POLICISTA  2/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž

Krkonoše jsou, marná sláva, pořád české hory číslo jedna. Třebaže Jizerky, Beskydy, Jeseníky, Krušné i Šumava mají taky nemálo vyznavačů, v Krkonoších sláva českého lyžařství kdysi započala a trvá. A bohatne a bytní. Jakkoli se dávno i tuzemcům otevřela náruč Alp rakouských, italských, švýcarských i francouzských, třebaže fajnšmekři pořád nedají dopustit na Tatry či Fatru a dobrodruzi neváhají s cestou do Rodop či Karpat, Špindl zůstává Špindlem, Harrachov Harrachovem a Pec Pecí. Kdysi zapadlé horské vísky se v průběhu dvacátého století změnily ve vyhlášená horská střediska, jež si dnes už moc nezadají s nejvyhlášenějšími v Evropě. Poslední desetiletí jim dodalo švihu velkého světa, naopak jim možmá ubylo nejpodstatnějšího. Sněhu a mrazu. Důsledek globálního oteplování anebo rozmar svatého Petra? Bůh ví: faktem je, že ještě v druhé půli loňského prosince krkonošští hoteliéři a vlekaři s chmurami ve tvářích obhlíželi podmračené nebe a sloupec teploměru a teskně vzpomínali, že touhle dobou už bývalo na sjezdovkách veselo. Pak se ale nebeské duchny nenadále protrhly a za jediný víkend se hory převlékly do bílého. Silničáři byli připraveni tak, jako obyčejně, a následná první dopravní kalamita nové zimy přinesla řidičům nervy a dopravním policistům spoustu práce navíc.

Zimní sezona sice vypukla opožděně, ale zato náhle - a se vším všudy. My ale nejeli do Krkonoš lyžovat. Zajímala nás policejní akce Hory, jež poněkolikáté hodlá vnést do bílého lidského mraveniště víc bezpečí a klidu. A řádně klepnout přes prsty jedince, co by si na zimních radovánkách hodlali přihřívat svou zlodějskou polívku.

* * *

Vedoucí pohraničního policejního oddělení V Horním Maršově major FialaAkce Hory se nevyhlašuje předem, neboť chodit s bubnem na zajíce považuje za nesmysl už osvědčené české přísloví. Aby měla smysl, musí se důkladně připravit a spustit pěkně najednou: přičemž přirozeným centrem je město Trutnov a tamní policejní ředitelství - neboť na území okresu leží podstatná část nejpopulárnějších českých hor a zejména obě nejlidnatější lyžařská centra, tedy Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou - i řada menších, neméně populárních, jež si však pozornost zaslouží právě tak. Samozřejmostí je součinnost vždy se sousedy, tedy okresními policejními ředitelstvími v Semilech a Jičíně, a pochopitelně s východočeskou Správou kraje v Hradci Králové, jež celou akci koordinuje a jaksi z nadhledu zaštiťuje.

"Letošní akce Hory je v pořadí už pátá," vysvětluje nám trutnovská policejní mluvčí Iva Hanušová. "Máme tedy už zkušenosti a víme, co má opravdu smysl a co ne, nač upřít pozornost a jak si rozdělit síly."
Dlužno říci, že naše představy o menších manévrech, na něž přijedou do podhůří Krkonoš i desítky policistů z vnitrozemí, bezmála jak do Prahy před Měnovým fondem, se ukázaly tuze naivní: v jádru musí Trutnovští (a jejich sousedi) spoléhat sami na sebe. Z čehož plyne, že zdejší policisté s velkou vánoční idylou počítat nemohli: naopak s tím, že o svátcích se slouží "až do roztrhání těla". Na všech odděleních: třebaže ta, jichž se akce Hory týká přirozeně nejvíc, sídlí v Peci, Špindlu a Horním Maršově (což je, přísně vzato, oddělení policie pohraniční a od července teď spadá přímo "pod kraj" - ale to v tuhle chvíli příliš neznamená).

Vedoucí odvodního oddělení v Peci pod Sněžkou Major SaturCelá akce je v jádru dost jednoduchá a využívá faktu, že jak do Pece, tak do Špindlerova Mlýna vede vlastně jediná pořádná silnice, jíž musí "do hor" dorazit všichni, kteří o to stojí: a to jak turisté, sportovci a rekreanti, kteří přijeli za mrazivě zubatým sluncem, šmolkově modrým nebe, křupajícím sněhem pod nohama, lyžemi, saněmi a snowboardy, jakož i ostatními zimními radovánkami, tak i jedinci, co se v lidském hemžení hodlají svižně obohatit na účet výše jmenovaných - a vzápětí ještě svižněji zmizet do nížin... Aby jim záměr nevyšel, zrodila se policejní Akce Hory. V hodinu H se prostě na všechněch silnicích, jež spojují krkonošská horská střediska s vnitrozemím, objeví policejní hlídky a začne prostě zevrubná kontrola všech projíždějících.

Takhle nechávají lyže před hospodou leda notoričtí bláhovci: pokud někdo nenápadně nehlídá „za bukem“ mohou se po návratu dost divit..."Místní lidé, co jezdí nakoupit nebo do práce, dílem chápou situaci, dílem nám nadávají," říkají policisté ze Špindlu i Pece, "snažíme se ale jejich odbavení urychlit a nezdržovat je víc, než je nezbytně nutné."
Prověřují se ovšem doklady k vozidlům i dokumenty osobní, v případě, že se najdou nesrovnalosti, zjišťuje se vysílačkou v evidenci, zda třeba příslušná espézetka má vskutku zdobit automobil, na němž se právě nachází, a podobně. (Stává se občas, že nemile překvapen bývá i vskutku nic netušící majitel, jenž tak kradený vůz koupil "pod stromeček" vpravdě v dobré víře...) A přihodí se také, že nenadále uvízne v síti i větší ryba: celostátně hledaný pachatel, jenž má policii co povídat o jiných závažných deliktech a myslel si, že v mraveništi se jeden mraveneček nádherně vytratí...

* * *

"Nejde o akci jednorázovou, kontroly se opakují vlastně po celou zimu, nenadále. Někdy ve dne a jindy v noci. A pochopitelně, že nikomu předem neprozrazujeme, kde a na jak dlouho své hlídky postavíme," usmívá se kapitán Stanislav Herman.

Jakožto vedoucí policejního oddělení ve Špindlerově Mlýně má na povel jedenáct mužů, což rozhodně není moc, zvážíme-li členitost horského terénu, extrémní přírodní podmínky a v neposlední řadě fakt, že v čase vrcholící lyžařské sezóny nachází ve zdejších hotelích, boudách a chalupách taky dvacet, neřku-li pětadvacet tisíc dočasných obyvatel: z Čech, ale také cizinců - hlavně Němců, Holanďanů a Poláků.

"Na Hod Boží začne nájezd," zavěstil kapitán znalecky, když se rozhlédl po azurovém nebi a bělostném sněhu sjezdovek, jež k žalosti fotografově doposud zely prázdnotou. "To se pak na nás valí nepřetržitý proud vozidel a trvá od rána dlouho do noci."

Zaplní se veškerá parkoviště a potom zavládne relativní dopravní klid. Jakkoli stupeň provozu při nájezdu rekreantů bývá vpravdě extrémní, kupodivu se prý neodehraje moc nehod. A pokud k nějakým dojde, jedná se zpravidla o "plechařinu", k níž mnohdy netřeba volat dopravku z okresu, jež to má daleko a zpravidla práce nad hlavu - dokumentaci zvládnou místní policisté. Nával na silnici je totiž takový, že poslední kilometry jedou všichni doslova krokem - a ani nervózní skokani, co dovedou předjíždět v předměstských kolonách a působit nejhorší karamboly, nemají tady šanci. Prostě není kam uhnout, kam se nacpat. Větším problémem jsou ovšem neukáznění řidiči, kteří soudí, že pro ně neplatí ani dopravní značky, ani pokyny policistů.

"Nejhorší je, když se parkoviště docela zaplní a řidiči začnou bezohodledně parkovat, kde se dá, a ucpávat komunikace, jež musíme za každou udržet průjezdné," říkají policisté z hor. "Kvůli silničářům, záchrance, hasičům... Nikdy nevíme, kdy je někdo může naléhavě potřebovat."

Totéž platí v Peci, Špindlu i dalších zimních střediscích. Kázeň řidičů je ryzí nutnost - a přísné postihy nekázně nevyhnutelný následek. Výmluvy typu "zastavil jsem přece jenom na pár minut" nelze akceptovat: protože auta u krajnice vozovky nebezpečně zúží jízdní dráhu a navíc brání v práci silničářům, jejichž pluhy musí pracovat preventivně a vyrazit na trasu, kdykoli se obloha zatáhne a sníh se začne sypat - nebo radši ještě o chvilku dříve...

Obvodní policejní oddělení ve Špindlerově Mlýně se dělí o úhledný horský domek s oddělením pohraničním, jež se od něj vlastně oddělilo v půli loňského roku: pod jedinou střechou tudíž neutuchá značný ruch. "Máme sněžný skútr a potřebovali bychom ještě jeden, felicie nám v zimě není nic platná, bez terénního vozu moc nesvedeme. A často taky přijdou ke cti běžky, které tu má pochopitelně každý," říká kapitán Herman.

Jízda na sněžném skútru vyhlíží nádherně.Akce Hory znamená pro oddělení práci navíc, méně sil pak nutně zbývá na běžnou agendu, ale výsledky jsou jednoznačné: zatímco v pětadevadesátém se jen za únor tady "vypařilo" přičiněním zlodějů devatenáct aut, pak předloni za celý rok zmizelo pouhých devět - a za rok loňský jen pět aut a tři motocykly. Dál se ovšem ztrácejí lyže, i když i ty v míře podstatně menší: a cizinci, zejména Dánové a Holanďani, jejichž pojišťovny jsou zřejmě tolerance sama, se občas dostavují s dosti kuriózními kauzami.

"Jeden pán trval na tom, že mu musíme dát potvrzení, že mu z lanovky spadla videokamera, jiný se údajně zase díval z mostu do řeky a z nosu mu sklouzly do vody brýle - a zásadně trval ovšem rovněž na papíru s policejním razítkem," krčí kapitán rameny. "Anebo případ paní, která prý upadla na sjezdovce tak nešťastně, že ztratila ve sněhu zlatý prsten..."

Zajisté, o ona žádala policejní potvrzení. Pro pojišťovnu, jak jinak? Jindy se zase objeví cizinec, jemuž údajně ukradli lyže: a za den dva je přinese majitel penzionu. "Okradený" se zpil jako Dán či Holandr - a drahocenná prkýnka zrádně opustil ve sněhu za barákem...

Jindy je zdrojem nepříjemností obyčejná lidská neopatrnost: nejen v tom, že lidi píchnou lyže do sněhu a jdou si sednout do hospody - a pak se diví, že musí domů pěšky. Počasí na horách se mění rychle, vydat se na uzavřenou trasu znamená hrát doslova o život. Loni o něj jeden člověk přišel, když se ve vánici zřítil sto padesát metrů do rokle.

"Měli jsme tu i loupežné přepadení benzínky," vzpomene si kapitán. "Dost brutální, ale pachatele jsme měli už asi za tři hodiny. Dělník z Moravy, který tu dělal na vojenské zotavovně..."

Soudně uzavřeno je už i znásilnění, jež se odehrálo na jedné z horských chat; zato pachatel, jenž s nožem v ruce okrádá turisty na horských stezkách o kamery, foťáky či podobné cennosti a pak jim s lupem utíká, ještě běhá po svobodě. Ale všeho do času.

* * *

Hlavní ulice Pece pod Sněžkou září slavnostní iluminací, světelné girlandy se odrážejí v závějích čerstvě napadaného sněhu, ale restaurace, herny, bistra zejí zatím prázdnotou. Číšníci se nudí u kulečníku, atmosféra před startem: už za pár dní tu nebude k hnutí, ale zatím...

Úhledná vilka, v níž je domovem místní policejní oddělení, vyhlíží útulně a ospale. Dvojice policistů vyrazila se psem na obchůzku, třetí sedí v místnosti dozorčího - a vedoucí, major Václav Satur, vaří kafe: smrťáka, jak je na policii zvykem.

"Co vám mám říct o akci Hory?" zamýšlí se. "Tohle: v šestadevadesátém roce u nás za jediný zimní měsíc ukradli dvacet aut: a loni za celý rok ani jedno. Neděláme si ovšem iluze, že jsme vymýtili zločin. Zloději aut se přesunuli jinam, ale aspoň turisti v Krkonoších mohou líp spát."

Technik trutnovské kriminálky pečlivě zajišťuje otisky zloděje, jenž se vloupal do místní restaurace Hawai.Jasné je, že akce znamená velkou zátěž: ale když síly spojí tři blízká oddělení, Pec, Horní Maršov a Svoboda nad Úpou, dá se to zvládnout. "Hlídka musí být aspoň čtyřčlenná a kontrolu provádět opravdu důsledně," říká major Satur. "Prověřují se doklady vozidla, řidiče i pasažérů, číslo motoru i karosérie. Protekci nemají ani taxíky, prohlíží se i ložná plocha náklaďáků a skříňových vozidel: kvůli kradeným lyžím. A všechno se zapisuje, takže teprve dodatečně nastává mravenčí práce pro operativu, která si už z těch záznamů dovede vytáhnout svoje." Taková práce navíc ovšem na oddělení působí dost starostí, protože až na dva místní všichni zdejší policisté dojíždějí - a jak říká šéf, psát plán služeb podle jízdního řádu ČSAD dost dobře nejde. Navíc je tu i nezanedbatelný fakt ekonomický: ještě předloni dali policisté dojíždějící do Pece z Trutnova,za jízdné na autobus dvanáct stovek měsíčně, loni to ale bylo už o pět víc. A letos...

"Z policejního platu se dá žít. Ale barák z něj nepostavíte a byt - třeba z těch. co se teď pod Horizontem staví - nekoupíte. To by musely být holobyty," zasměje se trpce. "Kvůli dojíždění z daleka se teď nechává přeložit i naše psovodka," smutně říká major. "Mrzí mě to, ale chápu ji - a nemůžu ji držet. Pes jde s ní - a dobrý pes vydá za půldruhého policajta!" Korzujeme hlavní městskou ulicí. Zeje prázdnotou, světla lokálů září pohostinně do noci. Nikde živáčka, klid. Ale je to klid před bouří. Už za pár dní se zdejší hotely a penziony zaplní k prasknutí. Zima je tady. Jaká bude? Věřme, že klidná...

* * *

Z Horního Maršova je to do vnitrozemského Trutnova sice nejblíž, ale zdejší policejní oddělení není obvodní, nýbrž pohraniční. Služba "na čáře" nese četné zvláštnosti: v odlehlých horských koutech přijde kupříkladu nezřídka ke cti rolba (jakkoli nemá policejní barvy, protože červená je líp viditelná na sněhu) a sněžný skútr. VW Syncro s náhonem na čtyři kola snaživě supluje terénní vůz, který by se ovšem taky hodil. Zima si tu letos dala sice načas, jakkoli normálně trvá od října do května: ale o to může být zavilejší... Půvabný místní kostel v údolí pod okny ale policejní stanice vyhlíží tři dny před Vánocemi jako pocukrovaný a až připadne dalších deset čísel nového, už k vratům oddělení osobní auto zaručeně nevyšplhá. I tady už počítají s akcí Hory jako s tradiční realitou, jež přináší sice navíc práci, ale taky má výsledky. A o ty jde.

"Co máme akci Hory, krádeží aut ubylo možná o sedmdesát i víc procent," říká major Josef Fiala, vedoucí hornomaršovského oddělení. "Loni se tu ztratilo jediné - a našly ho za dvě hodiny shořelé u Nového Boru." Na povel má tucet lidí: do červnové reorganizace měli na starosti nejen hranici, ale plnili i běžné úkoly jako obvod. Takže se jim teď trochu ulevilo. Ale půjčený traktor před budovou připomene, že třeba pomocného značení hranice - ony tabule, jež před "čárou" upozorňují turisty na blízkost státní hranice - musí instalovat sami policisté; a že je to docela pěkná dřina, jež nikdy nekončí, protože počasí a vandalové neznají únavu.

* * *

Kapitán Jan Pavelka z trutnovského policejního ředitelství je velitelem tamní Služby kriminální policie: kriminalisti mají zdánlivě svých starostí dost, zrovna před chvílí výjezdovka vyrazila k vloupání do jedné z místních restaurací. Ale i jich se akce Hory převelice dotýká.

"Větší díl práce zůstává samozřejmě na základních útvarech a pořádkové policii," říká kapitán uznale. "Na ulicích a silnicích, v mrazu a chumelenicích shromažďují množství poznatků, z nichž potom kriminálka dlouhobě čerpá. Situace v krkonošských střediscích, kam se zloději aut v zimě soustřeďovali, se stávala před pěti šesti lety už neúnosnou: velká koncentrace vozidel na nehlídaných nebo špatně hlídaných odstavných parkovištích lákala a dávala pachatelům spoustu šancí. Mohli si vybírat jak v autosalonu z nejluxusnějších vozů - a doslova kradli na konkrétní objednávky. A měli perfektní ´klid na práci´..."

Nu, tak je o něj východočeská policie prostě "okradla" - a snad jednou provždycky...

Jan J. Vaněk  
Foto Václav Šebek  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |