POLICISTA  11/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž

Na začátku byl nápad, který nelze nenazvat bláznivým. Redakční kolega Kopic, muž zcestovalý, viděl v průběhu posledního desetiletí velké festivaly, jež pořádají v Itálii a Španělsku a jež v sobě snoubí dvé ingrediencí: atraktivnost detektivek - a záslužnost boje proti zločinu. A v hlavě nosil myšlenku, že by bylo hezké něco takového - byť v počátku v menším měřítku, neboť ony citované akce jsou podniky doslova mamutí - uspořádat někde po vlastech českých. Když se pracovně octnul v Havlíčkově Brodě, došlo ke krátkému spojení: napadlo ho, že tohle je přece to pravé město, neboť víceméně odkudkoli v České republice je sem zhruba stejně daleko - potažmo blízko, neboť jsme státem vlastně nevelkým.
Dal řeč s šéfem kulturního domu, pak získal příznivce na radnici, na okresním ředitelství policie. Musel se poprat s nedůvěrou, ale když se rozpýlila, najednou se doslova z ničeho, jen z mlh a snů, začal klubat vzdušný zámek jménem Krimifest.

Havlíčkobrodský policejní ředitel Josef Bačkovský patřil k střelecké špičcePrvní zmínka o městečku na pravém břehu řeky Sázavy - latinský kronikář užil slova urburarius in Brod - pochází z roku 1234 - to v Čechách a na Moravě panoval král Václav I. Dobrý brod přes rozmarnou řeku byl tehdy důvodem, proč osada vznikla: pak se ale přidal ještě podstatnější - těžba stříbra v okolí... Tak či onak, někdy kolem roku 1260 - to už seděl na českém trůně Přemysl Otakar II., panovník železný a zlatý - lze tu mluvit o opravdovém městě: patřila k němu i komenda řádu německých rytířů, špitál a kostel svaté Kateřiny.

Rychle se vzmáhajícímu městu, vedle Jihlavy na západě Moravy nejvýznamnějšímu, dalo ale krutou ránu dobytí husity roku 1422: na dlouhých sedm dalších let se pak zdálo, že tu už nezbude kámen na kameni. Ale pak přece z trosek město znovu povstalo a od těch časů už tu žili lidé ustavičně. Město se napřed jmenovalo Brod Smilův - podle šlechtice, jemuž patřilo okolí, pak Brod Německý - a od roku 1949 je Brodem Havlíčkovým. Nazváno podle básníka, novináře a rebela, který se v nedaleké vísce - Borové - narodil a který má na horním rohu náměstí dům i s pietně zachovaným bytem.

Okresní město, jímž Havlíčkův Brod doposud je, má dnes i s předměstími zhruba pětadvacet tisíc obyvatel. Víc než dvakrát tolik, co po válce. Dopravní ruch v těsném sousedství památkově cenného centra dělá konšelům starosti a lidi otravuje: proražení severojižního průtahu jen co by kamenem dohodil od náměstí - coby dědictví socialismu - nese neradostné plody. Ulice praskají ve švech od rána do večera, přejít v centru z chodníku na druhý je riskantní kumšt. Obchodníci se ovšem radují. Havlíčkův Brod je přirozeným centrem velkého kusu Vysočiny a přitahuje přespolní jako magnet.

Je tu hodně středních škol, takže v určitých hodinách ulice citelně omládnou. Ale nechybí domov důchodců, nemocnice, psychiatrická léčebna. Respice finem. Pomni konce. Početné průmyslové závody dílem vzkvétají, dílem zápasí o přežití: pivovar Rebel patří k nejpopulárnějším, ale v celé zemi se prodávají třeba i zdejší bramborové knedlíky v prášku. Jsou tu textilky, strojírny, lihovar: bramborářský kraj se nezapře.

Železnice z Kolína sem našla cestu už v roce 1870, o rok později přibyla trať na Jihlavu, Znojmo a dál - do Rakous, v roce 1894 se rozjela lokálka do Humpolce, čtyři roky nato začal provoz na kolejích do Žďáru, Tišnova a Brna, jež až v roce 1953 nahradila nová trasa. V součtu to znamená, že zdejší nádraží je rušné a důležité.

Ale pěkný provoz panuje i na silnicích: císařská cesta z Vídně do Prahy, zbudovaná roku 1720, patří minulosti, ale marná sláva, vyměřili ji dobře: dnešní silniční síť pořád kopíruje její dávnou trasu... Jen formany vystřídali tiráci.

o o o

Krimifest měl svou předehru: střeleckou soutěž, jež proběhla týden před hlavními dny. Sjelo se na ni množství skvělých policejních střelců a jakkoli počasí jim nepřálo - chvílemi pršelo jen se lilo, zatímco občas o trochu méně - podali výkony vpravdě solidní. (Snad možno prozradit, že mezi střelci z pistole exceloval sám havlíčkobrodský policejní ředitel Josef Bačkovský - a že náš redakční kolega Kopic se mezi pětatřiceti střelci umístil na čestném pětatřicátém místě...

Nový ředitel Úřadu vyšetřování ČR Miroslav Antl podepisoval svou knihuNásledujícího pondělka se v Havlíčkově Brodě uskutečnila poslední tiskovka před chystaným zahájením Krimifestu: vše se zdálo jasné a přehledné, program bohatý a problémy nicotné. Dokonce i svatý Petr, předvádějící koncem léta ukázky pozdního podzimu, se podle meteorologů hodlal umoudřit: zrovínka včas, aby už na Vysočině nenapadl sníh.

Jenže v úterý ráno přišel první zádrhel: čistě cvičný. Agent skupiny Čechomor se jal nenadále šroubovat požadovaný honorář za nedělní dopolední koncert na městském Havlíčkově náměstí, ale nakonec se vrátil na zem a dosažená dohoda o konečné částce vyhlížela přece přijatelně - pro obě strany.

"Ono se ale ještě něco semele," věštili jsme Kopicovi nervózně, neboť klid před bouří nevěstívá nic dobrého.

A hádali jsme správně: téhož dne, krátce před patnáctou hodinou našeho času, narazil do manhattanského mrakodrapu první boeing, osmnáct minut nato namířil druhý do jeho dvojčete. Když se pak obě stavby ocitly v troskách, zřítil se s nimi i celý sebevědomý civilizovaný svět.

o o o

Šok se šířil ve vlnách. A sílil. Lidem teprve postupně docházelo, že v troskách je nejen World Trade Center a Pentagon, ale i křehký pocit stability a bezpečí, jenž jsme si zvykli namlouvat. A že daleko za oceánem neumřeli nějací bezejmenní, vzdálení Američani. Že krutá a nesmyslná smrt smetla - naše blízké... Že lidstvo je jen jedno, jako je jediná tato Země.

"Co bude s Krimifestem?" řekl kdosi nahlas - tuším, že ve středu. "Pořádat - nebo odpískat?"

Následovaly rozpaky. Program Krimifestu, jak ležel před námi, úhledně vytištěný na propagačním letáčku, se nám nezdál nižádnou pouťovou veselicí, zábavnou - a v onu tragickou chvíli jakkoli nedůstojnou - řachandou. Přesto vyvolával otázky.

"Obávám se, že Policie České republiky - havlíčkobrodskou nevyjímaje - bude mít v pátek a sobotu nejspíš jiné starosti, než předvádět svou dovednost a techniku na náměstí," zněl hlas skeptiků.

Start běhu Terryho FoxeA první výhrůžné telefonáty psychopatů, kteří čile pookřáli a jali se telefonicky vyhrožovat všemožnými explozemi, nám dávaly, žel, zapravdu. Těžko čekat, že se pyrotechnici přijedou v plné zbroji předvést - včetně svého dálkově řízeného robota - do Havlíčkova Brodu, když najednou dnem i nocí nevědí, kam dřív skočit. A tak dále, a tak podobně.

Zkrátka: totální skepse se střídala s nadějí, že část programu se zachrání, touha uchovat po roce příprav z Krimifestu alespoň torzo se měnila v radikální volbu: když nemůže být všechno, tak radši vůbec nic, a za rok prostě znovu a lépe.

Ale definitivní rozhodnutí nakonec padlo až v pátek poránu: na zasedání krizového štábu či bezpečnostní rady města Havlíčkova Brodu. Krimifest se neruší, ale valná část jeho programu ano. Zbude tedy jen torzo. Ale zbude.

o o o

Přísně vzato, v tu chvíli byl vlastně už Krimifest v plném běhu: už ve čtvrtek totiž začaly v kině na Ostrově projekce dokumentárního filmu Katka, který režisérka Helena Třeštíková natáčela pět let a zachytila v něm neveselou narkomanskou "kariéru" jedné pražské dívky. V hledišti se střídaly děti pátých až devátých tříd: už v jejich útlém věku se totiž rozhoduje, jestli to někdo s drogou zkusí, nebo zda ji dokáže odmítnout. Ba, některé z nich mají už první zkušenosti s fetováním za sebou...

Ukázky policejní práce, jež měly shlédnout havlíčkobrodské děti v místě zvaném u Dětského hradu, se bohužel musely zrušit - ve čtvrtek i v pátek. Odpadly i jízdy motokár pro veřejnost stejně jako motokárová Velká cena Krimifestu, závod strážníků Městské policie. Neuskutečnily se beseda o roli bezpečnostních služeb na poli prevence kriminality ani veřejná tisková konference věnovená problematice kriminality hospodářské. A v sobotu postihla Krimifest redukce snad ještě citelnější: odpadl dopolední program na náměstí, v němž měli vystoupit kynologové se služebními psy, sportovní klub Policie s ukázkou bojových umění, přílet vrtulníku se zásahovkou, předvádění moderních kriminalistických technik - a spousta dalších zajímavých akcí. Žel, jejich potenciální aktéři měli právě nejvyšší pohotovost - a mnozí i reálně plné ruce práce.

Hasiči na stadionu ze sebe vydávali opravdu všechnoOdpadlo i fotbalové utkání celebrit, na něž ještě v úterý slíbil obout kopačky i sám ministr vnitra Stanislav Gross, jeho náměstek a další sportovci. Přítomnost původně přislíbil i policejní prezident Jiří Kolář: jenže teď měli všichni na krku podstatně nebezpečnější fauly, než jakými by je mohl ohrozit sebetvrdší soupeř na trávníku.

Pořadatelé se rozhodli zrušit i projekce amerických akčních filmů a videoprojekci bondovek (třebaže české televize podobný krok za vhodný nepovažovaly) - a s krvácejícím srdcem odvolali i nedělní koncert dětské cimbálovky a populárního Čechomoru. Jejich vystoupení by zřejmě na náměstí přivábilo stovky, ne-li tisíce posluchačů - a takové "srocení lidu" by se mohlo stát trnem v oku nějakého přičinlivého psychopata. I kdyby žádnou bombu ve skutečnosti nejspíš neměl, mohl by aspoň zkusit vyvolat paniku - a i ta by mohla mít nepříjemné, ne-li tragické následky. (Svou roli, přiznejme sehrál i útok místního deníku, jenž v pátek jedovatě utrousil, že zatímco celý svět má starosti, místní policisté si pořádají nějaký Krimifest. Pisateli zřejmě nedošlo, že podobná akce se jaksi nepřipravuje týden, ale bezmála rok: a že v tu chvíli už beztak všichni zodpovědně řeší, jak na situaci seriózně reagovat.)

A tak podstatně kratší bude kapitola, v níž shrneme, co se vlastně v Havlíčkově Brodě o víkendu v půli září přece jen odehrálo.

o o o

Třebaže kamerový systém městské policie už pár pátků funguje, v rámci Krimifestu se na jeho velín mohla přijít podívat veřejnost: a ocenit kvalitu obrázků, jež ze tří neuralgických míst města elektronika vytrvale přináší. Že taková vymoženost přispěje bezpečnosti lidí i jejich majetku, je nasnadě: slušným občanům fakt, že se mohou na chvíli octnout v zorném poli objektivu, vadit nemusí. A neslušným? Inu...

Firma, jež systém ve městě (a už i ve zhruba pětadvaceti dalších) instalovala, uspořádala i odborný seminář, na němž předvedla i nejmodernější zařízení pro videokonference.

Vernisáž prodejní výstavy z produkce firmy Fokus, uspořádané v Havlíčkově domě, přísně vzato do programu původně Krimifestu ani nepatřila: jenže když někdo pomáhá handicapovaným lidem zřizováním chráněných dílen (a mezi lidské handicapy neokázale počítá i užívání omamných látek a bere si za svou i péči o lidi, kteří se svou drogovou závislostí bojují), pak mu rozhodně patří dík a uznání.

Výstavný chrám stojí hned vedle půvabného Havlíčkova náměstíV sobotu po poledni, podle plánu, odstartoval běh Terryho Foxe, pořádaný Českým červeným křížem a zasvěcený boji proti rakovině. V kině se hrála minipřehlídka pohádek pro děti a byla nachystána kolekce filmů Dušana Kleina, na autogramiádu v knihkupectví Vysočina dorazili autoři nakladatelství Plejáda Jaroslav Kuťák (podepisoval svůj detektivní román Území trestu) a Miroslav Antl, nový ředitel Úřadu vyšetřování České republiky (řadu čtenářů přivábil jeho osobní věhlas i vzpomínková kniha Gaunery nemám rád).

Na nádraží dýmala parní lokomotiva, neboť železničáři současně slavili stý a třicátý rok tratě z Pardubic. A na fotbalovém stadionu v potu tváře závodili dobrovolní hasiči: maně upomínajíce na hrdinství svých kolegů z dalekého Manhattanu.

Na besedu v kulturáku dorazila Petra Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí, pracovníci odboru prevence kriminality MV ČR Tomáš Koníček a Pavel Kocábek, emeritní kriminalista a obhájce ve věcech trestních Miloslav Dočekal, tisková mluvčí Policejního prezidia Ivana Zelenáková...

Zkrátka, pokud někdo z Havlíčkobrodských chtěl, našel si i v torzu Krimifestu přece jen leccos zajímavého. Kdo nechtěl, zůstal doma. Což byla ovšem škoda. Zvláště když po chladných a deštivých týdnech konečně vysvitlo nad městem slunce a pozlatilo střechy půvabného náměstí tak, že nevyrazit na procházku by byl hřích.

o o o

Sen o Krimifestu jako o velké společenské akci se k zármutku všech pořadatelů ovšem rozplynul jako dým: z důvodů víc než pochopitelných. Ale už v průběhu nervózního víkendu se mluvilo o tom, že naděje trvá. A že třeba za rok se sejdeme v Havlíčkově Brodě znovu - budeme-li letošní torzo považovat za kolo nulté, testovací či zahřívací, pak tedy na prvním Krimifestu opravdovém. Se vším všudy.

Jan J. Vaněk  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |