POLICISTA 10/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra případ skončil ve středu |
![]() |
Turisté, kteří si chtěli prohlédnout 6. června 1994 královský hrad Buchlov, byli zklamáni. Na hlavní bráně jednoho z našich nejkrásnějších a nejzachovalejších středověkých sídel našli toho dne oznámení, že hrad je pro návštěvníky uzavřen. Podobná zpráva se občas objevuje na mnoha našich kulturních památkách a většinou znamená, že se brzy dočkáme krásné pohádky, která se za hradbami právě natáčí. Na Buchlov ovšem onoho podmračeného větrného dne nedorazili filmaři, hradní prostory si krok za krokem pozorně prohlíželi policisté z Uherského Hradiště. Předchozí noc zmizelo ze vzácných historických sbírek několik nenahraditelných cenností... |
Zpráva o vykradeném Buchlově zastihla kriminalisty v Uherském Hradišti právě ve chvíli, kdy bez ustání pátrali po jiných zmizelých památkách - kdosi neznámý se před necelými třemi týdny vloupal ve Starém Městě do památníku Velké Moravy a odnesl odtud starožitné nádoby téměř za sto tisíc korun.
"Byl to pěkný případ," zavzpomínal na práci s vyloupeným hradem velitel služby kriminální policie OŘ PČR Uherské Hradiště pplk. Miloslav Kuneš. "Trápili jsme se s ním asi dva a půl měsíce a oproti podobným vloupáním byl mimo jiné zvláštní i tím, že po pachateli nezůstaly žádné stopy hrubosti: nic nerozbil, nevylámal ani jinak neponičil. Jak záhadně přišel, tak i zmizel - s ním ale bohužel i cenné historické předměty za zhruba osm a půl milionu korun." Práci, která stojí na samém počátku každého případu, se říká policejní hantýrkou ohledání místa činu.
Prohlédnout a zadokumentovat vloupání v panelákovém bytě je ve srovnání se šlechtickým příbytkem pouhá legrace, protože k prohlídkovým trasám, kudy vodí průvodce turisty, patří také další rozsáhlé vnitřní i venkovní prostory. Pouhý úryvek z několikastránkového protokolu o ohledání místa činu dává přesnou představu o tom, jak nesnadné bylo zmapovat hradní prostory bezprostředně po vloupání:
"... Průchozí místností bez výzdoby, kde jsou otevřeny a nepoškozeny dveře, se vstupuje do nepravidelné místnosti s vysokými stropy a oknem, které je uzavřeno a nepoškozeno. Vpravo odtud se vstupuje do prostor kaple, která nebyla napadena, vlevo je chodbička, za jejímiž otevřenými a nepoškozenými dveřmi je místnost tzv. Loveckého práva. V této místnosti je při stěně těžká kovaná truhla bez poškození, nad kterou jsou úchyty, na kterých původně visela drátěná košile s rukavicemi. Nad truhlou je pověšena rytířská přílbice a po obou stranách truhly jsou dvě píky. Na stěně vpravo ode dveří jsou úchyty, na kterých původně visely dva meče. Dále je zde pověšena listina loveckého práva a dvě signaury loveckého práva. Na protilehlé stěně jsou dva prosklené obrázky, mezi nimiž je úchyt odcizeného meče. Vlevo od obrázků je průchod krátkým schodištěm, kterým se vchází do kaple Buchlovské madony. Kaple je zdobena dřevořezbami a sakrálním nábytkem. Z kaple vedou vlevo dveře do malého rytířského sálu... Z malého rytířského sálu se vchází dveřmi do velkého rytířského sálu, který je obdélníkový, zhruba 12 metrů dlouhý. Po pravé straně jsou ve výši 1,30 cm dvě okna, která nejsou poškozena a okno dále ode dveří v pořadí jako druhé je otevřeno. Okna vedou na parkán. V okně bylo uvázáno lano, po kterém pachatel opouštěl místnost. Lano bylo odříznuto z držáků ve zdi místnosti a původně sloužilo k vymezení prostoru pro návštěvníky. Mezi okny je umístěn dlouhý, úzký, dřevěný stůl s těžkými dřevěnými židlemi. Na stole je rozloženo cínové nádobí a na stěně za stolem visí dva dvouručné meče..."
První stopy tentokrát kriminalistům napověděly, nejen co bylo ze vzácných sbírek ukradeno, ale rozluštily též záhadu zamčeného pokoje. Při poslední prohlídce hradu byly všechny věci na svém místě a dveře, stejně jako jindy, pečlivě uzamčeny. Při první ranní prohlídce následujícího dne již byly vzácné historické sbírky o pár cenných předmětů chudší. "Stanovili jsme několik pracovních verzí: pachateli mohli být místní nebo cizí lidé, osoby, které se podobnou činností zabývají, to znamená, že vytipují objekt a poté ho vyloupí, probírali jsme problémové typy z kartotéky, podezřívali jsme i obsluhu hradu," listuje rozsáhlým spisem pplk. Miloslav Kumeš. "Pátrání probíhalo všemi zákonem povolenými prostředky, včetně operativních, ve dne i v noci. Po necelých třech měsících nás dovedly stopy k mladému, naprosto nenápadnému člověku na Velehradě."
Mladý muž, na kterého padlo podezření, pracoval na směny, a tak měl dost času zkoušet, kterak rychle zbohatnout. Chodil s detektorem po Velké Moravě a hledal staré kovové knoflíky, přezky a jiné poklady, které se dají prodat. Historie byla, zdá se, jeho koníčkem. Na Buchlově byl několikrát a vzácné sbírky prohlížel i se svými dětmi, takže nebyl průvodcům ani trochu nápadný. Prohlížel, tipoval a hledal způsob, jak loupež provést. Jednoho dne byl plán hotov do nejmenších detailů.
Onoho dne šel znovu s výpravou na prohlídku. Trochu se loudal, ale ne zase tolik, aby byl ostatním nápadný. Věděl, že za jedněmi dřevěnými schody jsou záchodky, kde se podle vlastního scénáře loupeže ukryl. Počkal, až hradní život utichne, a když zhaslo světlo i v restauraci na druhém nádvoří, vešel do opuštěných sálů a bral, co měl dávno vyhlédnuté. Věci naskládal do připraveného pytle, spustil je po laně z okna dolů a poté se začal spouštět sám.
"Horolezec to zrovna nebyl, protože neuměl uvázat lano tak, aby ho mohl odklidit, ale odvahu musel mít pořádnou. Lézt z takové výšky po tmě není žádná legrace," zavírá desky s mnoha listy papíru pplk. Kuneš.
Muž, který poněkud neobvykle vykradl hrad Buchlov, musel mít nejen odvahu, ale i kus síly: ve výčtu odcizených předmětů je kromě dvou drátěných košil, kovových článkových rukavic a cínového talíře také šest kovových mečů, většinou víc než metr dlouhých. Všechny uloupené exponáty jsou velice cenné a z historického hlediska nenahraditelné, některé ze zbraní jsou však skutečnými skvosty. Takový je například popravčí meč ze 17. století, na kterém je vyryto popravčí kolo a dvě šibenice. V historii rodů pánů z Buchlova se hovoří i o jiné zbrani, rapíru s bohatým košem, který má na čepeli vyryt nápis "Virtus funeri superstes", tedy "Ctnost přežívá smrt". Právě jím byl zavražděn Jindřich Prakšický ze Zástřizl, kterému za jeho vlády na Buchlově zbraň patřila.
Kriminalisté v Uherském Hradišti zajištění podezřelého muže pečlivě připravovali a z mnoha možných variant zvolili moment překvapení. Když se dotyčný chystal ráno do práce, zazvonili u jeho dveří. "Jak reagoval?" opakuje naši otázku pplk. Miloslav Kuneš.
"Najednou se všeho strašně lekl. Byl to člověk, který neměl s policií žádné problémy, i když po odpykání trestu už to bude možná jiné, bude zkušenější. Tenkrát nám ale sám ukázal, kam ukradené věci schoval. Část jsme jich našli u hřbitovní zdi, něco bylo v zahradní kolonii, něco i doma. Tohle zboží se neprodává bez kontaktu na lidi, kteří se tím zabývají, zrovna lehce, a tak se nám podařily zajistit téměř všechny odcizené exponáty. Věci, které jsme vyzvedli z úkrytů, byly výborně zabalené a odborně krásně naolejované. Na Buchlov se vrátily skoro všechny předměty - jejich celkovou hodnotu ocenili znalci na 1 670 000 korun."
Během vyšetřování tohoto případu se kriminalistům podařilo dokázat, že člověk podezřelý z loupeže na Buchlově je i pachatelem vloupání do památníku Velké Moravy ve Starém Městě. Historicky cenné hliněné nádoby, kovová lovecká šipka z devátého století, kopie kovového loveckého nože o století mladšího i zlomky rozbitých exponátů měly hodnotu téměř sto tisíc korun.
* * *
Stojíme na terase střešní části hradu, která je pro běžné návštěvníky nedostupná. Irena Pochylá, průvodkyně a správcová hradu v jedné osobě, udělala pro pplk. Kuneše i pro nás výjimku, a tak můžeme spatřit vzácný pohled na Chřibské vrchy.
"Udělali jsme všechno pro to, abychom zmíněnou loupež objasnili a ukázali tak veřejnosti, že svou práci umíme," rozhlíží se kriminalista po kraji, kde je doma.
"To není chlouba, ale profesní hrdost, že policie vrací zpátky vzácné památky tam, kde mají být pro všechny.
Přímo před sebou vidíme zalesněný vrch zvaný Modla, kterému místní říkají Barborka. Na jeho vrcholu stojí kaple svaté Barbory ze sedmnáctého století, která sloužila jako rodová hrobka Petřvaldských a Berchtoldů. V kapli byli pohřbíváni také soudcové loveckého práva. Mezi nejcennější patří náhrobek zemského a říšského poslance panské sněmovny a hlavního porotce u krajského soudu Zikmunda II. Berchtolda (1834-1900) a jeho ženy. Zikmundův syn Leopold II. dal dovézt z Paříže barevně glazovaný terakotový reliéf Madony s dítětem, který byl včleněn do bílého a černě žilovaného mramoru. Právě před rokem se podařilo kriminalistům z Uherského Hradiště objevit dokonalý odlitek zmíněné Madony. Kdosi jej připravil, aby mohl ve vhodnou chvíli zaměnit originál za zdařilou kopii. Stačilo jen sádru nastříkat glazurou podobnou originálu a nikdo by zřejmě dlouho nepoznal, že náhrobek je pouhým falzifikátem vzácného reliéfu.
Krádež těžko vyčíslitelné hodnoty se tedy nepodařila a odlitek je prozatím dobře uložen. Nezbývá než přát si, aby se podařily zachránit i všechny další památky po našich předcích. Toto přání však patří zřejmě do šuplíku nesplnitelných, protože zákon poptávky a nabídky bývá silnější než úcta ke vzácnému historickému bohatství.
Radvana ČERVENÁ
Foto Jiří NOVÁK