POLICISTA 12/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
Z nejrůznějších příčin je v Británii každé tři dny zavražděna jedna žena buď svým manželem, nebo přítelem. Přes pět milionů žen a mužů je v Británii ročně obětí domácího násilí. Jen v Londýně bylo loni nahlášeno 77 000 takovýchto případů a to je - jak říkají odborníci - jen viditelná část ledovce.
Konstatuje to první celonárodní průzkum, který v den D - ve čtvrtek 28. září - uskutečnil Economic and Social Research Council v rámci "violence research programme" na základě dat poskytnutých policejními pracovišti z celé Británie. Výsledek je tak závažný, že Metropolitní policie zorganizovala v listopadu na toto téma mezinárodní konferenci.
"To, co jsme zjistili, je šokující," řekl John Grieve z Metropolitní. "Ukazuje se, že pohlaví, rasa, vyznání nebo věk nehrají v domácím násilí nějakou roli."
"Snapshot", momentka, jak policie své údaje nazvala, obsáhla 1300 ten den nahlášených případů. 24hodinový snímek ukázal, že 81 procent obětí domácího násilí byly ženy napadené mužem, 8 % muži napadení ženou, 4 % ženy napadené jinou ženou a 7 % muži napadení jiným mužem. Ve více než polovině případů bylo incidentu přítomno dítě. Mezi hlášenými případy byly znásilnění, pořezání hrdla žiletkou, pobodání, zhmoždění, krvácení v důsledku kopání v jiném stavu, vyhrožování. Pořízený "snímek" by v přepočtu na rok znamenal 570 000 případů, což už samo o sobě je velký počet, ale předchozí studie kriminologů na ministerstvu vnitra hovoří o desetkrát větším počtu, protože většina obětí se na policii neobrátí.
"Ze snímku jsme se dozvěděli, že policii zvoní každou minutu během dne člověk oznamující rodinné násilí," řekla profesorka Betsy Stanková, která tento výzkumný program řídila. "A vezmeme-li v úvahu British Crime Survey, dá se říci, že k domácímu násilí dochází každých 6 až 20 vteřin. A také každý jeden z pěti násilných trestných činů řešených policií je domácí násilí."
Nejvíc hlášení přišlo z Anglie (1150), z toho největší počet pocházel z oblasti Metropolitní policie, následovaly Velký Manchester a Západní Midlands. Nejméně hlášení bylo učiněno ve Skotsku (86) a v Severním Irsku a Walesu - v obou shodně po 36 oznámeních.
Deník The Independent k tomu uvádí, že většina hlášení však nepřichází po prvním napadení druha druhem, ale jak konstatovaly už americké průzkumy, předchází jim v průměru 35 předchozích útoků. Jako příklad popisuje The Independent příběh Teeny Gouldové (53), kterou osm let její druh ze žárlivosti snad padesátkrát kopal (ale tak pozorně, jak říkal, aby nezanechal viditelné následky), nadával jí, vyhrožoval a zastrašoval. Pak následovaly omluvy za to, co se stalo, a sliby, že se to už nikdy nebude opakovat. Pokaždé mu uvěřila, až konečně sebrala odvahu a rozešla se s ním. Dnes pomáhá druhým podobně postiženým ženám. "Myslela jsem si, že to, co se děje mně, je mimořádné. A pak jsem zjistila, že se to i jiným ženám děje dnes a denně," říká.
V Británii je řada institucí, které se zabývají pomocí ženám-obětem domácího násilí, například Victim Support. A existuje též 24 hodiny fungující telefonní linka pomoci Refuge (Útočiště), ale stěžuje si na nedostatek finančních prostředků.
Ale deník Daily Mirror přinesl v této souvislosti i názor do pranice. Valerie Richesová, zakladatelka organizace na podporu rodiny a mládeže Family and Youth Concern, se dala slyšet: "Statistiky vždycky podezřívám. Co je to přesně ´assault´- útok, ohrožení osobní bezpečnosti? Zní to jako akce feministek. A zdá se mi neuvěřitelné, že s tím přišla sama policie."
Kdo koho napadá:
Žena napadená ženou 4 %
Muž napadený mužem 7 %
Žena napadená mužem 81 %
Muž napadený ženou 8 %
Pramen: Economic and Social Research Council
- kuč -