POLICISTA 11/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra moderní zbraně |
ODSTŘELOVAČSKÁ PUŠKA AW |
![]() |
Odstřelovačské pušky jsou speciální zbraně, určené pro vybrané střelce, kteří mají za úkol jednotlivě ničit vzdálené nebo špatně viditelné cíle, zpravidla živé. Musí být schopni zasáhnout jediným výstřelem cíl velikosti lidské hlavy na vzdálenost 300 m a cíl velikosti siluety člověka na vzdálenost 600 metrů.
Původně se k tomu účelu vybíraly nejkvalitnější hlavně a další součástky ze sériové produkce vojenských zbraní a z nich se montovaly odstřelovačské pušky, už odedávna vybavované optickými zaměřovači. Dnes se pro odstřelovače vyrábějí zbraně speciální, u kterých je všechno podřízeno účelu: hlaveň je většinou těžká, silnostěnná, někdy opatřená podélnými žlábky. Je uložena v těle zbraně (pouzdru závěru) letmo, tedy jen zadním koncem, zatímco jinak je volná a nikde se nedotýká pažby, aby mohla volně kmitat. Na ústí hlavně může být našroubován tlumič výšlehu, hlaveň je možno stínit shora stuhou (lentou). Pod hlavní bývá dvojnožka. Na pouzdru závěru je lišta pro montáž optického zaměřovače, noktovizoru apod. Mechanická mířidla se u moderních zbraní už téměř nevyskytují. Zvláštní pozornost je věnována pažbě: má stavitelnou délku, výšku lícnice, může být opatřena třetí podpěrnou nožkou. Pro lepší manévrovatelnost je někdy pažba sklápěcí.
Vyskytují se jak pušky jednoranové (většinou určené pro jednorázové použití při záškodnické akci, kdy musí být cíl zasažen jediným výstřelem a puška se pak zanechá na místě), opakovací a samonabíjecí. Se samonabíjecí puškou střelec není rozptylován úkony nutnými k přebití zbraně a může v nepřetržitém sledu vystřelit více ran. Na druhé straně se má ale za to, že samonabíjecí systém je obecně méně přesný než systém opakovací nebo jednoranové zbraně. Z toho plyne určité rozdělení odstřelovačských pušek podle účelu na vojenské, které mohou být i samonabíjecí, a policejní, což jsou zpravidla opakovačky (protože při policejním použití zbraně na úspěšném prvním zásahu do vytčené části těla zpravidla závisí životy dalších osob).
Klasické odstřelovačky jsou zpravidla konstruovány pro standardní ráže vojenských pěchotních nábojů, které se však většinou používají v terčové kvalitě. V některých případech se vychází z výkonnějších loveckých ráží, které poskytují lepší podmínky pro přesný a účinný zásah na delší vzdálenost. Samostatnou skupinu představují "bezhlučné" odstřelovačské pušky s tlumičem na náboje s podzvukovou počáteční rychlostí střely. Používají se nejčastěji pro speciální policejní akce. Existují také odstřelovačské pušky na náboje ráže 50 (12,7 mm) a větší. Ty jsou určeny také k ničení materiálu přesnou střelbou.
Za jednu z nejdokonalejších odstřelovačských pušek současnosti se považuje opakovačka AW. Během operace Pouštní bouře (1990-1991) se pušky AW poprvé objevily na válečném dějišti a od té doby nemohou chybět v žádném konfliktu (či mírové misi), do něhož jsou zapojeny armády NATO. U zrodu této zbraně stál bývalý vynikající sportovní střelec z pušky, dvojnásobný olympijský vítěz Malcolm Cooper (1947 - 2001). Tento Angličan založil roku 1978 firmu Accuracy International Ltd. v Portsmouthu. Zpočátku se věnoval stavbě velkorážových sportovních pušek, záhy však začal uvažovat také o zbraních pro odstřelovače. Vycházel z toho, že odstřelovačka musí mít mnohé vlastnosti terčovnice a navíc u moderních zbraní nelze podceňovat možnosti nových materiálů a technologií, jimž se však musí přizpůsobit konstrukce.
Roku 1982 Cooper postavil opakovací pušku s označením PM - Precision Magazine Rifle. Roku 1985 s dále vypiplaným modelem vyhrál - před tradiční značkou Parker-Hale a jejím modelem M85 - soutěž na novou odstřelovačskou pušku pro britskou armádu, letectvo a námořní pěchotu. Zbraň ráže 308 Winchester (7,62x51 NATO) byla roku 1986 zavedena jako model L96 A1. Britské ozbrojené síly jich koupily 2000. Pušky PM se standardními náboji NATO s 147grainovou (9,5g) střelou vykazovaly rozptyl drah střel do 30 MOA (úhlových minut). To odpovídá na 100 metrů rozptylu (opsané kružnici zásahů) menšímu než 30 mm. Cooper však zbraně dále zdokonaloval, takže přes zvětšení výrobních vůlí u modelu AW je u nových zbraní až do 5000 ran zaručen rozptyl na 100 metrů do 20 mm a u speciálně vybraných hlavní do 10 mm.
Konstrukce pušky PM přinesla řadu zajímavých řešení. Všechny součásti systému (tj. hlaveň s ocelovým pouzdrem závěru a závěrem, zásobovací zařízení, spoušťový mechanismus i dvojnožka) jsou připojeny ke skeletovému nosníku z duralu a jako celek vsazeny do plastové (nylonové) pažby, složené ze dvou skořepinových polovin. Hlaveň z nerezu je uchycena v pouzdru závěru prstencem s uzamykacími ozuby, což zlevňuje výrobu, usnadňuje výměnu hlavně a současně umožňuje snadné nastavení závěrové vůle. Otočný odsuvný závěr se šesti uzamykacími ozuby ve dvou řadách po třech má otevírací úhel 60 o. Vedle úderníku a vytahovače je součástí závěru nesený odpružený vyhazovač. Spoušťový mechanismus se dvěma odpory je plně regulovatelný včetně nastavení polohy jazýčku. Všestranně stavitelná je rovněž lícnice a botka pažby. Předpažbí má lištu pro montáž dvojnožky nebo jiného zařízení.
Zbraň je dlouhá 1124 až 1194 mm (s tlumičem výšlehu) při délce hlavně 655 mm, hmotnost bez nábojů činí 6,5 kg. Schránkový zásobník pojme 10 nábojů 7,62 NATO. Robustní jednodílná montáž dovoluje jednoduché namontování a snadné sejmutí zaměřovacího dalekohledu (obvykle Schmidt & Bender Mk II 6x42, 10x42, 12x42 nebo 3-12x50 a 4-16x50, všechny s filtrem proti oslepení laserovými paprsky).
Po zavedení L96 A1 v britských ozbrojených silách se o zbraň začala zajímat švédská armáda. V podmínkách severské zimy se však PM neosvědčila. Vlivem zatuhnutí mazadla uvnitř těla závěru se ve více případech zablokoval úderník a při uzavírání závěru docházelo k nechtěným výstřelům. Cooper musel závěr rekonstruovat, čímž vznikl model AW (Arctic Warfare = arktické válčení), od něhož jsou odvozeny všechny současné modely z nabídky AI. Ve Švédsku model AW prodělal drastické zkoušky, kdy se střílelo 10 000 ran za čtyři dny, každý den 2500 ran bez čištění a až 400 ran za hodinu. Rozpálené pušky se chladily ponořením do studené vody. Zbraně prý to všechno zvládly bez závad. I při pozdějších testech v rámci standardizace AW pro NATO bylo ověřeno, že MRBF (střední počet ran mezi dvěma závadami) je minimálně 20 000, tedy více než kterákoliv z těchto zbraní kdy nastřílí.
Švédská armáda roku 1990 objednala 1100 pušek AW, hned potom nizozemské ozbrojené síly odebraly 300 kusů. Odstřelovačky AI se staly pojmem na všech pěti kontinentech, kde slouží v celkovém počtu nejméně 10 000 kusů v armádách 29 zemí, policejní služby nepočítaje. Současnou paletu odstřelovaček Accuracy International vedle AW tvoří především modely AWM (z řady zvané Super Magnum) ve výkonných rážích 7 mm RemMag, 300 WinMag a 338 LapuaMag. Do této sféry padla volba německého bundeswehru, který v letech 1997-2000 obdržel 1200 pušek AWM-F (F = folding stock, tj. sklopná pažba) v ráži 300 Winchester Magnum. Zbraně dostaly německé označení G22. Zatímco pušky AW v ráži 7,62 NATO zaručují zásah terče velikosti lidské postavy na 600-800 m, u G22 je to až na 1100 metrů. Na 600 m je zaručen zásah terče velikosti lidské hlavy.
Model AWP (Police) má kratší 610mm hlaveň, ale přesto s terčovou municí 308 Win vykazuje rozptyl drah střel menší než 0,5 MOA. Zbraň se dodává také v rážích 6 mm BR a 243 Win. Pro speciální účely Cooper vyvinul řadu AWS (suppressed) s tlumičem hluku výstřelu. Používá subsonickou munici 308 Win s dostatečnou přesností střelby až na 300 metrů. Roku 1998 byla zavedena do výroby puška AW v ráži 223 Rem/5,56 NATO se zásobníkem na 8 nábojů. Na druhé straně stojí "padesátka" AW50 na náboje ráže 50 (12,7 mm) BMG.
V Německu pušky AWP stojí 7900 marek, modely AWM asi 11 500 marek.
Ing. Jiří FENCL
Ing. Přemysl LIŠKA