POLICISTA  7/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů v Moravských Budějovicích


Od časného rána to byl vykutálený, zlatavě vypečený i azurový den. Vyšitý jako v čase nejvyššího léta.
Směrem od Brna, od Miroslavi přes Hostěradice, Višňové, Přeskače, Kratochvilku, Rozkoš, Hostim, Zvěrkovice jsme se proplétali po místních komunikacích, protože hlavní tah od Znojma k Jihlavě - a tedy do Moravských Budějovic - teď dlouze mění kabát a je neprůjezdný.
Kroutili jsme se po cestičkách uprostřed malebné moravské krajiny. Rozsáhlé jiskřivě žluté plochy řepky olejky tady burcují představu, jak si atmosférou rozjitřený van Gogh sahá hodně ostrým nožem na vlastní - zbývající - ucho ...


V terči naší cesty jsme nejprve obhlíželi budovu nového sídla obvodního oddělení Policie ČR. Právě se odehrávala jeho kolaudace (moderně upravená budova má kamerové "krytí", je to naprosto nekuřácké pracoviště, nejspíš nejen kvůli instalované počítačové, spojové a průmyslově televizní technice. Ve sklepní "strojovně" se nachází vydatná studna, zásobující objekt vodou pro veškeré užitkové účely, za dálkově ovládanou branou disponuje areál rozlehlou parkovací plochou, počítá se s jejím využitím mj. nejen na nohejbalovou "relaxaci" mužstva, ale též pro potřeby okresní policejní správy. V inventáři jsou rovněž tři novotou se skvící garáže, kvalitní cela předběžného zadržení, čekárna "pro strany", šatny pro policisty před nástupem do služby a po jejím výkonu, pochopitelně útulné úřadovny jednotlivých mužů zákona atd. atp.). Potom jsme na chvíli zanechali vedení obvodu svému osudu v novém úředním prostoru a nastěhovali se k týmu, který "dosluhoval" na staré stanici na historickém náměstí Míru.

Tehdy jsme se dostali k vyprávění o prvním větším "rozruchu", který se zde odehrál celkem nedávno (a kterému se vzápětí poměrně hojně věnovaly sdělovací prostředky, včetně televize):

Během běžného zimního pracovního dne náhle kdosi volal, že se městem potlouká divočák, zřejmě zdivočelý. Dozorčí si okamžitě zavolal kluka, co osaměle hlídkoval kdesi venku, a ve služebním vozidle pak ve dvou vyrazili na náměstí Svobody ke škole, kde rozčílené zvíře napadlo školáka (měl dosti závažně potrhané ruce). "Pachatel" tam ovšem již nebyl. Policisté sledovali jeho stopy podle dalších hlášení jeho výskytu a neustále přicházeli pozdě. Divoký vepř na místě nevydržel.

Je v zahradách, zřejmě potrhal vlčáka, ohrožuje staršího člověka, oznamoval opět někdo. Bacha, asi bude zle, hrozila se hlídka procházející s pistolemi v rukou mezi ploty. Naštěstí se ukázalo, že děda, který za ohradou krmil slepice, nemá o žádném rozzuřeném praseti ani tušení. To bylo štěstí. Štětináč zdolal víceméně centrum města a mířil ven do polí, luk a k lesu pod Lukovskou horou. A policie se s ním konečně setkala. Ten kanec na ni, na jedoucí služební auto, zaútočil. Když hlídka zastavila, agresivita čuníka přešla a uhnul z cesty. Střílet se po něm v onen okamžik nedalo, ve směru potřebné střelby byla zhruba ve dvaceti metrech zahrádka a na ní lidé. Vepř jako by přesně věděl, kudy má šanci unikat dál k hoře.

Pronásledovatelé to ovšem také nevzdávali, objížďkou mu byli pořád v patách. Ozýval se křik, že divoký vetřelec napadne sáňkující děcka. Jedno ohrožené dítko strčili dospěláci za plot a zvíře nahnali shodou okolností do směru na hájenku. Policisté v poklusu (opustili vůz, protože jim další cestu blokoval automobil parkující na cestě, kam je normálně zákaz vjezdu) mobilem vyrozuměli hajného. Myslivec (další náhodou otec posledně ohroženého caparta) vyšel před dům, kulovnici měl již předtím připravenou do pohotovostního stavu na čekanou. Štětinatý postrach mu vběhl přímo pod mušku a střelec ho otočil, dostal dvěma přesnými ranami. Následné veterinární vyšetření potvrdilo, že divočák nebyl nemocný, netrpěl vzteklinou. Předpokládá se, že mohl někomu utéct z domácího chovu, na svobodě se dostal do jaksi nezvládnutelného stavu zděšení a napadal vše, co se v jeho blízkosti pohybovalo. Na stojící lidi neútočil.

* * *

Venku před více než hodinou odbilo poledne, když se původní policejní úřadovna začala nebývale naplňovat. Dva muži, kteří po ránu tužili své střelecké kvality na střelnici, přistoupili ke stolu, rozebírali a cídili služební zbraně. Velení jednotky se vrátilo od kolaudace, a protože byl zrovna "den brannosti", věnoval se obvodní šéf policie tak příjemné povinnosti, že se k němu průběžně a dobrovolně ohlašovali i kolegové aktuálně v osobním volnu a v civilu.

Poté přišla naše chvíle a mohli jsme se přiblížit k dalšímu vyprávění o závažnějších trestných činech ve svěřeném rajonu:

Už tomu budou tři roky, co se v lesnickém učilišti v Lesonicích ztrácely při opakovaných krádežích vloupáním motorové pily. K první vloupačce došlo v říjnu, pachatel nepochybně použil veliké páčidlo, protože pronikl do skladu v hospodářském areálu učiliště vyloženě hrubým způsobem. Přivlastnil si snad půltucet ručních řetězových pil. Ihned se začalo tipovat, kdo by mohl mít zájem o zcizené motorové nářadí, kde by se dal předpokládat odbyt "zboží". Možní pachatelé se vyhlíželi i mezi učni, a to i mezi dřívějšími, zejména těmi "nedostudovanými".

Podezření na konkrétnější osoby či jednotlivce nevyrašilo. Zato se po čtrnácti dnech odehrálo stejné vloupání. Pak bylo měsíc ticho po skladišti a následovalo rabování dotřetice. To už si mistři odborného výcviku opakovaně dodávané a pozbývané pily zajistili uvnitř objektu mřížemi na rámech dveří, na nich pak masivními zámky. A policie nasadila do hry techniku, signalizační čidlo. Přesto se pachatel znovu vrátil, vylámal a vyvrátil vše, co mu stálo v cestě, a pár motorových kousků opět odnesl. Byl nesmírně rychlý, stihl zmizet, přestože na signál se v několika málo minutách přiřítil v místě bydlící policista a brzy po něm i motohlídka s psovodem. Ten si dokonce zapamatoval začátek espézetky vozidla (navíc s rozbitými světlomety), s nímž se nedaleko od učiliště policejní auto potkalo. Jiný svědek si všiml bokem odstaveného cizího vozu a popsal mašinu podobně. Našly se stopy nápadně velkých nohou. Zloděje asi něco vylekalo, ten se již nikdy více nevrátí, dohadovali se policisté.

Město i blízké okolí doporučujeme za příjemný cíl možná nejen letních výletůA po nějakých deseti dnech se alarmující signál od uskladněných výukových motorových pilek ozval zas. Chmaták se popáté vracel ke stejnému lizu. Bylo to v únoru, o půl třetí nad ránem, zima jak v morně. Policista ze sousedství bývalého zámku Löwensteinů na sebe naházel pár kousků oblečení, chňapl po pistoli v podpažním pouzdře a mazal k učilišti. Cestou narazil na automobil používaný pachatelem, parkoval podstatně blíž učňovskému zařízení než v předchozích případech. Aha, chlapče, seš tady a nesmíš odjet, byly první myšlenky muže zákona. Shýbal se k pneumatice, že pohne ventilkem, pozvedl ale instinktivně hlavu a na deset kroků proti němu stál dvoumetrový kolohnát. Chlap jako hora držel v každé ruce dvě k sobě svázané pily a ohromnou montpáku na kola nákladních auťáků k tomu.

Stůj, tady policie, zařval policista. Chlapisko pustilo ukradené strojky na zem a se zlověstnou kovovou tyčí postupuvalo kupředu. Ani hnout, odhoďte to, vyzýval muž se střelnou zbraní v ruce. Obr pod namířenou hlavní přece jenom poslechl a odhodil železný sochor, načež se vrhnul do auta. Nedařilo se mu nastartovat, byl roztřesený, neuměl se trefit do zapalování. A neposlouchal příkazy k opuštění vozidla. Policista tedy auto obešel a z druhé strany prostřelil kolo. Teprve v tu chvíli podezřelé individuum vyskočilo od volantu a zamířilo s podivem nikoliv do tmy a do lesa, ale směrem k místu činu. Bez reakce na pohrůžku, že proti němu bude použita služební zbraň.

Na scéně se v ten okamžik objevil soused, kterého vytáhla z postele střelba, a zmocnil se bez respektu obrova rukávu, policista stiskl druhou padouchovu ruku. A zrovna dorazili jeho kolegové tísňovým signálem povolaní a ke slovu se dostala kovová klepeta a klec nenechavci definitivně spadla. Byl to někdejší učeň, pro různé nekázně z učňovských řad vykázaný, snažil se zprvu vydávat za svého bratra, ale identifikovali ho. Kauza se docela táhla, objevovalo se toho na něj požehnaně. Auto zcizil ve Žďáru, tam udělal i pokladnu v kanceláři jednoho družstva. Měl hříchy v Klatovech, pracovala na jeho dílech Praha, v závěru se mu sčítaly výsledky několika soudů ...

* * *

JUDr. mjr. Miroslav Zadražil, vedoucí Obvodního oddělení PČR v Moravských Budějovicích charakterizuje policejní obvod (1 město, 1 městys Želetava, 4 někdejší vesničky střediskové Nové Syrovice, Domamil, Lesonice, Čáslavice a 30 menších obcí, celkově kolem patnácti tisícovek obyvatel) jako zemědělský (dřívější Královopolská strojírna s dva a půl tisícem zaměstnanců je dnes v konkurzu, služební obvod Moravské Budějovice vykazuje místy nezaměstnanost více než 16 %).

Nad trestnou činností bdí dobře sehraný tým dvacítky policistů (na okolí proslavený např. též nohejbalovými výsledky), mezi nimiž jsou ostřílení délesloužící nebo řekněme předdůchodoví jednotlivci a zpola omladina, která kroutí ve službách zákona své první desetiletí. Všichni (až na "výjimkového" zástupce vedoucího kpt. Vlastimila Bastla a další dva policisty, kteří dojíždějí z 20 km vzdáleného městečka Jemnice), jsou z obvodu a osvědčují tudíž výraznou místní znalost. Díky tomu si před časem poradili třeba s řáděním sprejerů (vytipovali si je, vyčíhali a našli je, škody jimi způsobené jim - a jejich rodičům obzvláště - doložili, radnice je spokojená) nebo zabodovali v rozkrytí partičky specializované na těžbu kvalitního smrkového dřeva, samozřejmě v cizím držení.

Ve skladbě trestných aktivit na daném teritoriu (ročně zhruba 250 velkých čísel, k tomu totéž v přestupcích) převažuje majetková trestná činnost. Následují výtržnictví a mírnější násilná trestná činnost, přesněji hospodské a diskotékové konflikty řešené zprvu vlastními silami pořadatelů či štamgastů a v koncovkách vyznívající jako klasické rvačky, kdy to někdo přežene a je z toho ublížení na zdraví.

V objasněnosti jsou Moravskobudějovičtí běžně první neb druzí na okresním žebříčku.

Jsme taková skoro oáza klidu a míru, i turisté a různí výletníci přes nás po hlavním tahu od Vídně na Prahu a obráceně spíš projíždějí, než aby se tady víc hromadili a případně komplikovali nějak naši práci, naznačuje sympatický, zralý policejní šéf.

Teprve po rozsáhlejším povídání dojde na to, že i tady se v minulých desetiletích vyskytovaly těžké až nejtěžší, hrdelní zločiny:

Třeba kdysi v Želetavě. Mezi strážci spravedlnosti měl tehdejší šéf jednoho trošku problémového kluka, pojmenujme si ho jako Janíka, a zrovna tenhle k pití náchylnější policajt měl dohlížet na malého, značně houževnatého a svérázného furianta, kterému dáme pomocné jméno Palko. A jednou, v čase velitelovy dovolené, volá zděšený hostinský, že se mu u hospody střílí. Palko Janíka zle opil, zbil ho, sebral mu zbraň a nechal ho ležet na ulici, střílel proti nějakému projíždějícímu autu a zmizel.

Neozbrojený, neuniformovaný, z času pracovního volna přivolaný policista si nechal od vedoucího pohostinství, bledšího než sněhobílý papír, popisovat průběh událostí, když vtom někdo ťuká na okénko. Hospodský zmizel, jeho nehost otevírá dveře, před nimi Palko sbalený do kriminálu. Dej mi tu pistoli, ať si neublížíš, povídá pijanovi policajt. Dobře to dopadlo. V bytě, kde spolu žili, seděla ve strašném šoku Palkova družka, milenec jí v afektu střílel kolem hlavy.

Jindy stejný pachatel podnikl vloupání v Syrovicích a sám na sebe zavolal policii. Pak šel na rameno zákona s nožem. Téměř kdykoliv se napil, provokoval, byl agresivní, ani příliš nekradl, ale předváděl zákeřné násilí. Rádoby frajerský recidivista. Posledně vyhrožoval, že někoho podřízne. A nedávno dorazilo na obvod oznámení z nápravné instituce, že bude Palko opětovně volný. Prý neví, kam půjde a co bude dělat.

Na časté kontroly stavu svých ořů si místní mladíci už zvykliNebo jiné případy:

V Jakubově žije Majda Větrovcová (rovněž pozměněné jméno), milá party spodiny, štamgastů, kteří popíjejí cokoliv, na co přijdou. A jednou ráno v příkopě mrtvý člověk nalezen. Příslušník té družiny. První verzí jeho konce byla nehoda. Vyšetřovatelským vyzvídáním se ovšem prokázalo, že byl večer v hospodě, s Majdou a s kumpánem, který s ní akorát začal pobývat pod jednou střechou. Zajiskřila roztržka, později se strhla rvačka v přírodě, při níž sok v lásce probodl ležícímu soupeři hrdlo ulomenou větví, a poražený vykrvácel.

Ještě jindy zase Majda. S kýmsi jiným žila, ten ji přistihl při nevěře. Pozval si parťáka na posilu a nešťastného Romea ukopali. Lékař přijel pozdě. Jako příčina smrti potvrzeny vážné mnohačetné zhmožděniny.

Dnes Majda hospodaří společně s mladým snědým hochem ...

* * *

Večer nás cestou domů po dálniční části "vídeňské stezky" na Vysočině a za ní - na sjezdu ku Praze - náhle přepadla krutá májová bouřka.

Den - v rozmarně působícím prosluněném moravském městečku na říčce Rokytce - končil takovým přívalem vody, že ji stěrače nestačily vyhánět z předních oken automobilů a že souvislé louže jenom zvolna uplývaly do příkopů. Nebylo tudíž divu, že jsme v obou směrech zahlédli následky kolotoče vozů na vodním filmu. Hasičská vozidla i policejní rychlá kola spěchala do akce.

Všechna první - či ranní - zdání, znovu se tak potvrdilo, mohou spolehlivě klamat. Pod povrchem - nebo z nebe - se toho vždycky může semlít - při cestování stejně jako na poklidné hladině nejednoho policejního obvodu - přímo nepřeberně.

* * *

P.S. Jinak a vposled: Moravské Budějovice - třeba s nádherným koupalištěm aqua rájem - by mohly opravdu být dobrým tipem na letní dovolenkový tuzemský vandr (jejich dějiny, písemně dokázáno, začínají minimálně v roce 1231, kdy kraj budějovický papež Řehoř IX. věnoval vdově po Přemyslu Otakarovi I. a zřejmě za vlády Přemysla Otakara II. v roce 1306 byla původně tržní osada povýšena na město, v němž do současnosti přetrval karner, neboli rotunda, chrám sv. Jiljí, kaple sv. Anny, renesanční domy, fara s barokním štítem, zajímavé je muzeum řemesel atd.) ...


Důležité telefony:
Moravské Budějovice 0617 -
Obv. oddělení PČR - 420033, 421332
Městský úřad - 408311
Poliklinika - 420092
Požární stanice - 422222
IBIS informace - 422633, 422636
Muzeum západomoravské - 421100
České dráhy - 420027
Trado Bus informace - 421573
Motel Stern - 420132
Pizzerie Venuše - 420523
Autoopravny - 422666, 421567

Jaroslav Kopic  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |