Vždycky je určité procento kriminálních případů, které se zcela beze zbytku nevysvětlí. Existují také ojedinělé případy lidských úmrtí, které již z dálky zavánějí cizím úmyslným zaviněním, ale přesto se takové jednání jiné osoby prostě nepodaří prokázat. Může se to stát z nejrůznějších důvodů - lajdáctvím nebo neznalostí některých policistů, rozpornými výpověďmi svědků a účastníků, z nichž někteří vědomě či nevědomě zkreslují skutečnost, souhrou náhod nebo "vyšší mocí", kombinací těchto negativních faktorů a bůhvíproč ještě.

Jeden z dodnes nevysvětlených, logicky nevysvětlitelných a tudíž i nejzajímavějších případů tohoto typu v historii naší kriminalistiky se začal odvíjet 1. března 1953 v malé vesničce Stránčice. Bylo to v širém Polabí, v tehdejším okrese Přelouč. V pronajatém domku žila čtyřicetiletá zemědělská dělnice Anna Vohryzková se svými dvěma dcerami, dvanáctiletou Marií a čtyřletou Jiřinou.

Vohryzková byla v té době čerstvá vdova: teprve před šesti týdny zemřel na záduchu její o pětatřicet let starší manžel. Vohryzková si týden po jeho smrti nastěhovala do domku náhradníka. Byl jím pětačtyřicetiletý František Novák, který s Vohryzkovou udržoval známost už několik měsíců.

Novák pracoval v kladrubském hřebčinci a denně tam dojížděl. Ve vsi i v zaměstnání ho znali jako podivína. Vyhýbal se lidem, ve všech viděl nepřátele a bezdůvodně je podezíral ze všech možných úkladů proti své osobě, přinejmenším z pomluv. Na svou první ženu prý dřív neuvěřitelně žárlil, v noci omotával její postel nití nebo k ní přivazoval zvonečky, aby tak mohl včas zabránit eventuální nevěře.

Vohryzkové Novák od samého počátku jejich známosti sliboval, že se s ní po dlouho očekávané smrti jejího manžela ožení. Hned potom, co se k ní přistěhoval, Vohryzková dokonce otěhotněla. Ale Novák najednou změnil názor. Začala mu hrozně vadit malá Jiřinka, protože prý to nemůže být manželské dítě a jejím otcem je určitě někdo ze stránčických sousedů, kteří k Vohryzkové docházejí. Vohryzkovou si prý vezme, jen když se nebude muset starat o "cizí parchanty".

Rodinná tragédie se onoho 1. března začala rozvíjet nenápadně, téměř idylicky. Byla to neděle, všichni byli doma. Anna Vohryzková odpoledne něco pekla v kuchyni, starší Marie jí musela pomáhat. Novák se motal po stavení a okolo, přecházel sem tam, tu a tam něco poklidil.

Kolem půl třetí si Vohryzková najednou uvědomila, že čtyřletá Jiřinka je už asi půl hodiny venku. Bylo chladno, dítě na to nebylo oblečené, a tak pro ně poslala Marii. Ta se však po chvíli vrátila, že Jiřina nikde kolem domku není. Dostala pár pohlavků, aby líp hledala, a musela znovu ven, do vsi. Nebylo by to poprvé, co se Jiřinka zatoulala někam k sousedům. Vohryzková to vydržela ještě asi půl hodiny, ale pak si přehodila šátek přes hlavu a vypravila se také hledat po vesnici.

Novák zůstal doma, potom tvrdil, že byl celou dobu v kuchyni. Vohryzková se vrátila asi za hodinu, to bylo kolem čtvrté, vytáhla Nováka z kuchyně a oba se dali do hledání na dvorku. Novák nějakým bidlem bezvýsledně lovil ve studni, zatímco Vohryzková prohledávala žumpu vzadu u záchodu. Obojí mělo malou naději na výsledek - studna měla poměrně vysokou skruž a navíc byla zakryta dřevěným příklopem a také na žumpě býval poměrně těžký prkenný kryt, který by čtyřleté dítě nezvedlo. Když nic nenašli, vzali kola a jeli hledat do okolí, do nedalekého lesa. Domů se Novák s Vohryzkovou vrátili asi ve čtvrt na osm. Ještě na dvorku Novák navrhl, že by měli znovu prohledat záchodovou žumpu, ale Vohryzková to prý odmítla se slovy: "Nežádej to po mně."

Novák tedy řekl Marii, ať si vezme baterku a jde mu svítit. Sotva odstranil u žumpy přední příklop, ihned zahlédl "nějaký hadr". Podebral ho šoufkem a vylovil z kalu tělo mrtvé Jiřiny, které položil na zem vedle hnojiště. Poslal Marii, ať přivede někoho ze sousedů, a sám odešel oznámit svůj nález do kuchyně Vohryzkové. Ta hned omdlela. Novák ji nějakou chvíli křísil, a potom se vrátil na dvůr, aby se o totéž pokusil u Jiřiny. Ale nebyla prý žádná naděje, tak šel zpátky do kuchyně.

Asi po osmi minutách si prý Novák vzpomněl, že "psi a kočky velmi rádi napadají mrtvoly", a vyšel se podívat na dvůr. Tam skutečně uviděl, jak jejich fena německého ovčáka Dona kouše mrtvé dítě do obličeje. Jiřině už také chyběla levá ruka od zápěstí. Jen s námahou se mu podařilo psa odehnat a zavřít do stodoly.

Mrtvolku Novák odnesl do předsíně, kde ji položil na podlahu a "pro jistotu" přikryl vaničkou. Potom šel do vesnice, aby odněkud zavolal doktora.

Dva policisté z obvodního oddělení dorazili na místo až druhý den, v pondělí ve dvě hodiny odpoledne. Neudělali žádná opatření k zajištění místa činu, jenom zastřelili ve stodole zavřeného psa. Všechny tři obyvatele domku odvezli k výslechu na oddělení. Novák, Vohryzková i malá Marie pak bez nějakých významnějších rozporů popsali do protokolu nám už známý skutkový děj.

Pozdě večer policisté tři účastníky nešťastné události pustili domů s tím, že další vyšetřování případu - pokud o nějaký případ půjde - převezme okresní oddělení v Přelouči po seznámení s výsledky pitvy.

Bomba vybouchla o dva dny později, protože opakovanou pitvou (3. a 4. března v OÚNZ Přelouč) se zjistilo, že Jiřina nezemřela následkem utopení. "Byla shledána mutilace levé horní končetiny s odloučením ruky v kloubu zápěstním, mnohočetné různě hluboko do tkání pronikající rány na pravé ruce a v obličeji (celkem 14 ran). Nejhlubší z těchto ran je nad pravou očnicí, je hluboká 8 cm a proniká až do dutiny lební. Popsaná zranění byla způsobena zčásti ostrým, hrotitým předmětem.

Pokud jde o vlastní příčinu smrti dítěte, lékaři se vyjádřili velice neurčitě. Zmínili se pouze o možném šoku z pádu do kalové žumpy, kterým by se snad dal pitevní nález vysvětlit, avšak "definitivní uzavření znaleckého posudku bylo odloženo do doby, kdy budou známy všechny okolnosti případu úmrtí děcka" (což je mimochodem postup přinejmenším neobvyklý - jako kdyby chtěli, aby jim příčinu smrti zjistil někdo jiný).

Kriminalisté z Přelouče reagovali ještě navečer 4. března zatčením Františka Nováka a Anny Vohryzkové. V domku u Vohryzkové provedli jakousi formální prohlídku, při níž našli v kuchyni na čele postele, na peřině a také na podlaze několik drobných krevních stop. To policii utvrdilo v přesvědčení, že došlo k násilnému trestnému činu, že Jiřina byla někým z rodiny napřed usmrcena v kuchyni a teprve potom hozena do žumpy.

Jenže následující úporné, podrobné, dlouhotrvající a opakované výslechy, stejně jako vzájemné konfrontace Nováka a Vohryzkové nevedly k nějakému přiznání nebo k jinému hmatatelnému výsledku, k vysvětlení smrti Jiřiny Vohryzkové. Oba zatčení s nepodstatnými odchylkami trvali na svých původních výpovědích. Vznik krevních stop v kuchyni nedokázali nijak vysvětlit, ale neukázal se žádný náznak, že by vypovídali po předchozí dohodě.

Také opakovanými výslechy dvanáctileté Marie Vohryzkové se nezjistila žádná významnější skutečnost - snad jen to, že v době po nálezu mrtvé sestry, když šla do vesnice pro pomoc, byla celou dobu jejich Dona s ní - byl to mimochodem klidný a velmi hodný pes, který měl rád děti. Když se potom Marie se psem vrátila domů, bylo již Jiřinino tělo znetvořeno. To bylo v rozporu s výpovědí Nováka, ale tento rozpor se ani později nepodařilo nijak odstranit. Marie nevěděla, zda sestřino tělo nemělo stopy zranění hned po vylovení z jímky - prý si je tehdy poprvé neprohlížela, ale hned utekla.

Žádný další svědek, který by měl k věci co říct, se nenašel. Kriminalisté se v nouzi spoléhali na znovu opakovanou soudní pitvu dítěte, která byla provedena ve Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové. Opět se však nezjistilo nic, co by mohlo přispět k objasnění případu.

Po sedmi týdnech kriminalisté provedli opět co nejdůkladnější ohledání místa činu. Nakonec to nebylo úplně bezvýsledné. Ve stodole totiž technici našli několik větších krevních stop: dvě krevní kaluže a dále stříkance na dřevěné plaňce pohozené u špalku na štípání dříví, stejně jako na opodál stojící nůši. Jistě, mohla to být krev psa, kterého místní policisté ve stodole zastřelili 2. března, ale kriminalisté se tentokrát nespoléhali na dohady a všechny stopy zajistili.

Krevní stopy byly pro jistotu předloženy k vyhodnocení dvěma nezávislým institucím, a to Státnímu zdravotnickému ústavu v Praze a hradecké Vojenské lékařské akademii. Odborníci se shodli. Krevní stopy zajištěné již dříve v kuchyni totiž byly krevní skupiny 0, v případě dvou kaluží ve stodole nešlo o lidskou krev (pravděpodobně krev psa) a stříkance na dřevěné plaňce a na nůši ve stodole byly vytvořeny lidskou krví skupiny B. Přitom jak František Novák, tak i Anna a Marie Vohryzkovy měli krevní skupinovou vlastnost 0, zatímco Jiřina Vohryzková měla skupinu B. Stáří stop nebylo možné určit.

Podezření proti Novákovi a Vohryzkové ještě zesílilo. Ale nakonec bohužel zůstalo jen u podezření, protože ani pražským kriminalistům přivolaným na pomoc se nepodařilo přimět účastníky tragické události ke změně původní svědecké výpovědi.

Jako známá autorita v oboru soudního lékařství byl o objasnění medicínské stránky věci požádán docent MUDr. Kozel z Hradce Králové. I on však dospěl jenom k závěru, že "příčinou smrti Jiřiny Vohryzkové mohl být (!) šok u celkově nedokrveného dítěte, vyvolaný úlekem a působením chladné tekutiny na povrch těla při pádu do žumpy. Pouze a jedině z nálezu na mrtvole však nelze bezpečně vyloučit ani možnost vykrvácení z cév na levém předloktí a dodatečné zastření tohoto zranění pokousáním psem (?!). Pokud jde o jemné ranky nad loketní tepnou, vypadají skutečně na první pohled, jako by byly způsobeny řezným nástrojem, ovšem nelze vyloučit ani stopy psího chrupu."

Podrobným vyšetřováním ani složitými znaleckými expertizami se tak nepodařilo dát odpověď na klasické kriminalistické otázky: kdo, co, kde, kdy, jak a proč? K vysvětlení smrti Jiřiny Vohryzkové stále zůstávalo několik více nebo méně pravděpodobných verzí:

1. dítě mohlo zahynout bez cizího zavinění, souhrou nešťastných náhod (dítě bez dohledu, otevřený příklop žumpy), ale také

2. násilným jednáním jedné osoby nebo více osob v součinnosti (Františka Nováka, Anny Vohryzkové, Marie Vohryzkové, ale i nějaké neznámé osoby, i když žádné známky přítomnosti někoho dalšího na místě činu nebyly zjištěny; alespoň teoreticky mohl mít každý z nich k takovému jednání nějaký motiv);

3. dítě při takovém jednání mohlo být usmrceno

a) vhozením nebo strčením do žumpy,

b) přeřezáním tepen na ruce nebo eventuálně násilným oddělením ruky,

c) bodnou ranou do hlavy (pokud nebyla způsobena nějakým hřebíkem na tyči použité k prohledávání žumpy).

V případě smrti Jiřiny Vohryzkové prostě zůstalo příliš mnoho otazníků a žádný z nich bohužel nebyl - ani nikdy v budoucnosti - uspokojivým způsobem odstraněn. Annu Vohryzkovou po nějakém čase propustili z vazby, František Novák to štěstí neměl. Při domovní prohlídce se u něj našel samopal s náboji, a tak dostal tři roky za nedovolené ozbrojování.

-pl-