POLICISTA 7/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra nové zbraně |
Opakovací nebo samonabíjecí brokovnice ve 20. století neodmyslitelně patřily k vojenské výzbroji většiny armád. Manévrovací a palebné schopnosti pro boj na krátké vzdálenosti vedly k jejich zavádění také v policejních sborech, přinejmenším u speciálních jednotek.
V zásadě jde o přizpůsobené konstrukce standardních loveckých nebo sportovních zbraní. Proto když se v polovině 90. let objevila originální koncepce Neostead, označovali ji mnozí (ale hlavně její tvůrci) za bojovou či útočnou brokovnici pro 21. století. Třináctirannou opakovací brokovnici ráže 12 pro vojenské a policejní účely zkonstruovali Tony Neophytou a Willie Pesler, celý projekt financoval Heyns Stead a zbraň se měla vyrábět v Brooklinu v Jihoafrické republice. Na konstrukci bylo uděleno několik patentů. Design odpovídá požadavkům kladeným na účelnou služební zbraň a připomíná spíše krátké typy současných armádních útočných pušek (bull-pup). Závěrový a zásobovací mechanismus jsou posunuty dozadu do prostoru pažby.
Jako přednosti se vyzdvihují:
Modely s pohyblivým předpažbím jsou mezi bojovými brokovnicemi stále nejoblíbenější. Je to dáno možností využívat široký sortiment střeliva, aniž by byla funkce na střelivu závislá. S tím přímo souvisí spolehlivost zbraně i v mezních situacích. Po vystřelení náboje se pohybem předpažbí směřujícím ke střelci otevře závěr, který vytáhne z komory nábojnici, vyhodí ji ze zbraně a současně natáhne bicí kohout nebo úderník. Následujícím pohybem předpažbí kupředu se zasouvá do komory další náboj a uzamyká se závěr.
Brokovnice Neostead funguje opačně. Vyhození prázdné nábojnice se děje posunutím předpažbí vpřed, nabití nového náboje naopak zatažením předpažbí dozadu. Logika je zřejmá: střelec může zbraň pevně zapřít do ramene, aniž by se musel obávat neúmyslného otevření závěru. Nenajdeme zde žádné protisměrné pohyby hlavně a závěru ani převodové elementy, neboť vynálezce vyřešil problém s geniální jednoduchostí: závěr je pevný a nabíjecí pohyb vykonává pohyblivá hlaveň, unášená předpažbím kupředu a zpátky.
Zbraň má dva trubicové zásobníky nad hlavní, obsahující po šesti nábojích. Třícestný rozdělovač na konci zásobníkového svazku určuje, zda se budou do hlavně zavádět náboje střídavě z obou zásobníků, nebo zda se budou zavádět náboje jen z jednoho zásobníku, zatímco druhý zůstane zablokován. To umožňuje nabít pušku dvěma různými druhy nábojů (například s broky a s jednotnou střelou) a pak podle potřeby použít jeden nebo druhý typ náboje.
Jednočinný spoušťový mechanismus představuje zvláštní montážní skupinu s plastovým pouzdrem. Lučík je z plechového výlisku. Před jazýčkem spouště uvnitř lučíku je jednoduchá pojistka, která se odjišťuje tlakem vpřed. Odpor spouště je jednostupňový a zdá se poměrně velký - kolem 60 N. Zbraň má navíc pojistku zabraňující výstřelu, není-li předpažbí úplně vzadu. Celková délka zbraně je pouze 690 mm, výška činí 245 mm a maximální šířka 54 mm. Díky nasazení plastů zbraň váží jenom 3,9 kg a její hmotnost by bylo možno dále snižovat.
Na skutečný osud této konstrukce však ještě musíme počkat, i když sériová výroba je prý stále připravena. Není vyloučeno, že je to právě nonkonformní, futuristický vzhled zbraně, který zatím odrazuje zákazníky.
Ing. Jiří FENCL