Měsíčník Policista

Irsko - náš vzor!

Vyšlo v čísle 8/2005

Tedy, alespoň podle ekonomů, kteří nám unijního tygra malují v nejlepších barvách. Jenže... Irští dramatici zobrazující žhavou současnost své domoviny ani zdaleka nenabízejí malůvky tak optimistické. Ba právě naopak. V jejich dramatech i hodně hořkých komediích se zelený ostrov jeví jako krajina podstatně nehostinnější a její obyvatelé jako setsakra drsní a neotesaní chlapíci a děvy. Kdo bude blíže pravdy, bůh suď. Tak či onak, nová premiéra Činoherního klubu, jež nabízí publiku černou komedii Martina McDonagha Pan Polštář, je podívanou pro hodně otrlé diváky, které už sprostá slova z jeviště nezarážejí a surovosti v jednání postav z míry nevyvádějí. Což ovšem neznamená, že se nejedná o vydařené představení. Ba právě naopak: nepředpojatý a neúzkoprsý divadelní labužník novou inscenací dostává pamlsek jedna radost. Třebaže chutná dost hořce.

Martin McDonagh je už zkušený autor a řekl bych, že již názvy jeho "komedií" naznačují, že asi nepůjde o bulvárně zábavné konverzačky: Kráska z Leenane, Mrzák inishmaanský, Osiřelý západ, Poruřík z Inishmooru. Zmíněné texty se už na českých jevištích hrály a hrají, Činoherní klub teď zvolil relativní novinku (Londýn ji spatřil poprvé přede dvěma lety). Režisér Martin Sokol realisticky předkládá příběh (pravda, neodehrává se v Irsku, ale v jakési imaginární zemi), kde se vraždí a mučí docela s klidem. Koneckonců, pusťme si zprávy ze světa, budeme jako doma. Ve jménu jakés takés revoluce možno týrat zvířata a čtvrtit lidi. Absurdita doby je pevně ukotvena v realitě. Na scéně se odehrává mučení a vraždění dětí, spravedlnost se neštítí týchž prostředků jako zločin, smyšlení zločinci z obrazovky inspirují skutečné. A vkrádá se vtírává otázka: k čemu je lidem drahá justice, když obviněného možno přece kdykoli odstřelit, a ušetří se?

Skvělí herci z divadla v ulici Ve Smečkách (kolikátá už je to generace?) dávají kruté komedii hodně ze svého umění: dokonalí jsou Ondřej Vetchý jako Kuturian i Marek Taclík v roli jeho dementního bratra Michala - ale i jejich protihráči, vyšetřovatelé Michal Pavlata a Jaromír Dulava. První "hodný", druhý "zlý", v průběhu děje si to vymění...

Není to vpravdě pohodlný divadelní večer, vnuká nehezké myšlenky o neveselých koncích lidského rodu, o konci civilizace. Ale zaplaťpámbu za myšlenky!

(jjv)