POLICISTA 4/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra otázky pro ... |
V zemích sdružených v Interpolu se postupně budují národní databáze DNA, které velmi významně pomáhají při vyšetřování zločinů. Jaká je v této oblasti situace u nás? | ![]() |
Genetické expertizy děláme v Kriminalistickém ústavu už čtvrtým rokem, dá se říci téměř rutinně, a přináší to obrovské výsledky při objasňování závažných trestných činů. Před dvěma lety jsme zahájili i budování satelitních genetických laboratoří v našich odborech kriminalistické techniky a expertiz správ krajů Policie ČR. Přesto, že s tím ještě zdaleka nejsme u konce, na vznik Národní databáze DNA jsme vcelku připraveni. Pokud jde o záležitosti organizačně-technického charakteru, máme naprosto jasno. Principiálně víme, jak se taková databáze organizuje, co je k ní potřeba, co může a má obsahovat a tak dál. Takže kdybychom chtěli problém řešit povrchně, začneme psát objednávky na stavební úpravy, na nové přístroje, na tabulky pro experty. Ale tak jednoduché to bohužel není.
Kde jsou tedy překážky?
Tu zásadní vidíme ve stávajícím českém právním pořádku, tedy v současné legislativní úpravě otázek zahrnujících kriminalistické evidence a sbírky. Nejde nám totiž o to nejasnosti v zákonech a předpisech nějak obcházet, ale byli bychom rádi, aby byla stanovena jasná a přesná pravidla hry. Chceme, aby bylo transparentně a jednoznačně řečeno jak má česká Národní databáze DNA vypadat, proč se vede, k čemu ji Policie ČR potřebuje, za jakých okolností je tam možno někoho přiřadit nebo naopak vyloučit, jakým způsobem lze odebírat vzorky a podobně. Zkrátka považujeme za důležité předem připravit právní půdu pro pozdější praxi a doufáme, že se to stane v rámci nejbližší novely trestního řádu, která má platit od prvního ledna příštího roku.
Druhá a ne o mnoho menší překážka má základ v nepochopení a neznalosti celé záležitosti. Samozřejmě, že se genetické údaje dají zneužít. Některé zaměstnavatele nebo pojišťovny by určitě zajímala perspektiva délky života či dědičných nemocí budoucích zaměstnanců a klientů, v novinách se často píše o klonovaní, už dnes existuje reálná možnost vytvořit jakési duplikáty lidí nebo zvířat. Nic z toho se ovšem netýká kriminalistické identifikace, ta totiž pracuje s docela jinými částmi molekuly DNA, se sekvencemi, které žádné zneužitelné informace neobsahují. Tento základní fakt opakujeme v odborných i populárních publikacích, pořádáme přednášky a školení.
Má podobná školící a výuková práce příslušný ohlas?
Myslím, že ano. Mohu připomenout třeba seminář z konce loňského roku, kdy jsme sezvali zástupce nejrůznějších resortů, legislativci počínaje a zdravotníky konče. Prakticky všichni s naším pojetím databáze DNA souhlasili, nicméně stručná tisková zpráva četky vyvolala reakci v podobě několika varovných článků, z nichž se některé opíraly i o lékařské autority. Například se proti Národní databázi DNA postavila doktorka Bryšková z Brna. Usoudili jsme, že nejspíš není přesně informována, sešli jsme se, a protože paní doktorka genetice opravdu rozumí, během čtvrt hodiny bylo jasno. Z odpůrkyně se stala členka přípravné komise a její znalosti a názory jsou pro naši práci nesporným obohacením.
Jaké genetické profily má Národní databáze uchovávat?
Vedle stop z neobjasněných případů a stop obětí by mělo jít pouze o pachatele závažné trestné činnosti, tedy o výraznou minoritu společnosti. Navíc jen o pravomocně odsouzené pachatele. V tomto ohledu chceme být o něco přísnější nežli ve sbírce daktyloskopické, podle našeho názoru by neměl být evidován nikdo, koho soud z nedostatečně prokázaného obvinění osvobodil.
Termín národní v názvu databáze naznačuje, že půjde o celostátní sbírku, jejímž základním posláním bude přispívat k rychlému odhalení spáchaných těžkých zločinů.
Jakým způsobem se budou genetické vzorky odebírat?
To je citlivá otázka, v zahraničí už přesně probraná a definovaná. Domníváme se, že není třeba znovu objevovat objevené a že stačí zkušenosti kolegů převzít. Jedná se o takzvaně neintimní a neinvazně odebírané vzorky, konkrétně o stěr slin z úst, což je záležitost poměrně jednoduchá, levná a rychlá, stačí tamponem přejet dásně příslušného člověka a je hotovo. Velkou výhodou je to, že podle našeho názoru nemusí odběr provádět lékař či školený zdravotník.
Světem hýbou peníze. Kolik bude pořízení Národní databáze DNA vlastně stát?
Špičkové přístrojové vybavení samozřejmě není levné, ale to se týká moderní techniky jako celku. Nicméně v době nástupu organizovaného zločinu se všemi jeho metodami, včetně podplácení či zastrašování svědků, velmi roste počet trestných činů dokázaných právě prostřednictvím kriminalistické techniky. Cena běžně prováděné genetické analýzy se při vytváření Národní databáze podstatně nezmění, dnes stojí zkoumání jednoho vzorku přibližně tisíc korun.
Program na třídění a porovnávání genetických kódů, software kompatibilní se systémy používanými v ostatními členskými zeměmi Interpolu, tedy to, co je na celé záležitosti nepostradatelné a nejdražší, přislíbila FBI zdarma. To je myslím nabídka, kterou by bylo škoda odmítnout.
Antonín Jirotka
Foto Jiří Novák