Od chvíle, kdy přišlo do módy unášení letadel, diskutují letci a inženýři o tom, jak únoscům jejich pokus znesnadnit. Zámek na dveřích kokpitu to neřeší. V USA jsou tyto dveře zamčeny, ale dnešním teroristům stačí do té "lepenky", jak říkají letci, kopnout - a už jsou vevnitř. Řešením by mohly být pancéřované dveře, které by se daly otevřít jen z pilotního prostoru. Boeing je nabízí ve svém prodejním katalogu. Má je každé letadlo izraelské společnosti El Al, ale ostatní linky se dosud zdráhaly, protože váze dveří by padla za oběť dvě pasažérská místa. Ale ani letci tím nejsou nadšeni, protože dříve nebo později musí na záchod, nebo jít zpacifikovat opilého nebo neukázněného pasažéra a při východu si na ně může únosce v klidu počkat. Nebo stačí dát letušce nůž na krk a do ruky kabinový telefon s žádostí, aby letci odemkli...

Dosavadní instrukce zněly s únosci kooperovat, této strategii se říká deeskalace. Teprve sebevražedné akce teroristů v New Yorku a Washingtonu ukázaly, že je to strategie zranitelná. Navíc teroristé poté, co se zmocnili pilotní kabiny, dokázali vyřadit transponder, takže se na zemi na kontrolních obrazovkách ztratily informace o čísle letu, kam letadlo letí a v jaké je výšce a zůstal na nich jen nerozeznatelný nepatrný zelený bod.

Frankfurtské letiště je sedmé největší na světě a po Londýně největší v Evropě. Ročně jím odlétá a přilétá na 48 milionů pasažérů. Na letišti a kolem něj pracuje 64 000 lidí, z toho pro Fraport AG 13 000 a z nich 1350 se vedle Pohraniční ochrany stará o bezpečnost letiště a letů.

Šéfem letiště je od roku 1993 Wilhelm Bender (57), snažící se z Frankfurtu udělat jedno ze tří největších letišť světa. Interview, který s ním uveřejnil týdeník Stern, je nadepsán slovy, že to, co se stalo v New Yorku a Washingtonu, "by se mohlo stát i u nás". Hovoří se o tom, že v minulosti nikoho nenapadlo, co smluvená skupina teroristů dokáže udělat. Dnes se prohlížejí i zavazadla, do letadla nesmí přijít žádné zavazadlo bez majitele. Tím ovšem stoupnou náklady na bezpečnost, a to se dotkne i zákazníků. Zvýší se počet bezpečnostních pracovníků a osobních kontrolorů, kteří na rozdíl od dosavadní praxe v USA jsou v SRN slušně placeni tarifem pracovníků veřejných služeb.

Jak dlouho nyní trvají bezpečnostní kontroly? Při transatlantických letech dvě až tři hodiny, ve vnitrostátních letech jednu až dvě hodiny. A jak říká Wilhelm Bender, nestačí jen přijetí mezinárodních pravidel bezpečnosti letů, ale je nutné je přísně dodržovat. Ale kdyby měla nastat krize letecké přepravy, byl by to druhý cíl, kterého chtěli teroristé dosáhnout.

Nejčastěji se nyní diskutuje o strategii izraelské letecké společnosti El Al, operující z letiště Ben Guriona u Tel Avivu, jediného izraelského mezinárodního letiště. V jejích letadlech se už nejméně třicet let - i když jde o mimořádně citlivou oblast - neudál žádný únos nebo teroristický akt. Jak to dokáží? Tak především v každém letadle je jeden civilně oblečený "sky marshal", těžce ozbrojený, sledující pasažéry i v zrcadle, připravený ve chvíli útoku zasáhnout. Pilotní prostor je zabezpečen zesílenými dveřmi, které odolají jakékoli střelbě. Ale to hlavní se odehrává už jako prevence na zemi.

Mladí policisté v džínách a bílé košili tam zpovídají jednotlivé pasažéry: "Kdy jste si rezervoval let?", "Kdo platil vaši letenku?", "Kam cestujete?", "S kým jste se při pobytu v Izraeli setkal?" Podnikatel se musí prokázat patřičnými doklady, novinář musí sdělit, o čem bude psát. A zatím co jeden se ptá, přijde další a ptá se na totéž. Tato procedura, jak píše americký týdeník Time, může trvat 20 minut, ale také dvě hodiny. Je zaměřena na určité etnické skupiny, zneklidňuje však všechny a pro většinu Američanů by znamenala porušení soukromí. "Je to to, co opravdu chceme?" ptá se týdeník Time.

Připravila Sylvie KUČEROVÁ