POLICISTA  8/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

kriminalistická antropologie


Nejen kapsáři, lupiči, zloději, podvodníci a vrazi zaměstnávají každý den příslušníky policie. Čas od času se i v našem hlavním městě setkávají policisté s případy, v kterých hraje hlavní úlohu kosterní nález. Tyto situace jsou naprosto specifické. Policisté na samém počátku vyšetřování začínají pracovat doslova s hrstkou informací. K tomu, aby však mohli jednoznačně vyloučit, či potvrdit podezření z násilné smrti dotyčného neznámého, zvou ke spolupráci specialisty z Kriminalistického ústavu Praha, P ČR.

Ukázka superprojekceK těmto případům bývají policisté vesměs přivoláni zaměstnanci nejrůznějších stavebních firem. Jedná se o části kosterních ostatků či celých skeletů objevených při výkopových pracích (vodovodní řády), skrývkách, při rekonstrukcích starých domů (ve sklepních prostorách, ve výklencích za zdmi nebo pod podlahami). Policisté bývají často na takový nález upozorněni turisty či houbaři, kterým se při prolézání odlehlých zarostlých míst v minulosti již několikrát podařilo objevit nějaké kosterní ostatky. Podobně i majitelé psů již mnohokrát hlásili neobvyklý nález, který jim přinesl na procházce jejich čtyřnohý mazlíček. A v neposlední řadě se také často jedná o děti, které si pro své hry hledají tajemné úkryty. V těchto případech se jedná o takzvané náhodné nálezy.

Oproti těmto nálezům se setkávají kriminalisté s nálezy takzvaně cílenými. Jde o nálezy kosterních ostatků v místech, kde se předpokládá, že sem mohl policistům již známý pachatel násilného trestného činu skrýt svou oběť před delší dobou. Nebo běží o místo, kde byla naposledy spatřena nějaká pohřešovaná osoba.

U každého případu takovéhoto kosterního objevu se vždy policisté snaží spolupracovat s odborníky z oboru antropologie. Ti buď na místě samém, nebo po převzetí již zajištěného nálezu posoudí, zda se skutečně jedná o lidské ostatky, či o kosti nějakého zvířete. Jakmile je druhá možnost s jistotou vyloučena, zajímá každého antropologa stáří takového skeletu. Může se totiž jednat také o fosilie historicky cenné, které mnohdy zajímají spíše archeology či antropologické oddělení Národního muzea v Praze. Pokud ale antropolog zjistí, že nález není starší dvaceti až třiceti let, převezme jej k podrobnému zkoumání.

Začíná nejdůležitější část souhry vědy a práva, antropologů a policistů. Myslím, že není třeba zdůrazňovat, jak je taková práce specifická a důležitá. Neodolala jsem a vydala se, s často všetečnými dotazy, na návštěvu za jednou z nejčastěji vyhledávaných odbornic antropologického oddělení Kriminalistického ústavu P ČR v Praze RNDr. Hanou Eliášovou. Obavy z tohoto setkání se hned zpočátku naší schůzky rychle rozplynuly jako londýnská mlha. Místo přísné, chladné, vědou poněkud poznamenané ženy jsem měla možnost potkat sympatickou mladou dámu s báječným smyslem pro humor. Paní doktorka se pokusila vyjít mi maximálně vstříc a umožnila tak zprostředkovat čtenářům malé nahlédnutí pod pokličku do oblasti, která je pro mnohé opředena tajemstvím. Tajemstvím i obavami ze všeho, co je spojeno se smrtí, a toho, co ji neodmyslitelně provází.

Paní antropoložka, stejně tak jako její kolegové, zkoumá lidské kosterní nálezy, či části lidských kosterních nálezů, které nejsou starší dvaceti až třiceti let a jsou objeveny kdekoli na území našeho státu. V případě, že na pozůstatcích kostí jsou ještě zbytky měkkých tkání, pak úzce spolupracuje s Ústavem soudního lékařství, který pro její potřebu zprostředkuje preparaci lebky, a pokud je to možné, i dlouhých a pánevních kostí. Každá taková lebka je poté zařazena do databáze lebek, která je vedena v kriminalistickém ústavu. Jsou to lebky osob, které bylo nutno v průběhu několika let identifikovat. Na základě dosud uchovaných 270 lebek identifikovali kriminalističtí antropologové již 250 osob.

Ukázka superprojekceObecně můžeme říci, že kosti jsou pro antropology tímtéž, co písmena pro čtenáře. Celá kostra je pak velkou knihou, která postupně odkrývá svůj příběh a vydává svá svědectví o životní etapě jedince, který již opustil pozemský svět.

Během zkoumání každého nálezu, který vede k identifikaci kosterních pozůstatků, využívají specialisté v tomto oboru informace, které lze zařadit do dvou základních kategorií. První nazývají odborně "Postmortem", v tomto případě se jedná o informace zjištěné během zkoumání nálezu. Při takřka mravenčí práci získávají antropologové informace o stáří nálezu, etnické příslušnosti, pohlaví zemřelého i o jeho věku. Ten je zjišťován nejen z dochovaných kostí, ale i ze zubů. Podle přesně stanovených šesti znaků sledovaných u chrupu nálezu, mohou antropologové zjistit stáří osoby s minimální odchylkou. Velice zajímavé jsou panoramatické snímky dětských zubů. Z postavení mléčných zubů a založení druhého stálého chrupu lze bezpečně určit věk zemřelého dítěte. Z nalezených dlouhých kostí jsou antropologové schopni zjistit přibližnou výšku dotyčné osoby. Jejich pečlivému zkoumání neuniknou ani fakta o tom, zda se ona osoba během života nadměrně namáhala těžkou fyzickou prací nebo sportem. U ženských kosterních pozůstatků lze navíc z pánevních kostí zjistit, kolikrát neznámá žena porodila dítě, či je případně potratila.

Pro každého laika je jistě víc než fascinující zjištění, jak velice mnoho informací o mrtvém se odborníci dozvídají z právě již zmiňovaných zubů. Ty jsou jakousi studnicí naplněnou informacemi. Zuby antropologům vyprávějí nejen o dosaženém věku dotyčného. Tak například hnědě zbarvený nános svědčí o tom, že chrup sloužil silnému kuřákovi. Jiný chrup může mít různé stomatologické úpravy, doplnění či náhrady, které se liší jak stylem dentistické práce, tak i použitým materiálem. Zlato by mohlo vypovídat i o jistém společenském postavení majitele. Je ovšem zajímavé, že ne vždy se jedná o pravé zlaté zubní náhražky, ačkoliv by se tak při prvním vizuálním ohledání mohlo zdát. Osoby patřící k takzvanému východnímu etniku mají málokdy skutečně zlaté protézy. Často se totiž jedná o zlato s velkou příměsí mědi či jen o pouhou napodobeninu vzácného kovu. Z těchto důvodů jsou zpracovávány složité chemické rozbory, jejichž výsledky jsou naprosto přesné.

Dalšími cennými střípky do mozaiky jsou různé patologické změny - artrózy, fraktury kostí. Neopomenutelným vodítkem při identifikaci kosterních pozůstatků jsou i různé anomálie, například srůst žeber, různé rozštěpy patra či páteře. Dle takzvaných Harrisových linií zobrazených na některých dlouhých kostech je možno zjistit, zda dotyčná neznámá osoba prodělala v dětství nějakou závažnou horečnatou chorobu, která byla pro organismus natolik velkým traumatem, že způsobila přerušení růstu a vývoje kostí.

Druhou velkou skupinou informací, která je využívána k identifikaci kosterních nálezů, nazývají specialisté "Antemortem". Pod tímto tajemným názvem se skrývají informace o vytipované pohřešované osobě, kde policisté předpokládají, že se může jednat o osobu totožnou se zkoumaným nálezem. Jedná se o zdravotní dokumentaci - rentgenové snímky, záznamy stomatologa, fotografie a výpovědi svědků. Právě rentgenový snímek může k přesné identifikaci antropologům velmi pomoci. A to ať už snímek zubu, celého chrupu, anebo dokonce celé lebky. V případě, kdy se podaří zajistit pro identifikaci rentgenový obrázek hlavy, může antropolog přistoupit k superprojekci obrazu lebky pořízeného před smrtí a obrazu lebky pořízeného posmrtně. Takových případů je však velmi málo. Většinou musí antropolog při použití této metody vystačit s fotografií pohřešované osoby. Snímek nalezené lebky je odborníky promítnut do zobrazeného obličeje a obličejové části jsou tak srovnávány. Nutno podotknout, že tato metoda je pouze metodou pomocnou a nelze na ni plně spoléhat.

Dochovaný chrup je velkým pomocníkem při identifikaci kosterních ostatkůPaní RNDr. Eliášová v této době pracuje na dalším zajímavém projektu. Jedná se o vědeckou práci, která se týká rekonstrukce obličeje. Podkladem je skener, jehož pomocí je vytvářen model lebky. Tento typ rekonstrukce bude v budoucnu důležitý zejména u případů, kdy není reálná možnost vytipovat jednu konkrétní tvář, avšak je zřejmé, že se může jednat o osobu pocházející z určitého etnika nebo z určitého typu lidí zařazených do evidence hledaných a pohřešovaných osob.

Pravděpodobným vrcholem antropologické magie je identifikace osoby podle byť i jen malého kousku kosti. Tehdy antropolog nedostane k dispozici lebku a už vůbec ne celý skelet. Ani v těchto případech se na odborném pracovišti kriminalistického ústavu nevzdávají. Určení původu kostí probíhá pomocí mikrostruktury každé takové kosti. V případě lidských pozůstatků lze také stanovit genetický profil zemřelých, který může být srovnáván s genetickými profily žijících blízkých příbuzných pohřešované či vytipované osoby. U mnohých takto již provedených zkoumání zaznamenali antropologové úspěch. I zcela nepatrný nález stačí k tomu, aby neznámý nebožtík mohl konečně dostat své jméno.

Totožnost kosterních pozůstatků však není zdaleka vše, co musí kriminalisté o zemřelém zjistit. V průběhu náročného vyšetřování je nutno také zmapovat poslední okamžiky života dotyčného a prověřit, zda se v jeho případě jedná o přirozené úmrtí, či násilnou smrt, způsobenou jinou osobou. Dále je třeba znát odpovědi i na další otázky: V důsledku čeho dotyčný zemřel? Byly kosterní ostatky nalezeny v místě, kde neznámý zemřel? Bylo s ostatky po smrti manipulováno? Takových otázek bývá vždy celá řada a je jen na policistech, aby našli správné a jednoznačné odpovědi.

Iva Knolová  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |