Měsíčník Policista

Hvězdy střeleckého nebe

Vyšlo v čísle 11/2005

Takzvaná praktická střelba je jedna z nejdynamičtěji se rozvíjejících disciplín střeleckého sportu. V 70. letech minulého století ji v Kalifornii postupně konstituovali američtí policisté, především příslušníci speciálních jednotek v čele s legendárním Jeffem Cooperem, kterým nevyhovovaly dřívější statické a pro praxi zcela nepřínosné metody střeleckého výcviku. Od té doby se provozování praktické střelby rozšířilo po celém světě. Stále se jí velkou měrou věnují elitní policisté, ale jako sport je otevřena - i u nás - také pro "obyčejné civilisty".

Závodník v pestrém modrobíločerveném dresu se hluboce nadechuje. Celá jeho mysl se upírá pouze k činnosti, která bude probíhat v několika málo následujících sekundách. Nyní jde o vše. "Are you ready?" ptá se rozhodčí, který u hlavy střelce drží podivnou žlutou krabičku. Poslední letmé soustředění k rozhodujícímu výkonu.

"Píp". Než dozní pronikavý startovní zvuk, závodníkovi se v ruce jako zázrakem objeví tasená pistole a současně už zaduní první série ran na nejbližší papírové terče. Nábojnice jen prší vzduchem. Následuje bleskurychlý přeběh k další části stanoviště. Toho, že cestou střelec v okamžiku vyměnil poloprázdný zásobník, by si nezasvěcený jen sotva všiml. Z dalšího okénka pak závodník v krkolomné pozici sestřeluje se zřetelnými cinknutími několik kovových terčů. Hned poté pálí z poslední linie dvě svižné rány na obtížný terč, rozkývaný cíl z kartonu, překrytý takzvaným rukojmím. Konec. Je dán pokyn k vybití a sklizení zbraně do pouzdra. Začíná vyhodnocení.

Rozhodčí čte z timeru - to je ta žlutá krabička - čas od pípnutí do posledního výstřelu. Je to zatím nejrychlejší zvládnutí této náročné "stage". A teď ještě, jak je to se zásahy. Bez dostatečné přesnosti je totiž v tomto sportu jakákoliv rychlost k ničemu. Závodník se nervózně kouše do rtu. Jakákoliv chybějící rána by rázem mohla znamenat naprostý konec šancí na přední umístění.

Rozhodčí přichází k obávané "kývačce", stále ještě se houpající ze strany na stranu. Adam Tyc, osmnáctiletý tovární střelec České zbrojovky Uherský Brod, slyší tlukot svého srdce. "Double alfa," ozve se od terče. Velmi mladě vypadající chlapec z Plzně se neudrží a zavýskne radostí. Má proč. Se svým talentem a obrovským úsilím docílil toho, co by mnozí považovali jen za sotva možné. Osmnáctiletý Adam Tyc se právě stal novopečeným mistrem světa v praktické střelbě v divizi Production. A to už skutečně něco znamená. Druhý den na nevyšší plochu stupně vítězů vystupuje ještě takřka kluk s národní vlajkou země, o níž většina zde přítomných ani pořádně neví, kde vlastně leží. Adam Tyc zvedá nad hlavu masivní mistrovský pohár, kterého se drtivá většina vynikajících světových střelců nikdy nedočká.

Konkurence na tomto světovém šampionátu je obrovská, zvláště kvůli silnému zastoupení absolutní elity z USA. Mnozí nyní obdivně pokukují na šampiona a jeho zbraň. Její kvalita se pochopitelně také podepisuje na výsledku. Pokud by snad měla závady, následoval by neodvratný propad na dno výsledkové listiny. To se ale zpravidla u oblíbených českých pistolí - známých po celém světě - nestává. I díky jim lze říci, že World Shoot, tedy mistrovství světa v praktické střelbě, které se uskutečnilo koncem srpna v jihoamerickém Ekvádoru, skončilo pro Českou republiku fenomenálním úspěchem.

Dějiště XIV. World Shoot z ptačí perspektivyPraktická střelba je nejen atraktivní, ale zároveň i jedna z nejnáročnějších střeleckých disciplín, která v sobě slučuje dynamiku s precizností - a to vše se zbraní o určitém minimálním, poměrně vysokém výkonu. Smyslem je napodobení reálně možné situace - střeleckého střetnutí - a jejího řešení. Střelec má značnou volnost v tom, jak bude situaci řešit, omezení pravidel směřují jenom k zajištění bezpečnosti.

Důležitý závod sestává až z několika desítek stanovišť (stage), každé s více terči. Celkový počet výstřelů ani počet nábojů plněných do zásobníků není omezen. V každém terči se hodnotí pouze předem určený počet nejlepších zásahů. Při nezasažení terče požadovaným počtem zásahů se uplatňuje penalizace. Penalizuje se také nesprávný postup při střelbě, například překročení přešlapové linie. Penalizován je dále každý zásah v takzvaném NE-terči (rukojmí či nezúčastněná osoba). Nakonec se dosažené body dělí dosaženým časem: vítězem se stává ten, jehož dosažený podíl je nejvyšší.

Závody se vypisují v základních kategoriích, které se rozlišují mírou úprav a rozměrů zbraní a umístění výstroje - divizích Production, Open, Standard a Modified, které jsou všechny určeny pro samonabíjecí pistole, a také v divizi Revolver...

S pravidelným odstupem tří let se - tentokrát v Guayaquilu - opět konal již čtrnáctý celosvětový svátek těch, kteří intenzivněji věnují praktické střelbě podle pravidel IPSC. Do exotického Ekvádoru se sjelo celkem na tisíc (!) nejlepších střelců a střelkyň celé zeměkoule. Mezi touto obrovskou konkurencí se tak trochu ztrácela asi čtyřicetičlenná výprava z České republiky.

Naši závodníci již v minulosti často prokázali, že v tomto sportu je s nimi nutno počítat, byť se u nás provozuje teprve od poloviny 90. let. Vždyť třeba v roce 1999 ve filipínském Cebu už Pavel Jasanský vybojoval světový titul v divizi Modified. Tentokrát však odhady našich úspěchů byly spíše střízlivější. Slavná jména renomovaných střelců, kteří se již za života stali takřka legendami, se táhla celou startovní listinou. Úroveň těch nejlepších shromážděných profesionálních borců tak trochu brala dech. Chuť bojovat ale rozhodně nikomu z reprezentace ČR nechyběla a každý byl rozhodnut zde zúročit a prodat naprosto vše, co nadřel dlouholetým náročným tréninkem.

V divizi Production měly naše národní barvy největší želízko v ohni. Osmnáctiletý fenomenální střelec Adam Tyc byl přes své mládí již považován za velkou naději, neboť se honosil loňským titulem mistra Evropy a mnozí tipovali, že právě on by mohl citelně šlapat na paty světovým esům. Ani mnoho dalších Čechů, kteří se přes bariéru nemalých nákladů dostali na jihoamerický kontinent, se nemínilo nechat zahanbit.

Ekvádorský úspěch Adama Tyce nakonec nezůstal pro české barvy osamocen. Ani mnozí další Češi v Guayaquilu nezklamali a v tvrdé konkurenci se dokázali prosadit i přes to, že prakticky nikomu se zde v této rovníkové zemi nevyhnuly zdravotní obtíže a nastaly i dny, kdy někteří sotva chodili. To se pak nejšpičkovější výkony podávají těžko. Přesto nakonec výprava dosáhla na překvapivých 11 medailí.

České národní družstvo Production (Tyc, Vinduška, Zvěřina, Pulicar) skončilo na fantastickém prvním místě před výbornými Italy a Američany. Reprezentační tým Modified (Rakušan, Heneš, Lelič, Martínek) zas dosáhl na cenné třetí místo. Družstvo seniorů (Kameníček, Šustr, Polívka, Špaček) zaznamenalo v divizi Open vítězství. Mezi jednotlivci divize Standard v kategorii junior vyhrál Zdeněk Liehne a třetí skončil Zdeněk Švehla. V kategorii žen se v divizi Standard výborně umístila Michaela Hořejší na 3. místě. Ani senioři nezklamali - kategorii Open s přehledem vyhrál skvělý Miroslav Kameníček, na druhém místě skončil v revolveru Lumír Šafránek a v divizi Modified skončil také druhý Václav Martínek. Závod byl také nemalým triumfem českých pistolí. Na XIV. World Shoot bojoval s "čízou" nejen zlatý Adam Tyc, ale i bronzový medailista Američan Angus Hobdell, nebo nakonec čtvrtý slovenský šampion Marián Vyšný. I to byl jeden z důvodů, proč právě stánek s českými zbraněmi byl v neustálém obležení.

Zkrátka hodně toho zde v Ekvádoru dalo znát, že existuje naše malá země uprostřed Evropy. Česká vlajka zde, v daleké tropické zemi, tentokrát rozhodně nevisela nadarmo.

* * *

John Dean "Jeff" Cooper, legenda praktické střelby a světové organizace IPSC, nám řekl při jedné příležitosti na zbrojním veletrhu IWA v Norimberku. "Střílím od svých jedenácti let," "Bojoval jsem ve druhé světové válce a potom v Koreji. Žil jsem se zbraní, několikrát mi zachránila život. Pistole je prostě nástroj, kterému je zapotřebí věnovat pozornost. A pokud jde o jeho použití, vždycky jsem hledal a propagoval nejlepší cesty k tomu, aby bylo co nejbezpečnější, ale zároveň v nutných případech dostatečně efektivní a účinné. To platí o zbraních všech druhů. Naučil jsem střílet - a dobře střílet - tisíce lidí. Vždycky jsem dbal na bezpečnost a efektivnost." Ve svých více než osmdesáti letech tento bývalý plukovník Zelených baretů a policejní střelecký instruktor pokračuje nejen v publicistické činnosti, ale dokonce i v přímém výcviku střeleckých specialistů CIA nebo FBI. "S českými pistolemi z Uherského Brodu jsem se poprvé setkal před třiceti lety. Jsou to kvalitní zbraně a vaši odborníci se nemají za co stydět," dodal Cooper.

Michal PROŠEK
a Přemysl LIŠKA