POLICISTA 7/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra technika |
Je to dřív než na nový zimník: pneumatiky zakvílejí, pak se ozve nehezká tupá rána a třesk rozbíjeného skla. Ulice strne úlekem. Pak - v lepším případě - klapnou dvířka: aktéři havárie jdou obhlédnout škody. (V horším případě je ze zmuchlaného plechu vystříhají záchranáři. Živé, či mrtvé.)
Nehoda není náhoda, pravil druhdy televizní slogan. Není. Bohužel. Moderní doba si žádá svou daň. Dopravní nehoda je prostě běžná součást našich životů.
A pro pracovníky skupin dopravních nehod Policie ČR tvrdý každodenní chlebíček. Vyjíždějí, jakmile operační zavelí. Probíjejí se hektickým dopravním ruchem, za vytí sirén a modrých pablesků majáku. Městem i venkovem. V dešti i vedru, v noci i ve dne, za mrazu, v mlze, na náledí, ve vánici. Někdo v nouzi na ně čeká. A tak oni musejí vyjet vždycky - a ovšem taky ve zdraví dojet. Co nejdřív. Pak vyšetřit nehodu, zdokumentovat fakta - a urychleně vrátit zaseknutou dopravu k normálu.
Ještě před pár lety tvořily autopark české policie dílem nezdolné, leč líné favority, dílem o trochu větší, leč povětšinou ještě línější formany. A nějak se v nich museli srovnat všici, dopraváci, kriminálka, hlídkaři: co na tom, že by každý z nich potřeboval vozidlo trochu jiné, speciálnější? Jeden rychlejší, jiný rozměrnější, další zase něco do terénu...
Časy se mění zvolna, ale přece. I v autoparku. Třebaže většinu policejních vozidel i dnes tvoří felicie, škála je už přece jen bohatší. V typických poicejních barvách se tak najdou i dravé octávie, terénní vozy, mikrobusy. A právě o posledně jmenovaných bude řeč: tedy, o mikrobusech Volkswagen Transporter, jež se staly "vlajkovými loděmi" dopravní policie, přesněji řečeno jejích nehodových výjezdovek. Jsou totiž rychlé, spolehlivé, vejdou se do nich nejen policisté sami, ale i jejich potřebná výbava. S náhonem na všechna čtyři si takový mikrobus poradí i s dost extrémními povrchy. V policejní úpravě se staly jakousi pojízdnou kanceláří, jež přímo na místě nehody umožňuje dopravním policistům zpracovat dokumentaci havárie, vyslechnout svědky a účastníky nehody, sepsat nejnutnější. Žádný luxus ovšem: otevřenými dveřmi dovnitř fouká, případně prší, případně rozpálený plech změní odstavený vůz za pár minut v pec.
Zprvu byl vlastně vymožeností i obyčejný zabudovaný stolek, na němž nehodář mohl nakreslit první plánek, zapsat si data z řidičáků a zaznamenat svá měření. Doba, kdy tohle vše činil na koleně či kapotě škodovky, není tak vzdálená: takže pokrok. Ale pak se na časy blýsklo a ve výbavě nehodových mikrobusů se začala objevovat technika vpravdě moderní. Počítače. Zcela konkrétně počítače přenosné, tedy notebooky. Se speciálním programem, který policejním nehodářům podstatně usnadňuje práci a řidičům, kteří mají za sebou čerstvou havárku, šetří čas a nervy.
Na samém začátku - někdy před šesti sedmi lety - byla iniciativa vlastně řadových policistů, kteří na odboru dopravních nehod Správy hlavního města Prahy - ve spolupráci se softwarovou firmou, na niž měli kontakt - připravili "něco. co by mohlo chodit". Program aplikace dopravní nehody LOTUS NOTES během roku dospěl do stadia zkoušek na starších počítačích: i uspořádali tehdy nadšenci instrukčně metodické zaměstnání, na něž pozvali vedoucí nehodovek z celé republiky. A na těch pak bylo, s jakou zprávou se vrátí domů: jestli věc pustí blahovolně z hlavy, anebo sdělí svým šéfům, že se rodí cosi smysluplného...
"Náš dnešní krajský ředitel plukovník Přibyl - tehdy byl ještě náměstkem - se po zralé úvaze rozhodl na věc vsadit," vysvětluje major JUDr. Jiří Prokop, jenž na tom setkání v Kongresovce taky nechyběl, proč měli a mají Východočeši v počítačovém vybavení nehodovek náskok. "V šestadevadesátém jsme začali s pilotním programem: rychle jsme si ale uvědomili, že program byl vytvořen pro Prahu, pro městskou nehodovku, která vyšetřuje jen velké nehody a nehody služebních vozidel. Na mimopražských okresech nevyhovoval."
A tak se půldruhého roku upravovalo a dolaďovalo: spolu s odbornou firmou, pochopitelně, protože k čemu vynalézat vynalezené a nevyužít programátorské kvality skutečných profíků? Když pak program na počítači v prvním vozidle běhal uspokojivě, začali počítači vybavovat další: jak přicházela auta a jak byly peníze na počítače. Ještě nedávno jich měli v kraji třináct, dnes už čtyřiadvacet. V každém okrese po dvou, v největších městech, Pardubicích a Hradci Králové, po třech.
"Jde o sériové notebooky, nic mimořádného, ale solidní. Pentium řady dvě, procesor 600 megahertzů MH2GB, velký displej a harddisk mezi šesti až deseti giga: jak v kterém voze. K sestavě patří malá inkoustová tiskárna: takže účastníci nehody dnes přímo z jejího místa odcházejí s kompletním dokladem: Informací pro pojišťovnu."
Jak taková služba urychlí likvidaci pojistné události, je nasnadě. Počítač na místě nehody tedy jednak šetří čas jejích účastníkům, kteří pak už většinou nemusí dodatečně docházet na dopravku pro dokumenty či k dodatečným výslechům, jednak usnadňuje práci dopravním policistům samým. Samozřejmě, že dokumentaci nehody nutno zpracovat jako kdysi, změřit stopy, vyfotit, zapsat: ale data se zanesou rovnou do paměti mobilního počítače, a pak po návratu na útvar převedou přes síť do centrální databáze. A odpadá tudíž někdejší únavné několikeré opisování téhož. Nemluvě o tom, že aktuální statistika nápadu dopravních nehod je vlastně k dispozici neustále: takže třeba už v květnu Východočeši věděli, že letos mají za období srovnatelné s pěti měsíci loňska o patnáct set nehod méně...
"Což nelze přeceňovat, spíš se tady projevuje dopad nového zákona, jenž zvýšil podstatně výši škody, při níž nutno havárii hlásit. Řidiči toho zřejmě využívají a méně nás tím pádem zatěžují. Nicméně: nehod je sice méně, ale bývají o to horší. Přibývá mrtvých a těžce zraněných."
Díky svému náskoku - jenž dnes pilně dotahují Středočeši (mají už mikrobusy s počítači na všech okresech i dálničních odděleních) či třeba Jihomoravané (i tam se už dostala nová technika na okresy, zatímco na dálničních odděleních zatím chybí) - se dnes Východočeši cítí jakýmsi garantem počítačového programu: třebaže kraje jsou ekonomicky samostatné, ředitel Přibyl rozhodl, že jeho technici připraví vzorové nehodové vozidlo pro všechny kraje, kde jsou pozadu: a tak třeba nedávno opustil královéhradecké dílny mikrobus pro západočeský Sokolov... (Abychom byli přesní, nejde jen o počítač: z mikrobusu je nutno vymontovat jednu řadu sedadel, připravit novou elektroinstalaci, zabudovat stolek, na nějž se počítač upevní, přidat záložní baterii, protože sada magnetických přídavných reflektorů dovede s akumulátorem zacvičit...
Nová technika klade ovšem nové nároky i na lidi: v průběhu posledních dvou let prošlo v Hradci Králové školením na 120 dopravních policistů, teď se chystá totéž i pro lidi ze základních útvarů, tedy z obvodních oddělení: i oni se přece nezřídka vyšetřováním dopravních nehod zabývají. Absolventi jihlavské Střední policejní školy, jež se specializuje na profesní přípravu dopraváků, přicházejí už s dobrými základy: jen je musí v praxi prohloubit a rozvinout.
"V budoucnu náš program poslouží i prověřování, jestli havarované vozidlo není ukradené," připomene major Prokop. "Stačil by na to už dnes, ale problém je ve spojení: zatím u nás totiž nefunguje systém Matra, který zvládá i datové přenosy. A evidence pátrání po vozidlech a hledaných osobách musí být bezpodmínečně živá, nemůžeme vycházet z informace, která by mohla být zastaralá. Takže zatím v případě podezření, že by havarované vozidlo mohlo být kradené, využíváme spojení vysílačkou..."
Současný počet - čtyřiadvacet počítači vybavených volkswagenů na východní Čechy - postačuje. Spíš, než dále rozšiřovat jejich množství, bude ale třeba začít s obměnou: nejstarší vozy mají už najeto i čtvrt milionu kilometrů. Auta v policejních službách dostávají zabrat a prostě stárnou rychle. Už teď se ale podařilo zkrátit dojezdovou dobu nehodovek k případům: snad i proto, že vozidla mnohdy nečekají obě v okresním městě, až se něco přihodí: jedno má i s posádkou stanoviště detašované. Aby se šetřily kilometry, benzín i čas. Dopad je jasný: účastníci nehody čekají na policisty kratší dobu než dříve...
Pod okny se opět ozývá naléhavý hlas sirény: je pátek a od rána prší jen leje. A někteří řidiči si jaksi nestačili všimnout, že auta na mokru brzdí nějak hůř - takže statistika nehod zase poněkud poskočí...
Jan J. Vaněk