POLICISTA  6/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

příloha


PROAKTIVNÍ
PŘÍSTUP POLICIE
k odhalování a vyšetřování případů
obchodování s lidmi
za účelem jejich sexuálního vykořisťování


Odbor prevence kriminality MV ČR uspořádal 23. - 24. ledna 2003 v Mariánských Lázních mezinárodní konferenci nazvanou "Proaktivní přístup policie k odhalování a vyšetřování případů obchodování s lidmi za účelem jejich sexuálního vykořisťování", která se konala v rámci projektu OSN "Prevence, potlačování a trestání obchodování s lidmi v České republice". Hlavním tématem konference bylo hledání souvislostí mezi zvýšením efektivity boje proti obchodování s lidmi a státní politikou ve vztahu k prostituci. Cílem konference analyzovat příčiny, které brání efektivnímu vyšetřování případů obchodování s lidmi (legislativní, institucionální, praktické apod.) a navrhnout opatření, která by vedla k odstranění těchto příčin. Jednání vycházelo z porovnání přístupů jednotlivých států zastoupených na konferenci a ze skutečnosti, do jaké míry tyto rozdílné přístupy ovlivňují práci policie na úseku odhalování a vyšetřování případů obchodování s lidmi.

Konference se zúčastnilo více než 60 domácích i zahraničních účastníků z řad policie, dalších orgánů činných v trestním řízení, různých resortů státní správy, nevládních a mezivládních organizací. Účastníci konference měli možnost vyslechnout vystoupení patnácti zahraničních expertů na problematiku obchodování s lidmi, kteří zde představili celou škálu názorů a přístupů k danému tématu.

Východiska konference byla definována následovně:

1. Regulování prostituce v ČR jako možný nástroj boje proti obchodování s lidmi za účelem jejich sexuálního zneužívání:

Práci Policie České republiky na úseku odhalování a vyšetřování případů obchodování s lidmi znesnadňuje skutečnost, že prostředí sex-businessu, ve kterém se oběti obchodování s lidmi nejčastěji vyskytují, je z velké části neprůhledné. Napomáhá tomu i aboliční přístup státu k prostituci, který prostituci neřeší a zaměřuje se pouze na postihování doprovodných jevů, jako jsou kuplířství, obchodování s lidmi za účelem jejich sexuálního vykořisťování a další návazná trestná činnost. Česká republika je vázána mezinárodní Úmluvou OSN o potlačování obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce druhých osob, která byla přijata v New Yorku dne 2. prosince 1949 a vstoupila pro Československou republiku v platnost dne 12. 6. 1958. Tato úmluva stanoví, že provozování prostituce lze tolerovat, nebo trestat, avšak nepřipouští jeho regulování. Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra usiluje o formulování opatření, která by vedla k eliminaci negativních jevů souvisejících s provozováním prostituce a o dosažení stavu, který existuje například v SRN, Rakousku nebo Nizozemsku. Regulování prostituce vnímáme jako prostředek posílení účinnosti boje proti obchodování s lidmi v ČR.

2. Limity práce policie vyplývající ze současné situace:

Ženy, které se staly oběťmi obchodování s lidmi, mají obvykle před policií strach, který je vyvolán špatnými zkušenostmi s policií v zemích původu a zastrašováním obětí ze strany překupníků. Proto se se neobracejí na policii s oznámením, že byly obchodovány. Ještě menší pravděpodobnost, že kontaktují policii, je v případě, jestliže nemají v pořádku cestovní doklady nebo upravený pobyt na území České republiky. V případě, že mají doklady v pořádku a nepáchají žádnou trestnou činnost, nemá naopak policie žádné nástroje k tomu, aby se hlouběji zabývala jejich činností a zkoumala, zda ji neprovádějí z donucení. Rovněž přístup policie do erotických salonů a nočních podniků je problematický. To vše nahrává obchodníkům s lidmi, kteří zneužívají postavení obětí i legislativního vakua v oblasti prostituce.

3. Budování důvěry a spolupráce mezi policií, dalšími orgány činnými v trestním řízení, nevládními a mezivládními organizacemi - nutný předpoklad efektivního boje proti obchodování s lidmi:

Policie musí při vyšetřování případů obchodování s lidmi intenzivně spolupracovat s dalšími orgány činnými v trestním řízení - se státními zástupci a soudci. Odhalení trestné činnosti obchodování s lidmi ještě neznamená, že pachatelé budou také usvědčeni a odsouzeni. Proaktivní přístup policie k vyšetřování případů obchodování s lidmi je nemyslitelný bez odstranění tradiční a pevně zakořeněné nedůvěry mezi policií a nevládními organizacemi a bez nastolení pravidel spolupráce mezi nimi. Obětem, které se rozhodnou vypovídat a přispívají k dopadení a usvědčení pachatelů, musí stát ve spolupráci s nevládními a mezivládními organizacemi zajistit ochranu a pomoc. Zároveň je třeba posilovat mezinárodní spolupráci všech organizací a institucí zapojených do vyšetřování případů obchodování s lid mi a pomoci jejich obětem.

Z výše uvedených východisek vycházelo i rozdělení jednotlivých příspěvků do tří tematických bloků. V příloze naleznete resumé všech vystoupení, která zazněla na konferenci.

PŘÍLOHA

Úvodní část
Mgr. Miloslav Koudelný - 1. náměstek ministra vnitra ČR

Obchodování s lidmi se vyznačuje potlačením všech základních lidských hodnot a kromě nucené prostituce na sebe váže závažnou trestnou činnost. Na sexuální zneužívání a prostituci se váže mravnostní, násilná i majetková kriminalita a nejrůznější formy organizovaného zločinu. Prostituci provází celá řada sociálních, zdravotních a bezpečnostních rizik. Prostituce produkuje obrovské finanční zisky, které slouží k financování dalších typů organizované trestné činnosti. Veřejně nabízená prostituce ochromuje normální život občanů některých měst, má nepříznivý vliv na veřejný pořádek a na mravní výchovu dětí a mládeže. Během posledních 12 let nabyla prostituce v České republice v některých oblastech státu nezanedbatelných rozměrů. Ministerstvo vnitra se zabývá zejména kriminalitou související s prostitucí a obchodováním se ženami a dětmi. Výsledkem jeho práce bylo zpracování několika materiálů pro jednání vlády, z nichž vyplynula potřeba zásadním způsobem změnit postoj státní administrativy nejen k problémům, které prostituci provázejí, ale i k podnikání v oblasti sexuálních služeb a k prostituci jako takové. Některé problémy sice lze řešit dílčími opatřeními, účinné řešení neustále se zhoršující situace v oblasti prostituce v České republice je však pravděpodobně možné spíše za předpokladu přijetí speciálního zákona, jehož prostřednictvím bude možné prostituci regulovat.

Plk. JUDr. Petr Želásko - ředitel ÚSKPV

Oblasti činnosti organizovaného zločinu se v různých zemích téměř unifikovaly. Vedle obchodu s drogami a zbraněmi, padělatelství apod. působí organizovaný zločin v oblasti vymáhání výpalného, obchodu s lidmi, prostituce a převaděčství. Kriminality se mění podle požadavků trhu, protože prvořadým cílem organizovaného zločinu je zisk. Boj s organizovaným zločinem je a bude nikdy nekončící proces. Úspěšnost policejní práce, ale i všech subjektů podílejících se na řešení problémů spojených s organizovaným zločinem je a bude závislá na aktivním a tvořivém přístupu. Problematika prostituce a obchodování s lidmi je jedním z projevů organizovaného zločinu. Podmínkou úspěšného boje je komplexní mezinárodní přístup v zemích původu, tranzitu i určení. Tento boj musí zahrnovat prevenci, postih pachatelů a ochranu obětí. Policie prostřednictvím svých specializovaných útvarů je schopna pronikat do zájmového prostředí, je schopna monitorovat zločinecká uskupení, zjišťovat trestnou činnost organizovaného charakteru a její pachatele, prokázat jim jejich podíl na spáchané trestné činnosti a předat je k odpovědnosti. Policie však působí jako jedno z ozubených kol v celém systému zákonodárství, práce orgánů činných v trestním řízení, státního aparátu, nevládních a mezinárodních organizací i samotných občanů.

Kristiina Kangaspunta - OSN

Česká republika je často na fórech OSN uváděna jako příklad úspěšných snah o boj proti obchodování s lidmi. Již dlouhou dobu zde existuje specializovaný policejní útvar pro boj proti organizovanému zločinu, jehož jeden úsek se zabývá přímo bojem proti obchodování s lidmi. Rovněž ministerstvo vnitra velmi aktivně přistupuje k řešení problémů souvisejících s obchodováním s lidmi. Konference je součástí velkého projektu, který si klade za cíl vytvoření modelu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi, do kterého budou zapojeny nevládní a mezivládní organizace. Dalším důležitým výstupem projektu bude vytvoření databáze, která bude napomáhat vyšetřování případů obchodování s lidmi. Projekt se zaměří také na analýzu legislativy z pohledu její kompatibility s články Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi (OSN, Palermo - 2000). OSN předpokládá, že tento projekt by mohl později sloužit jako vzorový projekt pro další země.

Hlavní referát

Mgr. Jitka Gjuričová - ředitelka odboru
prevence kriminality Ministerstva vnitra

Prevence kriminality se v novém pojetí stále více zaměřuje na oblasti, které mají sociální aspekt. Ministerstvo vnitra se problematikou obchodování s lidmi, prostituce a komerčního sexuálního zneužívání dětí zabývá celou řadu let, prakticky již od roku 1993. Hlavním výstupem činnosti ministerstva jsou vládní materiály. Díky analýzám, ze kterých vládní materiály vycházejí, máme důkladnou znalost situace v ČR a v jejích příhraničních oblastech. Česká republika má specifické postavení jako malá země ve středu Evropy sevřená dvěma světy. Dalším specifikem této lokality je, že se zde všichni domluví rusky, což je výhodou pro ruskojazyčné kriminální skupiny, které se tu dobře domluví. Dalším specifikem je naše hranice s SRN a Rakouskem, což jsou ekonomicky silné země, ve kterých se tradičně velmi liberálně pohlíží na využívání sexuálních služeb. Rozvoji kriminality a sociálně patologických jevů v českém pohraničí přispívá i to, že je zde ekonomicky horší situace než v centrálních oblastech země. Česká republika má velký problém s obchodováním se ženami i obrovským rozmachem prostituce po roce 1990. Trápí nás hlavně pouliční prostituce. Je to prostředí, kde se dobře daří obchodu s lidmi. Zločinecké skupiny se snaží zajistit klientům maximální nabídku. Stát se naopak snaží stanovit jasná pravidla, usiluje o to, aby oddělil prostituci dobrovolnou od nucené, od obchodu s lidmi a organizované kriminality. Není to lehký úkol. Prostituce je tradičně vnímána jako něco nemravného a každý subjekt zabývající se úpravou prostituce musí mít nutně obavy, že může vzniknout dojem, že prostituci vlastně akceptuje. Vítáme proto přijetí Úmluvy OSN o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a doprovodného Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi. Tyto materiály nám poskytují jasné definice obchodování s lidmi, o které se můžeme opřít ve své práci.

1. tematický blok: vztah státní politiky k prostituci, nucené prostituci a obchodování s lidmi - domácí a zahraniční zkušenosti

Prof. JUDr. Pavel Šturma - Právnická fakulta
Univerzity Karlovy

Při úvahách o regulaci prostituce v České republice je třeba vzít v úvahu, že Česká republika je vázána mezinárodními závazky. Je to především Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, která byla přijata VS OSN v roce 1949 a otevřena k podpisu státům v roce 1950. Mezinárodní právo stejně jako každé jiné právo má sloužit společenským cílům a nelze je abstrahovat od konkrétní situace. Úmluva z roku 1950 byla přijímána za jinými účely a v jiné situaci než Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a doprovodný Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi z roku 2000. Bylo upuštěno od nerealistických snah o odstranění prostituce a úsilí je věnováno potlačení nejzávažnějších průvodních jevů, jako je obchodování s lidmi. Tradiční kuplířství tehdy představovalo lokální aktivitu jednotlivců, dnes jde o sféru organizovaného zločinu spojenou s pohybem osob přes hranice států. Dnes akcent nestojí na boji proti zneužívání prostituce, ale na nutnosti jednotného přístupu k obchodování s lidmi v zemích původu, tranzitu a místa určení. Tento jednotný přístup se musí projevit v prevenci, postihu pachatelů i ochraně obětí, včetně ochrany jejich lidských práv. Protokol z roku 2000 není lidsko-právním dokumentem, jde o instrument trestního práva, ale je zde kladen velký důraz na ochranu a pomoc obětem. Otázka dnes stojí, jak postupovat v situaci, kdy je stát stále vázán úmluvou z roku 1950, přičemž panuje názor, že závazky z ní plynoucí jsou pro něj brzdou při tvorbě vnitrostátních právních norem. Přitom stát podepsal a připravuje ratifikaci Protokolu z roku 2000, který upravuje stejnou oblast, ale efektivněji a ze soudobého hlediska. Stát, který chce respektovat mezinárodní závazky, nemůže přijmout vnitrostátní úpravu, která by byla v rozporu s mezinárodními závazky, i když jsou zastaralé. Nabízí se zde několik možných řešení. Jako nejschůdnější se jeví vypovězení Úmluvy z roku 1950 za podmínek tam uvedených (výpovědní lhůta 1 rok). Další možné řešení je podepsat a ratifikovat Úmluvu a Protokol z roku 2000 a poté, co bude dosaženo minimálního počtu předepsaných ratifikací, by bylo možné přistoupit k problému tak, že jde o mezinárodní smlouvu, která upravuje stejný předmět jako Úmluva z roku 1950 a bude tudíž přednostně aplikována. Tento postup je technicky poměrně náročný. Všechny tyto otázky je třeba diskutovat a řešit v souběhu s přípravou nové vnitrostátní úpravy boje proti obchodování s lidmi, případně regulace prostituce.

PhDr. Ivana Trávníčková, CSc. - Institut
pro kriminologii a sociální prevenci

V roce 1995 bylo v rámci grantového programu zpracováno výzkumné šetření mapující průběh organizování prostituce českých žen a kořistění z prostituce. Prostituce ve svém kvantitativním a kvalitativním vývoji velice citlivě reaguje na různé změny v životě společnosti, je jevem dynamickým a snadno se modifikujícím. V občanském soužití působí prostituce značné potíže. Kromě narušování mravnosti a veřejného pořádku je spojena i s šířením pohlavních chorob. Děti, které se prostitutkám rodí, jsou často odkládány do dětských domovů. Mezi aspekty, které výrazně napomohly současné explozi prostituce, patří otevření hranic a nízký kurz české koruny umožňující rozvoj sex-turismu nejen v Praze a městech s velkým cizineckým ruchem, ale i v příhraničních oblastech, zejména s SRN. Trestní zákon v současném znění pojem prostituce nedefinuje, neboť provozování prostituce není kriminálním deliktem. Pouze ustanovení trestného činu kuplířství a trestného činu obchodování s lidmi existenci prostituce přiznávají, aniž ji jakkoliv vymezují. Trestná činnost vázaná na prostituci je velmi pestrá. Trestní zákon stanoví trestní odpovědnost a sankce za kuplířství, ohrožování mravní výchovy mládeže, ohrožování pohlavní nemocí, ohrožování osobní svobody, zavlečení do ciziny, znásilnění, pohlavní zneužívání a obchodování s lidmi. Některé negativní jevy související s prostitucí lze stíhat podle ustanovení zákona o přestupcích. Převážná část žen a dívek provádí prostituci dobrovolně. Pro vysoké zisky, jež lze na základě prostituce nabýt, přibývá dívek, které jsou k prostituci alespoň zpočátku přinuceny. Jsou zneužívány k tomu, aby živily své ochránce - pasáky poskytováním sexuálních služeb za úplatu. Jedna osoba může organizovat kuplířství i pro více žen. Organizátory jsou zahraniční skupiny z bývalé Jugoslávie, SRN, Ukrajiny, Polska a Ruska. Spolupracovníky nebo i organizátory mohou být i Češi. Místem určení je především SRN, Itálie, Francie a Nizozemsko. Prokazování organizované prostituce je v právní rovině zdlouhavé, obtížné a podle platné legislativy i značně problematické.

Mgr. Marcel Wohlgemuth - odbor bezpečnostní politiky MV

Česká republika Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště ženami a dětmi podepsala 10. prosince 2002. V současné době je zpracováván návrh na jeho ratifikaci. Protokol lze v zásadě rozdělit do čtyř oblastí. Oblast represivní zavazuje smluvní státy kriminalizovat obchodování s lidmi, zavedení trestního postihu pro spolupachatele, organizátory a návodce, včetně osob, které se o takové jednání pokusí. Humanitární dimenze Protokolu je vyjádřena v ustanoveních upravujících systém ochrany oběti. Signatářské země musí zavést příslušná legislativní či jiná opatření, jimiž umožní obětem být náležitě informovány o svém právním postavení v průběhu trestního či správního řízení. Současně je zde stanovena povinnost pomoci obětem v prosazování a hájení jejich zájmů v příslušném stadiu trestního řízení, včetně zavedení opatření, jimiž by v odůvodněných případech bylo umožněno obětem získat náhradu škody, kterou utrpěly. Smluvní státy jsou povinny zvážit zavedení opatření k zajištění fyzického a psychosociálního zotavení oběti. Konkrétně se jedná o nabídku vhodného ubytování, zdravotní a materiální pomoci, příležitosti k zaměstnání či vzdělání. Protokol doporučuje smluvním státům v odůvodněných případech umožnit ať již dočasný, nebo trvalý pobyt obětí na svém území. Takovým důvodem může být např. ochota oběti svědčit proti obchodníkům v trestním řízení. K oblasti ochrany patří i ustanovení o repatriaci obětí obchodování. Protokol v tomto ohledu naléhá na smluvní státy, aby tato repatriace byla pokud možno dobrovolná a v rámci její realizace byl brán ohled na bezpečnost oběti. Neméně důležitou součástí Protokolu je oblast prevence. Smluvní státy jsou zde vyzvány k vytvoření celkové politiky a programů směřujících k předcházení obchodování s lidmi a k ochraně obětí ve smyslu jejich opakovaného zotročování. V rámci preventivních aktivit mají být organizovány různé informační a mediální kampaně, které mají širokou veřejnost upozorňovat na nebezpečí tohoto fenoménu. Velký důraz je rovněž kladen na prohlubování spolupráce státních institucí s nevládními organizacemi zabývajícími se touto problematikou. Oblast prevence se prolíná s oblastí mezinárodní spolupráce, co se týče výměny informací mezi příslušnými orgány smluvních států. Jedná se o informace týkající se pachatelů i obětí obchodování. Velká pozornost je věnována rovněž opatření na hranicích, která mají směřovat k posílení pohraniční kontroly a zabránění komerčním dopravcům podílet se na obchodování s lidmi. Základní charakteristikou Protokolu je jeho komplexní přístup k problematice novodobého otrokářství, včetně vyváženosti represivní části a části zabývající se lidskými právy.

Dr. Robert Oberloher - UNICRI
(Výzkumný institut OSN v Turíně)

Zdůraznil nutnost vyváženého přístupu k prevenci a represi a nutnosti harmonizace přístupů jednotlivých států. Nedostatečně harmonizovaný postup vychází z národních tradic a zájmů jednotlivých zemí a ze skutečnosti, že příčiny obchodování s lidmi se mohou podle místa a času měnit. Konkrétní strategie proto musí brát zřetel na takové faktory, jako je nezaměstnanost, diskriminace žen, jejich sociální zranitelnost, ale i málo efektivní vyšetřování a postup policie, korupce ve státní správě, poptávka po nelegální práci (včetně prostituce) apod. Přístup státní politiky k otázce prostituce se v poslední době ubírá dvěma směry. Jedná se z jedné strany o abolici nebo přímo represi a z druhé strany o liberální model legalizace a regulace. Skandinávské země prosazují model represe zaměřený především na klienty. Nizozemsko, Rakousko a SRN naopak vsadily na legalizaci, kontrolu a regulaci prostituce. Obě cesty jsou zajímavé. Někteří experti však na skandinávském modelu kritizují nerozlišení mezi nucenou a dobrovolnou prostitucí. Na druhou stranu ani samotná legalizace a regulace patrně problém nevyřeší. Vytvoření příslušné legislativy je jedna věc, ale musíme mít na paměti i to, že ne všechny kriminální živly se stanou počestnými občany platícími daně a respektujícími nové zákony. Rozhodně to nebudou ani ti klienti, kteří se specializují na nezletilé nebo cizinky. Organizovaný zločin se zaměřuje na nabízení takového ilegálního zboží a takových služeb, po kterých je poptávka a které jim slibují velké zisky. Tuto temnou stránku obchodování s lidmi patrně legalizace prostituce nevyřeší. Nelze v této fázi jednoduše říci, který model je úspěšnější. Itálie si zvolila cestu, která se nachází někde mezi dvěma výše uvedenými přístupy. V Itálii byla znovu zavedena legalizace a regulace prostituce ve veřejných domech, zatímco pouliční prostituce je trestná a postihováni jsou rovněž její klienti. Ať si zvolíme jakoukoliv cestu, reakce kriminálního prostředí bude rychlá. Bude se snažit přizpůsobit novým podmínkám.

Maria-Grazia Giammarinaro - Itálie - expertka
Rady Evropy

Vztah mezi bojem proti obchodování s lidmi a legislativou upravující prostituci je složitý. Podle definicí obsažených v mezinárodních dokumentech je třeba jasně odlišovat prostitucia obchodování s lidmi. Obchodování s dospělými lidmi v sobě vždy obsahuje prvek násilí, nátlaku nebo podvodu nebo zneužití moci či postavení. Dobrovolná prostituce proto stojí mimo rámec boje proti obchodování s lidmi. Ne každá právní úprava prostituce prospívá boji proti obchodování s lidmi. Kriminalizace prostituce je například velkou překážkou efektivního boje proti obchodování s lidmi. Kriminalizovaná osoba nebude spolupracovat s policií. Co se týká abolice a regulace prostituce, je třeba velmi pečlivě analyzovat, jaký mají vliv na boj proti obchodování s lidmi. Přístup Itálie vychází z abolice a v jeho rámci se vede poměrně úspěšný boj proti obchodování s lidmi. Regulace i legalizace prostituce v sobě skrývají řadu podnětů. Úmluva OSN z roku 1950 vyjadřující se k prostituci je z dnešního hlediska opravdu zastaralá. Je třeba o ní diskutovat z dnešního hlediska. Riziko vidím v tom, že proces reforem ve směru regulace může mít regresivní účinek. Regulace nemusí znamenat pokrok, nemusí znamenat nic než větší tlak na ženy a kontrolu nad nimi. Ženy ve veřejných domech (regulovaných či neregulovaných) se mohou nacházet v postavení otrokyň. Něco jiného je legalizace prostituce, která vychází z genderového pojetí a počítá s uznáním lidských práv žen pracujících ve veřejných domech. Italský přístup k obchodování s lidmi klade akcent na oběť. Vychází z toho, že pomoc a ochranu obětem je nutné poskytovat bez jakýchkoliv podmínek, a to přinejmenším v první fázi. Jde o to dát oběti čas, aby se vzpamatovala z traumatu a rozhodla se, jak bude dál postupovat. Tento postup je zakotven v italském imigračním zákoně, který umožňuje povolit krátkodobý pobyt na základě sociální ochrany. Definice oběti v italském pojetí nevychází z trestního zákona. Oběť definují dva aspekty:

1. to, že byla vystavena násilí nebo těžkému vykořisťování,

2. to, že je ohrožena její bezpečnost, protože vypovídá při trestním řízení nebo se pokouší uniknout z prostředí vykořisťování a násilí. To znamená, že oběť nemusí okamžitě spolupracovat s policií, aby získala povolení pobytu nebo účast na programu sociální pomoci. Stačí když se obrátí na nevládní organizaci a požádá o pomoc. Je jí poskytnuto ubytování v azylovém zařízení a nevládní organizace jejím jménem požádá o povolení pobytu. Policie pak prověří, zda jde skutečně o oběť obchodování s lidmi. Jde o proces budování důvěry mezi policií a nevládními organizacemi. Pokud policie shledá důvody, na jejichž základě lze oběti poskytnout sociální ochranu, je jí povolen pobyt na dobu 6 měsíců, které lze prodloužit na jeden rok nebo i déle (pokud trestní řízení stále trvá). V době dočasného pobytu může oběť pracovat, a pokud povolení pobytu vyprší a oběť má práci, může získat i trvalý pobyt. Programu se doposud zúčastnilo 1755 osob, 1148 jich požádalo o trvalý pobyt a asi 100 jich trvalý pobyt dostalo. Je financován ze státního rozpočtu a částečně z rozpočtu místní samosprávy.

Michael Merker - Delegace Evropské komise

Evropská komise společně s dalšími evropskými institucemi se již několik let intenzivně věnuje problematice obchodování s lidmi. Na základě smluvního rámce mezinárodních právních dokumentů byla přijata celá řada opatření. Rada schválila několik programů (STOP, STOP II, DAPHNE a AGIS) a důležitých právních nástrojů jako "Rámcové rozhodnutí o boji proti obchodování s lidmi ("Framework decision on combating trafficking in human beings"). Tento materiál byl přijat v červenci 2002. V současné době Rada a Evropský parlament projednávají návrh Směrnice rady o krátkodobém pobytu obětí, které se staly ilegálními migranty nebo byly obchodovány a které spolupracují s příslušnými orgány. Evropská komise byla společně s IOM organizátorem Evropské konference o prevenci a boji proti obchodování s lidmi - globální výzvě pro 21. století, která se konala v termínu 18. - 20. září 2002 v Bruselu. Zde přijatá Bruselská deklarace vyzývající k dalšímu koordinovanému postupu je konkrétním výstupem ale i důležitým mezníkem mezinárodního společenství v boji proti obchodování s lidmi. Komise zřizuje expertní skupinu k prosazení a realizaci konkrétních opatření a standard navržených v Bruselské deklaraci. K obchodování s lidmi je třeba přistupovat komplexně. Je třeba se zabývat lidmi, kteří provádějí nábor, přepravci, přímými vykořisťovateli, zprostředkovateli i klienty. Takový přístup vyžaduje spolupráci na národní i mezinárodní úrovni. Obchodování s lidmi představuje útok na lidskou důstojnost. V Chartě základních práv EU je zakotveno, že nikdo nesmí být držen v otroctví nebo v podmínkách nucené práce. Obchodování s lidmi je zde výslovně zakázáno. Evropská komise dělá vše pro to, aby politická vůle byla přenesena do praxe.

Závěry 1. tematického bloku

Mgr. David Mošna - odbor prevence kriminality MV

Je nutné striktně odlišovat dobrovolnou prostituci, jakožto svobodné rozhodnutí vydělávat si na živobytí svým vlastním tělem, a nucenou prostituci, jakožto důsledek obchodování s lidmi, kterou nelze za žádných okolností tolerovat. Obětem nucené prostituce je zapotřebí pomáhat vymanit se z područí tohoto druhu otroctví. Pachatele obchodování s lidmi je třeba trestat dle norem trestního práva. Dobrovolnou prostituci nelze řešit represivně, zakázat ji a trestat výkon její činnosti - takový způsob nevede nikdy k jejímu vymýcení ani snížení nabídky nebo poptávky po této službě. Současný aboliční systém, kdy je dobrovolná prostituce státem trpěna, ale nijak neregulována, je neudržitelný, i na neregulovanou dobrovolnou prostituci se nabalují prvky organizovaného zločinu a kriminalita spojená s kuplířstvím, krádežemi, vydíráním atp. Dobrovolnou prostituci lze upravit zákonem, ve kterém se stanoví mantinely jejího provozování, tzn. místa provozování, zdravotní dohled, otázky zdanění výkonu činnosti atp.

2. tematický blok: dopady státní politiky vůči prostituci na práci orgánů činných v trestním řízení - domácí a zahraniční zkušenosti

Plk. JUDr. Petr Želásko - Úřad Služby kriminální
policie a vyšetřování PČR

Změna společensko-politické situace po roce 1989 umožnila prostituci "zabydlet se" ve společenském životě a stát se bez jakékoliv regulace určitým prvkem, který většinu společnosti obtěžuje. Nikdo nepochybuje, že prostituce buď přímo sama, nebo svým prostřednictvím provokuje trestnou činnost. V průběhu posledních let došlo u prostituce k výraznému nárůstu u silniční formy ve srovnání s pouliční (městskou) prostitucí. Rozhodujícím činitelem se stal zájem o laciný sex poskytovaný českými - převážně romskými - dívkami. Postupně byly romské dívky doplňovány i neromskými prostitutkami cizokrajného původu (Ukrajinky, Rusky, Polky, Bulharky) a vytvářely se gangy, které si provozování prostituce v určitých oblastech monopolizují. Původní "domácí uskupení pasáků" vystřídaly skupiny organizovaného zločinu ze zemí bývalého východního bloku - Bulhaři, Ukrajinci, Rusové. Mezi nejzatíženější oblasti již tradičně patří velká města a příhraniční oblasti, zejména s SRN a Rakouskem. Nezřídka je policie osočována z nečinnosti při postihu prostitutek, které postávají podél hlavních silničních tahů. Čas od času se rozvine kampaň za vyčistění měst od prostitutek, hledají se vhodné prostory, ale konečný efekt se neprojeví resp. pouze dočasně. A zřejmě se neprojeví do té doby, dokud se na prostituci bude pohlížet jako na problém místní samosprávy a samospráva bude ponechána, aby více či méně zdařilým způsobem tento "místní problém" regulovala. Rozhodující úkol policie je, aby zajistila dodržování zákonů a vyhlášek, které byly přijaty příslušnými zastupitelskými sbory. Tudíž jí nepřísluší řešit a rozhodovat morální a etické normy chování. Policii jde o to, aby se jí dostalo takových zmocnění, která by byla v souladu se zákony upravujícími tuto problematiku. Řešení problému postávání stále stejných prostitutek stále se opakujícími se kontrolami za účelem zjištění jejich totožnosti nebo umístěním omezující dopravní značky pro zájemce nic nevyřeší. Stejně tak pokus o vytlačení prostitutek za hranice města nemělo dlouhou životnost. Prostituce se stala činností nepovolenou, ale není ani výslovně zakázána. Policie i při snaze o řešení prostituce jako takové narážela a naráží na legislativní vakuum. Proto úprava prostituce do podoby zákona je více než žádoucí. Je výhodnější ji právně vymezit a regulovat preventivními i represivními opatřeními a současně postihovat všechny další nežádoucí projevy, ať již jde o nucení k provozování prostituce, problém prostituce dětí nebo mravnostní trestnou činnost šířenou Internetem.

Kpt. Libor Kousal - Útvar pro odhalování
organizovaného zločinu SKPV PČR

ÚOOZ se zabývá případy, kdy se jedná o vývoz žen z České republiky nebo jejich dovoz do ČR a jejich následné umísťování do nočních podniků. Problematika pouliční prostituce, kuplířství, spadá do věcné příslušnosti krajských, resp. okresních SKPV. Většina organizovaných skupin, které řídí mezinárodní obchod se ženami, je složena ze státních příslušníků zemí bývalého SSSR. Samotné špičky jsou v zemích původu, kam také směřují finanční transfery. Menší část nočních podniků je kontrolována asijskými zločineckými organizacemi, především čínskými a vietnamskými. V případech, kdy v uvedených klubech podnikne policie zákrok proti obchodníkům se ženami, dívky v poslední době odmítají spolupracovat s policií a tvrdí, že jsou buď turistky, nebo jsou v podniku zaměstnány jako barmanky nebo tanečnice. Jedním z důvodů, proč dívky odmítají sdělit pravý důvod svého pobytu v klubu, je ten, že organizace má detailní informace o rodině dívky, místě pobytu a nezřídka je jí vyhrožováno, že v případě spolupráce s policií bude ublíženo jejím blízkým nebo rodinným příslušníkům. Pokud se týká vývozu dívek a žen z České republiky do zahraničí za účelem prostituce, jedná se především o české státní příslušnice, které jsou například náborovány pod záminkou snadného výdělku různými podvodnými agenturami. V těchto případech jsou dívky k prostituci nuceny hrubým fyzickým násilím, nebo je jim vyhrožováno i smrtí. ÚOOZ okamžitě kontaktuje místní policejní orgány, případně pracovníky zahraničního zastupitelství ČR, s žádostí o osvobození dívky a následně koordinuje její návrat do ČR. Organizovaná prostituce je v České republice závažným problémem. V celé České republice je dle neoficiálních statistik více než 900 nočních podniků, ve kterých jsou v největší míře zastoupeny dívky a ženy z Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Moldávie, Rumunska, Slovenska, Vietnamu a Číny. Domníváme se, že jedním z hlavních problémů je neexistence zákona o prostituci. V České republice není ani zakázána, ani povolena. Domníváme se, že zákonné ustanovení upravující tento problém by nejen stanovilo jasná pravidla pro provozování prostituce, ale dalo by i jistou možnost dostat částečně tento problém pod kontrolu oficiálních institucí.

Plk. JUDr. Milan Babičík - Oblastní ředitelství
Služby cizinecké a pohraniční policie v Ústí nad Labem

Nelegální migrace a převaděčství představuje bezpečnostní riziko. Převaděčství je forma organizovaného zločinu s mezinárodním prvkem. Česká republika leží ve středu Evropy a vzhledem ke své geografické poloze se stala křižovatkou cest a směrů nelegální migrace a obchodu s lidmi. Situaci v Evropě od roku 1996 lze z hlediska projevů migrace charakterizovat mírnějším, ale stálým přílivem ekonomických migrantů, rozmachem činnosti převaděčských sítí a obchodu s lidmi a zneužíváním azylového řízení pro získání pobytu v cílové zemi. Z hlediska organizování nelegální migrace lze celou problematiku dělit na Asii, Blízký a Střední východ a státy bývalého SSSR. Na nelegální migraci se podílí významně čínská a vietnamská komunita. V současné době se v ČR zdržuje více než 4000 registrovaných usedlých Číňanů a bylo založeno více než 1000 registrovaných společností, které se podle zjištěných poznatků podstatnou měrou podílejí na nelegální migraci. Objekty získané těmito usedlíky na našem území slouží jako opěrné body pro čínské zločinecké organizace a díky značnému kapitálu čínských obchodních subjektů dochází k vytvoření velké převaděčské sítě, do které jsou zapojeni i čeští občané a Vietnamci. Skupiny migrantů se do ČR dostávají buď legálně přes letiště v Praze, nebo nelegálně (pěšky s převaděčem nebo v kamionech či cisternách) přes hranice se Slovenskem, SRN nebo Rakouskem. Samostatným subjektem v nelegální migraci je vietnamská komunita, která se zde asimilovala již v době před rokem 1989. Jedná se o nejsilnější komunitu cizinců v ČR s vazbami do Vietnamu i na Vietnamce v zemích EU. Migraci si Vietnamci organizují sami, migranty si mezi sebou předávají jednotlivé skupiny převaděčů. Strategickým záměrem vietnamských skupin je ovládnout příhraniční města a obce, kde jsou umístěny hraniční přechody do SRN a Rakouska, monitorování činnosti pohraniční a cizinecké policie a využití těchto znalostí pro nelegální překonávání státní hranice. Na přelomu roku 2001 - 2002 došlo k nárůstu ekonomické migrace ze zemí bývalého SSSR (Ruská federace, Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko). Moldavané přijíždějí na turistická víza, během pobytu se snaží o nelegální přechod do SRN, po zadržení na území SRN a vrácení do ČR požádají o azyl a v době azylového řízení se dále pokoušejí o nelegální přechod do SRN. Ve struktuře převaděčských skupin stojí Češi na nižších stupíncích hierarchie - poskytují převážně servisní služby.

JUDr. Jarmila Ošlejšková
- Nejvyšší státní zastupitelství

Obchodování s lidmi je spojováno zejména s prostitucí, což sice nepostihuje zcela tuto problematiku, nicméně je dosud asi nejrozšířenější formou této trestné činnosti v našich podmínkách. Samotné provozování prostituce v České republice není trestné, byť od roku 1990 se vedou diskuse o tom, jak tento jev právně upravit. Zájem na tom mají především starostové měst a obcí, kde je prostituce zaznamenávána nejvíce. V ČR se prostituce objevila nejdříve na ulicích, kde byla předmětem nepříliš úspěšných policejních kontrol. V současné době se prostituce nejčastěji provozuje v hotelích, penzionech, soukromých domech a bytech, ale i na ulicích. Prostituce v hotelích je dobře organizovaná a její odhalení je náročné. Klienti prostitutek jsou se službami spokojeni a nemají důvod organizátory usvědčovat, prostitutky z obav před šéfem tvrdí, že jde o náhodnou známost. Úspěch mají policisté tam, kde se vyjádří prostitutka, která byla k prostituci přinucena a která má zájem na potrestání kuplířů. Výraznějším problémem se stává dětská prostituce. Ve druhé polovině 90. let začalo být upozorňováno na nový fenomén, a to že věková kategorie nezletilých osob se stává poškozenými z vlastní vůle. Děje se tak zejména v souvislosti s různými druhy tzv. sexuální turistiky do České republiky, resp. i vývozem jejích produktů do zahraničí. Pokud jde o rodinné prostředí, v němž žijí tito "poškození", bylo zjištěno, že část rodičů o těchto aktivitách svých dětí nejen věděla, ale je i kryla, a není vyloučeno, že na nich i profitovala. Trestní postih cizích státních příslušníků v ČR se realizuje zejména tehdy, byl-li pachatel při páchání trestného činu spojeného s dětskou prostitucí zadržen a vzat do vazby na území ČR. V současné době probíhá vyhodnocování pozitiv a negativ novely trestního řádu uskutečněné zákonem č. 265/2001 Sb., která rozšířila značným způsobem práva poškozených v trestním řízení, tedy těch obětí. Zmíněná novela umožňuje každému právní pomoci advokáta při podání vysvětlení. Podstatným právem je úprava nároku na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu. Poškozenému se tak velmi rozšiřují možnosti pro uplatnění jeho práv, ale i jeho ochranu v trestním řízení. Nelze nepřipomenout v této souvislosti zákon č. 137/2001 Sb. o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, který upravuje poskytování pomoci osobám, jimž v souvislosti s trestním řízením hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Domníváme se, že u obětí obchodování s lidmi by citovaný zákon mohl nalézt uplatnění a oběti této trestné činnosti požadované ochrany. Dalším pozitivem novely trestního řádu je rozšíření možnosti opravných prostředků do rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Dalším posunem vpřed - ve smyslu zákona č. 209/1997 Sb. - je poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. Pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace oběti, což rovněž nemusí být při posuzované trestné činnosti výjimkou. Pomoc poskytuje stát prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti. Je nutno dodat, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny poskytnout oběti poučení o podmínkách, kdy lze o poskytnutí pomoci žádat.

Kpt. Marián Dinga - Policajný zbor
Slovenské republiky

Prostituce je na Slovensku nejvýrazněji zastoupena v Bratislavě. Z centra prostitutky vytlačily kontroly pořádkové a městské policie do okrajových částí města. Jedná se převážně o ženy a dívky starší 15 let, závislé na drogách a pocházející z romské komunity. Silniční prostituce se vyskytuje v západní části Slovenska na dálničních tazích. Na Slovensku je přibližně 70 erotických masážních salonů, kde se kromě oficiálních služeb provozuje i prostituce. Pracují zde Slovenky, Ukrajinky, Rusky, Bulharky. Připravuje se otevření salonu, kde budou pracovat ženy z Thajska. Většinou sem cizinky přicházejí dobrovolně vedeny špatnou ekonomickou situací v zemi původu. Slovenské prostitutky jezdí nabízet své služby do Vídně a do Grazu. Sexuální turisté z Rakouska zase dojíždějí za těmito službami na Slovensko, kde jsou daleko nižší ceny než v Rakousku. Slovenská policie má k dispozici údaje o Slovenkách, které se staly oběťmi obchodování v ČR, Rakousku, SRN, Nizozemsku, Anglii, Itálii a v poslední době rovněž ve Španělsku. Obchodované ženy jsou často pod vlivem drog a odmítají svědčit i z toho důvodu, že by přišly o pravidelný přísun drogy. Bojem proti obchodování s lidmi se na Slovensku zabývá oddělení pro odhalování obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování, které je součástí úřadu organizovaného zločinu. Toto oddělení vzniklo 1. 6. 2002 a má 6 pracovníků s celostátní působností. V roce 2002 bylo úspěšně realizováno 16 případů obchodování s lidmi z celkového počtu 17 zjištěných případů. Byla uzavřena dohoda o spolupráci s občanským sdružením Unie Daphne.

Wolfgang Hohler-Brockmann - styčný důstojník BGS
BRD (Bundesgrenzchutz) v Praze

V roce 2001 bylo vedeno 273 vyšetřování v souvislosti s obchodováním s lidmi, což bylo o 15 procent méně než v předchozím roce. Bylo zjištěno 987 obětí, což bylo o 6,6 procenta více než v předchozím roce. Oběťmi byly skoro výlučně ženy ve věku 15 - 30 let z Běloruska, Ukrajiny, Lotyšska, Polska, Ruska a Litvy. V roce 2002 bylo registrováno 747 osob podezřelých z páchání této trestné činnosti, z nichž bylo nejvíce německých občanů (299). Počet podezřelých tureckých pachatelů klesá, ale naopak stoupá počet podezřelých pachatelů ze zemí střední a východní Evropy. V průběhu vyšetřování 32 případů (z celkového počtu 273) byl zabaven majetek v hodnotě 5 695 029 EURO. Podle údajů BKA (Bundeskriminalamt) více než 50 procent obětí bylo převezeno přes hranice SRN nelegálně - hlavně v autobusech, vlacích nebo osobních autech. Při hraniční kontrole není snadné rozpoznat, že žena jede do SRN za účelem prostituce, nebo zda bude k prostituci za několik dnů přinucena. Jede třeba navštívit známého, kterého potkala na diskotéce ve Varšavě. BKA uvádí, že více než polovina obchodovaných žen měla mylné představy o důvodu své cesty do zahraničí. Ženy často samy nebo s pomocí pachatelů žádají o víza a cestují do SRN s přesvědčením, že tam získají legální práci. Tyto případy nelze na hranicích obvykle zjistit. Asi 30 procent obětí předem souhlasí s tím, že budou provozovat prostituci. Asi čtvrtina z nich již v prostituci působila v zemi původu. Tyto případy se při hraniční kontrole také obtížně zjišťují. Pouze v malém počtu případů bylo prokázáno, že pachatel při náboru žen použil nátlaku. V těchto případech není známo, jak je obchodníci s lidmi dostali přes hranice. S mnohými státy, odkud oběti pocházejí, má SRN bezvízový styk (pobaltské státy, Polsko, Maďarsko, Česká a Slovenská republika), u ostatních existuje vízová povinnost. Neexistují údaje o tom, kolika ženám s turistickým vízem byl zamítnut vstup na území SRN pro podezření, že se hodlají věnovat prostituci. Spolková ochrana hranic sama případy obchodování s lidmi nevyšetřuje, postupuje je policejním institucím v příslušné spolkové zemi. Boj proti obchodování s lidmi hraje významnou úlohu na politické úrovni (poskytování ochrany a pomoci obětem, které svědčí proti pachatelům). Tato úloha se však jen částečně projevuje v každodenní práci policejních orgánů. Důvodem je, že vyšetřování těchto případů je velmi složité a veřejnost ani sdělovací prostředky jim obvykle nevěnují velkou pozornost. Bilaterální smlouvy o policejní spolupráci mezi SRN, Polskem a ČR v příhraničních oblastech, které nabyly účinnosti 1. srpna 2002, mohou být efektivním prostředkem společného boje proti obchodování s lidmi.

Dr. Robert Seasonwine - Ministerstvo spravedlnosti USA

USA přijaly v roce 2000 Zákon na ochranu obětí obchodování s lidmi, který zahrnuje jak prevenci, ochranu obětí, tak i postih pachatelů. USA se snaží cestou školení orgánů činných v trestním řízení pomáhat i jiným státům. Americký zákon uznává definici "závažné formy obchodování s lidmi". Patří sem obchodování za účelem sexu, kdy bylo dosaženo komerčního sexuálního aktu násilím, podvodem nebo donucením nebo kde je obětí osoba mladší 18 let. Další formou je nábor, umístění, převoz, poskytnutí nebo získání osoby pro účely práce nebo služeb cestou násilí, podvodu, donucení. Jedná se o nucenou službu, nucená práce nebo vazalství na základě zadlužení nebo otroctví. Oběti obchodování s lidmi v USA mají nárok na široký okruh služeb (ubytování, péče, ochrana, právní pomoc, informace o právech, tlumočnické služby, mohou získat speciální víza za účelem pomoci trestnímu řízení, statut legálního přistěhovalce, pracovní povolení, sociální dávky apod. Na programu se podílejí státní i nevládní organizace. Postih pachatelů je velmi tvrdý, představuje 10 - 20 let odnětí svobody, u přitěžujících okolností to může být až doživotí.

Joe Paonessa - Marshals Service USA

Marshals Service se stará o bezpečnost svědků a jejich přímých rodinných příslušníků, jejichž život je ohrožen v důsledku toho, že se rozhodli svědčit proti obchodníkům s drogami, teroristům, pachatelům organizovaných a dalších závažných forem zločinu. Tento program byl schválen zákonem v roce 1970 a novelizován v roce 1984. Od jeho zahájení poskytl ochranu více než 7000 svědků a 9000 rodinných příslušníků. Důsledkem zavedení programu bylo podstatné zvýšení počtu odsouzených pachatelů (89 procent). Chráněné osoby a jejich rodinní příslušníci získávají novou identitu s autentickými doklady. Může jim být poskytnuto rovněž ubytování, lékařská péče, školení a zaměstnání. Dostávají rovněž sociální dávky do doby než jsou plně ekonomicky nezávislí. Pokud se pohybují v nebezpečném prostředí, je jim 24 hodin denně poskytována fyzická ochrana. Pokud se jedná o recidivisty, bylo zjištěno, že po zařazení do programu se jich pouze 17 procent vrací do kriminálního prostředí. Marshals Service úzce spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení a soudy.

Martin Vrancic - Regionální centrum pro boj
proti nadnárodnímu organizovanému zločinu SECI
(South Eastern Europe Co-operative Initiative) - Bukurešť

Regionální centrum SECI pro boj s nadnárodním zločinem bylo vytvořeno v Bukurešti na základě smlouvy o spolupráci mezi 11 účastnickými zeměmi Jihovýchodní Evropy, která byla podepsána v roce 1999 a ratifikována v roce 2001. Smyslem centra je podpořit regionální spolupráci orgánů činných v trestním řízení, usnadnit integraci zemí daného regionu do evropských struktur, vytvořit nové možnosti spolupráce a řešit otázky společného zájmu bez ohledu na politické, historické nebo etnické rozdíly. Každá z účastnických zemí zde má zastoupení v podobě jednoho styčného policisty a jednoho celníka. Součástí centra je skupina věnující se boji proti obchodování s lidmi, kterou koordinuje Rumunsko a která byla založena v květnu 2000. Byly identifikovány dvě hlavní trasy obchodování s lidmi:

1. cca tisíc žen bylo obchodováno po trase Moldavsko-Rumunsko-Jugoslávie-bývalá jugoslávská republika Makedonie- Bosna a Hercegovina a

2. několik stovek žen bylo obchodováno po trase Rumunsko-Bulharsko-Řecko.

V termínu 7. - 16. září 2002 proběhla velká operace Mirage zaměřená na identifikaci obětí a poskytnutí jim pomoci při jejich repatriaci, identifikace kriminálních skupin zapojených do obchodování s lidmi a společné vyšetřování jejich činnosti. Operace se zúčastnily Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Makedonie, Řecko, Maďarsko, Moldavsko, Rumunsko a Turecko. Podporu akci vyjádřily mezinárodní organizace. V průběhu akce bylo prověřeno 20 558 míst, bylo zajištěno 1738 žen, z nichž 237 bylo identifikováno jako oběti obchodování s lidmi. Jednalo se o první regionálně koordinovanou a provedenou akci namířenou proti obchodníkům s lidmi. Byly do ní zapojeny nejen orgány činné v trestním řízení, ale i mezinárodní a nevládní organizace. Podobné akce se budou i do budoucna opakovat.

Pplk. Ion Bejan - Ministerstvo vnitra Moldavska

Moldavsko se setkalo s touto trestnou činností poprvé po rozpadu SSSR. Objevila se v roce 1992 a většího rozsahu nabyla v roce 1999. Důvody jsou následující: ekonomická nestabilita země, růst nezaměstnanosti (zvláště mezi mládeží), nedostatek pracovních příležitostí s možností legálních příjmů, růst chudoby, přeměna duchovních a morálních vazeb mezi lidmi, zhoršení vzdělávacího systému. V prevenci tohoto jevu, potírání této trestné činnosti a pomoci obětem se angažuje policie, ministerstvo práce a sociální ochrany, ministerstvo financí, ministerstvo hospodářství, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo školství, ministerstvo kultury, státní migrační služba, ministerstvo mládeže a sportu, společnost Teleradio-Moldova, místní správa a mezinárodní a nevládní organizace. V roce 2000 byl v rámci kriminální policie zřízen útvar pro boj proti obchodování s lidmi a proti trestné činnosti cizinců. MV v roce 2002 zřídilo specializované ředitelství pro boj proti obchodování s lidmi, které teritoriálně pokrývá celou zemi. Celkově bylo v roce 2002 zahájeno 483 vyšetřování ve věcech souvisejících s obchodováním s lidmi, 42 osob bylo trestně stíháno a byly uloženy dva nepodmíněné tresty (15 a 10 let odnětí svobody). Podle informací Moldavského MV jsou moldavské dívky nejčastěji obchodovány pěti směry: Turecko - Kypr - Řecko - Libanon - Izrael - Arabské emiráty, Rumunsko - Maďarsko - Bulharsko - Slovensko - Česká republika - Polsko, Bosna a Hercegovina - Makedonie - Albánie - Kosovo - Černá Hora - Polsko, Itálie - Francie - Portugalsko - SRN, Rusko. Ceny nabízené za moldavské dívky jsou následující: na moldavském venkově: 50 - 100 USD, v Kišiněvě: 100 - 200 USD, v Rumunsku: 300 - 400 USD, v Bosně a Hercegovině, Makedonii a Albánii: 2000 - 2500 USD a v některých transitních zemích: 4000 - 4500 USD. V rámci návratových programů bylo do Moldávie v roce 2000 vráceno 308 žen, v roce 2001 365 žen a v roce 2002 - 279 žen. IOM v Moldávii otevřel první azylový dům pro oběti obchodování s lidmi. Byla navázána velmi dobrá spolupráce mezi MV, Nejvyšším státním zastupitelstvím a Ministerstvem pro informační technologie, jejímž výsledkem je databáze věnovaná pachatelům obchodování s lidmi. Národní úřad pro turistiku společně s MV usiluje o identifikaci cestovních kanceláří, které jsou zapojeny do této trestné činnosti. Pohraniční stráž na žádost MV začala předávat informace o osobách, které překračují hranice Moldavska a jsou podezřelé z obchodování s lidmi, a o repatriovaných obětem. 18. 10. 2002 národní komise pro boj proti obchodování s lidmi navrhla následující: vytvoření regionálních center řízených orgány místní správy pro účely rehabilitace a reintegrace obětí, posílení preventivní činnosti mezi mládeží, zavedení volitelné přednášky ve všech středních a vysokých školách věnované dané tematice.

Závěry 2. tematického bloku

plk. JUDr. Jiří Vorálek - ředitel Správy Severočeského kraje PČR

Vztah policie k prostituci a doprovodným jevům má dvě základní roviny: první je spolupráce s dalšími státními orgány, kde žádné velké potíže nemáme, a druhá je vztah k oběti trestného činu. Nevládní organizace nám celkem právem vytýkají, že s oběťmi neumíme jednat, nemáme dost pochopení pro jejich problémy a jsme příliš zaměřeni na represi. Na Správě Severočeského kraje budou v průběhu tohoto roku probíhat trénink specialistů na mravnostní kriminalitu zaměřené na práci s obětí trestného činu. Smyslem je snaha o zvýšení důvěry obětí mravnostní kriminality v policii a pronikání do prostředí. Regulace prostituce z hlediska jejího přínosu pro práci policie je žádoucí. Dosavadní činnost policie pomohla pouze vytvořit bariéru kolem provozování prostituce, kterou se policii jen velmi komplikovaně daří prorážet. Velmi často naráží na potíže s dokazováním, s tím, že prostředí je plné cizinců, kteří mají jazykovou bariéru a spoustu důvodů, aby s policií nespolupracovali. Navíc je to samozřejmě velmi výhodný business. Regulace prostituce by umožnila nastolení běžných kontrolních mechanismů, možná ne přímo ze strany policie ale finančních nebo živnostenských úřadů, případně orgánů hygieny. Tím by se policie dostala k informacím, které může v policejní praxi rozpracovat a snáze tak proniknout do prostředí. Policie může také pomoci konkurenční boj v rámci tohoto prostředí.

3.tematický blok: úprava spolupráce mezi policií, dalšími orgány činnými v trestním řízení, nevládními a mezinárodními organizacemi při odhalování, vyšetřování a stíhání případů obchodování s lidmi a při poskytování ochrany a podpory obětem v národním i mezinárodním měřítku

PhDr. Lucie Sládková - Mezinárodní organizace pro migraci Praha

Přestože tématu obchodování s lidmi je již téměř 10 let věnována mimořádná pozornost, která v současné době kulminuje, naše znalost tohoto jevu je stále velmi nedostatečná. Je pouze zmapována situace, je monitorován právní rámec v jednotlivých zemích a reakce jednotlivých států. Další postup vpřed lze dosáhnout cestou kvalitně připravených a přesně zacílených projektů. IOM v současné době realizuje více než 65 projektů zaměřených na prevenci tohoto jevu, ochranu obětí, stíhání pachatelů a reintegraci obětí. V současné době diskutujeme o možnosti regulovat prostituci v České republice. Do budoucna bychom se však měli přednostně zaměřit na nucenou prostituci a jakékoliv další formy nucené práce a snažit se o přijetí zákona proti obchodování s lidmi. Měly bychom diskutovat o tom, zda potřebujeme další výzkum a preventivní informační kampaně, zda máme usilovat o přesné definování pojmů, o získání údajů o pachatelích, příčinách jevu, trasách, metodách náboru a důsledcích sexuálního vykořisťování. V České republice jsme se hodně věnovali prevenci a osvětě, ale zbývá nám zabývat se poptávkou po sexuálních službách. Nyní bude třeba věnovat pozornost tomu, zda klienti upřednostňují cizinky, exotiku, zda využívají zranitelného postavení cizinek a do jaké míry taková poptávka ovlivňuje nabídku. Je možné i druhé vysvětlení, které říká, že obchodníci s lidmi využívají jakékoliv ženy, která jim přináší zisk, a klienti si kupují jakoukoliv ženu, která je k dostání. Pravdu je možná někde uprostřed.

Iveta Bartunková - La Strada

La Strada ČR, o.p.s. je česká nevládní nezisková organizace, která se od roku 1995 zabývá problémem obchodu se ženami. Spolupráce policie a neziskového sektoru je v současné době v začátcích a obecně ji lze charakterizovat jako spíše nekonceptuální, založenou na neformální komunikaci a bez jasných pravidel. Nutné je také řešit otázku spolupráce s policií v regionech. Zmíněné obtíže jsou především impulsem pro hledání oboustranně uspokojivých forem spolupráce. Pro organizaci La Strada je při spolupráci s ostatními partnery klíčovým bodem důvěrnost informací. Osobní údaje o klientkách (jméno, rodné číslo, místo trvalého bydliště) a jiné údaje o klientce jsou poskytovány jiným organizacím a institucím jen s písemním souhlasem klientky. V případech, kdy organizaci ze zákona vzniká povinnost tyto informace sdělit, La Strada se bude zákonem řídit. Klientka současně bude o této povinnosti La Strady informována. La Strada sdělí osobní údaje a jiné údaje o ženách policii jenom v případech, kdy o to žádá příbuzný, přítel a jiní s odůvodněným podezřením, že se žena stala obětí obchodování s lidmi a snaží se jí pomoct. Osobní údaje o bývalých klientkách a jiné údaje jsou poskytovány za stejných podmínek. Vzhledem ke skutečnosti, že činnost policie se neobejde bez spolupráce s osobou postiženou či ohroženou touto trestnou činností, domnívám se, že hledání způsobů, jak uspokojit potřeby obchodovaných žen, je jedním z klíčových témat také pro policii. Na základě zahraničních zkušeností lze soudit, že právě adekvátní pomoc a podpora je motivačním faktorem pro spolupráci oběti obchodování s policií. V tomto bodě pak také vidím velkou příležitost pro kooperaci policie a NNO. Základním předpokladem spolupráce je vytvoření a udržení rovnováhy mezi zájmy zúčastněných aktérů. Jeden z možných nástrojů vidíme v přípravě dohody o spolupráci mezi policií a NNO, která by stanovovala kritéria a podmínky spolupráce. Věřím, že tento návrh bude pro naše partnery, které v policii vidíme, zajímavý a že v průběhu roku 2003 se nám pravidla spolupráce podaří vytvořit.

Mgr. Helena Kavanová - Sdružení Česká katolická Charita

V současné době Charita pracuje ve formě sdružení. Sdružuje 8 diecézních charit (diecézní zřízení je církevním zřízením, které zhruba odpovídá krajskému dělení). Nyní má přes 300 zařízení, která poskytují pomoc lidem v nouzi a v neposlední řadě také obětem násilí - ať už se jedná o oběti domácího násilí či obchodování s lidmi. V oblasti pomoci obětem obchodování s lidmi působí Charita teprve čtvrtým rokem. Má zkušenosti s přímou prací s prostitutkami v oblasti česko-rakouského pohraničí. V loňském roce se Charitě podařilo vybudovat 1 chráněné bydlení v Čechách a 1 na Moravě. Obě tato chráněná bydlení poskytují klientkám také osobní asistenci. V roce 2001 bylo při Charitě založeno konto Magdala, které shromažďuje finanční prostředky na tzv. přímou pomoc ženám - obětem obchodování s lidmi. Konto má svého fund-raisera, většinu finančních prostředků pochází ze zahraničí. Tyto finance byly využívané např. na rekonstrukci 1 chráněného bydlení, dále na pomoc klientce, která se rozhodla k dobrovolnému návratu do své země. Poradenství pro tyto ženy je podpořeno dotací MPSV ČR, 1 z bytů byl vybudován za podpory Evropské komise z projektu Phare Access. V roce 2002 se Charita věnovala 16 klientkám - obětem obchodování s lidmi. Výhodou Charity je fakt, že má velmi rozšířenou mezinárodní i národní síť pomoci.

Mgr. Daniel Topinka - Správa uprchlických zařízení MV

Od září 2002 začal fungovat Projekt strategie vnitřní bezpečnosti v azylových zařízeních MV ČR s cílem zajistit bezpečí ohrožených skupin žadatelů o azyl. Zvýšená pozornost je věnována mladistvým bez doprovodu zákonných zástupců, samostatným ženám, samostatným ženám s dětmi, seniorům, rodinám a osobám s fyzickým, psychických či sociálním handicapem. Sociální a další pracovníci zařízení jsou pravidelně proškolováni v oblasti komerčního sexuálního zneužívání žen a dětí, jsou seznamováni s informacemi o nebezpečích a rizicích plynoucích z účasti na obchodování s lidmi. Speciálně na ženy je zaměřen projekt ANNA. Cílovou skupinou jsou ženy, které se mohou stát nebo již staly oběťmi obchodování s lidmi, nucené prostituce nebo byly zneužívány jiným způsobem. Jedná se zaprvé o ženy, které byly kontaktovány obchodníky s lidmi již v zemi původu prostřednictvím inzerce nabízející práci v zahraničí, po příjezdu do ČR požádaly o azyl, chtějí azylové zařízení opustit a co nejdříve zamířit na přislíbená pracovní místa. Další kategorií jsou ženy, které byly obchodníky s lidmi vylákány do ČR, přinuceny k prostituci, podařilo se jim však utéci a požádat o azyl. Třetí kategorií jsou ženy provozující prostituci na území ČR, které si chtějí vstupem do azylové procedury legalizovat pobyt na území ČR nebo jsou k tomu nuceny. Poslední kategorií jsou ženy, které přišly do ČR za účelem získání azylu ale na základě obdržení neověřených nabídek ubytování v soukromí nebo práce se staly oběťmi obchodování s lidmi.

Mgr. Marcel Audy - konzulární odbor MZV

Hlavním posláním české konzulární služby je, jako v každém moderním demokratickém státě, ochrana zájmů vlastních občanů v cizině. S případy obchodování s lidmi se konzulární služba setkává ve dvou rovinách. Především poskytuje obětem této formy organizovaného zločinu pomoc. Jednotlivé zastupitelské úřady však plní i další funkci. Zajišťují pro orgány činné v trestním řízení zpravodajství o případech trestné činnosti páchané českými občany v zahraničí, resp. trestné činnosti páchané na českých občanech. V uplynulých dvou letech jsme monitorovali několik desítek až stovek případů prostituce českých občanů v zahraničí. Oproti poslední dekádě minulého tisíciletí je patrný trend rozšiřování prostituce z ČR i do mimoevropských teritorií. Kromě tradičních destinací, jako je Itálie, Španělsko, Německo či Francie, zaznamenáváme rostoucí trend ve vztahu k Japonsku a USA.

Dr. Helga Konrad - Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE/ODIHR)

Informovala o aktivitách Paktu stability pro Jihovýchodní Evropu na úseku boje proti obchodování s lidmi. Zdůraznila, že obchodování s lidmi ve všech svých podobách je zločinem proti lidské důstojnosti, integritě a autonomii. Na obchodování s lidmi není nejdůležitějším rysem to, že se oběti pohybují v prostředí prostituce. Daleko závažnějším faktem je, že při tom dochází k vykořisťování a zneužívání obětí a že se vytvářejí podmínky podobné otroctví. Obchodování s lidmi nemusí být spojeno ani s převaděčstvím nebo ilegální migrací. Rozhodujícím faktorem zůstává vykořisťování a izolace obětí posílená tím, že nemají právní statut ani povolení pobytu a v důsledku nemají přístup k právnímu a soudnímu systému ani k sociálním podpůrným programům. Je třeba hledat rovnováhu mezi zájmy vyšetřování a stíhání pachatelů na jedné straně a pomoci obětem na straně druhé. Mnohé státy se snaží obětí rychle zbavit jako ilegálních migrantů. Takový postup je nepřípustný. Je třeba obětem zajistit legalizaci pobytu a tím předejít jejich deportaci. Bylo zjištěno, že 50 procent repatriovaných žen je opětovně prodáno. I proto je třeba se snažit deportaci předcházet. Vlády by měly poskytnout programy pomoci těm obětem, které souhlasí s účastí v trestním řízení proti pachatelům, umožnit jim krátkodobý pobyt na svém území a v některých případech i trvalý pobyt. Repatriace obětí by měla být pouze dobrovolná a měl by vždy být brán zřetel na jejich bezpečnost.

Velvyslankyně Danielle del Marmol - Stálá mise Belgie při OBSE

Všechny instituce OBSE se již několik let intenzivně zabývají bojem proti obchodování s lidmi. Poslední významnou aktivitou bylo přijetí Deklarace proti obchodování s lidmi na Ministerské konferenci v Portu v prosinci 2002. Deklarace vyzývá státy k urychlené ratifikaci Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a doprovodného Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště ženami a dětmi. Stálá rada OBSE a její specializovaná pracovní skupina dostala za úkol zpracovat návrh akčního plánu boje proti obchodování s lidmi. Ekonomické fórum OBSE konané na jaře letošního roku v Praze bude rovněž věnováno tomuto tématu. Tento návrh by měl být hotov do července 2003 a měl by být schválen v prosinci 2003 na Ministerské radě, která se bude konat v Nizozemí. Na zpracování akčního plánu se budou podílet i další mezinárodní i nevládní organizace. Přístup Belgie k obchodování s lidmi je multidisciplinární. Předpokladem úspěšného boje je důkladná znalost tohoto jevu. Proto je důležité, aby na národní úrovni probíhala bezpečná výměna informací mezi všemi subjekty. V Belgii bude brzy zřízeno informační a analytické centrum obchodování s lidmi. V roce 1995 byl novelizován trestní zákon s ohledem na zefektivnění boje proti obchodování s lidmi. Belgická vláda klade důraz i na boj proti obchodování s lidmi za jinými účely než sexuální zneužívání. Obchodování s lidmi není vždy spojeno s ilegální migrací. Obchodníci s lidmi využívají i legální cesty. Dochází ke zneužívání azylového řízení, povolení pobytu apod. V 90. letech Belgie zavedla systémový přístup k obchodování s lidmi na federální i lokální úrovni. Do systému jsou zapojeny všechny zainteresované resorty. Péčí o oběti se zabývá Centrum pro rovné příležitosti a boj proti rasismu. Meziresortní spolupráci koordinuje úřad předsedy vlády.

Dr. Vera Gracheva - Stálá mise Ruské federace
při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Prudký nárůst případů obchodování s lidmi byl v 90. letech vyvolán nejen globalizací, ale i ekonomickým poklesem doprovázeným nezaměstnaností, chudobou, transformací orgánů sociální péče na tržní ekonomiku atd. Informovanost veřejnosti přitom silně zaostává. Organizovaný zločin začal okamžitě využívat možností nové tržní ekonomiky a neomezených možností pohybu lidí a kapitálu. Legislativa zaostávala za tímto vývojem a trestní zákon neobsahoval žádné ustanovení, které by se vztahovalo přímo k obchodování s lidmi. Když Ruská federace v prosinci 2000 podepsala Úmluvu OSN a dva doprovodné protokoly. V souvislosti s přípravou ratifikace prezident uložil příslušným institucím připravit novelizaci legislativy a uvést ji do souladu s mezinárodními závazky. Zástupci jednotlivých ministerstev ve spolupráci s parlamentáři a nevládními organizacemi začali připravovat nový zákon o boji proti obchodování s lidmi a příslušné úpravy v dalších zákonech. Zákon by se měl v únoru projednávat ve spodní komoře parlamentu. Návrh zákona obsahuje ustanovení věnovaná postihu pachatelů, prevenci obchodování s lidmi, sociální rehabilitaci obětí a jejich ochraně. Poslední kapitola bude věnována dohledem nad tím, zda jsou přijímaná opatření v souladu se zákonem. Policie Ruské federace spolupracuje úzce na odhalování a vyšetřování případů obchodování s lidmi s partnerskými organizacemi v Rakousku, Španělsku, Portugalsku, Polsku, na Ukrajině, v Bělorusku, Moldavsku, USA, Francii, Itálii, Turecku, dále s Europolem a Interpolem. Velkou měrou se na boji proti obchodování s lidmi v Rusku podílejí nevládní organizace. Prostituce je v Ruské federaci považována za přestupek. Je naprosto jasné, že pokuty tento jev nevyřeší. Majitelé veřejných domů mohou být sankcionováni vyššími pokutami nebo mohou být vzati až na dva týdny do vazby. Při policejních zásazích ve veřejných domech dochází často k odhalení další trestné činnosti (drogy, prostituce nezletilých apod.). Ministerstvo vnitra se domnívá, že prevence dětské pornografie a prostituce vyžaduje novelizaci trestního zákona, která se v současné době připravuje. O možnosti legalizovat prostituci se vede diskuse, ale pro tuto myšlenku není zatím dostatečná podpora.

Závěry 3. tematického bloku

Kristiina Kangaspunta - UNODC

Na národní úrovni je třeba organizovat spolupráci mezi státními institucemi, nevládními a mezivládními organizacemi, vědecko-výzkumnými pracovišti a občanskou společností. Nejvýznamnější je bezesporu spolupráce mezi nevládními organizacemi a policií. Je ale třeba věnovat pozornost i spolupráci mezi různými orgány činnými v trestním řízení - policejními útvary s celorepublikovou působností a policejními útvary v daném regionu, a mezi policií, státním zastupitelstvím a soudy. V mezinárodním měřítku je třeba rozvíjet spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení, nevládními a mezivládními organizacemi specializujícími se na repatriaci obětí a ale i mezi různými subjekty navzájem. Dosavadní spolupráce na národní úrovni je vedena na "ad hoc" bázi, není systémová a je založena na osobních kontaktech. Je třeba ji písemně zakotvit a institucionalizovat. Je nutné rovněž vytvořit koordinační centrum, které bude organizovat a koordinovat tuto spolupráci. Ideální je vytvoření pracovních skupin, které se pravidelně setkávají. Je nutné jasně definovat dělbu práce. Policie by se měla věnovat odhalování a vyšetřování trestné činnosti a prevenci a nevládní organizace by se měly zaměřit na pomoc obětem. Tato dělba práce by měla být rovněž písemně zakotvena. SECI centrum může sloužit příkladem velmi úspěšné regionální policejní spolupráce. Kromě toho se dají dobře využít bilaterální smlouvy. Mezinárodní spolupráci mohou prospět společně prováděné tréninky nebo mezinárodní konference. Velkou pozornost je třeba věnovat ochraně předávaných informací na národní úrovni i na mezinárodní úrovni, aby nedošlo k ohrožení obětí.



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |