POLICISTA  4/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž
Obecně se soudí, že na začátku vědy zvané kriminalistika stál nápad tichého pomocného úředníka pařížské policejní prefektury Alphonse Bertillona. Jeho usilovné a nepříliš pochopitelné přeměřování zadržených osob se zdálo zbytečné a směšné, kolegové mu to prý dávali dost často najevo. Dvacátého února roku 1883 je smích přešel. Tehdy předvedl strážník zadrženého muže, který tvrdil, že se jmenuje Dupont a víc se odmítal o čemkoliv bavit. Výška, tvar lebky, délka prstů... Bertillon porovnal dva lístky v kartotéce a potom prohlásil: "Jste tu už podruhé. Poprvé jste byl zatčen v prosinci minulého roku, jenže tehdy jste se jmenoval Martin." Strážník zíral na Bertillona s ohromením a zatčený pokrčil rameny. "Dobrá, byl jsem to já." O den později se o případu Dupont - Martin rozepsaly noviny, Bertillonovo jméno se skloňovalo ve všech pádech a jeho metoda se rozletěla do světa.

Antropometrický identifikační systém se stal vstupní branou do vědecké kriminalistiky a postupně jej přejímaly policejní sbory dalších zemí. Druhou podobnou revoluci v identifikaci osob přinesla daktyloskopie, která ovládla pole na celé století, a tu třetí, jejímiž svědky jsme právě nyní, představuje genetická analýza biologických vzorků pomocí informací zakódovaných v kyselině deoxyribonukleové, zkráceně označované DNA.

* * *

"Forenzní zkoumání biologických stop má poměrně zajímavou historii," poznamenal podplukovník RNDr. Milan Laupy z Kriminalistického ústavu Praha.

"Kdysi, na začátku dvacátého století, se ověřovalo, zda příslušná skvrnka pochází od krve, nebo ne, pomocí peroxidu vodíku, ten zašuměl a v kopečku bílé pěny byly desetitisíce buněk a veškeré informace v nich uložené nenávratně zničeny. Jedním z prvních milníků k významnějšímu zpracování biologických stop bylo využití poznatků imunologie doktorem Paulem Ulenhutem, jehož jednoduchý test rozlišující lidskou bílkovinu od bílkoviny zvířecí se používá dodnes. To však bylo málo, stále zůstávala otevřená otázka, komu krev nebo jiný biologický materiál vlastně patří. Částečnou odpověď přinesl objev krevních skupin, krevního systému Rh a později leukocytárního systému HLA, který znamenal zásadní zlom v transplantacích lidských orgánů.

Použijeme-li genetickou terminologii, můžeme mluvit o sérologickém, imunologickém nebo biochemickém profilu, kde omezené množství markerů umožňovalo spolehlivě vyloučit shodu neboť postačil rozdíl v jediném z nich. V opačném případě však bylo možno označit pouze skupinu, v níž by se mohla hledaná osoba vyskytovat. Například bylo možné prohlásit, že jde o všechny nositele krevní skupinové vlastnosti B, RH(D) pozitivní, s krevními znaky MN. Podle rozšíření to mohl být každý třetí, pátý nebo desátý člověk. Dlouho se zdálo, že je to takové maximum toho, co lze z biologických stop vyčíst a přitom nenápadně, spolu s postupujícím poznáním struktury molekuly DNA a jejích pozoruhodných vlastností, vznikal nový vědní obor. Zpočátku nikdo netušil, že molekulární biologie se během několika málo desítek let promění v doslova nevyčerpatelný zdroj poznatků a objevů zasahujících v současné době i do tak nebiologických oborů, jako je třeba kybernetika nebo kryptologie."

* * *

Amplifikace izolované DNAPřípad Unterweger má rozměr vpravdě mezinárodní, dlouhá série vražd začala patnáctého září roku 1990 v Praze, přesněji řečeno na jejím okraji, kde bylo v korytě Břežanského potoka objeveno tělo uškrcené mladé ženy. Policii se poměrně rychle podařilo oběť identifikovat, ale víc nic, případ zůstal dlouho neobjasněn.

Od ledna roku 1991 do dubna 1992 byla nalezena mrtvá těla sedmi žen v různých částí Rakouska, jedno poblíž Bregenzu, dvě v lesích u Štýrského Hradce, čtyři v okolí Vídně. Oběti byly částečně vysvlečeny, jejich oděv rozřezán, chyběly doklady a osobní drobnosti, ale šperky, i ty poměrně vzácné, zůstaly na tělech. V červnu a červenci 1991 byly podobným způsobem zavražděny tři dívky v Los Angeles. Stejný typ uzlu na škrtidlech, stejné řezy na spodním prádle...

Mezi podezřelými se ocitl i jistý Jack Unterweger, člověk poměrně proslulý jako spisovatel. Jednou už byl odsouzen za vraždu osmnáctileté dívky, ve věznici se však choval vzorně, napsal knihu, která se stala bestsellerem, nadšení fanoušci pomohli autorovi k předčasnému propuštění. Od té doby jezdil po světě, navštěvoval místa, kde se hrály jeho divadelní hry a vycházely překlady knížek, itinerář cest se pozoruhodně shodoval s místy jednotlivých vražd. To však bylo málo. Jednoznačný důkaz, který by podezřelého spojil alespoň s jednou obětí, chyběl. V průběhu domovní prohlídky vyšetřovatelé zajistili tři vlasy ze sedadla automobilu BMW, s nímž Unterweger navštívil Prahu a od té doby odstavený vůz nepoužíval.

Příslušné vlasy byly předány laboratoři soudního lékařství v Bernu k porovnání s vlasy odebranými při pitvě ženy z Břežanského údolí. Podařilo se extrahovat několik nanogramů DNA a profily se s předloženým vzorkem kryly s pravděpodobností jedna ku dvěma a půl milionu. Dosažené výsledky potvrdila i paternitní zkouška s použitím DNA rodičů oběti.

Na soudním procesu ve Štýrském Hradci přijala porota předložený důkaz jako dostatečný a Jack Unterweger byl za devět vražd odsouzen na doživotí. Šest hodin po vynesení rozsudku se ve své cele oběsil.

* * *

Izolace DNA ze zajištěné biologické stopy"I zjednodušené modely DNA a řady dalších biomolekul vyskytujících se v tajemné oblasti, kde končí chemie a začíná život, vyhlížejí značně složitě," řekl doktor Laupy. "Například vlákno molekuly lidské DNA zvětšené na průměr neuvařené špagety by dosahovalo délky přes tisíc kilometrů. Přesto však nevytváří dvojitá šroubovice DNA rigidní útvar, ale právě naopak. Díky vysoce dynamické povaze dokáže tato gigantická molekula za asistence celé skupiny enzymů v živé buňce ve zlomcích sekundy a na desetitisících místech současně měnit svou prostorovou strukturu a ve vytvářených smyčkách umožnit vznik přesných kopií. Ty pak slouží k nejrůznějším účelům od udržení životních funkcí buňky až po její další rozmnožování. Mimochodem, určují i její smrt.

Základní prvky genetického informačního kódu DNA tvoří čtyři oligonukleotidy A,T,C a G, spojené v navzájem se doplňujících párech. Počet těchto párů u člověka dosahuje přibližně tří miliard a při tak ohromném množství není proto nijak udivující, že jen v poměrně malém počtu úseků molekuly DNA jsou oligonukleotidy seřazeny tak, že jejich pořadí vytváří informační kód, takzvané geny. Sekvence většiny zbývajících rozsáhlých úseků molekuly nezbývá než označit jako nekódující, přesněji řečeno zatím nedávající smysl. Je určitý paradox, že právě tyto nekódující oblasti DNA nalezly využití při forenzní genetické identifikaci osob a stop.

K reálnému uplatnění molekulární biologie v kriminalistice došlo poprvé v roce 1984, kdy britský vědec Alec Jaffreys poprvé využil genetické metody k vyřešení případu vraždy malé holčičky. Úspěšně analyzoval vzorky krve víc než několika desítek podezřelých, výsledky předčily všechna očekávání a celý případ získal značnou publicitu. Obrázek policisty prohlížejícího si víc než půl metru dlouhý negativ s množstvím proužků a skvrn připomínajících složitý čárový kód oblétl celý svět. Oprávněné nadšení nad mimořádnou a do té doby s existujícím stavem naprosto nesrovnatelnou rozlišovací schopností vedlo ke vzniku termínu - DNA fingerprint - tedy genetický otisk prstu."

* * *

Poslední dny třetí říše. Večer 29. dubna 1945 hlásil velitel obranného okrsku Hitlerovi, že Berlín se už může udržet nanejvýš čtyřiadvacet hodin. Toho dne pronikly sovětské jednotky do těsné blízkosti bunkru pod říšským kancléřstvím, do podzemí nedoléhaly už jen výbuchy bomb a granátů, nýbrž i zvuk dávek z kulometů a samopalů.

Druhého dne ráno dal Hitler usmrtit svého psa a odpoledne společně s Evou Braunovou spáchal sebevraždu. Dva muži SS vynesli vůdcovo tělo do zahrady kancléřství, Braunovou vynesl Martin Bormann. Tam polili mrtvoly benzinem a zapálili.

Fluorometrická kvantifikace izolované DNABormann nehodlal skončit podobně. Pokusil se proplížit přes bojové linie, zmizel v prachu a dýmu pobořených ulic Berlína. Stal se jedním z nejhledanějších válečných zločinců a legend o jeho poklidném poválečném životě se vyrojila spousta. Teprve víc než půl století po skončení války uvedla věda všechny mýty a výmysly na pravou míru. Podle mnichovských soudních patologů bylo s největší možnou jistotou prokázáno, že Bormann se otrávil jedem poté, co 2. května 1945 zkrachoval jeho pokus o útěk z Berlína. Rozhodující vzorek pro genetickou analýzu dodala třiaosmdesátiletá dáma, která žije poblíž hesenského města Gelnhausen. Je vnučkou Amálie Volbornové, sestry Bormannovy matky Antonie. Dvě ampulky s její krví poskytly materiál pro analýzu deoxyribonukleové kyseliny, která byla porovnána s DNA získanou z buněčných jader lebky 170 centimetrů vysokého muže, objevené v roce 1972 v Berlíně dvanáct metrů pod zemí. Profesor Wolgang Eisenmenger z univerzitního ústavu soudního lékařství prohlásil, že byla prokázána genetická příbuznost obou vzorků a nade vši rozumnou pochybnost se tedy jedná o ostatky kdysi druhého nejmocnějšího muže nacistického Německa.

Martin Bormann junior, misionář a učitel teologie, sám nechtěl o genetickém testu ani slyšet, ale teď, když zná jeho výsledek, se podle týdeníku Der Spiegel postará o uložení ostatků svého otce. Kdy a kde se tak stane, rodina přísně tají, aby se hrob nestal poutním místem neonacistů.

Definitivně se tak uzavřel mýtus o muži, kterému jedinému Hitler za všech okolností důvěřoval a jehož Hermann Göring nazval malým tajemníkem, velkým intrikánem a strašnou sviní.

* * *

"Schopnost molekuly DNA vytvářet v procesu buněčného rozmnožování opakované identické kopie stála u zrodu dalšího významného objevu z konce osmdesátých let, kdy se podařilo množení zopakovat v laboratorních podmínkách. Cyklický proces odehrávající se při teplotách blížících se bodu varu zahrnuje nejen produkci identických kopií označených úseků původní molekuly DNA, ale opakovaně se kopírují kopie již vytvořené. Množství DNA pak roste exponenciálně, dochází doslova k polymerové řetězové reakci, takzvané amplifikaci, jejímž přínosem je možnost násobení vstupního vzorku o miliardy identických kopií. To znamená, že teoreticky je možno zpracovat i stopy tvořené jednou jedinou buňkou," pokračoval doktor Laupy.

Odběr biologického materiálu z horolezeckého lana"Možnost volby a následná amplifikace vybraných úseků DNA umožnila soustředit se na oblasti s individuálně variabilním počtem krátkých sekvencí oligonukleotidových párů. Jde jen o nepatrný zlomek molekuly, na zvětšeném modelu DNA o délce přesahující tisíc kilometrů reprezentuje společná délka všech využitých úseků sotva jeden či jeden a půl metru. Nicméně analýza tohoto zanedbatelného množství DNA je schopna poskytnout dostatečné informace k vytvoření tak zvaného genetického profilu, který vzhledem k obrovskému počtu možných kombinací umožňuje konstatovat shodu mezi zkoumanými vzorky biologických materiálů prakticky na individuální úrovni. Přesněji řečeno s pravděpodobností řádově několika až několika desítek miliard.

Zde je i zásadní odpověď na námitky vyčítající kriminalistické identifikaci na základě DNA jakési narušení práv na soukromí a na ochranu osobní integrity. To je zcela bezdůvodné, neboť vzájemně porovnávané položky obsahují kombinace markerů, z nichž nevyplývá vůbec nic, co by vypovídalo o vlastnostech či zdravotním stavu příslušné osoby. Žádné takto registrované markery nejsou použitelné na nic jiného, než na vzájemné porovnání identifikační, a proto jsou jako takové i nezneužitelné."

* * *

Panu Macháčkovi vykradli byt. Stalo se to v Plzni, na sídlišti, ztratily se peníze v hotovosti a rodinné šperky přibližně za padesát tisíc korun. Policisté vyfotografovali humpolácky vypáčený zámek, pokusili se zajistit daktyloskopické stopy, i když se zdálo zřejmé, že pachatel pracoval v rukavicích. Z podlahy pokoje sebrali rozšlápnutý nedopalek cigarety a vzhledem k tomu, že sám majitel bytu nekouřil, byl cigaretový filtr se zbytky slin poslán na kriminalistickou expertizu a genetický kód kuřáka byl uložen do paměti počítače.

O čtvrt roku později, v půl druhé v noci, přepadl ozbrojený maskovaný muž benzinové čerpadlo v Ústí nad Labem. Namířeným revolverem si vynutil vydání tržby, a pak se dal na útěk šerými ulicemi města. Za prvním nárožím si strhl a odhodil pletenou kuklu z obličeje. Byla zajištěna a zachycené vypadlé vlasy putovaly do laboratoře, kde se díky pečlivé práci kriminalistických expertů ukázalo, že pistolnickou loupež má na svědomí stejná osoba jako vykradený plzeňský byt.

Na světě nejsou dva lidé se stejnou DNA. Výjimku tvoří pouze jednovaječná dvojčataTřetí dějství se odehrálo v Ostravě. Tehdy byl na parkovišti v centru města zadržen chlapík vykrádající cizí automobil. Běžný tuctový příběh, jaké končívají nanejvýš podmíněným trestem, ani vyšetřovací vazba zpravidla nepřichází v úvahu. Odebraný vzorek slin ovšem všechno změnil. Stopy z Plzně a Ústí nad Labem uchovávané v počítačové databázi našly po dlouhých měsících svého majitele a případy dosud neobjasněné mohly být uzavřeny.

Tedy mohly by být uzavřeny, kdyby databáze DNA už skutečně existovala, podobně jako například centrální sbírka otisků prstů. Ve skutečnosti vypadal vyprávěný příběh trochu jinak. Byt, benzinka, pokus o krádež na parkovišti. Zadrženému muži se nepodařilo prokázat nic jiného, než že bez klíčku otevřel cizí auto, a byl tedy po sepsání protokolu propuštěn. Do věznice se dostal až o rok později, když při ozbrojené loupeži v jednom pražském klenotnictví zastřelil prodavače.

* * *

"Připravované zřízeni komparační Národní databáze DNA otevírá další dimenzi zpracování dat, lépe řečeno genetických DNA profilů lidských biologických materiálů, tak jak jsou získávány v souvislosti se standardní expertizní činností," upřesnil Milan Laupy. "Přínos Národní databáze DNA by se měl projevit především u případů, kdy jsou zajištěny pouze biologické materiály, ale chybějí podezřelé osoby, svědci, nebo nejsou známy další okolnosti, které by policii umožnily případ objasnit. Uložení takových stop by mělo situaci změnit, především by měla vyplynout vazba mezi stopami z různých, časově i územně od sebe vzdálených trestných činů, které však provedla jedna osoba. Pokud se její profil dostane do registru Národní databáze DNA, bude velmi pravděpodobně možno ex post dořešit případy předchozí, což je za stávajících podmínek prakticky vyloučeno. Národní databáze DNA bude pracovat v široké časové ose, počínajíc registrací genetického profilu DNA stopy nebo osoby až po jeho případné vyřazení z nejrůznějších důvodů. Národní databáze by tedy měla, podobně jako již v řadě jiných evropských zemí, zvýšit pachateli riziko dopadení.

Forenzní identifikace je jen napatrná část z celkového objemu problémů, jimiž se zabývá moderní genetika, a přesto představuje pro kriminalistiku obrovský skok kupředu. Často užívaný termín revoluce mi však připadá poněkud nepřesný, spíš je to jakési završení. Koneckonců, tělesné proporce, které s pedantickou pečlivostí přeměřoval pan Bertillon, celý život neměnné tvary papilárních linií stejně jako typy krevních skupin či imunologické reakce, to všechno je v už samých základech řízeno tou nesmírně složitou a tajuplnou DNA."

Antonín Jirotka  
Foto Tomáš Doubek  
a Jiří Novák  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |