POLICISTA  9/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

portrét


Jindřich Křikava ukazuje včelí „panenské dílo“ se zbytky meduŘemeslo se nezřídka dědívá z otce na syna. V rodině kpt. Jindřicha Křikavy, vedoucího obvodního oddělení PČR Břeclav, tomu však bylo právě naopak. Včelaření, které se stalo dnes zkušenému policistovi koníčkem, převzal jeho otec...


JAK SE STÁT VČELAŘEM

"Když mi bylo dvanáct, přihlásil jsem se s bratrancem do včelařského kroužku, který tenkrát vedl v lednické základní škole pan učitel Jeřábek. Byl to zkušený včelař a uměl nás získat pro obor, o kterém jsme do té doby takřka nic nevěděli," vzpomíná kpt. Jindřich Křikava.

Na školním pozemku měl kroužek čtvery včely - tam se děti začaly učit, co včelaření obnáší. Sbíraly zkušenosti a domů si nosily svá první žihadla. Na ta se ale rychle zapomínalo, radost ze zdravých včel, medové odměny i dobrých umístění v okresních a krajských včelařských soutěžích byly skvělou náplastí na pár oteklin. Svoje první včely, a hned čtvery, si pořídil Jindřich Křikava ve třinácti letech. Rodiče prý této zálibě přáli, přesto že v rodině neměl nikdo se včelařením žádné zkušenosti. Při práci kolem úlů musí být člověk trpělivý a soustředěný, což se i v běžném životě velice hodí. Od syna se učil jeho zálibě hlavně tatínek, a tak když přišel čas vojny, přenechal Křikava junior své včely právě jemu.

Vedoucího břeclavského policejního obvodního oddělení včelaření ani po letech nepřestalo zajímat, a jen co se mu před pár lety podařilo koupit vlastní zahradu, objevily se mezi stromy a záhony zeleniny postupně i čtyři úly.

"Když jsem vysadil ovocné stromy, nebyla tady zjara žádná včela, všechno opylovávali jen čmeláci," ukazuje Jindřich Křikava na okolí svého pozemku. Remízek akátů, pole řepky, mohutné kaštany, to všechno jsou nektarodárné a pylodárné rostliny, které je škoda nevyužít, dovídáme se od zkušeného včelaře...

ZE ŽIVOTA VČELSTVA

Propolis vyrábějí včely jako těsnící materiálSvět lidí je chaotický a souladu uspořádání včelího společenství nejpíš nikdy nedojde. Každá včela má své povinnosti pudově zakódovány již před narozením, a tak díky zákonům přírody nemůže se svým životem nakládat, jak se jí zlíbí.

Nejrozšířenějšími včelami, které se u nás chovají, jsou kraňky, jejichž domovem byl původně Balkán. U nás se ale kraňka dobře zabydlela a pro zdejší podmínky se ukázala být nejlepší.

Téměř ze všech vajíček, která matka naklade, se za jedenadvacet dní vylíhnou včely dělnice. Sotva se vykoušou z buňky, vědí, co mají dělat: jen co se očistí, pečují o okolní nakladená vajíčka a uklízejí úl. Brzy také začnou vyměšovat mateří kašičku, krmí jí matku, vytvářejí vosk, aby mohly stavět dílo... Když se z malé včelky stane létavka, vydává se na svůj první orientační prolet. Potom je její prací sbírat pyl, dál čistit úl, zkrátka dělat, co je právě třeba. Život "obyčejných" včel není dlouhý, trvá pouhých jedenadvacet dní a jen ty, které přezimují, se dožívají déle, zhruba půl roku.

"Pro vajíčko budoucí matky připraví včely větší buňku, aby měla více prostoru a mohla víc narůst," ukazuje Jindřich Křikava v rozdělaném úlu matečník, protáhlou buňku mimo plást.

Když se matka po šestnácti dnech z matečníku vylíhne, prohlédne okolí, a pokud najde další zakladené matečníky, zabije žihadlem ostatní soupeřky. Ve včelstvu tak žije zpravidla jen jedna matka - ta nejsilnější. Brzy ji čeká snubní prolet, při kterém se nechá na trubčích stanovištích oplodnit. Řádově stovka trubců tak vzápětí poté, co se postarala o pokračování rodu, umírá. Včelí matka se vrací do úlu a až do své smrti, tedy zhruba po tři roky, klade do buněk další a další vajíčka. Ostatní včely ji krmí a náležitě se o ni starají, aby byla výkonná a zdravá a včelstvo se tak mohlo rozvíjet do co největší síly.

CO UKRÝVÁ ÚL

Včelstvo je klidné, rojení nehrozí - to potěší každého včelařeÚl, který nám Jindřich Křikava ukazuje, se skládá ze tří částí: plodiště, medníku a víka. Je to prý starý typ, který se dnes již nevyrábí. V prvním úlu je ticho, ze druhého se ozývá silnější bzučení včelí muziky.

"Zjara to bylo úplně obráceně: toto včelstvo bylo slabší než první, ale jeho rozvoj byl rychlejší. Museli jsme z něj proto udělat oddělek, tedy nové včelstvo," ukazuje včelař na další úl. "Účelem včelaření je, aby včelstvo bylo co nejsilnější a mohlo tak opylovat co největší plochu."

Určit přesně hlavní včelařovu sezonu, je těžké. Teoreticky končí v červenci či srpnu, kdy se včelí roj zazimuje. V tu dobu by měl včelař vybrat med a začít s přirkmováním..

"Med se musí včelám sbírat, protože ten, který přinesou, zejména z letní snůšky, obsahuje hodně pro ně nestravitelných látek. Včela nemá přes zimu možnost vyprázdnit se, protože nemůže vyletět z úlu. Potřebuje proto takové zásoby, které snadněji stráví," vysvětluje Jindřich Křikava.

Když se včela nemůže venku vytrávit, nastávají komplikace. V úle se mohou z jejích výkalů šířit infekce, zejména varoáza, a při dlouhé zimě může vymřít i celé včelstvo. Na konci léta se tedy vyberou všechny, nebo většina plástů a do úlu se dají rámky s prázdnými soušemi. Včelař připravuje včelám k dokrmení lépe stravitelný cukerný roztok, který si samy zahustí a přetvoří tak, jak potřebují. Poté si jej uloží, zavíčkují a zásoba na dlouhou zimu je připravena. Ke včelí obživě patří i pyl obsahující bílkoviny - ten si ale mudejí obstarat na horší časy obyvatelky úlu samy.

Kromě medu se lidé těší i na další tři včelí produkty: mateří kašičku, propolis a vosk. Mateří kašičku získává včelař z matečníku. Těch bývá mezi ostatními buňkami plástu zpravidla několik. Pokud se včely připravují vychovat novou matku, zakrmí "mlaďušky" a zalijí je mateří kašičkou. S novou matkou by se však včelstvo při rojové náladě vyrojilo z úlu, proto včelaři matečníky vylamují a mateří kašičku z nich vybírají. Tato cenná látka, která dokáže vyživit celý plod, je poměrně vzácná a pro člověka má nesporné hojivé účinky.

Na otázku, co je vlastně popolis? vyndavá Jindřich Křikava z úlu několik stropních prkének, na kterých vidíme jakousi smůlu. Je to právě propolis, kterým včely utěsňují všechny mezery. Tato látka je ve farmacii ceněna pro své dezinfekční účinky.

Posledním včelím produktem je vosk získávající si stále větší oblibu nejen při výrobě svíček, ale i dalších výrobků z tohoto jedinečného přírodního materiálu.

OBDOBÍ KLIDU?

Matečníky - velké buňky na okraji plástu - připravily včely pro nové matkyMed zlatavě svítí ve sklenicích, včely se ukládají k spánku. Včelaři nastává klid. Vzápětí jsme vyvedeni z omylu - včelař nemá období, kdy není lidově řečeno "do čeho píchnout". V lednu-únoru, tedy po zimním slunovratu, se včelstvo dostává instinktivně znovu do životaschopnosti. Včely v úle zvyšují teplotu, matka začíná klást vajíčka a nový život se tak probouzí, i když venku bývá ještě pořádný mráz. V té době se včelař připravuje na jarní sezonu: stlouká rámky, natírá úly, dezinfikuje náčiní... V únoru se včely vypraví na první prolet - je to dost riskantní, ale potřebují se po zimě vyprázdnit. Jak se venku otepluje a postupně začínají kvést lísky, jehnědy, jíva, akáty, ovocné stromy a kaštany, vylétá česnem do přírody stále více včel. V tu dobu se nejvíce ukáže včelařův um a pečlivost, protože jeho včelstvo už by mělo být v takové síle, aby bylo schopno začínat se samo živit. Tak tomu ovšem je, jen pokud je zcela zdravé, což je především včelařova zásluha.

"Letos byl po zimě velký úhyn včelstev následkem infekce. U nás, zvláště v příhraničních oblastech, je velmi rozšířená včelí nemoc varoáza," dovídáme se. Této choroby se obává každý včelař a snaží se jí zabránit všemi dostupnými prostředky.

* * *

Zajímavostí ze včelího života je přemnoho a je těžké některé vynechat, Přesto, že tento obor je velice krásný a přináší mnoho radosti, je dnes včelařů rozhodně méně než třeba rybářů nebo myslivců a mladí se mezi nimi téměř nevidí. Kapitán Křikava věří, že jeho koníček přejde na syna, který se už o včelaření začíná zajímat. On sám pak vidí v této zálibě i možnou prevenci kriminality dětí a mádeže. Záliba, ke které se sám dostal na základní škole, by se jistě mezi dětmi uchytila. Kdo to jednou s včelami zkusí a podaří se mu porozumět přírodě, toho tato láska už nepustí, tvrdí zkušený včelař. Kdyby měla některá škola nebo dítě či jeho rodiče zájem, v příslušné místní pobočce Českého svazu včelařů zkušení lidé jistě rádi poradí, jak začít.

Radvana NOVÁKOVÁ  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |