POLICISTA  5/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů v Unhošti


Tady by felicie utonula velice rychle...Dvoupatrový paneláček, jen kousek od náměstí. Přízemí patří policejní úřadovně, v prvním a druhém patře šest bytů. Parádně vymyšlené, tedy kdysi: zprvu v nich bydleli zdejší policisté, jenže jak čas oponou trhnul, nájemníci zůstali, ale dávno už slouží jinde, anebo se dočkali penze. A dnešní unhošťští policisté musí dojíždět: naštěstí to vesměs nemají daleko, bydlí povětšinou v okolních vsích, což jim přináší onu znamenitou místní a osobní znalost, uznávaný základ pro policejní práci.

Unhošťské obvodní oddělení patří na Kladensku spíš mezi nejmenší: třetího typu, jak se odborně říká. Což znamená, že po šestnácté hodině se barák zamkne a dvoučlenná hlídka se pohybuje v rajonu, majíc stálé spojení vysílačkou přes operační oddělení v Kladně. Když ji potřebuje někdo z místních, musí zatelefonovat na tísňovou linku. Jinak se to při osazenstvu čítajícím patnáct chlapů (třináct plus šéf plus zástupce) vykoumat nedá. Unhošťsko je ale docela klidný obvod, i když co do rozlohy nemalý. Přes zimu žije ve městě a okolních obcích asi pět a půl tisíce lidí (město Unhošť samo čítá 3607 duší), ale na léto se početní stav obyvatel bezmála zdvojnásobí. V rajonu stojí totiž čtyři a půl tisíce chat: ano, chráněná krajinná oblast Křivoklátsko, o niž se byvší kladenský okres dělí zhruba půl napůl s Rakovnickem, s sebou nese svoje. Zejména starosti, to dá rozum, protože takové srocení rekreačních staveb láká pochopitelně nejen milovníky čerstvého vzduchu, lesů a vody, ale taky přátele rychlého nezákonného nákupu, už od let nazývaného "za pět prstů".

"V létě je klid, většina chat je obsazená a majitelé si je sami pohlídají," říká unhošťský policejní šéf kapitán Marcel Černý. "Spousta lídí v osadách žije od jara do podzimu trvale, důchodci tu tráví celé léto, a i lidé zaměstnaní třeba denně dojíždějí do práce. Praha je po dálnici kousek. Jenže koncem října se osady vylidní - a starost je na nás."

V loňském roce, který policejní prezident oficiálně vyhlásil Rokem ochrany rekreačních objektů, policie na Kladensku sáhla k ráznému a nákladnému, avšak úspěšnému opatření. Uspořádala velký zátah, při kterém nebyli na nohou jen policisté z Unhoště, ale z půlky okresu - a nejen oni. Na pomoc přijel jízdní oddíl z Prahy a především pomohla i letka ministerstva vnitra. Takže nad chatovými oblastmi kroužil vrtulník a když se jeho zvídavé posádce z ptačí perspektivy někde něco nezdálo, vysílačkou dala echo dolů na zem - a na podezřelé místo hbitě vyrazila pozemní hlídka. Že je to akce jako s bubnem na zajíce? Jak se to vezme!

"Za ruku jsme sice nelapli nikoho," přiznává kapitán Černý, "ale zatímco v minulých letech jsme mívali na podzim kolem padesáti vloupeček do chat, loni jsme napočítali tři. Slovy tři. A to je rozdíl, ne?"

Faktem je, jak policisté říkají, že taková jednorázová akce kriminalitu neodstraní. Jen ji vystrká jinam. Jak dobře na Kladensku vědí, protože jak je nějaký velký zátah v Praze, mohou se připravit, že se u nich začnou dít velké věci, protože darebáci vyrazí na venkov. Ale tak už to chodí.

o o o

Unhošť je branou Křivoklátska: tak praví turistický reklamní slogan, i když, upřímně řečeno, ke jmenovanému hradu bych odsud s krosnou šlapat nechtěl. Pětadvacet kilometrů...

Ale hezky tu je, a zřejmě zdrávo. Pročež tu lidé bydleli už v mladší době kamenné, tedy před pěti či šesti tisíciletími.

Na unhošťském náměstí panuje od rána do večera čilý dopravní ruchJméno dal dnešnímu úhlednému městečku vlastník statku, jenž tu, někdy před třináctým stoletím, hospodařil: jmenoval se Uněhost... Nejstarší písemné zvěsti o zdejším osídlení pocházejí z doby panování železného a zlatého krále Přemysla Otakara II., jenž ves takového jména podřídil správě pražské Malé Strany. Roku 1329, jak prameny uvádějí, byla však již Unhošť městečkem, jež mělo i vlastní samosprávu a tvořilo hospodářské i kulturní středisko celého okolí. Zhruba tehdy tu postavili také kostel svatého Petra a Pavla, jejž král Jan Lucemburský pak věnoval rytířskému řádu křižovníků - listinou datovanou 19. října onoho roku...

Dalším panovníkem, jenž na Unhošti spočinul okem milostivým, byl Vladislav Jagellonský, který městečko 15. května 1489 odebral jurisdikci malostranských měšťanů a vydatně tak posílil jeho samosprávu. Taky mu dal hezký znak: jelena vybíhajícího z lesa. Město Unhošť se jím pyšní podnes, třebaže jelenů v okolních hvozdech citelně ubylo.

Za císaře Františka II. byla Unhošť jmenována městem, v polovině devatenáctého století se stala sídlem okresního soudu a berňáku. Za zmínku stojí, že tehdy pod ni spadalo i samo Kladno - a to až do roku 1878. Zánik samostatného unhošťského okresu však přivodilo teprve nové místopisné členění mladé republiky z roku 1927...

Vedle chrámu, od roku 1724 půvabně zbarokizovaného, je tu k vidění i stará radnice, jejíž zdi prý pamatují rok 1489. Dnes je sídlem muzejních sbírek. A do třetice tu stojí i feldekovský zámek, jehož dnešní podoba je dána rovněž osmnáctým stoletím. Inu, tehdy se v Čechách stavělo nejen hojně, ale pohříchu taky trvanlivě a hezky.

Na vlak musí místní dva kilometry, zato rušná silnice vede přímo přes náměstí. I když to mohlo být i horší: hlavní tahy mezi Prahou a Vary i Kladnem a Berounem zůstaly naštěstí za humny. Obyvatelé se pyšní solidní infrastrukturou: jsou tu dvě základní školy, mateřinka i škola umělecká, kulturní středisko, knihovna a muzeum, ale i takové nezbytnosti, jaké představují pošta, spořitelna, benzínka, čistička odpadních vod, hasičská zbrojnice, fotbalové hřiště - a v neposlední řadě obvodní policejní služebna.

Zrušený vojenský areál doufá v bouřlivý průmyslový rozvoj, jinak zdejší firmy jsou spíš pomenší a lidé musí dojíždět za prací jinam, na Kladno a teď ještě spíš až do Prahy.

o o o

Okresní policejní ředitelství bývalého kladenského okresu sídlí v nevlídné budově v centru města, jež kdysi bývala klášterem. A ježto se léta jednalo o jejím vydání církvi, váhalo se s investicemi. Dneska se šedý dům nejen nevyjímá kousek od pěší zóny nejlíp, ale pod jeho střechu se navíc ani zdaleka nevejdou všechny policejní složky.

"Kriminálka a bývalá vyšetřovačka jsou tady, ale dopravku máme na druhém konci města," říká ředitel podplukovník Mgr. Vladimír Hrotík. "V bývalých kasárnách na Dříni, občané tím nejsou nadšeni. Mají to tam z ruky."

Kladno je spíš souměstím než městem, osmdesátitisícová aglomerace srostla z několika druhdy samostatných obcí - a tak v městě samém jsou hned čtyři policejní obvody. Oddělení Kladno a Kročehlavy jsou nejzatíženější, další dvě, Kladno-Dubí a Kladno-venkov - sídlící ve Švermově - mají navíc "v referátu" i přilehlé obce. Co do kvality budov si víceméně nemají s ředitelstvím co závidět.

"Nejhorší je asi budova, kde ´bydlí´ obvod Kladno, oddělení hlídkové služby a eskortní oddíl," vzdychne ředitel. "Zvenčí úhledný panelák, ale zevnitř? Hrůza! Všechno dožilé, rekonstrukce by přišla nejmíň na dvacet milionů - a ty pochopitelně nejsou. A zůstává otázka, i kdyby byly: vrazit je do takové ruiny?"

Třetí velké oddělení je ve Slaném, po Kladně druhém největším městem. Má přes třináct tisíc obyvatel a tamní policisté obhospodařují nejrozsáhlejší rajon.

Paneláček jedna radost - aneb obvodní policejní oddělení v Unhošti"Už dlouho jednáme se starostou ze Zlonic, že bychom další menší oddělení zřídili tam. Bez požadavku na tabulky, lidé ze Zlonic a okolí jsou stoprocentně pro, místní úřad už sehnal budovu i část peněz na rekonstrukci. Jenže i tak by zřízení nového oddělení znamenalo nárůst finančních prostředků, provoz prostě něco stojí: auta, benzín, telefon, musí se svítit a topit a nic není zadarmo. Loni s ohledem na povodně nebyla naděje, letos to taky nevypadá. Takže snad v dohledné budoucnosti," věcně říká ředitel.

A pak připomene ještě tři oddělení: Velvary, Stochov a Unhošť.

A taky fakt, že v Kladně i okolí je víc než desetiprocentní nezaměstnanost: fakt, že se položila Poldovka a další velké podniky a že doly skončily těžbu, je prostě znát. Spousta lidí za prací jezdí do Prahy, velká sídliště, jež jako prstenec Kladno obklopují, se ráno vylidní a teprve k večeru zase ožívají. Což znamená vítanou šanci pro bytaře: a oni ji dovedou využít. Navíc si mnozí lidé navykli svá bydliště vnímat jako noclehárny, nemají k nim vztah, neznají ani sousedy na patře...

Hromadné dojíždění nese s sebou i nadměrnou zátěž silniční sítě. Vždyť během dvou hodin jedou ku Praze stovky autobusových spojů a tisíce soukromých aut, k tomu připočtěme přečetné kamiony - a statistika dopravních nehod neutěšeně kypí.

"Jedna výjezdová skupina dopravních nehod už přestala stačit, museli jsme zřídit druhou hlídku, která se aspoň dvanáct hodin v denní službě pohybuje v terénu. Dokud nejsou nehody, pracuje jako běžná hlídka. A jakmile se něco semele poblíž, už startuje. Jinak už byly čekací lhůty na vyšetření nehod neúnosné, Kladensko není malé a když se stala havárie na jednom konci, mohli občané na druhém čekat i několik hodin na náš příjezd," říká ředitel.

Největší podíl na zdejších statistikách zločinnosti má kriminalita majetková, ale v tom ohledu není Kladensko výjimkou. A nejvíc tu mají asi vloupání do rekreačních objektů. Některé části Kladenska jsou totiž rekreačními oblastmi Prahy: konkrétně kolem Unhoště, další osady vyrostly od Slaného až ke Stochovu. A na Velvarsku zase mají ve vsích hodně rekreačních chalup. Což znamena sezonní nárůst kriminality: hlavně se projeví v předjaří, když majitelé přijedou prvně po zimě a shledají, že měli nemilou "návštěvu".

"V Kladně a okolí není snadné najít slušnou a perspektivní práci, ale policie přesto zápolí s nedostatkem lidí: dlouhodobě jí chybí kolem dvaceti policistů," přiznává ředitel.

Přičemž problém není prý v tom, že by zájemci nebyli: jenže často jim chybí potřebná vzdělání. A jiní zase zdárně neprojdou psychologickým testy. Zvláště místní pánové, kteří by rádi oděli uniformu, splňují kritéria spíš výjimečně, mladé dámy jsou na tom podstatně lépe.

"V poslední době u nás přijímáme možná sedmdesát procent žen," říká podplukovník Hrotík.

Takže se už prý najdou oddělení, kde policistky tvoří pětinu, ne-li čtvrtinu osazenstva. Ale i kdyby byla jedna jediná, musí se pro ni zřídit samostatná šatna, samostatné sociální zařízení...

"Potíž je i ve financích," vzdychne ředitel. "Pro mladou a svobodnou ženu vypadá částka, kterou jí při nástupu nabídneme, solidně. Ale co chlap, který má třeba už rodinu a tradičně je chápán jako její živitel? A ještě musí vzít v úvahu, že na celý první rok půjde do školy a bude brát opravdu jenom základ..."

Nejsou všichni, někdo musí být v terénu: ale aspoň na poradě se sejde většina - v čele stolu vedoucí oddělení kapitán Marcel ČernýAle aby nebyla jen o starostech: největší radost udělala kladenskému policejnímu řediteli začátkem února akce Motýlek. Po letech trápení s nedalekou vinařickou věznicí, kam proudem plynuly drogy, mobilní telefony a další artikly, tolik ceněné kriminálníky, a po měsících příprav se podařilo ve spolupráci s Národní protidrogovou centrálou při jediném mohutném zátahu zlikvidovat všechny pašerácké kanály.

Tři - dnes už bývalí - pracovníci věznice, kteří přísun organizovali zevnitř, jsou trestně stíháni, řadě dalších lídí bylo sděleno obvinění a na některé to ještě čeká. Několik tajných laboratoří nedobrovolně ukončilo výnosnou produkci. Samozřejmě: tohle je sisyfovská práce, "zásobování" vězňů je natolik výnosné, že už dnes jistě přičinlivé včelky hledají kanály nové. Nicméně mohou už počítat s tím, že i na ně dojde řada...

o o o

Velké případy? Takové, aby na malých odděleních pohledal, a Unhošť není výjimkou. Podstata práce tu spočívá spíš v každodennostech, jež by divák televizních seriálů nazval prkotinami, ale které lidem otravují život. I když zvyklosti velkého světa už někdy pronikají i na český venkov.

"Zrovna včera jsme měli na náměstí loupežné přepadení," vzpomene si vedoucí oddělení kapitán Černý. "Paní čekala na autobus, najednou u ní zastavilo auto, chlápek za volantem stočil okénko, vystrčil ruku a popadl ji za kabelku. Bránila se jako lvice, ale on se rozjel, vláčel ji za sebou... Nakonec to vzdala, rozumně: šlo o pár korun. Auto jsme našli o pár vesnic dál, bylo kradené."

Tohle už jaksi drobnost není, taková věc se rozkřikne, ženské, zejména postarší, se začnou bát, fáma se šíří. Zvlášť když se ukáže, že pár podobných případů se odehrálo v posledních týdnech i jinde v okolí. A že si tedy někdo nejspíš zkouší novou živnost. A že je tím pádem jen otázkou času, kdy půjde o víc než o pár korun - anebo kdy dojde ke zranění oloupené oběti...

"Trápí nás i jiná věc," rozpovídá se kapitán. "Několik let nejen u nás, ale v celém okolí řádí zloději zemnících lan na vysokém napětí. Lezou na stožáry, ucvaknou hliníková lana pákovými nůžkami, takže spadnou vlastní vahou na zem. Pak je stočí, naloží, odvezou... Docela dřina. Jednotlivec to rozhodně nezvládne, a musejí mít náklaďák. Lup zřejmě prodávají ve sběrnách, jim to vynese pár tisíc, ale škoda pro rozvodné závody se počítá ve statisících, nemluvě o možných výpadcích proudu a bezpečnostním riziku - i pro pachatele samé."

Navíc škoda závratně vzrůstá: zemnící lana dnes totiž skrývají i optický kabel, čímž se jejich výrobní cena mnohonásobně zvýšila. Pachatelé musí ovšem optokabel napřed pracně vyplést, jim totiž jenom překáží: sběrny chtějí čistý kov.

"Dělají to mazaně," říká kapitán Černý, "najdou si odlehlé místo, které není na očích: taková krádež je časově náročná, člověk na stožáru je vidět zdaleka - a neumím si představit, že by se to dalo dělat za tmy..."

Jedná se zřejmě o dobře organizovanou bandu: a jako s takovou s ní snad spravedlnost naloží, až klec spadne.

A do třetice? Ještě jedna drobnost, jež unhošťské trápí: na nejvzdálenějším místě jejich obvodu leží obec jménem Běleč. Na tamním zámečku sídlí Zvláštní internátní škola. Dneska prý už jen asi dva tucty kluků. Mládenci do osmnácti roků, s jejichž výchovou si rodiče ani společnost neví rady. V noci je hlídá jediná vychovatelka, která se radši zamkne v kanclíku, když svěřenci začnou řádit, a zoufale volá policii o pomoc. Nebo ji někdy naopak zalígrují mladí pánové - a vydají se třeba do Kladna, na diskotéku.

"My po nich musíme vyhlásit pátrání, celou noc lítají hlídky jako hadr na holi - a oni nad ránem zavolají operačnímu na stopadesátosmičku. Že jsou uprchlíci z Bělče a že pro ně může poslat auto. A tak pro panstvo jedeme a zavezeme je hezky domů na zámeček - místo taxíku..."

o o o

Tahle parta dřevorubců měla papíry v pořádku, ale jinak je nelegální těžba v okolních lesích dost častáPolicisté z unhošťského oddělení jsou dobrá parta zkušených profesionálů. Znají se navzájem celé roky, tady se fluktuace moc nepěstuje. A jsou místní, bydlí vesměs v obvodu, takže kdo má přidělen svůj rajon, zná v něm každého - a všichni ovšem znají jeho.

"Anonymita, běžná ve městě, se tady nenosí," přiznává kapitán Černý. "Funguje to ovšem vzájemně: policista zná občany, známé firmy z obce vám může každý vyjmenovat. Ale na druhé straně všichni na vsi zase znají svého policajta - a on musí počítat s tím, že tady žije jako pod lupou."

Služba je prvotní a sestavit plán služeb není snadné: aby se na poradě sešli všichni, musí se stát zázrak. Ale hraje se tu týmově: když se malovalo, byli od barev všichni, a když se ve sklepě oddělení budovala svépomocí posilovna, mákli taky - a ještě každý přihodil tisícovku na vybavení nějakými těmi "mučidly".

"Fotbal nehrajeme, ale chlapi jezdí pravidelně cyklistický pohár," připomene vedoucí. "A když je třeba posekat trávník za barákem, někdo vezme sekačku a prostě to udělá. V létě si ve volnu někdy ugrilujeme kuřata, pekli jsme i prasátko. Posedíme, pokecáme. Jsme tým."

Pochvaluje si zánovní nivu, kterou oddělení zapůjčila Správa služeb ministerstvu vnitra: bez ní byl totiž problém dostat se do chatových oblastí, felicie je nízká a párkrát to na úvozových cestách schytala její olejová vana. V létě je ovšem v permanenci i motorka, ale co zjara, za plískanic? Mimochodem, motorka! Vedoucí ji vyloudil v kladenském autoprovozu, měla toho dost za sebou a už o ni nikdo nestál. Tak si ji vzal do práce kamarád jednoho z policistů, místní automechanik, a vyštafíroval ji, že se jenom blyští. A slouží.

"Máme taky mikrobus, VW trasporter, vyřazený od dopraváků," pochlubí se ještě kapitán Černý. "Má za sebou svoje, dost žere, ale když třeba potřebujeme zavézt svědky vloupání k výslechu na stanici, aspoň pobereme všechny najednou - a vlastně benzín ušetříme."

Hospodařit s limity pohonných hmot není legrace: denně se spotřeba sleduje, zbytečné jízdy se netrpí. Aby se koncem roku neoctlo oddělení na suchu.

"S počítači jsme teď na tom dobře, dostali jsme nové z projektu PHARE a ještě nám prý přibudou další, takže v každé místnosti bude aspoň jeden. Máme přístup do sítí, funguje i Intranet. A co jsme dostali vysílačky Matra, netrápí nás ani spojení."

Oddělení vypadá zvenčí skoro jako z cukru, zevnitř je úhledné taky. A jenom stálí obyvatelé vědí, co je stojí námahy všechno udržet v chodu. Čtvrtstoletý provoz je prostě znát. Ale člověk prý musí vyjít s tím, co má a ne hloubat, co by mít mohl. V Unhošti to, zdá se, vzali na vědomí.

Jan J. VANĚK  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |