Měsíčník Policista

Jak český Honza do velkosvěta došel - z úspěšných zásahů NPC (6)

Vyšlo v čísle 9/2005

Nebudete tomu možná - milé děti - věřit, ale bývaly v končinách někdejších zemí Koruny české doby a poměry, v nichž se dalo celkem rychle a bez obzvláštního úsilí - byť hodně nelegálně - k nejedné stotisícovce peněz dospět. A když už na vás - divila byste se, roztomilá holátka - i zákon dopadl, nijak výrazněji to ani zabolet nemuselo...

V malém okresním městě, bezmála dvě stě kilometrů za Prahou, se počátkem roku 2001 náhle objevil na diskotékových tancovačkách - a vůbec mezi středoškolskou a učňovskou mládeží - nebývale hustý výskyt extáze. Policejní záznamy vzápětí poskytly vysvětlení: S tabletkami syntetické drogy zde začal čile obchodovat jistý Jan Bubuliny (všechna jména jsme jako obvykle pozměnili).

Dvaadvacetiletý mladík z vísky nedaleko od centra okresu zřejmě zatoužil po profesi obchodníka. Dlouho se přitom kolem sebe nerozhlížel a stejně tak se příliš nerozmýšlel, co a pro koho nakupovat. Žádané speciální lentilky byla v tanečním reji bavící se mládež ochotná platit čtyřstovkou od každého kousku. Čerstvý podnikatel využil ve správnou chvíli díry na venkovském trhu, podobný pamlsek nikdo jiný na tamních diskotékách nenabízel.

A v hlavním městě mělo velmi vyhledávané zboží v tom čase cenu i pohádkově výhodné půldruhé stovky.

Rozdíl, chcete-li vývar, tím pádem lákavý - a pro chytrého mládence z malého světa přímo úctyhodný. Zvláště pak s ohledem na celkem zvládnutelný objem převážených zásob i na připouštěné minimální riziko podnikání.

Když se byznys pochopitelně provozuje v rozumné míře, připomínal si sám sobě nápaditý, moderní muž s všeobecným přehledem.

Zbývala maličkost - najít a držet si kvalitní zdroje. Náš Honza vyzkoušel několik dodavatelů, než se začal téměř výhradně, věrně v nakupování věnovat dvojici pražských vrstevníků. Zhruba dvacetiletí Jindřich Režný, bez zaměstnání, a Roland Bokr, student, mu byli ochotní - a schopní - dodávat po dlouhé měsíce nejméně 1 000 tabletek týden co týden.

Zpočátku ale venkovánek neměl sílu zainvestovat do tablet sumy velkorysého rázu. Získal si však postupně důvěru zásobovačů a odebíral materiál na tzv. kredit. Proplácel získaný sortiment původnímu prodejci, až když sám zázračné cestičky do ráje rozprodal.

Dlužno přiznat, že to netrvalo dlouho - jeho kapitál opravdu utěšeně, bezmála před očima, den ode dne, narůstal - a pan Bubuliny mohl sám poskytovat kreditní dodávky. Expandoval, zajížděl obchodně například do moravské metropole.

Vlastně se mu během velmi krátké doby podařilo nashromáždit prvních bezmála milion korun.

Byl z něj přechodným bydlištěm rovněž Pražák. Navštěvoval vyhlášené podniky - Karlovy lázně, Roxy, Mekka. Vedl pohodlný život úměrný množství rychle získávaných prostředků. Byl pečlivý a v osobním deníku si zapisoval všechny své existenční - nebo možná přesněji označeno existující - každodenní náklady!

Jediné, co netušil, byla skutečnost, že se záhy stal terčem policejního drobnohledu. A dokonce z vícero směrů. Soustředili na něj pozornost centrální protidrogoví specialisté, naorganizovali mu předstíraný převod drogy, prodal 100 pilulek, ke zkoušce kvality před startem větších předávek čistě chemicky připravované drogy, policistovi v civilu. Přes zájem o další články prodejního řetězce, jiné prostředníky drogových obchodů, se k němu blížilo zásadní nebezpečí příkladně také ze strany brněnského útvaru boje s organizovaným zločinem.

Síť operativních úkonů policie, napojení na záznamy telekomunikačního provozu, evidence každého kontaktu, osobních schůzek, jednotlivých prodejů atd., neúnavná, trpělivá, desetiměsíční mravenčí práce řady policistů se neodvratně zaplňovala údaji zejména o něm, o Janu Bubulinym - a zatahovala se pod tíhou dokládaných vin.

* * *

Poznámka na okraj:

V případu, který jsme se pokusili tentokrát v kostce převyprávět, figuruje v análech protidrogovky droga zadržená v množství rozhodně větším než běžně - v našich končinách - malém...Nelegální obchod se syntetickými drogami se vyznačuje několika zvláštnostmi. Na rozdíl třeba od heroinu, s nímž často kšeftují lidé mírně vyjádřeno hrubšího zrna, kapsle extáze si ve větších počtech obstarávají a dál je rozprodávají většinou středoškoláci, nebo i vysokoškolsky vzdělané, tedy značně inteligentní, hloubavé osobnosti.

Pro detektivy s protidrogovým zaměřením jsou to obvykle výrazní, silní soupeři a souboje s nimi jsou tudíž pro policisty na jednu stranu vždy zajímavější, rafinovanější, ale současně i těžší. Muži zákona jsou nuceni více než v jiných případech zvažovat každý svůj krok. Do mnoha podrobností plánovat jednotlivé fáze pátrání - sledovačky podezřelých osob, sběr důkazního materiálu, výslechy zainteresovaných svědků atd. - a ve finále i zajištění předpokládaných pachatelů.

Jinými slovy chce jejich práce dokonalou přípravu, protože protivníci jsou obyčejně hodně dobře připravení. Postupují systematicky, mění taktiky utajení svých obchodů, vyhýbají se chybám, nedělají unáhlená, improvizovaná rozhodnutí.

O to cennější bývá okamžik, kdy se je podaří chytit na švestkách - a předat je, spolu se všemi příslušnými doklady o jejich trestné činnosti, soudní moci.

V kauze, o které vyprávíme, měli aktéři za sebou víceméně výbornou výchovu, skvělá zázemí v rodičích. Žádné zoufalé úniky z asociálního, nepříznivého prostředí. Jeden má dokonce tátu knězem, otec jiného je prestižním lékařem...

* * *

S jídlem, jak moc dobře známo, skoro vždycky roste chuť. A veškerá předsevzetí o rozumných mírách přicházejí vniveč. U Honzy Bubulinyho tradovaná moudrost spolehlivě nezklamala. Bohatý pán se rozhodl, že teprve mezinárodní obchod je to pravé. A začal shánět zahraničního - nepochybně ve vyšších cenových hladinách koupěschopného - partnera.

Poptával se po něm ponejvíce v Brně, blíž k rakouskému zahraničí. To neušlo policejním tamtamům a už to šlo jako po másle. Následovala schůzka s provozovatelem několika tančíren v dosahu Vídně. Cizí šéf regionálního zábavného průmyslu měl vážný požadavek na 20 000 ampulí s extází ve dvou rychle po sobě jdoucích dodávkách po 10 000 kusech.

Cenu se podařilo usmlouvat na 75 korun od kousku, nákupní hodnota se pro úspěšného českého Jana pohybovala - při odpovídajícím kvantu získávaného zboží - i pod 60 korun.

Cizinec dále naznačoval, že v případě pohodového předání drogy a při její odzkoušené řekněme omamné intenzitě, by se mohl rozeběhnout vzájemný pravidelný obchod v množství kolem 30 000 umělých bobulek. Přitom by prý nemuselo zůstat jenom u extáze, bral by rád i zrovna dosti žádané tripy LSD.

To vzbuzovalo ohromné naděje.

Háček všeho spočíval v Rakušanovi. Ten je profesionálem rakouské policie, kolegou našich lidí z protidrogovky.

Když se k Brnu 17. listopadu 2001 sjela dvě osobní vozidla s Bubulinyho obchodnickým a repre doprovodem, s ochránci, s nákladem drogy, a dostavil se též rakouský vůz, proběhla z českých automobilů, bezpečnostně důkladně prověřeno a uchystáno, obrazně výměna kufříku s medem za příruční sejf se třičtvrtě milionem v hotovosti. A euforii z dobře vykonané práce okamžitě vystřídal šok.

Policejní zákrok přímo na místě obchodu a bezprostředně návazně v pražském prostoru zadržel půltucet různorodě do sebe provázaných pachatelů trestné činnosti na drogovém hracím poli. Moment překvapení pro znenadání pasivní zúčastněné postavy byl naprosto dokonalý.

Ostatně samotné zajištění sledovaných mládenců prováděli - ať při činu, nebo v bezstarostnosti všedního dne v hlavním městě - vysoce odborně především policisté z útvaru rychlého nasazení.

Během domovních prohlídek v domácnostech, ale i na jiných místech, se našlo - u Jindřicha s Rolandem - druhých 10 000 tablet v pohotovosti pro Jana Bubulinyho a další drogy - skank, zhruba třičtvrtě kila hašiše, nějaké střelné zbraně, v bydlišti hlavního hráče, někdejšího venkovského kluka hodně podrobný deníček.

Důkladný soubor důkazů tak doplnil skoro pikantní přehled, osobní účetnictví o tom, kolik mistr den po dni vynaložil prostředků, aby byl v plné aktivitě pro svoji činnost. Zaznamenával ceny jídla, nákup zubní pasty, účty za taxislužby, lístky do kina, do pomyslného pětníku veškeré pohyby peněz.

Pochopitelně s důrazem na jednotlivé investice - a výnosy - v obchodování s drogami. Včetně jmen odběratelů, popisu místa děje, precizně vykazovaného množství a druhu drogových jedů.

Kruh se uzavřel důkazní třešničkou na dortu celé bez několika týdnů roční akce...

* * *

A teď - dítka naše vážená - rozhodnutí soudu z konce pololetí roku 2003 (nebudeme uvádět menší rybky, soustředíme se na tři hlavní figury případu - sami policisté chtěli předpokládat, že se úvahy nad trestem budou odvíjet od horní sazby 10 let odnětí svobody, z níž se budou odečítat 3 roky pro prvotrestané, 2 roky za solidní rodinné kulisy, 1 rok za trestnou činnost kratší než 1 rok atd., ale že přesto pár let - po zásluze i na odstrašení před opakovanými obchody v brzké budoucnosti - každému z ústředních činitelů kauzy zůstane):

Obvodní soud pro příslušnou pražskou městskou část shledal obžalované vinnými z držení a prodeje psychotropních látek ve větším rozsahu a se značným obohacením.

A dále rovněž s tím, že "stupeň společenského nebezpečí jednání obžalovaných je dle názoru soudu vyšší než malý...", že však "všem polehčuje dosavadní bezúhonnost" a že "zajištěná uvedená látka je méně nebezpečná než jiné omamné a psychotropní látky, které rychle vyvolají psychickou i fyzickou závislost, poruchy osobnosti, celkovou duševní i tělesnou zchátralost, spojenou se závažnými sociálními důsledky pro zneuživatele a jeho okolí..."

A proto se odsuzují Jan Bubuliny k odnětí svobody v trvání tří let (s podmíněným odkladem trestu na zkušební dobu pěti let s dohledem), Jindřich Režný a Roland Bokr každý k odnětí svobody v trvání dvou let (s odkladem na čtyři roky)...

Pokračování příště! - A smíme doufat v jeho optimistické vyznění? - Toť otázka.

Jaroslav KOPIC