POLICISTA 6/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra rozhovor |
John Mottram je britský policejní důstojník: pochází z hrabství Staffordshire. Už více než rok má ale kancelář v podstřeší známé "kachlíkárny", tedy letenské budovy ministerstva vnitra. Motram přijel do České republiky, aby díky fondu PHARE pomohl české policii a resortu vnitra v proměnách, které musí předcházet našemu předpokládanému vstupu do Evropské unie. V červnu už ale mise Johna Motrama skončí: a my jsme se ho proto zašli zeptat, co do Prahy přivezl a jaké dojmy si odsud odváží.
Vaše práce v rámci projektu PHARE byla mnohotvárná a zajímavá. Mohl byste nám ve stručnosti připomenout, v čem spočívala především?
V rámci projektu jsem byl manažerem, jenž připravuje a koordinuje různé typy školení, seminářů a tréninků - pro policisty a zaměstnance ministerstva vnitra - které by pomohly jejich odbornému rozvoji před vstupem do Unie. Samotnou náplň projektu naplánovalo ministerstvo vnitra a jednotlivé cíle si stanovily samotné policejní útvary: podle vlastních potřeb a představ. Mou roli v projektu možno přirovnat k úloze dirigenta na koncertě: sám nehraju na mnoho nástrojů, ale jsem s to dát orchestru souzvuk.
Celý projekt se skládal z řady jednotlivých modulů: můžete nám o nich povědět něco bližšího?
Celkem šlo o deset modulů, přičemž každý z nich nějak souvisel s organizovaným zločinem a bojem proti němu. První modul tvořila Národní strategie boje s organizovaným zločinem a byl určen pro vůdčí pracovníky ministerstva vnitra, ale i další odborníky, kteří vytvářejí koncepční materiály o tom, jak se v budoucnu vypořádat s organizovaným zločinem. Další modul byl věnován mezinárodní spolupráci, především problematice Europolu a začlenění českých policejních útvarů do evropských policejních struktur. Důležitou součástí byl akcent na ochranu dat, protože ještě před vstupem bylo nutné s nimi začít pracovat přísně podle požadavků Evropy. Další tři moduly byly věnovány internetové kriminalitě, ochraně svědků a krádežím aut. Pak tu byl modul o komunikaci v rámci struktur vnitra a policie, a dále školení školitelů: to znamená učitelů Policejní akademie a středních policejních škol. Vedle toho musím připomenout školení vyššího policejního vedení a seminář o boji s korupcí. Jak vidno, šlo o víc než rozsáhlý projekt za víc než milion euro...
Jestli se nemýlím, probíhal déle než rok...
Dohromady trval déle, plných dvaadvacet měsíců.
Přicházel jste do České republiky s reálnou představou problémů, jež tu na vás čekají, anebo jste ji musel korigovat? Šlo o překvapení spíš příjemná, či naopak?
Trochu jsem už Českou republiku republiku znal, pobýval jsem tu v průběhu posledního desetiletí několikrát. Poprvé jsem přijel v listpadu 92 - to ještě bylo Československo. Tehdy jsem se tu zúčastnil semináře, který organizovala pražská Vysoká škola ekonomická. A pak jsem samozřejmě udržoval kontakty s lidmi, které jsem tu poznal: během dovolených.
A navíc: než jsem přišel do Prahy, pracoval jsem jako manažer podobného projektu, rovněž věnovaného boji s organizovaným zločinem, v Bratislavě. Věděl jsem tedy, že reputace české policie je velmi vysoká, a neočekával jsem tudíž žádné velké problémy. Spíš jsem se proto na práci tady těšil - a nezklamal jsem se.
Co podle vašeho názoru dnes české policii nejvíc chybí - a čím by naopak mohla být přínosem pro ostatní evropské sbory?
Co postrádá česká policie, trefně pojmenoval nedávno náměstek policejního prezidenta pan Martinů: pořád jí schází pevný etický postoj. Policisté ještě dost přesně nechápou svou práci jako službu komunitě, stále ji příliš vnímají jako represi. Leccos z toho, čeho by mohli dosáhnout, proto nedosahují: protože k věcem přistupují z nesprávného úhlu. Musí se změnit kultura celé policejní struktury. Policisté se také musí cítit dobře oceněni, nejen penězi, i prestiží - ale zároveň musí oni na oplátku patřičně oceňovat občany a celou veřejnost. A co by se mohla naučit třeba britská policie v České republice? To je dobrá otázka! Je to třeba pružnost a rychlost, s níž se česká policie adaptovala na nové společenské podmínky. Jak přešla z jednoho režimu do druhého. Jak byla schopná se vnitřně přerodit: k tomu jí možno jen uznale gratulovat. Policejní struktura a systém policejní práce v Británii jsou velmi složité, což je dáno dědictvím historie. V České republice je policejní struktura podstatně jednodušší a přehlednější.
Britská policie je ovšem v českém prostředí - také díky našim čtenářským znalostem klasické anglické detektivky - tradičně vnímána jako synonymum profesionality, úspěšnosti, slušnosti. Je taková doopravdy? Je skutečně nejlepší v Evropě, nebo dokonce na světě?
Zajisté, jak jinak! Ale teď vážně... Britská policie je skutečně dobrá, zvláště některé speciální útvary pracují opravdu výborně. Ale obecně se dá říci, že služební étos je cítit z celé policejní práce. Britští policisté jsou plně ztotožněni s místem, kde pracují.
Nemohu ovšem nezmínit, že patří také k nejlépe placeným policistům v Evropě - a za to se od nich očekává, že budou skutečnými profesionály, opravdovými osobnostmi, že budou vždy pracovat naplno. V našem systému hodností je vždy patrné, jakou odpovědnost nese ten který policista s určitou hodností. Systém je jasný a přehledný. I policisté s nejnižšími hodnostmi dostávají složité a samostatné úkoly, mají důvěru šéfů, mohou prokázat své kvality a odborně růst. Obávám se, že Českou republiku čekají jisté potíže s dnešním počtem policistů: respektive s tím, jak je všechny dobře zaplatit.
Zločinci už mezinárodně spolupracují celá desetiletí, policie se je pracně snaží dohánět. Chybějí jí dnes víc v tom závodě peníze, anebo kvalifikovaní odborníci?
Zločinci mají peněz vždycky víc a navíc nedodržují žádná pravidla: policie musí striktně postupovat podle zákonů, podle předpisů. Proto vždy někoho pracně honí, nikdy není napřed. Zůstává věcí vlády každé země, aby policii vytvořila prostředí k efektivní práci. U nás máme zásadu, že zločinci ztrácejí právo na majetek, získaný trestnou činností. A vynakládáme značné úsilí, abychom jim ho zabavili. Když je prokázán zločin, je na zločincích, aby dokazovali, že nějaký svůj majetek získali legálně. Jinak o něj bez pardonu přijdou. Řekl bych, že v tomhle ohledu máte ještě co dohánět...
Váš úkol v Praze končí. Líbilo se vám tu? Chutnalo vám u nás? A co budete dělat, až se vrátíte domů?
Líbilo se mi tady. Celou dobu jsem tu žil se svou ženou a žili jsme opravdu společensky, poznali jsme řadu Čechů, ale i lidí odjinud, protože Praha je dnes vpravdě mezinárodní město. Bude se nám stýskat, už dnes víme, že se budeme rádi vracet - na dovolenou, za přáteli. Ohledně další práce zatím přesně nevím. Podobný projekt jako tady se chystá v Turecku a v Chorvatsku, zúčastnil jsem se už přípraných prací. Ale jestli pojedu tam, anebo zůstanu doma v Británii, uvidíme.
Ptal se Jan J. Vaněk