POLICISTA  1/2004


měsíčník Ministerstva vnitra

školství


Jedna z počítačových učeben, jež nabízejí opravdu solidní podmínky k zvládnutí moderní technikyAreál holešovské Střední policejní školy dodnes nezapře někdejší kasárna, která v polích za malebným hanáckým městem vyrostla v šestatřicátém. Armáda tu pak byla domovem až do šedesátých let, pak budovy i s rozlehlými pozemky převzalo vnitro. Každá epocha postupně přidala nějakou budovu - v architektonickém stylu, jaký zrovna panoval. Takže ubytovna připomíná sídlištní panelák, zatímco sklady a dílny se drží hezky při zemi, jsou přízemní či maximálně jednopatrové. Když se před jedenácti lety dělila federace, odvezlo se odsud vše nové, a v Holešově nezbylo o moc víc než oči pro pláč. Nová doba si s policejním školstvím nevěděla hned rady, Holešov se na čas stal pouhým záložním pracovištěm školy brněnské a teprve, když se opět škola osamostatnila, začal její nikoli snad překotný, ale výrazný a uvážlivý rozvoj.

Dneska je holešovská Střední policejní škola jednou ze tří větších, a jestilže její pražská a brněnská sestřička se v sídelních městech takřka ztrácejí, v asi osmitisícovém Holešově tvoří její studenti nepřehlédnutelný živel - a její nabídka pracovních šancí nezastupitelnou hodnotu.

"Dnes u nás studuje zhruba tisícovka lidí, policistů i středoškoláků civilistů, a stará se o ně asi tři sta zaměstnanců," říká holešovský ředitel plukovník Josef Šilpoch. "Zhruba polovinu z nich tvoří pedagogický sbor, kantoři a vychovatelé, druhou pak pracovníci, kteří se starají o provoz: kuchařky, skladníci, údržba, topiči,..."

Ve městě, jako je Holešov, znamená takový školní gigant i nepřehlédnutelný zdroj kupní síly: studenti sice tráví všední dny ve svých škamnách, ale ledva zazvoní, nebrání jim nikdo ve vycházkách. A tak si rádi zajdou na lepší večeři, starší posedí u piva či vína, ale taky třeba zajdou do kina, na koncert či - v případě mladých dam, jež se i v uniformě chtějí líbit - ke kadeřnici, koupí si něco hezkého na sebe. A tak není divu, že Holešovští si na svou policejní školu zvykli a považují si náramně její existence hned za humny. Koneckonců, které jiné město v České republice se může pochlubit faktem, že v něm na deset obyvatel připadá jeden policista?

o o o

Hlavním posláním holešovské školy - stejně jako ostatních policejních škol u nás - je základní odborná příprava policistů. V Holešově se ovšem, jako jediní, zaměřují na vzdělávání příštích příslušníků policie cizinecké a pohraniční, pro něž tu mají - opět jako jediní - i školní policejní středisko. Takže studenti tohoto oboru stráví v Holešově nikoli devět, nýbrž deset měsíců - a jen zbylých osm týdnů pak nabírají zkušenosti z praxe u svého domovského útvaru. Teprve nakonec se do Holešova ještě jednou vrátí, aby tu prožili "týden pravdy" a při zkouškách prokázali získané znalosti a dovednosti.

Vedle nich tu ovšem, pokud kapacita stačí, studují také dopraváci a pořádkáři, jichž policie potřebuje pochopitelně nejvíc, a také ochranná služba. Po ni je třeba lidí naopak zapotřebí nejméně - a také jejich výuka má četná specifika. Kupříkladu je jen desetiměsíční...

A tohle je opravdová specialita: učebna, která je současně malým muzeem střelných zbraní krátkých i dlouhých, je dílem několika nadšenců z pedagogického sboruJeště podstatnější specialitou Holešova je ale čtyřletá Střední odborná škola, na niž přicházejí patnáctileté děti a v devatenácti ji opouštějí maturanti, kteří se rozhodně nemusejí obávat, že by v i v dnešním čase vysoké nezaměstnanosti nenašli uplatnění.

"Zhruba padesát až šedesát procent z nich se rozhoduje pro službu u policie, třebaže k ní nikoho předem nezavazujeme ani nepřemlouváme. Ostatní si nacházejí práci ve státních úřadech, u městských policií, u bezpečnostních agentur a podobně," vysvětluje zástupce ředitele podplukovník Vladimír Drápal. "Vzdělání, které jim škola dává, je na vysoké úrovni ve všech studovaných oborech, zejména si zakládáme na výuce jazyků či zacházení s počítači."

Dobrá pověst holešovských středoškoláků se už rozkřikla okolím, a tak dnes každoročně čelí zdejší kantoři ohromnému přetlaku uchazečů: zvláště poté, co se z rozhodnutí ministerstva vnitra už neotevírají tři třídy, nýbrž jen dvě. Už měli u přijímaček i patnáct stovek zájemců - a na ně dnes připadá pouhopouhých šedesát židlí v učebnách! Jak vybírat objektivně nejlepší a jak předejít snahám o protekci - a ovšem také obviněním, že se na výsledcích projevila?

"Je to opravdu těžké," připuští zástupce ředitele. "Proto jsme vytvořili zvláštní systém hodnocení. Především celými přijímačkami prochází každý uchazeč zcela anonymně, pod pořadovým číslem - a teprve na konci, když je jeho hodnocení uzavřeno, se na ně doplní jméno. Zkoušky se dělí na několik částí, v každé možno získat určitý počet bodů. Celkové maximum je dvě stě. Třicet bodů může uchazeč jaksi "vydělat" předem: za samé jedničky ze dvou posledních ročníků základní školy. Přičemž třeba kreslení či tělocvik se nepočítají a hodncoení jde rychle dolů, za průměr 1,9 už není ani bodík. A pak u nás píší dva testy, humanitní a přírodovědný, a dělá se celostní motorický test. Tedy zkouška tělesné zdatnosti."

Přírodovědný test spočívá v učivu základní školy z matematiky, chemie, fyziky, přirodopisu a zeměpisu a trvá šedesát minut. Může vynést až šedesát bodů. Jeho součástí je navíc i prověrka uchazečova logického myšlení. Dalších šedesát bodů může uchazeč získat v humanitním testu: nejde o diktát, ale o výběr správné možnosti z pěti předložených. Testuje se znalost češtiny, dějepisu, cizího jazyka - a celkový společenský rozhled. A posledních padesát bodů může uchazeči "vydělat" jeho tělesná zdatnost: jednoduchý test postihuje rychlost, výbušnost, sílu, vytrvalost... Z lehu na zádech se testovaný musí postavit a pak zase lehnout na břicho, respektive do kliku. Pak vstát a lehnout na záda. A znovu a znovu. Časový limit jsou dvě minuty, za každou změnu polohy jeden bod.

Nezdá se to, ale testík dá pěkně zabrat. Druhá minuta je už náramně krutá...

o o o

Každá z epoch zanechala v areálu holešovské školy nějakou hmotnou památku v podobě výrazné stavby: rok 2003 se do školní historie nesmazatelně zapíše rozsáhlou budovou nové tělocvičny, kterou studenti potřebovali jako sůl. Zvenčí neokázalá, zevnitř dokonalá - tak se dá popsat. Tři velké cvičebny, skvěle vybavená posilovna - a chytře vykoumané funkční zázemí šaten a sprch, dokonale oddělující "čistou" a "špinavou" část. Žádná rozmařilost, zbytečné prostory, haly, chodby, žádná okázalost.

Mimochodem, to je hlavní rys holešovské školy vůbec: uvnitř všechno jako z cukru, pečlivě udržované. Zvenčí by leckterá z budov snesla třeba nově nahodit, nebo aspoň natřít. Jenže...

Nová tělocvična, na niž jsou v Holešově oprávněně pyšní, je v permanenci nejen v době výuky, ale i dlouho „po zvonění“"Ano, jenže..." říká věcně ředitel plukovník Šilpoch. "Dvakrát obrátíme každou korunu. Takže když třeba některé z našich aut dospěje k vyřazení, využijeme je jako učební pomůcku. Fasády jsou vidět zdálky a na první pohled: ale pro naše studenty jsou přece důležitější pomůcky, dobře vybavené učebny, kvalitní strava..."

A dlužno říci, že v Holešově se vaří dobře, zdejší závodku si pochvalují kantoři i studenti. A není zrovna snadné uvařit dvanáct či třináct stovek obědů v kuchyni, kterou kdysi projektovali na kapacitu pěti set strávníků. Však taky první směna nastupuje do práce už ve tři ráno, aby snídaně byla na stolech včas, pak pomůže ranní s obědem - a ta zase další partě pomáhá chystat večeři. Takže si všichni odfrknou až v pátek odpoledne, kdy se holešovský areál skoro vyprázdní: valná většina studentů jede domů na víkend. A protože mnozí to mají daleko, až na druhý konec republiky, v pondělí se vyučování začíná nikoli v osm jako jiné dny, nýbrž až v devět. Nástupem: policie sice neznamená vojnu, ale ve škole pořádek být musí.

o o o

Abychom nezapomněli: nedílnou součástí výukových programů holešovské školy jsou také krátkodové kurzy: kupříkladu pětitýdenní kurz správních činností či kurz pro vedoucí pracovníky referátů pohraniční a cizinecké policie. Týdenní kurzy základních znalostí jsou určeny policejním inspektorům - aby se tu seznámili s novinkami, zejména s těmi z právní oblasti.

Ale také se tu pořádají speciality, jakou je třeba kurz práce ve výškách, kurz pro pyrotechniky, či kurz policejních odstřelovačů. Škola má totiž pro střelce mimořádně dobré podmínky: dvě podzemní pětadvacetimetrové střelnice, laserový střelecký trenažér - a zhruba jen tři kilometry vzdálenou střelnici přírodní, kde ztížené podmínky k tréninku ochotně dodává počasí.

A přímo chloubou školy je střelecká učebna, která je vlastně i malým, ale parádním muzeem zbraní krátkých i dlouhých a střeliva.

Zkrátka, za branou holešovské školy se děje opravdu hodně věcí: a tak jsme při loučení své "na shledanou" mínili velice upřímně...

Jan J. VANĚK  



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |