POLICISTA 10/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra portrét |
Vlastní fantazii vyjadřuje mnoho lidí v obrazech malovaných nejrůznějšími technikami. Některým, štědřeji obdarovaným talentem, se v tvorbě daří lépe a dosahují opravdového mistrovství, jiní si malují jen tak pro radost. Jen tak pro radost si kdysi maloval i podporučík Vlastimil Peták, kterého jsme našli na oddělení zbraní a zbrojních průkazů Okresního ředitelství PČR v Uherském Hradišti. Kromě obrázků všeho druhu umí i zdobné písmo, na přání vymodeluje sochu, složí písničku, zkrátka jak je komu libo. Všechny druhy umění má rád, jeho největší láskou je ale výtvarné zdobení zbraní. Rytím zdobené zbraně si Vlastimil Peták rád prohlížel už jako kluk - tatínek byl myslivec, a protože sám krásně maloval, potrpěl si na flintu, která je nejen přesná, ale i výtvarně vkusně vyvedená.
"Vyřezávat do dřeva se naučí každý, koho to baví, stačí vzít kousek dřeva, nůž a může začít. Rytí do kovu je ale technicky mnohem těžší," dovídáme se, zatímco pan Peták připravuje zbraně, o kterých si budeme povídat. Aby zvládl dobře řemeslo, které je jeho koníčkem, vystudoval dálkově ve zbrojovce Uherský Brod hned dva obory - rytec kovu a puškař. Kromě technologie zpracování různých materiálů musí znát dobrý rytec i historii zbraní, protože všechno chce své: tak jako móda či architektura, mají i zbraně svá nezaměnitelná historická období, která je třeba ctít.
"Kdy byly podle vás zbraně nejhezčí?" Rytec s odpovědí dlouho neváhá: "Nejvíc se mi líbí zbraně od přelomu století do dneška. Postupem doby se vzory vyvíjely a zdokonalovaly až do dnešních tvarů, tak že člověk někdy neví, jestli je na zbrani ještě rytina, anebo se dívá na fotografii. Tak nádherně a dokonale jsou už některé dnešní rytiny vyvedené."
Na začátku každé práce čeká rytce to nejtěžší - vymyslet a propracovat námět. Někdy mu ulehčí sám zákazník, protože má svou představu, jak by měla zbraň vypadat, a na umělce zbude "jen" výtvarné skloubení detailů a technické zvládnutí tématu. Nejčastěji jsou žádány rostlinné nebo zvířecí motivy, tuzemští zákazníci s oblibou přebírají vzory z Rakouska a Německa, což jsou hluboké rytiny, dubové ratolesti, zvířecí hlavy, výjevy ze života zvěře a podobně.
Svou první zbraň výtvarně upravil Vlastimil Peták asi před deseti lety, byla to pažba české kulovnice, na kterou vyryl hlavu jelena a dubové ratolesti. Jednou z posledních zakázek si objednal zákazník z USA. O Američanech rytec říká, že nemají žádný vkus, protože jim chybí umělecká historie a tradice. Na jedné zbrani se tak prý sejde třeba pět různých stylů a čím je výrobek kýčovitější, tím je zajímavější. Navíc je prý třeba ukázat, že na ručně rytou zbraň takový zákazník má, a tak vyžaduje zdobení zlatem, stříbrem, popřípadě i drahokamy. Evropa je docela jiná, všechno zde má svůj řád.
"Zbraň, kterou jste dělal nedávno pro amerického zákazníka, byla ale velice krásná."
"Máte zřejmě na mysli perkusní revolver model WALKER vyrobený na přelomu století. Kapitán Walker byl velitelem 14. kavalerie, takže se na motivu mělo toto téma objevit. V konečné podobě jsou proto na koltu hlavy koní, znak Spojených států, stylizovaná vlajka a podobně." Jak jednoduše řečeno, práce na zmíněné zbrani však trvala 92,5 hodiny, což je na takto bohatě zdobený kolt velice pěkný čas.
Když jsme ppor. Petáka na sklonku července navštívili, byla jeho poslední dotvořenou zbraní lovecká kulovnice finské firmy TIKKA model 558 ráže 308 winchester. Dělal ji (stejně jako většinu ostatních) pro myslivce, který měl jediné přání: rytina měla odpovídat staroněmeckému vzoru. Je na ní proto hodně dubových ratolestí a výjev ze života srnčí zvěře.
Na otázku, co je na téhle práci nejtěžší, Vlastimil Peták odpovídá, že nejhorší je vyšetřit čas, aby se dal jeho náročný koníček skloubit se zaměstnáním. Lehké není ani najít nápad a promyslet, jak ho na rozdílných materiálech realizovat. Myslivci jsou, jak známo, patrioti pyšní na svou zbraň, takže každá z nich musí být jiná, aby se na lovu nepotkaly dvě flinty od stejného rytce.
A co je při této práci nejnudnější? "To jsou dodělávky některých detailů. U kovu je to například vybírání hluchých míst a matování. U některých plastik to většinou bývá na místech dosti nepřístupných a špatně obrobitelných, takže se protahuje čas a nic nového se už netvoří."
Poslední fáze výtvarného ztvárnění motivů se liší podle materiálů. U dřeva je to povrchová úprava a jeho ochrana, které se dělá několik druhů: mohou to být nástřiky polyuretanovým dvousložkovým lakem, olejování nebo šelaková polytura, která je velice pracná, ale také nejvíce ceněná. Je prý všeobecně známo, že nejkvalitnější šelakovou ochranu dokáží udělat ženy, protože mají větší cit v rukou. I konečná úprava kovu je náročná, existuje několik druhů černění, které dává rytině patinu, zlacení anebo stříbření.
Krásně rytá zbraň vyžaduje tvrdou práci a neobejde se bez mnoha hodin u svěráku. Její tvůrce sedí stále v jedné poloze a hledá, jak se do některých těžko přístupných zákoutí dostat, protože zbraň se nedá vzít do ruky. I když rytec používá speciální svěráky (jaké mívají například zlatníci) otočné v horizontální poloze o 360 stupňů, které se dají naklánět i vertikálně, je v nich těžké uchytit zbraň v místě, kde by bylo právě třeba a záleží na každém, jak si poradí.
"Když sedíte u práce třeba i šestnáct hodin, díváte se na ni večer už úplně zblízka, a přesto skoro nic nevidíte. Musíte proto občas vstát a porovnat si záda i oči," říká podporučík Peták a obrací v rukou jednu ze zbraní, na kterou se už těší její majitel.
"Která z nich se vám nejvíc povedla, dá-li se vůbec takto ptát?" "Udělal jsem dost pěkných zbraní, které si zákazníci chválili. Myslím ale, že tu, která bude nejlepší, mám teprve v hlavě. Ta bude určitě moje." Cestou z Uherského Hradiště se ještě na chvíli zastavíme v prodejně Střeliva ve Strážnici. Pan Jiří Schestauber, její majitel, má od Vlastimila Petáka vyzdobený svůj americký revolver Smith and Wesson a kulovnici FOX. Chtěli jsme vědět, jak je jako zákazník s výtvarným dotvořením svých zbraní spokojen, a slyšeli jsme jen slova chvály a uznání.
Kombinací různých materiálů a technologií se stávají ze zbraní umělecká díla, která jejich hodnotu několikrát znásobí. Opravdu kvalitní zbraň s dobrými rytinami je prý skvělou příležitostí k ukládání peněz. Ze zbraně se tak stává vlastně rodinný šperk - stejně jako cenný obraz, socha či vzácný porcelánový servis.
Radvana ČERVENÁ
Foto Jiří NOVÁK