POLICISTA  11/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

rozhovor


Miroslav Antl:
Gaunery nemám rád

„Ti lidé mohli normálně žít a milovat se, mohli chodit do práce či do školy nebo si dodnes užívat své mnohdy chudičké, ale snad dost klidné stáří. Jenomže je někdo zabil. Někdy z nenávisti, ovšem často jen pro peníze. A hodně často pro několik grošů.
Stál jsem mnohokrát nad oběťmi vrahů a byly případy, kdy mi k očím začaly stoupat slzy anebo mě chvíli držel hrozný, docela lidský vztek smíšený s pocitem hnusu. Ale dokázal jsem se ovládnout a začal jsem dělat svou práci.
Jmenuji se Miroslav Antl a sepsal jsem obžaloby, s nimiž se za mříže dostaly desítky vražedkyň a vrahů. Jsem si jist, že pokaždé to bylo s přesnými důkazy a po právu. Až na pár zoufalců, jimž ulétly nervy a zabíjeli, jak se říká v afektu, šlo vesměs o lidi, pro které platí jediné slovo. Gauner...“

JUDr. Miroslav AntlJUDr. Miroslav Antl, donedávna státní zástupce v Hradci Králové, odložil talár a přijal funkci ředitele Úřadu vyšetřování pro ČR, kterou mu nabídl ministr vnitra Stanislav Gross. Povídali jsme si spolu mnohokrát: o vzpouře vězňů, o vrazích i jejich obětech, o názoru na absolutní trest. Nejednou jsem slyšela v jednací síni královéhradeckého soudu JUDr. Miroslava Antla žádat jménem státu přísný trest pro lidi, kteří snad ani lidmi nebyli. Tentokrát sedíme nad šálkem horkého jabečného moštu vonícího skořicí v Praze, která je novým působištěm známého právníka, basketbalisty a čerstvě i autora knihy "Gaunery nemám rád".

Pane doktore, nedávno jste vyměnil soudní síň za funkci ředitele Úřadu vyšetřování pro ČR. Nebude vám práce v terénu chybět?

Ze státního zastupitelství jsem odešel, protože jsem víc než rok nebyl na místě činu. Mí bývalí nadřízení mi to zakazovali, a jak jsem se nedávno dozvěděl, na rozdíl ode mne jiní státní zástupci ve Východočeském kraji k vraždám, bohužel, nejezdí. Tato situace byla vlastně prolomením mé nejzákladnější zásady - získat informace z místa činu, tedy hned z první ruky, a možnost tvořit si spis od začátku sám. Bylo mi sděleno, že bych měl od nového roku, kdy by měly fungovat nový trestní řád a trestní zákon podle mých představ, přejít na přezkumné oddělení. Stal by se ze mne jakýsi archivář, který přezkoumává staré, již odsouzené spisy, proto jsem se rozhodl odejít. Něklikrát jsem odmítl nabídku pana ministra vnitra Stanislava Grosse, nyní jsem ji v závěru přijal a přešel jsem do stadia přípravného řízení v jiném orgánu.

Kromě této změny jste se stal i spisovatelem a vaše kniha si rázem získala mnoho čtenářů...

Za spisovatele se nepočítám, ale je pravda, že víc nepříjemností jsem měl z té jediné knížky, než ze všech svých vyjádření během své kariéry státního zástupce. Nikdy jsem nepředpokládal, že nazdvihnu tolik gaunerů a že se ozvou i lidé, o kterých jsem nevěděl, že by gaunery mohli být. Líbí se mi ohlas řádných občanů, kteří, byť je to knížka z poměrů Východočeského kraje, si v ní svého gaunera najdou - a to je myslím velmi důležité. Není to odborná knížka, chtěl jsem v ní spíš přiblížit práci policie a státních zástupců lidem, kteří se o ní jinak mnoho nedozvědí. Všechno, co jsem do ní napsal, je pravda, a protože vím, že je to jen zlomek skutečnosti, ve které žijeme, velmi mne překvapuje, jak jsou někteří občané otřeseni skutečností, že se něco takového u nás děje.

Můžete prozradit, co jste udělal v prvních dnech ve svém novém úřadu?

Naskočil jsem vlastně do rozjetého vlaku, který míří zatím správným směrem. Prní, co mne čekalo, byla účast na různých poradách nutných k začlenění vyšetřovatelů do systému jednotné policie, tedy do společné služby po novém roce. Problém je, že nový trestní řád s vyšetřovateli vůbec nepočítá a mojí povinností jako nového ředitele úřadu vyšetřování bylo, dát hned při naší první schůzce vyšetřovatelům jistotu, že nezaniknou a že tento procesní orgán bude existovat v policejních předpisech. Dělám to i proto, že jako bývalý státní zástupce vím, že zejména v počátečních etapách bude nutno, aby státní zástupci měli skvělý servis, protože oni budou vlastně rozhodovat i o tom, o čem dosud nerozhodovali: to znamená meritorní rozhodnutí v přípravném řízení a tak dále. Chci dát vyšetřovatelům, administrativnímu aparátu a veškerému servisu, který je s tím spojen, také sociální jistotu. V tuto chvíli už vím, že každý bude mít v rámci nové společné služby PČR své místo a spíše se zdá, že vyšetřovatelé budou chybět a potřebovali bychom nabrat na krajích i okresech i na ústředí další. Je zřejmé, že i útvary s celorepublikovou působností, jako je národní protidrogová centrála, útvar pro boj s organizovaným zločinem a další, by měly mít své vyšetřovatele, aby informace, které shromažďují, byly od počátku procesně perektně zpracovávány.

Proto tedy v současné době tolik cestujete po republice?

I proto. Zúčastňuji se ale zejména jednání se státními zastupitelstvími, protože ta potřebují znát naši novou strukturu, formy spolupráce a to, jak bude fungovat nový trestní řád z pozice policie. Státní zástupce bude totiž podle nových právních norem v daleko větší míře odpovídat za přípravné řízení i za stadium šetření. Jde o to, aby nová policie skutečně fungovala, aby to byla společná služba, a myslím si, že schéma, které jsme vytvořili a které bude postupně precizováno, bude funkční.

Během vašeho působení v justici se zločin měnil. Dříve jste pracoval na násilné trestné činnosti, tedy zejména na vraždách, postupně se však objevil organizovaný zločin, drogová problematika a další těžké delikty. Na kterou oblast se budete chtít nejvíce zaměřit?

Slíbil jsem, že se budu zabývat organizovaným zločinem i nadále. Ten jsem však znal pouze z pozice organizovaných vražd a mezinárodního ilegálního drogového obchodu - nyní se snažím proniknout do závažné hospodářské kriminality. S tím je samozřejmě spjat i boj proti korupci. Naštěstí si myslím, že úřad vyšetřování disponuje řadou odborníků a další odborníci by měli přijít. Je vytvořena skupina, která se zatím pracovně nazývá "Malá FBI", kde jsou skuteční odborníci z řad vyšetřovtelů i analytický odbor, který jim dává podklady pro další trestní stíhání. Myslím, že jejich činnost musí být hodnocena velmi dobře - za rok práce získali pro náš stát v rámci trestního stíhání zpět přes 1,3 miliardy korun a v současné době už mohu potvrdit, že bude sděleno obvinění Viktoru Koženému a další osobě v rámci kauzy Harvardských fondů. Chceme se zabývat finanční kriminalitou: příčinami krachu některých bank - i tam budou sdělena další obvinění, podobně tomu bude i u družstevních záložen (Kampeliček). Zjistili jsme, že některé věci byly odloženy nesprávně a pachatelé se měli stíhat. Pokud jde o vývoj boje proti korupci, rád bych vyzval občany, aby přišli se svým svědectvím, protože bez nich pachatelům jejich činnost nikdy neprokážeme. Občané však zatím pouze kritizují, že jsme zkorumpovaní všichni, ale málokdo je ochoten svědčit.

U řady závažných trestných činů se v poslední době rapidně snižuje věk jejich pachatelů. Jaký je váš názor na snížení věkové hranice trestní odpovědnosti mladistvých delikventů?

Možná jsem příliš tvrdý a rázný, ale já na základě svých zkušeností tvrdím, že věkovou hranici trestní odpovědnosti pachatelů nestačí snížit na čtrnáct let věku. Navrhoval bych, abychom zákon upravili podobně, jako je tomu na Britských ostrovech - tam se vše odvíjí od závažnosti trestného činu i u dětského věku. Odborníci, jako jsou psychiatři a psychologové, by museli posoudit, kdy je dítě schopno vnímat, co nesmí dělat, protože je to trestné. Dítě samo by pak mělo vědět, že dopustí-li se takového skutku, čeká ho trest, nebo nějaké výrazné výchovné opatření.

Máte na mysli, řekněme, už i osmileté dítě?

Ano, protože si myslím, že kdo jde do školy a není-li nějak duševně postižen, měl by vědět, že nejméně krást, loupit, znásilňovat a vraždit se nesmí a že je to trestné. Tím bychom se vyhnuli nepříjemnostem například u pokusu o vraždu, nebo u znásilnění mezi nedospělci, jak jsem to sám ve funkci státního zástupce zažil. Takové dítě by prostě muselo počítat s tím, že ho nějaký trest postihne. Přimlouval bych se i za zvýšení trestních sazeb pro mladistvé pachatele, protože už u šestnáctiletých či sedmnáctiletých zločinců se mnohdy od psychologů dovíme, že vývoj dotyčného je prakticky ukočen a že na něj nelze nijak výchovně působit. Abych ale nebyl jenom přísný, dal bych u dospělých pachatelů možnost soudu, aby on sám určil podle okolností konkrétního případu výši trestu ve větším rozmezí trestní sazby než stanoví současný zákon - tím myslím dolní i horní hranici trestu.

Můžete tento návrh přiblížit konkrétněji?

Příkladem může být kromě mnoha jiných třeba řešení drogového deliktu podle třetího odstavce. Tam se jedná o "dealerství" vůči osobám mladším patnácti roků, kde je trestní sazba 8-12 let trestu odnětí svobody. Musíme si uvědomit, že do této trestní sazby patří i osmnáctiletý mladík, který dá jointa marihuany rozjetému čtrnáct a tři čtvrtě letému feťákovi, zatímco na miliardového tuneláře se vztahuje výhodnější rozpětí 5-12 roků trestu odnětí svobody. Často se proto vymýšlejí způsoby, jak takovému dealerovi přiznat výrazné polehčující okolnosti, ač by jich moc mít neměl, a začne se účelově tvrdit, že marihuana není zdraví tak škodlivá. Tak se poníží stupeň společenské nebezpečnosti a soud, aby mohl dát dotyčnému trest 8 roků, což je dolní hranice, anebo tvrdou podmínku 3 roky na 5 let, musí vymýšlet jinou právní kvalifikaci. Já sám jsem to účelově několikrát dělal už jenom proto, že si nemyslím, že je dobré kriminalizovat zejména mládež za všechno, ale spíš jí dávat možnost k nápravě. Pakliže ji nevyužijí, tak v rámci udělené přísné podmíněné sazby naroste udělený trest několikanásobně.

Někteří lidé vám vyčítají vaše metody a styl práce - myslíte, že je budete muset nějakým zásadním způsobem do budoucna změnit?

Asi bych měl být trochu větším diplomatem, než jsem byl dosud, ale s přibývajícím věkem to jde docela lehko. Jednání, která jsem dosud vedl, a na která jsem nebyl zvyklý, probíhala v naprosto fér atmosféře a překvapila mne vstřícnost ostatních účastníků. Možná tomu dopomohla i moje špatná pověst, pokud jde o razantnost přístupu k lidem. Nechci však ve své funkci skončit jako úředník, chci si vybrat některé terénní věci, podívat se do spisů i na místo činu - zůstat nadále v kontaktu s realitou a svůj styl práce nechci změnit, pouze přizpůsobit novým podmínkám.

Za rozhovor děkuje  
Radvana ČERVENÁ  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |