POLICISTA 5/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra příloha |
- včera a dnes, u nás a ve světě |
![]() |
Auto s rozsvícenými modrými majáky a sirénou, které se prodírá dopravou k místu, kde někdo potřebuje pomoc. Na tento obrázek jsme si v ulicích zvykli. Jak to ale začalo?
HISTORICKÝ ÚVOD
S první obdobou výstražných zařízení se naši předkové mohli setkat ještě před vznikem současného fenoménu, automobilismu. První profesí, která využívala výstražná zařízení, byli hasiči. Muži v hasičských uniformách měli již na prvních vozech tažených koňmi zvonec a v ruce trubku, ze na kterou troubili známou kvartu. Těmito zvukovými signály si hasiči při jízdě k požáru uvolňovali cestu ne zrovna hustým provozem po evropských silnicích minulého století, kdy jim do cesty vstupovali hlavně neukáznění chodci. Již tehdy bylo zřejmé, že každý okamžik, o který budou hasiči u cíle dříve může zachránit majetek i životy. Navíc, zastavit rozjetý povoz tažený koňmi nebylo zrovna lehké. Nutno dodat, že hasiči byli až do rozvoje automobilismu jedinou složkou, která využívala "práva přednostní jízdy". Záchranná služba si na svůj vznik musela ještě několik desítek let počkat, její služby obstarávali nejbližší lékaři. Bezpečnostní složky měly poměrně širokou a dobře fungující strukturu a obecně vzato, nemusely příliš spěchat.
Postupem času došlo k nutnosti více zvýraznit povoz, později vozidlo, které pospíchá na místo zásahu a ostatní mu musí uvolnit cestu. Již od začátku se využívala výstraha akustická a optická. Akustickou výstrahu obstarával zvonec, případně zavěšená kovová tyč, eventuálně trubka. Výstraha optická spočívala ve výrazné, většinou červené barvě hasičských vozidel. K této základní výstraze se později připojilo světlo lucerny, a to buď bílé, nebo s barevným, většinou červeným krytem.
S rozvojem automobilismu a nárůstem množství vozidel v ulicích docházelo k postupnému vylepšování výstražných zařízení. Prvním krokem bylo nahrazení ručního zvonění na zvonec zvoncem elektrickým, výměnou lucerny za světlomet s červeným krytem. Od této doby udává tempo rozvoje výstražných zařízení severní Amerika, kde dochází k nebývalému rozvoji automobilismu a s tím souvisejícímu vývoji ve vybavení vozidel. Tento trend v mnohých ohledech trvá do současné doby. Jisté zaostávání Evropy ve vývoji výstražných zařízení je způsobeno mimo jiné i rozdílným právním řádem.
ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ ROZDĚLENÍ SVĚTA
Používání výstražných zařízení na speciálních vozidlech má v každém státě svoji specifickou právní úpravu, která určuje nejen kdo, jak a kdy může výstražná zařízení použít, ale rovněž i to, jaká zařízení jsou povolena, a většinou určují i jejich barevné provedení.
Obecněji je svět rozdělen na dvě hlavní zóny s rozdílným právním řádem.
V prvním případě se jedná o zónu kontinentálního práva, která zahrnuje především Evropu, většinu zemí bývalého východního bloku, Čínu, některé bývalé francouzské kolonie apod. Kontinentální právo je založeno na principu kodifikovaných právních norem, jejichž plnění je státem vynutitelné. Součástí tohoto právního systému je i Česká republika. Nevýhodou tohoto právního systému je skutečnost, že nedokáže pružně reagovat na rychlý technický vývoj. Mnohé právní normy tak zůstávají ustrnulé o určitý počet let zpět a nereflektují skutečný technologický stav. Kvůli tomu může docházet k paradoxním situacím, kdy evidentně lepší produkt, který se v praxi osvědčí, není úředníky povolen, protože není v souladu se strnulou legislativou.
Druhou zónou je zóna anglosaského právního řádu, kam patří především severní Amerika v čele s USA, Velká Británie a její bývalé kolonie, např. Austrálie. Právo je zde založeno na menším počtu kodifikovaných právních předpisů, které definují hlavní oblasti práva a jsou doplněny o precedenční rozhodnutí soudů. Na rozdíl od kontinentálního práva umožňuje anglosaský právní řád z jistých podmínek vynutitelnost i zvykového práva na základě rozhodnutí soudu. V oblasti výstražných zařízení zde platí, že jsou určeny složky s oprávněním používat výstražná zařízení a je určeno barevné provedení. Vzhledem k rozložení právní subjektivity výkonných orgánů až na úroveň měst, okresů, oblastí nebo států je možné, např. v USA potkat v každém okresu nebo městě vozidla tísňových složek v jiném provedení, s jinými barvami výstražných zařízení. Anglosaský právní řád umožňuje oprávněným osobám držet krok s technickým vývojem a vozidla vybavovat tak, aby splňovala nejnáročnější kritéria uživatelů na jejich akustickou a optickou výstrahu. Dá se říci, že jedinou podmínkou je, aby na vozidle bylo i výstražné zařízení v barevném provedení tak, jak to určuje místní právní autorita. Doplňkové vybavení, které zvyšuje účinnost výstrahy, je pouze otázkou finančního krytí.
VÝVOJ VÝSTRAŽNÝCH SYSTÉMŮ
Přestože vývoj akustických i optických systému šel pospolu, pro přehlednost bude lépe rozdělit oba systémy výstrahy do samostatných bloků.
Akustická výstraha
Jak již bylo řečeno v úvodu, první akustická výstraha byla prováděna pomocí zvonců, kovových tyčí, eventuálně trubek. S postupem techniky byly ruční zvonce nahrazeny zvonci elektrickými a později zcela vytlačeny sirénami. V počátcích vývoje sirén se objevily dva různé systémy. První představoval tzv. motorové sirény. Jednalo se o kovové pouzdro s motorem a setrvačníkem, které přes trubku vydávalo táhlý kolísavý zvuk. Motor při rozběhu roztočil setrvačník a siréna tak vydávala stoupající tón. Při vypnutí setrvačník zajistil postupný doběh, při kterém tón sirény klesal. Proces se cyklicky opakoval. Druhý používal vzduchový kompresor s rozbočovačem, který přepínal proud vzduchu do trubek, které vydávaly různě vysoký tón. Taková siréna měla skokově proměnnou výšku tónu, kdežto první systém měl spojitě proměnnou.
Charakteristické zvuky obou systémů, tedy spojitá nebo skokově proměnná výška tónu, daly postupně vzniknout dvěma různým kulturám akustické výstrahy. O tomto tématu bude řeč v kapitole "Výstražná zařízení u nás a ve světě".
Spolu s rozvojem elektrotechniky byl motor a kompresor postupně nahrazen tlakovým membránovým reproduktorem, zesilovačem a generátorem tónů řízeným mikroprocesorem. Siréna byla v mnoha případech doplněna o mikrofon, takže posádka vozidla mohla vydávat hlasové povely, eventuálně připojit radiostanici nebo další zařízení do systému zesilovače.
Množství podpůrných tónů se zvětšilo a umožnilo tak zvýraznění výstrahy přepnutím různých tónů. Výkon sirén se v současné době ustálil na standardu 100 W, jsou však k dispozici sirény o výkonu od 80 - 300 W.
Optická výstraha
S rozvojem automobilismu nahradily lucerny elektrické světlomety. Ty využívaly většinou červený kryt, aby bylo zvýrazněno, že se jedná o výstrahu. Tato výstražná světla měla nepřerušovaný tok a byla většinou umístěna tak, že tok světla směřoval vpřed, před vozidlo. Postupem času byl do rozvodů světel zapojen přerušovač a světla začala blikat. Rovněž byl vyvinut první rotační maják, jakási zmenšenina vrcholu věže navigačního majáku. Zde opět můžeme pozorovat dva druhy zařízení, jejichž domovem byly rozdílné kontinenty, Evropa a Amerika. Evropská koncepce používala žárovku posazenou uprostřed majáku, kolem které rotovala clonka s parabolou. Naproti tomu americká koncepce používala 2-4 žárovky rotující v samostatných parabolách kolem středu. Obě koncepce používaly běžné a později halogenové žárovky. Protože osazení vozidla jedním výstražným světlem začalo být nedostatečné, začali konstruktéři slučovat jednotlivé výstražné prvky do souprav tak, že vytvořili známé výstražné rampy, které většinou pokrývají celou šířku střechy vozidla. V rampách docházelo a dochází ke kombinacím rotačních majáků, doplněných zrcadly k maximálnímu využití vydávaného světla, s pulzujícími, swingujícími nebo trvale svítícími světly. Význam koncepcí rotačních majáků postupně zanikal s vývojem stroboskopických výbojek, které mají asi poloviční příkon, vyšší svítivost a delší životnost než žárovky. V současné době jsou optické výstražné systémy již převážně založeny na principu stroboskopických výbojek. Díky rychlému rozvoji elektrotechniky dostává se ve výstražné signalizaci do popředí technologie založená na bázi L.E.D. LED mají i v porovnání s výbojkami podstatně nižší příkon a delší životnost při dostatečném světelném výkonu. Další velkou výhodou je jejich snadná programovatelnost pro konkrétní použití.
Není možné zapomenout na doplňkovou optickou výstrahu, kterou představují systémy, které podporují hlavní výstražné zařízení. Jedná se především o přídavná světla, ať už halogenová, stroboskopická nebo LED, která jsou umístěna na přední části vozu, tedy v místě, které je viditelné ve zpětném zrcátku vozidla. Tato zařízení se začala vyvíjet později, a to v přímé souvislosti s rostoucí hustotou provozu na silnicích. Posádky vozidel vybavených výstražným zařízením se tak snažily zvýšit výstražný účinek a přispět tak k bezpečnosti provozu. Tyto komponenty se staly nedílnou součástí vybavení vozidel s právem přednostní jízdy. Většina zařízení je konstruována na principu pulzujícího světla, které je pomocí paraboly nebo obdobného systému soustředěno do jednoho směru, před vozidlo.
Další doplňkovou výstrahou, která se používá především v USA, je zařízení, které generuje záblesky dálkových světel. Tento v podstatě pouze jednoduchý přerušovač značně zvýrazní vozidlo s výstražným zařízením. Modernější náhradou tohoto zařízení se staly oblíbené stroboskopické výbojky, které se umísťují do stávajících světel vozidla. Při jejich zapojení generují krátké záblesky, které rovněž vozidlo značně zvýrazní. Výhodou této doplňkové výstrahy je, že je možné ji použít ve značné míře a vozidlo se stane prakticky nepřehlédnutelné.
Barevné filtry světel, tóny zvukové výstrahy
Tóny zvukové výstrahy
V současné době se v závislosti na národních kulturách používají dvě hlavní skupiny tónů akustické výstrahy. Díky tomu, že většina moderních sirén je řízena mikroprocesorem, došlo k jisté standardizaci tónu, méně však k jejich označení.
Plynule proměnné tóny jsou rozděleny podle délky, protože jich existuje poměrně značné množství, jmenujme hlavní. WAIL (SIREN) je plynule proměnný tón, který napodobuje zvuk motorové sirény, tedy plynule stoupá a poté klesá. Délka jedné zvukové vlny je různá podle typu sirény, většinou však okolo pěti sekund. YELP je plynule proměnný tón, který plynule stoupá a poté klesá, je však podstatně kratší než předchozí. Délka jedné zvukové vlny je různá podle typu sirény, většinou však okolo jedné sekundy. Tón YELP je tón určený ke zvýraznění výstrahy dávané tónem WAIL (SIREN).
Skokově proměnné tóny se rozdělily podle množství tónů a rychlosti střídání. Základem zůstalo střídání dvou tónů, vysokého a nízkého. Jakousi nadstavbou se ukázalo střídání tří tónů nebo změna rychlosti střídání tónů. Pokud je střídání dvou tónů umístěno na siréně, která má instalovány plynule proměnné tóny, označuje se tento tón většinou jako HI-LO.
Nezanedbatelnou součástí akustické výstrahy je tón HORN (AIR HORN). Jedná se o silný zvuk s neproměnnou výškou tónu připomínající lodní sirénu. Tento tón se využívá téměř výhradně k zvýraznění výstrahy.
Barevné filtry světel
Prvním barevným filtrem používaným na světelných výstražných zařízeních byl filtr červený. Červená je již historicky brána jako výstražná barva a z technologického hlediska byla její výroba nejjednodušší. Stejnou barvu dostala brzdová a koncová světla vozidel. Červený je rovněž signál "stůj" na semaforech. S postupem technologického vývoje byly postupně doplňovány další barvy filtrů. Objevila se oranžová, později modrá, zelená a bílá. Podívejme se na využití jednotlivých barev ve výstražné signalizaci podrobněji.
Červená
Jak již bylo řečeno, jedná se o nejstarší výstražnou barvu. Podstatnou nevýhodou této barvy je skutečnost, že v silničním provozu je zastoupena poměrně hojně, a to ať už jako výstraha (koncová světla, brzdová světla), tak i jako signál k zastavení (semafory, zastavovací prostředky policie apod.). Podle psychologů je červená agresivní barvou, na kterou lidské smysly dobře reagují.
Oranžová
Oranžová barva je všeobecně přijímána jako výstraha II. stupně, tedy něco jako "pozor, něco se děje". Rovněž oranžová barva je hojně zastoupena v běžném silničním provozu, a to právě jako upozornění, např. směrová světla vozidel, signál "pozor" na semaforech apod. Proto je oranžová ve výstražné signalizaci používána spíše na servisních a technických vozidlech, které mohou tvořit překážku silničního provozu.
Zelená
Zelená barva není v běžném provozu příliš zastoupena a mohlo by se tedy zdát, že je vhodná pro zvláštní výstrahu. Zelená je však hlavně signálem "volno" na semaforech a podle psychologů je jednou z klidových barev. I když je tedy dobře vidět, není vhodné ji jako výstrahu použít. Jedinou výjimkou je, pokud zelená tvoří doplnění dalších výstražných světel, např. označení velitelského vozu zásahu.
Modrá
Modrá barva není v silničním provozu zastoupena vůbec, nemá žádný význam v běžné signalizaci. Spektrum modré barvy je natolik odlišné od ostatních, že je nejvhodnější pro potřeby zvláštní výstrahy.
Bílá
Bílé, nebo taky čiré světlo je vhodným doplňkem výstražné signalizace. V každém případě představuje nejintenzivnější světlo, protože světelný tok není tlumen žádným barevným filtrem, který v každém případě část světla pohltí. Na druhou stranu je jasné, že bílé světlo je běžnou součástí silničního provozu a je tedy vhodné pouze jako doplněk výstrahy.
Speciální variantou jsou kombinace použitých barev. Vzhledem k popsanému využívání jednotlivých barevných filtrů se jeví jako nejúčinnější využití modré v kombinaci s bílou pro vozidla s právem přednostní jízdy a oranžové pro pracovní vozidla.
Některé užívané barevné kombinace výstražných světel najdete v kapitole "výstražná zařízení u nás a ve světě".
VÝSTRAŽNÁ ZAŘÍZENÍ U NÁS A VE SVĚTĚ
Každý stát, někde každé město či okres si určily provedení výstražných zařízení na vozidlech. Zatímco v oblasti pracovních vozidel panuje téměř celosvětová shoda a užívá se zde výstražných světel oranžové barvy, v oblasti vozidel s právem přednostní jízdy je situace značně odlišná. Jednotlivé oblasti využívají různých barevných kombinací optických výstražných zařízení i tónů akustické výstrahy.
Afrika
Situace mezi africkými státy je značně nepřehledná, většinou se však používá červená barva. Téměř výhradně se používají spojitě proměnné tóny akustické výstrahy.
Amerika
Na americkém kontinentě je nejvýznamnější situace v USA, která v podstatě ovlivňuje celý americký kontinent. Vzhledem k právnímu uspořádání určuje barevné provedení výstražných zařízení každý stát, okres a město. Z tohoto důvodu je zde možno vidět všechny myslitelné kombinace. Pokud se pokusíme situaci zobecnit, můžeme konstatovat, že hasiči užívají většinou kombinaci červená, event. červeno-bílá, záchranná služba užívá většinou stejnou kombinaci, občas doplněnou o modrou barvu. Policie užívá pravděpodobně nejvíce kombinaci modro-červená. Zastavme se u největších policejních sborů USA. Policie města New York (NYPD) užívá kombinaci červeno-bílá, policie měst Los Angeles nebo San Francisco (LAPD, SFPD) užívá kombinaci modro-červená, policie měst Chicago nebo Houston užívá modrá světla. Téměř výhradně se používají spojitě proměnné tóny akustické výstrahy.
Asie
Velká část asijského kontinentu používá na výstražných zařízeních barvu červenou, event. v kombinaci s bílou. Vzhledem k množství států a nepřehlednosti vládních systémů, jakož i legislativy se situace různě mění. Zvláštností je Čína, která má výstražná zařízení rozdělena podle barev na různá použití. Oranžová barva je, stejně jako ve většině světa, určena pro pracovní vozidla. Červenou barvu smějí používat hasiči, armáda, vládní představitelé a policie. Policie však jako jediná smí používat kombinaci modro-červená. Vozidla záchranné služby smějí používat pouze modrou barvu. Téměř výhradně se používají spojitě proměnné tóny akustické výstrahy.
Austrálie
Australský kontinent využívá výstražná zařízení v červené barvě, event. v kombinaci s bílou pro vozidla záchranné služby a hasičů. Policie používá kombinaci modro-červená, některé jednotky pouze modrá. Téměř výhradně se používají spojitě proměnné tóny akustické výstrahy.
Evropa
V Evropě panuje téměř shoda v používání barevných kombinací optických výstražných zařízení. Podle direktivy Evropské unie se na území Evropy smějí používat výstražná zařízení v oranžové a modré barvě. Jednotlivé státy se však částečně liší. Francie užívá výstražná světla modré barvy pro všechny základní složky - záchrannou službu, hasiče i policii. U policie je však často používána kombinace modro-oranžová. Ve zvukové signalizaci je situace proměnná, ale většinou používají policie a hasiči tón HI-LO, záchranná služba kombinaci tří skokově proměnných tónů. Zcela jiná situace je ve Španělsku, kde modrou barvu užívá pouze policie, mnohdy ve spojení s oranžovou a bílou, hasiči a záchranná služba používají oranžovou barvu. Všechny jednotky využívají sirény s osazením tónů dle výrobce, většinou plynule proměnnými tóny. Zvláštností Španělska je skutečnost, že výstražná zařízení policie mají instalován dodatkový světelný zdroj s nepřerušovaným tokem světla, které se uvádí do chodu při zapnutí světel vozidla. Proto je možné za tmy bez problémů identifikovat vozidlo policie v provozu. Téměř všechny ostatní země Evropy užívají pro vozidla s právem přednostní jízdy pouze modré barvy, event. v kombinaci s bílou. Výjimku tvoří země bývalého SSSR, kde se ustálila kombinace červeno-modrá, a Slovensko, kde se rovněž užívá červeno-modrá kombinace, pro policii i plně červená. Akustická výstraha je rozdílná podle zemí. Německo, Rakousko, část Itálie užívá tón HI-LO nebo podobné kombinace, Česká republiky, Polsko, Slovensko, země bývalého SSSR a další používají spojitě proměnné tóny. Mohou však zde být změny podle výrobce. Použití typu akustické výstrahy je spíše zvykové než kodifikované.
ZVLÁŠTNOSTI V POUŽÍVÁNÍ SVĚTELNÝCH VÝSTRAŽNÝCH ZAŘÍZENÍ
Jak již bylo řečeno, první světelné výstražné zařízení mělo tok světla orientovaný pouze směrem před vozidlo. Od té doby je většina zařízení konstruována tak, aby bylo vrhané světlo viditelné v okruhu 360 o. To samozřejmě neplatí pro přídavná a speciální zařízení určená pro montáž do zástavby vozidla a jejichž cílem je vykrytí mrtvých úhlů, vzniklých převážně konstrukcí vozidla. Zvláštností jsou USA, kde je část výstražných zařízení konstruována tak, že jsou viditelná zepředu a zezadu, nikoli však ze stran. Toto je zdůvodňováno tím, že vozidlo musí být dokonale viditelné v provozu buď ve zpětném zrcátku, pokud vozidlo jede, nebo zezadu, pokud stojí a označuje překážku silničního provozu. Pravděpodobnost, že bude zcela kolmo k účastníkovi silničního provozu a ten by tak neviděl světelnou výstrahu, je poměrně malá. Boční strany výstražných ramp jsou většinou využity pro pracovní světla bílé barvy, zaměřená do stran.
Samostatnou kapitolou je vybavení některých vozidel v civilním provedení, zejména policejních. V USA a některých dalších státech, např. v Řecku, mohou být tyto vozy vybaveny světelným výstražným zařízením umístěným uvnitř vozidla, např. na palubní desce, stínítku, za zpětným zrcátkem apod. U těchto vozidel se počítá s tím, že výstražné zařízení potřebují k rychlé jízdě, tedy, že je musí vidět ostatní účastníci silničního provozu ve zpětném zrcátku. Tato metoda umožňuje rychlé označení a vybavení vozidel v případě nutnosti zásahu. Podobné vybavení užívají v USA např. soukromí lékaři, pokud jsou voláni k vážnému případu.
Zajímavostí je rovněž vybavení dobrovolných hasičů v některých státech USA. Dobrovolní hasiči nemají oprávnění používat sirénové tóny. Používají proto různá světelná výstražná zařízení, jako například blikače dálkových světel, bílé výbojky apod. a jako akustickou výstrahu používají sirénový tón HORN (AIR HORN), což je vlastně pouze silný klakson s připojeným mikrofonem.
PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ
Vzhledem k postupu elektrotechnického výzkumu, rozvoje výrobních technologií a posunu světových standardů v oboru výstražné signalizace lze předpokládat, že v nejbližší době budou postupně vyřazována výstražná zařízení založená na principu rotujícího světla a halogenové žárovky. Tato zařízení jsou již v této době nahrazována úspornějšími a trvanlivějšími stroboskopickými výbojkami, které mají až 5x vyšší svítivost v nesrovnatelně kratším čase, vyšší životnost, menší příkon. Rotační systémy zůstanou po omezenou dobu v tzv. oranžovém programu pro pracovní vozidla, kde je zařízení opatřené dostatečným množstvím zrcadel dostačující a světelný výkon je vyhovující.
Nastupující generací je technologie LED, která představuje nové možnosti v úspoře energie a nové hranice životnosti. LED technologie je navíc dobře programovatelná a je ji možno bez problémů kombinovat i s informačními nápisy tvořenými LED. V současné době již jsou dostupné LED ve všech potřebných barvách a cena se již stává přijatelnou.
Michal Ohara