|
![]() |
![]() |
O důvodech vedoucích k podání návrhu novely zákona č. 288/95 Sb. o střelných zbraních a střelivu, kterým se nyní zabývá Parlament ČR, nám řekl policejní prezident plukovník JUDr. Jiří Kolář:
Jednou z podmínek vstupu do Evropské Unie je kompatibilita národního práva každé země s komunitárním právem EU. Loni v červnu proběhl v Bruselu screening v kapitole Volný pohyb zboží. Při tom se mimo jiné porovnával náš zákon o zbraních s takzvanou minimální direktivní normou, obsaženou v tomto případě ve Směrnici ES číslo 91/477. Výsledkem bylo zjištění nesouladu mezi oběma předpisy, a to už v základní filozofii. Jde o to, že zatímco evropská směrnice je založena na povolovacím systému pro jednu skupinu zbraní, náš zákon o střelných zbraních a střelivu vychází z registračního principu. Nezná tedy kategorii zbraní na povolení a neobsahuje žádný povolovací mechanismus. Už to samo o sobě představuje zásadní neslučitelnost obou právních norem, takže nemusím hovořit o dalších odlišnostech, které nejsou tak rozhodující. Pokud bychom tedy současný zákon o zbraních a střelivu ponechali ve stávající podobě, bylo by to vážnou překážkou našeho přijetí do Evropské Unie. Prostě bychom tam nemohli vstoupit. Vím, že někteří oponenti tvrdí, že náš současný systém je už sám o sobě povolovací, ale já tento názor nesdílím. Z hlediska správního řízení jde o systém registrační. Stejně na to pohlíželi komisaři v Bruselu.
Odstranění uvedeného problému bylo naplánováno ve dvou fázích. V první, takzvané sbližovací fázi, by se měly do konce roku 1999 odstranit zásadní rozpory, a to formou novely zákona o zbraních a střelivu. Ta má především zavést povolovací systém a definovat kategorii zbraní na povolení. Ve stručnosti lze říci, že do této kategorie budou patřit v podstatě všechny krátké kulové zbraně. V druhé etapě má být do konce roku 2001 dosaženo plné kompatibility s právem EU, což se bude řešit novým zákonem o zbraních. Je mi jasné, že z hlediska u nás dosud platné právní úpravy může jít o krok směrem zpátky, ale takový byl prostě výsledek screeningu.
Zmíněná novela řeší i některé další problémy, jako je například vynětí zbraní a munice cizích ozbrojených sil a sborů z kompetence zákona o zbraních a střelivu. To je nutné v souvislosti s naším členstvím v NATO. Návrh novely zpracovalo Ministerstvo vnitra za spolupráce Policejního prezidia. Policie nemá na věci žádný vlastní zájem, je zde pouze vykonavatelem. Pokud jde o vnitrostátní motivy, v důvodové zprávě se lze dočíst jenom to, že násilná kriminalita páchaná se zbraněmi nabývá na významu a nikoliv nevýznamný je při tom také podíl legálně držených zbraní. To je zcela nesporné. Já sám považuji zbraně za kriminogenní prvek, ale to zde není důležité. Nic z toho totiž v žádném případě nebylo důvodem k zahájení prací na novele. Nebýt bruselského screeningu, případná novela zákona by nebyla v tomto období prioritou a nepřipravovala by se tak razantním způsobem. Mrzí mne, že si to někdo dal výlučně do souvislosti se statistikami trestné činnosti, které jsem uvedl na tiskové konferenci 14. ledna. Kdyby mne to napadlo, údaje o používání zbraní bych tam raději vynechal. Opakovaně zdůrazňuji, že tyto údaje nezavdaly podnět k připravované právní úpravě a v žádném případě se nepoužívají k jejímu zdůvodnění.
O čem by se v zásadě dalo diskutovat, to je konkrétní způsob řešení povolovacího systému v příslušných ustanoveních zpracovaného návrhu. Aby však systém mohl plnit svou diferenciační funkci mezi žadateli o zbraně, resp. regulační roli státu, byla příslušná ustanovení novely formulována tak, jak jsou. Třeba se v legislativním procesu najde lepší řešení, ale já zatím bohužel žádné neznám.
S čím se nerad ztotožňuji, to je jistá retroaktivita uvedeného postupu. Také bych považoval za daleko čistější, kdyby stát garantoval majitelům náhradu za zbraně, na něž nezískají povolení a budou se jich muset zbavit. Podle mého soudu ještě některé konstrukce v navrhované novele doznají změn.
Zapsal Přemysl LIŠKA
Foto archiv