První ročník závodu pro opravdové chlapy ze zásahových jednotek PČR Šumaman se konal na Lipně v roce 1998. "Tenkrát jsme měli jen čtyři družstva," vzpomíná jeden z hlavních organizátorů a dříve i závodníků Ladislav Kuboušek. "Kolegy v různých koutech republiky jsme přemlouvali, jestli by si nejeli tenhle závod zkusit. Dneska už to naštěstí dělat nemusíme."
O extrémně náročný závod je stále větší zájem. Letos startovalo třináct pětičlenných družstev - více by ani nebylo možné z organizačních a časových důvodů zvládnout.
V závodě Šumaman 2005, který připravila Správa Jihočeského kraje PČR České Budějovice spolu s SKP České Budějovice a Policejním prezidiem PČR, si závodníci sáhli opravdu na dno svých sil. Trať se skládala z osmadvacetikilometrové jízdy na kole obtížným členitým terénem, poté následovalo čtrnáct kilometrů běhu, kdy se musely zvládnout nástrahy připravené na trati pořadateli, a jízda na raftu po Lipenské přehradní nádrži.
Trať je každý rok jiná, takže na závodníky čekají pokaždé jiná překvapení. Zkusit si ji projít či projet na kole není možné, až do startu je přísným tajemstvím. Závod je kolektivní a během zdolávání jednotlivých překážek si musejí pětičlenná družstva pomáhat.
"Vycházíme z filozofie, že celá pětičlenná skupina je jeden tým - zásahová jednotka pracuje v reálu také kolektivně a nemůže během akce například ani odhazovat svou výzbroj. Tady je to to samé. Rozbije-li se například závodníkovi kolo, musí ho dopravit do cíle za jakoukoli cenu na stanoviště, kde si ho vyzvedl. Není možné, aby ho zahodil a běžel dál," říká ředitel závodu Rostislav Kuboušek, druhý člen dlouholetého realizačního týmu závodu.
"Jaká byla letos trať a který úsek byl nejtěžší?" ptáme se v cíli jednoho ze závodníků, který se vzpamatovává z několikahodinové tvrdé dřiny. "Vynikající. Nejtěžší bylo překvapení, které nám pořadatelé připravili." Po běhu v prudkém stoupání, a lezeckých disciplínách náročných především na ruce, museli čtyři členové družstva viset zavěšeni na traverze, dokud jejich kolega z týmu neuběhl danou trať. Spadnout znamenalo ztrátu cenných minut. "Nešlo o nic technického, ale bylo to po náročnější pasáži, v době, kdy už nikdo nemohl."
Závodníci si pochvalovali - pro laika nepochopitelně - i těžké lezecké disciplíny. "Ty jsme mohli připravit jen díky Lanexu, který pomohl závod sponzorovat zapůjčením mnoha metrů lezeckých lan. Vím, že není prostor pro vyjmenování všech sponzorů, kteří nám pomohli závod připravit a uskutečnit. Za všechny bych rád poděkoval alespoň společnosti ČEZ.," dává nahlédnout do pořadatelského zákulisí Ladislav Kuboušek.
Na zvládnutí trati, kde je třeba mít výbornou fyzičku, dobře ovládat lezecké techniky, mít v malíku psychiku a mnoho dalších volních vlastností, je důležité i rozvržení sil každého závodníka. Co poradí zkušený sportovec člověku, který s takovýmto závodem začíná?
"To je individuální, každý člověk je jiný," odpovídá na naši otázku Ladislav Kuboušek, který se zúčastnil všech ročníků závodů Šumaman. "Všichni se ale shodujeme, že nejtěžší je přechod z kola na běh a opačně. Tam musíte kompletně měnit rytmus, pohyb celého těla. Kdo si ale tenhle závod nevyzkouší, neví o čem v reálu je."
Důležité je nejen rozvržení fyzických a psychických sil, ale také doplňování energie během více než čtyřhodinového plného nasazení. Dobrá rada od zkušených: jíst by se mělo prakticky při sjezdech na kole, kdy je člověk volný, i během dalších částí závodu. A také přesně dodržovat pitný režim, bez toho to nejde, tělo musí mít zkrátka z čeho brát. Ladislav Kuboušek přiznává, že dokud ještě závodil, museli ho po dva ročníky kolegové z týmu pro křeče do cíle doslova donést. Až třetí ročník zvládl po poradě s lékařem celý bez cizí pomoci, přesto že se jedná o trénovaného člověka s výbornou fyzickou kondicí. Pokaždé také záleží na tom, jak závod člověku sedne, shodují se další sportovci. Člověk na tom může být sebelíp, ale když má špatný den, tak to zkrátka nejde.
Kromě hlavního závodu připravili pořadatelé i soutěž pro více než šedesát větších i malých dětí. Ti starší běželi na trati dlouhé čtyři a půl kilometru, plížili se, stříleli ze vzduchovek - zkrátka absolvovali jakéhosi "malého Šumamana". Děti do šesti let se snažily být co nejlepší v prohazování míčků různými figurami, v nafukování balonků, běhu po zavěšené kládě... V Přední Výtoni na Lipně - v lese, na jezeře i v areálu penzionu Vyhlídka - se zkrátka závodilo v disciplínách, které se hned tak v jednom dni nesejdou.
Závodníky přijeli podpořit i čestní hosté - za všechny jmenujme alespoň ředitele Správy Jihočeského kraje PČR České Budějovice a předsedu závodu plk. JUDr. Bohumila Bezemka, členy předsednictva plk. JUDr. Milana Kučeru, Ph.D., plk. JUDr. Stanislava Svobodu - ředitele OŘ PČR České Budějovice a předsedu SKP České Budějovice mjr. Bc. Zdeňka Pflegera.
Připravit tuto náročnou soutěž vyžaduje mnoho času, energie a organizačních schopností lidí, kteří tvoří pro Šumaman zázemí. Vždyť jen na trati zajišťuje během závodu bezpečnost - například jištění při lezeckých disciplínách - zhruba osmdesát pořadatelů, kteří jsou sami výbornými, zkušenými sportovci. Bez pomoci dobrovolníků, kteří věnují závodům svůj vlastní čas, a bez sponzorů, by to zkrátka nešlo. Všem, kdo extremně náročný závod Šumaman 2005 připravili, patří dík závodníků i těch, kdo na Lipně strávili nádherné chvíle jako diváci.
A kdo si letos na Lipně vedl v hlavním závodě nejlépe? Bez nadsázky lze říct, že všichni. Prvenství si však odvezl OUTDOOR Team, který zdolal trať za čtyři hodiny čtyřicet minut a dvaačtyřicet vteřin. Těsně za ním skončilo družstvo s názvem XTERRÁCI, třetí příčku vybojovalo časem o necelou půl hodinu delším než vítěz družstvo s nápisem MUSADO SKP RAPID PLZEŇ na dresech.