POLICISTA 8/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra u policistů v Hluboké nad Vltavou |
![]() |
![]() |
Z krajského města je to sem pár kilometrů po slušné asfaltce. A třebaže trolejbusová trať, jež se druhdy v souvislosti s výstavbou temelínské elektrárny plánovala a měla vést v těsné blízkosti, nakonec zůstala jen v rovině velikášských snů, městská autobusová doprava z Českých Budějovic do Hluboké nad Vltavou zajíždí. Třebaže ne tak často, jak by si místní přáli. K tomu připočtěme fakt dvou železničních nádraží, jednoho na trati plzeňské a druhého ve směru na Prahu. Rušnou silnici na Týn nad Vltavou a hustou síť okresek. Zhruba čtyři tisíce obyvatel, kteří dílem pracují ve službách pro turisty, dílem v drobných průmyslových podnicích a v rybářství. |
Městečko pod zámkem, jenž patří k nejhezčím a dozajista nejpopulárnějším v České republice, mělo vždycky nepřehlédnutelný půvab, ale za posledních deset roků se doslova vykrášlilo. Hlavní důvod představují pochopitelně turisté, jež zdejší zámek windsorského stylu táhne jak vosy pivo, ale taky fakt je, že Hluboká se stala dobrou adresou pro zámožnější komunitu z Budějovic a okolí. Čím jsou pro Prahu Průhonice, tím se pro město na soutoku Malše a Vltavy stala blízká Hluboká. Ve čtvrti Zámostí vyrostly desítky vilek a vil včetně honosných sídel sportovních celebrit Poborského, Cipra, Pobišera, kteří za sebou vábí ctitele i následovníky....
Velkoměsto se svými vymoženostmi a lákadly je prostě na dosah, jen osm kilometrů vzdálené, ale zároveň dostatečně daleko, aby odstup eliminoval většinu trablů, jež lidnaté aglomerace přinášejí. Hluboká ma Vltavou je prostě městečko, kde se ještě dá žít. I čapí rodinka na komíně kousek od náměstí tak evidentně usoudila.
Hlubocké policejní oddělení sídlí v úhledném patrovém domě na konci hlavní městské ulice, jež v posledních letech nabyla bezmála vzhledu a poklidu lázeňské kolonády. Mělo by tu sloužit třináct policistů, jenže šedivá je teorie a zelený strom života. Místo tuctu podřízených jich má kapitán Zdeněk Šíma na povel pouze devět - pokud nepočítá sám sebe.
"Počítám. Zrovna o víkendu mne čeká služba," řekne stoicky, nahlédnuv do týdenního rozpisu. "Na zámečku Ohrada se konají slavnosti, to znamená velké srocení lidu... A vyšlo to na mne se zástupcem."
V hlubockém policejním týmu převažuje mládež: chlapi do třiceti, co mají odslouženo ledva pár let, jen dvěma už minula čtyřicítka. A věk mezi tím, čas profesní zralosti a plné síly, žel, chybí zcela. Zdejší obvod není z největších, ale opravdu malé vypadají jinak: na východě zasahuje až ke katastru krajského města, na Borek, kam už zajíždějí městské trolejbusy, a do Hrdějovic. A patří do něj třeba i českobudějovický hypermarket Makro, jehož rozlehlé parkoviště přitahuje zloděje jako magnet.
"Sousedíme s Budějovicemi, pak náš obvod hraničí s Lišovem, Boršovem, Zliví, Týnem nad Vltavou, Ševětínem," vypočítá hlubocký šéf kolegy, s nimiž ho rozhodně nepojí řevnivost, nýbrž dobrá spolupráce.
Jak to má být nejen v rámci jednoho okresu, ale jedné celé policie. Fakt, že mu chybějí do počtu tři lidi, ho trápí, ale během posledního roku se naučil s ním prostě počítat. Co mu taky zbývá? Komplikace prý ovšem nastávají, když třeba udeří chřipky. Nebo je čas dovolených a zrovna se schumelí v rajonu nějaká větší akce, jako třeba Rallye Křivonoska. Což je soutěž historických aut a motocyklů, na niž přijíždí spousta závodníků, ale ještě víc zvídavých diváků - přičemž neukázněných ovšem rok ro rok přibývá.
"Ale zvládnout se to dá, musí," opraví se věcně. "Jednoho kluka máme teď ve škole v Brně, toužebně čekáme, až v září nastoupí. Pak to bude přece jen trochu veselejší."
Před oddělením parkují dvě felicie, obě v solidním stavu.
A s benzinem, jehož limity trápí po republice mnohé policejní kolegy, prý policisté na Českobudějovicku potíže nemají: díky vlastní policejní pumpě v krajském městě se při tankování neplatí vydřidušské marže soukromých prodejců, takže policie za stejné peníze nakoupí o dost víc...
Jako sůl by ale oddělení potřebovalo nějaký ten počítač navíc: ani sám hlubocký šéf na stole vlastní monitor a klávesnici zatím nemá, svá lejstra datluje na starém psacím stroji, anebo musí vedle, k zástupci.
"A vyložená tragédie jsou naše vysílačky," přizná. "Terén je tu členitý, moc si přes ně nepovíme. Ještě, že všichni máme mobilní telefony. Soukromé, pochopitelně, takže vlastně každým hovorem policii dotujeme, ale jinak to nejde."
Slavná historie městečka Hluboká je spjata se slavnější historií zámku, stojícího na skalnatém ostrohu nad ním. Jeho novogotická podoba je ovšem dílem přestavby poměrně nedávné, k níž se knížecí rod Schwarzenberků, majitelů panství, rozhodl před polovinou devatenáctého století a dovršil roku 1861. Tehdy se totiž rozhodli přenést své hlavní rodinné sídlo z České Krumlova a volba padla na Hlubokou. Hlavním cílem byl módní romantický ráz, ale hlavně pohodlí a moderní komfort - a tak je dnes zámek i pozoruhodným dokumentem dobových představ o luxusním bydlení. Gruntovní přestavba se dost protáhla: trvala bezmála třicet roků, ale zato se vpravdě vydařila. A nešlo jen o zámek samotný: ve stejné době se rozšířil a zkrásněl anglický park okolo zámku, přibyl nový zámeček Stöckl (dneska je v něm luxusní hotel), dole v městečku vyrostl pyšný dům pro knížecí úřednictvo, velká sýpka, novogotický kostel svatého Jana Nepomuckého...
Na samém začátku osídlení ostrohu nad Vltavou strměl nad řekou prostý královský hrad, který nechal postavit Vladislav I. anebo Přemysl Otakar II. Později se ho zmocnili Vítkovci: mimochodem, pod jeho hradbami byl plknem (tupým mečem, nikoli prknem, jak se traduje) sťat ambiciózní velmož Záviš z Falkenštejna, jenž to při troše štěstí mohl dotáhnout v těch divokých dobách až ke koruně - a kdo ví, jak by se odvíjely české dějiny... Z hradu se posléze stal renesanční zámek, následovala přestavba barokní. Už tehdy si zdejší panstvo potrpělo na pohodlí a třeba zdejší vodárna, jež dokázala vytáhnout tekutý živel až do druhého zámeckého patra, patřila prý k uznávaným divům techniky 17. století. Majitelé se během staletí dost střídali, čeští králové se do držení hradu původně zvaného Wroburch či Froburg (české jméno Hluboká se pro něj vžilo ve čtrnáctém století, Němci mu ale až do století devatenáctého říkali Frauenberg) na čas vrátili, pak je vystřídali Lobkovicové, páni z Rožmitálu, Pernštejni či páni z Hradce. V roce 1661 získali panství Schwarzenberkové a už na Hluboké zůstali - až do roku 1945. S nimi jsou spjaty velkorysé přístavby, přestavby a rozvoj zámku i podzámčí.
Rybníky, bez nichž si už hlubocké okolí nelze představit, Munický, Židovský a zejména obrovský Bezdrev se datují na závěr století patnáctého. Od roku 1868 míjí Hlubokou ve zhruba dvoukilometrové vzdálenosti železnice z Vídně do Chebu, nádraží přezdívané místními Na Sudárně je kousek od loveckého zámečku Ohrada, kde dnes sídlí lesnické a zemědělské muzeum a hned vedle je zoologická zahrada. O šest let později se městečko dočkalo i druhého spojení po železné dráze: trať na Prahu míjí zase v nevelké vzdálenosti osadu Zámostí. Co dobrá dopravní odstupnost znamenala, ocenili už předkové - a my jakbysmet. Ve městě je dnes pila, řada drobných dílen, odborné učiliště. Ale taky čtyřiadvacet hospůdek, snacků, restaurací a restaurantů, mnoho penzionů a hotýlků. Nádhera bílého zámku nad městem, který se pyšně vystavuje obdivu už zdaleka, vábí cizince i Čechy. Zvláště od jara do podzimu panuje v uličkách čilý ruch, zvláště když teď mezi letní atrakce přibyla i velkorysá plovárna s velkolepým vodním toboganem.
Žádný policejní ředitel nemá starostí málo, ale českobudějovický jako by jich vyfasoval snad ještě o trochu víc: okres spojuje v sobě rysy vnitrozemské s příhraničními, jeho sídelní město je zároveň centrem celého kraje a spolu s okolní aglomerací se stalo domovem pro sto tisíc lidí... Policejní instituce jsou ve městě rozstrkané na řadě adres, lidí se trvale nedostává. "V rámci Jihočeského kraje je českobudějovický okres nejlidnatější, co do rozlohy je druhý největší," říká ředitel plukovník JUDr. Stanislav Svoboda. "Tomu bohužel plně odpovídá i nápad trestné činnosti, zhruba třetina z Jihočeského kraje připadá na náš okres. Musím ale na druhé straně říci, že jižní Čechy a Českobudějovicko zvláště mají i četné půvaby - a kdo k nám zavítá, najde u nás zalíbení. Naše rybníky a památky jsou světově proslulé a stále vyhledávanější. Bohužel, to se obráží i v tom, že nám každoročně přibývá majetkové trestné činnosti, kulminující po dobu rekreační sezony."
Sezona začíná s jarem a končí v čase výlovů - ale vrcholí ve žhavém létě, o prázdninách: což ovšem pro českobudějovické policisty znamená, že když ostatní lidé odpočívají, oni mají práce ještě víc než jindy...
"Naši policisté pracují opravdu s plným nasazením po celý rok," říká ředitel. "V létě ovšem zvlášť majetkové trestné činnosti přibývá, pachatelé si dovolenou neberou a policisté mají hodně napilno. Neznamená to ale, že by si o prádninách dovolenou nevybírali: dbáme jen na to, aby byla plně zajištěna akceschopnost našich jednotlivých útvarů. Je to ovšem náročné a zátěž vrcholí na sklonku léta, kdy se pořádá v Českých Budějovicích tradiční výstava Země živitelka. To ale není jediná akce, na niž se sjedou desetitisíce lidí, letos je jich na letní sezonu naplánováno několik."
Českobudějovicko patří k oněm šťastnějším okresům, kde není vysoká nezaměstnanost: což ovšem na straně druhé znamená, že zdejší policie se potýká s dlouhodobým nedostatkem lidí...
"Ano, na málokterém oddělení máme naplněný stav," kývne nevesele ředitel. "Daří se nám sice získávat nové adepty služby, ale na straně druhé odcházejí zkušení policisté - do důchodu, do civilu, na jiné útvary... Tak se stává, že přírůstek se vytrácí a jsou měsíce, kdy nám dokonce lidí ubývá. Jde o dlouhodobý problém a nejspíš ho vyřeší teprve lepší společenské postavení policistů a větší lukrativnost tohoto nelehkého povolání."
Českobudějovický policejní okres tvoří tucet základních útvarů, pět obvodních oddělení sídlí přímo v krajském městě, sedm je rovnoměrně rozloženo po celém teritoriu.
"Mám za to, že počet je dostačující a není třeba zřizovat další," uvažuje ředitel. "Budovy, v nichž oddělení sídlí, potřebují stálou údržbu: pět je relativně na velmi dobré úrovni, proto se teď víc zaměříme na zbývající. Ale neméně žádoucí je vyřešit problémy budovy samotného okresního ředitelství, která opravdu dosluhuje a její stav začíná být alarmující. Rekonstrukce budovy, kde sídlí Služba kriminální policie a vyšetřování, už naštěstí probíhá."
Ohledně technického vybavení si českobudějovický ředitel plukovník JUDr. Svoboda nestěžuje: vozový park i výpočetní technika jsou prý na solidní úrovni, pálí ho, zato však pořádně, problém rádiového spojení. Vysílačky dosluhují či spíše dosloužily - a zvláště v členitějším terénu jsou málo platné. Nebýt toho, že policisté jsou v nouzi běžně ochotni používat vlastních mobilů, spojení by za moc nestálo.
Nakonec přijde ale od starostí řeč i na úspěchy, jimiž se českobudějovičtí policisté mohli v poslední době pochlubit.
"Podařilo se nám zrovna nedávno objasnit vraždu mladé ženy v českobudějovické Stromovce, sérii zhruba dvaceti vloupání do osobních vozidel a dvě loupežná přepadení. Nejčetnější je u nás ale pochopitelně drobná majetková kriminalita, která lidem otravuje život nejvíc. A tak mám radost z každého objasněného případu - i z těch nejdrobnějších!"
"Na turisty se těšíme, jenže musíme počítat s tím, že v patách jim jdou jedinci, kteří se na nich hodlají přiživit," věcně říká šéf hlubockých policistů kapitán Šíma.
Poté, co město z úsporných důvodů zrušilo svou vlastní policii, jsou ti republikoví ve městě na všechno sami. A dobře vědí, že blízkost krajské metropole neznamená jen snadné dojíždění do práce, ale taky za zlodějnou. Známé kapsářské firmy z českobudějovických sídlišť sem vyrážejí na spanilé jízdy s železnou pravidelností, ale v sezoně dostávají posily i z větších dálav. Stačí pak vytvořit skrumáž někde na zámeckém nádvoří, kde je ve špičkách letních dnů hlava na hlavě - a peněženka či kabelka mění majitele, a ten původní pak chvilkové nepozornosti pozdě lituje. Zlodějíček totiž už dávno zmizel a zkouší štěstí někde jinde.
"Nemenší nebezpečí hrozí na parkovištích," připomíná kapitán Šíma. "Turisté jsou nepoučitelní, kdyby cenné věci schovali aspoň do kufru - ale oni je s oblibou nechávají na očích v kabině vozu, za oknem, na sedadlech: fotoaparáty, kamery, slibně vyhlížející brašny, peněženky, doklady, přehrávače..."
Najdou se šikulové, pro něž není ani moderní auto dost zabezpečené: jiným stačí rozmáchnout, rána dlažební kostkou, okno se vysype... Při dnešních cenách náhradních dílů na lepší vozy je pak škoda na autě kolikrát větší, než kolik dostane zloděj za svůj lup někde v bazaru...
"Taky začátek houbařské sezony bezpečně poznáme podle většího počtu vloupání do aut," nevesele se usmívají hlubočtí policisté. "Lidi jsou bohužel nepoučitelní: zahodí auto někam na lesní cestu a hurá, vidina hříbků je omámí a oni nechají na sedadlech hotovou výkladní skříň."
Někteří v houbařské vášni zapomenou dokonce i zamknout, každoročně se najdou i důvěřivci, kteří nechají pootevřená okénka. Aby se prý ve voze dalo dýchat, až se vrátí.
"No, dýchat se tam pak možná dá, ale beztak bývají na infarkt," věcně hodnotí následky policisté.
A pak je tu třetí bolest rekreačních oblastí: vloupání do chat a chalup. V létě je prý hej, to si je při dovolené ohlídají majitelé a jejich sousedi, mnozí lidé dneska už tráví na "víkendhauzech" své dny od jara do podzimu. Ale jak zafouká ze strnišť, stáhnou se osadníci k sálajícím radiátorům do měst, a ke slovu přijdou "tažní ptáci": specialisti na rekreační objekty. Někteří jen tak s rancem, ti zpravidla moc škod nenadělají, pojedí, přespí, šlohnou pár drobností. Horší jsou feťáci, kteří ničí, a pak party, co jezdí s pickupem nebo dodávkou a jdou najisto, na dobrý tip. Dovedou chalupu dočista vybílit od starožitností, elektroniky, obrazů, všeho cennějšího, co bláhovci stále v rekreačních objektech, žel, nechávají.
A když se podaří chytit pachatele? Časy se mění, ale k horšímu. Dřív, když zkušený gauner viděl, že spadla klec, uznal prohru a vysypal, co věděl. Dneska suverénně zatloukají i patnáctiletí kluci. Policista ho vidí při činu a zlodějíček ho ujišťuje, že viděl špatně. Chytí ho při krádeži doslova za ruku - a pachatel je s to tvrdit, že ta ruka nebyla jeho.
"Respekt před uniformou notně upadl," soudí kapitán Šíma nevesele.
Vedle běžných povinností, jaké má každé venkovské oddělení, mají Hlubočtí navíc povinnosti v dopravě: v části silniční sítě v obvodu řeší veškeré dopravní nehody, ale i tam, kde vyšetřování přebírá nehodovka, místo mnohdy aspoň zajišťují a spolupracují. A dopravní zátěž je celoročně značná a v létě ještě o dost větší, silnice jsou rozbité a úzké, řidiči agresivní a neohleduplní...
"Prostě je to u nás jako všude," mávne hlubocký šéf rukou.
Dva chlapy má ve školce na Borku na výsleších, chytli tam darebáka, který se dovnitř vloupal. Zástupce supluje dozorčího. A kdyby někde v rajonu zarachotily drahé lakované plechy, zamknou barák a pojedou karambol vyšetřovat spolu.
Jan J. Vaněk