POLICISTA  1/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

soutěž

Vyluštění: NE, zní správná odpověď prvního kola naší soutěže, autor textu sice něco málo věděl o počítačovém daktyloskopickém systému AFIS 2000, nicméně představa českého policejního důstojníka, který na území jiného státu zatýká pachatele a místní strážci pořádku pouze přihlížejí, je zcela nesmyslná.
Z došlých odpovědí bylo 341 správných, 104 nesprávných, redakce zasílá vylosovanému soutěžícímu hezkou a poměrně pravdivou detektivku.


* * *

Vážení čtenáři,

při přípravě nové soutěže na stránkách Internetu jsme vycházeli ze zjištění, že spisovatelé kriminálních příběhů a detektivních povídek mají často jen velmi nejasné ponětí, jak vyšetřování trestných činů vypadá ve skutečnosti. Vybrali jsme proto několik sporných textových pasáží a obracíme se na vás s jednoduchou otázkou. Bylo to opravdu tak? Je možné, aby se situace odehrála podobně, jak ji autor převyprávěl, nebo jde o pouhý nereálný výmysl? Odpovídejte ANO či NE a pokud se chcete zúčastnit závěrečného slosování o hezké ceny, připojte i svou internetovou adresu. Mnoho úspěchu vám přeje redakce.

Otisk palce

Království za důkaz, zaparafrázoval kapitán Málek proslulý výrok krále Richarda, rozložil na stole štos novin a připravil se na dlouhé čekání. Pamatoval ještě na starou dekadaktyloskopickou registraci, která postupně vznikala už někdy od roku 1905 a představovala tisíce lístků seřazených v obrovské kartotéce. Přes pečlivý systém třídění znamenalo hledání protějšku příslušného otisku prstu ne hodiny, ale dny a někdy i týdny práce. Dnes je všechno jinak. Počítačový daktyloskopický identifikační systém AFIS 2000 je proti tomu doslova zázrak...

Telefon zazvonil.

"Poslyš," ozval se kamarád z Kriminalistického ústavu, "tak on už vážně registrován byl. Je to jistý Patrik Vrána, narozený třetího první šedesát devět. Posudek ti posílám..."

Málek v duchu zajásal. Tak ono to vyšlo! Dosud lenivý poklid kanceláře se změnil na zrychlený film. Operativa hlásila poslední informace o pohybu pana Vrány.

"Koupil si železniční jízdenku do Vídně. Odjel z Holešovic v deset třicet devět..."

Kapitán horečně listoval v jízdním řádu. Pardubice už se stihnout nepodaří, v Brně stojí souprava pouhé dvě minuty, což k prohlídce vlaku rozhodně nestačí.

"Jedeme," rozhodl rázně.

Služební automobil lehce hltal asfalt a mezinárodní expres duněl na kolejích. V Břeclavi se náskok železnice snížil na necelých deset minut, na Südbahnhof ve Vídni však dorazili policisté první. Vlak přijel naprosto přesně, v patnáct nula tři lehce zasyčely pneumatické brzdy a dvířka vagonů se otevřela. Patrik Vrána vystupoval s úsměvem, který mu však při spatření kapitána zmrzl na rtech.

"Jménem zákona," řekl Málek a v jeho ruce se zaleskl odznak kriminálky. Rozepnuté sako odhalilo řemínky podpažního pouzdra na zbraň, na konci nástupiště znuděně postával chlapík v uniformě. Utéct nebylo kam.

Vrána odevzdaně pokrčil rameny a kovové náramky na jeho zápěstích suše cvakly.


Bylo to opravdu tak? Je možné, aby se situace odehrála podobně, jak ji autor převyprávěl, nebo jde o pouhý nereálný výmysl? Odpovídejte ANO či NE a pokud se chcete zúčastnit závěrečného slosování o hezké ceny, připojte i svou internetovou adresu.

 


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |