POLICISTA  11/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

otázky pro ...

V jaké situaci je prevence kriminality u nás na konci století?
Odpověděla bych, že v mnohem lepší, než tomu bylo v polovině století. - Ale vážně: Prevence kriminality v České republice je na tom dnes určitě mnohem lépe než zhruba před pěti lety. Znamená to, že samotný pojem prevence kriminality už patří ke srozumitelným tématům. Rozumějí mu úředníci, odborníci, soudci, státní zástupci, ale většinou také veřejnost, občané. Dokonce novináři na mě asi dva roky nechtějí, abych pořád dokola vysvětlovala, co je to prevence kriminality, protože se zkrátka mezi lidmi obecně zažila jako terminus technicus pro předcházení trestné činnosti.

Můžeme být k té situaci trochu konkrétnější?

Zajímavé je, že jsme již v loňském roce zaznamenali jakousi stagnaci trestné činnosti a v letošním roce poprvé i její pokles. A když se podíváme na statistiky blíž, tak vidíme, že dochází k poklesu trestné činnosti, se kterou se právě preventivními metodami dá něco dělat. A podíváme-li se do statistik ještě blíž, regionálně nebo lokálně, tak se poněkud překvapivě ukazuje, že trestná činnost klesá v lokalitách, ve kterých jinak zůstávají všechny předpoklady pro to, aby tam trestných činů nadále přibývalo. Například na severní Moravě, kde je obrovská míra nezaměstnanosti, kde je nízká kvalifikační úroveň obyvatelstva, kde je obyvatelstvo mnohdy nové, přistěhované během posledních desetiletí, a tedy bez historických kořenů, kde je hodně mladé populace, kde jsou nejrůznější etnika - a přesto se tam vývoj kriminality zastavuje. Podobně je tomu i v západních a severních Čechách, v lokalitách, kde v první polovině devadesátých let kriminalita prudce stoupala a teď se nejenom zabrzďuje, ale dokonce klesá. Zatímco trestná činnost stále trochu roste v místech, která jsou jakoby historicky stabilnější, klidnější. - Kdybychom si chtěli hodně fandit, tak můžeme upozorňovat na to, že trestná činnost klesá - nebo se přinejmenším zastavila - v lokalitách, kde už čtvrtým rokem běží komplexní programy prevence kriminality.

Dá se srovnávat přístup k prevenci kriminality, nebo její postupy a výsledky, u nás a jinde ve světě?

Myslím si, že jsme v tomto směru vysloveně na špici - a nejen v Evropě. To se nám potvrdilo právě nedávno: kolega doktor Bureš byl v Buenos Aires, kde se připravuje příští zasedání Komise OSN pro prevenci kriminality a trestní soudnictví a kam byla Česká republika pozvána, aby té přípravě přispěla také svými zkušenostmi. Vlastní konference se bude konat ve Vídni na úrovni ministrů. Z diskusí v Latinské Americe naprosto jasně vyplývalo, že svým pojetím prevence kriminality jsme v popředí, a to zejména komplexností přístupu k předcházení trestné činnosti ve městech, na lokálních úrovních. Že v tomto ohledu skoro nikde nemáme konkurenci. - Zřejmě jsme dokázali využít jistých jakoby zbytků socialistického myšlení, které - málo platné - směřovalo ke státnímu paternalismu a ke koordinaci ze strany státu, státních institucí, a zároveň to propojit s potřebou rozhodovat si o místních záležitostech sami. Asi se nám povedlo vyjít z naší postsocialistické situace, zvláště v tom, jak lidé často pořád ještě chápou odpovědnost státu za jejich život, a sladit to s už významnou řadou fungujících demokratických prvků - hlavně těch, které zdůrazňují roli orgánů samosprávy, místních institucí, občanských sdružení, samotných občanů, občanské společnosti.

Základem našeho systému jsou obce, ty mají nejvíc oprávnění k volbě postupů. Stát poskytuje informace, metodiku, konzultace a částečně i finanční prostředky. Rovněž neustálá komunikace, která probíhá mezi různými úrovněmi, je tím, co se prokazatelně osvědčuje. - V roce 1996 jsme vlastně vytvořili metodiku pro zpracování preventivních programů prevence kriminality na místní úrovni a tu metodiku jsme zatím nemuseli měnit. Naši metodiku si kopírují i představitelé měst, která v našem seznamu nejsou a nemohou být, protože nevykazují natolik alarmující kriminogenní podmínky, aby tam stát musel nějakým způsobem zasahovat. To je pro nás velkým potěšením - i když u toho vůbec nehodláme zůstat. Vytvořený systém potřebuje neustálou péči, detailní upravování a jeho další objasňování v jednotlivých místech republiky. Nepřestáváme proto jezdit po republice, mluvit s lidmi, motivovat je. A tady musím říct, že je rovněž nutné, abychom se všichni občansky emancipovali, protože si musíme pořád víc uvědomovat, že za svoji bezpečnost si nejvíc odpovídáme my sami. Že se musíme naučit bezpečně chovat, zabezpečovat si svůj majetek. Že musíme dodržovat zákony. Nemůžeme čekat, že když my nedodržujeme zákony a využijene každé příležitosti, jak levně či nelegálně získat nějakou výhodu či věc, tak proč by to měl dělat někdo jiný. Takže nekupovat kradené věci, nechodit do levných výhodných koupí na ulici, v hospodách. Vědět, že třeba autorádio nabízené za strašně málo peněz pochází s největší pravděpodobností z nějaké krádeže. - Pod pojem občanské emancipace a spoluzodpovědnosti toho patří hodně. A na tomto poli budeme mít všichni - obávám se, že bohužel - ještě hodně a dlouho, co dělat.

To jste mi už dost odpověděla na poslední otázku, nicméně se přesto zeptám: Máte nějaký sen o stavu, do jakého by se problematika prevence kriminality v České republice, v moderní demokratické společnosti měla dostat v příštím století?

Navazuje to na priority, které jsme v posledních několika letech měli a které, řekněme do konce tohoto století, ještě máme a dál budeme mít. Prvořadé je vytváření podmínek pro vzpomínaný komplexní přístup k prevenci kriminality na místní úrovni. S tím souvisí snaha, aby se prevence kriminality - nebo bezpečnostní otázka - stala součástí generelu rozvoje měst. Aby představitelé obcí věděli, že jestli občané mají mít touhu v obcích a nesnažit se stěhovat někam jinam, tak pro ně musí být zajištěno nejenom zaměstnání, že tam musejí mít hezké životní prostředí. Že do ekologie životního stylu patří také bezpečnost. Vyburcovat takovou myšlenku, objevit ji pro veřejnost, to byl náš nedávný cíl. Teď máme další, letos spuštěný projekt, s nímž chceme pokračovat, a to je prevence kriminality dětí a mládeže a systémový přístup k péči o delikventní mládež. To tady zatím - opravdu systémově - nebylo a není. - A kdybych se podívala soustředěně do začátku příštího století, čeká nás jedna zcela zřejmá priorita, kterou jsou drogy. Budeme muset nějakým jiným způsobem, než se to dosud dělá, pracovat na prevenci drogových závislostí. To je strašně široký sociální problém, se spoustou souvislostí, naší zaměstnaností, volným časem, frustracemi dětí, krizí rodiny a tak dále. Protože téměř žádný normální jedinec, který má naplněny všechny potřeby ke spokojenému životu, nezačne brát drogy ...

Připravil Jaroslav Kopic  
Foto Jiří Novák  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |