POLICISTA  4/1999   U policistů v Manětíně  

V ten únorový zimní čas leželo po krajině všude kolem sněhobílé nadělení. Duchničky jako nafoukané ze šlehačkových sprejů mohly těšit zemědělce, příroda si pod nimi odpočine a zároveň z nich bude k jaru dostatek vláhy. Mohly se líbit vyznavačům klasické finské sauny, kteří v nich nacházejí zřídkavé a tedy sváteční ochlazení. Mohly strašit mladou vysokou zvěř k představě, že se nedostane kopítky k nízkému mlází, zatímco zkušenější jelen možná odhadne příležitost vstoupit po ztuhlé závěji do vyšších korun za mladším okusem. Mohly děsit cestáře, kteří se potýkají s nedostatkem techniky, paliva, lidí i posypu. Mohly laskat duši teologa a trochu novodobého poustevníka pana Hrušky, kterému v lese u Lipí zateplily obytnou, nezamykanou maringotku a jehož dlouhé smíření s Pánembohem jistě vede k vyznávání všeliké harmonie v matičce přírodě. Mohly ... Však to znáte, všechno je relativní - proměnlivé a dočasné.

(Den před naší návštěvou se na hranici policejního manětínského rajonu, ve směru od Kralovic, srazily dva autobusy. Cesty už tak úzké nebo častým stromořadím omezené, se ještě více protáhly v pase bariérami z nebývale štědré nadílky sněhu. A linkový spoj se spolu s autobusem plným dětí jedoucích na školu v přírodě nemohl na silnici vyhnout. Oba řidiči zašlápli brzdy a vyhlíželi ústup ze svých pouze zlehka ochraňovaných sedadel. Jeden stroj stál, druhý se smýkal zřejmě jako saně. Po téměř čelním nárazu potřebovalo třináct dětí lékařské ošetření a také šoféři utrpěli zranění. - Díky zájmu a péči sdělovacích prostředků stal se poté Manětín na pár dnů středem pozornosti celé republiky.)

Minimum mimořádných akcí v turistickém ráji

Příjezd do Manětína (od Plzně vzdálené 40 km) byl pro nás překvapivě impozantní. Nejprve se při sjíždění do údolí (pod Chlumskou horou) z bílého zimního zábalu zjevil mohutný zlatavý korpus chrámu (poutní kostel sv. Barbory) a pak jsme se na ulici směrem k náměstí ocitli přímo v sochořadí (tzv. Vysoká cesta manětínská).

Střed městečka rovněž vyrážel a tajil návštěvnický dech. Zámek tam leží podél celé delší strany obdélníkového městského centra a navíc za zábradlím, protože pod jeho hlavní úrovní. A vše opět bohatě posázeno kamennými plastikami. Jako někde na Karlově mostě nebo v Kuksu. A do obvodu k tomu přináleží pěkně rekonstruovaný další kostel (sv. Jana Křitele), radnice a měšťanské domy.

Policisté sídlí sice pár desítek metrů za rohem od historického plácku, ale v modernějším "betonovém kvádru". V postavení obvodního oddělení tu jsou od dubna 1991, předtím zde měli pouze služebnu. Zdaleka ne úplný tucet uniformovaných mužů "obhospodařuje" obvod o rozloze přibližně 170 čtverečních kilometrů a na nich 35 vesnic. Jedná se přitom zejména o oblasti, kde není žádná větší průmyslová výroba a v níž převládají zemědělské a lesní produkce a činnosti. Lidé sem přijíždějí za rekreací (Manětín má 800 stálých obyvatel, k nimž v létě přibývá na tisícovku chatařů, rekreantů a turistů) nebo za sezonním sběrem darů lesa. S touto "krajovou" charakteristikou souvisí i nápad a skladba trestné činnosti. Převažují v ní vloupání do rekreačních objektů, obzvláště chat a chalup, a obzvláště v období, kdy bývají opuštěné. A není výjimkou, že škody při jediné rabovačce přesahují hodnotu deseti a více tisíc korun, protože majitelé zanechávají nepříliš kvalitně zajištěné starožitnosti, dražší nábytek, elektrospotřebiče ap.

Častá jsou rovněž vloupání do motorových vozidel, v nichž bláhoví majitelé rovněž nechávají hodnotné předměty, peněženky, dokumenty. A jednotlivá vozidla na osamocených místech (nejenže se běžně dopouštějí dopravních přestupků, ale ještě svým jednáním zvyšují pokušení nenechavců, stačí pak břink a během okamžiku - a v odloučení bez většího nebezpečí - je vozítko vypucované). Pro zdejší policisty většinou nic mimořádného. V trochu zapomenutých končinách, kde si vlk s liškou popřávají sladké sny, probíhá život víceméně mírumilovným a nevzrušivým tempem.

Trocha historie též jako tipy na výlety

První historická zmínka o Manětínu (latinsky i německy Manetin) je z roku 1169. Tři sta let jej vlastnili bratří pražského řádu johanitů, kterým jej daroval Vladislav I. Roku 1235 byl Manětín povýšen na město, což mu dávalo předpoklady pro rozvoj obchodu a řemesel. Od 15. století až do poloviny 16. století patřil městys do majetku mocného rodu Švamberků.

Na počátku 18. století bohužel celý architektonický komplex lehl popelem. Rod Lažanských z Bukové však znovuvybudoval město i zámek, a to ve výsostném barokním stylu. Za jejich panství (trvalo až do roku 1945) došlo k největšímu rozkvětu města. Se svou tvorbou do něj přicházeli renomovaní mistři - architekt G.B. Mathey, sochaři a malíři P. Brandl, J. Brokoff, J.F. Händel, Š. Borovec, J.J. Herschel.

Na mohutné cihelné terase před zámkem, v části vymezené kašnami, jsou kupř. rozmístěny kamenné vázy a dvanáct barokních alegorických soch (Spravedlnost, Víra, Statečnost, Naděje, Láska, Moudrost ...). Pro mnohé další památky bylo město jako cenný soubor umění baroka vyhlášeno v roce 1992 chráněnou památkovou zónou.

Pozoruhodným místem Manětínska je také Rabštejn nad Střelou (Rabenstein), který byl a je označován za nejmenší městečko v Evropě. Nikdy neměl více než 100 domů, dnes má zhruba 20 obyvatel. Opevněným sídlem byl doložitelně již v roce 1269. Roku 1375 udělil Rabštejnu Karel IV. právo vybírat clo na významné obchodní cestě, která spojovala Prahu s Rakovníkem, Žluticemi, Loktem a Chebem. Rabštejnští se mj. proslavili lámáním břidlice (v malebném údolí říčky), která byla použita při stavbě a opravách chrámu sv. Víta, Prašné brány v Praze a Karlštejna. Pozoruhodné taktéž jsou: rabštejnský soubor objektů lidového charakteru (dochováno z 18. a 19. století), kamenný (původně gotický) most, prastaré "smírčí kameny", tajuplně působící zřícenina zámečku Nový Dvůr atd. I Rabštejn je dnes městskou památkovou zónou.

Za nemalou zmínku by jistě stály jakbysmet také městečko a zámek Nečtiny, historicky "zatížený" vrch Vladař (Jan Žižka na jeho vrcholu v listopadu 1421 tři dny hájil své šance proti přesile, než se ve vichřici a mrazu probojoval z obležení a spasil za hradbami Žatce ...) a jiná zákoutí Manětínska - leč lepší jednou vidět, než si o krásách naší země nechat dlouze a podrobně cosi vypočítávat a vyprávět. Nemyslíte?

Není klidu, aby do něj nepřicházel rozruch

Policejní zajištění stopTrestnou činnost u nás páchají většinou pachatelé z jiných okresů, vysvětluje vedoucí manětínského oddělení PČR major Václav Šafr. Podnikají sem, jak my tomu říkáme, nájezdy zejména ze severních Čech a většinou to bývají osoby romské národnosti. Vybírají rekreační objekty často v dlouhých řadách, v sériích. Jinou sortou jsou takzvaní pěšáci, kteří se většinou vloupají do chaty nebo chalupy jenom proto, aby sehnali něco k jídlu a aby měli kde přespat. Stalo se nám, že jsme při preventivní obchůzce v chatové oblasti zadrželi pachatele, který na místě činu tvrdě spal.

S vykrádáním aut je to podobné, přidává se k jistému druhu bilancování policejní činnosti poručík Jaroslav Názler. Vloni jsme tu měli během jednoho měsíce na třicet vykradených vozidel, pak jedno auto ukradené a k tomu ukradenou krávu, kterou si lupiči přibrali cestou domů jaksi navíc. Druhý den po zmizení auta se majiteli pachatel ozval, že prý mu vůz vrátí, když si připraví pár desítek tisíc.

Bylo to těžké rozhodování. Nakonec důvěra v policii zvítězila. Policisté provedli opatření a ve spolupráci se severočeskými kriminalisty se dostali na kobylku organizované partě darebáků. Oloupený automobilista ovšem žil nějakou dobu ve stresu, bál se odplaty, hubnul, prožíval si hrůzné celodenní představy, až si opatřil osobní zbraň.

Když o zbraních, tak lze připomenout dva případy jejich naprosto mimořádného použití. Jednou k němu došlo služebně. Tehdy se proti policistovi nezadržitelně rozběhl pachatel (nutno přiznat, že opět příslušník národnostní menšiny) s velkou železnou rašplí, ohrožený policista dvakrát v sebeobraně vystřelil, útočník na něj padl a stačil ho udeřit. Postřelený byl po roce na vozíčku, střelec žil dlouho "ve střehu", odkud přistane "pokrevní" odplata.

Podruhé se v nedávné minulosti policejního obvodu střílelo na diskotéce. Tanečník střelil z ničeho nic jiného - docela mu neznámého - mladíka do prsou. Snad z alkoholického omámení a ovlivnění, snad z pocitu zhrzené lásky, možná pod vlivem pokleslých filmů z programové nabídky pokleslé televize.

Kdoví. Jednak má pistoli dneska kdekdo a jednak je skutečností, že se malí školáčkové fackovávali z nejrůznějších důvodů i dříve, v současnosti avšak do sebe i nekopromisně a razantně kopou (vždyť o co kráčí, na obrazovce se lidičky po takových ránách normálně zvednou, culí se, běží dál). No a ti starší zkrátka i hezky rázně střílejí.

Výhodou stranou ležícího, jakoby k jistému usínání poklimbávajícího katastru budou dobré místní znalosti (ostatně jsou policisté všichni zdejší), vědomí, že galérka (okruh recidivistů) pravděpodobně vymírá, že z kostelů již není bezmála co vybírat a že i chmatáci (např. ze Sokolovska) jsou dosti úspěšně také vybraní.

Policisty potom může třeba trápit horší kvalita rádiového spojení nebo nespravedlnost, když se z řádky padesáti zjištěných, zadokumentovaných a doložených vloupání do chat (několik aut naplněných ukradenými věcmi) u soudu prokáží tři čtyři "kousky" - a pachatelé se nezakrytě okolnímu světu smějí (kýžené věci přece nakoupili na tržišti, jak tvrdil advokát). Od důvodu nebo zásad, proč jsme u policie, shodnou se Václav Šafr s Jardou Názlerem, jsme nikdy neuhnuli: chceme nadále chytat lumpy a dostávat je tam, kam patří. Každý případ, který se povede vyřešit, přináší uspokojení. To je jako u všeho, když něco děláte a dobře to dokončíte, musí vás to potěšit. Horší je to, když na něčem pracujete, zjistíte i pachatele a nemůžete mu to dokázat. To je bezmocnost, to člověka mrzí a štve. Ale i s tím se musí počítat.

* * *

Nestudovali jsme kriminalitu Manětínska za starých časů, zaujalo nás ale, že i sem dorazily novodobé formy jako krádeže kolem hracích automatů nebo černé pěstování marijánky.

A taky jsme si několik dní po cestě do Manětína všimli novinové zprávy: Sedm hadrových pytlů salámu, alkoholu, cigaret a drogistického zboží našli policisté při noční běžné silniční kontrole u Hořoviček na Rakovnicku v kufru vozu Favorit. Čtyři mladíci ze severních Čech si lup v hodnotě šedesáti tisíc korun a více než patnást tisíc v hotovosti odnesli z rakovnické prodejny Rakochmel. Až tříleté vězení jim hrozí také za pokus o vykradení železářství v Olešné. (MF Dnes)

Dál na jih v tomto případě nazdárkové nezalétli.
Všechno je opravdu relativní, jedinečné a měnící se ...

Jaroslav Kopic  
Foto Václav Šebek  

Důležitá telefonní čísla:
Předvolba 0182-
Obv.odd. PČR Manětín 392 203
Městský úřad Manětín 392 217
Záchranná služba 392 449
Hasiči (F.Hanus) 392 326
Obvodní lékař 392 246
Pošta 392 320
Penzion Dersibův mlýn 392 284
Pohostinství U Eretů 392 425
Zámecká restaurace 392 241


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |