nařízení Rady (ES) č.338/1997, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (jedná se o základní předpis),
Nařízení Komise (ES) č.1497/2003 (jeho součástí jsou přílohy A, B, C a D, tedy seznamy rostlinných a živočišných druhů zařazených do příslušných příloh), a Nařízení Komise (ES) č.834/2004 (v něm jsou přílohy A, B, C, a D částečně aktualizovány,)
Nařízení Komise č.1808/2001, o prováděcích pravidlech k Nařízení Rady č.338/1997.
Teď zpět k našemu příběhu. Dovezená "želvička" velmi pravděpodobně patří k některému z druhů uvedených v jedné z příloh Úmluvy CITES, resp. v některé z příloh A, B, C nebo D Nařízení Komise (ES) č.1497/2003. V takovém případě nelze exemplář libovolně nabývat a dovážet do ČR (a vyvážet z ČR nebo přemisťovat v rámci členských států Evropských společenství). Proč termín exemplář? Popisovaná zákonná ochrana se totiž nevztahuje jen na živé živočichy, ale rovněž na rostliny, které jsou v přílohách uvedeny, a též na jakékoli části těchto rostlin a živočichů (preparáty rostlin, lovecké trofeje, preparované živočichy) a jejich vývojová stadia (ptačí vejce, semena rostlin), ba dokonce i na výrobky z nich (pravý kaviár, což jsou zpracované jikry jesetera, kabelky a peněženky z hadí nebo krokodýlí kůže, tradiční čínská medicína atd.). Při manipulaci s exemplářem však zákon č.100/2004 Sb. rozlišuje, zda se jedná o živý či neživý exemplář, a pro každou alternativu platí jiné zákonné podmínky, ať se to týká např. jejich dovozu, nebo následné povinnosti držený exemplář předepsaným způsobem ve stanovené lhůtě registrovat.
Co tedy potřebujeme, abychom podobný exemplář legálně mohli např. dovézt? Především povolení k dovozu (včetně zákonných náležitostí, které jsou podmínkou pro jeho vydání), ta vydává Ministerstvo životního prostředí ČR. Povolení k dovozu si pochopitelně musíme vyřizovat s náležitým časovým předstihem před vlastním dovozem.
A co když jsme si exemplář (ať už preparovaný, nebo živý, rostlinu, nebo živočicha) v navštívené zemi poctivě zakoupili? Nebo dokonce bezpečně víme a můžeme prokázat, že exemplář není odejmut z volné přírody, ale pochází z oficiálního chovu nebo je uměle vypěstován? Ani v tomto případě nejsme zbaveni povinnosti vlastnit dovozní povolení, pokud se tato podmínka dováženého druhu obecně týká. Proto by mělo platit - nenakupujme žádné podobné "suvenýry", pokud nejsme schopni na místě "suvenýr" druhově zařadit a posoudit, zda podléhá ochraně vyplývající z Úmluvy CITES a k jeho např. dovozu je potřeba dovozní povolení. Jinak riskujeme, že dopadneme jako občan Vietnamu, který v roce 2003 navštívil Českou republiku:
Pracovníci Celní správy tehdy na letišti Praha 6 - Ruzyně při kontrole zavazadel zjistili, že dotyčný dovezl z Vietnamu 1 kus preparované mořské želvy. Ta byla později pracovníky ČIŽP označena jako kareta obrovská, která je zařazena do přílohy č.I tehdy účinné vyhlášky č.82/1997 Sb. Dovozce neměl ani vývozní, ani dovozní povolení. Sice prokázal, že exemplář koupil jako suvenýr pro vlastní užití před odletem ve Vietnamu, kde se tyto želvy upravené jako suvenýry na vnitřním trhu běžně prodávají, přesto v souladu se zákonem č.16/1997 Sb. mu byl exemplář v ČR odebrán a ve správním řízení mu byla uložena pokuta. Trestně právnímu postihu unikl jen proto, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění a že na něj neplatila jedna z podmínek nedbalostního trestného činu podle § 181g trestního zákona - to jest, že pachatel poruší právní předpisy tím, že doveze, vyveze atd. exemplář opakovaně. Což šetření ČIŽP a prověřování Celní správy a Policie ČR rovněž neprokázalo, vlastně téměř vyloučilo.
Jaké sankce za protiprávní jednání připadají v úvahu? Především zadržení a následné zabavení exempláře (mrtvé exempláře putují do depozit MŽP, živé do záchranných center). ČIŽP kromě toho může jednání kvalifikovat jako přestupek, za který lze fyzické osobě udělit pokutu až do výše 200 000 Kč, nebo jako správní delikt, za který právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu jejich podnikatelské činnosti hrozí pokuta až 1 500 000 Kč.
V některých případech není vyloučeno ani spáchání trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 181f - 181h trestního zákona. V případě, že je prokázáno úmyslné zavinění, podle odst.1 § 181f trestního zákona se tohoto trestného činu dopustí každý, kdo poruší právní předpisy tím, že usmrtí, zničí, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny (viz zákon č.114/1992 Sb., § 48) nebo exemplář ohroženého druhu (viz zákon č.100/2004 Sb. + Nařízení Rady ES č.338/1997), a spáchá takový čin na více než padesáti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů, nebo dopustí se takového činu, přestože byl v posledních dvou letech pro přestupek obdobné povahy postižen, nebo dopustí se takového činu, přestože byl v posledních třech letech pro takový trestný čin odsouzen nebo potrestán.
Podle odst.2 téhož ustanovení se trestného činu dopustí každý, kdo poruší právní předpisy tím, že usmrtí, zničí, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří byť jen jediný (!) exemplář druhu kriticky ohroženého (viz zákon č.114/1992 Sb., § 48) nebo byť jen jediný (!) exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením (viz zákon č.100/2004 Sb. + příloha A Nařízení Komise ES č.1497/2003 k Nařízení Rady ES č.338/1997).
Tento trestný čin lze spáchat i z nedbalosti. Podle § 181g trestního zákona se trestného činu dopustí každý, kdo z nedbalosti poruší právní předpisy tím, že usmrtí, zničí, opakovaně (!) doveze, vyveze nebo proveze, nebo sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exempláře ohroženého druhu, v obou případech v počtu vyšším než padesát kusů (!) nebo jedince druhu kriticky ohroženého (byť jen jediného) či exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením (opět postačuje jediný exemplář).
V těchto případech (§ 181f-h trestního zákona) hrozí pachateli mj. i trest odnětí svobody s trestní sazbou v rozsahu 6 měsíců až 8 let.
V úvahu připadají i další hlediska, např. porušení zákona č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, teoreticky i trestný čin týrání zvířat podle § 203 trestního zákona, kde však prokázání úmyslu bývá problém (připomeňme případ z r.2002, kdy slovenský občan leteckou linkou z Jakarty do Prahy v cestovním zavazadle nelegálně dovezl krajty a varany - 48 živých krajt a 18 kusů živých varanů bylo ukryto v ponožkách, svetrech či podšívce bundy. Dvě krajty byly v době kontroly zavazadla už uhynulé, velká část jedinců uhynula v důsledku podmínek transportu v záchranném centru. Na tomto případu je zřejmý i etický rozměr takového jednání).
Ale to snad někdy příště, spolu s tím, jak je to vlastně s trestně právní ochranou živočišných a rostlinných druhů našich, tuzemských.
P.S. Na sklonku letošního léta se začaly ve sdělovacích prostředcích zhusta objevovat zprávy o šíření ptačí chřipky (nákazy přenosné z nakažené drůbeže na člověka). Narůstají obavy před pandemií s obrovskými ztrátami na životech (nejvážněji zatím hrozí v Indonésii v mnohamilionové Jakartě). - A jinam po světě ji lze roznášet třeba pašovanými papoušky (pozn. red.).