POLICISTA 6/1998 | DO DISKUSE |
OBČAN A POLICIE SRN aneb PREVENCE A REPRESE |
Z několika článků německých autorů jsme vybrali zajímavé myšlenky a poznatky týkající se vztahu občana a policie. Třeba vyvolají diskusi na stránkách tohoto časopisu. |
Podle Wolfganga Sielafa, vedoucího Zemského kriminálního úřadu v Hamburku, 1) se asi od poloviny sedmdesátých let do konce osmdesátých let policie v Německu stále více vzdalovala občanům, jelikož se koncentrovala, centralizovala, technizovala, racionalizovala a specializovala. Místní služebny (policejní revíry, kriminální komisariáty, pobočky) byly zrušeny, policie se stáhla do větších centrálních útvarů. Motorizovaným hlídkám byly přiděleny velké obvody a styk s občany stále klesal. Občané byli odkázáni na telefonický styk. Občan zahlédl policistu téměř jen v projíždějícím policejním voze. Policie se stala policií "bez nohou".
Kriminální policie byla v územních obvodech rozčleněna na nově vytvořené odborné komisariáty, které již neznaly územní, nýbrž jen věcnou (deliktní) příslušnost. Zanikla identita kriminální policie s městskou částí, regionem a s obyvatelstvem. Běžné kriminální případy nekončily již u konkrétního zpracovatele případu, nýbrž byly převážně jen statisticky a evidenčně podchycovány. Pozornost byla orientována na závažnější a závažné případy, zejména na obchod s drogami, organizovanou kriminalitu a utajované metody boje s nimi. Policii přestal občan zajímat a jeho "malé" kriminální problémy stále více mizely ze zorného pole policie. Podobně počala chápat problematiku malé a bagatelní kriminality i justiční praxe. U obyvatelstva začal narůstat strach z pouliční kriminality i justiční praxe. Upadal zájem o kriminální prevenci a pochůzkovou službu. Pro pochůzkáře se počal používat pejorativní název "dobře placený chodec". Policie se stala jen represivním orgánem, jehož pracovní výsledky lze dobře spočítat, změřit a srovnávat. Tepre pozvolna dospívala k poznání, že pro vnitřní bezpečnost mají velký výzam také subjektivní pocity občanů, jejich obavy a názory na bezpečnostní situaci, jejich důvěra ve schopnost policie je ochránit.
Proto W. Sielaff zdůrazňuje, že policie se musí přiblížit více občanům ve smyslu "Community Policing" a prevence trestné činnosti musí mít v její činnosti minimálně stejné místo jako represe.
Profesor. dr. Reinhold S. JÄGER, vedoucí Centra pro empirický pedagogický výzkum v Koblenz-Landau, a Ernfried GROH, vrchní kriminální rada, vedoucí Policejního ředitelství v Landau,2) seznamují čtenáře s výsledky výzkumu kriminální situace v městě Landau, které bylo v polovině osmdesátých let považováno za silně postižené kriminalitou. Svůj článek končí autoři několika závěry pro komunální kriminální prevenci, jejichž podstatu zde uvádím:
1. Komunální kriminální prevenci nelze smysluplně provádět bez analýzy skutečného stavu. Strategický přístup k potřebným údajům může nejlépe zajistit instrumentárium sociálních věd (dotazník, statistika).
2. Na základě získaných dat byla odvozena opatření kriminálně preventivního charakteru, která pak byla strategicky realizována. Zejména se jednalo o tato opatření:
3. Kontrola výsledků, kterých bylo dosaženo prováděním zmíněných opatření (zda se zlepšilo oznamování trestných činů a jiných poznatků ap.).
4. Zda každé opatření může být ještě nějak optimalizováno.
5. Jak zaměřit příští výzkumy.
Také prof. dr. jur. habil. Thomas FELTES M. A., rektor Vysoké odborné školy pro policii ve Villingen-Schwenningen,3) se ve svém obsáhlém článku dotýká problematiky represe a prevence a tudíž i vztahu občana a policie.
Mimo jiné uvádí, že víra policistů v účinnost represivních opatření je nezlomná a neotřesitelná. Přinejmenším by však mělo být alespoň akceptováno, že samotná represivní opatření nemohou přinést žádoucí úspěch a že je třeba brát v úvahu i jejich rizika a vedlejší účinky. Empirické zkušenosti ukazují, že možným řešením je prevence kombinovaná s represivními prvky. Například snížení počtu násilných trestných činů v USA v posledních letech lze odůvodnit kombinací policejní a sociální činnosti. Také zkušenosti z Chicaga ukazují, že rozhodujícím faktorem v boji s kriminalitou nejsou agresivní postupy policie, nýbrž její motivace a spolupráce s občany. Přes počáteční odpor v řadách policistů vedl v Chicagu vývoj Community based Policing k tomu, že zejména ve vysoce ohrožených městských čtvrtích došlo k výrazným změnám k lepšímu. Policie úzce spolupracuje s úřady a občany. Pouhé zostřování zákonů nemělo vliv na vývoj kriminality, ale jako velmi úspěšná se ukázala regionální opatření prováděná tak, že obsahují prvky prevence, represe i terapie. Kombinace prevence (i lékařské) a represe v antidrogové strategii se osvědčila ve Frankfurtu n. M., Stuttgartu a Osnabrücku.
prof. JUDr.
M. Protivinský, DrSc.;
redakce@mvcr.cz
Literatura: