POLICISTA 1/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra soutěž |
Vážení čtenáři,
při přípravě nové soutěže na stránkách Internetu jsme vycházeli ze zjištění, že spisovatelé kriminálních příběhů a detektivních povídek mají často jen velmi nejasné ponětí, jak vyšetřování trestných činů vypadá ve skutečnosti. Vybrali jsme proto několik sporných textových pasáží a obracíme se na vás s jednoduchou otázkou. Bylo to opravdu tak? Je možné, aby se situace odehrála podobně, jak ji autor převyprávěl, nebo jde o pouhý nereálný výmysl? Odpovídejte ANO či NE a pokud se chcete zúčastnit závěrečného slosování o hezké ceny, připojte i svou internetovou adresu. Mnoho úspěchu vám přeje redakce.
Království za důkaz, zaparafrázoval kapitán Málek proslulý výrok krále Richarda, rozložil na stole štos novin a připravil se na dlouhé čekání. Pamatoval ještě na starou dekadaktyloskopickou registraci, která postupně vznikala už někdy od roku 1905 a představovala tisíce lístků seřazených v obrovské kartotéce. Přes pečlivý systém třídění znamenalo hledání protějšku příslušného otisku prstu ne hodiny, ale dny a někdy i týdny práce. Dnes je všechno jinak. Počítačový daktyloskopický identifikační systém AFIS 2000 je proti tomu doslova zázrak...
Telefon zazvonil.
"Poslyš," ozval se kamarád z Kriminalistického ústavu, "tak on už vážně registrován byl. Je to jistý Patrik Vrána, narozený třetího první šedesát devět. Posudek ti posílám..."
Málek v duchu zajásal. Tak ono to vyšlo! Dosud lenivý poklid kanceláře se změnil na zrychlený film. Operativa hlásila poslední informace o pohybu pana Vrány.
"Koupil si železniční jízdenku do Vídně. Odjel z Holešovic v deset třicet devět..."
Kapitán horečně listoval v jízdním řádu. Pardubice už se stihnout nepodaří, v Brně stojí souprava pouhé dvě minuty, což k prohlídce vlaku rozhodně nestačí.
"Jedeme," rozhodl rázně.
Služební automobil lehce hltal asfalt a mezinárodní expres duněl na kolejích. V Břeclavi se náskok železnice snížil na necelých deset minut, na Südbahnhof ve Vídni však dorazili policisté první. Vlak přijel naprosto přesně, v patnáct nula tři lehce zasyčely pneumatické brzdy a dvířka vagonů se otevřela. Patrik Vrána vystupoval s úsměvem, který mu však při spatření kapitána zmrzl na rtech.
"Jménem zákona," řekl Málek a v jeho ruce se zaleskl odznak kriminálky. Rozepnuté sako odhalilo řemínky podpažního pouzdra na zbraň, na konci nástupiště znuděně postával chlapík v uniformě. Utéct nebylo kam.
Vrána odevzdaně pokrčil rameny a kovové náramky na jeho zápěstích suše cvakly.