POLICISTA 4/1999 | PŘÍPAD SKONČIL VE ČTVRTEK |
![]() | ![]() |
Člověk si někdy těžko vzpomene, co přesně dělal před týdnem, natož před měsícem či dokonce před půl rokem. Když se zaptáte policistů v Havlíčkově Brodě na loňskou středu 9. září, vybaví se jim služba, která je naštěstí nepotkává každý den.
Chvíli poté, co ohlásilo časové znamení v rozhlase šestnáctou hodinu, zvedl operační důstojník policejního okresního ředitelství v Havlíčkově Brodě sluchátko vyzvánějícího telefonu.
"Volám," ozval se vyjekaný hlas a chvíli bylo ticho. "Tady za Jeníkovem došlo asi k přepadení," pokračoval dýchavičně neznámý.
"Proč? Mluvte," povzbuzoval jej klidným hlasem službukonající policista, i když tušil, že z tohohle oznámení bude asi pěkná mela.
"Jel jsem, v kopci jsem uviděl hondu, pak kamion, rychle odjeli, ležely tam sandále."
"Proč myslíte, že byl někdo přepaden?" snažilo se operační středisko udržet hovor a dozvědět se tak konečně něco konkrétnějšího.
"Moji stodvacítku předjela taková větší, tmavá honda a postavila se napříč silnice. Bylo mi to sice divný, ale zezadu jsem ji objel a jel jsem dál nahoru do kopce. Tam stál na druhé straně kamion, právě od něj odjížděla bílá dodávka, a na zemi ze strany u řidiče zůstaly ležet letní sandále. Radši jsem ani nezastavil a jen co jsem dojel do Habrů, tak jsem vám zavolal."
"Počkejte, kdo jste?" naléhal operační důstojník. Bum. Muž kdesi na druhém konci zavěsil, aniž prozradil, který že kopec ho tolik vylekal.
Černá honda možná skutečně zatarasila silnici, protože se tam dělo něco divného: mohli si předávat nějaký náklad, peníze, drogy nebo mohl být kamion i uloupen, usuzoval operační důstojník. Ve vysílačkách policejních hlídek se ozvaly první pokyny. Okresní policejní ředitel pplk. Bc. Josef Bačkovský i jeho zástupce pplk. JUDr. Jaroslav HRDINA mířili v tu dobu zrovna ke svým domovům. Jen co zachytili signál o podivném kamionu, otočili svá vozidla a ujížděli zpět do Havlíčkova Brodu. Pátrání po neznámém místě začalo z několika stran, aniž si policisté byli jisti, zda zavolání na linku 158 nebyl pouhý hloupý žert. Zatímco některé hlídky projížděly od Golčova Jeníkova silnicí značenou na mapě číslicí osmatřicet - známou mezi řidiči jako "stará brněnská" - a hledali místo, kde mohla náhodného svědka blokovat černá honda, zatarasili jejich kolegové auty označenými policejním znakem Pražskou ulici na okraji Havlíčkova Brodu. Pro případ, že by se u města neznámý velký náklaďák skutečně objevil, byly policejní hlídky rychle posilovány.
Zhruba za půl hodiny měli policisté, okresního ředitele a jeho zástupce nevyjímaje, zažít chvíle, pro něž je pojmenování "akční" více než výstižné. Po silnici se k nim blížil velký kamion. STÁT! zněla výzva, které rozumějí šoféři snad všude na světě. Určitě mu rozuměl i tento řidič, protože při pohledu na výstražné znamení zpomalil. Vzápětí však chtěl mezi nastavenými policejními vozy prokličkovat, a když mu to zátaras nedovolil, strhl několikatunový kolos na chodník. Auto zastavilo a muž se rozeběhl do pole. Nechtěl se dát jen tak zadarmo, ale asi po sto metrech ho policisté dostihli a zápas pro něj skončil špatným skóre: želízka na rukou a eskorta na kriminálku. "Byl to tvrdý zákrok, ale profesionálně provedený," ohodnotil počínání svých podřízených pplk. Bc. Josef Bačkovský.
Od telefonátu na linku 158 do zadržení kamionu uběhla necelá hodinka. V budově okresního ředitelství se ukázalo, že zajištěný ukrajinský řidič nejspíš k zadrženému kamionu nepatří: dotyčnému chybělo oprávnění k řízení nákladních motorových vozidel a doklady, které se našly v kamionu, mu zjevně nepatřily. Nehlásil se ani ke střelné zbrani narafičené v jakési železné propisovací tužce, kterou objevili policisté v kabině vozu. Podivný řidič rusky tvrdil, že veze náklad z tabákovky v Kutné Hoře, což potvrzovaly i dodací listy. Pro neoprávněné řízení tak velkého auta měl také hned vysvětlení: on sám jel osobním vozem, tedy dodávkou, ale jeho kolegovi se v kamionu udělalo náhle nevolno, a tak si právě v inkriminovaném místě vyměnili volanty. Dodávka jela údajně napřed a on měl náklad dovézt na odstavné parkoviště před Brnem, kde bude čekat jiný kamion i s náhradním řidičem.
Zatím co policisté prověřovali tuto verzi cizincova vyprávění, zadrželi jejich kolegové záhadnou černou hondu, o které se neznámý svědek do telefonu také zmiňoval. I její řidič byl z Ukrajiny, i on měl pro své podivné počínání své vysvětlení: v Habrech byl vlastně omylem. Původně jel z Prahy do Kolína za chlapíkem, který mu měl za cosi zaplatit, ale dotyčný na schůzku nepřišel. "Našeho" řidiče to natolik rozrušilo, že si dokonce spletl strany a místo napravo jel nalevo. Proč stál u Habrů na silnici napříč? Při řízení zvonil jeho mobil, a jak telefonoval, přístroj mu vypadl z ruky na podlahu. Snažil se ho zachytit, ohnul se, a mimoděk při tom zatočil volantem. Lekl se, protože letěl rovnou na škarpu, a tak se snažil auto udržet na silnici. Pohádka to byla sice pěkná, ale nepravděpodobná.
Na otázku, zda se zadržení řidiči znají, oba kroutili hlavami a tvrdili, že se v životě neviděli. Policisté z jejich mobilních telefonů vyčetli, že mezi sebou rozmlouvali, ale přesto museli pátrat po skutečné totožnosti obou krajanů. Prověřování výpovědí potvrzovalo, že na nich není zhola nic pravdy, a tak se verze o loupežném přepadení rýsovala čím dál zřetelněji. Stále však chyběla klíčová postava příběhu - pravý řidič kamionu. Pátrací akce po tomto muži byla obrovská: pročesával se každý příkop, kukuřičné pole, okolní lesy, policistům na zemi pomáhal i vrtulník...
Okolo jedenácté v noci byl vypátrán další Ukrajinec. Seděl bez dokladů nedaleko místa činu. Z jeho mobilního telefonu bylo patrné, že volal na číslo zadrženého řidiče hondy. Radost z jeho vypátrání nebyla taková, jak by se dalo čekat. Ani tento muž totiž nebyl tím pravým.
"Jel jsem jako spolujezdec v černé hondě," vysvětloval policistům a dodal, že si jeho kamarád jen zajel autem za nějakým děvčetem a co nevidět se pro něj vrátí. Když došlo ke vzájemné konfrontaci všech tří Ukrajinců, nikdo nikoho samozřejmě "neznal".
* * *
Někomu se zdá možná divné, že policisté stále trvali na verzi loupežného přepadení, přestože chyběl poškozený. Vedly je k tomu nejen nesrovnalosti ve výpovědích zadržených cizinců, ale i zkušenost. Je údajně doloženo, že kromě různých zlodějských part se někdy podobnými praktikami zabývají samy spediční firmy. Taková nesolidní společnost se zaváže přepravit zboží do ciziny a najme si pro kamion zahraničního řidiče. Před cestou dá náklad patřičně pojistit, dotyčný vyzvedne zboží a míří s ním do místa určení. Ta samá společnost má ale najaté chlapíky, kteří kamion přepadnou, řidiče zneškodní a do cíle dojede jeho "náhradník". Firma nahlásí ukradení kamionu pojišťovně, obdrží finanční vyrovnání a ještě navíc prodá zboží, jehož krádež si připravila. S podobnými případy vysoce organizovaného zločinu se skutečně policisté již setkali.
* * *
Vraťme se ale zpět na Vysočinu. Při rozsáhlém pátrání byl nalezen nepravý člověk, a tak museli havlíčkobrodští policisté pokračovat v pročesávání terénu i druhý den. Náhoda nefunguje jen v románech, ale někdy pomůže ve chvíli, kdy už to skoro nikdo nečeká. Tak tomu bylo i tentokrát. Kriminalisté, kteří pracovali na případu záhadného kamionu, se dost hlasitě poptávali, jestli někomu náhodou podobný stroj nechybí. Sotva se tato poptávka rozeběhla po kraji, mohla být pátrací akce zrušena. Na policii se zničeho nic objevil rusky mluvící muž, který prý od minulého dne nalezený vůz hledá. Byl to skutečný, nefalšovaný řidič kamionu, jehož totožnost potvrdily doklady nalezené v jeho kabině. Historka, kterou vysvětloval ztrátu náklaďáku, byla stejně naivní jako výpovvědi jeho krajanů.
"Ten muž byl hrozně dobitý," vzpomínal při naší návštěvě zástupce okresního ředitele PČR Havlíčkův Brod pplk. JUDr. Jaroslav Hrdina a s ohledem na fakt, že případ není ještě zcela uzavřen, si nechal mnohé pro sebe. Policie je přesvědčena, že na silnici nedaleko města Habry došlo k loupežnému přepadení kamionu, všichni zajištění cizinci však trvají na svých málo pravděpodobných historkách. Možná mají obavu, že by se po návratu domů nemuseli setkat se svvými rodinami. I o takových hrozbách už od některých zadržených cizinců policisté slyšeli.
"Na začátku pátrání bylo jen podezření náhodného svědka. Jistota, že se na silnici opravdu něco stalo, chyběla, dokonce i zmíněné letní sandály zmizely ze silnice. Během necelých dvou dnů se vám ale podařilo zajistit kamion, hondu a čtyři cizince. Důkazy do sebe začaly zapadat. Co bylo při objasňování popsaného loupežného přepadení nejtěžší?" zeptali jsme se pplk. JUDr. Jaroslava Hrdiny. "Největší problém byl v legislativě. Měli jsme tady dva řidiče jednoho kamionu, jedné hondy a neměli jsme důvod, proč je tady držet, protože jsme neměli žádný přímý důkaz, že došlo k loupežnému přepadení. Když ještě fungovalo zrušené ustanovení § 14, písmeno e) Zákona o policii, mohli jsme na základě kriminalisticky doložených skutečností podezřelou osobu na 24 hodin zajistit, všechna fakta prověřit, a pak předat vyšetřovateli, nechť sám rozhodne o dalším postupu. V tomto případě kriminalisticky doložitelné skutečnosti existovaly: oznámení svědka, zákeřná zbraň nalezená při prohlídce kamionu i zadržený pachatel.
V tomto případě jsme měli štěstí, protože se jednalo o cizince, a tak bylo možné použít § 15 citovaného zákona, který říká: dopustila-li se osoba takového jednání, pro které může být její pobyt na území ČR ukončen, nebo pro které může být vyhoštěna, je policista oprávněn zajistit ji na dobu nezbytně nutnou za účelem předání příslušnému orgánu, který o ukončení pobytu nebo vyhoštění rozhoduje.
Cizinci, které jsme vyšetřovali, se dopustili přestupků, pro které mohli být na základě § 15 zajištěni: jeden z nich řídil nákladní motorové vozidlo (kamion) na řidičský průkaz skupiny B, který platí pouze pro osobní motorová vozidla, u řidiče hondy jsme postupovali podobně, protože neměl řidičské oprávnění vůbec. Těžko říci, jak by naše pátrání dopadlo, kdyby obě zmíněná vozidla řídili naši občané. V takovém případě by mohla policie podle stávajícího zákona jen požádat řidiče, aby podal vysvětlení, a poté je bez možnosti řádného prošetření udaných výpovědí neprodleně propustit. Institut zadržení osoby podle trestního řádu by nám vůbec nepomohl."
Každý ze zadržených cizinců má své, málo přesvědčivé vysvětlení, kterým se snaží hájit. Heslo "Zapírat, zapírat a znovu zapírat" mezi delikventy stále platí. Vyšetřovatel, a poté i soud rozhodnou, jak bude jejich vyprávění oceněno.
Radvana ČERVENÁ
Ilustrační foto Jiří Novák