POLICISTA  6/1999 REPORTÁŽ  

Vojenská policie je podle zákona službou Armády České republiky, která v rozsahu vymezeném zákonem plní úkoly policejní ochrany AČR a majetku státu spravovaného nebo užívaného Ministerstvem obrany ČR.

I u Vojenské policie najdeme ženyDva zkřížené meče můžeme vidět na náramenících příslušníků služby, s níž se většina z nás dřív mohla seznámit jen z literatury. Dřívější "lidová armáda" totiž byla tak uvědomělá, že žádnou policii nepotřebovala. Teď už se může normálně věcně hovořit o tom, že i v armádě se krade, že tu a tam to vojáček zabalí a na černo zmizí domů, že někteří vojáci nemají negativní vztah k alkoholu a v poslední době ani k drogám, dokonce tvrdým... Ve svébytném zeleném světě není dost dobře možné, aby se těmito problémy zabývala "civilní" policie. A tak od roku 1991 místo dřívějšího nepříliš srozumitelného systému "kontrášů" a vojenských prokurátorů zase máme solidní instituci policie vojenské, ostatně jako většina civilizovaných zemí. Organizačně se Vojenská policie Armády ČR dělí na dvě hlavní služby: bezpečnostní, což je něco jako vojenská kriminálka, a dopravní a pořádkovou.

Vedle toho disponuje několika specializovanými útvary. Hlavní velitelství je v Praze a vlastní výkon služby zajišťuje sedm oblastních velitelství, sídlících v Praze, Staré Boleslavi, Karlových Varech, Klatovech, Táboře, Brně a Olomouci. Tato velitelství mívají expozitury v největších posádkách a eventuálně i detašovaná pracoviště přímo u některých útvarů. Záleží na rozsahu trestné činnosti místních vojáků, na problémech s veřejným pořádkem. Vojenských policistů zase není tolik, aby mohli fungovat u nejmenších posádek, nenajdeme je v každém posádkovém městě. Avšak nelze opomenout odloučené policejní pracoviště u naší vojenské jednotky sloužící v rámci mírových sil OSN v Bosně.

Dopravní a pořádková služba Vojenské policie se zabývá především širokým okruhem problémů spojených s provozem vojenských vozidel. Dohlíží na bezpečnost jejich provozu, vede evidenci a schvaluje technickou způsobilost, podle potřeby řídí provoz vojenských vozidel, dohlíží na výcvik a zdokonalování vojenských řidičů, řeší dopravní nehody, ke kterým dojde ve vojenských objektech.

PaeDr. Josef Rigl"Měsíčně organizujeme asi deset dopravně-bezpečnostních akcí," řekl nám na velitelství Vojenské policie ve Staré Boleslavi tamní velitel plukovník PaeDr. Josef Rigl. "Většinou se ví, že příslušníci Vojenské policie nemohou kontrolovat civilní vozidla a jejich řidiče. Kontrolní akce na silnicích, zaměřené na provoz vojenských aut, se většinou provádějí ve spolupráci s Policií ČR. Největší problémy nám dělají vojáci, kteří na vycházce řídí civilní auto. Podle jakéhosi právního výkladu my takové vozidlo nesmíme zastavit, byť je řidič v uniformě. Často by to bylo zapotřebí. Nejsou vzácné případy, když si parta na vycházce vyjede na pivo. Řidič to kolikrát nevydrží, dá si taky, a z toho bývají velká neštěstí, i smrtelné úrazy. Navíc se nám dvakrát stalo, že opilý řidič po nehodě přetahoval mrtvého nebo těžce zraněného kamaráda za volant. Chtěl to na něj shodit. Aby se to pachatelům nedařilo, posíláme výjezd naší bezpečnostní služby ke všem větším dopravním nehodám vojáků, které jinak šetří Policie ČR. Ale myslím, že kdybychom měli širší právo kontroly, mohli bychom řadě nehod vojáků vůbec zabránit.

Pro jistotu si připomeňme z autoškoly, že například při řízení provozu mohou vojenští policisté zastavovat všechna vozidla, tedy i civilní." Pořádková služba Vojenské policie zdaleka nepředstavuje jenom nepopulární "lítačky" pérující vojáky, když na ulici nemají na hlavě čepici. I tohle však prý je zapotřebí, protože na vycházky se už zase nesmí chodit v civilu, a vojáci tak jsou víc na očích. Vojenská policie se ze zákona musí podílet na dodržování vojenské kázně a pořádku na veřejnosti. Ale do hospod na kontroly nechodí. Ono to totiž z hlediska práva není tak jednoduché, a tak zde Vojenská policie zakročí, až když jde opravdu do tuhého a vojáci se zapletou do rvačky. Což bylo, jest a asi bude.

Dlužno podotknout, že od vojenských policistů se automaticky žádá, aby na takové akce byli fyzicky připraveni a dokázali v případě potřeby razantně zakročit. I když to prý není nijak často zapotřebí, patří praktická znalost bojového umění musado i u Vojenské policie k základním požadavkům. A protože se tato služba považuje v armádě za elitní, musí být na vysoké úrovni. Nejen z hlediska schopnosti zákroku, ale třeba i co do znalosti angličtiny alespoň v rozsahu standardu NATO STANAG 1.

Dobrá zanlost musada je samozřejmostí"Asi polovina vojenkých policistů jsou důstojníci, zbytek praporčíci a jako všude v armádě i u nás jsou tendence k posilování druhé skupiny na úkor první," říká plk. dr. Rigl. "To je normální, leckde ve světě stojí vojenská policie na seržantech. A tak řada důstojníků od nás odchází a na jejich místa nastupují mladí rotmistři z odborné policejní školy, která bývala v Moravské Třebové, ale teď se přestěhovala do Vyškova. Studium zde trvá rok a je jakousi nadstavbou ke středoškolskému vzdělání. Ke kvalifikačním požadavkům na vojenského policistu totiž kromě samozřejmého zájmu o službu, bezúhonnosti, zdravotní způsobilosti a úspěchu v náročných přijímacích testech patří také maturita.

Náčelník Generálního štábu rozhodl, že od letoška už budou ve Vojenské policii jen vojáci z povolání. Se záklaďáky se tak budeme muset definitivně rozloučit. Ale o službu u nás je zájem. Můžeme a musíme si vybírat z několikanásobného počtu uchazečů."

U Vojenské policie se nejvíc ze všeho nosí prevence, například kontroly vojenské dozorčí a strážní služby. Nejde o bezúčelnou buzeraci a hledání chyb za každou cenu, ale o soustavné ověřování, zda je systém a konkrétní způsob střežení objektů dost účinný pro ochranu zbraní, střeliva, výbušnin a ostatního majetku. Vojenská policie má navíc oddělení technické inspekce se specialisty, kteří se vyjadřují ke způsobu technického zabezpečení jednotlivých vojenských objektů.

Ostatně Vojenská policie se na ochraně majetku musí podílet i přímo, především doprovodem při přepravě důležitých armádních zásilek. Může jít hlavně o peníze, zbraně a podobně. A kromě eskortování peněz je třeba zajistit také eskortaci vojáků, zpravidla podle potřeb orgánů činných v trestním řízení. Mimořádnou zátěž zpravidla představuje bezpečnostní zajištění plánovaných i neplánovaných akcí, jako jsou cvičení s mezinárodní účastí, ale také letecký den v Hradci Králové, populární Bahna třeba střežení polní nemocnice určené do Albánie. Bez techniky a bez dobrého spojovacího systému na bázi počítačů a notebooků by to nešlo.

Bezpečnostní služba Vojenské policie řeší za rok přibližně 6000 skutků, tedy trestných činů a eventuálně přestupků. Trestné činy zpracovává od prvotních úkonů včetně například ohledání a dokumentace místa činu až do stadia, kdy se podaří zjistit pachatele. Vojenská policie má v tomto směru vynikající výslednost, protože pachatele zjistí asi v 80 procentech skutků. Jde-li o trestný čin, předává se případ i s pachatelem k dalšímu řízení místně příslušnému úřadu vyšetřování Policie ČR a vojenské orgány už s ním nemají nic do činění. Vyšetřovatelé jsou hlavními "odběrateli" a pokud je jednání kvalifikováno jako přestupek, případ se předává ke kázeňskému vyřízení veliteli.

Je jasné, že bezpečnostní služba se ve všech oblastech neobejde bez úzké spolupráce s Kriminální službou Policie ČR. Nejde jen o to, že řeší prakticky stejnou problematiku. Řada "civilních" případů má návaznost do armády a naopak. Ukradené vojenské výstrojní součástky nacházejí odbytiště v civilu, zatímco drogy jdou opačným směrem. Vojenská policie podle zákona nesmí používat takzvané operativní utajené prostředky, nemá vlastní kriminalistické evidence...

Bak předvádí své mistrovství. Právě bez problémů vyštěkal pistoli ukryrou pod zavřenou kapotou vozidla stojícího v řadě jiných Podobně jako Policie ČR má bezpečnostní služba u všech teritoriálních velitelství Vojenské policie v nepřetržité pohotovosti výjezdové skupiny, samozřejmě včetně kriminalistického technika s veškerým vybavením. K dispozici jsou i služební psi. Například kapitán Hartman z velitelství ve Staré Boleslavi cvičí dva pátrací psy. Velký knírač Bak je stoprocentně úspěšný při vyhledávání ukrytých nebo ztracených zbraní. Používá ho Vojenská policie v celé republice a v rámci výpomoci se už osvědčil také při pátrání Policie ČR. "A bulteriér Čiko je zase na drogy. Neomylně zjistí i to, že voják měl včera nebo ještě dřív v kapse cigaretu marihuany, " doplňuje plukovník dr. Rigl. "Velitelé útvarů si žádají jeho nasazení, protože se tak daří alespoň na čas utlumit stále se rozšiřující drogové vášně některých vojáků. Ty v jednotlivých případech dosahují neuvěřitelných rozměrů. Docela nedávno například u útvaru v Klecanech přistihli vojáčka, který si z vycházky přinášel plnou igelitku trávy. Potom se přiznal, že doma na půdě má dva obrovské žoky sušeného materiálu, který vypěstoval na poli u babičky. Z toho by mohl kouřit celý útvar."

Co do objemu má bezpečnostní služba nejvíc práce s vojenskými trestnými činy, to je se svémocným odloučením a zběhnutím. Po uplynutí stanovené lhůty se vyhlašuje pátrání, nakonec následuje eskortování provinilce... "Na úseku majetkové trestné činnosti máme velké problémy se zlatokopy, kteří vykrádají opuštěné vojenské objekty, " doplňuje podplukovník Zdeněk Charvát, náčelník oddělení bezpečnostní služby staroboleslavského velitelství. "Ztrácí se tam všechno, co se dá zpeněžit. Hliníkové plechy, měď... Armáda nemůže tyhle objekty trvale střežit, a tak je zabezpečení problematické. Jinak se u útvarů dost kradou pohonné hmoty.

K velkému nárůstu majetkové trestné činnosti však dochází okolo čtyř termínů, v nichž vojáci základní služby odcházejí do civilu. Už je v armádě takový zlozvyk, že staří vojáci si před odevzdáním doplňují výstroj, o niž sami předtím přišli nebo co třeba prodali. Nejsou to úplné drobnosti, taková souprava maskáčů stojí kolem deseti tisíc korun. My pak máme třeba třináct vykradených skříněk za měsíc. Chtělo by to, aby si je vojáci zajišťovali trochu kvalitnějšími zámky a ne jen těmi nejprimitivnějšími fabkami. S těmito případy je spousta práce a odvádí to bezpečnostní policisty od důležitějších úkolů.

Ačkoliv pokud jde třeba o zbraně, případů není mnoho a máme dobré výsledky. Loni se v naší oblasti vyskytly dvě krádeže zbraní a jedna krádež trhavin. Důslednou prací zvláštního týmu jsme všechny objasnili.

Jinou oblastí, která nás pálí, je šikana mezi vojáky. Ta je dnes ponejvíc ekonomická, spočívá hlavně ve vymáhání peněz. Patří to už bohužel k vojenským tradicím, i když si myslím, že prapříčiny nejsou ve vojenské službě, ale už dávno předtím. Proto se šikanou bojujeme velmi obtížně. Navíc je tu vysoká latence. Ani pachatel, ani poškozený nemají zájem o zviditelnění. Často máme jasného pachatele, ale je problém získat svědectví poškozených." Kriminalistické stopy zajištěné na místech zájmových událostí se dosud předávaly k vyhodnocování a technickému zkoumání odborným pracovištím u krajských správ Policie ČR nebo přímo Kriminalistickému ústavu v Praze. Jenže policejní laboratoře nevědí kam dřív skočit, dodací lhůty pro expertizy jsou často velmi dlouhé a vojenské případy je třeba uzavřít dřív, než vojáci odejdou do civilu. V současné době proto Vojenská policie dokončuje výstavbu vlastního malého oddělení kriminalistické techniky a expertiz se sídlem v Praze a pobočkou v Brně. Vedoucím pracoviště je Zdeněk Kubů, na slovo vzatý odborník s téměř třicetiletými zkušenostmi kriminalistického experta Policie ČR. "Rád bych využil této příležitosti a poděkoval všem policistům Policie ČR, kteří nám pomohli a pomáhají, hlavně pracovníkům krajských expertizních pracovišť, Kriminalistického ústavu a jeho řediteli. Rádi bychom jim to v budoucnosti oplatili, " řekl nám pan Kubů a vyjádřil tak obecný názor na spolupráci Vojenské policie s Policií ČR, který jsme vyslechli ještě mnohokrát.

Přemysl LIŠKA  
Foto Václav Šebek  

 


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |