Měsíčník Policista

Cesta do ráje

Vyšlo v čísle 9/2005

Cesty do euforických stavů duše, někdy i těla, jsou rozličné. Jednu z nich objevili dva Švýcaři z Basileje. Minulý rok prodávali v Curychu na veřejné megapárty "Street Parade" balonky plněné rajským plynem. Zájem byl obrovský; účastníci celodenní zábavy, kteří narkotizační plyn z balonků za 5 franků radostně inhalovali, se dostali na několik minut do stavu blaženého pozdvižení.

Úspěch měl dozvuky u curyšského okresního soudu. Žaloba zněla na porušení zákona o prodeji potravin, léčiv a omamných látek. V létě 2005 ale soud rozhodl ve prospěch obžalovaných. Rajský plyn (oxid dusný, N2O) totiž ve Švýcarsku není klasifikován jako omamná látka a v tomto případě nebyl neregistrovaně prodáván ani k potravinářským, ani k lékařským účelům, což by protizákonné bylo. Nicméně soudce zaslal žádost zákonodárcům, aby i rajský plyn byl zahrnut do zákona a nebyl volně v prodeji. Přesto, že obžalovaní byli v plné šíři obžaloby osvobozeni, museli zaplatit pokutu 400 CHF - zapomněli si totiž nechat vystavit povolení k "pouličnímu prodeji rajského plynu pro zvláštní účely". Vzhledem k ekonomickému výsledku realizace nápadu, jak povznést Street Parade do vyšších sfér, byla pokuta drobným spropitným do městské pokladny.

Rajský plyn se lavinovitě stal nadstandardním osvěžením na mnoha "kvalitních" soukromých párty. Vdechování i neředěného plynu nemá - kromě případného udušení v hluboké narkóze - prakticky žádné vedlejší vlivy. Když anglický chemik sir Humprey Davy (který mj. též vynalezl elektrolýzu alkalických kovů a bezpečnostní důlní lampu) v roce 1799 objevil anestézující účinky kysličníku dusného, jistě netušil, k čemu se po dvou stech letech bude zneužívat. Cinkání exotických zvonků v uších a nepatrně nasládlá chuť na rtech během čtvrt- či půlhodiny (prozatím legální) v Edenu má zřejmě přitažlivost zpěvu Sirén...

KDYŽ SE LÉTO ZEPTÁ

Pro každou zásuvku jiná vidliceOdhlédněme od povolání, ve kterých se používání mobilního počítače nazývaného laptop nebo notebook stalo každodenní rutinou (novináři, podnikatelé, spisovatelé atd.). Laptop se dnes čím dál více stává také cestovním doplňkem. Buď k zaznamenání cestovních zážitků, nebo k uložení a prohlížení digitálních fotografií, anebo prostě jako jedna z možností rychlé komunikace prostřednictvím internetu. Poslat e-mail z domova, kde je počítač pevně instalován například na psacím stole, je jednoduché. Chceme-li s notebookem cestovat, budeme mít jedno zavazadlo - ne zrovna nejlehčí - navíc. Není to zcela levný přístroj a aby se na cestách nepoškodil, vyžaduje molitanem vyložený kufřík, nebo počítačovou vypolstrovanou aktovku.

A náhle zjistíme, že je také zapotřebí spousta drobného příslušenství. Především potřebujeme navíc ještě jeden akumulátor a nabíječku. Pokud jedeme například jen k sousedům do Německa, stačí přibalit jednu převodnou zástrčku do rozvodné sítě a jednu na telefonní přípojku. Chceme-li ale s laptopem projet Evropu, síťové a telefonní převodky se velice rychle rozmnoží na více než 40 různých typů; na cestu kolem světa bychom tak se stovkou mohli vystačit. Kdo jezdí autem, má možnost dobíjet akumulátor v laptopu připojením počítače speciálním kabelem do zásuvky pro autozapalovač. Což může vést k tomu, že je potřeba každou hodinu nastartovat auto a dobíjet počítač. V hotelových prodejnách sice často (kvůli holicím strojkům a sušičům vlasů) síťové převodky nabízejí, zato telefonní jsou výjimkou. Další úskalí čekají v zemích, kde se používá síťový rozvod s napětím 110 V nebo 120 V.

Když si k laptopu veškeré cestovní příslušenství zaopatříme, s nervózním cukáním v oku a pokleslou bradou jsme postaveni před nemilou skutečnost, že jeho objem a hmotnost je větší než celého laptopu. Nechceme-li se zabývat připojením laptopu na zahraniční telefonní síť a ušetřit tak za telefonní převodky, můžeme e-maily z laptopu samozřejmě také posílat přes mobilní nebo satelitní telefon. To je ale podstatně nákladnější varianta, nehledě k tomu, že příjemce zpráv musí mít stejné vybavení. Jedna z dalších možností je, pokud chceme cestovat pouze po městech, vyhledat internetovou kavárnu a zeptat se, zda je možno vlastní počítač napojit.

Chystáte se pořídit si laptop nebo notebook a vzít si ho do zahraničí na dovolenou? Zjistěte si zavčas u cestovních kanceláří nebo na konzulátech, jaké jsou v zemích, které chcete poznat, rozvody síťového napětí a jak vypadají zásuvky, včetně telefonních. Jinak ve finále budete vláčet sice drahý a špičkově výkonný mobilní počítač, ovšem víceméně jen jako okrasnou přítěž.

Na obzoru se však rýsuje ještě další možné řešení. Vývoj solárních článků už pokročil natolik, že letos mohly být představeny relativně miniaturní solární nabíječky akumulátorů a solární zdroje pro notebooky, telefony, radiostanice, přístroje GPS a jiná zařízení, která jinak bez elektrického proudu nefungují. Solární panel 130x45x27 mm o hmotnosti 120 g může dodávat proud 4 V x 300 mA = 1,2 W, panel 270x180x9 mm, ani ne dvakrát těžší, už vyprodukuje proud s napětím 13,8 V a výkonem 4,75 Wattu.

Připravil Stano R. KŘÍŽ