Měsíčník Policista

Právnická elita světa v září v Praze

Vyšlo v čísle 8/2005

Rozhovor s JUDr. Martinem Šolcem, společníkem v advokátní kanceláři Kocián, Šolc, Balaštík a místopředsedou Divize veřejného a profesního zájmu International Bar Association (IBA), před Výroční konferencí IBA 2005 v Praze od 25. do 30. září.

Představte, prosím, pokud možno co nejstručněji IBA (Mezinárodní právnickou asociaci), a roli, kterou v ní hraje Česká advokátní komora.

IBA byla založena po druhé světové válce, v době, kdy se zakládala řada významných světových organizací včetně OSN. Vznikla jako globální asociace regulátorů právnických profesí, jakým je v českém právním prostředí advokátní komora. Až mnohem později umožnila IBA též individuální členství jednotlivých právníků. Dnes je členem IBA více než 190 stavovských organizací a více než 16 000 jednotlivců. Česká advokátní komora (ČAK) obnovila své členství v IBA v roce 1990 a od té doby v IBA velmi aktivně působí.

JUDr. Martin ŠolcZ prvních informací o Výroční konferenci IBA, která se koncem září uskuteční v Praze, si může každý občan udělat solidní představu o světovém významu podobného setkání. Čím je pracovní schůzka právníků z celého světa - v předpokládaném počtu až kolem 4000 odborníků - pro odbornou veřejnost, pro právnickou obec České republiky?

Pro členy IBA je výroční konference příležitostí vidět kolegy a přátele a popovídat si s nimi o problémech, s nimiž každodenně zápasíme - ať už jde o otázky práva, etiky nebo třeba regulace povolání či vedení advokátní kanceláře. Pro nás tuzemské právníky pak skýtá šanci uvědomit si, že svět práva je větší - geograficky i obsahově - než naše vlastní praxe, a připravit se tak lépe na to, co nás třeba potká zítra.

Měla IBA nějaké zvláštní důvody, že konání letošní "výročky" přisoudila Praze?

Proč právě Praha? Na tom se podílelo asi více faktorů. Výroční konference v posledních čtyřech letech se konala mimo Evropu - v Mexiku, USA, Jižní Africe a na Novém Zélandě - a většina evropských členů si proto přála tentokrát zůstat v Evropě. A Praha je krásná, má dostatečně kapacitní kongresové centrum, zdejší komora je respektovaným členem IBA atd.

Na co se v souvislosti s připravovaným mítinkem světových právnických kapacit těšíte vy osobně?

Už skoro patnáct let se těším na každou konferenci IBA. K věcem, na které se těším pravidelně, však pro mne jako předsedu hostitelského výboru letos přibyla jedna navíc - za předpokladu, že všechno "klapne", se těším na to, až konference skončí.

Pracovní program konference IBA obsahuje expertní zasedání, rozpravy snad ke všem oblastem právní praxe. Mohl byste - asi nikoliv v nejširším, ale v zásadním záběru - porovnat, jak kvalitní - nebo naopak poněkud děravé - právní předpisy platí v naší republice?

Kvalita předpisů odráží skutečnost, že řadu zákonných ustanovení formulují politici na zasedání parlamentu a nikoliv odborníci na legislativní techniku. Předpisy se stále mění, jsou neuvěřitelně kazuistické a na každé významnější medializované pochybení se snaží reagovat zákazy. Největší problém ale vidím v aplikaci zákonů, nikoliv v zákonech samotných. Řada soudců se dodnes dívá na zákonný text více než na smysl ustanovení či cíl zákonem sledovaný.

Překonat hříchy minulosti v ekonomickém růstu zřejmě nelze bez trpělivých reforem řízení hospodářských aktivit, dostat se takříkajíc skokem na úroveň právních norem vyspělého demokratického světa by snad - prostým využitím, převzetím vyzkoušených zákonů - mohlo být možné. Máme v tomto směru nějaké perspektivy, ne-li přímo opodstatněné naděje, v závislosti na sjednocované Evropě, že budeme využívat propracovanosti současných zákonných pravidel Evropské unie?

V této zemi vždy existoval silný odpor k přebírání zákonů a možná i k přebírání zkušeností - asi jsme nemístně pyšní na to, že sami věci dokážeme lépe. Vzpomínám si na jednoho představitele významné mezinárodní instituce, který nedávno na půdě IBA řekl, že poté, kdy instituce, pro niž pracuje, navrhla Čechům a Slovákům změny v některých zákonech, Slováci je provedli, zatímco Češi již několik let zpochybňují metodiku, která vedla k označení předpisů za chybné. Připadá mi to charakteristické.

S převzetím cizího předpisu je vždycky potíž, ale třeba Turecko (a už vidím jak se část čtenářů popudí tím přirovnáním) převzalo kompletní švýcarský obchodní zákoník i s judikaturou a zpětně tento krok považuje za správný. Někdy si říkám, jestli jsme něco takového neměli zkusit taky. A vliv předpisů komunitárního práva? Mají také své chyby, ale aspoň nás v některých oblastech nutí na standardní problém reagovat standardně.

Možná trochu jinými slovy téměř stejný dotaz: IBA nedávno kupříkladu - velice utajeně na Britských ostrovech - školila soudce pro irácký soudní tribunál se zločinným Husajnem. Nemáte v prestižní asociaci další ambice přispívat na poli právních pravidel v konkrétních zemích světa třeba boji proti nedodržování lidských práv, proti organizovanému zločinu, proti závažné hospodářské kriminalitě (a jejím efektům přecházejícím navíc z jedné do druhé země) apod.?

Určitě. Ale rozdělme si úkoly. Dbát o lidská práva by mělo být cílem nás všech. Bojovat proti organizovanému zločinu či závažné hospodářské kriminalitě je věcí států a jejich bezpečnostních aparátů. Úkolem IBA je pečovat o princip právního státu a dohlížet na to, aby nedocházelo k jeho erozi ani v rámci boje s hospodářskou kriminalitou, ani třeba na Guantánamu.

V programovém přehledu Výroční konference IBA letos v Praze zaujme našince - při letmém pohledu - například: "Právo životního prostředí, zdraví a bezpečnosti - Recyklace výrobků a povinnosti spojené s likvidací odpadů v EU - rizika a možnosti." Nabízí se otázka, jestli mohou právníci - ať už z mezinárodního společenství, nebo přímo z ČR - aktivnějším úsilím zabránit výbuchu časované bomby, kterou sdělovací prostředky stále častěji označují zhruba titulky "v srdci Evropy smetiště světa"? Pochopitelně podle vašeho osobního stanoviska k tomuto problému.

Bojím se, že dokud nebude v této zemi jednoznačná politická vůle přijmout potřebné předpisy a vyčlenit dostatek zdrojů pro jejich vynucování, jsou snahy právníků i ekologických aktivistů k ničemu.

Dá se předpokládat, že budou dění zářijové schůzky právnického světa v našem hlavním městě sledovat nejen jednotliví právníci, případně právní zástupci zdejších významnějších privátních firem, z výrazně profesních zájmů, nebo očekáváte, že k vašemu jednání přijdou - pro podnětné inspirace - rovněž představitelé právních úseků jednotlivých ministerstev, či z úřadoven vlády?

Určitě by řada lidí měla zájem přijít, ale potřebují k tomu i podporu svých ministerstev. Kdybych byl ministrem, přál bych si, aby můj tým udržoval kontakt s tím, co se v dané oblasti ve světě děje, i aby navázal osobní kontakty s lidmi, kteří v dané sféře působí. Nejsem si ale jist, že se na to všude dívají stejně.

Pracovně společenské shromáždění IBA v naší metropoli je nepochybně atraktivním prvkem propagace České republiky.

Myslím, že propagační význam konference je nesmírný. Nejde o to, že se do Prahy sjede až 5000 lidí, ale o to, že mnoho z těchto lidí zastává významné funkce, významně ovlivňuje veřejné mínění.

Nechcete - na závěr tohoto dialogu - vzkázat něco občanům ČR, obyvatelům Prahy nebo - vím já - řekněme cechu taxikářskému?

Taxikáři jsou ve vztahu k této konferenci oblíbené téma. Jim ani moc vzkázat nechci, většina pražských taxikářů jsou fajn lidi a trpí za něco, za co nemohou. Ti, kterým by se mělo vzkazovat, jsou třeba magistrát, který už 15 let vymýšlí recepty tam, kde recepty jsou již dávno vymyšlené, nebo třeba Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který si nevšímá třeba ostudné situace na pražském letišti, za kterou opravdu nemohou ani taxikáři, ani jejich dispečinky.

Připravil Jaroslav KOPIC
ve spolupráci s Crestcom