Měsíčník Policista

Pohodová SuperStar z Policejní akademie

Vyšlo v čísle 7/2005

Byl to nevídaný, až nepředstavitelný zážitek. Ještě nikdy se tak dlouze nepohybovala tak daleko od maminky. Na první vysokoškolské prázdniny vyrazila vloni v létě se čtveřicí kluků na jih. Do sladké Francie, k azurovému pobřeží, na Riviéru. Jako kdysi generace jejích praprarodičů vandrovala po cizině, zamířila také ona do Evropy na zkušenou. Vyjela koncertovat s moderní kapelou po kempech a restauracích pro turisty. - Ostatně, proč ne, dvacetileté dívky mají plné právo poznávat svět...

Kristýna PeterkováDosavadní životní cesta, kterou prošla Kristýna Peterková (21), nepředstavuje nic výjimečně mimořádného. Snad až na ten drobně vzpurný výlet do středomořských končin - nebo na její vlastně hodně úspěšnou účast ve druhém vydání české televizní SuperStar. Kde při finálových rozstřelech (nebo přesněji odstřelech?) skončila v celkovém pořadí na 10. místě! - Ale nepředbíhejme.

Jako malá holčička nějaká zvláštní setkání s hudbou neprožívala. Rodiče jsou podle ní sice trošku uměním "šmrnclí" (maminka pracuje v Českém rozhlase, táta přednáší literaturu na pedagogické fakultě), nicméně pochází z nepříliš muzikální rodiny. Zato o výrazně harmonickém rodinném zázemí se dá bez diskuse mluvit. Dětství, zvláště prázdniny, víkendové chvíle prožívalo - a stále, pokud to jenom okolnosti dovolí, prožívá - pražské děvče ve venkovském prostředí otcova rodiště na Sedlčansku.

Do žádné lidušky nechodila, nikdo ji k ničemu usilovněji nevedl, dveře měla otevřené - ať pro sportování nebo k jiným, třeba čtenářským zájmům - svobodně a doširoka. Mohla si sama vybírat, čemu se bude mimo základní školu v okamžicích volna věnovat.

Třeba jízdě na koni u kamarádky na chalupě - to bylo hodně lákavé a holky si přitom občas představovaly, že jsou jízdní policajtky. Nebo letní četbě detektivek - nejen od Agathy Christie, ale i z pera různých, nijak známých českých autorů. Obzvláště měla ráda kriminální příběhy s otevřeným koncem, s tajemnem, které musel čtenář dořešit (maminka prý o ní vždycky říkala, že má smysl pro spravedlnost). Ostatně s kámoškou i dvě detektivky - Vražedné boty a Oči minulosti - vymyslela a amatérskou rodinnou kamerou dokonce natočila.

Přitom v příbuzenstvu žádné vazby na policejní profesi nemá. A na víceletém gymnáziu jakékoliv sny o zaměstnání, natož policejně laděném, přestala řešit. - Až do čvrťáku...

+ + +

Muzikálně vyrůstala na tom, co běžně poslouchali její vrstevníci. Nikdy nebyla, jak sama říká, "hudebně moc vyprofilovaná". Vstřícně přistupovala ke všemu, co bylo něčím zajímavé - zpěvákem, zvukem kytaristy. Přednost u ní měly domácí kapely - Lucie, Wanastovky, Elán, Team.

Zjevením se pro ni staly, někdy ve věku třinácti čtrnácti let muzikály - Ježíš, Dracula a další. Tehdy ji začala hudba víc přitahovat. Zašla se podívat na muzikálové divadlo, na velkolepá zpívaná překvapení, která bývala pro zdejší publikum velikou novinkou. A v ten okamžik se dostavil nápad najít nějakou paní profesorku na zpěv, i na základy hudební nauky.

Začala chodit na soukromé hodiny. Šest sedm let jí rodiče umožňují kultivování hlasu pod profesionálním vedením. Zpívala skoro všechno - od lidovek přes operetu až po taneční populární tvorbu. Sotva v sedmnácti se seznámila s partou kluků, s kapelou, se kterou začala zpívat (sama předtím hrála rok na kytaru, má základy ve hře na flétnu a jednou by chtěla zvládnout - kvůli přípravě písniček - klavír).

V dospívání se rovněž soustředila na některé zpěvačky, popřípadě zpěváky. Na to, jak zpívají, jak své písně cítí. Zaměřila se - odborně vyjádřeno - na "feeling". U Jany Kirschner, Anny K., u Střihavky nebo i u Lucie Bílé, která pro ni byla hodně zajímavou, protože velice výraznou, osobou. Ze zahraničních interpretů ji lákali Linda Perry, Sinead O´Connor, Jordan, kapela U2, Elton John a další...

+ + +

Když ke konci střední školy padla zásadní otázka, co či kam dál, měla Kristýna předem jasno, že chce pokračovat ve studiu. Starší bratr je právník s vlastní firmou, advokátní kanceláří a ona byla také hodně nasměrovávaná k paragrafům. Jenom jimi nebyla osobně docela přesvědčená.

A stalo se, že kamarádka přišla ze Dne otevřených dveří na Policejní akademii a byla "úplně děsně nadšená". Tam je to "výborný", referovala. Je tam i sebeobrana a další atraktivní věci. Zkrátka podpálila zvídavost. Vzápětí se ukázalo, že se na PA taktéž hodně studují zákony a práva, že se v osnovách značně objevuje problematika managementu a jiných moderních a přece klasických věcí, že se tam nejspíš nic neděje řekněme suchopárnou formou jako na tradičních školách. Chodí se třeba na střelby.

K původnímu rozhodnutí, že chce neodbytně studovat na vysoké škole, záhy přibývá volba, kde bude maturantka vysokoškolačkou. Zdárně se prosmekla přijímačkami (brali snad každého 30. zájemce!, údajně využila čerstvých znalostí z literatury, dějepisu, společenských věd - tedy z předmětů, v nichž úspěšně pár týdnů předtím zvládla zkoušku dospělosti).

Teď je ve druhém ročníku, ve čtvrtém semestru "mezi civilisty" a přešla na individuální studijní plán - na škole, která je jediná svého druhu v ČR. Studium ji baví, po základech práv, občanském a správním a trestním, v úvodním roce, rychle nastupují akčněji tónované hodiny - profesní tělesná příprava se sebeobrannými prvky, policejní psychologie a stěžejní obory kriminalistika s kriminologií...

Neberte bezpečnostně právní studia, když vám dávno učarovaly všemožné "záhady", jinými slovy učební látka dynamicky dokládaná skutečnými příklady, kauzami z policejní praxe.

+ + +

Spolupráce se čtyřčlennou hudební skupinou zacílenou nejprve na tvrdší rockový styl (natočili si i nějaké "demo" - podomácku zaznamenané, nahrané ukázky svého umění) vedla mladou zpěvačku s nástupem nového kytaristy k melodičtějšímu zvuku - a hlavně k pracovní exkurzi do zpěvné Francie. Po půlroční přípravě tam vystupovali se světovými hity U2, R.E.M. nebo Alanis Morisset.

Kristýna PeterkováHráli příjemnou muziku, která lidi baví všude a kterou večer po slunečných dnech zvláště ocení oddechující rekreanti. Během měsíce tucetkrát předvedli dvouhodinový koncert. Pro solistku nebývalá zkušenost. Do té doby si s kapelou příležitostně před lidmi zazpívala jednu dvě písničky.

Navíc trávila dlouhé týdny ve společenství samých kluků, v karavanové improvizaci. Ona zvyklá spíš na poklid, na detailně zajištěnou existenci v rodinném hnízdě. Najednou se ocitla v náramně skromném, lze vyslovit přírodním prostředí. Jako nikdy dříve se učila samostatnosti. Nemohla si dovolit žádné zastesknutí nebo holčičí "fňuknutí". Patřila rovnocenným způsobem do týmu víceméně chlapů...

A nevšední zážitek se zřejmě stal rozhodujícím impulzem k účasti v letošní SuperStar. Protože vloni nad přihláškou do soutěže uvažovala taky, ale nebyla o ní plně přesvědčená, měla jistý strach, že neuspěje. Francouzské dny ji ovšem "strašně" podnítily.

+ + +

Jak výše uvedeno, nic moc možná zatím v mladém životě mimořádného. Až na to zralé uspořádání plánů v hlavě, v srdci. Někomu její představy mohou znít skoro až pateticky nebo z rodu obehraných (?) frází, jenomže je tak potěšitelné - a naděje v optimistické výhledy kolem nás vyvolávající - této slečně věřit.

Na každý pád hodlá dokončit školu, nejraději nejen jako Bc. ale jako magistra. Chtěla by hodně zpívat s živou kapelou, ale nemíní být na "showbyznysu" závislá. Ví, že obdobně jako u výsledků televizní hudební soutěže, mohou osudové houpačky nastávat v případné pěvecké kariéře. Jeden den celkem nahoře, den poté propadliště dějin. Všechno byl - a je - velký risk, něco se může povést i nemusí. "A vidí vás spousta lidí!"

Dál hodlá brát soukromé hodiny zpěvu nebo si přibrat konzervatoř. To se uvidí. Zpívání s muzikanty naživo má být pro širší proud posluchačů a pouze v kvalitnějších pořadech ("jenom přijatelné kompromisy podstupovat!"). Na vlastní klavírní hru přes jiná vytížení dojde nejspíš až jednou začnou s hodinami na klavír vlastní děti. Mají přijít na řadu snad kolem třicítky. A bude se jim snažit - určitě poctivě - předat vše, co tolik dostávala - a má pořád - od vlastních rodičů...

Zrovna chce skloubit šance ze SuperStar se školou, s předpokládanou prací, zaměstnáním. Dál si urovnává, kde využije základy práva. Ve státní správě, mezi policisty? Soudkyní zřejmě být nemůže, na to je moc pohodová. Nemá ráda konflikty, stresy, hádky. Zastává se druhých, raději pomáhá střety řešit, než aby určovala viny a potrestání. Třeba bude pracovat v produkční agentuře, organizovat koncerty.

Cokoliv se nám kdy stane, i věc, která může být smutná, nás vždycky dostává jakoby o kousek dál! Tak přibližně zní její poznání. S některými pravdami se nedá vyrovnat a přesto nás mohou zpětně posílit do dalšího života (umře- li vám někdo blízký, otevírá se tabu smrti, například, kterým se děti a mládež v dospívání radši neprobírají, a vzpomínka na toho, kdo už není, a byl tak úžasný, vás věčně může dělat lepším...).

+ + +

V tomto létě si Kristýna Peterková právě někde něco čte (detektivku - nebo nějaké vážněji vedené myšlenky?).

A pokud jí to smluvní povinnosti SuperStarky povolí, dobíjí přitom na sluníčku (na chalupě nebo v teplé mořské krajině - tam, kde se vloni cítila jako v pohádce?) baterky. Miluje teplo, rozkvetlé barvy.

A přestože odpočívá, pořád postupuje kupředu...

+ + +

(Možná by stálo za to, znovu si připomenout po několika letech kroky této ne úplně běžné současné studentky Policejní akademie.)

Jaroslav KOPIC