POLICISTA 1/2004 |
měsíčník Ministerstva vnitra zahraničí |
JAK (NE)NALETĚT (ANI V NIZOZEMSKU NEBO V ITÁLII) |
Peter S. z Dolních Rakous chtěl prodat svou jachtu kotvící v chorvatském přístavu. Uveřejnil inzerát v patřičném časopise a mezi zájemci se mu ozval zákazník, který ani nechtěl loď vidět. Stačilo se potkat v Milánu. Zdálo se mu to podezřelé a loď raději prodal krajanovi. Když se mu tentýž zájemce znovu ozval, řekl mu, že loď už prodal, ale že ví o kamarádovi, který má podobnou nabídku.
Kupující se představil jako Holanďan Jantzen Peter Beiken a měl zájem nejen o loď, ale chtěl by současně proměnit větší množství švýcarských franků za euro. A tak Peter S. s přítelem Rüdigerem M. jeli loni v lednu do Amsterodamu a setkali se s nizozemským zájemcem o loď ve smluvené kavárně. Muž budil dobrý dojem a několikrát otevřel tašku, ve které se prohraboval švýcarskými franky. Domluvili se, že nejprve vymění peníze (S. měl s sebou peníze za prodej jachty) a pak uskuteční prodej lodě. Nizozemec je odvedl do postranní uličky, kde na něho čekal v autě jeho partner. "Byl jsem z toho celý na větvi," řekl Peter S. později, a hned jsem jim odevzdal svou ledvinku s 80 000 eur (cca 2 400 000 Kč). Dostal jsem od nich kabelu se směněnou měnou - za výhodnou směnu! - a pak rychle odjeli." V kabele bylo kolem 15 000 (cca 300 000 Kč) švýcarských franků, zbytek byly špatně kopírované falešné peníze. O koupi lodě samozřejmě ani zmínka.
Peter S. podal okamžitě na amsterodamské policii oznámení a dozvěděl se, že ani z Rakouska není první podvedený a že se spravedlnosti těžko dobude.
Manželský pár z Klagenfurtu nabízel loni na internetu prodej svého bytu v osobním vlastnictví. Mezi zájemci byl makléř z francouzského St. Tropez, který tvrdil, že byt chce koupit pro italského investora. Potkali se 3. července v Miláně a dohodli se, že při příštím setkání uzavřou smlouvu na 252 000 eur a peníze jim budou vyplaceny. Současně ale měli přinést 40 000 eur (1 200 000 Kč) jako výměnu ve velmi výhodném přepočtu za švýcarské franky. Potkat se měli v Miláně tři dny poté.
Na naléhání zprostředkovatele uskutečnili nejprve výměnu peněz. Za svou obálku se 40 000 dostali obálku se svazkem švýcarských franků. Pak "investoři" domluvili další schůzku a odjeli. Když Klagenfurští otevřeli obálku, všechny švýcarské franky byly padělky a k žádné další schůzce samozřejmě už nedošlo.
Nejhůř asi dopadli dva bratři ze Salzburku, kteří si chtěli ve Štýrsku pořídit hotel a při hledání investora padli na podvodníky.
Hotelový projekt měl být financován dvěma miliony eur a rozhodnou část měl půjčit nabízející se zámožný Miláňan. Mělo jim být okamžitě půjčeno 1 600 000 eur s úrokem 2,8 % se splatností 15 let. Půjčka měla být uskutečněna šekem, ale předem měli sami složit 400 000 eur. A než ten koloběh proběhne, oznámil investor, že potřebuje též vyměnit 1 200 000 švýcarských franků (24 miliony korun)) výhodně za euro. Potkali se všichni vloni v červnu v Turíně v hale respektabilní banky. Dostali její osvědčení v němčině, že "všechny švýcarské franky jsou pravé". Podle svazku bankovek na kabele zkontrolovali všechny parametry a zdálo se jim vše O. K. Domluvili se na pozdějším setkání ve smluveném hotelu, kde obdrží šek se slíbenou půjčkou ve výši 1 600 00 eur.
Za ty švýcarské franky zaplatili v přepočtu 12 milionů korun a v zavazadle bylo 984 švýcarských tisícovek - samý padělek. Dotyčného Itala už samozřejmě nikdy nepotkali.
Jak uvádí v Öffentliche Sicherheit, magazínu rakouského ministerstva vnitra, kriminální policejní rada, při prodeji domů, bytů, šperků a jiných cenností má mít každý "zdravou nedůvěru" vůči osobám hlásícím se na inzerát. A na soukromou výměnu valuty by nikdo neměl přistupovat a už zvláště ne dát se vylákat na uzavření takového obchodu v zahraničí. Kromě jiného může jít o kriminální praní špinavých peněz.
POZOR! RIP DEAL! Anglicky "to rip" znamená vyrabovat, obrat, zašmelit. Kriminalisté tak nazývají podvodnou výměnu peněz přes inzeráty v novinách či na internetu nabízející nemovitosti, auta, lodě, koně, vzácné hodiny, šperky nebo převzetí firmy. Pachatelé si domluví s obětí první setkání v zahraničí, obzvláště v severní Itálii (Milánu, Turínu), nebo v nizozemském Amsterodamu, převážně v luxusních hotelích. Ale než dojde k obchodu, požádají o výměnu - nejčastěji švýcarských franků - za velmi výhodných podmínek za euro.
Na toto lákadlo rychlého zbohatnutí naletí mnoho lidí, a přitom ztratí spoustu peněz. Bezpečnostní úřady Rakouska registrují stále více obětí takovýchto "obchodů". "Postižení k nám pak přicházejí a doufají, že své peníze dostanou zpět," říká vyšetřovatel vídeňského Spolkového kriminálního úřadu. "Problém ale je, že místo činu leží v zahraničí, poškození musí s pravdou ven, jak to bylo s tím praním peněz, právní dohledání je nekonečné a pachatelé i peníze jsou mezitím už dávno za horami." Poškození mají vždy podat oznámení, ale v zemi, kde se událost stala. A pokud někdo souhlasí, že při výměně peněz dostane "provizi", tak se (bohužel) ve svůj neprospěch účastnil praní peněz.
(Pramen: Öffentliche Sicherheit) |
(kuč)