POLICISTA  4/1999   Kultura  

f i l m

Upřímně řečeno, českých filmů se moc nenatáčí (i když se už leckdo dokonce diví, že nakonec rok co rok ještě vůbec nějaké vzniknou), veseloher pak vzniká ještě méně. Pročež je každá nová vlaštovička vítána s radostným očekáváním, třebaže je předem jasné, že jaro nezpůsobí.

Film Byl jednou jeden polda III - Major Maisner a tančící drak je, jak název nasvědčuje, již třetím pokračováním volné série, jejíž první dva díly si srdce kritiků vpravdě nezískaly. Recenzenti je povětšinou znectili, že na nich nezůstal chlup, a tentokrát si dozajista smlsnou nejvíce, neboť nastavovaná kaše pochopitelně chutná nejhůře.

Režisér Jaroslav Soukup a jeho dvorní scenáristé Miroslav Vaic a Jaroslav Vokřál nikdy neskrývali svou americkou isnpiraci v sérii úspěšných Policejních akademií: pokusili se vlastně jen jejich ztřeštěnost přenést do českého prostředí, dodat třeskutosti jejich humoru dimenzi tuzemských legrácek a dát aspoň šanci znamenitým českým hercům, kteří se dnes už spíše prezentují divákům "veselými historkami z natáčení" v televizních talkshow, než že by něco s hlavou a patou opravdu natáčeli.

Všem Poldům - a třetímu zejména - především jako sůl chyběl přísný dramaturg, jenž by situace, dialogy a fórky scénáře prosel sítem neotřelosti a vkusu. To se bohužel nestalo, takže úroveň nabídnuté legrace silně kolísá, přičemž člověku ani tak nevadí, že řadu vtipů už odněkud zná, jako že by patřily spíš do hospody čtvrté cenovky (nic proti takovým hospodám, ale kino má jiné nároky).

Herci ovšem dělají, co mohou: tradičně solidní výkon podává Ladislav Potměšil, jenž z hlavní dvojrole ohroženého majora a jeho dvojníka vytěžil maximum, v paměti utkví i snažení Miroslava Moravce, Jaroslava Sypala, Jany Synkové či Ivana Gübela. V Thajsku, kam se major Maisner dostane coby náčelník Interpolu pro střední Evropu a přilehlou Asii, dlouho nepobudeme: děj se záhy přesune do Čech, přesněji řečeno do útulné maloměstské psychiatrické léčebny... Inu, proč ne?

Řekněme rovnou, že Byl jednou jeden polda III není moc chytrý film: ale přiznejme jeho tvůrcům i sobě, že dnes a denně se na nás z éteru valí díla ještě mnohem pitomější.

Můžeme je vypnout: ale uděláme to? Dlužno také připomenout jeden fakt, na nějž se zapomíná: když šel do premiéry první ze Soukupových Poldů, vzbudil ještě nelíčenou nelibost některých demokratických potentátů: zesměšňoval přece policii, zvedali prst. Kam to jen povede?

Polda III už asi nenaštve nikoho: smích v kinech pravé vážnosti totiž nikomu neubírá, pokud ji někdo vskutku zaslouží. Tohle už aspoň víme - a za to dík i těm třem Poldům.

(jjv)  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |