POLICISTA  6/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

školství


Jihlava, druhdy okresní město, je už druhým rokem sídelním městem kraje Vysočina. Jak se fakt povýšení projevil na situaci jihlavské Střední policejní školy, to jsme se hned úvodem zeptali jejího ředitele, podplukovníka ing. Jana Dvořáka.


Pplk. ing. Jan DvořákAsi vás zklamu, ale vlastně nijak. Spolupracujeme spíše s policejními orgány, které se nezměnily a zachovaly si i v rámci nového kraje okresní strukturu. Zďár, Třebíč, Pelhřimov, Jihlava - to funguje a není co řešit. Jiná otázka je vztah školy a státní správy, respektive samosprávy. Víc než s krajem jednáme s jihlavským magistrátem, protože na území města máme jak školu, tak ubytovny. Drobné problémy ohledně vzájemné pozice jsme si vysvětlili, další nejsou.

Kraj vůči nám nemá ani povinnosti, ani práva. Nemá funkci zřizovatelskou ani kontrolní. Navzájem si nepřekážíme. Když je svolaná krajská bezpečnostní komise, kam jsou zváni okresní policejní ředitelé, zvou i mne. I když nevelím žádné policejní síle, protože škola je škola, jsem respektován jako určitý šéf. A jsem díky tomu v obraze. Toť vše.

Jihlavská škola vždy působila mezi policejními školami jako štika: přicházeli jste s nápady. Co máte nového teď?

Snažíme se. Držíme si dopravní specializaci a v jejím rámci chceme svou výlučnost i avantgardnost udržet. Máme značné aktivity v oblasti řidičského výcviku, který chceme ještě zkvalitnit a rozšířit. Jenže to je už otázka peněz. Zařízení Scitcar máme jedno jediné a vedle práce pro školu má ještě své reklamní, vzdělávací a osvětové funkce. Takže je v provozu opravdu denně včetně víkendů a nutně se opotřebovává.

Jihlavský nápad jsou i ona úvodní a závěrečná soustředění pro denní studenty základního studia...

Ano, je to sice náročné organizačně i co do nákladů, ale vyplácí se to. Někomu snad soustředění studentů připadají jako hra pro velké děti, ale ověřili jsme si, že prostě fungují. Rychle tak poznáme psychiku studentů, najdeme vůdčí osobnosti, prověříme slabiny i klady jednotlivců, poznáme je pod zátěží a vštípíme jim, že síla je v týmu. Dospělé lidi nejde přetvářet, ale můžeme jim nabídnout správný směr.

Uvažujete o tom, že věnujete pozornost nejen policejním začátečníkům, ale i lidem, kteří už mají něco odslouženo a potřebují si vzdělání prohloubit a modernizovat?

Zařízení pro výuku smyku SkidcarPřesně tak. Potřeby policie, život i Evropská unie nás prostě donutí. Ať už tomu budeme říkat celoživotní vzdělávání, anebo další odborná příprava, je to nutnost.

Lidi se musí vzdělávat, dát někomu základní vzdělání a nechat ho dvacet let dělat policajta, není k ničemu. U nás už nějaký rok běží celá baterie kurzů - rekvalifikačních, inovačních, odborných, specializačních - pro dopravní policii. Jsou týdenní, čtrnáctidenní i delší. Připravili jsme je ve spolupráci s Ředitelstvím služby dopravní policie, takže v přímé návaznosti na výkon a jeho potřeby. Vlastně jsme předbíhali dobu, máme dnes k dispozici ucelený systém. Zatím se opíráme o nařízení policejního prezidenta, jež vyšlo na podzim. A už jenom čekáme na řádný legislativní podklad, jenž by měl dát Zákon o služebním poměru a kariérní řád.

Přibude vám tedy práce, ale škola není gumová, přifouknout ji nelze. Kde najdete nové učebny a kam přibývající žactvo uložíte?

Od ledna vlastníme novou budovu, hned za plotem školy. V sousední zrušené nemocnici. Případlo nám bývalé oční oddělení. Hotový palác, jenže nutně potřebuje rekonstrukci, přestavbu, úpravy pro školní účely. A to znamená peníze, investice.

Kdy tam zasednou první studenti?

Předpovídat budoucnost si netroufám, křišťálovou kouli nevlastním. Ale jsem optimista: podle mých představ se letos udělá architektonická studie, napřesrok proběhne projektová příprava - a v roce 2005 začnou stavební práce. Pokud budou peníze, lze to sfouknout za rok a přijde to tak zhruba na pětatřicet milionů. Pokud ne, rozdělí se stavba na etapy, půjde pomaleji a bude dražší. Ale bude to! Teprve teď ovšem zjišťujeme, jak s rozpočtem zamávaly loňské povodně. Když končil rok 2002, nejenže nám nepřidali nějaké drobné prostředky, jak jsme bývali zvyklí, ale vše, co zbylo, šlo zpátky. Nestěžuju si, že bychom třeli bídu, provoz jsme schopni zajistit - za určitého šetření. Chybí nám prostě na investice: na dlouhodové programy, inovaci učebních pomůcek, modernizaci počítačů, vozového parku. Potřebujeme budovat multimediální učebny - s křídou a tabulí se dávno nevystačí. Když se každý rok nekoupí aspoň něco, bude se muset za pět let nakoupit všechno. A přijde to dráž.

Ptal se Jan J. Vaněk  
Foto Václav Šebek  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |