Mezi zavražděnými a zraněnými v londýnském metru a autobusu byli rodilí Britové, Britové nejrůznějšího etnického původu, ale i Poláci, Turci, Američané, Francouzi, Italové, Íránci, Srílančané - za prací nebo jako turisté. Teď britská policie pátrá po vinících a jejich našeptávačích, má sice už první úspěchy, ale varuje, že může přijít i třetí vlna teroru. Rychlé výsledky chtějí všichni, ale lze je jen stěží očekávat.
V ohrožení je dnes kdekdo - a nejen v Británii. Policejní šéf západoamerického Seattlu Gil Kerlikowski v této souvislosti prohlásil, že je "zřejmě jen otázka kdy a nikoli zda" i v USA opět k podobným teroristickým aktům dojde a ve všech velkých městech se zpřísňují bezpečnostní opatření. Jestliže bylo na Manhattanu v roce 1998 instalováno 2300 bezpečnostních kamer, dnes jich tam je desetinásobek. Podobně se chová i Paříž a Berlín a Francie a Finsko jako hostitelé světového šampionátu v atletice na neomezenou dobu obnovily kontroly na svých hranicích. Bavorské ministerstvo vnitra deportovalo zpátky do Egypta Mohammada E., imáma v islámském středisku v Norimberku, protože "nebezpečně hlásal násilí". Francie si chce s Británií vyměňovat seznamy "svých" radikálních muslimů.
"Ti čtyři muži, kteří v Londýně dva týdny po 7. červenci chtěli opět explodovat výbušniny, tentokráte nezabíjeli, ale zanechali jasné poselství: rytmus útoků se zvyšuje, taktika je pružná, lidé se nikdy a nikde nemají cítit bezpečně," napsal pod titulkem Teror - Virus strach hamburský týdeník Der Spiegel. "Postihneme váš každodenní život, jste všichni v ohrožení. Všude. Stále," je vzkaz teroristů. Svou oblíbenou chemikálii TATP, kterou si prý může vyrobit z kyseliny sírové a acetonu každý laik, nazývají "matkou satana".
Oliver Roy, autor knihy "Der globalisierte Islam" (Globalizovaný islám), napsal v časopise Zeit, že nový džihádismus je "výrazem kulturní krize, patologickým důsledkem pozápadnění islámu".Sebevražední pachatelé, tito mladí mužové v rozpoložení mysli mezi dvěma světy, považují současnou společnost za dílo ďábla a příliš sekulární, jejich víra je emocionální, odmítající rozum. A víra této sekty už nemusí mít nic společného s děním v Iráku, nic s přísnými rodiči, nic s bin Ládinem.
Pro druhou generaci sebevražedných pachatelů pravděpodobně neexistuje nějaký jasný profil, někteří z nich nenávidí konzumní společnost, někteří své učitele, jiní americký imperialismus, pro některé může být válka v Iráku příčinou, pro jiné spouštěčem a té další generaci může být už Irák hrozně daleko a úplně jedno.
"Teroristé druhé generace," napsal americký New Yorker, "jsou psychopati, úskoční, nihilisté, racionální, kteří glorifikují smrt jen kvůli smrti, přičemž současně kalkulují, koho budou zabíjet, s jakým efektem a kdy."
Asie už má řadu žen-hrdinek bojujících za ženská, tedy i občanská práva. Jednou z nich je držitelka Nobelovy ceny míru burmská politička San Su Tchi, již několik desítek let ve vězení nebo v domácím vězení vládnoucí vojenské diktatury. Jejich počet ale roste. Nyní mezi ně patří i pákistánská Muchtár Máíová (33) z vesnické obce Mirvála. Její bratr se údajně tajně stýkal se ženou z vyšší kasty, její rodina si stěžovala a vesnická kmenová rada ji proto před třemi lety v zásadě "oko za oko" odsoudila ke skandální exekuci - k hromadnému znásilnění za přihlížení nebo přímo účasti členů rady. "Slušná" Pákistánka to měla brát jako trest smrti a spáchat sebevraždu. "Měla jsem tři možnosti," řekla americkému listu Christian Science Monitor. "Buď skočit do studny, či se po zbytek života utápět v slzách, anebo se krutému kmenovému systému vzepřít." A tak se vzepřela a už tři roky se její pří zabývají i nejvyšší soudy země - jednou viníky tvrdě odsoudí, hned nato je ale "pro nedostatek důkazů" osvobodí. Teprve nyní Nejvyšší soud pod zahraničním i domácím tlakem nařídil nový proces pro všechny.
Na základě prvního rozsudku dostala odškodné a za ně, sama negramotná, postavila v obci dívčí školy. Když její příběh převyprávěl americký deník The New York Times, pohnutí čtenáři poslali listu pro Muchtár Máíovou 133 000 dolarů a ta teď své projekty rozšiřuje i do okolí. "Vzděláním se lidé dozvědí o svých právech a povinnostech," říká. "Chceme-li zlepšit postavení žen, musí se to týkat i dívek a chlapců."
Mluvit s novináři "mezi čtyřma očima" se nevyplácí jen v Česku. I v USA si musí jeden, pokud chce zůstat ve funkci, dávat na ústa dobrý pozor. Thomas Pfanne (49), vedoucí právního a konzulárního oddělení v newyorském generálním konzulátu SRN mluvil takto soukromě s redaktorem deníku Wall Street Journal a řekl mu, že v boji proti terorismu jsou občanská práva v USA na úrovni Severní Koreje. A on to - podrazák - uveřejnil. V New Yorku byl známý německý diplomatický pracovník sotva čvrt roku. Teď už je zase doma.