POLICISTA 4/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra soutěž |
Vážení čtenáři,
při přípravě soutěže na stránkách Internetu jsme vycházeli ze zjištění, že spisovatelé kriminálních příběhů a detektivních povídek mají často jen velmi nejasné ponětí, jak vyšetřování trestných činů vypadá ve skutečnosti. Vybrali jsme proto několik sporných textových pasáží a obracíme se na vás s jednoduchou otázkou. Bylo to opravdu tak? Je možné, aby se situace odehrála podobně, jak ji autor převyprávěl, nebo jde o pouhý nereálný výmysl? Odpovídejte ANO či NE a pokud se chcete zúčastnit závěrečného slosování o hezké ceny, připojte i svou internetovou adresu. Mnoho úspěchu vám přeje redakce.
"Kolik mi hrozí, pane doktore?"
"Deset až patnáct let," řekl jsem.
Bylo mi toho pobledlého mládenečka ve vazební cele upřímně líto, ale svůj malér si zavinil sám. Když už si vybral jako životní lásku podnikatelskou paničku, měl o svých citech na veřejnosti mlčet, a ne je vyřvávat do světa jako potrhlý trubadúr. Milenec nachytaný v cizí ložnici má co nejrychleji zmizet, jenže Petr Baláž se jako košilatý d´Artagnan rozhodl nevěrnici hájit a několik sousedů z vilové čtvrti na Smíchově svorně potvrdilo, že vyhrožoval oklamanému manželovi zabitím. Nedosti na tom. Ještě tentýž den, krátce před půlnocí na stanici metra Anděl, strčil pana Veverku pod přijíždějící soupravu a dal se na zběsilý útěk. U vstupních turniketů byl však obsluhou podzemní dráhy zadržen a předán přivolané policejní hlídce.
"Já jsem nevinnej," opakoval Baláž, "proč bych to proboha dělal?"
Na to byla tuze jednoduchá odpověď. V případě rozvodu by totiž vytoužená bytost nedostala z manželova jmění ani haléř, zatímco včasná smrt pana Veverky jí vynesla tři prosperující pražské hotely. Šťastný konec vražedného příběhu pokazilo vlastně jen to, že se ten trouba nechal chytit. Moc naděje jsem do své obhajoby nevkládal, nicméně nová fakta, která mi těsně před procesem připravila soukromá detektivní agentura, zcela změnila mou závěrečnou řeč.
"Vážení porotci," začal jsem, "vyslechli jste verzi státního zastupitelství, já vám však nabídnu jiný příběh. Podle svědectví sekretářky nebohého Veverky měl podnikatel krátce před smrtí dramatické jednání. Obvinil v něm svého prokuristu ze zpronevěry několika milionů korun a dal mu osmačtyřicet hodin času na návrat ztraceného kapitálu. Ejhle, vážení, na scénu se tak dostává další člověk, jemuž Veverkova smrt náramně prospěla. Není snad možné, že pod kola soupravy strčil svého zaměstnavatele právě on? A že můj mandant ve skutečnosti neprchal, nýbrž honil utíkajícího vraha? Zmíněná stanice metra je plná mramorem obložených sloupů, prokurista mohl snadno za některým pilířem zmizet a možná i nastoupit do nouzově zabrzděné soupravy. Ano, jsou to jen dohady, ale pravděpodobné dohady. Co však víme s jistotou je fakt, že zmíněný defraudant následující den odletěl se společností Lufthansa do Frankfurtu nad Mohanem, a zde jakékoliv stopy po něm končí.
Nuže, ctihodní porotci, netvrdím nic víc, než že příběh se mohl odehrát i jinak, než soudí obžaloba. A na vás je, abyste rozhodli o vině dokázané - jak žádá zákon - nad jakékoliv rozumné pochybnosti..."
Po nejkratším plaidoyer mé kariéry se porota radila necelou hodinu. "Nevinen," zněl výrok, který otevřel mladému Balážovi cestu ke svobodě.
Zde úryvek končí a je na vás určit, zda to mohlo být skutečně tak.