POLICISTA  7/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

právní poradna

Trestní zákon taxativním způsobem vyjmenovává druhy trestů, které mohou být soudem v rámci trestního řízení uloženy za spáchání trestných činů. Jedná se o tyto tresty: trest odnětí svobody (podmíněný a nepodmíněný), peněžitý trest, propadnutí věci, ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti, obecně prospěšné práce, zákaz činnosti, vyhoštění a zákaz pobytu.

I přes možnosti nabízené trestním zákonem soudy nejčastěji ukládají trest odnětí svobody, ať již podmíněný, či nepodmíněný. Soudy tak téměř ignorují alternativní způsoby potrestání pachatele, které se staly v západních demokraciích běžnou praxí a u kterých je prokázán pozitivní dopad na dosud netrestané pachatele či pachatele méně závažných trestných činů.

Trest obecně prospěšných prací, který byl do trestního zákona zakotven novelou v roce 1995, by měl být ukládán jako sankce za ty trestné činy, jejichž stupeň nebezpečnosti pro společnost není příliš vysoký a na jejichž pachatele není třeba působit trestem odnětí svobody a z nějakého důvodu nepostačuje či není vhodné nebo účelné ukládat samostatný peněžitý trest. Trest obecně prospěšných prací by měl zejména nahrazovat tresty odnětí svobody na kratší dobu, řádově několik měsíců, a to z toho důvodu, že ukládání kratších trestů odnětí svobody je zpravidla nevýchovné a nevede k nápravě pachatele, a to zejména prvotrestaných.

Podle $ 45 trestního zákona může soud uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že výkonem tohoto trestu bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby na pachateli byl vykonán trest odnětí svobody.

Trest obecně prospěšných prací může být uložen buď samostatně, nebo vedle jiného trestu, nikoliv však vedle trestu odnětí svobody. Trest může být soudem uložen v rozsahu 50 až 400 hodin prací v obecném prospěchu. Odsouzený má povinnost tento trest vykonat v průběhu jednoho roku, a to ve svém volném čase a bezplatně. Jestliže se tak nestane, bude mu zbývající nevykonaný trest obecně prospěšných prací modifikován, a to tak, že za každé dvě neodpracované hodiny obecně prospěšných prací připadá jeden den trestu odnětí svobody.

V praxi však není soudy tento institut příliš využíván. Naše soudy stále rigidně využívají z nabídky sankcí zejména trestu odnětí svobody a případy uložení trestu obecně prospěšných prací jsou spíše výjimkou (jedná se zhruba o 3 - 4 % všech kauz). Jedním z důvodů tohoto deficitu je i nedostatečné ošetření problémů a situací, které mohou v souvislosti s výkonem trestu obecně prospěšných prací nastat. Mám na mysli zejména institut odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu prací konaných v obecný prospěch či otázku plateb zdravotního pojištění.

Alternativní způsoby trestního řízení

V souvislosti s alternativními způsoby trestního řízení se hovoří o tzv. odklonu. Tím se rozumí zvláštní postup, kterým je trestní věc vyřízena bez uložení některého z uvedených trestů. Tyto instituty jsou používány v případech, kdy by tradiční průběh trestního řízení ukončený vydáním rozsudku a uložením trestu nebyl nejvhodnějším zejména v souvislosti s menší závažností a nebezpečností trestného činu, osobě pachatele či dalším okolnostem. Mezi tzv. odklony v trestním řízení řadíme podmíněné zastavení trestního stíhání (upravené v $ 307 a $ 308 trestního řádu)a narovnání (upravené v $ 309 - $ 311 trestního řádu).

Oba instituty lze využít v řízení o trestných činech, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.

Podmínkou podmíněného zastavení je to, aby se obviněný doznal a nahradil škodu (či o tomto uzavřel dohodu nebo provedl jiné kroky vedoucí k její náhradě). Při splnění podmínek pak může soud rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání a stanovit zkušební lhůtu. V případě, že se obviněný během této lhůty osvědčí, dojde k definitivnímu zastavení trestního stíhání.

Ke schválení narovnání může dojít, jestliže se obviněný před soudem přiznal, nahradí škodu a složí na účet soudu určitou sumu určenou k obecně prospěšným účelům. Zde je třeba zdůraznit, že obviněný musí určit nejméně 50 % této částky státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytované podle zákona č. 209/1997 Sb. V případě, že soud rozhodne o schválení narovnání,dojde okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí k zastavení trestního stíhání pro příslušný skutek.

Je tedy patrné, že zásadní rozdíl mezi uvedenými alternativními postupy spočívá v tom, že pravomocné rozhodnutí soudu o schválení narovnání přináší definitivní (pokud pomineme mimořádné opravné prostředky) vyřešení celé záležitosti. Naproti tomu v případech, kdy dojde k podmíněnému zastavení trestního stíhání, je třeba během zkušební doby vést řádný život a splnit všechny podmínky v rozhodnutí uvedené.

Mgr. Zuzana Franková  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |