POLICISTA 11/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
Mezinárodní měnový fond (IMF) soudí, že je ročně po světě práno mezi 500 miliardami až l,5 trilionem dolarů špinavých peněz, neboli 5 % hrubého světového produktu. Teď se zdá, že v tom mohou být i peníze samého fondu.
Začalo to 19. srpna, když Bank of New York (BONY) přiznala, že spolupracuje při vyšetřování možného praní peněz ve výši až 10 miliard dolarů pocházejících z Ruska, z toho nejméně 200 milionů dolarů z půjček IMF. Fond je ukládá do moskevské Centrální banky a tvrdí, že co se s nimi děje dál, už nemá možnost zjišťovat.
V Rusku, píše ve svém rozsáhlém rozboru vlivný britský týdeník The Economist, je prakticky nemožné říci, zda byly jakékoli peníze vydělány legitimně. Zločin tam totiž nestojí na okraji společnosti, ale v samém ceentru. Údaje jsou nutně nepřesné, ale moskevské ministerstvo vnitra odhaduje, že organizovaný zločin kontroluje asi 40 % tamní ekonomiky. Jiné odhady jsou ještě vyšší a dobrá polovina ruských bank je prý kontrolována zločineckými syndikáty.
K pochopení hloubky tohoto jevu je ale třeba odstranit jedno velké nedorozumění: že jde o něco zcela nového. Právo na majetek a nezávislé soudnictví byly během carského absolutismu jen slabě zakořeněny a po revoluci 1917 destabilizovány. Komunisty ovládaný stát pro obyčejného občana udržoval zdání zákona a pořádku, ale konfiskoval, co chtěl, počínaje úsporami (měnové reformy) až po životy lidí (otrocká práce). Papírově je teď všechno jiné: policisté a soudci již nedostávají příkazy od partajních bossů, nad exekutivou existuje kontrola parlamentu. Jenže exkomunisté využili legální, pololegální i nelegální prostředky, aby někdejší moc přeměnili na majetek a ten znovu na moc. Příkladem je privatizace ruských průmyslových a energetických společností za symbolické částky nebo obnova Kremlu za několik set milionů dolarů bez jakékoli kontroly.
KRYŠA
Každý podnik, zejména ve stavebnictví, musí mít kryšu - střechu. Jinými slovy musí platit za ochranu. Většinou je to zcela normální obchodní ujednání s podílem 10-20 % na zisku, účtované měsíčně nějakou bezpečnostní agenturou. Ochrana z toho pramenící je hybridem pojištění, fyzické bezpečnosti, právníka a přátelsky nakloněného úředníka. Typicky ruské a klíčové je, že příslušný mafián je současně ve vedení některé známé realitní kanceláře, která je zase propletena se zájmy místní samosprávy. Organizovaný zločin je jinde aktivní obvykle v periferních ekonomických oblastech, jako jsou drogy, zbraně a prostituce. V Rusku naopak je to v hlavních ekonomických činnostech.
Velké i malé formy kriminality během uplynulých deseti let splynuly v jedno. Zkorumpovaná byrokracie proniká do ekonomiky, organizovaný zločin proniká do byrokracie a nedávná devalvace rublu udělala státní zaměstnance vůči korupci ještě zranitelnější. Bezzákonnost vede k začarovanému kruhu rostoucí chudoby a lačnosti po penězích. Je to vidět v některých odlehlých oblastech, kde místní úřady brutálně zastrašují, aby přinutily podnikatele k odevzdávání peněz, akcií nebo fyzického majetku. Zkorumpovaní úředníci a mafiáni však bojují o stále menší koláč. Ekonomická krize vede ke stále horší variantě: v důsledku zápasu o oblasti vlivu se například množí vraždy na objednávku, které byly až do loňského roku na ústupu.
ORGANIZOVANÝ ZLOČIN MYSLÍ GLOBÁLNĚ
Největší starostí pro zbytek světa však není ani tak vyhlídka na depresivní bezzákonnou budoucnost Ruska, jako obavy z nakažení mimo jeho hranice. Bude-li ruská ekonomika nadále stagnovat, ambiciózní kriminální živly budou mít doma malé vyhlídky a stále více se budou rozhlížet za hranice.
Možnosti k obavám jsou tři: první je ruský organizovaný zločin v zahraničí. V odvětvích, jako je prostituce a pašování, jsou už ruští mafiáni stálým rysem kriminální scény v zemích s velkým počtem ruských přistěhovalců, včetně Německa a Ameriky. Podstatným rysem je i praní peněz a zakupování aktiv, jako jsou nemovitosti v Londýně nebo americké akcie.
Ještě větší starost působí spolupráce se zahraničními kriminálními živly v odbornostech, v nichž ruští gangsteři mají náskok, ať jde o kvalifikaci, nebo bezohlednost. Například japonské gangy používají rucké hackery k pronikání do databází bezpečnostních orgánů a velká poptávka je také po ruských profesionálních zabijácích.
Nejhorší hrozbou je ale možnost fúze zkorumpovaného státního aparátu s mocnými mafiány. Rusko je například významným střediskem pašování zbraní a drog, což by nebylo možné bez úzké spolupráce se státními orgány. A zájmy organizovaného zločinu jsou globální, ne izolacionistické. Jak říká západní bezpečnostní expert, tamní mafie by proto uvítala , kdyby bylo Rusko v Evropské unii. Západní odborníci také poukazují na symbiózu mezi organizovaným zločinem a ruskými výzvědnými službami vzájemně si pomáhajícími.
The Economist uzavírá, že nejde o malování čerta na zeď. Například Litva a Lotyško v poslední době poslaly do vězení mafiánské bossy, kteří se ještě před několika lety zdáli být nedotknutelní. A podobný vývoj může nastat i v Rusku. Jak bude stále zřejmější, že účet za korupci jde na jejich účet, ruští voliči, stejně jako voliči všude jinde, nebudou trpět do nekonečna zkorumpované vládce, kvůli nimž jsou nadále chudí. Smutným faktem ale je, že mají málo zkušeností s něčím jiným.
Připravila Sylvie KUČEROVÁ