POLICISTA 1/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra u policistů v Chotěboři |
Noc teprve začínala. Vycházeli jsme z restaurace Panský dvůr. Tady v roce 1912 pobýval velký kumpán Jaroslav Hašek. Napsal tu povídku Zrádce národa českého v Chotěboři. Nás po dobrém večerním jídle pohltily na náměstí okamžitě a nekompromisně mlha a sychravo. Namířili jsme si to směrem k zámku. Bylo vidět na pár kroků. Jako někde na blatech či mokřaviskách staré milé Anglie. Cestou po schodech vzhůru k hotelu U Zámku se pak z toho temného mléka vyloupl půltucet mladých lidí. Děvče snad osmnáctileté oznamovalo hlasitě chlapcům v doprovodu, že mají dnes smůlu, že tentokrát zkrátka nebude žádné dovádění. Řeklo to slovníkem dlaždičů.
A druhý den nastal zázrak. Po ránu se odkudsi vykutálel prosluněný, zlatavý, na druhou půli listopadu naprosto nepřiměřený čas. Skupinka dětí skotačivě směřovala do zvláštní školy v zámecké budově. Účastníci rekvalifikačních kurzů, kteří se sem sjíždějí za novým vzděláním z celé republiky, rozhrnovali neodbytnou kocovinu a tentokrát mlčky našlapovali ke snídani. My jsme pílili na policejní stanici.
Pár kroků z rohu náměstí se vstupuje do budovy chotěbořského Městského úřadu. Policie ČR sídlí ve druhém a třetím patře a není to zřejmě pro její práci právě nejšikovnější.
V kanceláři, kde má stůl vedoucí oddělení kpt. Jaroslav Šereda, upoutá návštěvníka malý obrázek slavného zběha z Mírova na skromné nástěnce a těsně vedle na zdi u okna zavěšená, orámovaná a sklem přikrytá barevná studie moderní stavby. Hudba doufejme blízké budoucnosti, policejní samostatné sídlo, které by mělo stát na již vykoupeném pozemku - za zmíněným oknem kousek přes dvorek.
Jen začneme s ramenatým policistou, původně rodákem z Petrkova na druhé straně regionu, probírat problematiku místního zatížení kriminalitou, a hned zazvoní telefon:
Babička Kolářová, žena s devíti křížky na zádech, se zajímá o své starožitné hodiny. Kapitán ji trpělivě ujistí, že nemusí mít obavy, pachatele se podařilo zadržet, a jakmile skončí šetření, bude o všem vyrozuměna a v případě zajištění odcizených věcí se jí všechno v pořádku do domácnosti vrátí.
Tak dobře, ale ujměte se mě, prosím, a dejte mi zprávu, budu se těšit, zní spíš rozradostněný než ustaraný či naříkavý hlas staré, zřejmě docela čilé paní v hlasitém telefonním přístroji. Buďte klidná, uděláme všechno, co je v našich silách, končí srdečný hovor policista.
Zážitky se stařenkou, žijící osamoceně v domku na okraji nedalekého Ždírce nad Doubravou, si zaslouží pár dalších vět.
Před nějakými pěti roky byla chvilku mimo, snad v nemocnici na kontrole, a po návratu domů zjistila, že jí někdo vybral peníze. Přišla to oznámit na služebnu, samozřejmě celá z toho nešťastná. Kluci, co měli hlídku, se s ní okamžitě vypravili zpátky, rozhodili sítě, vyptávali se a dávali si dohromady souvislosti z bezprostředního okolí.
Pátrání vedl zkušený policista npor. Jiří Kočí. A pachatele dopadnout povedlo se. Byl ze sousedství, chodil k sečtělé příjemné ženě občas nasekat dříví, požnout trávu. Dobře se v jejím domě orientoval, věděl dokonce, kde si ukládá hotovost.
Paní tenkrát napsala milý, upřímný děkovný dopis na policejní prezidium a odměna, která pak přišla z vyšších míst, všechny potěšila.
Podobných dopisů od občanů bohužel nepřichází příliš, lidé totiž místo nějakého slůvka vděku, jak se říká, často spíš ani kloudně nepozdraví.
No a teď nedávno, další zásah. Při večerní hlídce kontrolují policisté automobil, dokumenty posádky i vozu jsou v pořádku, pokračujte v jízdě. Vzápětí to ale chlapcům nedá, zahlédli v autě pár starožitných kousků a nedaleko bydlí ta osamocená stará paní, co ji už jednou vykradli. Zaklepou tedy u paní Kolářové na dveře, ptají se po vzácnější výbavě domácnosti a hospodyně povídá ano, mám překrásné bicí hodiny, jen se na ně pojďte podívat. A jejda, po starožitnosti jenom prázdná skobička.
V tu ránu šla blesková hláška na okres, popis auta i jeho obsahu a pravděpodobný směr jízdy. A ještě té noci kolegové vozítko stopli. Byl v něm sice pouze jediný výlupek, zboží taky vystoupilo s parťákem, ale jména první hlídka zapsala. Nebylo skoro co řešit. Darebáci tu chmátku museli položit.
Běžná práce policisty chce ledacos. Takový postřeh či schopnost prokombinovat věci přinejmenším.
To měli před časem například v rajoně řádku vybílených chalup a hlášky lidí dávaly pomaličku dohromady popis mladíka, který se v postižené rekreační, přesněji zahrádkářské, předměstské lokalitě v kýžených dnech motal. Načež se po něm země slehla.
Až po nějaké době v letním čase trávil jeden z policistů volno po službě s rodinou u přehradní nádrže Břevnická a koutkem oka mihne se mu mladě vyhlížející chlapík, který čímsi připomínal nedávný popis. Zkusmo zavolal kolegáčkům na služebnu - někdo si zkrátka nosí práci s sebou kamkoliv se jenom hne - a rozpoutala se pátrací akce. Samosebou že v součinnosti i s tím policistou zrovna v civilu, a povedené kvítko odchytili. Byl to "mistr", náhodně na Chotěbořsku operující, až od Opavy.
Za spolupráce s kriminálkou mu tehdy prokázali celou slušnou sérii vloupaček.
Nebo zase jindy přišlo upozornění, že by se v jistém objektu v Nové Vísce mohla dít nekalost. V půl jedné z půlnoci. Dvoučlenná hlídka nelenila, vyjela, a i když to na první pohled podezřele nevypadalo, dveře, okna, vstupy do sklepení všecičko zdánlivě nenarušené, šestý smysl policistům nedal. Zavolali si o výpomoc.
Jak to vidí Na obvodním oddělení v Chotěboři máme zkušený kádr většinou místních lidí ve věkovém průměru zhruba třiatřicet let a s průměrně odslouženými dvanácti roky. Vedoucím je tam už čtvrtým rokem policista, který na oddělení někdy před patnácti lety začínal. Tým je absolutně samostatný, soběstačný, a musím říct, že co se týče kázně a pořádku, nejsou s nimi žádné větší problémy. Určitě se to odvíjí od věku těch kluků, stojí rovnýma nohama na zemi. Přitom ideální stav vznikne, až se přestěhují do vlastních a službě vyhovujících prostor, až budou mít - teď prosím do uvozovek - "důstojné prostředí pro svůj výkon při tom všem zatížení, které se na ně klade".
Víc než polovina všech případů trestné činnosti, to platí o celém okrese, se točí kolem chat, kolem krádeží vloupáním do rekreačních objektů, a přitom více než jedna polovina realizovaných pachatelů má trvalé bydliště mimo náš okres. Činnost pachatelů tuláků, se bohužel mnohdy jenom velmi obtížně dokládá. Jejich trasy jsou různorodé, vedou podél železnice, silnice, kolem vodních toků a chatovými oblastmi v jednotlivých lokalitách okresu. Naděje na úspěch při odhalování jejich skutků nezbytně vyžadují dobrou místní a osobní znalost, častý preventivní pohyb v terénu a vzájemně otevřený kontakt s veřejností.
Často říkávám, že obvodní oddělení je v naší společné práci na špičce pyramidy, kterou ale musíme otočit základnou nahoru ... |
Jednalo se o stavení poměrně rozsáhlé, v členitém terénu rozložené a v minulosti majetkovou trestnou činností hojně napadané. Při hlubší a vnitřní kontrole spolu s majitelem to stále vyhlíželo nezasaženě. Až do okamžiku, kdy se kdesi uvnitř ozvaly rány, řinčení skla.
Pachatel tam byl a unikal a povedlo se mu proklouznout obklíčením dvou venku hlídkujících uniforem. Ale ti přesto zahlédli ho. Následovalo pronásledování, pátračka po okolním dosti těžkém přírodním prostředí. Do třičtvrtě hodinky "drbana" měli, našli nenechavce u vody pod nedalekým mostkem zalezlého. Měl u sebe čerstvou zásobu cigaret i různých cukrovinek. A posléze přiznal božskou též o dřívějších lupech.
S obdobnými vyprávěnkami by se dalo pokračovat. Oddělení má na starosti nepřeberně čísel v chatových i rekreačních oblastech i na samotách. Kolem největšího rybníku na okrese řečeného Řeka v katastru obce Krucemburk, u rybníků Dlouhý a Januš, na osadách Šanghaj a Malá Louka poblíž Sečské nádrže, dále Staré Ransko, Hluboká - Štíří Důl, Modletín, Rušínov, Kacíře, Skřivánek I a II atd.
Co jméno, to malebnost, na čtyřiceti kilometrech z jednoho konce obvodu na opačný, ale taktéž - obzvláště v zimním období - hodně zhusta složitější až hodně těžká dostupnost. A nepřestajný, věčný vítr.
S šestnácti muži a dvěma ženami dohlíží kpt. Šereda na bezpečnost dvou měst (Ždírec nad Doubravou získal městský statut v kulatém roce 2000) a dvaceti obcí. Vedle starostí s víkendovými usedlostmi se jim v poslední době množí pátrání po mizejících jízdních kolech a po krádežích dalších volně ložených věcí.
Vytížení na dopravním ruchu rovněž víceméně pořád narůstá, než aby se snižovalo. Snad jen přestupky pytláctví po luzích, na vodách i v lesních končinách částečně ustrnuly. Celkovou objasněnost u zhruba tří stovek trestných činů (proti osmdesátým létům jich i tady citelně přibylo) drží kolem šedesáti procent.
Základem bývá přispění občanů, na tomto poli se ovšem důvěra pouze zvolna získává, zatímco pozbýt ji lze velmi snadno a lehce. Možná se v otálení veřejnosti s upozorňováním na neřádné činy dosud odráží obava být svědkem, potvrzovat, že jsem něco viděl. Ale není jiné cesty. Potřebujeme posilovat spolupráci s občany, osobní vzájemnou znalost, tvrdí policejní vedoucí. Bez ní se u mnoha trestných činů není od čeho odrazit k úspěšnému řešení.
Místní galérka, až na zřídkavé staré výjimky, vlastně v současnosti neexistuje. Místo ní nastoupilo zřejmě čiré podsvětí, se svou operativní technikou, sehranými partičkami, rychlými vozy.
Nedělejte hrdiny, ale zasahujte dle zákona a důrazně, vštěpuje kapitán svým lidem. Nestojí za to zbytečně riskovat. Dosti na tom, že stavíte auto a nemůžete tušit, kdy na vás člověk za volantem vytáhne pistoli - nebo vám hodí pod nohy granát. Prvním zákonem téhle práce je vždycky rozvaha, ta se hledá a vrbí zkušenostmi. Ve dvaadvaceti málokdo zvládne bleskově vyhodnotit každou rizikovou situaci, proto raději do všeho opatrně. A druhou nepochybnou zásadou je poctivost - ta v člověku příliš nekrystalizuje, tu v sobě prostě musíte mít.
V turistických prospektech se praví, že Chotěboř leží v krásném a ekologicky čistém prostředí Českomoravské vysočiny v těsné blízkosti Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Podle dochovaných fragmentů zdiva pozdně románského kostelíka lze předpokládat, že první osada zde stála již ve 12. století. Jisto jest, že Chotěboř, pro její stříbrné doly, zakoupil rekovný český král Jan Lucemburský a povýšil ji roku 1331 na královské město. Jiné eso našich dějin, mimo jiné Jeho Veličenstvo císař římský Karel IV., později nechá prohlásit Chotěboř za věnné město českých královen ...
Současnost nabízí několik historických architektonických parád církevní povahy, barokní zámek Dobřenských, v něm muzeum, leckde sochy a pomníky. A vůbec kouzelné okolí.
Bývaly to odlehlé končiny. Možná hornický, poté strojírenský, hlavně však bramborový kraj. Dnes je to sem do krásné přírody - třeba na houby nebo za rybou - příkladně z Prahy hodinu dvacet.
My jsme v podvečerních chvílích v pokročile podzimním okamžiku - v čase naší návštěvy - projížděli bronzově nasvícenou, zvlněnou scenérií. Podél cest už postávaly na zimu nachystané dřevěné vymezovací štangle, na polích a lukách za příkopem se místy rozkročeně rýsovaly větrolamové žebřiny, sněžáky. Chytalo to za srdce.
A teď zrovna tam nejspíš budou všemožně rozhozené vícemetrové závěje a bylo by určitě dosti romantické vyrazit zde do běžkařské stopy. Toho se po okolí blahé paměti tulák humorista Hašek nebo Karel Havlíček či Ignát Herrmann nejspíš nedopouštěli ...
Jaroslav Kopic
Důležitá telefonní čísla: | |
Okresní ředit. PČR Havlíčkův Brod | 0451 - 490 111 |
OŘ PČR H. Brod - dopravní nehody - | 490 294 |
Odděl. cizin. policie H. Brod | 490 300 |
Obvodní odděl. PČR Chotěboř | 0453 - 624 333 |
Městská policie Chotěboř - | 624 743 |
Městský úřad Chotěboř - | 601 100 |
Městský úřad Ždírec n. Doubravou - | 694 483 |
Hasičský záchr. sbor Chotěboř - | 624 166 |
Zdravotnická záchr. služba Chotěboř - | 624 933 |
Městská knihovna Chotěboř - | 626 634 |
Městské muzeum Chotěboř - zámek - | 624 378 |
Zámek Chotěboř - průvodci - | 626 276 |
Autobusy - | 622 041 |
ČD - | 624 769 |