Měsíčník Policista

Než začne tlouct, zraňuje slovy

Vyšlo v čísle 7/2005

Pracovnu má v samém srdci Paříže, v quartier latin, obklopena knihami a uměleckými předměty. Jmenuje se Marie- France Hirigoyenová, studovala psychiatrii a jako psychoterapeutka řeší příčiny a následky rodinného násilí. Napsala o tom řadu studií, ta nejnovější právě vyšla v nakladatelství Oh pod názvem "Femmes sous emprise" (Ženy pod útlakem).

Protestní shromáždění proti domácímu násilí se konají po celé Francii. Bitevní pole - ložnice, říká jedno z heselZabývá se v ní prameny domácího násilí mužů vůči ženám, ale nevyhýbá se v ní ani násilí žen vůči mužům. Tvrdí, že rány za zavřenými dveřmi předcházejí jako varování nejprve zraňující slova. Autorka chválí starost francouzské vlády o oběti domácího násilí, ale kritizuje postoj "mlčící veřejnosti". Jsme ve Francii plné šarmu a nic se, pokud jde o vztah on-ona nemá brát zas tak moc vážně. "Plácnout někoho není snad masochismus. No, asi si tu ránu sama také trochu zasloužila, že," říká veřejné mínění.

Je možné reagovat včas, než je pozdě? Proč ženy ten ponižující stav, včetně vymývání mozků trpí? ptal se autorky renomovaný týdeník Femme Actuelle.

V téhle knížce - odpověděla, jsem se pokusila analyzovat, co ženy-oběti domácího násilí vede k tomu, že zůstávají ve společné domácnosti s člověkem, který jim dělá takové příkoří. Nesouhlasím s lidmi, kteří tento stav podceňují. Dělají z těchto žen-obětí svým způsobem spoluvinné, a tím ještě zhoršují jejich už tak pořádně těžký život. Neexistuje totiž fyzické násilí, aniž by ho nepředcházelo tzv. vymývání mozku. Manévr, který brání oběti, aby pochopila, co se s ní děje, a našla řešení.

Jak se člověk psychicky dostane do takové situace?

Začíná to tím, říká M.-F. Hirigoyová, že oběť žije v izolaci a o tom, jak je s ní zacházeno, nejsou svědci. Násilí začíná pozvolna a jeho mechanismus se liší typologií pachatelů. Mezi opakujícími se fázemi násilí jsou chvíle námluv, hned na to ale následují útrapy, ponižování, dominance, které způsobují, že se oběť nevyzná, v čem to vlastně žije. Následují omluvy a sebekritika a pak pseudousmiřování á la "líbánky". Ale pak se zase všechno opakuje a vede ke krizi.

Při "vymývání mozku" mají oběti tytéž znaky, jako kdyby byly uhozeny. Jsou zastrašené a mají potíže s řečí. Často svůj stav podceňují. Myslí si, že jsou spoluodpovědné a své partnery omlouvají. A mnoho z nich se bojí stěžovat si, aby nenásledovalo další fyzické násilí a odveta.

Je možné reagovat dřív, než je pozdě?

Žena si musí položit prosté otázky: Vyhovuje mi to, jak žiju? Je to normální, co žiju? Chtěla bych, aby takhle žil můj partner? A když si na ně odpoví, získá opět sebedůvěru a dokáže říct "stop". Ale některá kvůli prostředí, v němž vyrostla, má s tím potíže. Průzkum o domácím násilí, který iniciovalo ministerstvo pro práva žen, vedl oběti k tomu, aby si svůj stav uvědomily a jak fyzické, tak psychické násilí odmítly.

Jak se z toho začarovaného kruhu dostat?

Nejprve je třeba znovu získat sebedůvěru, zúčtovat s projevovaným násilím a dostat se z izolace. A také je třeba si připravit možný odchod v případě nebezpečí, strategii ústupu. V Evropě existuje projekt Equals (Rovné), který podporuje návrat zraňovaných žen do zaměstnání, aby měly vlastní příjem. V tom jsou na špičce Španělé. U nich například žena, která musí v důsledku rodinného násilí opustit společné bydlení, dostane okamžitě finanční půjčku, ubytování apod. A recidivisté-násilníci musí nosit magnetický náramek. To je model, který bychom i my ve Francii měli následovat.

Jsou opatření uskutečňovaná ve Francii dostatečná?

M.-F. HirigoyenováJe tu dnes už mnoho pozitivního: soudní kontroly, nařízení, jak o oběť pečovat, mnohem přísnější sankce vůči násilníkům, nový zákon, který umožňuje ženám v případě rodinného násilí, aby jim zůstal byt. Mnohé z nich si násilí fyzické či psychické teprve začínají samy uvědomovat. Na násilí v dospělosti se začíná zakládat už v dětství. Proto například v Ile-de France už ve školách uskutečňují hry, ve kterých se odhalí možné příští sexistické nebo násilné chování dítěte v dospělosti. Rozhodující je včas pojmenovat, co je normální, a co není. Nepředávat z generace na generaci vztahy mužské dominance a ženské podřízenosti.


RADY, JAK SE Z TOHO DOSTAT - pokud ještě můžete zůstat ve společné domácnosti

RADY, JAK SE Z TOHO DOSTAT, když už útěk je jediným řešením


Mezi nejznámější organizace proti domácímu násilí ve Francii patří: Femmes Infos Service, Viols Femmes informations (Informace pro ženy postižené domácím násilím,) Association européenne contreles violances faites aux femmes au travail (Evropské sdružení proti násilí vůči ženám v zaměstnání), Centre national d´ information sur les droits des femmes et des familles - Národní ústředí informací o právech žen a rodin.

Sylvie KUČEROVÁ