Do svých bonsají se snažím přenášet eleganci a přirozenost stromů rostoucích volně v krajině. Není pro mne podstatná velikost ani tloušťka kmene. To, co dělá rostlinu bonsají, je schopnost upoutat pozorovatele a vyvolat v něm určité pocity a dojmy. To je přesně to, co mě na bonsajích přitahuje...
Krédo, které jsme si přečetli v časopise Bonsai (3/2004), zopakoval Michal Budík i při našem setkání.
Nadporučík Michal Budík pracuje na Referátu cizinecké a pohraniční policie v Halámkách. Šňůra kamionů na tomto rušném hraničním přechodu nemá konce, vzduch malebné jihočeské krajiny dostává pořádně na frak, a tak je po službě člověk rád, když může zmizet kamsi, kde je trocha klidu a čisté povětří. Jen co sportovně založený muž svlékne uniformu, uhání do svého soukromého ráje v Suchdole nad Lužnicí. Právě sem jsme se za ním přijeli podívat. Když nás tento úspěšný pěstitel - a donedávna i cyklistický závodník - zval na prohlídku svých bonsají, těšili jsme se na krásné miniatury v malých miskách zdobící panelákový byt. Skutečnost byla poněkud jiná...
JAPONSKÁ ZAHRADA ZŮSTÁVÁ JEN SNEM
Jen kousek od domu, kde rodina Budíkových žije, je zahrádkářská kolonie. Zatímco sousedé pěstují zeleninu a jiné plodiny, na kterých si lze pochutnat, tady, na poměrně nevelkém kousku pozemku, si přijdou na své především oči a duše příchozího. Bonsaje totiž nejsou jen stromy, co se vejdou takřka do dlaně, stejné umění je vypěstovat a sladit "opravdové" stromy ve zmenšené formě ve volné přírodě. Právě taková je z převážné části zahrada Michala Budíka. Nad stromy fantastických barev i tvarů se doslova tají dech.
"Stejně jako bonsaje pokojové existují i bonsaje venkovní. V jejich pěstování je velký rozdíl, který mnohdy lidé nevnímají. Při samotném nákupu rostliny často začátečníci nevědí, že základem pro pěstování bonsají je jméno rostliny - podle něho můžeme určit, jestli se jedná o rostlinu venkovní, nebo zda může žít po celý rok v paneláku, někdy je nutné, aby například zimovala při teplotě těsně nad nulou stupňů Celsia..." zasvěcuje nás do ukázky pěstitelské násobilky Michal Budík.
Každý, kdo chce s bonsajemi začít, musí proniknout alespoň trochu do teorie. Zjistit, jaké má pro pěstování těchto nádherných přírodních miniatur podmínky, jak tu či kterou rostlinu pěstovat, jak ji zazimovat... Solidní prodejci tyto nezbytnosti prozradí, ne všude se však s nimi setkáte. Návodem pro začátečníky může být například publikace "Bonsaje do paneláku", anebo odborné časopisy věnující se této problematice. (Rozhlížím se kolem sebe a v duchu si slibuji, že se o téhle kráse rozhodně musím dozvědět něco víc. Pro začátek bude možná stačit inernetová stránka s adresou www.bonsai.cz.)
Prvními bonsajemi Michala Budíka byly venkovní rostliny, přesněji borovice - ty jsou podle našeho hostitele královnami mezi bonsajemi. Je to už dobrých dvacet let, kdy se na jeho zahrádce objevila první z nich.
Jaké je měřítko, aby bonsai byla odborníkem uznána za krásnou? ptáme se. "To je těžká otázka, je to stejné, jako když se zeptáte, který obraz je nejkrásnější," zní odpověď.
Zastavíme se u nevelkého stromu s drsným kmenem a zvláštně utvořenou kornou. To je kaskáda, dovídáme se. Tahle rostlina má simulovat strom, který roste na horách, a tak koruna svou tíhou i tíhou sněhu jako by padala dolů se svahu. Tak jednoduché to ovšem není, kaskád existuje mnoho druhů a je třeba proniknout do teorie světa bonsají, aby člověk pochopil pěstitelské zákonitosti v náležitých souvislostech. Když se chce někdo tomuto koníčku více věnovat, musí znát latinské názvy rostlin, zvládnout vědu o kyselosti substrátů, vědět, jak se bonsaje tvarují, a mnoho dalších věcí.
Barevné javory, modřín s převislými nádherně zelenými jemnými větvemi, ale i azalky, které se právě předvádějí záplavou barevných květů, netřesky, jaké známe třeba ze skalniček... Všechno dohromady spolu ladí a vzájemně se doplňuje, takže celkový pohled pohladí oko i duši. Vypěstovat takovýhle kout jen kousek od rušné vozovky z jedné strany a vlakovým kolejištěm ze strany druhé, vyžaduje nejen soustavnou práci, ale hromadu trpělivosti. O to smutnější je obraz, který se pěstiteli naskytne, když jeho zahradu navštíví neurvalec. Pro pár bonsají, které na novém stanovišti bez ruky odborníka a láskyplné péče stejně nepřežijí, zpustoší takový vandal i záplavu krásy, kterou on sám zřejmě ani nevidí. Takovýto okamžik bohužel nezažil Michal Budík jen jednou a obrana před zloději v zahrádkářské kolonii prakticky neexistuje. Snem pěstitele, který se čím dál výrazněji prosazuje i v náročné světové konkurenci, je mít jednou svou vlastní opravdovou japonskou zahradu. Tohle přání se ale, zdá se, hned tak nevyplní.
VĚHLAS NADNÁRODNÍHO FORMÁTU...
Na ten čeká pěstitel bonsají většinou mnoho let a někdy se k němu ani nepřiblíží. Je třeba být trpělivý, zdůrazňuje často Michalu Budíkovi jeho kamarád ze Švýcarska a zkušenost ukazuje, že tomu je tak. Krásu zakletou do miniatury přináší jen trpělivá práce, osobní poznání pramení z pokory odměňované radostí, kterou občas střídají drobné i větší prohry. Zvítězit nad přírodou zkrátka není vůbec jednoduché.
Dostat pozvání na Světový kongres bonsají se počítá mezi pěstitelův vrcholný úspěch. To je tak. Nejprve se uspořádá výstava u nás doma, kam si přijedou organizátoři připravující prestižní světovou expozici vybrat, co chtějí mezi vystavované exponáty zařadit. Michalu Budíkovi se podařilo vypěstovat několik exemplářů skutečně unikátních - ty byly pro prestižní výstavy k velké radosti policisty z přechodu v Halámkách vybrány.
Připravit se na výstavu je malá věda. Nestačí jen vypěstovat nádhernou miniaturu letitého stromu, pro dokonalý soulad musí být vytvořeno celé aranžmá. To dotvářejí takzvané doplňkové rostliny, jako jsou například rozkvetlé azalky, barevné netřesky, různě naaranžované traviny a jiné drobnější rostliny. Vlastní kapitolu pak tvoří suiseki - kameny, které doplní atmosféru prostředí. Svou roli hraje i bonsajová miska a dokonce i stolek, na kterém bude exponát umístěn.
"Tahle rostlina simuluje strom na skále ošlehaný větrem, rozkvetlá azalka by vedle něho vypadala nepřirozeně," říká Michal Budík a namísto rozkvetlé miniatury přidává pro názornost kámen prazvláštního tvaru. Teď je to to pravé, vidíme i my jako laici. Vysvětlit všechny zákonitosti světa bonsají je těžké a velice složité. Spokojíme se proto alespoň s nejzákladnějšími názornými ukázkami.
ZA OKNY PANELÁKU
Stejně jako v zahradě, je co obdivovat i v bytě Budíkových. Bonsaje nejsou jen krásné rostliny, je to životní styl. Krásným koníčkem žije i zbytek rodiny - a zdá se, že to všem přináší opravdovou radost. Prvním kritikem, který posuzuje pěstitelovy úspěchy, je Michalova manželka. Podle jeho slov má pro bonsaje cit a bezpečně pozná, kde je ještě třeba co doladit k dokonalé souhře rostliny s okolím. Na stěně v předsíni nás zaujme zajímavý obrázek. "To je japonská kaligrafie, slovo tady napsané znamená suiseki," ukazuje na rámeček pán domu.
Bez znalostí se bonsaje pěstovat nedají, slyšeli jsme onoho odpoledne mnohokrát prověřenou pravdu. Michal Budík se však nespokojil se základní literaturou. Dostal se kamsi dál, dál za "pouhou" práci pěstitele. Osobní vyznání, které stojí v úvodu článku, vyjadřuje jeho životní filozofii. K tomu, aby se dostal v tomto směru dál, jak sám usiluje, je však třeba mít dobrého učitele. I toho Michal Budík má - jako jediný z České republiky studuje v italském Brixenu bonsajovou školu pod vedením skutečného mistra tohoto oboru. Velkou oporou je mu také přítel z Lince, který ho pro studium získal a několik let mu pomáhá s koníčkem, který zvolna přerůstá v profesionalitu. Pozvání na výstavy a různé společenské akce s nimi spojené dostávají skutečně jen ti nejlepší bonsajisté z celého světa. Největší poctou tohoto druhu bylo prozatím pozvání vystavovat vybrané bonsaje na Mezinárodním kongresu o kultuře a umění bonsají Sakka Ten 2004.
Za pár dní čeká Michala Budíka účast na další z prestižních zahraničních výstav. Je třeba připravit se na cestu...