POLICISTA 4/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
JAK (NE) PODRAZIT A (NE) OKRÁST FIRMU |
Podvádění firmy má dvě formy: prásknutí a krádež. O krádežích zaměstnanců v neprospěch zaměstnavatele je těžké se dobrat přesných čísel, protože většina firem jejich rozsah nezná, nebo se stydí jej zveřejnit. American Management Association však odhaduje, že zaměstnanci ročně ukradnou svým zaměstnavatelům 10 až 12 miliard dolarů. |
Práskačstvím v poslední době vynikl Richard Tomlinson, bývalý důstojník Special Intelligence Services, britských Speciálních zpravodajských služeb MI 6. SIS je mimořádná organizace: citlivý charakter její práce vyžaduje od jejích pracovníků absolutní loajalitu, diskrétnost a zachovávání tajemství. Vydáním knihy The Big Breach, From Top Secret to Maximum Security (Velký průlom, Od přísně tajného k maximu bezpečnosti) nejen zradil svého zaměstnavatele a své spolupracovníky, ale jako jeden z mála to učinil takto veřejně a nahlas a vědomě v jednoznačném rozporu se zákonem Official Secret Act.
Zradě na zaměstnavatelovi a krádežím ve firmě věnovaly britské Financial Times rozsáhlý rozbor ve své rubrice Inside Track, Strategy, Management, Technology & People (Zasvěceně o strategii, managementu, technologii a lidech). Píší:
Firmy běžně nemají potřebu takové úrovně angažovanosti svých zaměstnanců (jako policejní nebo zpravodajské služby), přesto si však dnes i ony začínají uvědomovat nebezpečí jejich zrady. A tak vedle expertů na informace o svých konkurentech najímají i odborníky kontrolující zaměstnance podezřelé z jednání proti zájmům firmy. Většina podniků považuje prozrazení firemního tajemství nebo vědomé poškození firemní pověsti za důvod k výpovědi, dnes si však mnozí zaměstnanci myslí, že lze-li zradit svou zem, zradit firmu je také dovoleno.
Stačí firmu obvinit (důvodně nebo nespravedlivě) z nelegálních, nemorálních nebo bezohledných praktik. Mezi obvinění, která ničí jak pověst, tak hodnotu akcií, patří obvinění z rasismu, protizákonně nízkých mezd, nepotismu, podplácení nebo vykořisťování pracovníků v rozvojových zemích
Proč to "práskači" dělají? Někteří se chtějí zviditelnit nebo proslavit, většinou však dávají přednost anonymitě. Každé nařčení, že určitý výrobek je škodlivý, je soustem pro média, která mohou vyvolat jeho bojkot.
Prásknout kolegy není tak časté a v některých organizacích nebo profesích se nelibě nese, například v lékařství nebo policii. Přitom nedávný skandál nizozemského patologa, který v Británii rutinně skladoval bez vědomí příbuzných části těl zesnulých, převážně dětí, by byl už dávno řešen, kdyby někdo ze zasvěcených měl odvahu tuto praxi odhalit.
Krádež může mít mnoho forem. Je to například krádež času (nadměrná absence), krádež peněz (zpronevěrou nebo vymyšlenými údaji), krádež věcí. Psychologové hovoří i o tom, že zaměstnanci často berou krádež jako cestu jak odčinit křivdu nebo se pomstít, když si myslí, že s nimi vedení špatně zachází. Jedna studie například konstatovala, že při snižování platu skupina zaměstnanců, kterým se zdálo zdůvodnění nespravedlivé, kradla dvakrát tolik ve srovnání s těmi, kterým se dostalo přijatelného zdůvodnění. Jiný výzkum ukázal, že pocit nespravedlivého nebo nedůstojného zacházení vede zaměstnance k chování, se kterým by běžně sami nikdy nesouhlasili.
Americký National Council on Crime and Delinquency definuje krádež jako "příležitostí vyvolaný uvědomělý trestný čin porušení důvěry, jehož následkem je přímý hospodářský prospěch pachatele v neprospěch zaměstnávající organizace v rámci rozdílných stupňů hranic tolerance". Proč k ní dochází, je řada různících se teorií.
Slovo krádež, které má silný morální podtext, se často neutrálně nahrazuje slovy "vzal jsem si"... Z krádeže se tak stává jakýsi legitimní akt.
Na každém pracovišti působí síly, které svým způsobem podněcují ke krádeži. Měly by tam ale současně být i síly preventivně kontrolní a zábranné, které se uplatňují ve čtyřech různých rovinách.
První je rovina individuálního zaměstnance. Jsou někteří lidé ke krádeži náchylnější? Jestliže ano, je to kvůli jejich osobním vlastnostem, jejich morálce nebo tlaku, kterému jsou vystaveni? Existují přesvědčivé vědecké důkazy - tvrdí Financial Times - že zločinnost je ovlivněna charakterem svého původce. Zločinci jsou spíše extroverti, které charakterizuje nedostatek odpovědnosti, sklon k riskování a impulzivnosti. Jsou tvrdohlaví, bezcitní a agresivní. A řada lidí své trestní nebo nemorální činy bagatelizuje nebo svádí na jiné: "Firma si to může lehce dovolit", "Chování šéfa to způsobilo", "Všichni to tady děláme, že?"... A někteří kradou jen pro hec, pro vzrušení.
Druhá je rovina pracovního týmu, který řadu věcí považuje za přijatelné krást. Vědí, kdy je vhodné krást (o víkendu) a jak nebýt přistižen. Tato neformální pravidla jsou daleko silnější než kterékoli formální nařízení.
Gerald Mars, známý antropolog, charakterizoval zloděje a podfukáře zvířaty nebo ptáky. Tak jestřábové jsou podle něho prospěcháři ignorující předpisy. Oslové tíhnou k samotářství, pracují na podřízeném místě a defraudují na vlastní pěst. Vlci podvádějí ve smečce ("podnikový syndikát"). A supi sice potřebují podporu skupiny, ale zachovávají si autonomii. (Jejich dobrým příkladem jsou řidiči převážející zboží.)
Třetí úroveň je organizační, i tam překvapivě působí síly povzbuzující krádež. Například nadřízený odmění pracovníka "odcizeným" zbožím nebo pracovním volnem, protože v jeho pravomoci není jiný způsob jak loajálního zaměstnance odměnit. Odměny "bokem" jsou často rychlejší, levnější a snadnější než řádné povýšení a zvýšení zdaňovaného platu.
Většina firem se dnes snaží krádežím předcházet. Některé soudí, že nečestné jednání začíná ve vedení. Podle jiných je méně snadné krást ve firmě, která vám prokazuje respekt a stará se o vás. Jiní vedou zaměstnance k tomu, aby sami formulovali, co je to podniková krádež. Souhlasí-li, že určitá činnost je krádeží, pak ospravedlňovat ji je mnohem těžší. A jiná efektivní metoda je říci pracujícím, kolik peněz se krádeží ztratilo a jak by tyto peníze mohly být efektivněji využity například zvýšením mezd. Někdy pomůže i rotace pracovních kolektivů, ale jen málo firem dokáže předem objevit a odmítnout lidi s predispozicí ke krádeži a vytyčit politiku výběru nových zaměstnanců.
Globalizace nabízí zajímavé prizma jak na zradu vůči zaměstnavateli pohlížet, uzavírá Financial Times. A to také vysvětluje, jak krádež a zrada mohou být v jedné zemi velký problém, ale v jiné zemi relativně normální.
(kuč)