POLICISTA  1/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

anketa
Ještě před několika málo lety by anketa o elektronické pavoučí síti obepínající zeměkouli musela začít dost obsáhlým vysvětlováním. Rychlost, jakou se nové médium stačilo rozšířit, je ovšem obdivuhodná, co je to Internet dneska už ví prakticky každý. Na klady a zápory této novodobé studnice informací jsme se proto mohli ptát bez jakýchkoliv úvodů.

Ivana Datlová - prodavačka:

Upřímně řečeno, dost mě to ohromilo. Loni v létě jsem si dopřála velkolepou cestu, bratranec mě pozval do Kanady. Tam, na břehu Hudsonova zálivu, kde jsem nikomu nerozuměla ani slovo, jsem si každý den mohla přečíst české noviny a dokonce se podívat i do hnízda v brdských lesích, kde čápi s baťůžky vychovávali mláďata. Řekněte, není to neuvěřitelné?

Pavel Holan - elektrotechnik:

Poslyšte, já mám z toho všeho špatný pocit. Nejen z Internetu, ale ze závislosti na počítačích vůbec. Je to děsně křehký domeček z karet, a my jsme na něj čím dál tím víc odkázaní. Představte si, že by to všechno najednou kleklo, což není nijak nepravděpodobné, možná by stačil jen kratičký závan nějakého záření z kosmu. Ve slavném sci-fi románu Den trifidů lidstvo zčista jasna oslepne a je náhle bezmocnější než stádo ovcí.

Myslím, že současná civilizace bez počítačů by se těm zoufalým slepcům velice podobala. Zhroutila by se doprava, zdravotní péče, zavřely by se obchody a banky, konečně i rozvod vody nebo plynu je řízen computery. Zkrátka, k moderní apokalypse dneska stačí málo. Třeba jen vypnout elektrárnu.

Bedřich Morávek - učitel:

Z jakýchsi nepříliš jasných důvodů se ustálilo dělení jednotlivých etap ve vývoji lidstva podle revolucí, válek a pádů říší, jakkoliv ty skutečné mezníky mohou být docela jinde. Například málokdo si vůbec uvědomuje, jak propastnou změnu v běžném životě způsobila televize. Její masové rozšíření od sebe odděluje dvě epochy víc než jakákoliv politická deklarace. Internet je další podobný civilizační předěl. Nic, co přijde, už nebude takové jako dřív. Jestli to ovšem znamená krok směrem k zářivé budoucnosti nebo ke zkáze, to se teprve uvidí.

Milada Votýpková - výtvarnice:

Já se tomu záměrně vyhýbám. Třeba na chatě, kam ráda jezdím, nemám ani zavedenou elektřinu.

Dominik Bareš - úředník:

Výhod je spousta, zmíním se jen o jediné, o zprůhlednění státní správy. Například Ministerstvo vnitra bývalo vždycky považováno za resort, který prakticky nemůže poskytovat běžným občanům informace, Internet však dokázal, že opak je pravda. Bezpočet lidí se na jednotlivé odbory každodenně a úspěšně obrací s nejrůznějšími dotazy, úředníky to nejen zaměstnává, ale taky obohacuje o kontakt s občany. To, co se dřív dobrý starosta dozvídal v hospodě, vyčte ministerský pracovník z internetové obrazovky a je-li schopný, tak to jeho profesi jenom prospěje.

Milan Prachař - technik:

Tak já jsem trochu na rozpacích. Toho balastu, těch slabomyslných blábolů. Někdy mám pocit, že Internet představuje gigantické smetiště, při jehož přehrabování je možné čas od času narazit na nějakou užitečnou informaci nebo na zajímavou věc. A stojí to hrůzu času... Celý život jsem se domníval, že cenzura je záležitost špatná, teď se mi však zdá, že by právě Internetu velice prospěla.

František Čáp - chemik:

Pro vědu je to neocenitelné. Dřív se člověk s kolegy ze zahraničí setkal tak maximálně na nějakém kongresu, na odborné časopisy většinou nebyly peníze a laboratoř se zdála odtržená od života jako alchymistická dílna ve Zlaté uličce. Zásluhou Internetu můžete dneska jakýkoliv nápad okamžitě konzultovat s kýmkoliv na světě, sledování vývoje v daném oboru už není pracná a zdlouhavá řehole, nýbrž zábava. Střízlivě odhaduji, že taková informovanost zkrátí čas potřebný na jednotlivé výzkumy nejméně o polovinu.

Jan Breburda - novinář:

Mne okouzluje e-mailové zasílání kompletních textových souborů. Kam se hrabe fax. Z něj se muselo v redakci všechno pečlivě přepsat, dneska si za pár vteřin stáhnete z monitoru celý článek, který je možno okamžitě korigovat nebo rovnou zalomit do čísla, reportáž, včetně barevných fotografií, můžete poslat do redakce přes půl zeměkoule a do tiskárny se dostane během několika minut.

Vilém Petrouš - řidič:

Tak nějak nevím. Náš mladej po tom náramně toužil, tak jsme mu Internet nakonec pořídili, i když to stojí nekřesťanský peníze. Jenže, co by člověk neudělal pro vzdělání potomka, nemám pravdu? Od tý doby celý hodiny sedí u obrazovky, vypadá důležitě, člověk by skoro jásal, jak ho ta touha po informacích chytla. Další studium, říkal jsem si, to už bude hračka. Teprve když ho třikrát vyhodili od stejný zkoušky a musel opakovat ročník, začal jsem se zajímat, co vlastně na tom počítači hledá. Nahatý slečny, vážení, nic víc. No, já nenaříkám, v jeho věku jsme nebyli jiný, jen mám pocit, že jsme si detaily z anatomie ověřovali levnějc.

Barbora Šabatová - ekonomka:

Termín internetová kriminalita je už dost běžný, o tom, jak se prostřednictvím mezinárodní počítačové sítě šíří pornografie, návody na výrobu bomb nebo narkomanské recepty se už psalo moc. Dlouho mi to nepřipadlo tak hrozné, měla jsem pocit, že za to tenhle nový prostředek nemůže, stejně jako neodsoudíme třeba telefon jen proto, že se jeho pomocí někdo domluvil na loupeži nebo na vraždě nepohodlného strýčka. Kdyby lumpové neměli k dispozici telefonní aparát, tak by to asi udělali stejně a hotovo. Nepřestaneme přece používat kuchyňské nože, protože takovou kudlou nějaká rozzuřená hospodyňka píchla manžela do břicha. Prostě, tak jsem uvažovala dřív. Nedávno jsem ale narazila na něco, co mě přece jen vyvedlo z míry. Na serveru, který řadí jednotlivé webové stránky podle návštěvnosti, se na jednom z předních míst objevila celá kupa návodů na sebevraždu. Jsem na to dost citlivá, jedna kamarádka si kdysi úplně zbytečně vzala sama život. Myslím, že si dost dobře dovedu představit rozpoložení člověka, který se dostal do krize a deprese a najednou mu někdo radí, jak to vyřešit tím nejhorším možným způsobem. Návod k sebevraždě je přece trestný čin! Spojila jsem se s příslušným webmasterem a on mi odpověděl, že zveřejňovat si každý může co chce. Dobrá, může. Ale nese za to i příslušnou odpovědnost. Podle paragrafu 230 ta odpovědnost obnáší šest měsíců až tři roky. V případě, že by o život přišla osoba mladistvá či nesvéprávná, tak dva roky až osm let. Myslím, že pan státní zástupce by se o to měl začít živě zajímat.

Alois Kovář - architekt:

Moc sena a málo jehel. Tak mi to připadá. Ze začátku jsem sledoval některé elektronické diskuse, debatuje se o všem, o astrologii, parapsychologii, o politice nebo o sportu, většinou jsou to neuvěřitelně nudné příspěvky a pološílené teorie, nedovedu si představit, že zajímají někoho jiného než samotného autora. Internet je ráj grafomanů a ješitů. Nedávno jsem si prohlížel vysokoškolské stránky. Řada známých učitelů tam má své webové boxy, ovšem to, co publikují, představuje velké zklamání. Základní heslo většinou zní - já, já, já. Úvodní fotografický portrét, vedle obrázek současné manželky, pak bývalé ženy, snad aby pan pedagog demonstroval, jak si polepšil, k tomu snímky z dovolené, z oslavy narozenin, tváře dětí, vnuků a ostatních pozůstalých. K listování v takovém rodinném albu už chybí jen bábovka a krajkovaná dečka na stole. Kdosi nazval Internet pomníkem moderní doby, bohužel, je to také pomník velikášství, nedostatku skromnosti, autokritiky a sebekontroly.

Ivan Stolař - zedník:

Určitě je to fajn, jen se bojím, aby to lidi ještě víc nerozdělilo. Na elitu a póvl. Takový kastování totiž nikdy nikomu nepřineslo nic dobrýho.

Martin Hubený - student:

Kdysi jsem si představoval, že jestli někdy budu mít spoustu peněz, pořídím si ohromnou knihovnu, ve které budu mít všechny moudré knihu z celého světa, trochu tak, jak to před starověkým požárem bývalo v Alexandrii. Byl to dětský a samozřejmě nesplnitelný sen. Jenže teď takovou knihovnu mám! Diplomku jsem dělal u strýčka na chatě, pod okny šuměla Sázava, v lese rostly hříbky, a já pomocí Internetu mohl pracovat s materiály z celého světa. Za pár vteřin jsem byl v Austrálii, pak zase v Americe, listoval jsem ve světových encyklopediích rychleji, než kdybych měl příslušné svazky na stole. Stáhnout si potřebný text byla záležitost na pár vteřin, vzdálenost z Královské vědecké společnosti v Londýně do státního archivu v Praze představovala několik kliknutí myší. Nedovedu si představit nic úžasnějšího a mám pocit, že jsem jako dítě býval hloupý. Tenkrát jsem totiž nevěřil na zázraky.

Připravil: jr  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |