POLICISTA  3/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

osobnost


Ředitel Policie České republiky Správy hlavního města Prahy generálmajor Radislav Charvát byl osobností, která těm, kteří ho znali, začíná chybět. Slovo "začíná" není napsáno omylem. Přesto, že zemřel před řadou týdnů, teprve nyní si jeho blízcí naplno uvědomují, že se se svým kolegou a kamarádem již nikdy nesetkají. Jak na svého ředitele vzpomínají nejbližší spolupracovníci? Za všechny jsme dali na Správě hl. m. Prahy PČR slovo alespoň třem policistům: zástupci ředitele plk. JUDr. Zdeňku Janíčkovi, vedoucí tiskového oddělení kpt. Evě Brožové a vedoucímu Odboru pořádkové a železniční policie plk. Bc. Ladislavu Břízovi.

Plk. JUDr. Zdeněk Janíček:

Seznámili jsme se v roce 1976 v praporčické škole na Kladně. Bydleli jsme spolu na pokoji, a tak jsme měli možnost důkladně se poznat. U policie jsme nebyli úplnými začátečníky, oba jsme už měli za sebou "pohotovák" a chvíli služby. Po skončení školy jsem se vrátil na Prahu 1 a stal se ze mne vyšetřovatel, kamarád šel sloužit zpátky na Prahu 10 a dál se držel pořádkové služby - tato zaměření jsme později ani jeden nezměnili.

Plk. JUDr. Zdeněk Janíček: „Ten člověk měl vzácný dar - uměl stmelovat lidi...“I když bylo práce víc než dost, stále jsme se spolu scházeli. Radek byl člověk širokého srdce a být s ním v partě bylo nádherné. Ten člověk měl vzácný dar - uměl stmelovat lidi. Nepamatuji se, že bych ho za ta léta někdy slyšel křičet, i pracovní problémy řešil s nadhledem. V zaměstnání se na něj pro radu obraceli všichni - dlouholetí kolegové i mladí policisté, kteří teprve sbírali zkušenosti. Lidem dokázal naslouchat jako málokdo. Zajel si například neformálně popovídat na PMJ a problémy, o kterých se tam dozvěděl, se za krátký čas promítly do úkolů správy. Měl snahu řešit to, na co stačily finanční prostředky, chtěl dát lidem pro práci alespoň, co bylo momentálně možné.

Velkými koníčky našeho ředitele byly vaření a fotbal. Kopanou hrával kdysi aktivně, takže jí opravdu rozuměl. Jeho velkou láskou byla vršovická Bohemka, na tu nedal nikdy dopustit. Měl rád i společenské akce, které sám také organizoval. Plesy s doprovodem orchestru Josefa Hlavsy mají díky němu dlouhou tradici. Na tom letošním, jedenáctém, bude Radek hodně chybět.

Radku Charvátovi hodně záleželo na prezentaci pražské policie, proto kladl velké nároky na naše tiskové oddělení. Musím říct, že se mu za dobu jeho působení podařilo policejní prestiž v očích veřejnosti značně pozvednout. Často říkával, že "Praha je vlajková loď" a mrzelo ho srovnávání naší práce s jinými policejními správami. Hlavní město republiky má skutečně své specifické problémy, se kterými se jinde nesetkáte.

Radek měl také dar rychlého rozhodování. To se projevilo například při velkých opatřeních spojených se zajištěním klidu a bezpečí během Měnového fondu. I přes kritizované chyby se tato akce podařila zvládnout nesrovnatelně lépe než třeba v Americe.

Při přípravě loňského zasedání NATO v Praze jsme už byli zkušenější a organizace pořádkových sil probíhala trochu jinak. Lepší bylo i zázemí poskytované policistům ve službě. V té době už Radek bojoval o svůj život v nemocnici. Přesto ale přijel a opatření odvelel. Po skončení zasedání ještě přijel do Paláce kultury osobně poděkovat velitelům policejních jednotek.

Když před časem jako ředitel správy sestěhovával svůj tým na jednu chodbu, moc se mi ze své kanceláře nechtělo, vždyť jsme to k sobě neměli daleko. "Víš, já jsem taková kvočna, potřebuju vás vedle sebe," řekl mi tenkrát...

Každý nástupce generála Charváta to bude mít těžké. Byl výraznou osobností, které nechybělo charisma, byl uznávaný jak ve své funkci, tak i mimo resort, doma i v zahraničí. Byl to dobrý polda.

Kpt. Eva Brožová:

Řediteli Charvátovi velice záleželo na prestiži pražské policie. Při ranních poradách se domlouvalo uspořádání pravidelných tiskových konferencí k vyhodnocení činnosti za určité období i k aktuálním problémům, tak jak přicházely. Novináři se směli zeptat na všechno a žádná otázka nezůstala bez odpovědi.

Kpt. Eva Brožová: „Žádná otázka nezůstala bez odpovědi...“Na vedení správy se také vždy rozhodlo, jaké informace tiskové oddělení novinářům podá. Generál Charvát hodnotil práci našeho oddělení podle toho, jak informoval veřejnost tisk - když byly zveřejňovány kladné zprávy, byl spokojen. Jestliže ale nebyla pražská policie v médiích hodnocena dobře, pokládal to i za naši vinu. Jeho poznámka člověka zamrzela, ale druhý den už bylo zase všechno v pořádku, jako by se nic nestalo.

Vážili jsme si toho, že u složitých případů jsme se mohli na generála Charváta vždy obrátit. Při této práci je totiž někdy těžké zvolit v krátké chvíli nejvhodnější variantu tak, aby nebylo narušeno další vyšetřování dotyčného případu. Pracovníci našeho oddělení mohli hovořit s ředitelem, kdykoli to okolnosti vyžadovaly, vždycky si našel čas.

Pracovníci sdělovacích prostředků před časem žádali, aby měli přístup k informacím o pražské policii i mimo naši pracovní dobu. Ředitel správy proto rozhodl, a platí to dodnes, že budeme držet víkendové služby a novinářům budeme k dispozici i prostřednictvím mobilního telefonu. Díky této službě se veřejnost dovídá důležité zprávy včas a z oficiálního zdroje.

Generál Charvát kladl velký důraz i na prezentaci policie. Jako příklad mohu zmínit "Den dětí s policií", který se dříve konával na Žofíně nebo na Letné. V posledních dvou letech se našemu řediteli podařilo přesunut tuto akci na Staroměstské náměstí, takže ji mohou zhlédnout i turisté z celého světa. Práce, kterou uspořádání "Dne dětí s policií" obnáší, je tak odměňována velkým zájmem veřejnosti a zvyšuje prestiž pražské policie.

Plk. Bc. Ladislav Bříza:

Sloužili jsme spolu řadu let u pořádkové policie na Praze 10 a v poslední době i tady na správě. Radek dokázal řešit i problémové věci v klidu. Ani při vypjatých situacích, jakými byly například demonstrace, se s protivníkem nehádal, dokázal se dohodnout s každým. Mezi odborníky i laickou veřejností jsou známy jeho názory na Městskou policii. Chtěl, aby byla zrušena a strážníci vstoupili do řad policie. Podle jeho názoru by se tak netříštily síly a v ulicích by sloužili uniformovaní muži pod jedním velením. Přes tento svůj postoj však byl s městskými policisty kamarád. Tenhle člověk prostě našel společnou řeč s každým, jen lidské podrazy mu vadily.

Plk. Bc. Ladislav Bříza: „Byl to diplomat na nejvyšší úrovni...“Velkou Charvátovou láskou byl fotbal. Na pražské Bohemce mohl být vrcholným manažerem klubu - znal systém hry i všechny hráče. Vršovický dolíček byl prostě "jeho". Tenhle klub měl tak rád, že dokonce nejedl ani klokaní maso, připadalo by mu to prý jako kanibalismus (poznámka pro fotbalové laiky: Bohemians Praha mají klokana ve svém znaku).

S Radkem bylo hodně legrace. Na Barikádě (Kulturní dům Barikádníků v Praze 10, pozn.) se při společenských akcích tradovalo, že se po souhlasu vedoucího podniku zpívala Montgomeryho policejní hymna na židli. Tento organizátor zábavy byl výborný společník a také dobrý tanečník. Moravěnka mu vždycky dokázala zvednout náladu.

Život ale není jen legrace, naše služba u pořádkové policie nebývala často jednoduchá. Když jsem nastoupil jako služebně mladší funkcionář - zástupce náčelníka místního oddělení, bylo možné s Radkem kdykoli promluvit. Potíže jsme mnohdy neřešili na půdě policie, můj velitel často říkal: "Co máš za problémy?" Převlékli jsme se do civilu a šli jsme si někam sednout. Řešení se vždycky našlo a bývalo to lepší než oficiální porada. To, jak šel člověku vstříc, trochu připomínalo starou četnickou službu. Nevím, jestli to bylo dobře, nebo ne, ale všem nám to pomáhalo.

Generál Charvát se znal za dobu své funkce s mnoha lidmi. Pokud to šlo, pomohl jak svým kolegům, tak i občanovi, který se na něj obrátil s nějakou stížností. Byl to diplomat na nejvyšší úrovni a zůstane velkou osobností pražské policie.

Radvana NOVÁKOVÁ  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |