POLICISTA 4/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra slovo policejního prezidenta |
![]() |
![]() |
Praha se připravuje na zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Co to znamená pro policii a jaká opatření chystáte? |
Pro Policii České republiky to představuje akci století. Zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky je pro nás prioritou pro rok 2000 z hlediska rozsahu a mezinárodních dopadů. Znamená to pro nás několik aspektů. Za prvé enormní koncentraci policejních sil na ten zářijový týden, kdy se zasedání koná. Prahu budeme posilovat o zhruba 5 000 policistů. Dalo by se to srovnat se stavem, jako bychom zrušili jeden policejní kraj a přesunuli ho do Prahy. To je nebývalá záležitost, která u nás nemá obdoby. Nebudou to jen policejní síly, ale i technika pro specializované složky. Nepůjde o nahodilý výběr policistů, ale o secvičené pořádkové síly, zásahové jednotky, dopravní a kriminální a dokumentační služby.
Pro tolik lidí je třeba zajistit ubytování. Kam je všechny dáte?
To je problém, který právě řešíme. Většinu posil ubytujeme v našich resortních školách a ubytovnách, další lůžka nasmlouváváme mimo policii.
S jakými problémy se bude muset policie v průběhu zasedání vypořádat?
Počítáme s tím, že zde bude patnáct až osmnáct tisíc oficiálních hostů, kterým musíme zajistit klid a pořádek při jejich jednáních, dopravě, ubytování a pohybu po Praze. Předpokládáme také silné protestní akce jednak naší extremistické scény, ale také nevládních organizací ze zahraničí, které se sem sjedou. Proto připravujeme už na konec března vstupní kontakty s protistranou, s organizátory protestních akcí. Chceme s nimi komunikovat, uspořádat panelovou diskusi. Máme v úmyslu je oslovit, nabídnout jim i určitý servis, domluvit s nimi například možnosti a způsob vyjadřování názorů, protože ne každé vyjadřování názorů je porušování zákonů, takže by nemuselo jít jen o nelegální komunikaci. Půjde o to, že jim můžeme nabídnout prostranství pro jejich akce, domluvit s představiteli aktivistů možnost používání hesel, transparentů a všech prostředků, které jsou přijatelné. Musíme si vyjasnit postoje, co bude vnímáno jako legální vyjadřování názorů a co je bariéra, za kterou nelze jít, a co bude vnímáno jako porušování zákona. Zkrátka domluvit mantinely, ve kterých se budou pohybovat a my je budeme respektovat. To je tedy ten první a velmi důležitý aspekt.
Druhý aspekt představuje fakt, že musíme počítat s tím, že tyto mantinely a vzájemné dohody budou porušeny a dojde k nelegální komunikaci a narušení veřejného pořádku, dojde ke střetům s policií. Na to musíme být dobře připraveni.
Nepůjde tedy o to zcela zabránit protestním akcím, ale o udržení v mezích únosnosti?
K protestním akcím dojde zcela určitě. Hlavním kritériem úspěšnosti při hodnocení policie nebude to, zda k nim dojde, či ne, ale schopnost zabránit narušení průběhu hlavních i doprovodných jednání při zasedání MMF a Světové banky v Praze.
V rámci policie, ale samozřejmě i mimo ni se už dlouho hovoří o špatném systému hodnocení policistů. Podle našich informací byl vytvořen návrh nového systému hodnocení policistů a pilotní projekt byl za účelem ověření navrhovaného systému uveden do praxe na některých vybraných okresech. V čem se liší starý a nový způsob hodnocení?
Nový systém hodnocení je záležitost, kterou policie postrádá už velmi dlouhou dobu. Dlouhodobě a citlivě pociťujeme například absenci kariérního řádu, a tak je policie v situaci, která vede k určitému subjektivismu a demotivaci jejích příslušníků. Potřebujeme určité opěrné body a mantinely pro kvalitní personální práci, pro optimální strukturu policie, její složení na jednotlivých stupních, její řídící aparát, její výkonné složky. Objektivizovat také celkový lidský potenciál a členění podle určených kritérií do různých teritoriálních celků. To jsou všechno věci, které policii scházejí, a bylo to už dlouho kritizováno nejen zvenčí policie, ale zejména zevnitř. Podle dosavadního systému není možné bez určitého subjektivismu zajišťovat personální záležitosti a naopak, policisté nejsou dostatečně motivováni k vyšší intenzitě, produktivitě a kvalitě práce. To samozřejmě úzce souvisí s hodnocením policistů. Už několik roků se zabýváme problémem jak postavit nově kritéria k hodnocení policistů. Dosavadní kritéria jsou založená především na kvantifikaci. Není to sice jediný ukazatel hodnocení, ale bohužel převažující. V praxi to znamená, že od sebe nelze dost dobře odlišit práci řekněme nadprůměrnou, průměrnou a podprůměrnou. Hodnocení zúžené jen na kvantifikaci je velmi jednostranné, a tudíž vede k demotivaci. A to se týká nejen individuálního hodnocení, ale policie jako celku. Celé policejní útvary i teritoria jsou hodnoceny podle kvantifikačních měřítek. A to je problém, který se musíme snažit řešit co nejrychleji. Tento způsob vidění výstupů policie je postupně překonáván a hledáme nové způsoby hodnocení. Tak byly našimi psychology vytvořeny nové hodnotitelské archy policisty s tím, že byly předloženy a projednány na jedné z porad krajských ředitelů, a poté byl zahájen pilotní projekt v několika vybraných okresech.
Máte už nějaké konkrétní poznatky z tohoto zcela nového způsobu hodnocení?
Zatím jsme dospěli k závěru, že i přes velice důmyslně a objektivně poskládaná nová kritéria nelze hodnotit individualitu policisty izolovaně, aniž by se změnilo hodnocení od nejmenších organizačních celků až po celé kraje. Z makropohledu stále existuje jako hlavní kritérium kvantifikace, a dokud to nezměníme, nehneme se dál. Zatím necháváme projekt běžet na vybraných okresech, ne celoplošně. S vyhodnocením pilotního projektu počítáme na podzim letošního roku. Hodnotitelské archy zachycují delší časovou řadu, je to způsob hodnocení, kterému nechybějí takové podstatné rysy, jakými je komunikace s hodnocenou osobou, která se k hodnocení může vyjadřovat, takže se dají některé věci korigovat, nechybí tu zpětná vazba, arch je opravdu důmyslně zpracován, ale řeší jednotlivce a ne celky. Proto ho nechceme zatím použít celoplošně, problém není ještě zcela vyřešen a my bychom zbytečně předbíhali dobu. A mohlo by dojít k diskreditaci tohoto nadějného projektu - moderního hodnocení policisty i PČR jako celku.
Hodnocení policistů je mimo jiné předmětem řešení jednoho ze dvanácti modulů projektu Phare, který byl schválen Řídícím výborem Evropské komise pro výstavbu institucí a twinning v Bruselu v říjnu loňského roku. Projekt má vytvořit systémová řešení a legislativu týkající se Policie ČR a je jedním z předpokladů vstupu České republiky do Evropské unie. Je tento nový způsob hodnocení v přímé souvislosti s projektem Phare?
Ne, není to produkt Phare, tento projekt vymysleli naši psychologové, ale také to rozhodně není v rozporu s projektem Phare, právě naopak. Předpokládáme, že výsledky pilotního projektu se stanou důležitými podklady právě pro zpracování modulu projektu Phare, který se zabývá oblastí hodnocení práce policistů.
Otázka hodnocení policistů jako jednotlivců, ale i celků je jistě velmi zajímavá a náročná na zpracování. Jaká kritéria jsou tedy podle vás důležitá?
Otázkou jak poskládat kritéria hodnocení policie, aby byla motivující pro policisty, dostatečně objektivní a vystihla jak jednotlivce, tak celek, se zabýváme již několik roků. To není vůbec jednoduché a znamená to překonat některé bohužel dost setrvačné názory uvnitř policie. Když se před několika desítkami let zavedlo statistické sledování kriminality, byl to počátek snahy o kvantifikaci a postupně se to zažilo nikoliv jako orientační, ale bohužel jako to nejpodstatnější kritérium. Zachycuje však jen výseč policejní práce. Za jedno z hlavních kritérií považuji kvalitu práce, kvalitu výstupu. Zjednodušeně řečeno je pro mě kvalitnější práce ta, kdy jde o případ skutkově a náročný i z hlediska dokazování, jedná se o trestné činy podle několika paragrafů, tedy je-li případ složitý z hlediska náročnosti na znalosti a profesionalitu policisty. Není to prostě totéž, jako když se vyřeší jednoduchý případ např. zanedbání povinné výživy a z hlediska kvantifikace se vlastně za oba případy přidělí "čárka". Tady je právě velký rozdíl v kvalitě. Pak by měl být přiřazen další ukazatel, a to ten, jak je jednotlivec policista nebo celý útvar nahlížen zvenčí policie. Takovým kritériem by měla být míra důvěry občanů v policii a jejich spokojenost. Potom teprve přichází na řadu kvantifikace, která musí být vždy kritériem, ale rozhodně ne prioritním. Součástí by měly být i osobnostní vlastnosti, tedy např. zájem o další vzdělávání, schopnost komunikovat, získávat informace a podobně.
Dagmar Linhartová