POLICISTA 9/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra školství |
Areál Střední policejní školy v Praze 9-Hrdlořezích vyhlížel v úpalu letního slunce podivně liduprázdný. Valná většina zaměstnanců blaženě užívala celoškolní dovolené, studenti odjeli dílem do školicích středisek, dílem trávili volno doma či u moře - nicméně mlýn, jímž taková škola nutně je, se nemohl zastavit docela. Některé úseky pracovaly jako normálně, jiné ještě víc než jindy. A chybět ovšem nemohl ani ředitel, plukovník Mgr. Ing. Bc. Jiří Zlámal: v celé školní budově seděl ovšem úplně sám a kafe pro návštěvu tudíž vařil osobně. Mimochodem, bylo vynikající...
Co se vlastně děje ve škole, když odejdou ti nejdůležitější, učitelé a žáci?
Už třetí rok po sobě se nám podařilo zorganizovat třítýdenní celoškolní dovolenou, provoz se ale nezastavil. Funguje třeba ekonomický úsek, personálka, jsou tu naši údržbáři i několik externích firem. Maluje se, opravují podlahy a záchody ve výukových prostorech, kde by to normálně nešlo. Nepřetržitě funguje ostraha, ale třeba i naše benzínová pumpa. Zkrátka, život tu zvolnil tempo, ale nezastavil se.
Areál je dědictvím socialismu a vznikal nikoli jako škola, nýbrž coby kasárna pohotovostního pluku. Už se vám ho podařilo uspokojivě upravit, anebo hodně práce zbývá?
Minulost areálu má svá minus, ale i plus. Zbyl nám tu "kulturní dům" s kinosálem pro 450 lidí a dalšími velkoryse pojatými prostorami, máme nekrytý bazén se saunou, čerpací stanici, dílny, solidní sportovní zázemí. Horší bylo, že ubytovací kapacita sestávala z nevzhledných a nepohodlných tesco-baráků. Ty se nám podařilo z části zbourat a postavit nové budovy, školskou a dvě ubytovny. Takže bych řekl, že naši studenti dnes bydlí na solidní úrovni: v pokojích po dvou či po třech, podle charakteru studia. Nesídlíme ale jen v Hrdlořezích, máme část budovy na Policejní akademii na Lhotce, kde sídlí jazykové vzdělávání, a tam bydlí asi sedmdesát studentů jazykových kursů. Tamtéž probíhá i jejich výuka. A máme také středisko mimo Prahu, v Kryštofových Hamrech.
Internátní škola potřebuje nejen učitele a žáky, ale také množství provozních zaměstnanců, od kuchařek přes topiče, údržbáře, uklízečky, strážné... A jsme v Praze, kde je nezaměstnanost minimální, a vy jste státní instituce, již každý soukromník přeplatí. Jak sháníte tyhle zaměstnance, nota bene spolehlivé a pracovité?
To je opravdu problém, protože navíc naši pracovníci nejsou součástí ministerstva vnitra a nemají tudíž nárok na navýšení tarifu. Platíme tedy opravdu málo a sháníme těžko nejen údržbáře, kuchaře či uklizečky, ale také ekonomy. Protože těch není nazbyt obecně a nabídnete-li jim osmou platovou třídu bez navýšení, tak se obrátí na prahu a půjdou jinam. Další zásadní problém je ve shánění učitelů, zkušených policejních odborníků. Ve výkonu mají příplatek, v Praze zhruba čtyři tisíce. U nás dostanou maximálně tisícovku a odpadnou jim i peníze za přesčasy. A my po nich ještě chceme, aby měli nejen vysokoškolské vzdělání, ale i pedagogickou způsobilost, takže zkušený kriminalista, který u nás nastoupí, musí napřed na tři semestry sám do školy, doplnit si pedagogické vzdělání. Takže se k nám takoví lidé rozhodně nehrnou.
Přiznejme si, že výhody se taky najdou: ve výkonu nasazuje policista denně krk, nezná noci a víkendy...
Ano, my nabízíme větší klid, ale doba naučila lidi hlavně počítat peníze. Dnes máme sice i v tomhle oboru plný stav, ale většinou nejde o praktiky, ale učitele a absolventy z Policejní akademie. A tak je musíme posílat na stáže a praktiky z nich dělat.
A jak je to s civilními učiteli, jazykáři, psychology? V civilním školství jsou prázdniny, u vás jen dovolená...
Nikoli, vztahuje se na nás školský zákon a civilní učitelé tedy normálně prázdniny u nás mají. A taky nemáme větší problémy s jejich sháněním! Navíc jim můžeme nabídnout stejnou třídu, jakou by měli v civilní škole, ale větší osobní ohodnocení. Což je na platu znát.
Studenti by se u vás měli naučit pracovat s moderní technikou: najdou ji tady ale opravdu?
Najdou. Máme čtyři počítačové učebny a podle svých zkušeností ze zahraničních cest mohu říci, že dosahujeme světovou úroveň. Co se týká třeba výuky kriminalistiky, podařilo se nám koupit pracoviště dokumentace místa události, které počítačově vyhodnocuje místo činu. Takže policista nemusí kreslit náčrtky, vše digitálně nafotí, přetáhne do počítače - a ten už snímky dokonale zpracuje.
Jenže - najdou vaši absolventi takové zařízení i v praxi?
Ano, někde už jsou. Začali s tím v Kriminalistickém ústavu u plukovníka Hlaváčka, a pokud vím, mají už taková zařízení minimálně na krajích a snad i v některých okresech.
Policista dnes nikdy neví, kdy bude potřebovat zbraň. Jak jste na tom se střeleckým výcvikem studentů?
Přímo ve škole máme střelnici: laserovou, ale je výborná, základní návyky si na ní lidi osvojí a hodně se při tom ušetří. Vedle toho máme normální střelnici v Hloubětíně. Není to daleko, za deset minut tam dojedeme, za dvacet dojdeme. Ale je otevřená, provoz ovlivňuje nepřízeň počasí a roční doba, navíc si někdy obyvatelé okolí stěžují na hluk. Hodila by se nám střelnice krytá, místo by se pro ni ve školním areálu ještě našlo, ale jde o peníze. Dneska taková střelnice představuje desetimilionovou investici - a o té můžeme leda snít.
Jak je dnes naplněna kapacita školy?
Stoprocentně. Součástí je totiž i čtyřletá Střední škola bezpečnostně-právní, určená absolventům základních škol, kteří na ní získávají normální maturitu. Studium je nijak nezavazuje k úvazku u policie, mohou se rozhodnout, jestli chtějí dál studovat třeba vysokou, nebo si najdou místo v oboru či mimo něj. Ale zhruba padesát procent z nich k policii nastoupí. Osm tříd představuje 200, 250 žáků. Zájemce vybíráme přísně, máme zhruba desetinásobný převis poptávky nad nabídkou. Mimochodem, díky tomuto studiu jsme získali i přidružení k UNESCO, takže jsme snad jediná policejní škola ve světě, která je zařazena do sítě škol, zabývajících se výukou lidských práv. A jsme i fakultní školou pedagogické fakulty UK.
Hlavní pro vás ale zůstává základní odborná příprava policistů...
Zajisté, pro ni jsme byli zřízeni. Počet studentů se pohybuje mezi sedmi sty až devíti sty posluchači. Dalším druhem studia, jež zajišťujeme, je jazyková příprava pracovníků resortu MV. Probíhá na Lhotce, základními jazyky jsou němčina, angličtina a francouzština, ale učí se i řada dalších. Tam přicházejí lidé, kteří mají požadavek světového jazyka předepsán pro výkon funkce, anebo jejich šéfové mají zájem, aby si doplnili vzdělání. Kurzy jsou ve třech certifikacích: dva půlroční, jeden roční. Čtrnáct dní tráví frekventanti ve škole, čtrnáct dní v praxi. Je to náročné, pro žáky i zaměstnavatele. Podařilo se nám ale získat certifikaci ministerstva školství, takže závěrečné zkoušky jsou svou náročností plně srovnatelné s podobnými z civilních škol, třeba se státními jazykovými zkouškami. A osvědčení, jež si absolvent odnáší, mu platí i kdekoli mimo resort. Dalším druhem studia je vzdělávání úředníků státní správy - podle rozhodunutí vlády musí každý nově nastoupivší zaměstnanec ministerstva absolvovat sérii kursů, jež připravujeme a provozujeme. A nakonec, nikoli však v poslední řadě, tu pracuje ve spolupráci s nizozemským Helsinským výborem Středisko pro výuku lidských práv.
Vzniklo díky grantu nizozemské vlády a zabezpečuje školení školitelů, kteří budou nabyté vědomosti přenášet dál do výkonu. A abych nezapomněl: jsou tu ještě zvláštní kurzy, speciální zbraně, vyjednavači, ale i další. Před summitem NATO jsme tak třeba školili pět tisíc policistů na spojový systém Matra, a podobně. Operativně podle potřeb policejních služeb.
Jak můžete stimulovat píli svých žáků, jak jsou zainteresováni na svých studijních výsledcích? Je jinak posuzován student, který se snaží a je dobrý, než ten, kdo jde cestou nejmenšího odporu?
Pomíjím studenty maturitního studia, tam se známkuje jako na jiných středních školách. A co se týče základníodborné přípravy policistů? Takhle: v regionech, kde panuje vysoká nezaměstnanost, mají lidi evidentně větší motivaci ke vstupu k policii - a ti se pak víc snaží. A pak máme třeba Prahu, kde se najde práce dost, a tady mají uchazeči motivaci nižší. Osobně jsem ale odpůrcem známkování: u nás jde vlastně o kurz, a tam buď člověk splní podmínky, a tedy prospěl, nebo nikoli - a propadá. Známka žádnou motivaci nepředstavuje, pro praxi pak už vůbec ne. Policistů je na většině útvarů nedostatek, a tak hlavně když přijde někdo a může sloužit! Někdy se o dobré studenty zajímají speciální služby a je reálné, že ty opravdu šikovné si vytáhne třeba sledka, nebo odbor boje proti organizovanému zločinu. Čili kariérní vzestup talentů může být rychlejší. A pak jsou správy, jako třeba Severočeši, které s hodnocením ze školy opravdu pracují. Ale dnes je to zatím spíš výjimka.
A otázka neveselá: jaká je na škole studijní úmrtnost?
Jde o jednotlivce a většinou běží o prospěch. Během studia spolupracujeme úzce se správami, jež k nám studenty poslaly, a jakmile někomu přibývá absencí a neučí se, jak by měl, bez pardonu posíláme oznámení zaměstnavateli. A on si udělá pohovor a přijme kroky k nápravě - a funguje to líp, než když my tady budeme dělat bubáky. Většina žáků si uvědomuje, že odchod ze školy zákonitě následuje odchod z policejních služeb.
Většina vašich žáků jsou lidé dospělí, ale mladí. A školní prostředí svádí i k alotriím a excesům. Máte i kázeňské potíže?
Jde jen o promile z celkového stavu, ale stávají se i kázeňské průšvihy. Měli jsme případ krádeže v obchodě, zaviněné dopravní nehody, pamatuji si i na drogovou kauzu. Jsme škola a naši žáci nejsou andělé, ale postih je tvrdý a okamžitý. Věc řeší inspekce a orgány činné v trestním řízení.
Osnovy policejních škol jsou jednotné, každá z nich má ale specifika, nadlepšení, vlastní nápady. Jaké najdou studenti u vás?
Na špičkové úrovni u nás je střelecká příprava - díky lidem, kteří jsou ve střeleckém oboru uznávaní v rámci vnitra včetně speciálních složek, jako je URNA. Takže mimořádné střelecké talenty u nás rozhodně nezapadnou. Na vysoké úrovni je u nás výuka policejní psychologie a deontologie. Vždycky záleží na tom, jestli kantor nebere svou profesi jen jako obživu, ale trochu jako poslání. A my máme na takové lidi štěstí. Pak je tu výuka lidským právům, která v českých poměrech představuje záležitost opravdu mimořádnou. Díky počítačovému vybavení školy od nás vycházejí absolventi velmi dobře připravení v této oblasti. Vlastními silami jsme vybudovali učebny modelových situací, jež přispívají ke zkvalitnění praktické výuky. A také od nás - vzhledem k dobrým podmínkám pro sport - odcházejí lidé fyzicky zdatní. Sobře pracuje Sportovní klub, ale i řada zájmových kroužků, jako je střelecký, fotografický, videokroužek.
Jsou dnešní frekventanti studia jiní než adepti, kteří k české policii přicházeli před deseti jedenácti lety?
Osobně jsem tu od roku třiadevadesát a bohužel musím říci, že zřejmě upadá výchova v rodinách. Mnozí žáci nevědí, že se na dveře klepe, že při vstupu do místnosti je třeba pozdravit. Drobnosti, jež dělají slušného člověka... Snažíme se to dohánět, součástí výuky jsou i základy chování a etiky, ale těžko za devět měsíců nahradit, co zmeškali rodiče a kantoři na středních školách. Totéž ovšem platí v případě češtiny: znalosti gramatiky jsou katastrofální, a to k nám přicházejí výhradně maturanti, mnohdy zcela čerství. I tady se snažíme suplovat, co neudělali jiní, ale vyučovacího času je málo a s prodloužením studia se sice výhledově počítá, ale zatím na ně nejsou peníze. A zřejmě hned tak ani nebudou.
Ptal se Jan J. VANĚK