POLICISTA  8/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

případ skončil v předvánočním čase


Ilustrační foto"Kdybych se měl celkově vyjádřit k tomu svému jednání, lituju toho! Nedělal jsem to pro nějaké zbohatnutí - pouze prostě pro život, pro přespání. Najel jsem na tenhle způsob života, ačkoliv jsem neměl nikdy v minulosti problémy se zákonem - krom toho alkoholu za volantem. Tímto způsobem jsem unikal od všeho. Doslova jsem čekal, až mě někde chytnou policajti ..."


Hned v prvních okamžicích, přesněji při prvních hláškách o chatách a chalupách vykrádaných v poměrně nevelkém okruhu na Vysočině nedaleko Havlíčkova Brodu, vytušili kriminalisté, že tentokrát půjde o pachatele - s rezervou charakterizováno - zvláštního. Že bude ve hře poněkud a pravděpodobně vyšinutá osobnost.

V popisech jednotlivých míst činu se totiž celkem pravidelně opakovalo konstatování, že tam po nezvaném hostu zůstala oprátka. Šňůra či lano upravené do smyčky a pohotovostně zavěšené vždy někde u stropu.

Jinak se akce odvíjela obdobně jako mnohé jiné - sériové - vykrádačky rekreačních objektů v mezisezonní době. Po půli listopadu 2002 se začala na okresní policejní ředitelství sbíhat oznámení, že kdosi pronikl tam a tam do víkendového sídla a den dva v něm pobyl.

Většinou rozbíjel, vylamoval výplně oken, často v prvním patře, aby přízemí kolemjdoucím nic podezřelého nesignalizovalo. Neváhal si od jedné chaty ke druhému stavení přenést kovový žebřík. Šplhal po mřížích na balkonky, páčil střešní okna. Uvnitř bral potraviny a pití. Nejspíš si konzervy a instantní polévky hned na místě připravoval k snědku, stejně tak neváhal okamžitě konzumovat nalezený alkohol.

Někde zůstal několik dní - nebo se tam párkrát vrátil se zásobami získanými po okolí - a stačil majitelům odčerpat, propálit v akumulačních kamnech hodně elektrického proudu (třeba také za 12 600 Kč).

Zhruba jeden měsíc byl na pohybu v prostoru mezi Českou Bělou, Přibyslaví a někdejším okresním městem, vloupal se do více než dvaceti budov.

+ + +

Zlom ve vyšetřování zčásti přinesly dopisy na rozloučenou, které pachatel zanechal v jedné z otevřených chaloupek. Vzápětí policie sice znala totožnost zloděje (Ivan Krempa, 25 let), měla ještě bližší obrázek o jeho psychickém stavu, mohla zatahovat - zesílenou hlídkovou činností, i s psovody - oblast předpokládaného pobytu mladého muže, ale jeho další kroky zůstávaly hádankou.

Následují ukázky z celkem jedinečné korespondence:

"Nic jsem vám nevzal, jen pistoli a flašku. Omlouvám se, že jsem vás musel do toho zatáhnout, ale v danou chvíli mně to bylo úplně jedno. Spíš mi to pomohlo. Zavolejte policii. Jedná se totiž o sebevraždu. Mé auto Š 12O stojí kousek odsud před lesem na polní cestě. Jsou tam i mé doklady. Sbohem.

Ilustrační fotoProsím vás, pošlete tento dopis mé matce. Děkuji. Tady máte peníze.

Mami, promiň za ty starosti. Ale já to myslel dobře, akorát věci se měly nakonec úplně jinak. Předej, prosím tě, Violce ty dva listy. Děkuji. Nevím, co psát. Jen to, že když jsme byli naposledy u Bedřicha a ty ses mě ptala, jestli je všechno v pořádku, tak samozřejmě nebylo! Ale mohlo být. Ale to už já nechtěl, je to už jedno. Jen bych chtěl, jestli by nebyl velký problém, abych byl vedle dědy. Děkuji! Jinak, mami, nikdy jsem ti to neřekl, ale dala jsi mi dobrou školu. A za to tě obdivuji, jak jsi to všechno zvládla. Mám vás rád! Ivan.

Miloval jsem tě, Violko, ty moje holčičko, a doufám, že i milovat budu. Pozdravuj všechny ode mě. Aspoň ty to všechno zvládni. Bude to těžký, ale ty to zvládneš. Jseš silnější než já ... Chci jen říct to, že jsem se pro tebe opravdu snažil udělat cokoliv. A pak si nedovedeš představit, jak mi bylo, když to všechno jsem vydržel proto, abych si mohl půjčit auto a přijet za tebou. A nakonec to vše dopadne, že se pohádáme. Že ani pěkné slůvko nepovíš a nějaké pohlazení - o tom už vůbec žádná! Nic ti hlavně nevyčítám, ba naopak se divím, že jsi to se mnou vůbec snášela. Došlo i na mě, na člověka, který by pro práci udělal vše. A mohl jsem mít i další šanci, ale v tom už bych nejel čestně. Už by v tom byly i tunely, což mě opravdu nezajímá. Ani kvůli penězům. Miláčku, je mi to líto, jak to všechno dopadlo. Ale už jsem ztratil veškerou sílu života a nikdy nezapomenu na ten poslední necelý rok, co jsme prožili spolu. Bylo to opravdu nádherné a děkuji ti za to! Už pláču, což u sebe jsem už dlouho nezažil, tak budu končit. Miluji tě, ale už s tebou nemohu žít. Nemohl bych se ti ani podívat do očí. Až tak jsem zklamal a bolí to hrozně moc. Miluji tě, miláčku, byla jsi mé všechno všecičko. Extrém je u mě to, že jeden den zabíjím skoro rodinu a ten druhý si beru život. Život je svině, to jsem tvrdil vždy ..."

+ + +

Odborné psychologické názory směřovaly k závěru, že ani provaz, ani střelná zbraň na řadu ve skutečnosti nepřijdou. Že projevy Ivana Krempy svědčí o značné a pouhopouhé demonstrativnosti jeho plánů.

Příslovečná klec potom spadla 19. prosince 2002. A sám zadržený situaci téměř bezprostředně popisoval do protokolu takto:

"To jsem se vloupal do jedné z chat u Přibyslavi. Tam přijel hajnej, ptal se mě, co tam dělám. Říkal jsem mu prostě, že tam jsem. Ptal se mě na jméno majitele chaty, tak jsem si něco vymyslel. Asi mu to bylo divný, tak volal. Snažil jsem se pak utéct, ale chytili mě. V kolik hodin to bylo, nevím, hodinky nemám, o čase jsem ztratil pojem. Prakticky mě zadržel pes. Já jsem se bál, tak jsem si lehnul na pole."

Během následujících výpovědí a jejich prověrek v terénu se vyšetřovatelům potvrzovalo, že mladý muž žil dosud bezmála bezúhonným životem, než zklamán láskou - a se zahořklým pocitem, jak jsou všechny ženy zrádné - vyrazil na šikmou plochu.

"Kolem 15. listopadu začaly problémy v práci, nějak jsem to nezvládl. Na všechno jsem se vykašlal, z práce jsem odešel. Přijel jsem přímo sem do Havlíčkova Brodu, protože jsem tu měl známého, se kterým jsem spolupracoval při vykupování palet. Toho jsem ale nenašel ... Chtěl jsem si vyřídit živnostenský list. V současné době nemám žádný příjem. Kromě auta nemám žádný majetek, jen své osobní věci. Auto jsem nechal u Jilemníka, protože mi došel benzín. Pak začaly ty chaty ..."

+ + +

A hospody.

Život mu přitom běžel v neustálých obavách. Neutěšené podmínky každodenní existence navíc doplňovaly představy sváteční vánoční atmosféry kdesi daleko u rodinného krbu.

Ilustrační fotoVelkou ránu udělal například pár dní před zadržením v noci z pondělí na úterý. To se již na nic neohlížel, vypáčil hlavní vchodové dveře do restaurace, vloupal se do výherního automatu a získal v kovových mincích dobře deset tisíc korun. Našel rovněž kasírtašku a z ní vybral dalších třináct tisíc na hotovosti. Odcizil tři láhve alkoholu, jednu tam hned celou využil, přibral nějaké cigarety a od zadního prostoru hospody si vypůjčil jízdní kolo. Veškerý finanční lup přepravoval v černém plátěném batohu bez kovové konstrukce. Ten prý později, ze strachu, že by mu to přitížilo, zahodil v lese.

V jedné z navštívených chat našel mj. brašnu s foťákem, který pak zastavil v Brodě za tisíc korun. Za tu tisícovku pořídil nákup, který ovšem nemohl uvézt na právě používaném kole, proto dopravní prostředek odhodil do lesa.

Konkrétní škody se sčítaly (vyšetřovací spis má na 450 stran), na zadrženého bylo uvaleno vazební stíhání.

Závažně se dopouštěl trestných činů krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci.

Přes vzornou spolupráci s kriminalisty - i s přihlédnutím na polehčující okolnosti všech přiznání a celkovou lítost - visela nad nešťastným novodobým lapkou sazba odnětí svobody až na tři roky.

Soud mu ve finiši přiklepl "natvrdo" 18 měsíců (především zřejmě za další hřích - řízení motorového vozidla bez ohledu na ztrátu řidičáku kvůli požití alkoholu)!

+ + +

A závěrečná citace z Krempových výpovědí?

"Žádné léky neberu. Nejsem závislý na ničem. - Vím, že je to, co jsem prováděl, neodpustitelné. Nedovedu si představit, že bych to dělal znova! - Nikdy jsem nepil, jen příležitostně. Až v poslední době trochu víc, když mi byla zima. Teď jsem ale opravdu v pohodě!"

P.S. Jména hlavních aktérů výše uvedeného příběhu jsme pozměnili - pozn. red.

Jaroslav Kopic  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |