POLICISTA 1/2004 |
měsíčník Ministerstva vnitra slovo policejního prezidenta |
K PŘIPOMÍNKÁM EVROPSKÉ KOMISE |
![]() |
Evropská komise při hodnocení způsobilosti České republiky ke vstupu do Evropské unie mezi jiným zdůraznila problematiku nedostatečných kontrol na našich pozemních komunikacích. Čeho se tato výtka týká a jak ji budeme řešit, to se pokusil objasnit policejní prezident genpor. JUDr. Jiří Kolář. |
Nejprve si musíme říci, že v hodnocení naší připravenosti ke vstupu do EU na tom rozhodně nejsme špatně. Kapitola 24 týkající se vnitra a spravedlnosti je už uzavřena, tedy i část, která se týká PČR. Připomínky, o kterých je nyní řeč, byly už v obecné poloze, a týkají se především monitoringu a kontrol vozidel pohybujících se po komunikacích. Jde především o kontroly nákladní přepravy z hlediska mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána. Poukazováno bylo na Evropskou dohodu a práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) u které je vytýkána nedostatečná kontrola doby řízení a doby odpočinku (povinné přestávky v řízení). Další problém, který však monitorovací zprávou EK nebyl výslovně zmíněn je přeprava nebezpečných materiálů a látek ve smyslu Evropské dohody o převážení nebezpečných látek (ADR). Policie při každé akci tyto náklady kontroluje, ale Evropská komise požaduje kontroly častější. Obojí je podle mezinárodních předpisů záležitost, která se musí řešit celoevropsky, standardně. Typivké pro naši silniční dopravu je také nedodržování parametrů upravujících přípustnou hmotnost přepravovaných nákladů. Za standardní řešení považuji to, že všemi dostupnými prostředky, které máme k dispozici, bychom měli dosáhnout stavu, kdy se na našich komunikacích budou pohybovat pouze vozidla se zabezpečeným nákladem a nákladní vozidla taková, která nemají překročenou přípustnou zátěž a jejich řidiči budou dodržovat provozní režim. Samozřejmě, že jedním z těch nástrojů je měření váhami. V současnosti s nimi disponují celníci přímo na hraničních přechodech a disponuje s nimi policie, ale máme jich absolutní nedostatek, na celou ČR jen 8 kusů. Policie prostě nemá finance na nákup potřebného množství vážních zařízení. Policie má stanovenou hierarchii priorit, pokud jde o doplňování materiálně technického vybavení. Nemůžeme zajistit nákup takového množství vah. Při úvaze vybavení tímto technickým prostředkem PČR do úrovně okres představuje finanční náročnost desítky milionů korun, které bychom museli vynaložit. Také je nutné brát v úvahu, že váhy se musí pravidelně certifikovat, což jsou další nemalé finanční náklady. Tohle prostě není problém jen policie. Tato oblast je především v působnosti ministerstva dopravy, od této instituce bych očekával zásadní aktivity včetně materiální vybavenosti. Potom může policie zajistit pravidelné kontroly tak, jak si problém zaslouží.
Rád bych na problematiku dopravy ještě navázal, protože v naší zemi je v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích ještě jeden neuralgický bod, a tím je bezpečnost silničního provozu v souvislosti s dopravní nehodovostí a zejména s jejími následky. Naše republika je na předních místech pokud jde o důsledky nehodovosti, zejména úmrtí občanů ve srovnání s některými státy Evropy. S úmrtností na silnicích, například oproti Velké Británii a jiným vyspělým státům, jsme na tom dvojnásobně hůř, ať už je to z hlediska vzájemného poměru počtu nehod a počtu usmrcených osob, počtu usmrcených osob při dopravní něhodě a počtu obyvatel a počtu dopravních nehod a počtu vozidel. Pro nás je to problém velmi palčivý a souvisí s celým komplexem vlivů působících na kvalitu bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Komplex spočívá ve třech základních faktorech, které jsou schopny ovlivňovat bezpečnost a plynulost silničního provozu, přičemž tyto faktory by měly být řešeny a vnímány ve vzájemných souvislostech a společně, ne izolovaně.
Za prvé je to stav a úroveň pozemních komunikací. To znamená jejich architektura, bezpečnostní prvky, moderní způsoby jejich řešení, jako jsou např. meziúrovňové a nadúrovňové křížové komunikace, kruhové objezdy, ale v neposlední řadě i kvalitní povrch vozovek, tj. i nenarušené a nevyježděné vozovky od přetížených nákladních vozidel, ale i všechny ostatní bezpečnostní prvky tak, jak jsou uplatňovány ve vyspělých zemích.
Druhý významný faktor je vozový park. To znamená všechny dopravní prostředky, které se po komunikacích pohybují. Vozový park se, zvláště v posledních letech, u nás rychle vyvíjí. Neřekl bych, že jde o špatný technický stav vozidel, spíše naopak, máme už takovou úroveň a takovou dynamiku výměny vozového parku, že už to neodpovídá právě zmíněné architektuře a stavu našich komunikací. Dneska mohu klidně říct, že jsem na pochybách, pakliže bych měl konstatovat, že např. dálnice D 1 má ještě charakter dálnice. Ať už z hlediska propustnosti, nebo z hlediska situace, kdy dojde ke kolizi vozidel, tak se z této komunikace stává past.
Třetí faktor je jediný, který je v kompetenci policie. To je účastník silničního provozu. Ať už je to řidič, cyklista nebo chodec. Naše obrovské bezpečnostní akce, které jsme prováděli v uplynulém období, byly, řekl bych, až grandiózní z hlediska rozsahu, nasazení sil a prostředků. Sloužily hlavně k tomu, abychom si dokázali zmapovat a otestovat, jak jsme jako policie schopni ovlivnit z našeho pohledu a snástroji, kterými disponujeme, rozhodující faktor, kterým jsou postoje účastníka silničního provozu k dodržování pravidel, jak jsme schopni ovlivnit jeho chování v běžném provozu, jak si je schopen uvědomovat rizika a jak si uvědomuje, že se může stát hrozivým číslem ze statistiky usmrcených při DN, a jestli všechny tyto aspekty ovlivňují jeho chování.
Nám právě přísluší ovlivňování postojů účastníků silničního provozu. A to není jen represe, i když ta má samozřejmě své nezastupitelné místo, ale je to i otázka každodenní cílené prevence a přesvědčování řidičů o tom, že doprava je velkým rizikem a že na nich záleží, jestli se nestanou tragickým číslem ve statistice. A jestliže máme kolem 1300 osob ročně usmrcených v souvislosti s dopravou, tak pořád platí moje otřepaná věta o tom, kdo je v naší zemi největším zločincem.
V loňském roce byla pro nás jako jedna z priorit Bezpečnost a plynulost silničního provozu. V rámci této priority jsme uspořádali více než trojnásobný počet dopravních akcí než v roce předešlém. A tvrdím, že se nám podařila jedna zásadní věc, a to mohu doložit. Po dobu akcí jsme prokazatelně ovlivnili chování a postoje účastníků silničního provozu. Dopravně bezpečnostní akce se pozitivně projevily jak v celkovém počtu dopravních nehod, četnosti následků (usmrcenách, těžce a lehce zraněných osob) tak některých sledovaných příčin (požití alkoholu). Na druhé straně musíme konstatovat, že setrvačnost ovlivnění je minimální. Skončí akce a jsme okamžitě ve stejných kolejích. Ověřili jsme si, že extrémně vysoká policejní přítomnost v terénu je způsobilá ovlivnit účastníky, ale ne dlouhodobě. Je potřeba vyvinout dlouhodobé systematické působení prevence, represe a všech prostředků, které máme.
Cílem těchto akcí bylo především zmapovat si potenciál policie, zda je způsobilá postoje řidičů ovlivnit, nebo jestli se problém musí řešit z hlediska všech tří faktorů, tedy se na řešení musí podílet celá společnost, náš stát. Pouze přítomnost policie na silnicích nestačí. Role policie je nezastupitelná v oblasti prevence a represe, nicméně není rozhodně jediná.
Velmi mě těšily hlasy řidičů, kteří řekli: "I když dostávám pokutu za nedodržení pravidel silničního provozu, jsem rád, že akce probíhá, protože se budu konečně na silnici cítit bezpečněji." Takový řidič si uvědomuje nebezpečí a ví, že proti němu sám nic nezmůže.
To, co vnímám jako velmi pozitivní byť doprovodný či vedlejší efekt policejních dopravních akcí, je reakce médií a veřejnosti. V rámci celé naší země se rozpoutala obrovská diskuse na toto téma, a to z nejrůznějších úhlů. Konečně se v této zemi začalo diskutovat o problému nehodovosti v dopravě. A to je první krok k uvědomění si nebezpečí a hlavně k jeho řešení.
Do Evropy chceme přece vstupovat jako důvěryhodný partner, který není rizikový ani v oblasti dopravy.
Dagmar LINHARTOVÁ