POLICISTA  11/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

soukromé bezpečnostní služby


ZÁKLADNÍ ÚDAJE

Litevský stát se svojí rozlohou přibližně rovná České republice, má však pouze 3,7 mil. obyvatel, kteří podobně jako v ČR žijí ze 70 % ve městech, z nichž největší je hlavní město Vilnius. Litevská republika není národnostně tak homogenní jako např. ČR, vedle převládajících Litevců (4/5) zde žije hodně Rusů a Poláků.

Mezi první úkoly znovu vytvořeného suverénního litevského státu (11.3. 1990) bylo prosazení nového národního právního systému, který odboural padesát let platný sovětský právní řád a zdůraznil kontinuitu s předválečným litevským státem (za znovu platnou byla vyhlášena litevská ústava z roku 1938). Od vyhlášení nezávislosti probíhá v Litvě trvalý proces reformy právního řádu, který si klade za cíl vytvořit vlastní právní systém shodný s evropským demokratickým právem. V Litvě byla za uplynulé desetiletí vytvořena pro evropské státy obvyklá zákonodárná, výkonná a soudní moc, která rovněž umožňuje vznik a fungování subjektů soukromých bezpečnostních služeb jako součásti bezpečnostního systému země.

BEZPEČNOSTNÍ SITUACE

Mezi základní kriminologické poznatky bezesporu patří konstatování, že kriminalitu velmi podstatně ovlivňuje hospodářská, politická, sociální, v některých státech i demografická situace a dynamika (rychlost) jejích změn. Pokud je v zemi stabilní společenská situace, stabilizuje se zpravidla také stav kriminality. Zato v obdobích sociálních krizí dochází zpravidla k jejímu radikálnímu růstu. Jedním z nevyvratitelných důkazů pro tato tvrzení je napjatá kriminogenní situace v zemích bývalého Sovětského svazu, tedy i v Litvě. Počet odhalených trestných činů v roce 1996 činil 68 053 skutků a počet odsouzených v tomto roce dosáhl na skromný počet obyvatelstva Litvy ohromujícího čísla překračujícího 19 000 občanů, což je dvojnásobek situace těsně před znovuvytvořením samostatného litevského státu.

Bohužel značná část neobjasněných závažných násilných činů spadá do sféry organizovaného zločinu. kde je činnost bezpečnostních složek nejobtížnější a má nejmenší efekt. S dynamikou společenských změn v Litevské republice dochází k pochopitelným změnám v obsahu kriminality - nárůst celého objemu tak nejpodstatněji ovlivňují (opět stejně jako v ČR a ostatních reformujících se zemích) delikty hospodářského charakteru - v posledních třech letech znamenají 76 % celkového souhrnu (podstatnou jejich část 90 % - 42 000 tvoří pochopitelně krádeže).

Vedle tradiční kriminality vznikají v souladu s měnícími se společenskými podmínkami nové, v zemi dříve neobvyklé formy kriminality jako vydírání (raketýring), podloudnictví, korupce, falšování peněz, prostituce, projevovat se začíná drogová a na ni navazující kriminalita. Velmi znepokojující tendenci pro nejbližší budoucnost naznačuje dynamika kriminality mladých osob, zejména nezletilců, která 1,5 krát předehnala početní růst obyvatelstva této věkové skupiny. Mladí lidé ve věku 14-24 let páchají v Litvě 2/3 všech trestných činů.

ÚKOLY A SYSTÉM VEŘEJNÝCH BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ

Organizační struktura litevské policie se stále dosti podobá organizaci z doby sovětské republiky. Ale v posledních letech jsou připravovány strukturální změny policie, mění se i pojetí její činnosti a úkolů. K nejvýraznějším změnám pochopitelně dochází v oblasti ochrany vlastnictví. V prvních letech nové litevské nezávislosti byla ochrana vlastnictví výlučně úkolem policie. Pořádková policie reagovala na postupující privatizaci tím, že uzavírala smlouvy o ochraně s různými privátními smluvními stranami (vybavme si léta 1990 až 19994 a podobné snahy kolem policejních PCO v ČR).

Takovýto druh policejní činnosti je pochopitelně v rozporu s postavením a funkcí policie.

Proto je tato kritizovaná praxe již jen velmi řídkou výjimkou a takovéto policii nepříslušné činnosti jsou postupně přebírány nestátními, tzn. soukromými bezpečnostním službami.

SOUKROMÉ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBY V LITEVSKÉ REPUBLICE

Soukromé bezpečnostní služby po více než padesátileté přestávce začaly legálně v Litevské republice působit od března 1993, kdy vešlo v platnost vládní nařízení č. 160, legalizující ochranu osob a majetku jinými než státními subjekty. Nařízení stanovilo rozsah licencí vydávaných privátním i dalším subjektům k ochraně osob a majetku s použitím střelných zbraní a dalších speciálních prostředků a opatření, licence pro bezpečnostní služby, pro služby vnitřní bezpečnosti (rozuměj pro vlastní ochranu). Zároveň toto nařízení obsahovalo ustanovení o důvodech zrušení licence, o podmínkách provádění ochrany osob a majetku, způsoby kontroly firem a jejich zaměstnanců, práva a povinnosti zaměstnanců bezpečnostních služeb a řadu dalších požadavků kladených na provozovatele i osoby v přímém výkonu bezpečnostních činností.

Podle shora uvedeného nařízení byly bezpečnostní služby oprávněny vykonávat tyto činnosti:

Vedoucí i výkonní pracovníci SBS musí při své činnosti respektovat především ústavu, zákon o podnikání, zákon o státním podnikání a řadu dalších zákonů a právních aktů nižší právní síly. V tomto případě se jedná především o stěžejní ustanovení vládních usnesení č. 823 z r. 1994 a č. 1099 z r. 1997, kterými bylo doplněno vládní nařízení o soukromých bezpečnostních službách z r. 1993. Jedná se o usnesení, která reagují na dosavadní absenci některých důležitých korigujících normativů a jednoznačně, i když stručně, upravují činnost bezpečnostních služeb v takových otázkách, jako je jejich organizační struktura, upřesnění licenčního řízení, podmínky držení a používání zbraní, používání tzv. zvláštních opatření (technické služby), kvalifikace a další vzdělávání zaměstnanců SBS. Vládní usnesení z roku 1997 významným způsobem upravuje i těsnější součinnost soukromých bezpečnostních služeb s obecními samosprávami (odděleními pro udržování pořádku a pro bezpečnostní dozor při samosprávě) a zároveň s pracovišti pořádkové policie při jednotlivých komisariátech.

Podobně jako v ČR ani v Litevské republice není dosud v platnosti zákon upravující okolnosti činnosti subjektů SBS a jejich zaměstnanců. Ovšem na rozdíl od ČR jsou veškeré podmínky činnosti litevských kolegů téměř detailně upraveny závaznými právními akty (vládními nařízeními a usneseními).

PODMÍNKY ZÍSKÁNÍ A UDRŽENÍ STÁTNÍHO SOUHLASU K PROVOZOVÁNÍ SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH SLUŽEB

V režimu tří základních forem komerční bezpečnostní služby povolených vládním nařízením v Litevské republice mohou ochranu osob a majetku vykonávat tři typy subjektů soukromých bezpečnostních služeb - komerčně zaměřené firmy s licencí "ochránci osob a majetku" a "bezpečnostní služby", ve vlastní režii působící "oddělení vnitřní bezpečnosti". Na všechny tyto subjekty uplatňuje příslušné vládní nařízení shodná měřítka a nároky, a to jak na jejich management, tak i na zaměstnance v přímém výkonu komerčně bezpečnostních činností. V podstatě všichni, kteří se hodlají ucházet o takovéto zakázky nebo si prostřednictvím vlastních zaměstnanců sami chtějí ochraňovat své oprávněné zájmy, musí vejít do styku s územně příslušným policejním komisariátem a předložit žádost o licenci, která obsahuje podrobné údaje o žadateli a jeho firmě.

Bezpečnostní úsek ministerstva vnitra je povinen o udělení licence rozhodnout do 30 dnů od obdržení žádosti s kompletní dokumentací. Pro držitele licence pak platí povinnost každé tři roky písemně informovat místně příslušný policejní komisariát o všech změnách, které nastaly proti údajům uvedeným v žádosti o licenci.

Podmínkou podnikání v souladu s koncesí je povinnost každou osobní či majetkovou ochranu realizovat až po uzavření písemné smlouvy se zákazníkem. Její povinnou součástí musí být typ ochrany , trvání smluvního vztahu a údaje o ceně a splatnosti. Zákazník má zpravidla právo smlouvu kdykoliv vypovědět, ovšem jen v souladu se smluvními podmínkami, předčasné vypovězení smlouvy je možné pouze se souhlasem obou stran, pokud ovšem nedošlo k podstatnému pochybení dodavatele bezpečnostních služeb.

Jako určitý relikt je možné označit skutečnost, že institucím státní moci a správy je zakázáno uzavřít smlouvu o ochraně osob a majetku se soukromými bezpečnostními službami.

ZAMĚSTNANCI SUBJEKTŮ SBS

Podstatný rozdíl mezi situací SBS v ČR a v Litvě znamenají nároky na pracovníky přímého výkonu komerčně bezpečnostních činností

Přímý výkon KBČ (ani vlastní ochrany) nemohou v Litvě vykonávat osoby bez osobního průkazu, který ochráncům osob a majetku a pracovníkům bezpečnostních služeb vydává po splnění poměrně náročných podmínek místně příslušný policejní komisariát.

Tyto osobní průkazy mají na celém území Litvy shodnou podobu, protože jejich závazný vzor určuje generální komisař policejní správy ministerstva vnitra. Osobní průkaz opravňující k přímému výkonu KBČ může obdržet jen ten zaměstnanec subjektu SBS disponujícího příslušnou licencí, pokud policejnímu komisariátu předloží velmi podrobné údaje o své bezúhonnosti, kvalifikaci, zdravotním a psychickém stavu. Povinná zkouška odborné způsobilosti uchazečů o práci v rámci komerční bezpečnosti je organizována odbornými pracovišti ministerstva vnitra. Uchazeč k ní může přistoupit po absolvování kurzu v odborném zařízení disponujícím akreditací ministerstva školství. Pořadí zkoušek určuje ministerstvo vnitra.

Pokud uchazeč dříve působil jako osoba z povolání v ozbrojených silách, na státním zastupitelství nebo ve sborech státní bezpečnosti, předloží pouze potvrzení o absolvování odborných zkoušek u těchto institucí.

Další podmínkou pro vydání průkazu opravňujícího k osobnímu výkonu komerčně bezpečnostních činností je včasné uzavření schválené formy životního pojištění.

ZPŮSOBY REALIZACE STÁTNÍHO DOHLEDU A KONTROLY

Firmy, které v Litevské republice získají licenci k výkonu SBS, jsou podrobeny poměrně značné kontrole především ze strany policejních komisariátů jako orgánů ministerstva vnitra, ale i dalších institucí v souladu s jejich kompetencemi.

Ministerstvo vnitra je odpovědné za vedení registru ochránců osob a majetku, bezpečnostních služeb, oddělení vnitřní bezpečnosti, od nichž na základě povinnosti získává a registruje následující údaje:

Bez neformální spolupráce s místně příslušným policejním komisariátem by litevský podnikatel na úseku SBS neuspěl. Vládní nařízení a zavedená praxe jej nutí být s policií v bezprostředním kontaktu.

ZÁVĚR

Litevská republika je nevelikou zemí s ekonomikou i právním řádem, které se stále ještě musí potýkat s nutností hlubokých reforem. Také vysoký stupeň státní ingerence do podnikatelského oboru, jakým je provozování SBS a vysoká administrativní náročnost kladená na veškeré činnosti, svědčí o dosud přežívajících reliktech překonaného historického období. Na druhé straně v zemi, která se vypořádává s masivní, na počet obyvatel nesmírně závažnou kriminalitou, je pochopitelná snaha litevských státních orgánů znemožnit v zárodku jakoukoliv možnost proniknutí zejména organizovaného zločinu do struktur SBS. V přístupech k rozvoji SBS v Litvě je pochopitelně možno nalézt pozitiva vhodná i jako příklad pro ČR. Např. péče věnovaná kvalitě a kvalifikaci pracovníků v přímém výkonu komerčně bezpečnostních činností je následováníhodná.

V Litvě není jednoduché soukromou bezpečnostní agenturu provozovat, není snadné být řádným pracovníkem přímého výkonu KBČ. To se velmi kladně projevuje na kvalitě firem a pracovníků, opačně tyto okolnosti působí ve směru kvantity. Přes výrazný nárůst podnikatelských subjektů SBS v posledních sedmi letech (na více než dvojnásobek oproti roku 1993) nepřekročil počet subjektů SBS v roce 1999 počet 450 podniků a jejich filiálek. Počet zaměstnanců z původního počtu 2 400 v roce l993 teprve v roce 2 000 překročil pětitisícovou hranici.

Soukromé bezpečnostní služby v Litvě mají nepochybně hlavní období rozvoje před sebou. Očekávaný rozvoj národní ekonomiky a hlavně postupné přizpůsobování práva standardům demokratické Evropy vytvoří pro SBS lepší podmínky než ty současné, na které poukazují výsledky zjištěné Litevským centrem pro ekonomický průzkum, kdy se v případě bezpečnostní problematiky hodlá 46 % litevských firem obracet na státní instituce, 19% na soukromé bezpečnostní služby a 7 % podnikatelů uvažuje o zřízení vnitřního bezpečnostního oddělení (vlastní ochrany).

František Novák  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |