POLICISTA  6/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

jak to chodí jinde


"Jestli snad čekáte, že budu jmenovat marijánku, tak vás zklamu," upřímně se rozesmál Pierre.
Dvaapadesátiletý chlapík s klukovsky buclatými tvářemi a seriózně střiženou plavovlasou kšticí se hlásí k druhé vlně hippies - ke květinovým dítkám, která vyznávala v sedmdesátých letech minulého století všemožnou volnost života a jeho bezstarostné užívání - nejen v lásce, ale i s opiáty - při toulkách celým, zvláště pak tím prosluněným a plážovým a třeba i jiskřivě vysněženým velehorským světem.
"U mě bylo na startovní lajně, jak v otázce hezky označujete začátek všeho, obyčejné pivo," oznámil nám klient ženevského protiheroinového programu a znatelně ve tváři zvážněl ...


V KULISÁCH MISTROVSTVÍ SVĚTA

Takhle - s dávkou (i heroinu z legálního zdroje) hezky na tácku - čekají andělé strážní v podobě sestřiček za přepážkou antiheroinového centra třikrát denně na své ovečkySetkání se státními protidrogovými snahami ve Švýcarsku se ke konci letošního března odehrálo až v neskutečných, pohádkových nebo chcete-li hollywoodsky filmových podmínkách. Nad zdejšími Alpami - východně v těsném sousedství rozlehlé vodní nádrže Lac Léman (známé u nás jako Ženevské jezero) - již sedmý týden pro místní pamětníky nevídaným způsobem řádilo ideální zimní počasí.

A vydrželo celých šest dní, v nichž městečko Les Diablerets hostilo 49. Mistrovství světa novinářů v lyžování. Mezi více než dvěma stovkami účastníků z více než třiceti zemí byl rovněž šestičlenný reprezentační tým České republiky. Prozraďme rovnou, že v tradičním obřím slalomu a v běhu na běžkách se naši borci ani neztratili, ani nepřekonali výsledky z předešlých ročníků. Získali jsme jedno stříbro (volná novinářka Karolína Beranová v lyžařském běhu juniorek) a několik dalších "bodovaných" čtvrtých a pátých míst. Časopis Policista se objevil v seniorské kategorii (45 - 55 let) ve slalomu "na skleněné hoře" na 22., v běhu na 7 kilometrů na 10. a v kombinaci obého na 16. příčce.

Švýcarští pořadatelé přitom neustále propojovali příjemné s užitečným. Nejenže nám ukázali všechna turisticky a sportovně zajímává střediska po okolí - Leysin, Villars, Meilleret a na ledovci položený Glacier, ale pro novináře, z nichž mnozí nedovedou nikdy vypnout a naprosto nepracovat, nachystali řadu příležitostí k zajímavým textům. Stejně jako k inspiracím pro další životní zaměření a uplatnění.

V Kongresovém sále poblíž hotelu jsme se např. sešli se slavnou dvojicí vzduchoplavců Bertrandem Piccardem a Brianem Jonesem (v roce 1999 uskutečnili první oblet Země v horkovzdušném baloně). Řeč se ovšem vedla spíš o jejich nadaci Křídla naděje, která využívá světového věhlasu této dvojice a sbírá prostředky na pomoc nemocným, zuboženým africkým dětem. Beseda s šéfem mezinárodního olympijského výboru Jacquesem Roggem prohlubovala naše přesvědčení o významu sportu pro každého člověka jednotlivě a při prospěšných mírumilovných kontaktech krajin a národností obzvláště. S představiteli firmy Adecco (působí v Evropě od roku 1996) jsme diskutovali o lidských zdrojích - o moderním trendu celoživotního vzdělávání, o využití a docenění odborností jednotlivců v jejich pracovních oborech. Nemluvě o "sportovně rekreačním" soupeření člověka s člověkem - a s přírodou, jež sponzor Adecco doložil strhujícím dokumentárním filmem o jednom z posledních ročníků Amerického poháru, jachtařské soutěže unikátních námořních plavidel ...

JEDEM TRPĚLIVĚ PROTI TOMU JEDU

Takříkajíc výjezdní pracovní témata nám pořadatelská družina poskytla tři. A kdo rychle volil - a upisoval se na vývěsku - rozhodoval se nejlépe, tedy v případě naší volby. Do Vevey za potomky Charlese Chaplina nebo do historické sýrárny L´Etivaz se totiž mohlo v téměř neomezeném množství. Zatímco protiheroinové centrum v Ženevě smělo - svým způsobem komorně - navštívit jenom deset prvních zájemců.

A výsostně poutavá, nádherná byla od prvních chvil třeba jenom cesta za kýženým tématem. Ze zasněžených obřích hor jsme krátce v popoledním čase sjeli k jezeru, kolem něhož to už všude bujařilo. V zahradách městečka Aigle svítily krokusy nejrůznějších sytých barev. Na náměstích a podél silnice kvetly magnólie jako u nás teprve za pokročilého jara.

I Ženeva - na opačném jezerním konci - hýřila barevností. Slavné květinové hodiny u neméně slavného - sto padesát metrů vysokého a pohyblivou duhou krášleného - vodotrysku oslňovaly čerstvými petrklíči, maceškami a kdovíjakým ještě kvítím.

Dr. Migel Marset v obležení hezčí části „protidrogové výpravy“Slabých deset minut příjemné odpolední procházky všedním dnem, který ovšem na parkově upravených jezerních březích a v přemíře slunečmího nasvícení působil dojmem nekonečného svátku, jsme zakončili v Rue du Nant číslo popisné 22. V náhle jiném, skrytě dramatickém světě.

V přízemní nenápadné a "firemně" neoznačené budově tady v sousedství běžných vícepodlažních obytných činžáků úřaduje dr. Migel Marset a zhruba tucet jeho spolupracovníků (tři doktoři, psychiatr, právník, sedm sester, účtařka). Záchytný bod mnoha ženevských ztroskotanců, většinou osamělých existencí doslova nad propastí nebytí.

Bohatý stát, nákladné pokusy. S protiheroinovým experimentálním programem začali v Ženevě na podzim roku 1995. Vlastně z ulic posbírali ty nejzoufalejší - a pro město i značně ostudné - případy drogově závislých lidí, prostitutek, bezdomovců, zlodějíčků. Padesát lidí - ve věkovém rozpětí od pětatřiceti do čtyřiceti let - z celkového (odhadovaného) počtu tří tisíc obyvatel města dlouhodobě visících na drogách.

A nabídli jim komplexní péči na deset let. V centru je lékařská ordinace, koupelna, jídelna s kuchyňkou. Třikrát denně si sem lidé zařazení do programu přicházejí pro naprosto kvalitní dávku, nenápadně snižovanou. Psychiatr, či psycholog, každý týden s pacienty probírá veškeré problémy jejich života. Ekonomka řeší - proplácí - jejich účtenky za byt, telefony, energie, příspěvky na stravu. Jenom menší část klientů, ani ne desítka, má trvalé zaměstnání.

Na začátku se ukázalo, že osmdesát procent přijatých lidí má těžké zdravotní, nejen psychické a sociální potíže. Třiadvacet procent bylo HIV pozitivních (přitom v celém Švýcarsku má, podle oficiálních předpokladů, tuto diagnózu mezi drogově závislými deset až jedenáct procent lidí).

Vedle jiných protidrogových programů, využívajících např. náhražkovou látku metadon, klade si protiheroinový projekt - velkoryse rozvržený na deset let (a související s globálními snahami o řešení problému zneužívání drog) - za hlavní cíl návrat osobnosti těžce na drogách závislým lidem. A jejich návrat do společnosti, zdůrazňoval při "křížovém výslechu" doktor Marset. Proto je součástí léčby neustálý dialog klienta s odborníky (souběžně přitom pořád vlastně probíhá svým způsobem průzkum, jehož výsledky by měly přispět světovému boji s HIV a AIDS).

Chceme našim pacientům navracet a rozvíjet schopnosti uvažovat, přemýšlet nad sebou, posuzovat, co je pro jejich další život zásadní a nejdůležitější. Jedním z našich dosud největších úspěchů je skutečnost, že jsme zhruba osmdesát procent účastníků programu dostali mimo kriminální činnost, pochvaluje si vedoucí malého a unikátního zdravotnického centra.

Půlhodinku před pátou odpolední hodinou, před příchodem ostatních klientů, jsme si poté mohli promluvit s mužem, který se léčí - pomalu a trpělivě - z heroinové závislosti šestý rok. Dohoda s šéfem zařízení zněla, že nebudeme "nemocné" fotografovat ani vymáhat jejich příjmení.

Sympaticky, překvapivě mladistvým a zdravým zjevem působící muž se představil jako Pierre, dvaapadesátiletý. Do drog spadl před pětadvaceti lety a dlouze s nimi, kupodivu, dokázal jakžtakž žít. Zkoušel chodit do středisek drop in. Pracoval jako dělník. Prohlašuje, že byl rodinný typ. Nastal ovšem kritický okamžik. Denní dávky letěly nahoru, ztratil práci, rozum se mu zatemňoval.

Heroin je tak silná záležitost, že s ním jedete po šikmé ploše a bez pomoci druhých vás nic nezastaví. Je těžké popsat, co se s vámi ve finále děje, hledal - kdoví pokolikáté asi - příslušná slova Pierre. Obchází vás chlad a najednou jste v horečce. Vaše tělo váží metráky a vy jste někde mimo ně. Nemáte nad sebou kontrolu. Pociťujete hrůzu ze všeho a při odeznívání drogy prahnete po tom, abyste byli co nejrychleji v tom utrpení zpátky.

Podobné kamenné útvary na ledovcových pláních ve výšce tří kilometrů nad mořem daly lokalitě jméno - Les DiableretsMěl jsem štěstí, že se zrovna spouštěl protiheroinový program a že si mě našli. Zbývalo mi možná pár posledních děsuplných dnů a nocí. Teď se postupně vracím mezi lidi. Znovu mám rodinu, dětem jsem všechno přiznal. Má opiátová hlava se zvolna obnovuje, znovu dokážu něco myšlenkově produkovat.

Pak se Pierre soustředí očima na jednu z našich mladých kolegyň a pronese - má to jistě mnohokrát promyšlené - naprosto soustředěně: Heroin ničím nenahradíš - leda objevením sebe sama! Nově získaným vědomím hodnoty vlastního života. Radosti z toho, že dýcháš. Že máš děti, které tady nesmíš nechat samotné!

+ + +

Podvečerem jsme se vraceli do luxusem vybaveného vysokohorského prostředí, kam může jezdit odpočívat a rekreačně sportovat evropských horních pár tisíc. A nejspíš se nám všem před očima míhaly lesknoucí oči klientely, která se objevila v ženevské Rue du Nant po sedmnácté hodině.

Snad dvacetiletý kluk se stříbřitou moderní koloběžkou. Možná pětadvacetiletý mladík, který klade do pohodlného křesla trhaným, trochu jakoby nezvládnutelnou křečí poznamenaným, a přece starostlivým pohybem pouzdro koncertní kytary. Blondkrátkovlasá, kovovými kroužky nejrůzněji perforovaná dívčina ve věku třicet, ale klidně i dvacet let, s děravými punčochami pod proklatě kraťounkou minisukní a s afektovaným máváním rukou, v níž svírá cigaretu.

Prosperující stát svým finančně hodně nákladným záchranným programem pro občany na scestí zřejmě hledá směr, jak zastavit drogovou chorobu světa.

Protože ta cesta musí někudy vést.

To hledání nelze nikdy vzdávat.

Jaroslav Kopic  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |