POLICISTA  4/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

otázky pro ...

Mgr. JITKU GJURIČOVOU,
ředitelku
odboru prevence kriminality
a lidských práv MV ČR
OSTUDNÝ
PROBLÉM

V polovině února se v Saské Kamenici (Chemnitz) na pozvání německé strany konalo pracovní jednání, na němž jste navrhla, aby Německo, Polsko a Česká republika vytvořily pracovní skupinu, jež by se zabývala bojem proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání žen a dětí a prostituci. Co vás k tomu vedlo?

Sluší se vyzvednout, že jednání bylo zejména z německé strany velmi reprezentativně obsazeno: pracovníky spolkových ministerstev vnitra, zahraničí a ministerstva pro rodinu, ženy, seniory a děti, zástupci řady nevládních organizací, ale i pracovníky policie, celníky, pohraničními policisty... Dále jsme tam byli pozváni my, pracovnící odboru prevence a zástupci policie ČR, a také kolegové z Polska. Jednáním byla snad konečně uzavřena virtuální mediální kauza, týkající se údajného masového zneuživání dětí německými sexuálními turisty, jež se mělo odehrávat v našem, ale i polském příhraničním území. My jsme sice už věděli, že je to nesmysl, zato na straně německé - i dál ve světě - se neustále kauza vracela v růzmých médiích, a nejen to: dokonce se stala předmětem jednání v saském parlamentu a probírala se i na půdě Rady Evropy.

To bylo dozajista velice nepříjemné...

Jistě. Celou Evropou se šířila fáma, že Česká republika je rájem pro pedofily, a dokonce se to objevilo i v našem hodnocení Evropskou unií: což bylo nejzávažnější. Na německé straně přistoupili k rozdávání letáčků všem mužům, kteří přejížděli hranici k nám: v nich se psalo, že zneužívání dětí je trestným činem a třebaže by byl spáchán na území jiného státu, bude trestně stíhán i doma. Naopak naše policie na Chebsku a v dalších okresech při německých hranicích ve stejném období situaci prověřila a přijala celou řadu účinných opatření: jenom Chebští provedli třeba na čtyři tisíce předvedení osob, zabývajících se prostitucí. Fakticky se to týkalo 272 osob, mnohé totiž museli předvést opakovaně. Zajímavé je, že jednu ženu dokonce čtyřicetkrát.

Jaká byla věková skladba předvedených žen?

Žádné nebylo méně než patnáct, asi osm dívek bylo ve věku mezi patnácti a osmnácti. Neprokázalo se tedy, že by v naší příhraniční oblasti kvetl organizovaný sexuální obchod s mladistvými, natož pak s nezletilými. Provedla se totiž i řada policejních akcí ve veřejných domech, ale ani při nich policisté nezajistili jedinou osobu mladší patnácti let. Tedy, podle našeho zákona, dítě... Jistě. Nelze zcela vyloučit jednotlivé případy, excesy, zejména v oblasti prostituce homosexuální: ale určitě nejde o záležitosti masově organizované.

Takže všechno byla pouhá kachna?

Policie tušila, a potvrdil jí to nakonec i jeden z německých novinářů, kteří o problému nejvíc psali, že šlo spíš o něco jiného. V Chebu existovaly klany, jež cizincům za úplatu nabízely možnost jakýchkoli sexuálních služeb: včetně dětských. Jenže pokud někdo projevil zájem, zavedli ho na odlehlé místo, někam do bytu, kde ho zbili, okradli a vyhodili. V mazané víře, že takový člověk si stěží půjde stěžovat na policejní stanici...

Vzdor tomu se špatná pověst dále šířila a dodnes ji asi nikdo úplně z našich příhraničních okresů úplně nesmyl... Jak tedy v Saské Kamenici přijali vás návrh?

Naše inciciativa vytvořit společnou pracovní skupinu, jež by zlepšila vzájemnou informovanost a koordinaci akcí, které by obchod se sexem v příhraničí měly potlačovat, byla přítomnými odborníky přijata opravdu velmi vstřícně.

Od dobrého úmyslu k jeho uskutečnění bývá ovšem nezřídka daleká cesta: jak vidíte reálné perspektivy svého návrhu?

Dohodli jsme se, že každý napíšeme o cestě zprávu, předložíme ji svým nadřízeným - a pokud ji schválí, nic nebrání tomu, abychom se příště sešli třeba v Praze, v době velice dohledné. Ale aby bylo jasno: nepůjde o nějakou německo-česko-polskou komisi s výkonnými pravomocemi, jež nám ze zákona nepřísluší, nýbrž o expertní pracovní tým lidí, kteří se v našich zemích zmíněnou problematikou zabývají, a kteří tak teď získají lepší možnost postupovat koordinovaněji a předávat si navzájem nejčerstvější zkušenosti a poznatky. Lépe komunikovat. Analyzovat situaci a připravovat programy, jak proti komerčnímu zneužívání dětí a žen a obchodu s lidmi postupovat - i v rámci Evropské unie, jež tuhle oblast rozhodně nepodceňuje a vyčlenila na ni značné prostředky.

Bylo by asi dobré připomenout, že naše aktivity v této oblasti nebyly kampaní, vynucenou mediální aférou, že ministerstvo vnitra, potažmo odbor prevence kriminality věnoval prostituci soustředěnou pozornost už předtím...

Ano. V červnu loňského roku jsme dokončili a v požadovaném termínu předložili vládě Národní plán boje proti komerčnímu sexuálního zneužívaní žen a dětí, vypracovaný na základě závěrů Stockholmské konference z roku 1995. Návrh byl vládou projednán a přijat.

Kde existuje poptávka, vzniká nabídka, a svým způsobem i naopak. Což platí i v případě prostituce. Víme, že v boji proti ní se nedá vyhrát, to jen socialismus ji bláhově svými edikty zrušil a domníval se, že má vystaráno. Jak tedy dál: lze najít jakýsi modus vivendí, jenž by prostituci v moderní společnosti vymezil místo, kam patří?

Osobně soudím, že každopádně by měla zmizet prostituce pouliční a silniční. Neboť je nejen ostudná, ale nabaluje na sebe další trestnou činnost. Na straně jedné okrádání zákazníků, na druhé vykořisťování prostitutek pasáky. Dále soudím, že by měla být zcela zakázána prostituce osob mladších osmnácti roků - a navíc trestně postihováno, kdyby na ní někdo chtěl parazitovat, a to včetně zákazníků. Důstojným řešením by prostě byl nový zákon, jímž by česká společnost vzala oficiálně na vědomí fakt, že prostituce prostě jednou existuje, a určila jí přísná pravidla, na jejichž respektování by pak striktně trvala. S tím, že by se obce mohly rozhodnout, zda a za jakých podmínek jsou ochotny zařízení typu veřejných domů tolerovat, a v jakém počtu. Jasné je, že by jejich majitelé pak také platili řádné daně. Není totiž pochyb, že v tomhle byznysu se točí ohromné peníze, doposud nezdaněné, a ty se pak stávají zdrojem dalších nezákonných aktivit.

To zní velice rozumně: člověka napadá, proč takový zákon nemáme už dávno?

Problém tkví v mezinárodní úmluvě z roku 1951, kterou Československo šest let nato ratifikovalo a jež zapovídá, aby smluvní státy jakýmkoli způsobem regulovaly prostituci: i pokud bychom se ji nějak oficiálně snažili regulovat, úmluvu zřejmě porušíme.

Jak situaci řeší jiné země?

Mnohé evropské státy onu ošemetnou úmluvu nikdy nepodepsaly, a tudíž ji dnes nemusí respektovat. Dnes víme, že úmluva představovala jakýsi vrchol aboličního přístupu k problému: sen o vymýcení prostituce se bohužel nenaplnil. Naše ministerstvo zahraničí teď zpracovává právní rozbor, zda a kterak by se dala nepříjemná situace řešit: v dubnu by mělo dospět k závěru. Věcný záměr zákona o prostituci jsme před více než rokem předložili vládě, dál se uvidí.

Myslíte, že je ale dnes v parlamentu politicky průchodný?

To je otázka. Buďto ministerstvo zahraničí najde možnost rozpor s mezinárodní úmluvou nějak vyřešit, a pak zákon doděláme a vláda ho předloží Sněmovně. Verdikt bude na poslancích. Anebo se řešení situace znovu odloží na neurčito. Domnívám se však, že pak budou k brzkému rozhodnutí tlačit krajští hejtmani. Protože prostituci zcela jistě lidé z příhraničí vnímají jako ostudný problém, který jim komplikuje život.

Ptal se Jan J. Vaněk  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |