POLICISTA 11/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra příloha |
Ve dnech 15. - 17. září l999 se uskutečnila v prostorách Policejní akademie ČR v Praze mezinárodní vědecká konference na téma "Vysokoškolské vzdělávání policistů pro 21. století." Konferenci uspořádala a organizovala Policejní akademie ČR v souvislosti se svými rozvojovými záměry.
V návaznosti na přípravu magisterského studia řeší Policejní akademie komplexní otázky dalšího zkvalitňování a optimalizace vysokoškolské přípravy policistů. K těmto krokům vede vedení školy potřeba, podle jeho názoru shodná se situací i v dalších zemích, zabezpečit funkční postupy pro nezbytné zvyšování úrovně vysokoškolské přípravy policistů, managementu policie, resp. dalších složek bezpečnostních služeb. Naplňování této potřeby vychází jednak z proměn policejních činností v souvislosti s růstem kriminality, organizovaného zločinu, jednak ze sbližujících se záměrů vyplývajících ze shodného přístupu k obranným zájmům evropských zemí a členství v NATO, ale i z rozšiřující se vzájemné spolupráce v řadě oblastí v rámci evropských struktur a realizačních postupů evropské integrace.
Policejní akademie ČR přistoupila k organizaci tohoto setkání rovněž s cílem prohloubit dosavadní spolupráci evropských institucí z oblasti vysokoškolského vzdělávání policistů a vytvořit podmínky pro stálý dialog a výměnu zkušeností partnerských vysokých škol. Potřeba srovnávání vysokoškolské přípravy policistů a systematické sledování vývoje trendů v této oblasti v kooperaci se zahraničím se jeví jako vysoce aktuální.
Konference byla obsahově vymezena následujícími okruhy :
1. Systém vysokoškolského vzdělávání policistů s ohledem na podmínky a společenské změny v Evropě, stav a perspektivy.
2. Proměny obsahového zaměření vysokoškolského vzdělávání policistů s ohledem na vývoj profese policisty a reflexi společenských potřeb.
3. Prognóza vývoje policejní profese a požadavků na profesní předpoklady, jejich odraz ve vysokoškolské přípravě a v systému personálního profilu policie, respektive kariérního řádu.
4. Metody a formy policejního vysokoškolského vzdělávání. Výukové trendy.
5. Hodnocení kvality policejních vysokých škol, vnitřní a vnější hodnocení.
6. Potřeba integrace koncepčních záměrů v oblasti vysokoškolského vzdělávání policistů v evropských zemích.
7. Konstituování bezpečnostně policejních věd. Konference se zúčastnili přední odborníci z Litvy, Nizozemska, Polska, Rakouska, Slovenska, Spolkové republiky Německo a České republiky. Vzhledem k tomu, že z konference bude vydán sborník ve kterém budou zveřejněny referáty všech zúčastněných, tedy i ty referáty, které z časových aj. důvodů nebyly předneseny, prezentujeme zde alespoň výběr některých příspěvků českých autorů, doplněný stručnými anotacemi referátů zahraničních účastníků.
Jak dál v policejním vysokoškolském vzdělávání?
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
v současné době probíhají celosvětové diskuse o úkolech vysokoškolského vzdělávání v příštím tisíciletí. Je zdůrazňováno, že vzdělávací systém dnes plní své úkoly ve zcela nových podmínkách. Nejmarkantnější jsou zrychlení, globalizace a komplexnost vývoje společnosti, technologií i ekonomiky. Tím se v dosavadním vývoji nebývale zvyšují nároky kladené na každého jedince. Člověk se musí přizpůsobovat stále se měnícímu prostředí, vyrovnávat se s určitým stupněm nejistoty, přijmout složitost světa s plu ralitou kultur a světových názorů. Navíc se přitom uvolnily mnohé společenské či kulturní a ideové vazby, které jej dříve podporovaly. Vzdělávací systém musí odpovídajícím způsobem reagovat na změny vnějšího prostředí z uzavřeného prostředí vlastní země v globální prostředí informačního světa bez hranic.
Lidstvo jako celek dospělo do bodu, kdy úroveň technologií a organizace, výsledky vědeckého poznání, komunikační prostředky a globalizace světa na jedné straně otevírají nadějné perspektivy rozvoje, ale současně hrozí i jejich zneužití. Policie bude konfrontována s důsledky sociálních, ekonomických a ekologických procesů, majících často nadnárodní nebo globální povahu (migrace obyvatel, projevy nacionální a rasové nesnášenlivosti, energetická a ekologická a další bezpečnostní rizika).
Myslím, že před tímto kvalifikovaným fórem nemusím dále zdůvodňovat první část svého tvrzení, tzn., že současné trendy měnícího se světa je nezbytné promítnout do fungování vzdělávání a vzdělávací soustavy na prahu 21. století. Je zřejmé, že úloha vysokých škol a univerzit bude v budoucnu determinována nejen pragmatickou potřebou společnosti ve smyslu profesní přípravy, ale rovněž nutností poskytnout jistou intelektuální vybavenost jednotlivci pro jeho způsobilost orientace ve společnosti, řešení jeho životních situací či hledání vlastního smyslu činností, kterým se věnuje. Ani v budoucnu se vzdělávací role vysokých škol ve vztahu k veřejnosti neomezí pouze na poskytování profesního vzdělání. Významná v tomto procesu zůstane i role formovací, jako součást vzdělávacího procesu v rámci konkrétního oboru nebo vědní disciplíny.
Neřeknu nic objevného konstatováním, že bádání a věda patří mezi způsoby, jimiž člověk uspokojuje svou přirozenou touhu po poznání. Proto také studium, věda a vzdělávání jsou vedle sebe kladeny jako základní nedílné součásti činnosti VŠ. Uvažovat o postavení vědy na kterékoliv vysoké škole znamená tedy uvažovat současně o vztahu vědy a výuky na této škole.
Zcela nepochybně jsme již dnes svědky redefinice řady vědních disciplín, svědky vzniku nových oborů a svědky především vzájemného ovlivňování oborů v interdisciplinárních nebo transdisciplinárních přístupech. Má-li být vysoká škola připravena ovlivňovat vývoj společnosti libovolného geografického rozsahu, musí být především flexibilním organismem, pěstujícím intelektuální prostředí, které je připraveno přijmout každou myšlenku k rozpracování na odpovídající úrovni poznání.
Policejní vysoké školství má ve srovnání s jinými vysokými školami řadu specifik. Nicméně je nepochybné, že úloha a role policejních vysokých škol v budoucnu bude determinována stejnými trendy.
Pokusme se definovat současné možnosti rozvoje policejního vysokého školství pro 21. století z hlediska:
1. Integrace do systému univerzit
2. Diverzifikace policejního vysokého školství
3. Hodnocení a zajišťování kvality policejního vysokého školství
ad 1. Integrace do systému univerzit
Cíle policejního vysokoškolského vzdělávání musí být v souladu s potřebami policejní praxe, musí se odvíjet od strategie a konkrétních cílů policie, od explicitně definovaných vzdělávacích a výzkumných potřeb. Policejní vysoké školy musí být připraveny permanentně reagovat na zvyšující se náročnost policejní práce a tudíž i nároky na kvalifikaci policistů, zejména pak řídících pracovníků.
Profesiografické výzkumy ukazují, že policejní činnosti obsahují silné prvky sociální, především právní, sociologické a psychologické, přírodovědné a technické, ale též manažerské a informatické. Studijní program pro policejní profese musí obsahovat nejen právní rámec bezpečnostních činností, ale navíc též disciplíny mající úzký vztah k policejním a jiným bezpečnostním službám. Proto mají ve studijním programu své místo předměty, jako je např. kriminalistika, kriminologie, aplikované psychologické disciplíny, metody boje s mezinárodní zločinností a terorismem, technické prostředky policie, profesní etika aj. Interdisciplinární pojetí studia je důležité zejména s ohledem na činnost v oblasti prevence, represivní složka policejní práce má svá východiska v právních disciplínách. Právě tato kombinace výuky právních a dalších speciálních policejních a společenskovědních disciplín je předpokladem nového pojetí policejní práce, završení uceleného systému přípravy policistů a činí policejní vysoké ško ly v systému ostatních vysokých škol a univerzit nezastupitelnými.
Mnohooborová povaha policejní profese předpokládá nadprůměrnou vzdělanostní úroveň policistů v rámci dané populace. Otázka podílu vysokoškolsky vzdělaných policistů v jednotlivých zemích je kromě jiného podmíněna nejen procentem vysokoškolsky vzdělané populace, ale i tím, jaké kompetence jsou policii v trestním řízení či jiných oblastech přiznány.
Moderní policista musí umět ovládat složité technické systémy, zejména výpočetní a komunikační techniku. Kromě toho však musí znát a řešit subtilní společenské, zejména právní a psychologické, eventuálně manažerské problémy, s nimiž se setkává při každodenním styku s občany a podřízenými. V nezmenšené míře bude pro policistu i nadále potřebná dobrá tělesná kondice a fyzická výkonnost, zvládnutí sebeobrany a techniky policejních zákroků, protože je smutnou skutečností, že roste i brutalita pachatelů trestných činů.
Nejde však jen o enormní nárůst kriminality, ale zejména o její nové druhy (organizovaná, hospodářská, ekologická...) a nová bezpečnostní rizika. Mění se profil pachatelů trestné činnosti. Zvyšuje se složitost odhalování trestných činů, neexistují obecné algoritmy. Nové nároky na práci implikují růst pracovní kvalifikace a zvyšování nároků na systém vzdělání zejména z hlediska rozvoje tvůrčích schopností. S novými požadavky na profil absolventa koreluje specifické vysokoškolské vzdělání odpovídající potřebám policie, které je kompatibilní s rozvojem obecného vysokého školství v národním, evropském i mezinárodním kontextu. Integrální součástí je i kompatibilita absolventských diplomů policejních vysokých škol s diplomy uznávanými a chráněnými státem. I když vysokoškolské policejní vzdělávání je ve světě i v Evropě dosud rozdílné, lze pozorovat v posledních letech obecný vývoj směrem ke sbližování s univerzitním vysokým školstvím. Původní ryze resortní policejní soustava se v průběhu konce 70. let a zejména 80. let obohacuje o vzdělávání policistů na univerzitách. Kladu si otázku, proč by policejní vysoké školy měly být atypickým, nesystémovým prvkem národní vysokoškolské soustavy a měly mít např. charakter pouze resortem či policií uznaného vzdě lání? Zvyšující se nároky na profesní kvalifikaci se nijak neliší od jiných profesí - lékařů, učitelů, právníků atd. Cesta prosazování a integrace není samozřejmě jednoduchá - předpokladem je akceptace vnějšího okolí, vlády, parlamentu, legislativní zakotvení. Nicméně zkušenosti zemí, kde model integrace policejních vysokých škol do národního vysokoškolského systému vzdělávání existuje, jsou pozitivní.
ad 2. Diverzifikace policejního vysokého školství
Široké spektrum policejních profesí předpokládá diferenciaci kvalifikačních předpokladů stupněm VŠ vzdělávání. Tomuto požadavku odpovídá modulární systém studijních programů, který diferencuje stupně vysokoškolského vzdělání bakalářský - magisterský - doktorský.
Bakalářské studijní programy - zpravidla tříleté - jsou založeny na profesně orientovaných studijních programech a aplikovaném výzkumu v souladu s požadavky policejní praxe.
Magisterské studijní programy - zpravidla pětileté - jsou zaměřeny na posílení tvůrčích schopností a vybavení absolventů hlubšími znalostmi teoretického základu a metod policejní činnosti tak, aby byli schopni řešit náročné nestandardní situace, pracovat pro top management ministerstva vnitra a policie, připraveni k vědecké práci, náročné expertizní činnosti či učitelské kariéře.
Doktorské studijní programy - zpravidla pětileté - jsou zaměřeny na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje. Sektor dalšího odborného vzdělávání představuje důležitou součást celoživotního policejního vzdělávání a zaměřuje se na inovaci, prohlubování specializace či doplnění a aktualizaci vzdělání s cílem reagovat na měnící se podmínky praxe. Profesně vzdělávací programy sledují zvyšování řídící, právní a odborné policejní kvalifikace.
Přimknutí se k tradičnímu vysokoškolskému vzdělávání lze realizovat různými formami: od specializovaných studijních programů na univerzitách, až po vytvoření specializovaných policejních vysokých škol nebo fakult poskytujících bakalářské, magisterské a další odborné vzdělávání. Vhodnou formou studia je nejen studium prezenční, ale i s ohledem na zavádění nových informačních technologií v policejní praxi, studium distanční.
ad 3. Hodnocení a zajišťování kvality policejního vysokého školství
Policejní vysoké školství se nesmí izolovat, musí hrát významnou roli v sociálním, kulturním, ekonomickém a politickém rozvoji celé společnosti. Je třeba stále posuzovat vztah mezi tím, co je od policejního vzdělávání společností požadováno a očekáváno a jak na to škola reaguje. Stále více je zdůrazňován kvalitativní pohled na vysokoškolské vzdělání, který musí zahrnovat nejen studijní programy a vědecké, výzkumné a tvůrčí aktivity, ale i hodnocení všech akademických pracovníků, studentů, infrastruk turu školy a celé akademické prostředí. Zdůrazňovaná je trvalá inovace studijních programů a forem výuky, interdisciplinarita a transdisciplinarita, vnitřní i vnější evaluace. Proces evaluace vysokého školství je v Evropě všeobecně uznáván a podporován.
Obecným trendem zvyšování kvality je i podíl studentů jako hlavních partnerů vedení vysoké školy. Nutnost plného využití informačních technologií je samozřejmostí. Policejní školství se nesmí uzavírat do sebe, a to platí nejen uvnitř státu, ale i na mezinárodní úrovni. Internacionalizace vysokoškolských aktivit je ve světě bez hranic nutností. Dnes ve všech pádech skloňovaný termín globalizace představuje nejen společné vědomí a vnímání světa s odstraněním bariér, ale i fakt, že jeden respektuje druhého, bez ohledu na rasu, národnost, náboženství, představuje opravdovou nadnárodní spolupráci, jeden se učí od druhého, dochází k výměně know-how.
Realizace cílů a poslání policejní vzdělávací soustavy předpokládá nejen solidní obecný základ znalostí a dovedností a kvalitní naplnění odborně bezpečnostního profilu absolventa, ale i interdisciplinární přístup, umění spolupracovat se zahraničními partnery při zachování policejní etiky. To je, domnívám se, výzva pro nás všechny.
K realizaci cílů zvyšování kvality musíme, kromě jiného, trvale zvyšovat úroveň našich pedagogických sborů a prohlubovat mezinárodní spolupráci. Důkazem naší snahy v této oblasti je i naše dnešní konference.
Dámy a pánové,
s blížícím se novým tisíciletím vstupujeme do tzv. knowledge society - znalostní společnosti, která deklaruje, že její úspěšnost a rozvoj jsou založeny na znalostech trvale se vyvíjejících a inovujících, a tedy na poznání. Pod tím je třeba si představit vysoce kvalifikované lidi se znalostmi, iniciativou a tvořivými schopnostmi. Neboli ty nejlepší lidi, které lze na trhu pro každou práci získat. V rodící se znalostní společnosti mohou být úspěšné pouze ty organizace, které přitáhnou a udrží "nejlepší mozky" a budou je umět produktivně využívat. Nejlepší lidi pro policejní práci na pracovním trhu získáme jen obtížně, a proto si je budeme muset efektivním vzdělávacím systémem připravit a vychovat. Chtěla bych vyjádřit naději, že společným úsilím a využitím všech pozitivních zahraničních zkušeností se nám podaří tento náročný úkol zvládnut. Přispěje-li k tomuto cíli alespoň maličkým krůčkem právě probíhající konference, bude potěšení a radost organizátorů a svolavatelů této konference završena.
Stručná resumé příspěvků zahraničních účastníků konference:
Ltd. Polizeidirektor Wolfgang BIRKENSTOCK
viceprezident Vysoké policejní školy pro řídící pracovníky v Münsteru, SRN
Cíle, struktura a obsah na budoucnost zaměřeného vzdělávání řídících sil policie. Ziele, Struktur und Inhalte einer zukunftsgerichteten Ausbildung polizeilicher Führungskräfte.
Autor podává zevrubnou analýzu měnících se sociálněpolitických faktorů ve společnosti, jako jsou:
Zmiňuje důsledky, které z těchto společenských změn pro práci policie vyplývají:
Vypořádává se rovněž s otázkami:
* jaké další nové požadavky jsou kladeny na řídící pracovníky v policii a důsledky, které z toho pro policejní školství plynou (základní filozofie, předmět a obsah vysokoškolského vzdělávání policistů, struktury a metodyvysokoškolského vzdělávání policistů, otázky kontroly a kritéria hodnocení).
Dr. Petras ANCELIS
děkan Policejní fakulty ve Vilniusu, Litva
Na budoucnost zaměřené vzdělávání policistů v Litvě. Zukunftsorientierte Ausbildung des Polizeibeamten in Litauen. Příspěvek je věnován změnám v policejním školství, které v Litvě nastaly po roce 1990, a problematice vysokoškolského vzdělávání policistů, která z těchto změn vyplývá.
Na konkrétním příkladu státní vysoké školy (staatliche Hochschule) - litevské Policejní akademie (Litauische Polizeiakademie) je popisován současný stav přípravy policejních úředníků a nové cíle, které policie v zemi má.
Prof. Dr. Anton STERBLING
profesor Vysoké policejní školy v Rothenburgu, SRN
Úvahy o požadovaném profilu a kvalifikačních předpokladech policistů se zvláštním zřetelem na aspekt sociální příslušnosti. Überlegungen zum Anforderungsprofil und den Qualifikationsvoraussetzungen der Polizei unter besonderer Berücksichtigung des Aspekts der sozialen Kompetenz.
Ve svém obsáhlém příspěvku autor analyzoval rozvojové trendy v policejní praxi a důležité trendy rozvoje společnosti. Zdůraznil sociální kompetenci jako klíčovou kvalifikaci profilu moderního policisty. Závěrem svého vystoupení věnoval autor pozornost konkrétnímu řešení této problematiky na policejní škole v Sasku (Fachhochschule für Polizei in Sachsen). Příspěvek je opatřen rozsáhlým registrem literatury věnované projednávané problematice.
Prof. Dr. Birgit THÄLEOVÁ
profesorka Vysoké policejní školy ve Villingen-Schwenningen, SRN
Metody a formy vysokoškolského vzdělávání. Methoden und Formen der Hochschulausbildung - Lehrtrende im reformierten Hochschulstudium der Polizei Baden-Württemberg.
Autorka věnovala svůj příspěvek studijní reformě na této škole, odrážející se především v zavádění nových metod do výuky. V příspěvku je definován pojem "mezioborové studium" a na konkrétním případě školy ve Villingen-Schwenningen analyzován současný stav zavádění tohoto nového pojetí výuky do praxe.
Autorka se nevyhýbá ani kritickým připomínkám, které vznášejí odpůrci interdisciplinárního vzdělávání.
Prof. Dr. habil. Wieslav PLYWACZEWSKI
profesor Vysoké policejní školy ve Szczytnu, Polsko
Perspektivy vývoje vysokoškolského vzdělávání policie v Polsku. Die Entwicklungsperspäktiven der Hochschulausbildung in der polnischen Polizei. Autor se zabývá vzděláváním policie na vysokých školách v Polsku po změně politického systému a konfrontuje teoretické požadavky s realitou.
K základním pojednávaným problémům patří:
Tendence vývoje vysokoškolského policejního vzdělávání v evropských zemích
Proměny, kterými prochází vysokoškolské vzdělávání ve vyspělých zemích Evropy od šedesátých let a které se promítly v 90. letech i do zemí postkomunistických, se postupně odrazily i v oblasti policejního vysokoškolského vzdělávání. Proměny vysokoškolského vzdělávání souvisejí s dynamikou vývoje společnosti konce 20. století a se zjištěním, že nejvyššího rozvoje, prosperity a životní úrovně dosahují země s největšími počty vysokoškoláků. Jestliže kdysi blahobyt závisel na přírodním bohatství a poté n a industrializaci, závisí dnes stále více na poznání a vzdělání, neboť, jak na to upozorňuje i Maastrichtský program, s vyšším vzděláním vstupuje do pracovního procesu nová kvalita, inovace, tvůrčí přístupy k řešení problémů a také vyšší ekonomický efekt.
V praxi se tedy potvrzuje, že investice do vzdělání je jednou z nejlépe realizovaných investic. Navozené vzdělávací změny sledují tempo a potřeby rozvoje společností zejména v sociálněekonomické oblasti (nová dělba práce, nové obory poznání, zvyšování nezaměstnanosti, proměna dosavadních a vznik nových profesí, potřeba prohloubení demokratizace, odstranění diskriminace a posílení individualizace ve vzdělávání, snižování nákladů na vzdělávání aj.), ale respektují i politické, zahraničně politické, kulturní, ekologické, bezpečnostní aj. koncepty rozvoje společnosti. Např. se v praxi potvrdila hypotéza, že vzdělání ovlivňuje kvalitu využívání volného času. V důsledku toho je mezi populací s vyšším vzděláním méně kriminality a projevů asociálního jednání a chování, nežli je tomu u méně vzdělané populace. Poměrně časté změny v koncepci vysokoškolského vzdělávání v druhé polovině 20. století, ne vždy kontinuální, jsou pak odrazem procesů globalizace světa, hledání optimálních trendů dalšího rozvoje společnosti ve světovém měřítku a řešení kumulujících se společenských problémů 20. století. Toto hledání bývá provázeno všeobecnou skepsí k novým horizontům (ve smyslu popírání možnosti rozvoje společnosti, zejména v jejím duchovním, kulturním a etickém rámci, spojené s odmítáním jakýchkoli vizí a teoretických modelů) a uchylováním se k novodobým kolážím toho, co již bylo v minulosti dominantní hodnotou. Častěji však ústí v rezignací na "vyšší zájmy" a přimknutí se k ryze pragmatickému pojetí života "ode dne ke dni", podbarvené křečovitým uplatněním lidských práv a svobod a doplňované téměř bezbřehým rozvojem technologií proměňujících zcela zásadně kvalitu a způsob života. Enormní nástup technologií, které se často z prostředků mění v cíl, rovněž podněcuje změny v systému vysokoškolského vzdělávání. Všeobecně časté zaměňování prostředků za cíle (ekonomická prosperita, harmonická - občanská společnost) je i jednou z hlavních příčin oscilací pojetí vysokoškolského vzdělání od všeobecného k ryze profesnímu a zpět k všeobecnému. Zastánci pragmatického přístupu prahnoucí po okamžitých výsledcích zdůrazňují nadměrně ryze profesní orientaci, zatímco duchovněji orientovaní jedinci tolik nespěchají a inklinují spíše k všeobecnějšímu pojetí vysokoškolského vzdělávání, neboť vzdělávání chápou jako jeden z hlavních, ne však jediných faktorů rozvoje osobnosti.
Zdá se tedy, že problém formálního a materiálního vzdělávání není ani po více jak sto letech odborných pedagogických diskusí upozaděn, naopak nabývá znovu na své aktuálnosti. Oživení problému souvisí mj. s nastoupeným tempem života běhu. Zvolené životní tempo, které má tendenci neustále akcelerovat, vede k prudkým proměnám a zvratům, na něž jedinec, připravován pragmaticky na vytipované modelové situace, je stále méně schopen adekvátně reagovat. Přesněji řečeno, úspěch je rychle vystřídán totálním neúspěchem pramenícím z nedostatečné flexibility jedince na proměněnou skutečnost. Ukazuje se totiž, že kromě reality, která se nám pod rukama dnes a denně proměňuje, je třeba při koncipování vzdělávání přihlížet i k tomu, co zůstává, když odplyne proměnlivé. A to jsou duševní schopnosti. Shodně s Masarykem je třeba zdůraznit, že z hlediska flexibility jedince se osvědčuje vedle konkrétních poznatků předat i "určitou metodu, určitý směr a určité směřování", které uzpůsobují řešit praktické úkoly živo ta i navzdory častým a stále rychlejším proměnám reality. V důsledku toho i řada vysokých škol se z původních ryze profesních škol změnila v univerzitní (viz např. SRN).
Obdobně jako civilní školství reaguje na proměňující se společenskou realitu i školství policejní. Ve většině zemí Evropské unie se často po vzoru USA projevuje tendence propojit odborné policejní vzdělávání s civilním a znásobit počty vysokoškoláků sloužících v policejních sborech. Sleduje se tím zvýšení celkové úrovně připravenosti policistů plnit stále náročnější úkoly v souvislosti s nárůstem kriminality, rozšiřováním organizovaného zločinu a používáním rafinovanějších metod při páchání trestné činnosti (nezákonné činnosti), ale i v plnění pro policii nových úkolů, jako je preventivní, reedukativní a poradenská činnost. Přijímanými opatřeními na úseku vzdělávání se usiluje o komplexnější, ucelenější a fundovanější vzdělání policistů a zejména získání klíčové kvalifikace novodobého policisty. Ta spočívá v posílení osobnostních a sociálních kompetencí, prohloubení motivace policistů nebo budoucích policistů ke studiu propojením policejního vzdělávání s dosažením všeobecně uznávaných vzdělanostních stupňů (případně akademických hodností). Usiluje se i o další překonání uzavřenosti systému, o silnější integraci policejního vzdělávání do všeobecně vzdělávacího systému a systému přípravy na povolání, o zajištění širšího uplatnění v případě odchodu z policejních služeb. Koneckonců usiluje se i o prohlubování demokratičnosti, svobody, tolerance a větší transparentnosti policejního vzdělávání a vytvoření skutečného vzdělávacího systému pro policii (SRN, Finsko, Švédsko, Anglie, Francie aj.). Jde při tom o dlouhodobý proces, při kterém se využívá různých forem propojení s civilním sektorem školství od dílčích kontaktů (využívání učitelů z civilních škol, participace na vědecko-výzkumných úkolech, přijímání absolventů civilních škol do policejních sborů na základě doplňkových vzdělávacích kurzů organizovaných policejními školami) až po vytvoření samostatných policejních vysokých škol (fakult či vzdělávacích programů) fungujících v rámci sytému civilního vysokého školství.
Jednotlivé etapy nejsou časově shodné ve všech zemích, nýbrž odpovídají podmínkám a nazrálé situaci v jednotlivých zemích. Je ironií osudu, že v tomto smyslu postkomunistické země nastupují do "rozjetého vlaku" a nejenže se ihned zařazují do tohoto procesu, ale většinou po odhalení projevujících se tendencí neopakují krkolomnou cestu postupným napodobováním jednotlivých etap, nýbrž zařazují se do vrcholové fáze uvedeného trendu a vytvářejí samostatné vysoké policejní školy či fakulty bakalářského či magisterského s tudijního programu. Původní ryze resortní školská policejní soustava se v průběhu konce 70. a zejména 80. a 90. let obohacuje o vzdělávání policistů na civilních vysokých školách (SRN, Finsko, Švédsko, ale i Anglie, Skotsko, Itálie, Nizozemsko) v některých zemích pouze na úrovni bakalářského stupně, u jiných na úrovni magisterského studia. V SRN je to např. možnost studia policistů na univerzitách, později ve specializovaném policejním studijním směru na vysokých školách pro veřejnou správu. Ve Finsku a Švédsku je sice bakalářský studijní program plně v režii policejních akademií, ale magisterský studijní program je zajišťován na univerzitách, na základě smluv mezi vysokými školami a ministerstvem vnitra a za pedagogické účasti pracovníků policejních akademií.
V Anglii jsou policejní školou ve spolupráci s univerzitami realizovány speciální vysokoškolské vzdělávací programy pro policisty. Tímto opatřením se sleduje překlenutí rozdílu mezi policejním vzděláváním a akademickým vzděláváním. Absolvování takového studijního programu je při přechodu policisty na univerzitní studium studentovi započítáno uznáním některých zápočtů a zkoušek. Policisté studující tento studijní program nestudují jen přímo relevantní vědní obory, ale nejrůznější obory s ohledem na proměnu a krystalizaci stále větší mnohooborovosti policejních činností. V Irsku je situace obdobná. Vzdělání se uskutečňuje na základě smlouvy mezi policejními školami a univerzitou.
Ve Francii je otázka propojení resortního a civilního systému vzdělávání řešena jednak velmi úzkými vzájemnými kontakty policejního školství s civilním (včetně četného externího působení pedagogů a i možností civilistů studovat na policejních školách) a jednak fungováním speciálních vzdělávacích institucí, které jsou vědecko-výzkumnou činností propojeny s civilním sektorem. Tyto instituce jsou spíše vědecko-výzkumnými pracovišti orientovanými na základní výzkum v bezpečnostních vědách (včetně profes ně pedagogických) napojenými prostřednictvím řešených projektů na ústřední vědecko-výzkumná francouzská centra. Zároveň se tyto instituce významně podílejí na zdokonalování profesní přípravy policistů a policejních pedagogů přímým vstupem do výuky, neboť ve Francii každé vysokoškolské studium, resp. škola nebo fakulta, musí mít povinné zázemí ve vlastní vědecko-výzkumné činnosti. Ve Francii také existuje možnost studovat speciální studijní program, který je vytvářen velmi flexibilně pro policisty po dle jejich odborných potřeb na bázi smlouvy mezi policejním sborem a univerzitou. Studenti se podrobují obligátním univerzitním zkouškám jako součásti policejního vzdělávání.
V této souvislosti je třeba připomenout, že jak na výzkumných pracovištích, tak na vlastních policejních školách vysokoškolského charakteru se pěstují ve srovnání s klasickými vysokými školami, např. právnickými či společenskovědními fakultami, vědní obory hraniční a pomocné, což vede k výraznému rozvoji poznání a vytváření prostoru i pro vznik nových vědních oborů pomáhajících řešit policejní problematiku. Tak např. jsou rozvíjeny takové vědní obory, jako je sociologie práva, sociologie trestního p ráva, metodologie právní sociologie, obecná sociální politika, policejní psychologie, policejní sociologie, profesní pedagogika, sociální a reedukativní pedagogika, sociologie dětí a mládeže, informační systém v bezpečnostním sektoru, policejní strategie a řízení, forenzní vědy aj. V Itálii rovněž existuje spolupráce policejních škol s univerzitami. Policisté mohou vystudovat univerzitní studijní programy nebo speciální programy vytvářené na bázi smluv mezi policejní školou a univerzitami. V současné době se však plánuje změna v systému přípravy policistů-vysokoškoláků. Navrhuje se stáhnout studijní programy z univerzit a vytvořit specializované vysokoškolské studium na policejních školách.
V Portugalsku je zavedeno vzdělávání pro řídící pracovníky policie jako univerzitní vzdělávání. Policejní školy a srovnatelné četnické školy (Národní garda) jsou fakultami vysokých škol. Vzdělávání je ukončeno udělením akademické hodnosti.
V Nizozemsku jsou nejvyšší řídící pracovníci připravováni v dvouletém kurzu. Na základě smlouvy mezi ministerstvem vnitra a univerzitami jsou tyto kurzy realizovány přímo na univerzitách za účasti policejních pedagogů. Vzdělávání je ukončeno jak univerzitními, tak policejními zkouškami. V současné době se rovněž uvažuje o odstranění tohoto dualismu.
Španělsko vzdělává nejvyšší řídící pracovníky policie ve vzdělávacích zařízeních, která jsou srovnatelná s německými odbornými vysokými školami. V postkomunistických zemích se nejdále došlo ve vyhraňování specifik vysokoškolské přípravy policistů ve Slovinsku. Po vytvoření speciální resortní vysoké policejní školy počátkem 90. let došlo v roce 1996 k jejímu vyčlenění z resortu ministerstva vnitra Slovinska a k podmínečnému převedení do svazku Ljubljanské univerzity jako samostatné fakulty s bakalářským studijním programem. Během tříleté zkušební doby musí fakulta dosáhnout ve sledovaných kritériích obdobné úrovně, jako dosahují ostatní fakul ty univerzity. Ve zkušební době bude také připravován magisterský studijní program a doktorandský studijní program, které by z fakulty činily plnohodnotnou vysokou školu.
Obdobně jako v ČR i na Slovensku existuje vysoká policejní škola (APZ MV SR) v rámci resortu vnitra. Na rozdíl od PA ČR má tato škola akreditovaný i magisterský a doktorandský studijní program a může realizovat habilitační a profesorské řízení.
Proces vyhraňování vysokoškolského policejního vzdělávání postupuje dále koncem 90. let i v tzv. vyspělé Evropě. V Rakousku je připravována samostatná policejní vysoká škola a v SRN pokračuje dále proces sebeuvědomování policejního vysokého školství a policejněbezpečnostních věd přípravou transformace Policejní akademie pro vedoucí pracovníky v Münsteru. S ohledem na vývoj v Evropě a na další trendy tohoto vývoje se usiluje o celkovou změnu přístupu k policejnímu vzdělávání jako celku. Navrhovaná tr ansformace Policejní akademie v Münsteru na samostatnou vysokou školu v působnosti systému státních vysokých škol (schválená radou zemských ministrů vnitra v roce 1998) sleduje cíl výrazně zkvalitnit vzdělávání a další vzdělávání policistů tak, aby odpovídalo současným i budoucím požadavkům kladeným na policii. Realizovaný projekt vychází z předpokladu, že celou policejní vzdělávací soustavu je nutno postavit na vědeckých, přísně racionálních a logických základech. Toho lze podle německých odborníků dosáhnout jen tehdy, bude-li fungovat samostatná vysoká policejní škola v rámci státních vysokých škol, která bude garantem a zároveň zázemím pro nový systém policejního vzdělávání.
V těch zemích, ve kterých se prozatím nedospělo k samostatné vysoké policejní škole (např. Dánsko, Norsko, Kanada aj.) je to dáno jednak tím, že je v těchto zemích dostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří hůře získávají na trhu práce uplatnění, a proto zaměstnání v policii vítají. A jednak tím, že v těchto zemích není prozatím taková potřeba vysokoškoláků v policii jako v ostatních zemích.
Vzdělávání řídících pracovníků v policii je tedy v Evropě dosud rozdílné. Zaznamenáváme však jednoznačnou tendenci celkovou úroveň zvýšit přimknutím se k tradičnímu univerzitnímu vzdělávání, a to jak formou specializovaných studijních programů na stávajících univerzitách, tak vytvořením specializovaných fakult, které by byly zárukou vyšší kvality policejního vzdělávání opřeného o racionální a logické vědecké poznání. Nárůst významu preventivní a poradenské složky pak vede k posílení sociální složky obsahu vysokoškolského policejního vzdělávání.
Jakým směrem inovovat vysokoškolské vzdělávání policistů - podněty z pohledu společenských věd
PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.
vedoucí katedry společenských věd PA ČR
Zvýšená pozornost koncepci vysokoškolského vzdělávání policistů je živou záležitostí. Prakticky veškeré myslitelné otázky zásadního i dílčího charakteru jsou dnes jasně formulovány. Překvapuje však, že odpovědi pokrývají široké názorové spektrum, často vedle sebe existují extrémní stanoviska, často jsou používány stejné argumenty pro vyvozování protichůdných závěrů. Je tomu tak i kolem myšlenky outsourcingu, tedy čerpání externích zdrojů pro zajištění určité služby - v tomto případě vysokoškolské er udice policistů. Na myšlence outsourcingu není nic polemického do té doby, než je používána jako argument proti rozvoji něčeho jiného. Na konkrétní argumentační úrovni jde pak o názor, že pro dobrý výkon policejní profese postačuje například resortní a co do stupně bakalářské vzdělání. Vše ostatní lze "koupit" nebo obstarat někde jinde. Jak přesvědčit vnější prostředí o tom, že jde koneckonců o starou představu, která nevyhovuje požadavkům 21. století? K tomu několik poznámek z pohledu společenských věd.
Do vzdělávání policistů vstoupily společenské vědy poměrně nedávno. Oběma stranám, tedy policii i společenským vědám, trvalo poměrně dlouho, než k sobě našli cestu. S určitým zjednodušením lze říci, že problém byl právě v tom, že již samotnou svou podstatou jsou společenské vědy "málo policejní". Policie dlouho fungovala tak, že k ní neměly společenské vědy co říci. Koneckonců dodnes je možné se setkat na obou dvou stranách s údivem nad tím, že společenské vědy jsou zařazeny do profesního vzděláván í policistů nikoli v roli outsiderů živořících ve stínu práva, kriminalistiky a sebeobrany, nýbrž jako perspektivní blok zajímavých a užitečných předmětů.
Společenské vědy fungují u policie ve třech ohledech - jako vyučované disciplíny v přípravě budoucích policejních specialistů, expertů i manažerů. Kromě toho je můžeme potkat i na úseku vědy a výzkumu souvisejícího s činností policie, a potom zajišťují i servis pro policejní složky. Tady mám na mysli třeba výběr adeptů k policii, psychologické poradenství a podobně. Za dobu svého působení pod křídly policie nasbíraly společenské vědy rozmanité zkušenosti. Dále se soustředím na takové poznatky, které mají co říci k otázce dalšího rozvoje vysokoškolského vzdělávání policistů. Budu hovořit o následujících bodech:
Signály pro změny v pojímání role policie
Rostou jako houby po dešti. Lze je zaregistrovat uvnitř i vně policie a jsou logickým důsledkem toho, co se reálně děje, tj. vývoje a dynamiky veřejného života, správní sféry a ekonomiky. Existující struktury a systémy si šahají na dno svých možností, zaběhnuté rutinní postupy a schémata jednání prostě nestačí na problémy, které se objevují. Instituce a jejich pracovníci musí hledat jiné strategie a koncepce, aby se vyrovnaly s novým prostředím. To samozřejmě platí i pro policii. O razantních změnách v tom, co se od policistů v nejbližší době bude chtít, nikdo nepochybuje, stačí připomenout jen některá připravovaná legislativní opatření, a to nejen pouze v trestněprávní oblasti. Nepovažuji za nutné na tomto místě rekapitulovat jednotlivé konkrétní informace či údaje popisující, v čem spočívají současné změny a tlaky na policii. V odborné literatuře jsou vývojové trendy kriminality na republikové či regionální úrovni podrobně zaznamenány, n echybí ani diskuse o spektru hlavních policejních úkolů. Hesla jako organizovaný zločin, počítačová kriminalita či nové formy násilí jsou pro toto fórum všeobecně známá a přítomní zástupci výkonu a praxe si již osobně a v živých případech prožili pocit bezmoci z toho, že kriminální smělost a vychytralost pachatelů roste, ačkoliv jejich věk spíše klesá.
Za důležité považuji, že téma "změny v chápání role policie" dělá starosti i samotným policistům. Podle nich se ve všedním policejním dni nyní nejvíce hodí následující dovednosti:
Dříve jsme se v seminářích policejní psychologie setkávali s poněkud jiným obrazem. Studenti oceňovali především to, co bych nazvala výrazem "policejní manýry", tedy uniformní, striktní a co do stylu tvrdé jednání bez ohledu na typ situace.
Posun v deklarovaných postojích je pro nás zcela evidentní. Zcela evidentní je rovněž, že se obraz profese ve vlastních očích (sebereflexe profese "policista") sbližuje s očekáváním občanů. Opakovaně se v různých výzkumech (Válková 1998, Gundlach 97, Dohm 97) potvrzuje, že občané připisují policii nejen značné povinnosti při potírání zločinnosti, ale navíc si ji představují také jako všem dostupné, non-stop dosažitelné a spolehlivě fungující zařízení pro urovnávání konfliktů, které se ovšem jevově ř adí do tzv. sociální patologie či "social disorders" a leží tudíž často před hranicemi trestního práva. Domácí násilí, mobbing či tzv. stalking mohou posloužit jako příklad takových problémů. Jejich řešení vyžaduje kombinaci klasického policejního know-how okořeněného dovednostmi z oblasti "helping professions".
Reaktivní a proaktivní paradigma
Reagovat na již vytvořenou, strukturovanou situaci a být tudíž "ve vleku" anebo se - obrazně řečeno - zapojit již při míchání a rozdávání karet? To je v podstatě novinářská formulace nadhozeného dilematu. Ponechám stranou filozofické, metodologické či politické aspekty, které se určitě pojí s diskusí o reaktivní či spíše aktivní pozici v různých myslitelných policejních situacích u jednotlivých služeb policie. Upozorním pouze na dva srozumitelné momenty.
Proaktivní uvažování a přístup předpokládá, že o věci, do které se hodlám aktivně zamíchat, skutečně něco vím a že tudíž dovedu odhadnout efekty svého zákroku na chování a prožívání zúčastněných. Lepší šance na účinnou proaktivní strategii má tedy organizace, která disponuje kvalifikovanými, erudovanými zaměstnanci. Kvalifikovaní pracovníci mívají navíc k proaktivnímu postupu i větší chuť.
Proaktivní přístup je ekonomický. Vyplatí se, protože řeší problémovou či konfliktní situaci tak, aby se předešlo jejímu zauzlení, vyhrocení či opakování.
Připustíme-li, že policie jako instituce si musí alespoň zachovat možnost programově volit mezi reaktivní a proaktivní strategií (ať už v oblasti represe nebo prevence či dokonce při budování svého image na veřejnosti), pak musíme uvažovat o tom, co tomu předchází. Investice do kvalitního a uceleného vzdělání jsou v tomto ohledu samozřejmostí.
Stimulace nových aplikací
Pro tradiční společenskovědní obory byl vstup do policejního vzdělávání obohacující zkušeností. Přinesl totiž permanentní setkávání s kriticky naladěným publikem. Žádná ze společenských věd neměla na růžích ustláno. O své místo a uznání musely společenské vědy bojovat. Problémem nedávné minulosti byla spíše nereálná a naivní očekávání některých potenciálních uživatelů společenskovědních poznatků. Vyskytovaly se dva hlavní přemrštěné nároky:
výuka společenských věd a psychologie zvláště má poskytovat hotové návody či přesněji šablony na řešení konkrétních policejních situací. Použije-li policista takovou instrukci, musí být vždy úspěšný. Není-li tomu tak, je chyba ve společenských vědách. Nejsou prakticky upotřebitelné.
výuka společenských věd má sama o sobě nápravný, korektivní dopad na osobnost (tedy "rozum a povahu") a chování studentů. Jinak řečeno pod vlivem vyučovaných disciplín jako etika či psychologie nastanou viditelné změny směrem k lepšímu: například poklesne výskyt chybných pracovních výkonů či vymizí projevy nepoctivosti při práci.
Tyto zjednodušené představy poněkud ztrpčovaly rozjezd výuky společenskovědních disciplín v rámci vzdělávání policistů. Na druhé straně však sehrály i positivní úlohu. Vyprovokovaly totiž společenské vědy ke zkoumání nových otázek a problémů, jejichž společným jmenovatelem je "člověk při prosazování zákonů".Tím se otevřela cesta pro vznik skutečných aplikací jako například policejní etika či policejní psychologie. Dnes je například policejní psychologie vyučována jako relativně samostatná aplikace i na katedře psychologie FF UK v Praze. Vzájemný kontakt akademického pracoviště s aplikačně zaměřenou katedrou na PA je pro obě strany podnětný.
Rozvojové a multiplikační efekty
I policie se potýká s nedostatkem finančních zdrojů. Kritickým faktorem úspěšnosti se proto stává člověk či personál firmy s názvem "policie". Přesněji řečeno v budoucnu půjde firemní rozvoj právě cestou investic do kvalifikace a motivace zaměstnanců. Tyto dva činitelé budou bází pro rozvojové a multiplikační efekty. Na tomto místě bych chtěla akcentovat význam pracovní motivace. Motivovaný policista je nejcennějším kapitálem. Má zájem o svou profesi a chuť se dále vzdělávat, chce obstát a je připra ven do toho investovat své úsilí. Jak to souvisí se vzděláváním v dalším tisíciletí? Zkušenosti z výuky společenskovědních předmětů hovoří jasnou řečí. Doba životnosti předávaných vědomostí je obvykle předem dána. Končí dnem zkoušky. Od té doby běží čas pro zapomínání - s jednou výhradou: když se nepodařilo oslovit profesní motivaci studentů. Nemám v úmyslu zjednodušovat problém pracovní motivace. Každý, kdo s motivací pracuje, ví, že je nesmírně křehkou a vysoce zranitelnou věcí. Vím však zcela jistě, že pro studenty je nesmírně důležité, jaké formální a neformální postavení má vzd ělávací instituce, kterou navštěvují, a jakého formálního a neformálního uznání se jí dostává. Možnosti magisterského studia motivují, motivují jak vyučující, tak studující a jsou dobrým vkladem pro nastartování rozvojových a multiplikačních efektů.
Profesionální postoje a etika rozhodování
To jsou příklady otázek provokující sebereflexi vlastního chování v roli policisty. Otázky ilustrují, jak asi probíhají zážitkové a formativní bloky ve výuce společenskovědních předmětů. Solidní vystupování policistů při kontaktu s občanem v tísni a vůbec podporování zodpovědnosti za způsoby policejní intervence považujeme při výuce společenskovědních disciplín za moment, kterému je nutné se věnovat.
Proč hovořím na závěr svého příspěvku o vnitřních postojích a etice rozhodování? Jednáme dnes o vizích policejního školství do dalšího tisíciletí. Jsem přesvědčena, že budoucí adepti policejních profesí potřebují v policejních školách získat nejen ryze odborné vědění. Jde o to pracovat také na jejich osobních představách o dobru a zlu a stimulovat je k permanentnímu hledání smyslu zvolené profese. To jsou snad nejcennější vklady do osobnosti studenta, které mohou společenské vědy v policejním školst ví nabídnout. Osobně věřím, že jsou to i spolehlivé pojistky proti hrubému selhání policistů v praxi a snad i prevence proti korupci mezi policisty.
Závěr
Zkušenosti, které společenské vědy získaly v rámci svého působení uvnitř policie, podporují oprávněnost existence kvalitního a odstupňovaného vysokého školství pro velkou skupinu různých policejních a bezpečnostních profesí. Tímto směrem by se měly ubírat inovace v oblasti vysokoškolského vzdělávání policistů. Za společenské vědy bychom rozhodně uvítali možnost "upgradování" dosavadního stupně vzdělání.
Policejní věda jako předpoklad
dalšího rozvoje policejního vysokého školství
Prof. JUDr. Jan Musil, CSc.,
prorektor Policejní akademie ČR
1.
Neodmyslitelným atributem každé vysoké školy je mj. pěstování vědecké činnosti. Tak to předpokládá i český zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. v ustanovení § 1, § 2 odst. 4 a 5.
Tomuto požadavku se snaží dostát i Policejní akademie České republiky, a to již od samého počátku své sedmileté existence. Je možno s uspokojením konstatovat, že jednotlivé učební předměty jsou opřeny o poznatkovou a metodologickou bázi vědních disciplín. Tak je tomu nepochybně např. v případě právních disciplín, kriminalistiky, kriminologie, psychologie apod. Až potud se zdá být vše v pořádku - spjatost výuky s vědeckou bází je zajištěna. V posledních letech se však nejen u nás, ale i jinde ve světě stále znovu vynořuje otázka, zda pro další rozvoj policejního školství by nebylo žádoucí nebo dokonce nutné konstituovat samostatnou vědní disciplínu integrujícího rázu - policejní vědu.
Domnívám se, že k zodpovězení této otázky je zapotřebí zkoumat povahu té části společenské reality, v níž mají působit naši absolventi - policisté a jiní bezpečnostní pracovníci. Náš studijní program musí nevyhnutelně korespondovat s policejní činností. Jestliže uznáme, že tuto realitu, tj. policejní činnost, mohou v celém rozsahu a ve všech souvislostech úspěšně obsáhnout již existující vědní disciplíny, potom by konstituování komplexní policejní vědy bylo zbytečné. Jestliže naopak zjistíme, že stá vající vědy nemohou vystihnout celé spektrum a veškerou kvalitativní stránku policejní činnosti, potom bychom měli dojít k závěru, že je vhodné tento nedostatek odstranit vytvořením nové vědní disciplíny.
2.
Činnost policie pokrývá velice rozsáhlou oblast lidských aktivit, které jsou pro život společnosti nesmírně významné. Zajištění bezpečnosti občanů a státu, které je vlastním smyslem policejní činnosti, zahrnuje zejména tři oblasti:
Již po stránce kvantitativní jde o velmi obsáhlou oblast, protože počet případů, v nichž policie působí či zasahuje, je ohromný (např. jen počet stíhaných trestných činů obnáší ročně statisíce nebo ve větších státech miliony případů). Tomu odpovídá i značný počet policejního personálu. Mnoho policejních činností je dnes natolik komplikovaných, že mohou být zvládnuty pouze vysoce racionálními postupy, opřenými o vědecké poznání. Pouhý empirický a intuitivní přístup neskýtá záruku efektivnosti policejní činnosti. Fundamentální význam pro policejní činnost mají takové jevy, jako je veřejné bezpečí, veřejný pořádek, nebezpečí a odvracení nebezpečí, indikátor nebezpečné-ho stavu, vyhledávání informací o nebezpečných stavech, činnost na předpolí zločinu, preventivní potírání trestných činů, operativní policejní práce, bezprostřední zákrok, policejní vyšetřování trestných činů, policejní zákrok, urovnávání konfliktů atd.
3.
Je pravda že některé aspekty těchto jevů začaly již dříve zkoumat některé jiné vědní disciplíny, které jsou již více či méně etablované v soustavě věd. Jsou to zejména právní vědy - věda policejního práva, trestního práva a trestně procesního práva. Právní disciplíny však nemohou nahradit policejní vědu, protože se zabývají pouze normativními aspekty policejní činnosti. Ty jsou sice pro policejní práci velmi důležité, nicméně se vztahují pouze k některým jejím elementům. Mnohých stránek policejní či nnosti se dotýká také kriminalistika, zabývající se technickými a taktickými metodami vyšetřování trestných činů. Ani kriminalistika však nemá charakter univerzální policejní nauky již jen z toho důvodu, že velkým oblastem policejní činnosti, jako je např. pořádková nebo dopravní policie, se vůbec nevěnuje. Kriminalistiku nezajímají ani otázky organizace a řízení policie, problémy výběru a vzdělávání personálu, policejní etiky atd. Ani další existující vědní disciplíny, jako je kriminologie, profesn í psychologie, informatika apod., nemohou aspirovat na to, aby nahrazovaly policejní vědu, protože předmět jejich zájmu se jen v úzkém pásmu překrývá se spektrem policejních činností. Stupeň integrity a strukturovanosti poznatků vztahujících se k činnosti policie má již dnes dostatečně vysokou úroveň, aby zdůvodnil aspirace na vznik samostatné vědy. Systémovému charakteru policejní činnosti může nejlépe vyhovět korespondující systém samostatné policejní vědy.
Jednotlivé vědní obory, které se dotýkají pouze dílčích aspektů policejní činnosti, nemohou dost dobře postihnout její celistvost a všechny strukturní vztahy mezi jejími elementy.
Vezměme si jako příklad provedení složité policejní akce - odhalení organizovaného gangu překupníků drog a jejich dopadení při pašování drog přes hranici. Pokud chceme podat teoretický popis veškerých policejních aktivit nezbytných pro standardní provedení takové akce, nestačí nám pouhá suma dílčích poznatků z oboru trestního, trestně procesního a policejního práva, kriminalistiky, technických disciplín či kriminologie. Jak správně poznamenává STEINERT1, "sčítání ještě neznamená integraci". Izolovan é dílčí poznatky, převzaté z mnoha disciplín, se v praxi aplikují jen s obtížemi, protože jejich uspořádání do určité struktury, pochopení jejich vztahů a jejich cílová orientace se dějí v extrémních podmínkách policejní reality. Ta, jak je známo, se vyznačuje kritickým časovým tlakem, výskytem mnoha konfliktů a jinými nepříznivými vlivy, znesnadňujícími orientaci a rozhodovací procesy.
I když vznikající policejní věda může načerpat velké množství své poznatkové báze z jiných vědních oborů, přece jen základem jejího rozvoje by měla být samotná policejní praxe, její studium a generalizace. Právě v policejní praxi jsou zastoupeny tisíce variant komplexních policejních situací, které se sice skládají z rozdílných multidisciplinárních elementů, avšak tyto komponenty jsou strukturovány v jistých hierarchických vztazích a proporcích. Úkolem policejní vědy by mělo být uskutečnit teoretick ou analýzu těchto situací, jejich generalizaci a syntézu. Z toho vyplývá, že policejní věda by za hlavní zdroj svého poznání měla pokládat policejní praxi. Policejní praxe je zároveň hlavním adresátem, k němuž policejní věda směřuje své výstupy.
Tento způsob zvědečtění policejní činnosti prostřednictvím samostatné policejní vědy pokládám za velmi efektivní, protože se jím dosáhne větší koncentrace teoretického poznání, adresného zacílení a rychlejší aplikace v praxi.
4.
Jako zástupce policejního školství spatřují velkou výhodu konstituování policejní vědy také v její úzké vazbě na policejní vzdělávání. Jak je známo, vysokoškolské studijní programy jsou zpravidla vybudovány na bázi určitého vědního oboru. Doposud přetrvávající pochybnosti o smyslu policejního vysokého školství nalézají svůj argument mj. také v nedostatečné profilaci samostatné vědecké disciplíny, o níž by byla vysokoškolská výuka opřena. Konstituování a rozvoj policejní vědy by měly přispět k rozptý lení těchto pochybností, a tím i ke zvýšení autority, prestiže a úrovně policejního vysokého školství.
5.
Domnívám se, že pro další zdárný vývoj policejní vědy existují již dnes dobré předpoklady. Vědecký potenciál stávající vědecké soustavy je již dnes dostatečný k tomu, aby zajistil budoucí rozvoj policejní vědy. V mnoha zemích jsou již nyní k dispozici desítky vědeckých a pedagogických pracovníků, kteří se profesně zabývají výzkumem problémů policejní činnosti. Tito pracovníci nalézají své informační, materiálně technické a organizační zázemí zpravidla na policejních vysokých školách, na resortních v ýzkumných ústavech a dosti často se rekrutují přímo z představitelů policejní praxe. Bohužel prozatím jen velmi zřídka vznikají podobná pracoviště v rámci univerzit. Tato personální a materiální základna je sice doposud dosti slabá, rozhodně však není zanedbatelná a je schopná dalšího rozvoje.
Svůj příspěvek bych chtěl uzavřít dvěma tezemi:
1. Policejní věda v podobě plnohodnotné vědní disciplíny dosud neexistuje, existují však již dnes její četné elementy.
2. Je naléhavě potřebné, aby se samostatná policejní věda co nejdříve konstituovala a nadále rozvíjela. K tomu je třeba vytvářet příznivé institucionální a materiální podmínky. Jednou z těchto podmínek je také existence policejních vysokých škol univerzitního typu s magisterským studiem. O dosažení takové úrovně usiluje Policejní akademie České republiky.
Závěrečné komuniké konference
Ve dnech 16. - 17. 9. 1999 se uskutečnila na Policejní akademii České republiky v Praze mezinárodní konference na téma - Vysokoškolské vzdělávání policistů pro 21. století. Zúčastnili se jí přední odborníci z Litvy, Polska, Spolkové republiky Německo a České republiky.
Předmětem jednání konference byly proměny forem, metod a obsahového zaměření vysokoškolského vzdělávání policistů v souvislosti s vývojem profese policisty a v kontextu společenských změn v současné Evropě.
Účastníci konference posoudili nejrůznější otázky vzdělávání policistů a bez ohledu na stávající systém policejního vzdělávání v jednotlivých zemích se shodli v tom, že vzhledem k proměnám policejní profese a zvýšení náročnosti je nezbytné, aby střední a vyšší management měl úplné vysokoškolské vzdělání. S ohledem na nárůst významu preventivní a poradenské složky v policejní profesi zdůraznili rovněž sociální rozměr policejní kvalifikace.
Účastníci konference se také shodli v tom, že moderní policejní vzdělávání musí překračovat rámec resortního pojetí vysokoškolské přípravy a musí být postaveno na roveň univerzitního vzdělávání včetně možnosti postgraduálním studiem získat hodnost PhDr.
Dosavadní trendy vývoje v řadě zemí vedou k ustanovení samostatných policejních vysokých škol, převážně magisterského typu, fungujících v rámci systému státního vysokého školství.
V souvislosti s rozvíjením vysokoškolského vzdělávání policistů si účastníci konference uvědomují potřebu ofenzivního rozvíjení konstituujících se bezpečnostních věd jako základny existence a fungování specializované policejní vysoké školy. Zdůraznili i význam další spolupráce formou řešení společných vědeckovýzkumných úkolů, vzdělávacích aktivit i vědeckých konferencí.
V tomto smyslu účastníci ocenili aktivní roli vedení Policejní akademie České republiky v Praze při organizaci a tematickém vymezení konference a děkují organizátorům za vytvořené podmínky ke zdárnému průběhu a efektivnímu jednání konference.