Identifikace lidí má stále větší význam. A to nejenom v okamžiku, kdy lidé vstupují do přísně střežených objektů, jako jsou například jaderné elektrárny, utajovaná vědecká pracoviště nebo centrály bezpečnostních služeb, ale třeba i tehdy, jestliže je třeba přesně určit identitu mrtvého člověka. Teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku a také katastrofa v jihovýchodní Asii koncem loňského prosince ukázala, jak nutné je přesně identifikovat osoby, kterým se tyto události staly osudnými. Nejde totiž jen o potvrzení smrti pro nejbližší obětí. Jde mimo jiné i o velké peníze, ač se to může zdát ledaskomu tvrdé. Jestliže oběť katastrofy má uzavřenou životní pojistku, vyžadují pojišťovací instituce přesnou informaci o tom, že mrtvý člověk je skutečně ten, s kterým byla smlouva uzavřena.
Důležitost spolehlivé a rychlé identifikace osob stoupla v poslední době zejména spolu s nárůstem teroristických útoků. Jeden z nejspolehlivějších způsobů identifikace osob nabízí biometrie. Na rozdíl od identifikačních karet, od těch nejprimitivnějších s pouhou fotografií až po ty, založené na implementaci různých kódů a pracujících buď na magnetickém principu, anebo s počítačovým čipem, jsou "biometrické doklady" osob vizí blízké budoucnosti s prokazatelností identity osob řádově na mnohem vyšší úrovni, než jsou dnešní průkazy totožnosti.
CO JE BIOMETRIE
Biometrie je souhrn metod identifikace osob založených na využití vnějších a vnitřních charakteristik lidského těla (otisky prstu, DNA, duhovka). Z různých způsobů identifikace se jeví jako nejspolehlivější metoda snímání kresby duhovky. Oční duhovka každého člověka je výjimečná. Dokonce i jednobuněčná dvojčata mají rozdílné duhovky. Proto je tato metoda ještě spolehlivější než test DNA. Nejmodernější zařízení jsou dnes schopna rozpoznat 247 různých detailů oční duhovky, které pak procesor promění v digitální soubor. Stačí jeden pohled do kamery, aby počítač rozpoznal identitu příslušné osoby a rozhodl, zda ji vpustí do budovy, nebo ji odmítne. Ti, kteří viděli hollywoodský film Demolition Man, ale vědí, že i tento systém lze obelstít. Řešení našel před nedávnem vynálezce Takahiro Oda. Jeho systém umožňuje rozpoznat, zda duhovka je stále součástí žijícího oka, anebo zda se jedná o její umělou náhradu. Systém snímá oční duhovku a současně ji ozařuje viditelným světlem a infračerveným zářením. Cílem je vyvolat fyziologické reakce v oční duhovce, které pak vyhodnotí počítač. Ten následně určí, zda vyvolané reakce byly přiměřené, anebo se jedná o falzifikát nebo odumřelou duhovku.
ROZHOVOR S PETREM BUDIŠEM
Po teroristickém útoku na Světové obchodní centru v New Yorku 11. září 2001, při němž zemřelo na tři tisíce lidí, se význam využití biometrie ještě zvýšil. Jsou metody identifikace, které biometrie využívá, skutečně stoprocentně přesné a výsledky nezaměnitelné s jinými osobami?
Biometrie představuje v současné době nejdokonalejší metodu identifikace osob. Jistě by bylo možné namítnout, že stále velmi dobře funguje porovnávání osob podle otisků prstů a že tato metoda je ověřená mnoha desítkami let. Začala se totiž využívat již v předminulém století. Nicméně dnešní doba je mnohem rychlejší a osoby je třeba identifikovat pokud možno okamžitě a již například při vlastním vstupu do budov. Kdyby to právě takto fungovalo, patrně bychom nikdy neviděli záběry na letadla, která ničí newyorská dvojčata. Na druhé straně je třeba vnímat i jistá omezení, která snadné a rychlé rozpoznávání osob může přinášet. Tím nejzásadnějším je určitě i částečný vpád do soukromí každého z nás.
Biometrické metody se neprosazují jen u tzv. velkých případů.
Ano, stávají se aktuálními při bezpečném zjišťování identity osob, které legálně překračují hranice států, osob, které vstupují do významných střežených objektů, jako jsou banky, letiště, vojenské a státní budovy apod. Využití mají také při vyhledávání osob se záznamem v databázi, např. mezi diváky na sportovních střetnutích, v zábavních podnicích atp. V každodenním životě se otevírá pro biometrické metody široká oblast aplikací, které jsou na rozhraních mezi člověkem a počítači i výpočetními systémy.
V čem spočívá podstata biometrie?
Biometrie je založená na tom, že lidé se jeden od druhého navzájem liší, a to jak vzhledem, tak například svým jednáním a chováním. Lidské vlastnosti jsou jedinečné. Ať to je například hlas, tvar tváře nebo otisky prstů. Právě to nám umožňuje jednotlivé osoby navzájem od sebe rozlišit. Je však také třeba brát v úvahu, že člověk se v průběhu života mění, a spolu s tím i některé jeho znaky. Proto je třeba metody biometrie stále zdokonalovat. Identifikace osob podle otisků prstů se bude určitě stále používat, neboť je snadná, dostupná a nevyžaduje příliš drahá zařízení. Má však i své limity.
Ty jsou jistě dány dobou, kdy zakladatel moderní biometrie, Francis Galton, žijící v 19. století, zjistil, že lidské papilární linie na rukou jsou jedinečné a výskyt u druhého jedince se téměř rovná nule. Od té doby však uplynulo mnoho času a biometrie se velmi změnila. Postupně se rozšířily další možnosti a množství biometricky využitelných fyzických znaků. Zásadní význam na její rozvoj měly změny v oblasti informačních technologií, a to konkrétně zavádění výpočetní techniky a digitalizace obrazu. Tyto změny měly pochopitelně vliv na využití všech vědních oborů v oblasti kriminalistiky.
Jak vlastně fungují biometrické metody v praxi?
Podstatou všech těchto systémů je snímání biometrických znaků. Ty se pak porovnávají s údaji o lidech, kteří jsou v konkrétní databázi. Současné biometrické systémy identifikují přímo konkrétního člověka. V kriminalistice se v zemích Evropské unie nahrazuje zařízení pro tlakový otisk palce zařízením značky Livescan, která papilární linie na prstech a dlani digitálně zpracuje na skeneru a údaje o nich vede v evidenci. Přednost skenu oční sítnice dává například Mezinárodní úřad pro civilní letectví. Pro mezinárodní sjednocení průkazů totožnosti a cestovních dokladů se vyslovil i příslušný úřad OSN. Člověk bude mít k dispozici čipovou kartu, která bude obsahovat i digitální a biometrický znak. Ten bude na kartě uložen zašifrovaný. Autentizace bude probíhat bez porovnání s databází, tzn. výlučně prostřednictvím porovnání znaku na průkazu s odpovídajícím znakem osoby, která průkaz předkládá. Kdy takové průkazy totožnosti začnou platit, však není zatím jasné, protože zatím není shoda o tom, jakou budou mít průkazy dobu platnosti. Prozatím se nicméně uvažuje o deseti letech.
Uvažuje se o dalších oblastech využití těchto metod?
Měly by být postupně zaváděny na hraničních přechodech v Evropě. Německá hraniční policie na přechodu Rozvadov-Waidhaus nedávno skenovala fotografie z cestovních pasů a porovnávala tyto obrazy v počítačovém systému s autentickými snímky majitelů cestovních pasů.
Jak vidíte další vývoj biometrie?
Myslím si, že těmto velmi progresivním metodám patří budoucnost. Velký význam přikládám správnému a bezpečnému užití této technologie tak, aby soukromí lidí bylo ovlivněno pouze v nejnutnější míře. Je ale důležité vědět, že prokazování totožnosti lidí bude dříve nebo později jiné, než jsme byli zvyklí doposud.