POLICISTA 6/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra reportáž |
Začalo to se vší parádou, za účasti nejvyšších představitelů resortů - tedy z naší strany ministra vnitra Stanislava Grosse a "odnaproti" spolkového ministra vnitra Otto Schillyho. Setkání se uskutečnilo 17. února 2003 se na vrchu Mühlberg na německé straně hranic. Na některých hraničních přechodech jsme už dříve zaznamenali společné kontroly českých a německých policistů, ale společné hlídky přímo na hranici, v terénu, to je novinka, jejíž zrod stálo za to pojednat trochu slavnostně. Teď už jsou ale česko-německé hlídky rutinou, i když ne úplně každodenní, a to byl důvod, proč jsme se vypravili do Rumburku.
"Samozřejmě i dřív existovaly nějaké vztahy a spolupráce mezi naší a německou pohraniční policií. Nebylo to ale na potřebné úrovni," řekl nám major František Bílý, vedoucí referátu cizinecké a pohraniční policie Rumburk. "Hranice v Šluknovském výběžku byla, je a zřejmě ještě bude mimořádně zatížena trestnou činností, ať už jde o klasické trestné činy páchané na druhé straně hranice, hlavně krádeže, anebo o trestnou činnost spojenou s převáděním cizinců do Spolkové republiky. Není divu, že se společným hlídkováním se započalo právě tady. Sám si od toho hodně slibuju. Čekám, že nám to přinese vyšší výslednost práce, už jsme měli i zadržení, ale hlavně by se měl projevit preventivní účinek. Alespoň prozatím cizí uniforma určitě působí výstražně, lidé si toho všímají. A místní tomu fandí!"
Stejně je na tom major Bílý; společným hlídkám nejen rozumí, ale je jejich velkým příznivcem a propagátorem. Šluknovský výběžek je po obou stranách hranice dost hustě obydlený. To je asi jeden z důvodů, proč se ilegální cestovatelé přes hranice tlačí právě sem - předpokládají, že na naší a hlavně na druhé straně hranic nebudou tak nápadní a snadněji se ztratí. Pokoušejí se o neoprávněný přechod individuálně, i když bezpečnější jsou samozřejmě přechody organizované. Převaděči jsou převážně Češi, ale také Albánci a občané ze zemí bývalé Jugoslávie, kteří teď bydlí u nás, zpravidla poblíž hranic. Němci se zapojují jen výjimečně, protože u nich jsou za to citelné tresty. Svou roli hrají taxikáři, kteří však nejsou nijak postižitelní. Je prakticky na denním pořádku, že taxík doveze několik cizinců doslova až k hranici, a tam je řidič vypustí, protože prý mu není nic do toho, kam jdou dál.
Loni a letos však došlo k jistému zlepšení, pokusů o nedovolený přechod hranic do Německa ubylo. Je to tím, že Slovenská republika velmi zkvalitnila opatření na svých hranicích s dalšími sousedy. Naše cizinecká a pohraniční policie pak působí i na dopravních trasách ve vnitrozemí České republiky a další běženci tak jsou zadrženi dřív, než se vůbec dostanou do bezprostřední blízkosti vnějších hranic vysněné Evropské unie.
Referát cizinecké a pohraniční policie (CPP) Rumburk obhospodařuje téměř devítikilometrový úsek státní hranice s Německem včetně několika hraničních přechodů - jsou to velký a moderní, teprve loni otevřený "kamionový" přechod Rumburk, který je mimořádně frekventovaný a kde je také sídlo referátu, hraniční přechody Jiříkov, Jindřichov a železniční přechod Rumburk-Ebersbach, kde je ovšem jen řídký provoz.
Právě na rumburském úseku letos 17. února vyrazily do terénu první česko-německé policejní hlídky, aby se k nim po třech týdnech připojily hlídky z ostatních referátů CPP v Šluknovském výběžku: Dolní Poustevny, Šluknova, Jiříkova a Varnsdorfu. Společné hlídky jsou tříčlenné. Probíhá to tak, že když hlídku vysílá (a tedy také instruuje) česká strana, jsou v ní dva čeští policisté s vozidlem a jeden policista německý - a naopak. Osm nebo dvanáct hodin hlídkují podél hranice, autem, pěšky, nebo formou pozorovací hlídky, kontrolují zájmové objekty a osoby až do hloubky pět kilometrů od hranic, na německé straně i dále. Jiným běžným úkolem může být kontrola demarkace, tedy vyznačení státní hranice hraničními kameny.
Zpočátku policisté společně tráví celou hlídku jenom na území vysílající strany, ale snahou je zorganizovat vše tak, aby se během hlídky pohybovali po obou stranách hranice. Samozřejmě nám hned přijde na mysl otázka, jak se členové hlídky mezi sebou dorozumívají. "Nemáme tu zásadní jazykové problémy," tvrdí celkem překvapivě major Bílý. "Třeba instruktáž na hlídku děláme výhradně česky, na druhé straně zase německy, ale tak, aby tomu pokud možno rozuměl i cizinec v hlídce. Musím říct, že naši policisté mají zájem, aby se domluvili. Snaží se, většinou chodí do jazykových kurzů a není jich málo, kteří už mají alespoň takové znalosti němčiny, že se dokáží s německými kolegy dorozumět. Na německé straně je to podobné, takže jazyková bariéra se postupně odbourává."
Zavedení společných hlídek předcházela řada poměrně složitých přípravných prací. Muselo se například zajistit proškolení českých i německých policistů z jakéhosi právního minima, aby každý věděl, co je na protější straně správné a možné například z hlediska použití zbraně, donucovacích prostředků, techniky a podobně. Podle mezinárodní dohody sice na straně toho kterého státu mají zakročovat "domácí" policisté, ale nelze stoprocentně vyloučit vznik nouzové situace, kdy to nebude možné. A připravit takový přehled nejdůležitějších právních předpisů platných v obou státech - nebo třeba vyřešit pojištění policistů při výkonu služby na cizím území - to všechno nebylo lehké. Už toto proškolení probíhalo na obou stranách z poloviny v češtině a z poloviny v němčině.
O zpracování a realizaci plánu vysílání společných hlídek v daném období se naši vedoucí referátů CPP domlouvají například s panem Schindlerem na inspektorátu BGS v Ebersbachu. Není to žádný problém, spojení normálně funguje, stačí zvednout telefon a zavolat do Německa nebo odtamtud sem. Obě strany ostatně předem důkladně ověřily možnosti spojení vozidlovými a přenosnými radiostanicemi, stejně jako mobilními telefony ze všech v úvahu přicházejících míst. Policisté si také připravili společné mapy jednotlivých úseků státní hranice.
"Já tady na mapě označím bod a napíšu třeba: sem bych potřeboval hlídku na 16. hodinu." Major Bílý uvádí příklad. "Obvykle se mi to za chvíli vrátí potvrzené od pana Schindlera, a tím jsme domluveni. Je to i otázka používání techniky. My zde zatím ještě nemáme termovizi, i když už to nebude dlouho trvat, ale Němci nás seznámili s jejich technikou a v podstatě ji můžeme používat. To je za snížené viditelnosti velký pomocník, nemluvě o tom, že na německé straně navíc mají snadněji dostupný vrtulník - i s termovizí - který tu může být za čtvrt hodiny...
Věřím, že se tahle spolupráce bude dál prohlubovat až do té míry, že budeme všechno dělat společně. A také věřím, že to tak bude pokračovat i za několik let, až už zdejší hranice nebude mít žádný skutečný význam a budeme zde ve vnitrozemí Unie."
Při naší návštěvě Šluknovského výběžku jsme zastihli v terénu hlídku vyslanou referátem CPP Jiříkov: se zeleným volkswagenem Transporter sloužili podpraporčíci Zdeněk Chlada s Josefem Novotným a policejní hauptmeister Reiner Lorenz. Sledovali úsek hranice probíhající mezi vilkami vzdálenými návzájem jenom na nějakých třicet metrů, kontrolovali provoz na turistické stezce, kde se hranice přechází téměř v samotném centru Jiříkova, podívali jsme se s nimi i na jeden z lesních úseků hranice.
Ale hlavně nás zajímala komunikace policistů navzájem i navenek. Josef Novotný se německy domluví a dál se v němčině zdokonaluje, Zdeněk Chlada přiznává, že je na tom hůř; do kurzu němčiny v pardubické policejní škole se teprve chystá. A Reiner Lorenz, který má "domovskou" služebnu na novém přechodu Neugersdorf - Rumburk, mluví česky jako německy. Naučil se to ve vojenské jazykové škole v Kolíně nad Rýnem.
Všichni tři policisté žijí v nejbližším okolí, i když Reiner Lorenz samozřejmě "na druhé straně". Zdejší kraj mají rádi, stejně jako svou práci, a ačkoliv jsme se jich ptali odděleně, všichni vidí v policejní službě svou životní perspektivu. Až odtud někdy zmizí česká i německá pohraniční policie, určitě se prý najde u policie jiná pracovní příležitost.
Připravené materiály a pomůcky, ale také první zkušenosti na státní hranici v Šluknovském výběžku teď budou využívány při organizování společného výkonu služby na česko-německé hranici v Krušných horách a ještě letos také na bavorském úseku společné hranice. Jde o převratnou novinku, která by mohla přinést mnoho užitku. Zatím se zdá, že byla dobře připravena a že dobře funguje. Ale Němci už prý zkoušeli něco podobného s Poláky, jenže jenom asi pět nebo šest měsíců a zatím se nepokračuje. Doufejme, že u nás se to bude vyvíjet líp.
Přemysl LIŠKA