POLICISTA  8/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

školství


Horolezecké slaňování skal sice nepatří k běžným policejním dovednostem, ale člověk nikdy neví, kdy se mu ve službě může hodit...Za devaterými řekami a sedmerými horami leží městečko Kamenice a za ním ves jménem Těmice. A kousek od ní začínají hluboké lesy a uprostřed nich stojí na samotě hájovna. Tak odlehlá, že tu v pětačtyřicátém měli partyzáni štáb, jak dodnes připomíná zašlá kamenná deska vedle vchodu.

Dnes by tu ale člověk marně hledal je i hajného. Z hájovny je hlavní budova rekrečního střediska Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra, nazvaného Eustach, na přilehlé pasece stojí dvě řady chatek, na někdejším dvorku zděná budova sprch a srub s klubovnou. Na konci června tu ale rekreanti chyběli a osazenstvo, jež sem přijelo z nedaleké Jihlavy, čekalo v lesích Vysočiny všechno jiné, jen ne rekreace.

Tři třídy dopraváků, jejichž studium na jihlavské Střední policejní škole sledujeme od nástupu (a vytrváme v tom až do jejich odchodu k útvarům), tu trávily týden závěrečného soustředění. Předtím, než se na poslední tři měsíce rozprchnou do školicích středisek a než se pak, na samý konec po roce studia vrátí na dny zkoušek...

o o o

"Přísně vzato, správně by tu měli být až koncem léta," vysvětluje podplukovník Bc. Josef Urbánek, jenž má soustředění na povel. "Jenže v červenci máme ve škole celozávodní dovolenou a v srpnu zase nebude místo tady - protože děti přijedou na prázdniny a tady bude letní tábor..."

A tak studenti absolvují závěrečné soustředění nikoli v devátém měsíci školy, jako obyčejně, nýbrž už v sedmém. Na jeho náplni se ovšem pranic nemění: v podstatě jde o shrnutí učiva a intenzivní přípravu k praktickým závěrečným zkouškám. Tvoří je pětadvacet otázek ze čtyř oborů, z nichž si frekventant studia vylosuje jednu - a tu pak předvede v praxi přísné komisi hezky se vším všudy, od zákroku na místě až po písemné zpracování protokolu. Hodnocení je pak rovněž neméně komplexní.

Ale ještě předtím, v desátém až dvanáctém měsíci studia, se nastávající absolventi přesunou do krajských školicích středisek. Blíže praxi, ale ještě pod ochrannými křídly zkušených instruktorů, se tam hlouběji seznamují s každodenní služební realitou.

"A pak se sjedou do Jihlavy už jen na závěrečný zkouškový týden, žádná intenzivní ´nalejvárna´ na poslední chvíli se nekoná," ujišťuje podplukovník Urbánek.

Soustředění, jakým je to v Eustachu, představuje pro jihlavské kantory nepopiratelně zátěž navíc: absolvují totiž do roka čtyři kurzy vstupní a čtyři výstupní, což znamená, že vlastně stráví mimo domov dlouhých osm týdnů.

"A k tomu připočtěte čas, který se musí pokaždé věnovat přípravě soustředění a který si musíme najít mimo výuku," připomíná v poklusu kapitán Jiljí Brychta...

Vzdor tomu je na přítomných učitelích patrné, že tuhle práci dělají rádi. Už si totiž ověřili, že má opravdu smysl, že žákům skutečně pomáhá se v množství učební látky zorientovat a zafixovat si ji.

o o o

Jedna z tříd na lesní cestě probírá modelovou situaci, v níž vyhledá pomoc dopravní hlídky dívka, kterou neznámý muž přepadl a oloupil o kabelku. Že nejde o dopravní problematiku?

"A co na tom? Stále našim žákům připomínáme, že v první řadě jsou policisty - a teprve pak specialisty na dopravu," usmívá se podplukovník Urbánek. "V praxi, když se na ně někdo obrátí o pomoc, nemohou přece říci já nic, já dopravák. Musí začít řešit problém!"

A teď ho tedy řeší: uklidňují šokovanou značkařku, dovedně z ní tahají, jak se jmenuje a co v kabelce měla, jak vypadal lupič a kterým směrem se po činu vydal...

Řidič obstarožní žluté škodovky, jež se v tu chvíli vynoří z blízké lesní zatáčky, se octne v evidentním šoku: hezky si to metelí v stínu staletých smrků - a pic ho! Najednou paseka a na ní tři desítky nažehlených dopravních policistů... Brzdy zaskřípějí, škodovka šlajfuje. A pak ji šofér v potu tváře obrací a radši mízí směrem, z nějž přijel. Nečisté svědomí? Anebo - jistota je jistota?

Video je skvělý pomocník při nácviku modelových situací: každá se natáčí, potom následuje bedlivě sledovaná projekce - a vzápětí nelítostná kritika aktérů...Kamera běží neslyšně, každý detail bude zaznamenán a za hodinku v klubovně u videa náležitě proprán v diskusi.

O sto metrů dál druhá třída studuje tachografový kotouč z kamionu: i to pochopitelně patří k nutným dovednostem a povinnostem dopraváka. Nedodržování pracovních i dopravních předpisů, které je u profesionálních řidičů autobusů a náklaďáků stále častější, je nebezpečný nešvar, jenž má ročně na svědomí hodně škod, neštěstí - a nejeden lidský život.

Třetí z tříd má dopoledne takzvaně adrenalinové: na nedalekém hradě Choustníku se pod dohledem zkušených instruktorů učí ve skalách slaňovat. Dovednost, kterou možná v praxi nikdy neuplatní. Jenže člověk nikdy neví...

o o o

Za jediný rok projdou školou čtyři turnusy studentů: každý je jiný, někdy je víc děvčat, jindy méně. Někdy se parta stmelí víc, někdy z ní víc trčí individality.

"Když je ve třídě méně děvčat, mají kluci sklon trochu je podceňovat," říká psycholožka PhDr Jana Klimešová. "Není to spravedlivé, dívky jsou většinou lepší v teorii, tradičně bývají pilnější a pořádnější."

Podplukovník Urbánek připomene sklon studentek vnášet do stejnokrojů jisté nepředpisové prvky: tu civilní šáteček, jindy nápadnější šperk, nedopnutý knoflík či rozpuštěné nebo naopak do ohonu sčesané vlasy.

"Dlouhé vlasy či cop jsou v civilu jistě hezké, ale při zákroku mohou být velmi nebezpečné. Pachatel je bez váhání použíje ve svůj prospěch, může popadnout policistku za ně, strhnout na zem..."

Zvláštní prý je, že dívky jen výjimečně nosí k uniformě klouboučky: dávají přednost bílým brigadýrkám. Snad že si v nich připadají autoritativněji? Zrovna tak se mezi nimi netěší velké oblibě sukně: k uniformě si oblékají spíše kalhoty. Asi jim připadají praktičtější: rozhodně se při pronásledování pachatele třeba nevyhrnou...

o o o

Všechna okna ve srubu, největší místnosti střediska Eustach, jsou sice dokořán, ale stejně je uvnitř dusno: napřed skutečné, slunce dnes poctivě připaluje, pak i pomyslné.

Projekce natočených modelových situací začíná, po ní se mohou vyjádřit aktéři, zdůvodnit své počínání - a pak už přicházejí na řadu kritické hlasy z pléna.

Značkařka v roli dívky, jíž na parkovišti supermarketu během hodiny ukradli manželem poprvé svěřený automobil, působí opravdu věrohodně, dvojčlenná policejní hlídka má co dělat, aby zvládla její pochopitelnou hysterii.

"Manžel mě zabíje, půjčil mi to auto prvně," běduje značkařka zoufale.

"Já bych se mu ani nedivil," pronese polohlasně někdo z pléna, "nechat si ukrást zánovního medvěda! Pane jo!"

Předpisově zastavit jedoucí automobil a zkontrolovat řidiče - to bude jeden z úkolů, bez jejichž správného provedení nelze složit dopraváckou maturituSmích uvolní atmosféru, ale tím legrace končí. Teď už se zcela tvrdě šije do toho, co udělali mladí policisté špatně, kdy se nechali bědováním poškozené odvést od osnovy výslechu a nač zapomněli vůbec. A když pak dojde na hodnocení písemného protokolu, který jako součást úkolu na psacím stroji sepsali, nikdo si už nebere žádné servítky. Spolužáci mohou být jedna prima parta, ale na straně druhé jsou to příští profíci, kteří vidí chyby a dovedou je pojmenovat. Kdo ví: příště se možná v podobné situaci ocitnou už opravdu ve službě - a pak na jejich znalostech a dovednostech bude záležet hodně. Jestli se auto najde, jestli pachatel bude vypátrán, jestli manžel nebohou choť doopravdy "nezabije"...

Nakonec si bere hlídku z videa na paškál učitel, dlouholetý praktik: forma protokolu se mu moc nezamlouvá a bez obalu to taky říká. Student se ovšem zarytě brání: u nich na obvodě by prý takový písemný projev klidně vzali.

"Možné to je," říká s klidem kantor, "ale my tu jsme ještě na škole, a když se věci pořádně nenaučíme tady, tak kde?"

Otázka zůstává viset ve vzduchu, šum tichne. Jako by všem najednou došlo, že blahé dny školy se nachylují a do oken už nakukuje život.

"Nástup na oběd," zaječí někdo z venku.

Jíst se jezdí do učňovského střediska v Kamenici, na Eustachu sice mají vybavenou kuchyni, ale kuchařku zatím ne.

Proslýchá se, že prý se dnes podávají moravští vrabci s knedlíkem a zelíčkem - a tak už se těší snad všichni.

Jan J. VANĚK  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |