POLICISTA 6/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra u policistů ve Šternberku |
Na sever Hané jsme dojeli toho dne, kdy v pražských Dejvicích maskovaný lupič přepadl finanční ústav a zanechal po sobě zastřeleného člena privátní ochranky. To jsme se dozvěděli večer z hotelového televizoru. Stvrzoval se tím náš vstupní dojem, že odlehlejší, venkovské končiny naší země jsou pokojnější a pro běžný život občana tedy podstatně příjemnější.
Ve Šternberku bylo pro nás navíc - kolem náměstí - všechno skoro jako na pětníku. Obvodní policejní oddělení, Íčko (informační středisko) i ubytování. Protože cestou autem napříč republikou dnes člověka až rozněžňují stále častěji se vyskytující hloučky srnek, hledali jsme večeři skoro chladnokrevně s příslušným masem. A po malé procházce nad město k penzionu Na Kiosku úvodní radost z pobytu pokračovala. Smažená srnčí kapsa plněná šunkou, cibulí a česnekem (dílo hned v turistických informacích doporučované kuchařky paní Jitky) neměla chybu.
Rovněž koncertní pokračování večera v Tylově divadle stálo za to. V potmavlém sále se rozjížděl milý koncert folkové skupiny Nezmaři. Romantiky a věčnou mládeží vyhledávaná kapela slaví v tomto roce své pětadvacetiletí a nabízela tudíž příznivcům většinu svých hitů, které působí na posluchače stejně tak blahodárně, očistně a povzbudivě, jako dlouhodobě.
Hezky se to poslouchalo: Jako proutku mávnutí sílu mít, z dlaní smůlou pálených vodu pít .., když ti nohy už nějak neslouží, musíš jít dál .., každej z nás je strůjcem štěstí, co ho provází .., svatební menuet .., hej, člověče boží, zahodil jsi boty, jakpak bez nich půjdeš dál, touhletou dobou sněží, nehřeje tě slunce, mám o tebe strach.
Chlácholivé melodie, obrazné texty, taky svého druhu prevence kriminality. Když rozsvítili v hledišti, bohužel tam převažovali - mírně řečeno - zralejší spoluobčané. Takoví, kteří jiným ubližováním nebo podrazem nejspíš nikdy nezahrozí.
A šli jsme s nadějnými vidinami a v pokoji spát.
O půl čtvrté v noci přepadl maskovaný lupič City Bar a drsně obral servírku!
Obvodní oddělení PČR Šternberk se stará o město a zhruba o třicet okolních obcí, víceméně představujících nedávno vytvořený Mikroregion Šternbersko. Území, obrovský kus země s průměrnými dvaceti kilometry od jednoho konce ke druhému ohraničují - uvedeno pro vášnivější čtenáře map - Dolany, Jívová, Mladějovice, Žerotín, Štěpánov, Bohuňovice. Půl na půl to představuje plochou hanáckou krajinu, ve směrech na Olomouc a opačně k Uničovu, a kopcovitý zalesněný terén počínajícího Hrubého Jeseníku, pokud míříme na Pohořany nebo dál vzhůru do Horní Loděnice.
Je tady odhadem na tři tisíce chat v mnoha chatovištích - např. Bělkovice - Lašťany, Dolany, Těšíkov, Řídeč, Pohořany - i na osamělejších místech. A právě chaloupky, rekreační objekty, domy v menších obcích a byty přímo ve Šternberku patří mezi nejčastější cíle zdejší kriminality. Následují vloupačky do prodejen, zejména s potravinami, do restaurací a do kiosků, hlavně na odlehlejších místech, na fotbalových stadionech a hřištích - opakovaně ve Štarnově, Babicích, Bohuňovicích. Ale ani Šternberk nebyl ušetřen, před půldruha rokem fotbalistům zmizela z občerstvovacího denního baru televize.
Na třetím místě jsou vloupačky do aut, naštěstí to není tak dramatické jako třeba v Olomouci. Čas od času mají vykradený vůz ve Šternberku, občas někde po dědinách. Jsou za tím nájezdníci, pachatelé z místních obyvatel zřídka. Odcizení osobních aut pokleslo na minimální úroveň. Ztrácejí se žigulíky, starší škodovky. Něco dražšího ojediněle, vozidlo v hodnotě přes půl milionu korun se nevypařilo přes rok. Výjimečnou událostí byla před časem ztráta dvou luxusnějších strojů během jediné noci. V průběhu významné motoristické akce přišel traťový komisař z Německa o autíčko za dva miliony korun. Nic nepomohlo, že bylo zaparkované u hotelu.
Násilné delikty, zdá se, šternberské policisty nijak nadměrně nesužují. K hospodské rvačce, řekněme ve Štěpánově či Dolanech, zvláště při tanečních zábavách dojde, ale zatím to nevybočuje nad tradiční rozjařené fanfarónství. V současnosti leckde dost rozšířené nepokoje mezi vyznavači sportu, tedy míněno těmi fandícími, se zde příliš neprojevují. Na hokejovou bitvu se soupeřem z Olomouce, v jehož sestavě byl legendární hrdina ledových arén Dopita, bylo sice na skromném stadioně nabito, leč posilená policejní parta smír mezi fanoušky udržela.
K jednomu konfliktu v souvislosti s hokejem - a skoro zákonitě i s alkoholem - ve Šternberku přesto v minulém roce došlo. To fandové z Blanska cestou na sportoviště zarazili v hospodě, o níž se domnívali, že je skinhedská. Posilnění předem i průběžně kompletně osvěžovnu zdemolovali. Navíc ukradli vystavené dresy a šály sportovního týmu Boby Brno. Protože těm barvám přece smějí fandit pouze oni, hulákali rozlíceně. Všechny hlavní pachatele se podařilo zadržet a postoupit k potrestání.
Něco málo o zdejší drogové scéně. Nelze tvrdit, že by tu uživatelé omamných látek nebyli, dnes jsou pravděpodobně všude. Jenomže poté, co někdy přede dvěma lety zemřel místní specialista, vařič - pojem, zhruba padesátiletý chlapík, který se tvorbě perníku nejspíš přiučil ve vězení, nic nad latentní, skrytý rámec problému nevyčuhuje.
Zbývá možná zmínka o hospodářské kriminalitě. Není zde mnoho podnikatelských subjektů a třeskutosti se mezi nimi nadnormálně neobjevují. Dva tři roky zpátky zlobila policisty neoprávněná těžba lesních porostů. Firma pronajala vzrostlý les jiné firmě za účelem vykácení dřeva a vzápětí se ukázalo, že padají i stromy na sousedních parcelách. Přímo po zloupených fůrách toho bylo. A těžko se to dokládalo. Byl tam složitější přístup, policejní techniky s jejich nádobíčkem k tomu bylo nutné komplikovaněji dopravovat. Na kriminálce ustavili specializovanou jednotku a téměř to ustalo. Je otázkou, zdali rabiátské podniky nepřešly jinam a neoperují dál ve výnosném oboru.
Ročně šternberské Obvodní oddělení PČR řeší pět set šest set trestných činů s tím, že kriminalita v posledních letech pozvolně klesá. V roce 1999 měli 750 kauz, vloni 500. Kdožví, jak tomu bude letos, první kvartál zaznamenal mírný vzestup.
Zákon hlídá a občany přitom ochraňuje šestadvacet policistů s věkovým průměrem třiatřiceti let. Vedoucí oddělení kpt. Bc. Zbyněk Hanzl je pod touto hranicí, padesátník mezi nimi není. Raritkou je přítomnost hned dvou manželských párů na soupisce. Jejich společnému nasazení předpisy nezabraňují, a tak zejména ve vánočním nebo silvestrovském čase dosud bezdětná manželčata sloužívají společně.
Jedenáct lidí pracuje s územní odpovědností, čtyři jsou zaměření na dozorčí službu, zbytek dělá zpracovatele, většinou specializované. Zhruba polovina oddělení - včetně šéfa - jsou Šternberáci, ostatní dojíždějí z blízkého sousedství a místní i osobní znalost se zhusta doučili a zvládli. Jmenovat někoho z personálu jako úspěšnějšího by bylo nespravedlivé. Zdůrazňuje se tady týmová práce a týmový duch se ostatně tuží i v mimopravní době - při fotbálku (2 policisti hrají ovšem soutěžně velký fotbal), při tenise, při hokeji (velitel provozuje "odborářskou" okresní ligu ve Štěpánově a mužstvo oddělení zatím každoročně "bere" medaili na turnaji okresního policejního ředitele). Rovněž společné společenské příležitosti zde nepostrádají.
Namátkou několik příkladů úspěšnosti policejního obvodu. Koncem loňského listopadu se zadařilo v Toveři. Na místě činu hlídka zadržela pachatele, z něhož potom v průběhu šetření "vypadlo" 18 chat, sbíral běžně "drobnosti" v hodnotě kolem pěti tisícovek. (Procházeli jsme rajonem, padal na nás déšť, bylo to takové neustávající šumění a najednou do toho ve tmě slyšíme rušivé, nepatřičné zvuky - klap, klap. A k tomu podezřelý pohyb u plotu. Posvítili jsme si na to a on tam kluk přecvakával, štípal dráty v plotě. Toho večera udělal dvě chaty. Měl u sebe ukradenou rozbrušovačku, mimo jiné věci, popisuje zásah nstrm. Zdeněk Zapletal.)
Od července 2002 do letošního března se ve Štěpánově na stejné místo, do prodejny potravin provozované Pramenem Olomouc, hodně drze vracel zloděj, který překonával klasické zajištění objektu, rozbíjel bezpečnostní fólii, až ho při čtvrtém pokusu vbrzku nad ránem zadržely výjezdovky policie. Kterýsi pozorný soused si všiml ruchu v kšeftě, zavolal na tísňové volání a policejní vozidla z obvodu i z olomouckého oddělení hlídkové služby lapla nazdárka přímo mezi regály. Pár kabel měl nachystaných a ještě trošku "nakupoval". Byl to člověk - s trestní minulostí - z Olomouce. Celkově způsobil majitelům škodu za čtvrt milionu korun.
Letos se ve Šternberku objevilo již 46 vybraných chat, z toho je objasněn - i díky příkladné spolupráci s kriminálkou - tucet případů. Na čtvrtinové a větší objasněnosti se u této problematiky pohybuje oddělení víceméně dlouhodobě.
Výjimečný okamžik - jenom tak na okraj - čekal v souvislosti s chalupařením policisty v půli loňského roku v Řídeči. Za svítání volal občan, že u nich poblíž hoří. Na určené místo dorazili hasiči i policejní patrola, které zrovna začínala služba. Domek v zahrádkářské kolonce planul rychle a intenzivně. Hasičský sbor mohl stěží co zachraňovat, bránil rozšíření plamenů vůkol.
Příbuzní vlastníka rekreační nemovitosti předpokládali, že byl uvnitř, tomu navíc nasvědčovalo zaparkované auto. Požářiště - shořelo a propadlo se první patro - však nevydávalo zpočátku žádný důkaz jeho přítomnosti. Až po nějaké hodině, při prohledávání, prohrabávání hromad sazí a ohořelé suti objevili společnými silami hasiči s policisty sežehnutou konstrukci postele a u ní torzo lidského těla. Hlava chyběla skoro úplně, zpečená hrudka spočívající v příslušných místech se při dotyku v prach rozpadla.
Příčinou zahoření byla s pravděpodobností blízkou jistotě podomácku vyrobená kamínka, takzvaný bufík, odněkud z nákladní tatry stoosmačtyřicet. Jestli nějaké zajiskření a následnou vydatnost ohně zásadnějším způsobem ovlivnila v garáži k pálení nakvašovaná jablka nebylo prokázáno. Jisté je, že občan je často nepoučitelný a riskuje své zdraví, ne-li vlastní život, různorodými improvizacemi ...
Nyní malá kapitola sama pro sebe - dopravní nehody a velké motoristické události, svátky šternberské.
Nejprve to smutné. Komunikace první třídy, šestačtyřicítka z Olomouce do Šternberka a dál na Opavu, sbírá ročně tolik smrtelných úrazů, že je to - jak říká kapitán Hanzl - nad rámec, který lze strávit. Snad až na horizont u Štarnovského kopce jde o rovnou a přehlednou silnici. Což zřejmě svádí nejednoho řidiče k závodění, k pokusům o nemírnou rychlost. A kolize, k nimž v nadměrném kalupu - nejen pro nedání přednosti v jízdě - dochází, mívají hrozivé konce.
Za tmy se tudy kupříkladu z mezistátního fotbalového zápasu vracelo pár mladíků, bydleli na Rýmařovsku. Od Šternberka to neúnosně rychle valil člověk v oktávii. V křižovatce došlo ke střetu vozidel a na místě zůstali bez života čtyři osoby. Viník, který si asi hrál na pilota F-1, a tři mládenci z bezbranné stodvacítky.
Jindy skončili v jedinou mžikovou osudovou chvilku pod jediným vrškem na trase, poblíž benzínky Trialu v Bohuňovicích jiní tři chlapi, montéři na cestách za prací. Do jejich škodověnky 12O zezadu narazil darebný jezdec, který pod vlivem alkoholu nedobrzdil své letadlo. Starší vůz se roztočil, neovladatelně přecestoval do protisměru a potkal se s třetím autem. Jako by kat přes trojici širočinou mávnul.
Poslední připomenutí silničních balad je o motocyklistovi, který vyjížděl ze Šternberka ve směru na Opavu. Hned za cedulí je tam táhlá zatáčka do kopce - a vynáší. Kdo to nezná a přidá v těch místech plyn, ať v autě, nebo na motorce, hraje hazardně. Mladý muž, kterého navěky připomíná pěkný pomníček, musel přecenit vlastní síly, vyletěl z města jako raketa do nebe, neudržel se vpravo. A svrchu dolů sjížděl kamion ...
Z lepšího soudku je konstatování, že ke Šternberku patří po dlouhatánské roky motoristický svátek zvaný Ecce Homo. Závody do vrchu, které se novodobě jezdí dokonce jako Mistrovství Evropy. Váže to na sebe nad létem několik desítek tisíc návštěvníků a s nimi starosti se zabezpečením trati. Diváci si nechtějí dát říct a znovu a znovu by se rádi téměř dotýkali auťáků závoďáků řítících se do zatáček stoupajících do cíle. Však to vídáme v televizi nejen ze záběrů tohoto motoristického dění. Pro policii a strážníky nese práci i zajištění mimořádných parkovišť, ale to už mají štemberští - bez komplikací - zažité a zaběhané.
Letos (vzápětí po naší reportážní služebce a tudíž před tiskem tohoto čísla Policisty) prvně hostil obvod rychlostní zkoušky Valašské rallye. Možná z toho bude nová tradice, s návštěvností překonávající historické jízdy Ejhle člověk. Uvidí se. (Zpětně dopisujeme, že to nedopadlo špatně - nehod závodníků sice pár bylo, ale obešlo se to bez závažných následků.)
Mohli bychom pokračovat o vydařených případech, které Obvodní oddělení PČR ve Šternberku řeší v rámci ještě celkem čerstvě zavedeného zkráceného řízení. Dalo by se líčit nemálo malebností regionu z hlediska přírodního i dějinného. Lepší ale bude nechat si něco na příště.
Tentokrát dvě závěrečné drobnosti, když jsme vyprávění začali idylickými detaily a pocity, a když jsme se i z hovorů s policisty utvrzovali v tom, že pobýváme v lokalitě s menší zlovůlí než v městském prostředí (při srovnávání i jenom s blízkým krajským městem - a jeho bombovými teroristickými hrozbami).
Ve čtrnáctideníku Šternberské listy nás pod titulkem Lidem dobré vůle zaujalo:
"V květnu roku 2002 se mnozí z nás sešli v prostoru mezi obcí Dvorce a Moravským Berounem, kde od roku 1710 stával barokní sloup se sochou sedícího Krista, zvaný ECCE HOMO. Člověk se však nechoval k této památce vždy s potřebnou pietou, pokorou a úctou. Napravili jsme za pomoci mnohých z vás tento stav a obnovený symbol víry v lidství .. se stal i novým znamením evropského spojení .. Ve čtvrtek 13. března byl zatím neznámými vandaly a zloději barbarsky stržen, poničen a socha sedícího Krista byla ukradena. Staví to před nás mnohé otázky. Na tu hlavní z nich odpovídáme zcela jednoznačně: Nelze pouze přihlížet zlému činu. .. Obnova sochy se nám zdá být tím nejlepším signálem světu, že naše země není zemí vandalů a zlodějů ..."
Den po návratu do hlavního města stálo ve všech ústředních zpravodajských relacích:
"Dva neznámí lupiči přepadli kolem čtvrté ranní hodiny u Šternberka na Olomoucku (v kopci nad městem blízko trati automobilového závodu Ecce Homo) kurýrní vůz České pošty. Řidiče skříňové avie přinutili sjet na polní cestu a zastavit. Zmocnili se přibližně devíti milionů korun, převážně v bezpečnostních schránkách, které při neodborné manipulaci finanční hotovost znehodnotí oranžovou barvou ..."
Lidem bohužel aktuálně nikde a nic není - obrazně i doslova - svaté.
Nad tímto zjištěním se nedá příliš diskutovat, stejně jako se s ním není možné nečinně smířit.
Jaroslav Kopic