Asi celé generace českých filmových diváků vyrostly na francouzských filmech: nejen na Goddardovi či Truffautovi, ale i na dílech Seinou křtěných tvůrců, kteří se nestyděli za komerčnější tvář filmařiny. Tvář, jež znamenala zábavu i napětí - a vždycky perfektní umělecké řemeslo. Od konce padesátých let nám výběrové komise občas milostivě pouštěly malé perly galské kinematografie. Pokud na nich neshledaly ideologické závady (anebo šlo o tak drobné pihy, že na ně stačily nůžtičky, ano, to se tak dělávalo, milí mladí přátelé, že přišel francouzský režisér do českého kina na projekci a shledal, že v jeho snímečku pár scén chybí...). Zvláštní radost znamenaly detektivky a kriminální příběhy - s Gabinem, Belmondem, Delonem, Trintignantem... Ať už vážně pojaté, anebo vyprávěné s humorným nadhledem. Francouzské filmy zkrátka v českých kinech mívaly mimořádnou pozici, a tak asi nejen mne vždycky potěší, když se i dnes objeví nějaký čerstvý. Stále častěji však vyvolávají rozpaky. Zlatá éra francouzského filmu pominula nepochybně už dávno: leč to, co tamní produkce představuje dnes, není už ani doba stříbrná, a ba ani bronzová.
Pokud snad pamětníka zdařilých francouzských kriminálních komedií přivábí novinka jménem Korsický případ, pak bude hořce zklamán. Slibný začátek naznačuje lehký výsměch všemožným klišé produkce anglosaské: proč ne? Poněkud nesoustředěný soukromý detektiv se jmenuje Jack Palmer, tedy zřejmá citace Jacka Bauera a Davida Palmera ze 24 hodin. Tváří jako kříženec Colomba (poněkud distinguovanějšího, pravda) s Jamesem Bondem (na prahu důchodu), avšak to je tak zhruba vše, čím diváka zaujme. Ztělesnil ho populární Christian Clavier, ale když nemá co hrát, i dobrý herec pohoří. Totéž v lila platí ale i o ještě větší jistotě současného francouzského filmu, Jeanu Renovi, jenž coby vůdce osvobozeneského hnutí velkoryse a sošně shlíží se na své lehce retardované voje.
Ještě že filmaři měli tu Korsiku a její nádherné exteriéry, takže pokud se na Korsický případ díváte jako na cestopis, dá se vidět. Hezky se tu zpívá a muzicíruje, letoviska jsou výstavná a krásky lepé, chlapsky se chlastá a děj se nezadržitelně potácí vpřed. Ve žhavém slunci, zvolna a po sousedsku. Kdyby to viděl Jean Gabin, ten by je hnal!