Tři muži a jedna žena. Do Českých Budějovic, kam mířili, zbýval už jen kousek cesty.
Rána, hromada zmačkaného plechu, houkající sanitka. Stalo se letos v lednu krátce po sedmnácté hodině na rovném suchém úseku silnice E 55.
Jedeme z Prahy do Českých Budějovic. Za sebou necháváme historický Tábor, míjíme malebná města Soběslav i Veselí nad Lužnicí. Blížíme se k jihočeskému Borku, u kterého je na Průvodci dálniční a silniční sítí České republiky zanesen varovný červený vykřičník. V tu chvíli ještě netušíme, že tragická nehoda, o které budeme za pár minut hovořit s policejní inspektorkou SKPV Okresního ředitelství PČR v Českých Budějovicích por. Renatou Polákovou, se stala právě v těchto místech.
"Šestnáctého ledna letošního roku jeli čtyři mladí lidé osobním autem ve směru od Tábora do Českých Budějovic," listuje spisem popisujícím jednu z mnoha dopravních nehod, které vyšetřuje por. Renata Poláková.
Za volantem tmavomodrého Seat Toleda seděl zkušený řidič, jeden z jeho bratrů sledoval cestu ze sedadla spolujezdce, druhý seděl se svou přítelkyní vzadu. Bylo krátce po páté odpoledne, silnice byla - byť byl leden - suchá, a tudíž zdánlivě bezpečná, zvlášť v místech, kde je kousek roviny, jako když střelí. Jen tma zimního podvečera poněkud zkreslovala motoristům odhad. To však pro řidiče, který má najeto pěkných pár kilometrů za každého počasí, není na rozdíl od nováčků se sotva oschlým inkoustem v řidičáku žádný velký problém. Nikoho z řidičů, kteří tudy měli tou dobou cestu, nenapadlo, že právě tady, kousek před jihočeským okresním městem, se poklidná jízda pro jedno z aut změní v tragédii.
Jeden ze svědků popsal nehodu zhruba takto:
Tmavomodré osobní auto předjelo vůz před sebou a zařadilo se zpátky k pravé straně vozovky. Pojednou však vybočilo do protisměru, kde narazilo do protijedoucího vozidla jedoucího v levém jízdním pruhu od Českých Budějovic směrem na Tábor.
Dva z přímých účastníků havárie uvádějí, že těsně před nehodou auto před nimi prudce brzdilo, takže řidič seatu musel údajně strhnout řízení vlevo do protisměru, kde se kolizi již nedalo zabránit.
"V tom místě jsou tři jízdní pruhy," vysvětluje por. Renata Poláková. "Jeden, který dovoluje předjíždět, je ve směru od Tábora na Budějovice, dva jsou v opačném směru, ukazuje na plánku místo, kde došlo k havárii.
Po nárazu do protijedoucího auta vyletěl seat do vzduchu, přetočil se do svahu a přes střechu se vrátil zpátky na silnici. Kolikrát se tenhle dramatický kolotoč opakoval, si účastníci nehod nepamatují a nebyl ho schopen určit ani odborný znalec příslušného oboru. Ve voze zůstali po nehodě jen dva muži sedící vpředu, žena a muž ze zadních sedadel byli vymrštěni mimo automobil.
Následky havárie byly tragické - jen jeden člen posádky vyvázl s lehkým zraněním. Řidič a jeho bratr, sedící vzadu, byli těžce zraněni, mladá žena na následky zranění po několika dnech v nemocnici zemřela. V protijedoucím automobilu, do kterého seat narazil, se naštěstí nikomu nic vážného nestalo.
Jak k nehodě došlo? Na tuto otázku neexistovala v době naší návštěvy ještě přesná odpověď, znalci soudí, že na vině mohla mít podíl nejspíš rychlá jízda, která nedovolila v kritickou chvíli vůz bezpečně zvládnout. Jisté však je, že alkohol byl u obou řidičů střetnoucích se vozů vyloučen, stejně jako technická závada na vozidle.
"Tragická havárie na rovné silnici. Jsou podobné dopravní nehody vzácnější než v zatáčce nebo v členitém nepřehledném terénu?" ptáme se por. Renaty Polákové. Odpověď je jednoznačná - dnes je to v podstatě jedno, řidič nikdy nemůže vědět, kde nebezpečí číhá, vždycky je třeba předvídat a být připraven reagovat i na zdánlivě "nevinných" úsecích cesty.
S dopravními nehodami se jako vyšetřovatelka SKPV setkáváte prakticky denně. Které problémy jsou z vašeho pohledu v poslední době na silnicích nejzávažnější?
"Rozhodně bych řadila na první místo neohleduplnost a agresivitu - i když v tomto případě nemám na mysli nehodu, o které jsme právě hovořili. Domnívám se, že mnoho lidí nemá možnost se tak říkajíc vyventilovat, realizovat se například v různých zálibách, koníčcích a snaží se vybít za volantem. Pro mnohé agresivní řidiče je to nejspíš moment, kdy se cítí být neohroženi, bezpeční ve svém silném voze."
Některým z pirátů silnic nechybí sebevědomí ani po způsobené dopravní nehodě. Jako příklad uvádí por. Renata Poláková arogantního mladíka, o kterém i jeho známí říkají, že jezdí neurvale takřka stále. Mnohokrát ho prý ujišťovali o tom, že jednou nejspíš dopadne velice špatně. Marně, je to sebevědomý člověk, který má dost peněz na to, aby si za rozbité auto koupil nový rychlý silné vůz. Je prý jen třeba dávat pozor, aby ho policisté nechytili, jinak není nic problém. Při představě, že takovýto "závodník" není na cestách rozhodně ojedinělým exemplářem, mrazí - o tom, že tomu tak opravdu je, se ale přesvědčujeme skoro pokaždé, když vyrazíme na cesty jinak než vlakem nebo eroplánem.
Vy sama řídíte? zajímá nás.
"Ano, asi třináct let. A ptáte-li se mě, z čeho mám největší obavy za volantem, jsou to právě nezdravě sebevědomí řidiči, kteří si myslí, že nad ně není, a vyžívají se v agresivní jízdě. Další problém je podle mne také příprava a průprava některých budoucích řidičů. Když jsem já dělala řidičák, nedostávali jsme ho rozhodně za tak krátkou dobu jako dnes, a člověk si už z autoškoly odnášel návyky a rady, bez kterých se na silnici neobejde."
Na vyšetřovačku přišla por. Renata Pokorná po deseti letech v uniformě dopravní policie. Na první nehodu, ke které se kdysi dávno dostala, si pamatuje docela přesně. Shodou okolností se stala taky kousek za Budějovicemi nad Borkem, bylo to prý ale v zatáčce. Auto s Rumuny přejelo do protisměru a čelně se srazilo s jiným vozem. Na místě zůstali tři mrtví lidé.
"Kolegové mě k tomu tenkrát na místě ani nepustili, protože to bylo silný kafe i pro ně. Potom jsem měla asi během měsíce pět nebo šest smrťáků, takže jsem se musela naučit s těžkými nehodami pracovat. Zvyknout si, aby se vás tyto věci lidsky vůbec nedotýkaly, ale nejde. Nejtěžší je vyrozumět příbuzné, že jejich blízký člověk nežije."
Úvahy o prevenci nehodovosti za volantem, ke kterým jsme se dostali, končí dříve, než začaly. Na stole zvoní telefon, kdosi na druhém konci hlásí bouračku kamionu s osobákem. Tenhle kýčovitý konec skutečně není vymyšlený. Tak to prostě na silnicích chodí.