POLICISTA  12/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

otázky pro ...


Mgr. Jitka GjuričováS čím jste na odboru prevence kriminality při ohlédnutí zpátky nejvíc spokojená?

Budeme slavit pět let existence našeho odboru, a tím vlastně pět let koncipování preventivní politiky Vlády České republiky, ale i resortu ministerstva vnitra. Myslím si, že jsme za tu dobu udělali množství práce a myslím si, že už se nám nebude nikdy později tak snadno odečítat, kolik jsme toho udělali, protože už pořád budeme stavět na tom, co jsme stihli zvládnout v prvních pěti letech, kdy jsme začínali od úplné nuly.

Mám-li se zamyslet nad tím, co vůbec nejlepšího se nám povedlo, tak bych zdůraznila asi dvě věci. Pro mě je naprosto nejvýznamnější, že se nám podařilo vytvořit na odboru výborný tým, postavený na neformálních, přátelských, přitom absolutně spolehlivých, korektních vzájemných vztazích a na zaujatosti pro to, co děláme. Všechny nás naše práce baví. Nemáme téměř fluktuaci. To podle mě může vypovídat mnohé - ale zejména to, že jsme měli štěstí ve výběru lidí.

Jenom na okraj: Když jsme tvořili náš tým, postupovali jsme i dosti nekonvenčním způsobem, přijali jsme třeba řadu lidí, kteří teprve studovali. A oni při práci na odboru dostudovali, aniž by si vybírali studijní volno. Na to nebyl čas, věděli to, nenechali se odradit, potvrzovali zájem o naši činnost. Během studia se jednak specializovali, ale zároveň ovlivňovali starší kolegy, kteří měli určité zkušenosti a které vliv kvalifikovaných mladých lidí, nebo i střední generace, dál navzájem spojoval a spojuje k práci, kterou děláme. To je opravdu velký úspěch.

Za druhý, taky velmi markantní, úspěch považuji to, že se nám podařilo vytvořit, nastartovat a rozjet systém prevence kriminality na místní úrovni, ve městech. V roce 1996 jsme začínali od ničeho a teď, v současné době, je v našem programu šedesát šest měst, která nějakým způsobem dosáhnou na dotace, které k tomu účelu vláda vyčleňuje. Ale dalších ještě minimálně dvacet měst pracuje už podle know-how, podle systému, který jsme vytvořili a o němž v okamžiku, kdy přehodnocujeme dosavadní kroky a vytváříme novou strategii na příští roky, zjišťujeme, že na něm nemusíme nic měnit.

Když jsme spolu mluvili naposledy, před více než rokem, pochvalovala jste si, že se vás odborná veřejnost už nevyptává na definici prevence kriminality - postoupila znalost tohoto pojmu někam dál do povědomí širší veřejnosti?

Myslím, že ano. Jezdím po republice hodně a s otázkou, co je to prevence, se vůbec nesetkávám. Lidi dnes už nějak vědí, že to znamená dělat něco pro to, aby se něco jiného, špatného nestalo. To se na veřejnosti hodně frekventuje, ale zajímavější se mi v této chvíli zdá skutečnost, že se termín prevence kriminality stále častěji vyskytuje i ve velkých mezinárodních dokumentech - a to v souvislosti třeba s organizovaným zločinem. Přitom tím není míněna jenom prevence represivního charakteru, ale opravdu činnost, která směřuje k tomu, aby lidi nepáchali trestnou činnost.

I na mezinárodním poli je tedy vidět, že prevence je silné téma. A já jsem přesvědčená, že prevence kriminality se stane ještě výraznějším politickým tématem, než jakým je dosud - kdy spíš převažuje na lokální než na státní úrovni. Myslím si dokonce, že je to vlastně jediná efektivnější možnost státu, jak se chránit před trestnou činností a snižovat ji.

Na to bych navázal otázkou, jaké plány má váš odbor na nejméně dalších pět let pracovního života?

V uplývajících pěti letech jsme se věnovali zejména vytváření preventivních programů na místní úrovni tak, že se do nich zapojovala co nejširší veřejnost, Policie České republiky, obecní policie, nevládní organizace a tak dále. A tento úkol už nemusí dál brát jako hlavní, protože ty programy již běží, jsou životaschopné - a skoro bych řekla, že z prevence kriminality se v mnoha městech stalo určité hnutí.

Proto se teď můžeme začít věnovat tématům, která jsou řekněme speciálnější a která zároveň potřebují pro dobré řešení a výsledky dobré preventivní fungování právě na té místní úrovni. Vlastně už půjde o jakousi nadstavbu. Právě tedy zpracováváme pečlivější vyhodnocení let minulých, do roku 2000, a návazně na to vytváříme novou strategii na nejbližší čtyři roky.

Ta strategie má pořád ještě významné těžiště v součinnosti, ve spolupráci, v integrovaném přístupu k bezpečnostní situaci občanů žijících v naší zemi, v obcích, protože tam je ten základ, ale současně se budeme více věnovat takovým tématům, mezi něž patří například problematika obchodování se ženami. Na tomto poli připravujeme projekt ve spolupráci s Organizací spojených národů - dokonce se sekretariátem pana Arlaciho, což je vysoký představitel OSN - a jde nám o to, abychom vytvořili funkční systém pomoci obětem obchodování se ženami, aby se zkvalitnilo vyšetřování tohoto typu kriminality a aby se zároveň vytvořily podmínky pro to, aby ženy postižené tímto zločinem mohly svědčit v maximální míře proti organizovaným zločincům.

Dál budeme mít jako jednu z priorit prevenci kriminality dětí a mládeže. Chceme prohlubovat systémové řešení situace dětských a mladistvých delikventů, které spočívá ve včasném zásahu do jejich případné kriminální kariéry a ovlivňování jejich odklonu od šikmé plochy. Takový program jsme zkušebně rozjeli v Ostravě, je to Centrum včasné intervence, kde se spojuje činnost policie, orgánů sociálně právní ochrany, justiční, probační a mediační služby, úřadu vyšetřování a dalších institucí, a kde se profesionálové starají o vytvoření individuálních nápravných programů, do nichž jsou začleňováni i rodiče.

Další projekt se týká prostituce, což je problém, který cítíme jako hodně závažný v České republice, protože je stále nedostatečně legislativně ošetřený. Budeme se samozřejmě snažit o zavedení určitých pravidel do provozování prostituce. Abychom svým způsobem osvobodili ty lidi, kteří se rozhodli prostituovat dobrovolně, ale současně aby se zvýšila ochrana před nedobrovolnou prostitucí. Do toho spadá i téma komerčního sexuálního zneužívání dětí, které je v dnešní době rovněž světově velmi probírané.

Potom máme konečně ještě jedno velké zadání, na které se připravujeme, a to je zase systémový přístup ke snížení dostupnosti drog. Odbor prevence kriminality dostal v létě gesci za problematiku drog v rámci resortu ministerstva vnitra. Začínáme se tím tématem víc zabývat, i když já sama jsem byla členkou meziresortní protidrogové komise v podstatě od začátku jejího vzniku, a tudíž jsem se už dříve zabývala otázkou protidrogové prevence. Nyní se ovšem chceme zabývat nejen prevencí v primární kriminalitě související s drogami - s jejich výrobou, transferem a šířením, ale i sekundární prevencí, což je vlastně prevence kriminality, která na drogy navazuje - to se týká páchání trestné činnosti za účelem získání finančních prostředků na drogy.

Jak se do vaší činnosti promítne přechod na nové územně správní uspořádání republiky?

Nejprve musím říct, že tu změnu vítám. Myslím si totiž, že řízení státu má být decentralizované - jsem tedy velkým zastáncem maximálního posílení pravomocí obcí. A když to vezmu ve vztahu k práci, kterou děláme, cítím, že spolupracujeme už s tolika městy, že pomalu přestáváme být schopní o všech všechno vědět. Což jsme si na počátku kladli jako podmínku úspěšnosti naší asistence, kterou jsme poskytovali městům při vytváření preventivních programů. Tehdy pro nás bylo důležité vědět detailně, co se tam děje. Jenomže při současném obrovském množství měst, kde se součinnostní projekty rozeběhly, je to nesmírná zátěž pro naše pracoviště. Není možné to dál navyšovat a dokonce si myslím, že to už ani není správné.

Chceme proto, až začnou fungovat vyšší územně správní celky, řadu kompetencí v oblasti preventivních činností předat na kraje a dál se je budeme snažit vést spíš jenom metodicky. Trochu se to posune zpátky, protože na tomto poli budou začínat noví lidé a budou se muset naučit to, čím jsme my před časem prošli a co jsme už jednu vlnu preventistů naučili. Takže velký díl dosavadní práce odboru odejde v blízké době níž, i když my tomu budeme nadále poskytovat všemožnou podporu.

A pokud se vrátím k programům, které máme před sebou, tak to mohu uzavřít tím, že naším cílem je vytváření modelových projektů, které budou představovat jakousi kuchařku. Tu pak budeme nabízet do republiky, aby ji kdokoliv, kdo to bude potřebovat, mohl použít a nemusel se všechno učit od úplného začátku, od nejzákladnějšího, prvotního poznávání příslušné problematiky.

Smíte jako ředitelka mít mezi všemi projekty, které odbor rozpracovává, nějaké mimořádně hýčkané dítko?

Teoreticky bych asi neměla, ale vzhledem ke své řekněme pracovní historii samozřejmě tíhnu k sociální patologii. To je téma, které mě vždycky zajímalo, kterému rozumím a ke kterému se třeba jednou budu chtít vrátit. Takže si osobní specializaci snažím udržovat a rozvíjet. Z tohoto pohledu pro mě bude obzvláště zajímavý projekt o obchodování se ženami, který navazuje na problematiku prostituce.

Vedle toho musím hodně myslet na drogy, které považuji za problematiku budoucnosti. Podle mě si pořád ještě málo lidí uvědomuje, jak velké téma to také u nás - a velmi brzy - bude. O preventivních programech ve městech jsme mluvili, to už máme za sebou, to jsou odrostlá dítka.

Takže snad závěrečnou zmínku o tom, co nás čeká vyloženě v rámci resortu a tím je stručně vyjádřeno humanizace policejní práce. To je rovněž úkol důležitý a činnost, která mě baví. Navíc na odboru pociťujeme, že naše policie, jak se pracovně dostáváme do nejrůznějších konců republiky, prožila za deset let obrovskou proměnu. A že se zejména v poslední době sama konečně začíná jinak vnímat. Že se už nevnímá vyloženě jako represivní prvek, ale že chápe své zadání především jako službu veřejnosti.

Řada policistů to ví. Pro další připravujeme vzdělávací programy například o tom, jak zacházet s obětí trestného činu - nejen násilného zločinu, ale i majetkové kriminality. Jiný chystaný vzdělávací program se jmenuje Právo pro všední den, ten bude speciálně pro policisty, kteří chodí přednášet do škol. Další má původně inspiraci ze Spojených států, funguje ovšem v sedmdesáti zemích světa, nazývá se DARE a je určený policistům, kteří dělají protidrogovou prevenci mezi mládeží. Těch témat je mnohem víc.

Jsme na prahu nového roku, máte nějaké přání svým lidem, čtenářům, občanům, sobě?

Samozřejmě přeju každému, aby byl zdravý. Bez toho to nejde. Když jsem byla mladší, považovala jsem to za mockrát opakované klišé, ale stále víc vidím, že to jenom klišé není. A něco podobného platí o přání, abychom byli šťastní. - Když je člověk šťastný a zdravý, tak dobře pracuje, co si můžeme přát víc.

Zaznamenal  
Jaroslav Kopic  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |