Ostrovačice, troufám si tvrdit, zná každý, kdo někdy jel po dálnici na Brno. Ještě za časů hlubokého socialismu se tu masově brzdilo a odbočovalo ze svištící autostrády, neboť restaurace U Nedbálků byla vyhlášená široko daleko a kvality jejích kuchařů a číšníků ji řadily mezi zhruba tři hospody v českých zemích, kam stálo za to si s hladem třeba i zajet.
Nějakým podivným řízením osudu totiž podnik vedl starý pan Nedbálek a personál tvořili jeho synové a dcery, snachy a zeťové. Prostě rodinný podnik v nejlepším slova smyslu. Nevím, jak se s tím vyrovnávalo socialistické pohostinství. Hosté ovšem skvěle.
Čas oponou trhnul, na fasádě je dnes pyšný nápis Hotel, jméno U Nedbálků ale zůstalo. Dobré jméno, dobrá pověst. Dobrých hospod v Čechách a na Moravě rozhodně přibylo. Ale některé jistoty zaplaťpámbu trvají. A tak zajet do Ostrovačic znamená zajít k Nedbálkům a dobře pojíst. Nehledě k tomu, že velký sál hotelu po tři červnová odpoledne hostil také závěrečné sezení, při němž se - slovy trefnými a nehledanými - hodnotil průběh cvičení Integrovaného záchranného systému, jež se v ulicích městečka uskutečnilo a na pár hodin vždycky obrátilo zdejší poklid tak trochu naruby. Což, zaznamenejme s radostí, nesli s pozoruhodnou tolerancí nejen místní obyvatelé všechněch generací, ale samozřejmě i ostrovačický starosta. Bez jehož souhlasu by se podobné balábile pochopitelně uspořádat nemohlo.
Integrovaný záchranný systém sestává ze tří samostatných složek: Hasičského záchranného sboru, Zdravotní záchranné služby a Policie České republiky. Každá z nich běžně funguje jako svébytná instituce, ale jakmile nastane potřeba, propojuje se s ostatními a stává se součástí jednoho organismu. Tak zní ideální představa. Jenže ideály a život nebývají totéž.
Funkčnost Integrovaného záchranného systému sice mnohokrát denně prověřují dopravní nehody, v nichž hasiči, záchranáři i policisté mají každý svůj nezastupitelný úkol. A funguje to. Totéž platí v případě menších živelních pohrom, ale i ekologických havárií. Zatím ještě Integrovaný záchranný systém neprověřila katastrofa opravdu velkých rozměrů: nicméně takové štěstí, aby se nám podobné události napořád vyhýbaly, asi mít nebudeme. A tak je třeba cvičit, protože štěstí přeje připraveným. Trénují tedy profesionálové: ti, kteří už v IZS dnes a denně slouží.
Avšak v Ostrovačicích poprvé prošli zkouškou ohněm taky studenti: žáci Střední policejní školy v Brně, Odborného hasičského učiliště v Brně-Líšni a Vyšší odborné záchranářské školy v Brně. Cvičení neslo kódové pojmenování Babyka a prokázalo, že studenti za školu nechodili.
Pro pořádek nutno připomenout, že Babyka měla ovšem předchůdce, jenž se jmenoval Jakub. Pod tímhle starozákonním jménem se skrývala komplexní cvičení, jež pořádala brněnská Střední policejní škola v nedávné minulosti - avšak výhradně pro své vlastní studenty. Nápad byl prostý, realizace podstatně náročnější: po dohodě se starostou a zastupitelstvem některé z větších obcí na Brněnsku se mladí policisté vydali ze svých škamen přímo do terénu. Ve zvolené obci pak - zpravidla v místnostech zapůjčených místní radnicí - zřídili kompletní obvodní oddělení a ujali se - pod dohledem zkušených pedagogů a s vědomím starších kolegů z nejbližšího oddělení skutečného, jak jinak - svých pravomocí. Podle pečlivě připraveného scénáře, jenž ze všech stran prověřil jejich nabyté vědomosti, znalosti a dovednosti, po celý den vykonávali veškeré služební úkony, jež mohou na obvodě policisty zaskočit.
"Ne, že by při výuce ve škole zažili naši žáci málo praktických cvičení, celá základní odborná příprava je postavena na modelových situacích odkoukaných z praxe," říká pedagožka brněnské policejní školy Zuzana Armutidisová, jež si Jakuba i Babyku - spolu s ředitelem JUDr. Mgr. Jiřím Musilem - vymyslela a vdechla jim život. "Ale takové cvičení v reálu, mimo bezpečí školního areálu je něco úplně jiného."
Mladí policisté se najednou dostávají do zcela reálných situací a kontaktů, obracejí se na ně totiž lidé i jaksi mimo scénář. A mladíci a dívky v uniformách jsou nuceni bystře reagovat, hledat řešení a rozpomínat se na předpisy - i obyčejnou lidskou slušnost a účast. Nemohou říci: my jsme tu jen jako, jděte jinam, tohle je hra... Není. Tohle je život.
A Babyka? Babyka, jak zajisté pamatujeme všichni ze školy, je první z vyňatých slov po B. A pak ovšem taky vzácný strom. Druh javoru, který v okolí Ostrovačic roste a je přísně chráněn.
"Charakteristickým znakem babyky je členitý kmen, který působí dojmem propletence mnoha stromů," vysvětluje Zuzana Armutidisová symboliku, která u názvu celé ostrovačické akce stála.
Právě tak jako strom babyka i cvičení podle něj pojmenované působilo dojmem několika souběžných akcí, jež ovšem vytvářely jedinou, společnou. Sešli se tu totiž studenti všch tří základních složek Integrovaného záchranného systému: policisté, hasiči, zdravotníci, aby si v praxi, v jednu chvíli a na jednom místě, procvičili, co je naučili jejich učitelé - a aby prokázali chuť a schopnost spolupracovat. Ze tří haluzí jeden silný kmen.
Pro policisty, hasiče i zdravotnické záchranáře je už dávno spolupráce a součinnost denní realitou: denně je v krvavém reálu prověří desítky dopravních karambolů, velkých požárů, ale bohužel i četná další neštěstí. Ale pro studenty je taková těsná spolupráce v reálu naprostou novinkou: ze školy sice vědí, že mají spolupracovat, ale jak? Jsou v rozpacích, pracně se rozpomínají na pravomoci a povinnosti, jež jim příslušejí, a co naopak patří těm druhým a třetím.
Ale o to tady právě běží, žádný učený nespadl z nebe a chybami se lidi prostě učí.
Akce Babyka začíná časně: už v půl sedmé ráno měli kupříkladu studenti policejní školy v Brně nástup, převzali si zbraně (ale taky studený oběd) a autobus vyrazil z města ku Praze. A v osm všechno začíná naostro. V budově Obecního úřadu mají mladí policisté vyčleněnu velkou přízemní místnost: tady sídlí simulované oddělení, tady se sbíhají všechny nitky. Zkouší se spojení, do ulic vyrážejí dvoučlenné pěší hlídky.
A už v 8.40 tu máme první komplexní modelovou situaci: v Žebětínské ulici dochází k dopravní nehodě spojené s ekologickou havárií. Na místo postupně dorazí policie, hasiči, záchranáři. Každý z nich má své povinnosti, pro každého je stanoven cíl cvičení.
Mladí policisté si prověřují své znalosti prvotních a neodkladných úkonů na místě dopravní nehody, zkoušejí, jak usměrňovat dopravu, v praxi si prověří znalosti všech souvisejících právních norem. A rychle musí pochopit, že na místě nejsou sami, že tu mají velkou roli hasiči a zdravotníci, jimž dlužno nepřekážet, ale umožnit klidnou práci a zajistit pro ně bezpečnost. Dlužno totiž podotknout, že i když bylo zvoleno méně dopravně zatížené místo obce, provoz není zastaven, kolem jezdí auta včetně kamionů s nic netušícími šoféry, navíc se tu rychle shlukují zvědavci.
Zdravotníci musí urychleně stanovit diagnózu zraněných, vyšetřit jejich potenciální vnitřní zranění, vyřešit kolapsový stav, hysterický záchvat...
A hasiči? Ty čeká neméně náročná prověrka: práce v ochranném protichemickém oděvu (radost sama o sobě, sluníčko připaluje a i ve stínu je už pětadvacet) a izolačním dýchacím přístroji. Provádění vizuálních signálů, vytyčení nebezpečných zón kolem havárie, dekontaminace suchým i mokrým postupem... A všechny tři skupiny mají na konci zadání stručnou poznámku - součinnost a spolupráce v rámci IZS.
Nezastupitelnou roli mají figuranti: první z nich ztělesňuje řidiče cisterny, jež havarovala a převážela nebezpečnou chemikálii. Je sice zjevně nezraněn - ale mohl být zasažen chemikálií, následky by se mohly projevit dodatečně.
Druhým figurantem je žena, obyvatelka blízkého rodinného domku. Očitá svědkyně havárie, již nevšední podívaná zaujala. Přišla tedy blíž k místu nehody, nadýchala se výparů z cisterny - a upadla do bezvědomí.
Druhá komplexní situace, dopravní nehoda, při níž došlo k napadení záchranářů, se odehrává na živé křižovatce, tam, kde do náměstí Viléma Mrštíka ústí ulice Osvobození. Na místě jsou opět všechny tři složky Integrovaného záchranného systému i figuranti. Jeden z nich hraje řidiče, je zaklíněný v autě, hasiči ho budou muset zpoza volantu vyprostit. Ale nebezpečnější je spolujezdec: nic se mu sice nestalo, je však hysterický, možná opilý, vykřikuje cosi o průběhu nehody, informuje o totožnosti řidiče, ale nelíbí se mu rychlost zásahu, má pochybnosti o odbornosti zdravotníků. Napřed jen nadává, pak ale najde klacek - a zaútočí...
Třetí situace se odehraje jen o pár desítek metrů dál: ředitelce školy kdosi zatelefonoval, že v budově je bomba. Rozlehlou školu je nutno v klidu evakuovat, děti odvést do bezpečí, prohledat potom celý objekt. Jenže při vyklízení školy se jeden z žáků poraní, nemůže se postavit na nohu...
Čtvrtá situace: v 9.40 zjistila hlídka, že na mostě v Ostrovačicích stojí jakýsi muž a hodlá zjevně skočit dolů. Je třeba navázat s ním kontakt, zabránit mu v sebevraždě. Muž odmítá komunikovat, nic se o něm neví. Jistě, může jít o demonstrační záležitost, ale také o zcela vážný záměr. Nutno je tedy neznámého napřed uklidnit, odvést do bezpečí...
Další situace? Násilný vstup do objektu. Pečovatelka rozvážející obědy se nemůže dobouchat na ženu, jež by měla být doma. Její zdravotní stav vzbuzoval v posledních dnech obavy, má za sebou několik infarktů a čeká ji prý další hospitalizace - a teď neotvírá...
Modelová situace číslo šest představuje výtržnost v prodejně a ublížení na zdraví. Jeden muž napadl nožem při hádce druhého, pak uprchl. Jeho oběť je, jak se zdá, těžce zraněna. Majitelka obchodu se zamkla v kanceláři. Přijíždí záchranka, vzápětí policie. Chyták na úvod: kdo smí vstoupit na místo jako první? Policie! Předpis je předpis.
A sedmá situace? Figurantka oznamuje telefonicky na obvodní oddělení, že zmizel její mentálně postižený syn. Je mu 21 a rozumově je na úrovni šestiletého. Od jeho zmizení ale uplynulo už víc než dvanáct hodin... Začíná velká pátrací akce, na místě je i služební pes...
A akce Babyka končí, je totiž poledne, čas oběda, vedro k padnutí. A všichni mají náročného dopoledne plné zuby. Zajisté: taková kumulace Jobových zvěstí je v reálné službě v jediném dni skoro určitě nečeká. Jenže člověk nikdy neví - a policista, hasič, záchranář už vůbec ne...
Akce Babyka se chystala bezmála půl roku: koordinace tří subjektů Integrovaného záchranného systému, jež měla bezvadně klapat při cvičení, se napřed musela připravit teoreticky, nasucho, u jednacích stolů. Všechno přesně dohodnout, sladit termíny, nakreslit plánky, vyškolit účastníky. Dohodnout vše s obecním úřadem. Pro všechny to byla premiéra, byť vlastně trojnásobná. A pak se v jedno červnové úterý, středu a čtvrtek v Ostrovačicích vystřídaly tři týmy: zhruba dvě desítky policistů, hasiči z Odborného učiliště v Brně, záchranáři z brněnské Vyšší odborné zdravotní školy.
Svatý Petr je zřejmě Integrovanému záchrannému systému nakloněn, počasí vyšlo na jedničku. Místní občané přijali všechem ten mumraj s nadhledem a moudrostí Moravanů. A všechna krev, jež při cvičení vytekla, byla umělá a zranění byla všechna jen jako. Znalosti a dovednosti, jež si účastníci prověřili a získali, jsou ale opravdové, a pokud se jim někdy v pravou chvíli vybaví, jako když je najdou. A babyka šumí dál.
V úvodu jsme vzpomněli, proč znají jméno Ostrovačic ctitelé dobrého jídla. Znají je však i milovníci romantické četby. Osudem těžce zkoušený spisovatel Vilém Mrštík sem totiž zasadil děj svého románu Pohádka máje. A tak v Ostrovačicích najdeme nejen ulici pojmenovanou podle autora, ale i křestními jmény hrdinů: Helenčina a Ríšova. Neznalce ty názvy poněkud matou, ale co po nich, že...