POLICISTA 8/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra reportáž |
![]() |
![]() |
Jedeme po dálnici z Prahy do Brna. Po pár desítkách kilometrů brzdíme, co to dá. Před námi se předjíždějí tři kamiony, takže máme dojem, že jsme se na pár minut ocitli na bídné okresní silnici. Rádio ve voze hlásí nehodu, řidiči mají zvýšit opatrnost...
Zastavujeme u prvního policejního dálničního oddělení směrem od hlavního města na jihomoravskou metropoli.
"Dé jednička je naše nejstarší dálnice. Její první úsek Praha - Mirošovice byl otevřen v roce 1971, celou trasou vedoucí z Prahy do Brna mohli řidiči projíždět o osm let později, " vzpomíná na začátky provozu na této komunikaci mjr. Vladislav Doležal, vedoucí dálničního oddělení Bernartice správy Středočeského kraje PČR.
Naše první dálnice je však mnohem mladší, jak lze vyčíst z historických pramenů. Její stavba byla odsouhlasena již v listopadu roku 1938 a měla vést z Prahy přes Brno na Slovensko, a dále na Podkarpatskou Rus. Dnešní "dé jednička" se tedy začala stavět u Průhonic 2. května 1939, její výstavbu však přerušila v roce 1942 válka. Po jejím skončení se práce na dálnici sice obnovily, ale v roce 1950 stavební ruch na dlouhou dobu utichl. Později odsouhlasená trasa této komunikace se od původních plánů poněkud lišila, a tak dnes můžeme vidět například kolem vodní nádrže Želivka nikam nevedoucí mosty ze třicátých a čtyřicátých let minulého století.
Doprava na dálnici D1, stejně jako na ostatních našich dálnicích, stále sílí. "V roce 1989 projíždělo úsekem, který máme na starosti, během čtyřiadvaceti hodin denně zhruba dvanáct tisíc vozidel. Dnes je to více než dvojnásobek," dovídáme se od vedoucího dálničního oddělení Bernartice. Spolu s narůstající osobní i kamionovou dopravou přibývá i počet dopravních nehod. Na mnohých z nich mají svůj podíl velká vozidla.
V úseku, který mají na starosti policisté z bernartického dálničního oddělení, se rozkládá přehradní nádrž Želivka zásobující pitnou vodou mimo jiné i naše hlavní město. Vodní zákon zakazuje v bezprostřední blízkosti nádrže průjezd vozidel ohrožujících tento chráněný vodní zdroj nebezpečným nákladem. Které další "nástrahy" na motoristy v bernartickém rajonu čekají?
"Lidé za volantem by si měli uvědomit, že u nás dálnice není rovná jako stůl. Má své členité úseky, kopce s prudkými spády a pro řidiče - zvláště velkých vozidel - jsou podle našich zkušeností "padáky s obloukem" zvlášť nebezpečné. Pozornost je nutno věnovat i dvěma dlouhým mostům vedoucím přes přehradní nádrž Želivka. V zimě se zde tvoří námrazy, často neúčinkuje ani posyp vozovky solí," říká mjr. Vladislav Doležal.
Záludností, které mohou řidiče zaskočit, je samozřejmě mnohem více. Největší problém je však podle policistů nepřizpůsobení jízdy povětrnostním podmínkám. Na padesáti kilometrech "bernartického" úseku dálnice tvoří výškový rozdíl zhruba tři sta metrů, takže změny klimatu jsou zde velmi časté. Velkým nebezpečím jsou také kamiony, za nimiž se tvoří vzdušný výr. Nezkušený řidič si tuto okolnost při předjíždění neuvědomuje a může na to doplatit: "Předjíždíte, výr pomine, pak se ale vozidlo zhoupne a vaše auto vyjede z dálnice. Takové karamboly jsou dost časté," dovídáme se.
Nehody zaviněné řidiči velkých vozidel mají mnoho příčin. Když policisté zmiňují nedodržování zákonem stanovené doby odpočinku řidičů a následné kolize z únavy - většinou s těžkými následky, jako bych znovu slyšela šoféra kamionu, se kterým jsem před časem hovořila o tom, proč jsou někteří jeho kolegové na dálnici hotovou pohromou.
"To je těžké, mám přesně vymezenou dobu, ve které musím dopravit náklad na určené místo. S předepsaným odpočinkem si můj zaměstnavatel hlavu neláme a pro případnou kontrolu dopraváků mi dává na cestu papíry, kterými se dá čas povinných zastávek zfalšovat. Když se na to necítím, jsou prý jiní, kteří to dokáží. A tak jedu a šlapu tomu na krk. Někdy jsem ale tak utahaný, že sotva vnímám silnici, jen z hodinek nesmím spustit oči - co kdyby byla na hranicích fronta, nebo mě cestou něco zdrželo, tak že bych nestihl dorazit včas?" Očekávané pochopení se však nedostavilo. Nad otázkou: "A co když už vůbec nikdy nikam nedojedeš?" zůstalo viset ve vzduchu ticho.
O potížích, se kterými musí řidiči velkých aut na cestách zápasit, policisté vědí. Pro přestupky nemají omluvu, v některých případech by ale úprava zákona plynulosti a bezpečnosti silničního provozu napomohla.
"Na pobavení toho u nás moc není," říká mjr. Vladislav Doležal. Některé dopravní nehody jsou však opravdu kuriozní. Pro ilustraci popisuje alespoň dvě.
První z nich není tragická: Dva kamarádi z vojny se dlouhá léta neviděli. Setkali se až při vzájemné srážce na dálnici. Nehoda naštěstí skončila jen s pomačkanými plechy.
Druhý případ skončil nesrovnatelně hůř: Řidička z Polska se za jízdy sehnula pro brýle, a při tomto manévru vyjela z dálnice do lesního porostu. Nic se nestalo, radovala se, vrátila se zpátky na dálnici a zavolala na policii. Při vyšetřování této nehody našli policisté za smrčkem mrtvého houbaře - žena si vůbec nevšimla, že někoho přejela.
"Na silnici změní nehoda ve vteřině život celým rodinám, na to by měl myslet každý, kdo usedne za volant," loučí se s námi mjr. Vladislav Doležal.
Vracíme se mezi kolonu vozidel, která se ve třech pruzích žene směrem na Brno. Ze stodvacetikilometrové rychlosti nás značky zpomalují na osmdesát, po chvíli na šedesát kilometrů. Dálnice se zužuje do jediného pruhu. Na sedmdesátém kilometru odklání policisté bernartického dálničního oddělení velká vozidla na parkoviště. Tam už stojí několik kamionů a dálkový autobus. Dopravní policisté spolu s celníky právě provádějí namátkovou kontrolu odstavených vozidel.
Červený kamion má, zdá se, potíže. Dva celníci a policista se domlouvají s řidičem, ten po chvíli kamsi volá mobilním telefonem. Automobil je na první pohled jako ze škatulky, v čem je tedy problém? Na tomto úseku je věnována zvýšená pozornost přepravě nebezpečných nákladů, protože se nacházíme v pásmu chránícím vodní zdroj v přehradní nádrži Želivka.
"V rámci této akce kontrolujeme mimo jiné i respektování dopravního značení B 19, to znamená zákaz vjezdu vozidel přepravujících náklad znečišťující povrchové a podpovrchové vody," vysvětluje policejní rada Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR PhDr. Rostislav Plachý, CSc. "Nejčastější závadou bývá, že řidič veze látku nebezpečně reagující s vodou přes úsek, který je asi v délce 50 km označen, a spoléhá, že ho policie nezastaví. To je právě problém červeného kamionu, na který se ptáte. Celníci zjistili, že přepravuje tiskařské barvy, v tomto případě se konkrétně jedná o látku třídy tři." Na další povídání není čas, domlouváme si tedy schůzku po skončení této dopravní akce. (Viz str. 6 rubrika "Otázky pro...", pozn. red.)
Než se vydáme na další cestu, rozhlédneme se ještě po parkovišti. Mezi odstavenými vozy si prohlížíme německý kamion, jehož pneumatiky připomínají plát lístkového těsta. Policisté ukládají řidiči pokutu, na kterou však prý provinilec nemá prostředky. Naše zákony nedovolují, aby byl vůz řidiči zabaven do doby, než uloženou sankci vyrovná. Vymahatelnost práva zkrátka chybí, což většina řidičů ví, a tak se policisté často dostávají do role, kterou ani obyčejný selský rozum nechápe.
Zástupci dopravců, kteří jsou kontrole přítomni, nám vysvětlují některé problémy tak říkajíc "z druhé strany".
"Když končí stoupací pruh pro velká auta, mají jejich řidiči starost, jak se vrátit zpět do pravého jízdního pruhu. Měla by to být slušnost osobáků, kdo vás ale pustí? Zase jen náklaďák, " rozčilují se. Osobní automobily prý většinou nerespektují velká vozidla, která se po dálnici pohybují s většími omezeními, a tak si leckdy údajně o kolizi samy koledují.
Dopravci mají výhrady také k vyhlášce o provozu na pozemních komunikacích: "Řidiči kamionů nesmějí být v mnoha firmách u nakládky vozu, a tak se stává, že váha přepravovaného zboží je nerovnoměrně rozložena. Špatná stabilita kamionu, případně i přívěsu, má vliv na bezpečnost jízdy. Veškerá odpovědnost však leží na řidiči vozu - ten, kdo náklad vypravil, je z obliga."
Provozním problémem dopravců bývá sehnat opravdu zkušené, profesionální řidiče. "Naše firma jich má sto padesát, ale jen třetina je opravdu dobrá, ostatní jsou jen průměr. Dobrých šoférů je opravdu pomálu," dovídáme se od zástupce jedné přepravní společnosti.
Naší další zastávkou je dálniční oddělení Domašov. Jsme na území Jihomoravského kraje. Zatím, co v Bernarticích převládají problémy s přepravou nedovolených látek, tady trápí policisty nejvíce dopravní nehody, řetězové havárie nevyjímaje. Zákon, který policistům neumožňuje postihnout řidiče bezprostředně poté, kdy se dopustí vážného dopravního přestupku, zvláště je-li na vině alkohol, by bylo třeba změnit. Kapitán Otto Valeš, vedoucí dálničního oddělení Domašov, a jeho zástupce nadporučík Oldřich Matyáš v kanceláři příliš nepobudou, provoz v jejich úseku je značně nehodový, a tak vyjíždějí do terénu velice často.
"Nehody, na kterých mají vinu řidiči, kteří požili před jízdou alkohol, jsou opravdu velký problém," říká kpt. Otto Valeš. Usedne- li za volant opilý řidič, bývají následky nehod většinou tragické, zvláště jedná-li se o nákladní automobil či dokonce autobus přepravující cestující.
Dopravní policisté dálničního oddělení používají v terénu na analýzu alkoholu v krvi řidičů přístroj LION, který je velice přesný a zaznamená všechny potřebné údaje. Ty lze následně vytisknout a přiložit spolu s rozborem odebraného vzorku krve jako důkaz k vyšetřovacímu spisu. Jde-li o trestný čin, postupují takový případ z Domašova k dalšímu šetření na správu kriminální policie a vyšetřování v Brně. Dokud se však spáchaný trestný čin soudně neprokáže, nemohou policisté podezřelému řidiči odebrat řidičské oprávnění. Takový člověk může dál jezdit po silnicích a ohrožovat své okolí. Toto ustanovení navrhují policisté v novele zákona o provozu na pozemních komunikacích změnit tak, aby bylo možno dotyčnému zadržet řidičský průkaz bezprostředně po prokázání požití alkoholu, nikoli až v průběhu soudního řízení, které zpravidla probíhá s větším časovým odstupem. Příkladem může být třeba dopravní nehoda, kterou policisté z dálničního oddělení v Domašově před časem řešili:
Jistý majitel autodopravy půjčil svůj firemní vůz za pronájem jinému přepravci. Ten najal řidiče, který byl právě nezaměstnaný. Liazce s přívěsem, kterou dotyčný řídil, se cestou porouchalo dobíjení. Zatím co šofér čekal na nový alternátor, vypil s pomocníkem láhev vodky a poté usedl za volant... Na policii přišlo hlášení, že se po dálnici pohybuje velké auto, které nebezpečně kličkuje. Policejní hlídka vyjela ihned do terénu a u Tří křížů na podivné vozidlo čekala. Řidič Liazky však vyjel i s přívěsem z dálnice do pole, a když zhruba po stech metrech zjistil, že nejede po té správné "cestě", chtěl se vrátit na dálnici. Následovala havárie, při které se přívěs převrátil a naložený náklad se rozsypal... Policejní hlídka zjistila, že řidič měl v té době v krvi přes dvě promile alkoholu!
V zákoně číslo 361 jsou i některé další nedostatky, které policisté připomínkují tak, aby byly v novele upraveny. Jedná se například o ustanovení, které udává nejnižší konstrukční rychlost automobilu pohybujícího se po dálnici. Zatím, co praxe ukazuje, že jako nejnižší konstrukční rychlost vozidla by bylo vhodné stanovit 80 km/hod., připravovaná novela hovoří o 60 km/hod. - zdůvodněním je fakt, že obce jsou těžkými, pomalejšími auty nadměrně zatíženy, a tudíž je pro ně provoz po dálnici vhodnější. Za běžného provozu se však setkáváme s tím, že těžké, pomalé auto předjíždí druhé, jedoucí téměř stejně pomalu, takže na dálnici zaberou tato vozidla dva jízdní pruhy na několik kilometrů a rychlejší vozidla jsou tím pádem omezována v jízdě.
Značný podíl na dopravních nehodách má také nevěnování pozornosti řízení vozidla. Pětadvacetiletý řidič malé dodávky například posílal za jízdy ze svého mobilního telefonu umístěného ve stojanu zprávu SMS. Protože nesledoval dění na silnici, vjel zezadu pod nákladní vozidlo a havárii nepřežil.
"Před časem jsme měli v našem úseku během tří týdnů dvě smrtelné dopravní nehody v jednom místě," vzpomíná kpt. Otto Valeš a následně nám jednu z nich přiblíží: Automobil Volvo s návěsem jel v pravém jízdním pruhu rychlostí zhruba 80-90 km/hod. Před ním jela Avie rychlostí kolem 50 km. Řidič Volva chtěl v mírném stoupání vůz před sebou předjet, ale zřejmě špatně odhadl vzdálenost a slabě narazil do kabiny Avie. Strhl tedy řízení doleva, jeho přívěs však zasáhl zmíněný vůz. Řidič Avie poté narazil do značky, vypadl oknem ven a zemřel pod svým převráceným vozem.
Dalším nebezpečím, které na silnicích číhá, je únava. "Řidiči jsou často přetěžováni, takže nedodržují povinné přestávky. Setkali jsme se s případem, kdy tentýž řidič způsobil tři dopravní nehody, u kterých byl vždy příčinou jeho spánek," říká vedoucí dálničního oddělení Domašov. "Dalším problémem jsou billboardy," dovídáme se. Dopravní policisté, kteří znají každý centimetr svého úseku dálnice, dobře vědí, kde je odpoutání pozornosti řidiče reklamní tabulí nebezpečné. Při povolování jejich instalace však nemají ani hlas poradní. Škoda, k řadě havárií by s největší pravděpodobností vůbec nemuselo dojít.
Kpt. Otto Valeš říká, že "smrťáky" si pamatuje - na jména postižených lidí si prý vzpomene i po patnácti letech...
Osobní auta verzus náklaďáky - kdo z nich je na tom lépe a kdo hůř? Těžko říct, každý řidič má své problémy, jisté však je, že střetne- li se rychle jedoucí osobní auto s kamionem, bývá to zpravidla tragédie pro prvně jmenovaného, ať je na vině kdokoli. Dopravní nehody způsobují samozřejmě řidiči, některé úpravy zákona o pozemních komunikacích by však pomohly mnoha tragédiím předejít - třeba i možným postihem nezodpovědných motoristů za volantem.
Radvana NOVÁKOVÁ