POLICISTA 3/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra z domova |
Průřez vývojovými trendy a globálními údaji o kriminalitě na území České republiky za rok 2002 komentoval na výroční tiskové konferenci policejní prezident generálporučík Jiří Kolář. Rok 2002 zařadil do širšího časového kontextu posledních deseti let.
Rok 2002 byl pro policii rokem velice zátěžovým, protože musela v praxi aplikovat dlouhá léta připravované zásadní koncepční změny v oblasti právní i strukturální. V oblasti právní šlo o novelu trestního řádu, oblast strukturální úzce souvisí s novým právním prostředím. Po dlouhá desetiletí oddělené dvě klíčové služby policie působící v oblasti přípravného řízení trestního, a to kriminální policie a úřady vyšetřování, byly od 1.1.2002 integrovány ve Společnou službu kriminální policie a vyšetřování. Došlo také ke změně organizace a řízení služby cizinecké a pohraniční policie. Od 1.1.2002 byla postupně vyvázána z působnosti okresů a krajů, až se stala službou celorepublikovou. Pokud jde o SSKPV, tak změna dopadla zhruba na 13 000 policistů z dosavadních dvou útvarů a na dalších 10 000 policistů, kteří se zabývají v různých fázích aspekty trestního řízení. U cizinecké a pohraniční policie se změna dotkla 9 000 policistů. Zhruba tři čtvrtě policistů pracovalo v nových podmínkách, v novém právním prostředí.
Graf č. 1 ukazuje vývoj kriminality za posledních 10 let. Vidíme, že vývoj kriminality má od roku 1994 vzestupný trend trvající do roku 1998. My víme, že trend nárůstu kriminality nastal v roce 1990, jedinou výjimku tvoří přelom let 1993 a 1994. V té době došlo ke stanovení nových škodních limitů pro stanovení trestní odpovědnosti. Škoda, která zakládala trestní odpovědnost se zvýšila z 1 500 Kč na 2 500 Kč.
Roky 1998 a 1999 jsou považovány za období, kdy jednak došlo ke kulminaci kriminality v naší zemi, a jednak za základ stabilizačního trendu, v následujících letech dokonce sestupného.
Zvláštní výklad potřebuje rok 2002. Předchozí roky vyjadřují hodnotu a míru registrované kriminality. Novela přinesla zásadní změnu ve vykazování kriminality spočívající v tom, že všechny úkony směřující ke kriminalitě jsou pojaty jako úkony trestního řízení. Do té doby tyto úkony nepodléhaly dozoru státních zástupců a nebyly vykazovány statisticky. Jsou sem zařazeny i úkony, kdy není u skutkových dějů vždy zřejmé, že jde o trestní odpovědnost, jsou to i takové úkony, které vedou k závěru, že nejde o trestný čin. Všechny jsou šetřeny jako podezření z trestného činu a jsou také úkonem trestního řízení, a proto jsou vykazovány. V roce 2002 je vykázáno 372 000 trestných činů včetně úkonů, které nebyly do konce roku v rámci řízení ukončeny. Těch je 36 000, v grafu vyznačeno jako bílý sloupec. V průběhu roku jich však bylo více než 85 000 vyjasňováno.
Druhou významnou okolností je fakt, že policie už nepracuje s termínem objasněnost. Objasněnost není už základním a hodnotícím kritériem práce policie.
Na druhém grafu je vidět, kam se práce policie kvalitativně posunula. Nejvyšší sloupec představuje registrovanou kriminalitu plus neukončené úkony. Druhý sloupec je skutečná kriminalita, třetí sloupec vyjadřuje, kolik trestných činů bylo důkazně uzavřeno a předáno státnímu zastupitelství s příslušným návrhem. Poslední dva sloupce hovoří evidentně o posunu ke kvalitativnímu ukazateli vykazování. Tyto dva sloupce charakterizuje ještě jeden novelizační aspekt, a sice že státní zástupce je od prvopočátku záznamu případu účasten na práci policie a má na ni bezprostřední vliv.
Dalším důsledkem novelizace je rychlost, pokud jde o zkrácená přípravná řízení. V roce 2002 to bylo kolem 19 000 případů a z nich okolo 3 000 skutků bylo předáno státnímu zástupci a poté soudu do 48 hodin.
Novelizace také přinesla aspekt obdobný roku 1994, administrativní dekriminalizaci, tentokrát se škodní limit posunul z 2 500 Kč na 5 000 Kč. Tady si musíme uvědomit kriminologicky standardní věc, že jestliže se zeslabí určitá sankce za konkrétní skutek, dojde okamžitě k navýšení frekvence těchto skutků.
Na třetím grafu je vidět klasický scénář, který platí celá desetiletí. Největší podíl na kriminalitě v roce 2002 má majetková a obecná kriminalita. Je zde uveden i podíl mravnostní kriminality, která má sice hodnotou malý význam, nicméně je to společensky nebezpečná kriminalita.
Celkové škody způsobené kriminalitou se vyhouply v roce 2000 až na 63,4 miliardy korun, z toho 58 miliard korun je způsobeno kriminalitou hospodářskou. Zajištěná hodnota dělala pouhých 249 milionů korun. Je to paradoxní a deprimující zjištění. Roky 2001 a 2002 však už přinášejí značný nárůst zajištěných hodnot a není to náhoda. Došlo k významné změně v přípravném řízení trestním. Od roku 2001 jsou připravovány dostatečné podklady k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o zajištění majetku a náhradách škody. Bylo učiněno opatření, kterým je tzv. ekonomická destabilizace zločineckých struktur formou odčerpávání nelegálních prostředků, nelegálních zisků. V červnu roku 2001 vznikl nový útvar Výnosy, jehož cílem je dokumentovat majetkové poměry pachatelů tak, aby státní zástupci a soudy mohli v tomto smyslu rozhodovat o odčerpání nelegálních prostředků. V roce 2002 jsme už dosáhli na 2,3 miliardy korun.
Celkové počty vybraných druhů kriminality v České republice za rok 2002 jsou následující:
Na závěr tiskové konference policejní prezident řekl: "Nedělám žádný jiný závěr než ten, že kriminalita nedoznala žádný dramatický vývoj, naopak, je v trendu předchozích roků. V roce 2002 v podstatě stagnovala a rovnala se téměř roku 2001. Ovšem přesné vyjádření není vůbec jednoduché, jak jsem se snažil vysvětlit."
Dagmar LINHARTOVÁ