Podruhé do stejné řeky se vstoupit nedá, natož pak potřetí? Podplukovník Mgr. Milan Syrovátka a jeho desítka podřízených se o to každopádně v létě před třemi lety museli pokusit. Z ničeho nic, ze dne na den či ještě spíš z hodiny na hodinu je v srpnu 2002 totiž velká voda bez milosti vyhnala z jejich - v pořadí už druhého - působiště v krásných Veltrusích. Uchýlili se do Vinoře, kde našli provizorní útočiště v zámeckém areálu, jenž tehdy patřil Policejnímu prezidiu. Nezabydleli se však v zámku samém, nýbrž - vedle.
V dlouhém a stísněném přízemním baráku, který by na rozdíl od hlavní zámecké budovy žádného architekta nenadchl, ale každopádně v něm nikdy nestálo metr osmdesát vody. Jako v oněch Veltrusích v přízemí...
"Ještě štěstí, že jsme měli ve středisku studenty, takže evakuace proběhla bez větších ztrát na majetku," vzpomíná podplukovník Syrovátka. "Ale týden jsem se tehdy nedostal domů: když jsme zachránili svoje, pomáhali jsme lidem s jejich soukromými věcmi. Radši nevzpomínat..."
Přišli tenkrát do čtyř holých stěn a začali se současně stěhovat, zařizovat - a hlavně dokončovat výcvik studentů, kteří měli právě těsně před zkouškami.
"Školy nám vždycky dávají vědět, jak naši kluci a dívky dopadli, napnutí jsme vždycky, ale tehdy jsme byli zvláště," usmívá se podplukovník. "Ale dobře to dopadlo..."
Veltrusy nebyly ovšem prvním sídlem středočeského Školního policejního střediska: hned po založení našlo domov v Seleticích na Nymbursku. Veltrusy pak znamenaly změnu k lepšímu: po všech stránkách, zejména z hlediska ubytovací kapacity. Zatímco v prvním sídle totiž mělo středisko jen 46 lůžek, ve druhém už zhruba dvojnásobek: a to bylo znát. Ve Vinoři lze ovšem ubytovat podstatně méně studentů: přesně počítáno, třiatřicet. Ani o jednoho víc.
"V tom je potíž," říká vedoucí střediska podplukovník Syrovátka. "V současnosti tu de facto máme zhruba dvojnásobek lidí, a kolem šedesáti jich přichází většinou. Proto jsme museli s vedením Správy najít zvláštní řešení. Jiná střediska - a stejně i my, dokud jsme sídlili ve Veltrusích, kde s ubytováním potíže nebyly - vysílají studenty k útvarům, tedy na domovská oddělení, kde budou mladí policisté zařazeni po absolutoriu - a pak se jim zas vracejí zpátky, do střediska. U nás je to teď ovšem jinak. Dohodli jsme s okresními řediteli, že vždycky ucelených pět týdnů stráví jistá část frekventantů na odděleních, kde se o jejich praktický výcvik postarají zkušení policisté, a naši instruktoři průběh řízené praxe průběžně kontrolují. A druhá polovina studentů je zatím tady u nás ve Vinoři, kde probíhá klasický výcvik - a po pěti týdnech se skupiny vymění."
Ačkoli původně šlo o řešení nouzové, přijímané zajisté s rozpaky, praxe ukazuje, že má - vedle přiznávaných nevýhod - i nepřehlédnutelná pozitiva. Souvislá, větší plocha ryze praktického výcviku totiž může dát studentům opravdu hodně - samozřejmě, pokud jejich patroni z obvodů a dalších policejních pracovišť dělají svou práci zodpovědně. A jen výjimečně tomu bývá jinak - už proto, že studenti tráví výcvik na místech, kde budou v budoucnu sloužit, a je tedy v zájmu místních, aby je naučili maximum.
Patří se ovšem také připomenout, že středočeská policejní správa vlastní vedle Vinoře i druhé pracoviště Školního policejního střediska Solenice, jež sídlí přímo pod hrází orlické přehrady a kde se školí v krátkodobých a střednědobých kurzech už zkušení policisté, kteří potřebují své vědomosti a dovednosti osvěžit, doplnit a modernizovat.
Třetí pracoviště, které bylo v posledních letech k ŠPS přičleněno, je skupina výcviku, která ve své činnosti připravuje, organizuje a zabezpečuje vlastní provádění služební přípravy, a pro útvary Správy Středočeského kraje zajišťuje přebory a policejní mistrovství. Metodicky pomáhá i všem okresním ředitelstvím v kraji.
Úplné oddělení základní odborné přípravy a kurzů v Solenicích v sobě nese určité výhody, na straně druhé ale vzdálenost - na mapě se to nezdá, ale po silnici ujedete z Vinoře do Solenic na sto kilometrů - vlastně vylučuje, že by instruktoři z jednoho střediska mohli při výuce operativně zaskočit za kolegu z druhého, když třeba nenadále onemocní. Obě pracoviště musí umět řešit i krizové chvíle sama...
Vinořské Školní policejní středisko, to znamená desítku instruktorů, zkušených policistů středního a vyššího věku. Dobrý, spolehlivý tým, říká jeho šéf. Když středisko před lety dostal "na povel", sám si kolektiv nastávajících učitelů sestavoval. Mohl si vybrat lidi, kterým věřil, nikdo mu nikoho necpal do party rozkazem.
"Samozřejmě, že jsem vycházel z toho, kde budeme sídlit, takže jsem hledal hlavně na okresech Nymburk, Mělník, Mladá Boleslav, Kolín. Aby to lidi neměli moc daleko na dojíždění. A chtěl jsem zkušené chlapy, rozvážné a s pedagogickým talentem," říká podplukovník Syrovátka. "Takové šéfové okresů pouštějí neradi, ale domluvili jsme se..."
Na sestavení instruktorského sboru navíc neměl tehdy moc času: za šest měsíců muselo středisko šlapat. A taky šlapalo - a šlape podnes. Z deseti "otců zakladatelů" v průběhu let odešli jen tři, a další dva bohužel na věčnost. Základní sestava zůstává tedy navzdory dvojímu stěhování věrná. A vedoucí doufá, že mu lidi neodejdou ani teď, když mnozí policisté možnost civilu zvažují zvláště intenzivně.
Asi bude na místě připomenout si smysl a poslání Školních policejních středisek, jež jsou součástí resortního vzdělávacího systému ministerstva vnitra, ale řídí je Správy krajů PČR. V současné době do nich přicházejí posluchači Středních policejních škol poté, co absolvovali devět měsíců základní odborné přípravy, takřečené "zopky": v dalším čtvrtroce je čeká pobyt v některém ze středisek, která sídlí ve všech českých a moravských krajích. Nová, prodloužená a moderně koncipovaná "zopka", jež startuje v policejních školách už v září letošního roku (v jejich škamnách pak stráví příští policisté namísto devíti měsíců celý tucet) se tedy středisek dotkne přesně s ročním zpožděním, v září roku 2006. A do té doby bude snad definitivně jasné, jak dlouho se budou o výcvik a výchovu příštích policistů starat ona. Zřejmě zůstane u předpokládaných šesti měsíců, ale v tuto chvíli není jasné, zda je studenti absolvují ve středisku v celku, na jeden zátah, nebo jestli se pobyt nějak rozdělí a v mezičase nastoupí už mladí policisté u svých domovských útvarů, aby se na konec na nějaký čas vrátili ke svým instruktorům. Obsah a rozsah výcviku je v současné době podroben obsáhlé přípravě.
"Pobyt v praxi může začátečníkům jen prospět, na straně druhé se bojím, aby jejich dovednosti neprohloubil příliš jednostranně. A navíc po návratu lze čekat, že mnohé z učiva, s čím nepřicházeli do denního kontaktu, budou muset rychle zvládnout znovu," zvažuje podplukovník Syrovátka. "Předpokládá se totiž, že by rok strávený ve škole končil závěrečnou zkouškou, a pobyt u nás ve středisku potom zkouškou druhou, služební - ve smyslu nového zákona o služebním poměru..."
Do vinořského střediska přicházejí mladí policisté, kteří mají sloužit ve středních Čechách, a Střední policejní školu absolvovali v pražských Hrdlořezích, anebo v Jihlavě, ale i v Brně a Holešově. Jde tedy, policejním žargonem řečeno, vesměs o pořádkáře a dopraváky.
"Máme tu ovšem taky absolventy čtyřletého studia Střední policejní školy, které běží v Hrdlořezích a v Holešově," připomene podplukovník Syrovátka. "Ti mají výhodu: jejich základní odborná příprava trvá jen půl roku, tři měsíce stráví ve škole, a potom tři měsíce u nás."
Řízená praxe na obvodech se v poslední době rozrostla i o spolupráci s dálničními odděleními. První ostruhy si na nich vysluhují nejen dopraváci, ale i pořádkáři: jistá všestrannost může být mladým policistům jen ku prospěchu, na větší specializaci je času dost. A jejich pomoc dálniční policisté velmi vítají a oceňují: jejich řady v poslední době prořídly a každý člověk je ve službě posilou. I když studenti nemohou sloužit samostatně, jen jako parťáci zkušených kolegů - ale i tak.
Pobyt a výcvik ve středisku má svůj pevný a neměnný řád: od rána do odpoledne běží od pondělí do pátku výcvik, vedle toho vždy někdo z frekventantů drží dvanáctihodinovou dozorčí službu. Na víkend jezdí studenti domů, po zaměstnání mohou zhruba ve čtyři vyrazit do blízké Prahy, nebo kam je srdce táhne. Ve středisku se však vyžaduje vojenské vystupování a výcvik je i v tomto směru veden. V krátké době totiž k policii začnou chodit mladí lidé, kteří již neabsolvovali žádnou základní vojenskou službu a nebudou mít proto začité návyky svých předchůdců.
Jíst se chodí naproti, do zámku. V něm totiž sídlí další středočeské policejní útvary.
"Se stravováním je to složitější, nemáme vlastní kuchyni, vozí nám sem obědy ze Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra, z kuchyně, která vaří pro Policejní prezidium. Kvalita velmi solidní, ale snídaně a večeře mají studenti studené, teplé jídlo se zajistit nedá," věcně říká vedoucí.
S tím, že už bylo i hůř, když kuchyni na prezidiu rekonstruovali a jídlo z náhradního zdroje občas za moc nestálo. Ale do oběda zbývají ještě dvě hodiny a výuka běží naplno.
Jedna skupina studentů se právě učí ohledávat místo činu, druhá v praxi probírá věčné dopravácké téma: zastavování vozidel. S jistou nadsázkou řečeno, jak zastavit rozjeté auto, nezpůsobit kalamitu a nepřijít k úrazu... Neboť v dnešním provozu je taková zdánlivá maličkost docela problém, jehož zvládnutí chce nejen dokonale znát předpisy. Vstoupit do vozovky s červeným terčem v ruce vyžaduje i suverenitu a vlastně hodný kus odvahy.
Přítomným mladým policistům se už ovšem čas ve středisku nachyluje: v posledním srpnovém týdnu je už v Jihlavě, Hrdlořezích i ostatních policejních školách očekávají zkušební komise a závěrečný týden, jenž nelítostně prověří všechny. A začátkem září už na novou krev toužebně čeká žhavá policejní realita...