POLICISTA 8/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra dětská soutěž |
Páté a zároveň závěrečné kolo dětské výtvarné a literární soutěže Jak to vidím JÁ skončilo. V Trojském zámečku rekonstruovaném po loňských povodních do původní kouzelné podoby byly vyhodnoceny nejlepší příspěvky zaslané do soutěže. Moderátorkou příjemné slavnosti byla ředitelka odboru tisku a public relations a zároveň autorka projektu Mgr. Gabriela Bártíková, ceny přebíraly děti z rukou ministra vnitra Stanislava Grosse. Nechyběli ani hosté z oblasti kultury, sportu a veřejného života - Jan Vodňanský, Iva Huttnerová, Ing. Baudyšová z Linky bezpečí Nadace naše dítě, Mgr. Petra Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí, fotbalista Horst Siegel a další, kteří přišli malé diváky pozdravit písničkami i milým slovem.
V krátké přestávce jsme si chvíli povídali s prezidentkou Bílého kruhu bezpečí Mgr. Petrou Vitoušovou. Nevládní organizace, kterou zastupovala, pomohla nejvíce při jednom z nejtěžších témat pátého kola, kterým bylo Domácí násilí.
"Problémy týrání v rodině znám z poradny pohledem dospělých, o to více mne dojímá upřímné dětské vyjádření," řekla nám Mgr. Vitoušová. "Tisková mluvčí se svými spolupracovníky rozeslala do tisíce škol materiály týkající se domácího násilí, které jsme poskytli. Byly určeny jednak učitelům, kteří se dozvěděli, jak se problém odráží na dítěti, které v takovém prostředí žije, jak může pedagog případně reagovat, rozpoznat, co dítě trápí a podobně. Dále jsme připravili informace i pro děti. Pro ty starší rady, co dělat, když se patologické chování a první násilí objeví v počátcích jejich partnerského vztahu... Světová zdravotnická organizace uvádí, že děti, které jsou svědky domácího násilí, jsou psychicky týrány. Projekt soutěže Jak to vidím JÁ je velice záslužný a jsem ráda a pro nás byl podnětný, přestože se s problematikou domácího násilí v naší poradně setkáváme takřka denně."
Seznam všech oceněných dětských prací by byl dlouhý a je možné se s ním seznámit na internetových stránkách www.mvcr.cz/soutez. Uveďme proto alespoň vítěze jednotlivých témat:
"PŘEDSEVZETÍ A MY"
- Za 1. stupeň Kamila Sittová, ZŠ Červenka, 8 let, 3. třída, název díla: "Budu šťastná, budu mít všechny okolo ráda".
- Za 2. stupeň Kateřina Dvořáková, ZŠ Bystřice, 15 let, 9. třída, název díla: "Jiný a přitom stejný člověk".
"DOMÁCÍ NÁSILÍ"
- Za 1. stupeň Antonín Nevedomský, Azyl Sdružení Rosa, 2. třída, název díla: "Uvidím svůj byt? Tátovi je jedno, kde bydlím. A už bydlím 11 měsíců v azylu".
- Za 2. stupeň Linda Hrdinová, ZŠ Bílovice, 15 let, 9. třída, název díla: "Domácí násilí - samota".
"O ČEM SE NEMLUVÍ A MĚ TO ZAJÍMÁ"
- Za 1. stupeň Anna Novotná, ZŠ Krhanice, 9 let, 3. třída, název díla: "Proč mám brášku?"
- Za 2. stupeň Hana Vonšovská, Mš a ZŠ Hvožďany, 9. třída, název díla: "O čem se mluví a mě to zajímá".
"DIVÁCKÉ NÁSILÍ"
- Za 1. stupeň Tomáš Zídek, ZŠ Barrandov, Praha 5, 5. třída, literární dílo.
- Za 2. stupeň Jakub Louštil, ZŠ Vídeňská, Znojmo, 8. třída, literární dílo.
"MŮJ ŽIVOTNÍ SEN"
- Za 1. stupeň Petra Bilíková, ZŠ Zborovice, 10 let, 4. třída, název díla "Moje přání".
- Za 2. stupeň Michaela Bartošová, 14. ZŠ Most, 9. třída, název díla: "1O pravidel, kterých se drž, když o něčem sníš".
Dále byly uděleny ceny:
Nejaktivnější škola - autor: kolektivní práce žáků 8. tříd, ZŠ Englišova, Opava za dílo "Studio krátkého filmu ZŠ Englišova, Opava".
Cena originality - autor: Lucie Holišová, ZŠ Zubří, 15. let, 9. třída za dílo "Život v kleci".
Nejmladší účastník soutěže - autor: Dominik Vávra, Mateřská pomocná škola Krnov, 5 let za dílo "Výpravčí".
Po skončení slavnostního vyhlášení vítězů a předání cen nejšikovnějším dětem jsme se ministra vnitra Stanislava Grosse zeptali, které z celkem dvaadvaceti vyhlášených témat soutěže by si vybral ke zpracování on sám.
"Myslím, že asi sny, protože snění je úžasná věc. Největší problém, který se teď snažíme řešit, je ale domácí násilí - to bylo i pro děti nejtěžší a obdivuji, jak jej dokázaly ztvárnit."
Skončilo páté kolo soutěže Jak to vidím JÁ. "Některá témata byla úsměvnější, jiná naopak vážná - našla jste mezi dětskými dílky i taková, která vás pobavila?" zeptali jsme se Mgr. Gabriely Bártíkové.
"Určitě, kouzelné jsou například věci od těch úplně nejmenších dětí. Nejvíc mně pobavila v minulém roce holčička, která na téma Můj nejlepší přítel nakreslila ve svých čtyřech letech modrovlasou ušatou příšerku. Při vyhodnocení jsem se jí ptala, co je to za kamarádku, kdo je její nejlepší přítel? A ona odvětila: "To jsem já." To pokládám za obrovskou životní moudrost - člověk musí být sám sobě přítelem, musí se mít rád, ovšem s tím, že nesmí zapomínat na ostatní přátele a kamarády. V tomto dětském vyjádření jsem viděla určitý druh filozofie a humoru zároveň."
Co by o soutěži ještě sama ráda řekla autorka projektu, ředitelka odboru tisku a PR MV ČR Mgr. Gabriela Bártíková?
"Na počátku projektu Jak to vidím JÁ jsem vůbec netušila, že přeroste do tak obrovských rozměrů. Nyní jsme ukončili závěrečné páté kolo soutěže, během které jsme vyčerpali celou řadu témat týkajících se ministerstva vnitra. Děti se zabývaly úlohou policie, hasičů, bezpečností v dopravě, rasismem, xenofobií, domácím a diváckým násilím... Děti však řeší ve svém životě i mnoho sociálních problémů a problémů mezilidských vztahů, proto jsme vyhlásili téma O čem se nemluví a mě to zajímá. Během dvou a půl let, po které soutěž probíhala, jsem se přesvědčila o tom, že tento projekt má obrovský přesah. V tuto chvíli jsme se rozhodli, že ministerstvo vnitra projekt Jak to vidím JÁ ukončí. Já osobně bych se však chtěla do budoucna tomuto projektu věnovat a věřím tomu, že se podaří připravit další témata, další akce, i když budou mít nejspíš trochu jinou podobu. Měly by však mít svůj praktický účel tak, aby probíhala komunikace s konkrétními školami a jejich dětmi, protože to si myslím, má obrovský smysl.
Na ministerstvu vnitra jsem působila tři roky. Nyní odcházím a velmi si této životní zkušenosti vážím. Projekt Jak to vidím JÁ beru v podstatě jako "své dítě", které jsme na našem odboru začali tvořit, i když jsme to neměli v popisu práce. Mnohdy jsme tím byli trnem v oku i v rámci resortu, někteří lidé říkali, že se pouštíme do něčeho, co nám příliš nepřísluší. Za tímto projektem si však stojím v první řadě lidsky a udělám všechno pro to, abych se mohla v této oblasti angažovat dál. Mladou generaci je nutné brát opravdu vážně a přesvědčila jsem se o tom, že děti nám mnohdy řeknou daleko víc než někteří dospělí. Velice si proto vážím každého obrázku, každého díla, které nám přišlo, a chtěla bych se naplno věnovat v tomto směru dětem - včetně těch, které jsou momentálně v nějaké obtížné životní situaci."
Radvana NOVÁKOVÁ