POLICISTA  1/2004


měsíčník Ministerstva vnitra

zahraničí


VÍTANÁ ŠIKANA

Většina německých řidičů si myslí, že dopravní příkazy a zákazy i dopravní policie jsou diskriminační šikana. Kdyby se podobně smýšlející všech zemí (jako to kdysi mělli udělat proletáři) spojili, kam by se ve srovnání s nimi hrabala všechna etnika, náboženství nebo ideologie!! Kdyby se ale podívali na statistiky nehodovosti, asi by chvilku zapřemýšleli. Nejčastějším deliktem je překročení rychlosti, kolem pětiny dělá jízda po požití alkoholu, následuje chybné předjíždění a ostatní. Ale nakonec se ukazuje, že ta celá "šikana" působí. Tak třeba ve Frensburku většina nachytaných řidičů nemá víc než tři trestné body, kolem 20 % má 4 až 7 bodů, 7,6 % má 8 až l3 bodů a pouze 1,7 % má 14 bodů a více. A pokud jde o alkoholiky za volantem, i jejich počet klesá: v roce 2000 bylo měsíčně přistiženo 21 000 zalkoholizovaných pilotů, v roce 2002 o dva tisíce méně. Zatímco v roce 1970 zemřelo na německých silnicích 21 332 lidí, v roce 2002 to bylo i díky airbagům už "jen" 6842.

Ne ale každá vážná nehoda končí úmrtím, ne každý řidič nabouraný opilcem umírá - ale jeho osud je možná ještě otřesnější než smrt. Na internetu se lze dočíst o Venezuelce Jacquelině Saburidové - a vidět její obličej kdysi a dnes - která si o školních prázdninách odskočila do amerického Texasu, aby si v USA vylepšila angličtinu. Onoho nedělního rána, 18. září 1998 - tehdy dvacetiletá - jela s kamarády z narozeninové oslavy, když jejich oldsmobil na neosvětlené cestě zlikvidoval 18letý řidič po pijatice s kamarády a auto začalo hořet. Dva pasažéři byli mrtví na místě, dva - mezi nimi Jacqui - zachráněni, ale na snímku vidíte, zdali to stálo za to.

Pachatel byl v roce 2001 odsouzen k sedmi letům vězení a k pokutě 20 000 dolarů - ale Jacqui od té doby na jedno oko neviděla vůbec a na druhé jen stíny. Obě ruce jí odešly a už čtvrtým rokem je na intenzivní lékařské péči. Teprve nedávno (dá se říci, že naštěstí) se jí do toho zachovalého oka vrátil zrak, teprve nedávno ji začaly poslouchat ruce, dokáže si už semtam něco přečíst a trochu i uvařit a otec, který ji celou dobu ve dne v noci ošetřoval a doprovázel, se snad už bude moci vrátit do Venezuely, do svého podniku.

Jacqui už opět chodí do kurzu anličtiny a plánuje další studia. Dosud podstoupila 40 operací a jednou z příštích by měla být transplantace kůže na obličeji. A teď se stala slavná v celém Texasu: její příběh je všude na billboardech, v TV a rozhlasech v kampani proti řízení auta po požití alkoholu. Cílem kampaně jsou řidiči ve věku 21 až 34 let. "Pánbůh zaplať," říká, "že jsou tu zákazy a přikázání a postihy."



MAĎARSKO PRO ALTERNATIVU

Mezinárodní kriminologická společnost (International Society of Criminology) byla založena v roce 1938 a její světový kongres se koná jednou za pět let. Toho XIII. se v Rio de Janeiru účastnili i JUDr. Zdeněk Karabec, CSc., a PhDr. Miroslav Scheinost z českého Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. V periodiku Kriminalistika č. 1/2004, obsáhle informují o celém zasedání, kde v plénu vystoupil k tématu lidská práva a systém trestní justice prof. K. Gonczöl z Maďarska. Jak řekl, maďarská kriminologie a trestní politika sledují evropský model boje proti zločinnosti, tedy nepřiklánění se k represivní trestní politice praktikované v USA, založené na trestu smrti, na konceptu "3x a dost", "nulové tolerance" apod. Trestní politika zaměřená na represi nemůže nahradit komplexní sociální politiku. Může spíše vést k postupnému vytváření policejního státu. Lidská důstojnost při zacházení s pachateli je ve většině zemí ústavně zajištěna (též trestním zákonem a trestním řádem), ale vzniká problém, jak zajistit důstojné zacházení i s těmi pachateli, kteří "toho nejsou hodni", protože sami lidskou důstojnost nerespektují, a na humánní zacházení nereagují. Problém také je, jak zajistit skutečnou rovnost před zákonem pro ty členy společnosti, kteří jsou fakticky sociálně diskriminovaní (jde o strukturální vyloučení ze společnosti, které se týká celých skupin). Tzv. "retributivní justice" jen vynáší rozsudky, ale nevidí zájem a situaci oběti, osobnost pachatele a možnosti jeho rehabilitace aj. Je třeba stigmatizovat trestný čin,, nikoli pachatele. Měl by být respektován princip "relativní proporcionality", tedy aby byl trest přímo úměrný ne jen závažnosti činu, ale aby byly brány plně v úvahu i osobnost pachatele, jeho sociální anamnéza a všechny další okolnosti případu. Spravedlnost by neměla být chápána jen jako vynesení a výkon trestu pro pachatele, ale komplexně - jako dosažení spravedlnosti i pro oběť a poškozenou společnost.

Při ochraně lidských práv je třeba pamatovat i na práva policistů a vězeňských pracovníků. Jsou to občani v uniformě, ale vystavení zvýšeným rizikům, tlakům, útokům, urážkám a ponižování. Jejich práce musí být pod dohledem a kontrolou společnosti, ale potřebují také ochranu, mj. proto, že se při výkonu své působnosti musí pohybovat v prostředí na nejnižších místech společenské hierarchie.

Připravila  
Sylvie KUČEROVÁ  



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |