POLICISTA  5/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

případ skončil do půldruha měsíce


I do života nenápadné a poklidné středočeské vísky Mladoděvy (všechna významná jména v následujícím vyprávění jsme pozměnili - pozn. red.), na dohled labské záplavové zóny, pronikla ve druhé polovině devadesátých let plnou silou skutečnost moderního světa.
Slovo skutečnost je v tomto případě obzvláště jemným označením, protože tady zprvu došlo k událostem popravdě jako vystřiženým z nejtvrdší filmové gangsterky:


Maskovaný muž, se zbraní ve zlověstně napřežané ruce, vpadl v dopoledních hodinách na místní poštu. Nekompromisně donutil personál k vydání hotovosti a zmizel v okolních uličkách. S několika desítkami tisíc zloupených korun v kapse.

Ilustrační fotoBěhem pár minut se na místo mimořádného činu začaly sjíždět policejní vozy z celého okresního okolí. Technik, vyšetřovatelé, šéfové. Rozjela se běžná, rutinní pátrací akce.

Obec byla samosebou v tu chvíli dokonale na nohou. A obvyklé vyšumění, zklidnění rozruchu nenastávalo, neboť krátce po přepadení poštovního úřadu, vlastně vzápětí poté, co sem dojížděla hlídková auta policie, se vyřítil do křižovatky - vzdálené od pošty snad tři sta metrů - automobil sportovního střihu.

Řidič vletěl na hlavní silnici z vedlejšího směru pod plným plynem. Nezvládl řízení a jeho vůz skončil ve smyku a se značným třeskem, rachotem i řinčením v autobusové zastávce. Víceméně ji srovnal se zemí.

V hromadě plechu, laminátových štěpin a další suti pomalu vyhasínaly životy dvou mužů.

K nehodě se přesunula část policistů od pošty, vzápětí dorazily sanitky. Lékařům se podařilo stabilizovat stav spolujezdce. Během několika málo minut s ním odletěl vrtulník záchranky do pražské nemocnice. Okamžitá, vícehodinová operace mu zachránila život.

Šoféra se však přes veškerou lékařskou snahu nepodařilo od bran smrti odvrátit. Podlehl vážným zraněním téměř bezprostředně do ticha po hrůzném incidentu, který způsobil.

Obě příhody toho dne - šílená jízda dvojice mužů příliš připomínala útěk banditů od napadeného objektu - se policisté pochopitelně pokoušeli dát do spojitosti.

Zvláště, když vyšlo najevo, že silný sporťák je neznámého původu a že má na sobě SPZ dávno odhlášeného motorového vozidla. Také pověst mužů z havarovaného stroje posilovala podezření. Jednalo se o známé firmy, vícekrát trestané převážně za majetkovou trestnou činnost.

Peníze z pošty ani nějakou zbraň nebo jiný doklad související s útokem na poštovní přihrádku policie ve zdemolovaném autě nenašla. Rozrušení lidé z pošty nebyli schopní maskovaného zlotřilce identifikovat. Průmyslové kamery na malé poštovní filiálce chyběly. Uzdravený spolujezdec později mlčel jako pověstná ryba a tajemství poslední spanilé jízdy, které si jeho kumpán odnesl do hrobu, neporušil.

Případ putoval mezi kauzy v policejním žargonu označované jako pomníčky...

+ + +

Jak šly roky, na loupež a na svévolnou demolici čekárny na autobusy se v Mladoděvech pozapomínalo.

A psal se rok 2001. A v klimbající obci se opět začaly odehrávat divné věci. Hlavně mezi mládeží rašily, kolovaly a nabývaly na intenzitě zvěsti, jejichž hrdinou byl do té doby naprosto nenápadný, možná ani ne tuctový, jedenáctiletý kluk Norbert Drmola.

Původně Bertík, poté Bertí, až nakonec - uprostřed svých lidí vážený - Mister Bert.

Dosud ničím nevynikal, ničím nevybočoval z běžných průměrů až podprůměrů, neoslňoval pubertální spolužačky. Nic nenasvědčovalo tomu, že by z něj mohl být šéf generace, vrchol a bos místní omladiny. A přece se to - ze dne na den - stalo.

Mladý Drmola, včera s pětikačkou ve dlani, náhle nonšalatně třímal v prstech doslova tisícovky. A rozpouštěl, rozhazoval je kolem sebe s elegancí naftového magnáta.

Nejbližším kamarádům rozdával mobilní telefony. Aby měli navzájem spojení - bez kterého není souhra, natož velení. Své oblíbence zval na přátelská posezení v bufetech, do pizzerie. Coca-cola tekla jako ze splavu, podávaly se pizzy o velikosti dopravních značek.

Vyhlášené, až legendární byly vzápětí i večerní nájezdy do hypermarketů na okraji Prahy, kde se nakupovaly luxusní hračky, v té době populární kovové skládací koloběžky a další sportovní potřeby a nějaké hadříky pro děvčata a dobíjecí karty do mobilů chlapcům a drobnosti na vozidla starších mládenců a tak podobně a pořád.

V nedaleké čerpací stanici byl Bert klientem, který požívá úctu zaměstnanců jako ti nejmohutnější z jezdců na tirácích. Mezi vrstevníky stoupala Bertova hvězda přímo úměrně s množstvím rozdávaných pozorností. Něco jako špinavé, neprokázaně získané peníze dnešní mládež neřeší. Možná podivný, kdo dává, určitě naprosto hloupý, kdo nebere.

Leckomu sice vrtalo hlavou, odkud má podměrečný Rotschild své - náhlé a pohádkové - zdroje, ale Mister B. (čti bí) všetečky odvracel tajuplnými narážkami na dealerství mobilních telefonů, na tajemného - bohatého a štědrého - příbuzného. I ta jistá záhada kolem původu Bertova bohatství zvyšovala šejkovu popularitu.

A pak na veřejnost silou blesku dopadla fáma či zaručená zpráva (?), přišel s ní někdo ze zbohatlíkovy ochranky nebo on sám (?). Vždyť je to jasné, jsou to peníze z pošty! Norbert Drmola našel igelitovou tašku s prašelemi zahrabanou na poli rodinných polností, kam je pachatelé ukryli a odkud si je následně nikdy nevybrali.

Jestliže mohli sympatičtí literární darebáčci Tom a Huckleberry zavadit o poklad, proč by se to nemohlo - mimo knižní vyprávěnku - poštěstit českému venkovskému hošánkovi!

Je to navíc správný kluk, dělí se o radost s přáteli. Žijme proto, utrácejme, život je jen jeden ... Leč nic netrvá věčně, na mnohé se jednou dojde, kde bylo štísko, vzejde smutek.

Bertovy rozhazovačnosti si rychle všimli ve škole, od pedagogického sboru šla nahrávka k policistům zaměřeným na problematiku mládeže. Mračna se zatahovala, až se nad hrdinou setmělo docela.

+ + +

A podstata zázraku byla velice prostá.

Stará paní Hádková, takto babička svého mazla Norbertka, je soukromý zemědělec jako skoro každý druhý kolem. Začátkem nové éry naší země zrestituovala pěkný kousek úrodné půdy. Na okraji zlatého pruhu vlasti české. Ale při osmi křížcích na krku se vzdala každodenní dřiny kolem ředkviček s květákem a jinou zeleninou a pozemky z větší části prodala.

Ilustrační fotoŽe je všude tolik tunelářů a kdoví, co by jí s penízkama provedli dobře placení správci finančních domů, nechala si zkrátka na podzim roku 2000 utrženého čtvrt milionu korun, jak to znala od svých rodičů, hezky doma v bavlnce.

Obrazně v malovaném hrnku na kredenci. Ale ouha. Uběhl kus roku, slezly sněhy, pole se zazelenala a Hádkovic stařenka šla sáhnout takříkajíc do štrozoku pro investici na fasádu a chodník podél domku a ze svazečku schraňovaných velkobankovek pokukovala osiřelá tisícovka, smutný svědek parádního majlantu.

I starší paní došlo, že byla okradena a že to - když se k ní nikdo nevloupal, když je pořád doma - musí být někdo vlastní, domácí a že je to Bertík. Rodinné vyšetřování na školáka uhodilo. Mistrovi nezbyl jiný trik, než kápnout pravdu. A vysvětlovat. Objasňoval ovšem posvém.

Vzal si jenom dvě tři tisícovky, pro plezír spolužákům. Aby ho měli rádi, aby si ho považovali. Jenomže se to domákli starší kluci, začali mu vyhrožovat všehoschopnými cizinci od Východu. Utopí tě - jako kotě - za vsí v lomu, slibovali. A vydírali a trápili a o všechny ostatní peníze ho oškubali.

Věc zákonitě skončila u strážců zákona.

Rodiče přivedli nešťastníka k policistům. Rozeběhlo se šetření, fakta se potkávala s fakty, výpovědi dlouhé řady zúčastněných jedinců odkrývaly poměrně rychle kompletní síť a předivo finančních prostředků rozpouštěných mezi dětmi a jenom trošku větší mládeží.

Policejní důkazy postupně sesypaly báchorky mladičkého Drmoly jako chaloupku z labského písku. Až rek s kouzelnými zlaťáky všechno podrobně doznal.

+ + +

Pohádka končí. Pachatel je zřejmý. Trest se odbývá v rodinném prostředí.

Policisté se ale museli procesně vypořádat i s okruhem Bertíkových fanoušků. Těch, kteří z jeho lupu profitovali. Ustanovení § 251 tr. zákona o podílnictví pamatuje s trestním postihem také na osoby, které na sebe vědomě převedou hodnoty, předměty pocházející z trestné činnosti (páchané jinou osobou). A není podstatné, ví-li podílník, z jaké podloudnosti, nezákonnosti věc doličná pochází. Úplně postačí, je-li mu jasno, že věci nemají kalý původ!

Pokud Norbertovi příznivci přijímali dárky a žili spokojeně s představou, že k nim přišli za peníze z vyrabované pošty, jejich podílnictví zcela naplňuje formální znaky darebného skutku.

Spravedlnost však nemá být slepá. A nepochybně by bylo nespravedlivé, kdyby zloděj z osidel zákona unikl pro svůj nízký věk a jeho odrostlejší holportéři byli - za to, že se nechali obdarovávat nebo že prodávali svoji přízeň - stíháni a odsouzeni. Proto dílem vyšetřovatel, dílem státní zástupce jejich trestní postih - pro nízkou společenskou nebezpečnost - odložil.

Snad jim budou dostatečným poučením hodiny vyšetřování a chvíle nejistot i přímého strachu z možných trestů skoro natvrdo.

Snad je to odradí před případnými dalšími komploty s boháči, jejichž kupní bohatýrství není z úplně čistých zřídel.

+ + +

P.S.

Policie v tomto případě nerozhodovala o náhradách škod. To přešlo plně do kompetencí a vztahů uvnitř postižené famílie, případně do okruhu sousedů a přátel mladého pána. Připomeňme jenom, že se jednalo o hodně peněz a že to vzedmulo hodně zlé krve. Stejně jako kuriózních situací.

Ve vesnici si např. nejspíš hodně dlouho budou pamětníci povídat o tom, jak se za jednoho dopoledne jeden ze synů letité paní Hádkové s obrovským bramborářským košíkem po dědině na obchůzku vydal, načež od Bertíkových kamarádíčků mobilní telefonky paběrkoval. - A že se jich toho roku urodilo!

Jaroslav Kopic  
a npor. Jan Petlach  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |