POLICISTA  11/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

případ skončil do hodiny po akci


Je řada kriminalistů, kteří chtějí mít i v kauzách vcelku jasných vlastně jasno ještě větší. Pídí se po zákulisí zločinu. Pokoušejí se nahlédnout do prostředí, z něhož pachatel přišel k vlastním kriminálním aktivitám. Sledují, seč to jde, vnitřní pochody a motivace provinilcovy. - Asi podobně, jako to dělal literární hrdina Jules Maigret. Zhruba padesátiletý pařížský divizní komisař kriminální policie, který vždy usiloval o ten nejpodrobnější obrázek "klienta" v co nejširších návaznostech. Dalo by se moderně říct, že si u všech případů, pro jejich úspěšné doložení soudu, skládal psychologicko-sociologickou analýzu svých "protihráčů". Bez toho neměl klidné spaní...

To městečko má v jihomoravském regionu, na výběhu do Vysočiny z její východní strany dost neobvyklé, zvláštní postavení. Svým způsobem to bývala zlatokopecká, bohatá, hornická lokalita, do které se ve velmi krátké době nastěhovali lidé z celé republiky. A mnozí z nich i dobrodružnějšího ražení. Šli tam za dobře placenou prací v uranových dolech. Bez rodinných vazeb, bez vztahu k tomu místu. Dlouhé roky tam bydleli, stát se o ně staral, měli jistou práci, nadprůměrné platy.., pouští se do charakteristiky prostředí, v němž se dále popisovaný případ odehrál, brněnský kriminalista. Ten, který za policii chystal vyšetřovací spis k soudnímu projednání.

Ilustrační fotoNěkdejší lesk a slávu nyní najednou střídá prudký utlum hornických činností. A značný pád. A nic jiného tam vlastně není, žádné větší náhradní, nové pracovní příležitosti. Když sem v současné době přijedete, vidíte zchátralé bytovky ze šedesátých let, před nimi otlučené škodovky stovky a stodvacítky. Ty peníze, opravdu několikanásobky kdysi běžných platů, co se tady vydělaly, se stačily vždycky ještě ten měsíc pravidelně utratit. Lidi si nevytvářeli rezervy, neinvestovali ani do sebe, ani do své budoucnosti. Tam se žilo z ruky do úst, což dalo základní rysy mentalitě zdejších obyvatel.

Mnozí z nich jsou na podporách v nezaměstnanosti. A navíc mají volný čas a zřejmě se i nudí. Nedovedou se pohybovat v prázdném prostoru, jenom čekají na výpomoc, a pak s ní nejsou schopni hospodařit. Jdou a utratí prostředky v hospodě a v hernách. Ve finále brečí na přepážce úřadu a prosí o další sociální dávky, protože rodina, často s menšími dětmi, nemá do následujícího termínu z čeho žít. Taková je tam atmosféra.

A v tomto způsobu někdejšího a následně dnešního života už dospěla četná generace mladých lidí. I řada pachatelů kriminálních činů. Jejich mentalita se vymyká z mentality všech ostatních kolem. Obnáší zejména onu zmíněnou původní výraznější dobrodružnost, mírně řečeno vyšší emotivnost, větší míru podléhání alkoholu.

Delikt Grůbka (jméno, stejně jako většinu zbývajících názvů a pojmenování, jsme pozměnili - pozn. red.) patří z obecnějšího pohledu mezi, bohužel, skoro všední případy. Výjimečný je nejspíš právě souhrou všech naznačených a ještě dalších okolností. - A snad rovněž i tím, jak to bylo celé zbabrané!

+ + +

Ve čtyři hodiny odpoledne toho nepříjemného únorového dne zabrzdil na autobusovém nádraží moravského podhorského městysu, přesně podle dohody, starší Volkswagen Transporter. S espézetkou Kolína (nad Labem) a s výrazným, v různých velikostech na karoserii párkrát opakovaným nápisem Dolce Gusto.

Do velkého dodávkového automobilu bez zaváhání na uvolněné místo spolujezdce přistoupil poměrně vysoký zavalitější mladík v lehkém hacafráčku, kratších nohavicích nad kozačkami a s trychtýřovitou hučkou na hlavě.

"Přesnost, pánové, výsada králů. Jsem Blahoslav Grůbek, těší mě," snažil se mladý muž překrýt ležérní řečí svůj vnitřní neklid. "Pojedeme tudyma rovnou důle směrem na hrad Pernštejn, zavedu vás na místo předání zakázky."

"Jste klikař, pane Grůbku, rozvážky zboží máme rozepsaný, ale fakticky hustě, na celej měsíc dopředu. Dnešek měl šéf pro vaši dopolední objednávku tak rychle volnej zatracenou náhodou," ozval se zpoza předních sedadel závozník.

"Jinýma slovama: chceme se nákladu zbavit co nejrychlejc a uhánět k maminám," doplnil konverzaci udělaný řidič zralého středního věku.

"Klídek, není to daleko," řekl host v kabině automobilu firmy Sladká Chuť. Později se oba zaměstnanci dodavatele shodnou, že v jeho hlase okamžitě, od prvních pronesených slov, vycítili značnou roztřesenost.

Když vjeli do lesa a ve voze se ještě více sešeřil krátký zimní den, začaly minuty mlčení ve vydatně vyhřátém interiéru až hmatatelně houstnout. Obchodní partner si neohrabanýma rukama rozepínal minikabátek.

Vtom se na sedadle otočil naplno tváří dovnitř auta, zády ke směru jízdy.

"Tak, a tím jste skončili, pánové!"

Z pozdvižené pravačky mladého muže trčela zlověstná čepel nože. Z levačky v útočně rozevřené náruči šplíchl Grůbek dvě tři krátké dávky slzného plynu proti šoférovi, a hned nato i proti závozníkovi.

Muž za volantem začal s hodně vulgárním hromováním prudce sešlapovat brzdu.

"Fanouši, .. neblázni, .. nezastavuj. Jeď .. dál. Rychle .. někam mezi lidi! .." Zareagoval závozník docela chladnokrevně. Také jeho slovník byl zpola nepublikovatelný.

Pak se naklonil neohroženě kupředu k útočícímu chlápkovi.

"Co to .. vyvádíš, ty .. hajzle!"

"Zůstaň sedět vzádu - nebo ti to vrazím do krku," zaječel zbojník a hlas mu trochu přeskakoval. "Navalte cigára a můžete zmizet. Nic se vám nestane..."

+ + +

Loupežné přepadení, ostatně v jádru velmi naivní, bylo ukázkovým fiaskem.

Byť poněkud uslzený, pokračoval řidič v jízdě. Jeho spolujezdec zatím zápolil se zlotřilcem. Utrpěl sice několikacentimetrovou řeznou ránu v dlani, ale podařilo se mu Grůbka odzbrojit. Útočný, kuchyňský nůž i plynová bombička letěly z otevřeného okénka.

Potom dojel Transporter na náves nejbližší obce. Od kostela zavolala posádka na stopadesátosmičku. Pachatel již nekladl žádný odpor a nepokoušel se uniknout ani přepadené dvojici, ani policejní hlídce, která se objevila vzápětí.

V přípravném řízení pak holobrádek své jednání v plném rozsahu doznal. Získáním přepravovaných cigaret hodlal řešit svoji finanční tíseň. Zdůrazňoval však, že byl do pirátského skutku vehnán třetí osobou, ne-li celou organizací lidí z místního podsvětí. Své výpovědi několikrát pozměňoval.

Ve voze byla velká "sestava tyčí", kartonů cigaret zn. Marlboro, LM a Petra Light - za celkových 379 444 korun 40 haléřů.

Kauza byla víceméně vyřízena do hodiny po spáchání pokusu o trestný čin loupeže, s použitím násilí, s úmyslem zmocnit se cizí věci a způsobit značnou škodu. Než ale zazněla obžaloba na devatenáctiletého Blahoslava Grůbka, pár měsíců se vyšetřovalo.

Ilustrační fotoVyšlo najevo mj.:

Bláža je adoptivní syn, jedináček, rodičů, kteří na něm viseli. V dětství měl zdravotní problémy a oni se o něj pečlivě a trpělivě starali. Kvůli občasným projevům agresivity a zlostnosti byl někdy v páté třídě základky na tři měsíce u psychiatrů. Vždycky byl celkem buclatý, větší, neohrabaný a nepříliš spolužáky oblíbený. Spíš vysmívaný. Od dětí ve škole, ještě v dosti časném věku se dozvěděl, že je nevlastní.

Grůbku, Grůbku - kukaččí drůbku, pokřikovala na něj ostatní děcka.

Vyučil se elektromechanikem. V rychlém sledu, po půlroce, po kvartálu vystřídal čtyři zaměstnání. Blouznil o tom, že bude dělat diskotéky - že bude vážený, uznávaný a populární. Zařadil se k davu nezaměstnaných. Nebyl voják, má nervové postižení svalstva, bolí ho klouby. Kouří, od šestnácti let, až šedesát marlborek denně, drogy nebere. Děvče do svých devatenácti let neměl.

V sedmnácti vzal otci auto a matce deset tisíc korun, šetřených na nové radiátory. Jel se projet po České republice. V Brně bydlel jednu noc v Grandu, za dva a půl tisíce korun. Koupil si kazetový magnetofon, utrácel za hudební kazety, za benzín a po čtyřech dnech byl na nule. Ujel bezmála čtyři sta kilometrů. Rodiče na soudním potrestání netrvali. Byl postižen pouze pozastavením řidičáku na půl roku.

Prokazuje rysy nestálosti, nezdrženlivosti, poživačnosti. Má vysoké sebevědomí, rád se předvádí. Chybí u něj sebekorekce, touží po dobrodružství. Všeobecný rozhled je u něj malý, peníze představují jeho prioritní hodnotu. Duševní choroby nezjištěny, jedná se o nezralou, nestálou osobnost s průměrnými schopnostmi...

+ + +

"Když vám někdo přiloží k hlavě devítku, to uděláte cokoliv," tvrdil třeba mladý Grůbek. Vysvětloval, že jezdil pro místního podnikatele taxíkem, později se prý mělo ukázat, že na kase chybí pár tisícovek. Proto musel jít zloupit ta cíga.

Svědecké výpovědi potvrdily, zvícero stran, že on byl tím, kdo po ránu objednal sortiment firmy obchodující s tabákovými výrobky.

Takže u soudu mohl zaznít verdikt: šest let nepodmíněného odnětí svobody. Pro závažně nebezpečné jednání vůči společnosti.

S výkonem trestu ve věznici s dozorem, tedy v mírnějším zařízení.

Přestože má soud možnost resocializace, převýchovy odsouzeného, za sníženou.

Jaroslav Kopic  

P.S.
Lidé kolem žijí skutečným životem. Maigret žije tři, pět, deset životů najednou... Hraje zvláštní hru, v níž jsou lidské bytosti figurkami a v níž on trpělivě staví každou figurku na její místo.
Georges Simenon: S úctou Picpus



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |