POLICISTA  1/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž

Rovnoběžky se protínají v nekonečnu, kolejnice však nikoli: co ale čeká na jejich konečné? Železnice je zvláštní svět. Nasedáme-li do vlaku, všechny dálky jsou najednou o kus blíž. A svět je menší. Vždyť už za pár hodin můžeme být docela jinde... Ruch a shon velkých nádraží přináší anonymitu a přitahuje všelijaké lidi. Pod jedinou střechou rozlehlé haly se potkávají: někdo odjíždí, jiný právě přicestoval. Někdo má naspěch, jiný spousty času. A další jen pozorně sleduje ostatní a čeká na chvilkovou nepozornost. Krade se jaksi všude a na železnici ovšem taky. Dokonce tolik, že to už kdysi dávno vedlo ke vzniku speciální policejní složky. Železniční policie, jež nenápadně a poctivě dělá svou práci dodnes.

Před několika lety se o železniční policii hodně mluvilo a psalo: fámy o jejím zrušení se ovšem ukázaly liché, redukce stavů se však stala skutečností. Zatímco před reorganizací pracovala na Českých drahách osmašedesát železničních oddělení, dnes je jich jen osmnáct: v Praze jich pracuje pět, v jižních, západních a středních Čechách po jednom, v severních a východních Čechách po třech, stejně jako na severní Moravě - a na Moravě jižní jedno. Vedle toho fungují ovšem na všech krajských policejních správách - včetně Prahy - odbory pořádkové a železniční policie, jejichž součástí jsou oddělení doprovodů vlaků. Celkem čítají 281 policistů, jejichž pracovní náplní je provázet železniční soupravy, jež by se - z různých příčin - mohly ocitnout v nebezpečí.

"Bývalí železniční policisté se ovšem nikam neztratili, vesměs našli uplatnění v jiných policejních složkách," vysvětluje zástupce ředitele Služby železniční policie plukovník JUDr. Josef Vaník. "Někteří přešli ke kriminálce a většina na obvodní oddělení, jež mají v rajonu velké a problémové železniční stanice. Dál se tam věnují i své původní odbornosti, byl by přece přepych ji zapomenout a dělat něco úplně jiného: na straně druhé by nemělo smysl, aby třeba pět lidí na oddělení dělalo jen a jen železniční problematiku, když trestná činnost na železnici dnes představuje zhruba jen jedno procento celkového nápadu..."

Začátkem let devadesátých, spolu se snížením přepravních objemů v osobní i nákladní dopravě na československých železnicích poklesl na dráze i nápad trestné činnosti: dál už se ovšem nesnižuje, zůstává konstantní. A navíc, oproti minulosti, se vynořily i její víceméně nové rysy: některé trestné činy na železnici - konkrétně třeba při okrádání cestujících za jízdy - nabyly větší společenské nebezpečnosti. Mají totiž nepochybně rysy organizovaného zločinu, přibylo při nich i pohrůžek či užití násilí.

"Existují rodinné gangy pocházející z východního Slovenska, které se na krádeže ve vlacích specializují a už po generace se krádežemi živí," říká plukovník Vaník. "Jejich drzost je nepředstavitelná: kidně přijdou za policistou a oznámí mu, že jdou krást - a ať prý se je pokusí chytit při činu!"

Ano, chytání vlakových zlodějů představuje tvrdý oříšek: což souvisí s faktem, že při krádežích zásilek i krádežích na majetku cestujících většinou chybí při vyšetřování to základní: místo činu. Okradený prostě vůbec netuší, kde a jak o svou peněženku či kufr přišel: spokojeně spal, zašel si do jídelního vozu anebo odskočil ke stánku na nástupiště. A teprve v cíli cesty nebo leckdy až doma shledá, že v kabátě chybí náprsní taška s penězi, že nemá doklady, že v síti pro zavazadla neleží jeho brašna...

"Mnohdy, jde-li o pár stovek, taky mávne nad ztrátou rukou a policii nic nenahlásí," říká plukovník Vaník. "Je tedy možné, že statistika, jež hovoří o postupném snižování kriminality na železnici, nevypovídá přesně. Že řada činů zůstavá skryta, latentní."

Faktem ovšem také je, že objasněnost železničních krádeží je velice nízká, u nás snad vůbec nejnižší: okolo pěti procent. I když totiž postižený ztropí poplach ještě za jízdy, pachatel už bývá za horami: a i jeho pouhý popis se podaří získat jen zřídka.

* * *

Oddělení doprovodů čítají celorepublikově 281 policistů, navíc mají lehký podstav: zhruba o deset patnáct lidí.

"Běžnou službu lze s tímhle počtem naplnit bez větších problémů," říká plukovník Vaník. "Ty ale vyvstávají, když jde o doprovody spojů, jimiž cestují fotbaloví fanoušci: protože pak není výjimkou u jediného rychlíku doprovod o síle pětadvaceti policistů, v permanenci jsou i naši psovodi a nezřídka musíme žádat o posilu zásahové jednotky."

Strojvůdce a policista z doprovodu jsou na jedné lodi: pardon, lokomotivěCesta příznivců hostujícího týmu na místo střetnutí ještě ujde: fanoušci se rozptýlí do několika spojů, a teprve se posilují řečmi a alkoholem, hecujíce se navzájem. Podstatně horší je jejich návrat, a vůbec nesejde na tom, jestli se hosté vracejí se štítem, nebo na štítě: většinou jedou všichni jedním nočním vlakem, jejich smečka je silná a ramenatá a povětšinou značně zpitá. Pokud jejich klub zvítězil, dávají bujaře najevo radost, pokud prohráli, ovládá je vztek a nenávist, pro něž hledají ventil. Výsledek je povětšinou týž: škody jsou značné, policisté mají práce nad hlavu a návrat z fotbalu může mít i nejednu soudní dohru...

"Vedle toho jsou běžné doprovody rychlíků docela poklidná záležitost," říká plukovník Vaník. "Když se někde objeví uniforma, zavládne rázem klid: policejní doprovod působí jako nejlepší prevence kriminality. Takže: kde se krade, tam nasadíme doprovod, a krádeže přestanou - a začnou jinde. Hrajeme se zloději věčnou hru na kočku s myší..."

* * *

Masarykovo nádraží v centru Prahy patří k nejživějším v republice: vyjíždí odsud množství příměstských vlaků, ale startují a končí zde i dálkové spoje. V bludišti nádražního areálu má své sídlo středočeský doprovodný oddíl: patrový barák nevyhlíží zrovna reprezentativně, ale vedle jiných potřebných místností se tu našel prostor i pro posilovnu, takže hlídky se mohou před nástupem služby patřičně rozcvičit a rozhýbat. Což není k zahození, protože nikdy nevědí, kdy budou hbitost setsakra potřebovat.

"Ve vlaku není kam utéct, v kupé ani kam uhnout," říkají.

Ale stejným dechem dodávají, že mnohdy se dá dobrým slovem pořídit víc než konfrontačním jednáním: dokonce i velmi napjaté situace se prý už podařilo zvládnout trpělivostí a rázností, nikoli však zbrklostí. V tom ohledu jsou cennou devizou doprovodných hlídek i ženy v uniformě: středočeský oddíl jich má ve svých řadách pět - a mnohokrát prý už prokázaly své kvality.

"V běžných vlakových spojích si hlídáme kapsáře, ty nejznámější firmy se nám už podařilo vytlačit daleko za Prahu," říkají Středočeši. "Horší jsou ale vlaky s fotbalovými fanoušky..."

Také proto považují policisté, doprovázející vlaky, za klidnější roční období zimu: liga má přestávku, a ubude i cizinců a turistů vůbec. Nicméně: kdykoli se může stát cokoli, to je vědomí, s nímž musí policista ve službě nastupovat do vlaku pokaždé, v lednu jako v červenci. Chlapi ze zásahovky prý aspoň přibližně vědí, do čeho půjdou: jenže hlídka ve vlaku se může během vteřiny octnout v krizové situaci. A poradit si sama, za atokilometrové rychlosti...

Taky proto v řadách oddílu převažují mladší lidé, třicátníci, maximálně čtyřicátníci: starší jsou výjimkou. Na penzi se v klídku prostě čeká jinde...

* * *

Železniční policie zdaleka není českou specifikou: ve Velké Británii mají dokonce samostatnou Dopravní policii, která se věnuje problematice dopravy jako celku, ve Francii, Německu a dalších zemích Evropské unie se zaměřují zejména na doprovody ohrožených souprav. A existuje i mezinárodní organizace, jež sdružuje ovšem nejen železniční policie, ale současně a především také evropské železniční společnosti. Její zasedání se už po léta konají dvakrát do roka: na jaře se zástupci jednotlivých národních železničních firem a železničních policií sjíždějí v Paříži, zatímco podzimní jednání zve střídavě vždy některá z členských zemí. Česká republika se hostitelské cti ujala v roce 1995 a jednání se konalo na Spiritce.

Porušená pečeť na nákladním vagonu nevěstí nic dobrého: tahle je ovšem - zatím - nedotčená"Na zasedání se jedná o záležitostech, jejichž význam přesahuje hranice jednotivých zemí. Často se třeba mluví o starostech s ilegální migrací, jež trápí západ Evropy i nás a k níž se nezřídka využívá železniční dopravy," vzpomíná plukovník JUDr. Josef Vaník. "Ale probírají se i docela konkrétní novinky: Italové třeba zavedli monitorovací systém v lůžkových vlacích, který se jim velmi osvědčuje proti vykrádání kupé - dvě nenápadné kamery proti sobě v chodbě střeží veškerý pohyb ve vagonu."

Hodlá-li tedy ohnivý Ital navštívit sličnou sousedku na jejím pojízdném loži, vystavuje se sice nebezpečí, že se octne v záběru poněkud indiskrétním, zato však mu nešlohnou kufr, až ji galantně pozve na chianti do jídelňáku...

Bohužel, upřímná snaha Českých drah zavádět podobná zařízení i u nás - byť ne zatím přímo ve vlacích, ale aspoň na nádražích - naráží zatím na nedostatek financí, navíc se vedou debaty o tom, zda sledování kamerami neomezí nežádoucím způsobem lidská práva cestujících. Nu, patří-li mezi ně i právo nepostižitelně krást, pak zřejmě ano...

"Nutností zejména při doprovodech je kvalitní spojení," připomíná plukovník Vaník. "Policisté v jedoucím vlaku se mohou octnout v situaci, kdy je nutné povolat posily do nejbližší stanice - a věc opravdu nesnese odklad."

Protože vysílačky Tesla, jež do nedávna česká policie užívala, pod trolejemi rázně odmítaly poslušnost, užívala železniční policie Motoroly, jež fungovaly. Jenže pak přišlo rozhodnutí, že je nahradí kvalitnější systém Matra - na ten se zatím marně čeká už několik let. A tak dnes policejní doprovody využívají služební mobily, jež fungují uspokojivě.

"Někde je signál slabší, najdou se i místa s výpadky, ale na hlavních tazích netrvají dlouho," říká plukovník.

Velice potřebné se pro železniční policii jeví vybavení přenosnými počítači PSION, jež užívá ke vší spokojenosti policie pohraniční a jež při lustracích podezřelých osob konají i na železnici skvělé služby: zejména, když je třeba zjistit, zda ta kupříkladu cestující cizinci jsou u nás legálně - a podobně...

"Zatím jich ale nemáme tolik, kolik bychom potřebovali," vzdychne plukovník. "Znáte to: když jsou peníze, chybí dodavatel, a když se najde, dojdou peníze."

* * *

Denním chlebem železničních policistů je spolupráce se železničáři: jejich služebny nezřídka sídlí přímo v drážních objektech, každodenní kontakt vytváří jaksi nadstandardní osobní vztahy. Dráhy kupříkladu pro policisty pořádají pravidelná školení, protože nebezpečí při práci v kolejišti vůbec není prázdné slovo, ale krutá realita.

"Když jdete mezi kolejemi a za vámi jede lokomotiva, která není v tahu, na dvacet metrů ji neslyšíte. A když ji člověk třeba v mlze náhle zaslechne, může být už pozdě."

Vedení policie a vedení Českých drah mají společný zájem: bezpečnou dopravu lidí i nákladů. A společný zájem vytváří kvalitní spolupráci. Což ovšem v žádném případě neznamená, že by někdy a někde na železnici myla ruka ruku. Pokud se někdo z železničářů dopustí trestného činu, končí dobré vztahy a následuje vyšetřování a trestní stíhání.

"Faktem je, že třeba zásilky kradou na dráze hlavně její zaměstnanci anebo zaměstnanci bývalí. Znalost prostředí dělá hodně."

Vagony s cenným nákladem jsou pod stálým, ale diskrétním policejním dozoremDráhy se také snaží instalovat technická zařízení, jež by působila preventivně proti kriminalitě: jsou ovšem nákladná a České dráhy chudé. (Ale jakousi vlaštovkou jsou třeba kukátka ve dveřích kupé lůžkových vozů: díky nim už nemusí cestující otevřít naslepo každému, kdo zaklepe - třeba se smyšlenou báchorkou... Neboť i loupežná přepadení se už ve vlaku odehrála, jakkoli u nás nejezdí Orient express a šperky ověšené dámy nekorzují nástupišti...)

Statistika hovoří stroze, ale jednoznačně: do konce loňského září bylo ve vlacích, na nádražích a v areálech Českých drah spácháno 108 násilných trestných činů (objasněno 83), devět trestných činů mravnostních (a objasněno sedm z nich), 1845 trestných činů majetkových (objasněno 448). Dále bylo na železnici spácháno 320 krádeží vloupáním (objasněno 85) a 1345 krádeží prostých (objasněno 298 z nich), 190 krádeží ve vlacích (objasněno osm z nich) a 172 krádeží zásilek (objasněno 47 z nich).

Čísla naznačují, že v roce 2000 oproti roku přechozímu trestných činů na železnici poněkud přibylo: ale že se taky, a nikoli zanedbatelně, zvýšila jejich objasněnost. Mravenčí práce tedy nese plody: a Sisyfos možná jednou přece uspěje...

Jan J. Vaněk  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |