Extremismus


Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií (1997)

Obsah:

  1. Úvod
  2. Vymezení pojmů
  3. Trendy a charakteristika extremistické scény
    1. 3.1 Současné trendy extremistických aktivit v zahraničí
      1. 3.1.1 Pravicově extremistické spektrum
      2. 3.1.2 Levicově extremistické spektrum
      3. 3.1.3 Nacionalisticky extremistické spektrum
      4. 3.1.4 Náboženský fundamentalismus
      5. 3.1.5 Nebezpečné náboženské a pseudonáboženské sekty a organizace
      6. 3.1.6 Modernizace vybavení extremistické scény
    2. 3.2 Stručná charakteristika současné extremistické scény v České republice
      1. 3.2.1 Nejvýznamnější nové fenomény
      2. 3.2.2 Pravicově extremistická scéna
      3. 3.2.3 Levicově extremistická scéna
      4. 3.2.4 Registrované protisystémové organizace
      5. 3.2.5 Nebezpečné sekty a náboženské organizace
  4. Trestná činnost motivovaná rasovou a národnostní nesnášenlivostí nebo páchaná příznivci extremistických skupin
    1. 4.1. Základní charakteristika
    2. 4.2 Aktivity s extremistickým podtextem zaregistrované na území České republiky
    3. 4.3 Charakteristika trestné činnosti příznivců hnutí skinheads
    4. 4.4 Rasové konflikty a aktivity příznivců hnutí skinheads na území České republiky
  5. Dosud přijatá opatření k eliminaci trestné činnosti s extremistickým podtextem 5.1 Mezinárodní závazky České republiky, problémy na mezinárodním fóru
    1. 5.2 Aktivity vlády České republiky
    2. 5.3 Opatření Ministerstva vnitra a Policie ČR
      1. 5.3.1 Opatření zajišťující účinnější postup při předcházení a  postihu trestných činů a přestupků motivovaných rasovou nebo národnostní nesnášenlivostí nebo páchaných příznivci extremistických skupin.
      2. 5.3.2 Zaměření práce Policie ČR na úseku extremismu
    3. 5.4 Opatření Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství
      1. 5.4.1 Ministerstvo spravedlnosti
      2. 5.4.2 Nejvyšší státní zastupitelství
      3. 5.4.3 Postih extremisticky motivovaných trestných činů
      4. 5.4.4 Česká právní úprava činů extrémní povahy
      5. 5.4.5 Analýza účinnosti právní úpravy k potlačování hnutí a projevů podporujících a propagujících rasismus, xenofobii a nenávist vůči jiným národům nebo etnickým skupinám
    4. 5.5 Opatření v oblasti prevence
      1. 5.5.1 Problém extremismu v systému prevence kriminality
      2. 5.5.2 Prevence intolerance ve společnosti
      3. 5.5.3 Opatření Ministerstva spravedlnosti v oblasti prevence
      4. 5.5.4 Vzdělávání
  6. Závěr
  7. Shrnutí řešené problematiky
 

1. Úvod

Projevy extremismu se počaly v České republice otevřeně manifestovat navenek po listopadu 1989. Problematika extremismu, komunistickým režimem na veřejnosti uměle zakrývaná, se začala razantnějším způsobem zviditelňovat.

Do obecného povědomí vstoupila v podobě útoků příznivců hnutí skinheads na romské etnikum a občany tmavší barvy pleti. Za situace, kdy česká společnost po více než 40 let byla společností uzavřenou, nikoliv multikulturní, současně začalo pomalu vystupovat napovrch xenofobní naladění části obyvatelstva. Lhostejnost veřejnosti či její podstatné části k extremistickým projevům, sympatizování s těmito projevy nebo dokonce jejich skrytá či otevřená podpora počaly spoluvytvářet příhodné klima pro projevy s extremistickým podtextem. Tyto nové a společensky vysoce negativní jevy pojmenoval a pokusil se popsat již v r. 1993 materiál Ministerstva vnitra „Interetnické konflikty. Rozbor střetů v jejichž důsledku byla hlášena napadení Romů a jiných etnických skupin v ČR za období leden-říjen 1993“ /1993/. Od roku 1994, kdy vláda České republiky zařadila ve „Zprávě o bezpečnostní situaci na území ČR“ rasové konflikty mezi bezpečnostní rizika s mezinárodním prvkem, se jak vláda, tak Ministerstvo vnitra, Policie ČR a další orgány státní správy problematikou extrémních projevů ve společnosti odpovědně zabývají. Páchání trestné činnosti s rasovým či jiným extremistickým podtextem se snaží minimalizovat a paralyzovat. I v roce 1997 zůstává tato problematika jednou z priorit v práci Policie České republiky.

Projevy rasové a národnostní nesnášenlivosti a s tím spjatá trestná činnost jsou ve zprávě zahrnuty pod pojem extremismu jako takového. Důvodem je skutečnost, že v případě aktivit skinheadů lze těžko vydělovat rasové konflikty a povyšovat je nad jejich ostatní činnost, neboť se jedná o spojité nádoby. Je tudíž přesnější hovořit o trestné činnosti s extremistickým podtextem do níž lze zahrnout i trestné činy podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle §§ 260 a 261 tr. zákona apod. Zároveň je třeba respektovat skutečnost, že policisté, vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci se prozatím, v rámci extremismu, setkávají víceméně právě s trestnou činností spjatou s výše vyjmenovanými fenomény. Právě tato trestná činnost nejvíce manifestuje, navenek, je rovněž nejvíce medializována a je jí v zahraničí věnována zvýšená pozornost. Poznatky a svým způsobem i reálný kontakt výše uvedených složek se především, ale rovněž pouze prozatím, váží ke spektru příznivců a příslušníků hnutí skinheads. Druhou skupinou, s jejímiž extremistickými projevy má policie zkušenosti, jsou anarchisté a anarchoautonomové - ideologický protipól skinheadů. Nebyly zjištěny poznatky k závažné trestné činnosti sekt či registrovaných politických stran nebo různých organizací.

2. Vymezení pojmů

Extremismus vyrůstá z intolerantních nálad ve společnosti, případně jich záměrně využívá ke svým ideologickým či mocenským cílům. Intolerance je nesnášenlivý postoj, neschopnost či neochota respektovat cizí přesvědčení, názory, chování, kulturu, náboženství, morálku, estetiku či dokonce jen fyzickou odlišnost.

Intolerance ve společnosti může být pasivním postojem, který je již sám o sobě pro společnost velmi škodlivým, nebo může přecházet do aktivních projevů, které jsou již extremismem. I tehdy, kdy jsou intolerantní postoje zastávány pasivně, jsou extremismem v latentní podobě a lze je pojímat jako kriminogenní faktor.

Intolerance ve společnosti může být různého druhu - nejčastěji se setkáváme s rasismem, krajním nacionalismem, antisemitismem či xenofobií, existuje ovšem i řada jiných intolerancí zaměřených proti rozmanitým skupinám obyvatel - např. proti odlišně sexuálně orientovaným, fyzicky či mentálně postiženým. Pohnutky ke zvýšené intoleranci bývají různé - vyvěrají z psychiky intolerantních jedinců a ideologické atmosféry společnosti či skupiny, ve které se jedinec pohybuje. Jednou z nápadných, avšak zdaleka ne převažujících pohnutek k intoleranci, je náboženský fundamentalismus v českém prostředí reprezentovaný nejvýrazněji některými sektami.

Pojem extremismus je termínem používaným v různých kontextech, přičemž v těchto kontextech získává různě široký obsah. Proto může docházet k nedorozumění při přecházení z politického kontextu do kontextu právního či kriminalistického.

Extremismus bývá chápán a také definován jako jev, jako ideologie nebo jako aktivita. Někdy bývá chápán již jako protiprávní činnost, jindy jako kriminogenní faktor.

Extremismus je v demokratických zemích vnější a souhrnné označení pro specifický společenský jev obecně, ale i pro jeho myšlenkový základ nebo z něho vyvěrající činnost speciálně. Myšlenkovým základem extremismu jsou různé ideologie (primárně politické či sekundárně politické), pro které je společné zpochybňování demokratických základů společnosti či některých základních lidských práv a svobod. Extremismus se projevuje více či méně systematickou a organizovanou aktivitou - verbální, grafickou či fyzickou - na základě extremistické ideologie volněji či pevněji zorganizovaných jedinců. Tyto aktivity mají nejčastěji charakter narušování, napadání osob a poškozování majetku nebo  propagace idejí, které jsou v rozporu se základy právního řádu. Extremistická aktivita používá legálních a legitimních i nelegálních a nelegitimních prostředků. Kriminálním deliktem se extremismus stává tehdy, dojde-li k naplnění skutkové podstaty některého trestného činu.

Jednotná, obecně uznávaná definice pojmu extremismus prozatím neexistuje, a to ani v západních demokraciích. Právně tento pojem není zakotven vůbec. Celá problematika zůstává živnou půdou pro politology a obšírné vědecké diskuse. Politologické definice, které jsou rovněž nezbytné svou jistou mírou vágnosti, nejsou s to plně saturovat potřeby orgánů činných v trestním řízení. V praxi jsou tudíž používány pracovní definice, které pro své potřeby vytvořily Bezpečnostní informační služba, Ministerstvo vnitra, Policie ČR, Ministerstvo spravedlnosti či Nejvyšší státní zastupitelství.

Rasismus, antisemitismus, xenofobie, krajní nacionalismus se stávají extremismem zejména tehdy, jsou-li aktivně - veřejně, systematicky, organizovaně a zvláště pak násilně prosazovány.

Projevy rasové a národnostní nesnášenlivosti, xenofobie, antisemitismu a s nimi spjatá trestná činnost jsou v materiálu chápány jako nedílná součást extremismu. Je tudíž o nich pojednáváno v obecné rovině jako o projevech či trestné činnosti s extremistickým podtextem, anebo, v některých případech, jako o projevech či trestné činnosti s rasovým, národnostním podtextem.

Rasismem se v předkládaném materiálu rozumí názor nebo ideologie, která na základě rasových znaků vytyčuje amorální, zejména protiprávní cíle.

Antisemitismus je v textu chápán jako postoj nebo ideologie náboženské, národnostní a rasové nesnášenlivosti vůči Židům.

Pod pojmem krajního nacionalismu je označen názor nebo ideologie činící kvalitativní rozdíl mezi lidmi, pokud jde o jejich národní příslušnost, a povyšující vlastní národ nad národy ostatní, jimiž opovrhuje.

Termín xenofobie je významově, v některých případech, použit jako obecný termín pro rasismus, antisemitismus, krajní nacionalismus, anebo, v užším slova smyslu, k označení odporu vůči cizincům, zvláště přistěhovalcům, uprchlíkům či zahraničním dělníkům.

Náboženským fundamentalismem se rozumí myšlenkový směr, který s „doslovnou“, a historickou interpretací náboženských textů vnáší do přítomné doby předdemokratické a předhumanistické prvky. Společensky nebezpečným se tento fenomén stává tehdy, jsou-li fundamentalisté ochotni usilovat o dosažení svých představ o morálce ap. násilnými akcemi či jiným porušováním právního řádu.

Sektou, resp. náboženskou sektou, je míněno náboženské společenství se sklonem k uzavřenosti před okolním světem a k velmi distancovanému postoji vůči společnosti a její kultuře, se snahou vytvořit pevně organizovanou strukturu s často až totalistickými nároky na své členy, v některých případech s použitím psychické manipulace. Společensky nebezpečnou se sekta může stát tehdy, když nabádá své členy k autodestrukci nebo používá násilí vůči společnosti.

3. Trendy a charakteristika extremistické scény

3.1 Současné trendy extremistických aktivit v zahraničí

Jednotlivé demokratické státy přijaly v devadesátých letech řadu opatření proti extremismu i terorismu. Byly přijaty zákony zakazující legální existenci organizací s extremistickým zaměřením. Došlo i ke zvýšení trestních postihů za pravicovou, levicovou i nacionalistickou extremistickou propagandu a činnost. Pod vlivem teroristického útoku v tokijském metru vlády některých demokratických států začaly prosazovat ostřejší opatření proti extrémním náboženským proudům a sektám. V této oblasti však zatím nepanuje mezinárodní shoda, o čemž svědčí např. spory mezi USA a SRN ohledně scientologické církve.

Kromě hrozby přísného trestního postihu, uplatňovaného v demokratických zemích již od vlny levicového terorismu v 60. a 70. letech, jsou v reakci na nová nebezpečí terorismu zakládány speciální státní struktury. Jsou určeny pro přímý boj s terorismem, i pro zvládání možných následků teroristického útoku pomocí konvenčních zbraní či zbraní hromadného ničení.

Usnesení Evropského parlamentu k problematice boje s terorismem z  29. ledna 1997 vyzývá členské státy k prohloubení spolupráce zejména v rámci Evropské unie a k vypracování právních norem, které by v budoucnosti nabyly platnosti v celé Evropě jako celistvém, demokratickém právním státě. Pro trestně právní klasifikaci považuje usnesení za nezbytné specifikovat pojem terorismus, vytvořit v rámci EU podmínky pro výměnu informací o závažné zločinnosti a uzavřít a ratifikovat dohody o vydávání pachatelů. Podle názorů expertů na bezpečnostní situaci hrozí koncem tohoto a začátkem příštího století eskalace teroristických aktivit, která by mohla mít vliv již na samu podstatu současné organizace branných a bezpečnostních složek demokratických států.

V evropských podmínkách lze stávající extremistické spektrum, podle zažitého úzu, schematicky dělit na:

K tomuto spektru bývají přiřazovány různé nebezpečné náboženské nebo pseudonáboženské sekty či hnutí.

3.1.1 Pravicově extremistické spektrum

U fenoménu pravicově extremistických hnutí, který v posledních letech vystupuje do popředí, se projevuje inklinace k terorismu. Na evropském kontinentu navazuje na tradice předešlých nacionalistických a později rasistických a antisemitských hnutí. Pravicově extremistická hnutí stojí v opozici vůči vládě, centralizaci státní správy a globalizaci vnitřní politiky v oblasti národnostní, životního prostředí, sociálních menšin, ochrany práv jednotlivců atd. V současné době dochází, zejména v evropských zemích a v USA, celkově k určitému rozmachu činnosti pravicově extremistických skupin. Projevem těchto skupin jsou v mírnějších případech provokativní nápisy a letáky zaměřené zpravidla proti cizincům, méně přizpůsobivým domácím etnikům a někdy i proti určitým skupinám lidí na okraji společnosti (bezdomovci, narkomané, tělesně postižení apod.). Těmito projevy se extremistické skupiny zpravidla domáhají vlády pevné ruky, odsunu určitých skupin obyvatelstva (v lepším případě) nebo dokonce jejich fyzické likvidace. Další skupinu osob, která se stává cílem extremistických projevů, tvoří občané židovského původu. Jedním z nejagresivnějších projevů pravicových extremistů, kteří zpravidla bývají vojensky organizovaní ve skupinách a cvičí se v používání zbraní, jsou útoky na život. Dochází i k tomu, že méně psychicky vyrovnaní členové těchto skupin se uchylují jak k pokusům o vraždy osob z národnostních, rasových a jiných důvodů, tak i k teroristickým útokům na představitele státní moci. Cílené a promyšlené útoky na život lze v současnosti považovat za vrchol extremistických a teroristických projevů pravicově extremistického spektra v Evropě. Zvláštním fenoménem na teritoriu střední Evropy (Německo, Rakousko) je používání dopisních bomb.

3.1.2 Levicově extremistické spektrum

Značnou část extremistické scény v Evropě představují levicově extremistická hnutí. Na rozdíl od situace v jiných částech světa se snížila aktivita většiny známých evropských levicových teroristických skupin.

3.1.3 Nacionalisticky extremistické spektrum
na

Nejzávažnějším jevem současné doby v Evropě je existence teroristických organizací fungujícíc nacionalistickém principu jako je Irská republikánská armáda (IRA) či separatistická organizace Baskicko a jeho svoboda (ETA). Eventuální možnost vzniku nových nacionalisticky orientovaných teroristických skupin v Evropě existuje zejména na Balkánském poloostrově.

Levicově extremistickou organizací nacionalistického typu hlásící se k marxismu-leninismu, jejíž činnost by v Evropě mohla v budoucnu nabýt na významu, je Kurdská strana pracujících (PKK). V současné době se tato strana pokouší o vytvoření týlových základen v zemích střední a východní Evropy.

3.1.4 Náboženský fundamentalismus

Od poloviny devadesátých let se stal téměř celosvětovým problémem především islámský fundamentalismus. Během posledních deseti let zaznamenal nebývalý vzestup a  zdá se, že bude po delší dobu významným fenoménem světového terorismu. Islámský fundamentalismus je namířen protikřesťansky, protižidovsky, proti sekulárně a jinověrecky orientovaným systémům a je extrémně netolerantní. Lze konstatovat, že je namířen proti celé současné západní civilizaci a v poslední době i proti umírněným islámským režimům. Teroristické aktivity islámského extremismu mají, oproti ostatním typům teroristických aktivit, tu zvláštnost, že jsou skrytě podporovány některými ortodoxně muslimskými státy. Přesto je však třeba mimořádné citlivosti, aby islámský fundamentalismus nebyl ztotožňován s islámským náboženstvím jako takovým.

3.1.5 Nebezpečné náboženské a pseudonáboženské sekty a organizace

Kromě tzv. pravicových a levicových extremistů, jejichž nebezpečnosti jsou si vlády vědomy, představují pro demokratickou společnost latentní, a ne zcela zanedbatelné, nebezpečí různé náboženské nebo pseudonáboženské sekty či organizace, jejichž běžné projevy na veřejnosti jsou naprosto nenápadné.

Mohou být nebezpečné pro jednotlivé občany i pro společnost jako celek. Zkušenost zahraničí se sektami bývá často negativní, a proto státní orgány mnoha zemí aktivity nebezpečných sekt pečlivě sledují a problémem tohoto fenoménu se zabývají. Totéž platí o některých fundamentalistických směrech působících i v rámci velkých náboženských směrů.

Náboženské sekty či pseudonáboženské organizace uplatňují vůči svým členům rozmanité formy psychické manipulace a násilí často vyúsťující v destrukci osobnosti. Poté, co osobu psychicky ovládnou, mohou ji přinutit i k páchání trestné činnosti. Jejich cílem nemusí být pouze získání dalších věřících, a případně jejich majetku, ale někdy i pronikání do podnikových a státních struktur. Pod rouškou nastolení „jediného a nejspravedlivějšího“ uspořádání společnosti bývá ve skutečnosti skryta jejich snaha o zvýšení politické a ekonomické síly. Extrémními projevy některých sekt mohou být i hromadné sebevraždy (Sluneční chrám - Francie, Kanada; Nebeská brána - USA). Za nejnebezpečnější svými projevy lze označit různé kulty hlásající brzký konec světa a přežití vyvolených. Lze předpokládat, že právě tyto skupiny by se v budoucnu mohly snažit získat zbraně hromadného ničení a směřovat ke konci světa podle vlastního scénáře. Typickým příkladem takovéto sekty byla japonská Óm Šinrikjó.

3.1.6 Modernizace vybavení extremistické scény

V posledních letech se prosadil u všech extremistických a teroristických organizací následující trend: došlo nejen k modernizaci jejich výzbroje, ale i k velmi významné modernizaci v oblasti propagace ideologií a řízení teroristických operací. Extremisté dnes legálně vlastní řadu nakladatelství, přičemž rozvoj moderních tiskařských metod umožňuje vydávat i publikace s nízkým nákladem poměrně rentabilně. K propagaci cílů bývá dnes velmi často používána celosvětová počítačová síť Internet a některé organizace využívají pro svoji propagaci i satelitní televize. Veřejná síť mobilních telefonů (zejména digitální GSM) usnadňuje teroristům komunikaci při akcích. Použití komerčně dostupných a velmi kvalitních šifrovacích zařízení nebo programů se stává realitou.

Do popředí vystupuje nejmarkantněji problematika zneužívání Internetu. Vysoce výkonné kódovací systémy umožňují již dnes realizovat v celosvětové síti Internet utajenou komunikaci mimo dosah jakékoliv kontroly. Přijetí opatření proti neregulovanému používání kryptografických metod jsou diskutabilní. V této problematice kolidují základní lidská práva s bezpečnostními zájmy státu. Cesty ke stíhání internetové kriminality bude zapotřebí hledat.

3.2 Stručná charakteristika současné extremistické scény v České republice

V posledních letech zaznamenala česká extremistická scéna řadu změn. Sjednocovaly se stejně smýšlející osoby, což se projevovalo zvýšením počtu členů jednotlivých extremistických skupin. Prohlubovala a rozšiřovala se mezinárodní spolupráce těchto skupin jak v oblasti předávání informací, tak i pořádání společných akcí.

3.2.1 Nejvýznamnější nové fenomény
Strukturalizace a profilace extremistické „báze
Internacionalizace

Docházelo k:

Vyšší míra používání výpočetní techniky spjatá s rozvojem počítačových systémů a sítí umožňující extremistům větší samostatnost a snižující možnost odhalení jejich často nezákonné činnosti

Současní aktivisté a představitelé extremistických skupin reprezentují již novou generaci oddanou ideologiím, které hlásá.

Často účelová spojení extrémně pravicových a levicových struktur
Nejedná se o propojení jejich členských základen, nýbrž především o spojení strategie a postupů - z důvodů společných cílů, postojů a metod. Jde zvláště o odpor proti současnému demokratickému zřízení, odpor proti NATO, EU, „germanizaci“, vyhraněný nacionalismus, antisemitismus a panslavismus. Skutečnost, že jejich ideové zdroje bývají v teoretické rovině rozličné při těchto pragmatických spojeních nehraje významnou roli.

Extremistické skupiny kladly důraz na větší organizovanost, koncepčnost a ideologizaci své činnosti a snažily se:

3.2.2 Pravicově extremistická scéna

Od počátku devadesátých let prošla tato scéna řadou proměn. Činnost, zaměřenou především na pořádání demonstrací a různých pochodů, nahradily v  r. 1992 „kulturní aktivity“ - od benefičních koncertů, přes koncerty kultovních hudebních skupin až po vytvoření vlastních médií - především časopisů. Po podmínečném odsouzení vydavatele antisemitského časopisu Týdeník Politika se vydávání různých tiskovin přesunulo do roviny samizdatů. Postupně se začaly objevovat i tiskoviny, které nebyly již pouze informativní, ale počaly plnit i funkci vyhledavačů „spřízněných duší“ - nacházely osoby stejných názorů. Tímto způsobem postupně vznikaly časopisy jednotlivých uskupení.

Kolem poloviny r. 1994 se objem aktivit dále rozrostl. Pravicoví extremisté začali organizovat koncerty skinheadských kapel. Získávali tak nejen finance, ale úspěšným uspořádáním koncertů si dobývali rovněž obdiv a respekt u zahraničních extremistických hnutí. V té době byl již patrný vyšší stupeň konspirace, zejména při utajování styků se zahraničím, včetně zahraničních finančních zdrojů. V téže době došlo k oddělení stoupenců tzv. fašistických skinheads, napojených na obdobné organizace v západní Evropě, a tzv. národních skinheads. Tento trend pokračoval i v r. 1995, kdy došlo k radikalizaci mladších členů, tzv. „Módních skinů“, kteří se dopouštějí brutálních, rasově motivovaných útoků. Rovněž došlo k nárůstu fašistických aktivit prezentovaných tiskovinami a CD disky. Vydáváním samizdatů, vystoupeními proti etnikům jiné barvy pleti a udržováním kontaktů v zahraničí se prezentovali Hammerskins a tzv. Faschos.

V r. 1996 byla zaznamenána zvýšená intenzita šíření a propagace idejí a názorů neslučitelných se základními demokratickými principy. Tyto ideologie označují za nepřítele již nejen jiné rasové či etnické skupiny, ale mnohdy také zastánce jiných ideových, politických nebo náboženských směrů.

Řada pravicových extremistů se začala orientovat na komerční záležitosti - vydává CD a další média s kultovní hudbou, záznamy z koncertů, vyrábějí a prodávají potištěná trička, nášivky apod.

Nejblíže k násilným vystoupením má i nadále skinheadská scéna.

Extremistické doktríny šíří ponejvíce prostřednictvím nelegálních tiskovin - na území ČR je známo přibližně 50 titulů. V těchto tiskovinách jsou bez zábran publikovány rasistické, fašistické a neonacistické příspěvky či texty.

Další její nezástupnou aktivitou jsou koncerty skinheadských kapel. Ty slouží mj. k šíření a propagaci extremistických ideologií a právě na nich jsou distribuovány a rozšiřovány uvedené tiskoviny a další propagační materiály. Koncerty konané v České republice jsou v současné době jedny z nejmasovějších v Evropě a jsou rovněž místem setkávání vedoucích osobností hnutí. Tato skutečnost vedla policejní složky k razantnějším postupům. Řada koncertů byla policejně zrušena, několik organizátorů, včetně hudebníků, je stíháno pro trestné činy. Omezením koncertů byla snížena jinak přirozená výměna názorů, tiskovin apod. a v důsledku toho došlo ke zvýšení zakonspirovanosti skinheadské scény.

Pravicově extremistická scéna je stále více poznamenávána radikalismem mladých lidí, kteří často nedomýšlejí dosah hlásaných myšlenek. Své přesvědčení, třebaže je povrchní a heslovité, prosazují spíše s fanatismem než argumentací. Přitahuje je „přímá akce“ a realizují se spíše v mase než individuálně.

Pachateli násilných, nejen rasově motivovaných vystoupení, jsou ponejvíce osoby stojící na okraji pravicově extremistických organizací nebo jejich sympatizanti.

V současné době lze tuto scénu zhruba rozdělit na:
- pravicově extremistické skupiny a organizace, které se hlásí k  fašismu italského či Francova typu, anebo k zakladatelům a představitelům domácího fašistického hnutí z období I. republiky. Vyznávají ideály vůdcovského principu, korporativního státu, často s prvky fanatického nacionalismu a fundamentalistického katolicismu.

Z významných fašistických organizací v posledním roce vznikla neregistrovaná organizace Hnutí národního sjednocení (HNS), která je založena na ideách korporativismu a fundamentalistického katolicismu. Po mediální kampani vyvolané tiskem se, pouze však z taktických důvodů, stáhla do ústraní. Ilegálně vydává svůj časopis, řadu brožur a pořádá letákové akce. Spolupracuje se zahraničím.

- skupiny neonacistického typu, které vyznávají ideály „White Power“, rasové války, očisty všech evropských zemí od jiných ras, přistěhovalců, cizinců, tělesně postižených a dalších nevhodných skupin obyvatel. Čeští Romové, jakožto nejčastější cíl útoků pravicových extremistů, byli zvoleni i proto, že jsou vizuálně snadno rozlišitelní a navíc jsou součástí evropské minority, která je z hlediska kulturních tradic, vlastního socionormativního systému apod. v jednotlivých zemích nositelem specifik. Přispívá k tomu i skutečnost, že dodnes není v České republice, s výjimkou Vietnamců, žádná jiná větší odlišná etnická skupina.

V důsledku internacionalizace neonacistických skupin dochází k rozšíření spektra zájmu jejich členů. Kromě protiromských postojů začínají zastávat i postoje antisemitské a posléze přecházet k explicitně vyjadřované xenofobii.

Z neonacistických organizací vznikla v posledním roce pobočka mezinárodní organizace Blood & Honour - Division Bohemia. Vydává ilegálně svůj vlastní časopis „Rahowa“. Hlásí se k Národně socialistické alianci ve Velké Británii, která soustřeďuje všechny neonacistické organizace v čele s „Blood & Honour“ a „Combat 18“. Tato organizace převzala vůdčí úlohu v neonacistickém spektru České republiky po Bohemia Hammer Skins (BHS), taktéž neregistrované nadnárodní organizaci, jež se stáhla do ústraní z důvodu zvýšeného zájmu policie. Blood & Honour úzce spolupracuje se zahraničím a v současné době se stala jediným gestorem pro pořádání koncertů.

K této skupině lze přiřadit názorově nevyprofilované skinheady a „spontánní“ hnutí, které se vyžívá v „honbě na Romy“, účasti na koncertech a podobných aktivitách.

Paralelně se skinheadskou scénou, reprezentovanou mládežnickými skupinami, působí na území České republiky i další, méně významné, neonacistické, fašistické a nacionalistické skupiny, které již nejsou doménou mládeže.

3.2.3 Levicově extremistická scéna

Od počátku 90. let bylo rovněž pro tuto scénu příznačné pořádání demonstrací, manifestací a různých pochodů, což ji zůstalo vlastní dodnes. I ona vydává časopisy, organizuje setkání s obdobně zaměřenými zahraničními skupinami typu “Východ - Západ”, letákové akce atd.

Nejviditelnějšími na této scéně zůstávají i nadále anarchisté a autonomové. Již v r. 1994 docházelo především ke skupinovým projevům demonstrativního charakteru (akce zaměřené proti podnikatelským aktivitám firmy Mc Donald's, jaderné energetice, výstavě bezpečnostní a  zbrojní techniky IDET 94 atd.) a k prolínání anarchistů s radikálně se projevujícími ekologickými hnutími.

V prvním pololetí r. 1995 došlo u hnutí anarchoautonomů (a punk) k výrazné aktivizaci projevující se formou demonstrací a neformálních akcí zaměřených proti orgánům státní správy, zejména policii, soudům a městským orgánům. Byla zvolena forma záměrných a nepovolených demonstrací, umožňujících konfrontaci s policisty, a obsazování opuštěných domů, jejichž následné nucené vyklizení bylo interpretováno jako státní a policejní teror.

V průběhu r. 1996 se objevily v jednání příznivců levicově extremistické scény (punks a redskins) negativní posuny. Projevily se razantnějšími aktivitami zaměřenými proti příznivcům hnutí skinheads, ale i častějším poškozováním majetku.

V současné době lze levicově extremistickou scénu rozčlenit do dvou základních skupin:
- levicově extremistické organizace anarchistického typu, jejichž zástupcem je rekonstruovaná Československá anarchistická federace (ČSAF), která sdružuje autonomní skupiny z celé České republiky včetně Anarchosyndikalistické federace. ČSAF je součástí mezinárodní organizace s názvem Internacionála Anarchistických Federací (IAF/IFA) - Anarchistická internacionála. Aktivity ČSAF jsou velmi různorodé - vydává vlastní časopis, pořádá demonstrace apod. Z alarmujících prohlášení ČSAF lze zdůraznit např. podporu organizaci MRTA a jejímu boji na japonském velvyslanectví v Peru.

Anarchoautonomní skupiny jsou spojeny mlhavými vizemi jakési absolutní svobody a negativistickým postojem vůči „měšťákům“, „buržoazii“ (označení pro spořádané občany). Mají tendenci se napojovat na všechna „protestní hnutí7 - od ekologů až po ortodoxní komunisty. Jejich idea nestanovuje pozitivní řešení a systém, ale snaží se napadat vše existující, neboť je to špatné. Vzhledem k založení jedinců a individualismu je (i historicky) toto hnutí málo schopné dlouhodobé strategie, která by vedla k převzetí moci. Nespokojenci z tohoto hnutí, toužící po radikalitě a „akci“, mohou tudíž vytvářet buď čistě teroristické skupiny, anebo hledají uspokojení v ultramarxistických ideologiích, zejména v trockismu a bolševismu. Tím je omlazována druhá základní část levicově extremistické scény - neobolševické skupiny a organizace.

- neobolševické skupiny a organizace, jejichž cílem většinou bývá rekonstrukce bývalého komunistického systému s vedoucí úlohou komunistické strany stalinského typu, současnou situaci chápou jako krizi společnosti; socialismus v leninsko-stalinistickém pojetí představuje z jejich pohledu jedinou pokrokovou alternativu.

Neobolševická scéna je ve srovnání s pravicově extremistickou mnohem reálněji zakotvena v konkrétních společenských a politických podmínkách. Je více sofistikovaná, má za sebou zkušenosti světového „dělnického hnutí, je ochotna čekat na vhodnou situaci a tuto situaci připravovat konspirativně, v ilegalitě. Své cíle i úsilí bere velmi vážně (boj tříd, boj proti reakci či kontrarevoluci atd.). To ji činí pro společnost rizikovou - reminiscencemi na minulý režim a šikovně stylizovaným populismem lze ve společnosti vyvolat touhu po nějaké formě autoritativního režimu. Její nebezpečnost zvyšuje i fakt, že se její příznivci a členové v ničem neodlišují od průměru společnosti a běžných norem chování (věk, zjev, způsob života).

3.2.4 Registrované protisystémové organizace

Stejně, jako v západoevropských zemích či v postkomunistických státech, tak i v České republice působí různé registrované organizace pravicového či levicového zaměření, jejichž společným jmenovatelem je odmítání existujícího společenského uspořádání. Konkrétní projevy tohoto “odmítání” se promítají do jejich některých interních programových dokumentů a prohlášení.

Tyto registrované organizace převážně však pracují velmi opatrně a na veřejnosti se snaží neprojevovat extrémně. Nedopouštějí se protiústavní, ani jiné viditelné činnosti, která by byla v rozporu se zákony České republiky. Jejich členové nebývají mezi pachateli deliktů s extremistickým podtextem. Pokud se tak i stane, nelze jednoznačně prokázat vazbu mezi jednáním fyzické osoby a činností organizace. Po formální stránce, vnějškově, se tudíž tyto organizace jeví jak z hlediska státobezpečnostního, tak pořádkového téměř bezproblémově. Nelze je jednoznačně začleňovat do extremistického spektra.

Ve spektru protisystémových organizací mají reprezentanti levice, ve srovnání s postavením exponentů pravice, optimálnější výchozí pozice. Je to dáno i tím, že mají více možností k získávání informací - jejich členská základna se velmi často rekrutuje z řad vysokých předlistopadových politiků, bývalých policistů, soudců a dalších osob, u nichž lze předpokládat provázanost do současných struktur státních orgánů (osobní, ekonomické aj. vazby). Jedním z jejich viditelných projevů je zneužívání různých situací ve společnosti k propagandě či vyvolávání dezinformačních kampaní.

V řadě případů nelze jednoznačně odlišit postoje organizací jako takových od individuálních stanovisek jejich členů. Jako nezbytné se v té souvislosti jeví podrobovat činnost všech registrovaných organizací demokratické kontrole veřejností. Orgány veřejné moci v rámci svých kompetencí musejí striktně trvat na dodržování platného práva, zejména pokud jde o limity činnosti politických stran a občanských sdružení stanovené v Ústavě a v příslušných zákonech.

3.2.5 Nebezpečné sekty a náboženské organizace

Do České republiky pronikla v posledních letech řada nových sekt ze zahraničí, v určitých případech sekty na našem území vznikly. Skutečně nebezpečný náboženský extremismus nebyl prozatím na území České republiky zaznamenán (případ Poselství Grálu Parsifala Immanuela lze považovat spíše za výjimku).

Zahraniční zkušenosti varují zejména před některými sektami, které již v České republice vyvíjejí výraznou aktivitu. Z náboženských organizací neregistrovaných Ministerstvem kultury podle zákona č. 161/1992 Sb., a č. 308/1991 Sb., a tedy také nepožívajících výhod vyplývajících z příslušných zákonů, působí v ČR např.: Scientologická církev (dianetika/scientologové), Satanská církev, Transendentální meditace - Maharišiho společnost, Boží děti (Rodina lásky) či Poselství Grálu Parsifala Immanuela. Různých menších náboženských organizací charakteru sekty a u MK neregistrovaných je mnoho desítek. Míra jejich vlivu a případné nebezpečnosti je rozmanitá.

Spornou otázkou je, zda aktivity některých náboženských organizací či sekt posuzovat podle zkušeností v zahraničí či pouze podle projevů v České republice. Jiným problémem je kolektivní obviňování, neboť stanovy ani základní učení i nebezpečných sekt nemusí být v rozporu se zákonem. Porušování zákona členy sekt je pak nutno posuzovat individuálně, a to i přesto, že je zřejmá souvislost mezi jednáním jednotlivců a učením určité sekty. Trestné činy páchané v České republice členy sekt, z hlediska kvantity, nejsou významné.

4. Trestná činnost motivovaná rasovou a národnostní nesnášenlivostí nebo páchaná příznivci extremistických skupin

4.1. Základní charakteristika

V obecné rovině lze konstatovat, že v období od roku 1991 až po současnost projevy extremismu, včetně rasově motivovaných útoků, nenabyly nikde na území České republiky masových rozměrů a nevedly k destabilizaci bezpečnostní situace v některém z krajů či ve státě jako celku. I nadále zůstávají tyto konflikty „excesy“, představujícími však v některých případech osobní tragédie jednotlivců a rodin. Tyto „excesy” ve skutečnosti postihují především celou romskou minoritu, a to neustále sílícím pocitem ohrožení.

V objemu celkové trestné činnosti spáchané na území ČR představuje trestná činnost s extremistickým podtextem, včetně trestné činnosti páchané z rasových pohnutek, statisticky velmi malé číslo. Bez ohledu na tuto skutečnost je nezbytné k ní přistupovat jako ke společensky vysoce nebezpečnému jevu, který v sobě zároveň nese značnou míru latence.

Ačkoli byl v průběhu let 1990 až 1997 zaznamenán nárůst trestné činnosti s extremistickým podtextem, je třeba přistupovat ke statistickým údajům s vědomím chyby a nepřesností, neboť systematická evidence tohoto druhu trestné činnosti byla zavedena až v roce 1995.

Od r. 1996 zvyšující se počet zaregistrovaných deliktů s rasovou motivací může být, svým způsobem, i dokladem zvýšené aktivity policie při vyhledávání a kvalifikaci tohoto druhu trestné činnosti a spolupráce s pracovníky BIS při níž dochází k oboustrannému předávání závažných poznatků k osobám, které organizují srazy a vydávají neregistrované časopisy.

4.2 Aktivity s extremistickým podtextem zaregistrované na území České republiky

Páchání trestných činů a přestupků s extremistickým podtextem nelze apriori spojovat s existencí extremistů a jim odpovídajících antagonistických skupin ve stejné oblasti. Rovněž nelze tvrdit, že tam, kde není koncentrováno romské etnikum nepůsobí žádné skupiny pravicových extremistů.

K vyššímu nápadu trestné činnosti extremistického charakteru dochází např. v lokalitách, kde je sociální situace složitější a vzdělanostní struktura obyvatel nižší - tito lidé jsou podstatně náchylnější k tzv. “jednoduchým řešením”, která bezesporu extremisté nabízejí.

Eskalace interetnických konfliktů je důsledkem trvale neřešeného napětí mezi etniky:

Trestných činů a přestupků s extremistickým podtextem se dopouštějí především:

Uvedené subjekty se zviditelňují především:

Nejčetnější zkušenosti mají represivní složky především s příznivci hnutí skinheads a s anarchoautonomy, jejichž aktivity jsou evidovány s různou intenzitou ve všech krajích České republiky.

Konkrétní poznatky naopak absentují v případě trestné činnosti tzv. nebezpečných sekt. Jejich aktivity nedosahují prozatím v České republice takové intenzity jako v jiných zemích. Řada z nich, jak naznačují operativní signály PČR, však v současné době získává v České republice pozice. Totéž lze konstatovat o organizacích registrovaných Ministerstvem vnitra. Prozatím se nepodařilo prokázat spojitost mezi jednáním fyzických osob a činností těchto sdružení. Převážně lze konstatovat, že nebylo zaznamenáno, ve spojitosti s členskou základnou těchto organizací, prokázané páchání závažné trestné činnosti.

K nejzávažnějšímu narušování veřejného pořádku na území České republiky dochází především v souvislosti s rasovou a národnostní nesnášenlivostí. Trestná činnost s rasovým či národnostním podtextem je výhradně páchána příznivci hnutí skinheads, je převážně doménou mladých lidí a směřuje především proti romské komunitě. Z těchto důvodů je dále věnována pozornost příznivcům hnutí skinheads a jejich aktivitám.

4.3 Charakteristika trestné činnosti příznivců hnutí skinheads

Ve srovnání s předcházejícími roky nedoznala struktura konkrétní trestné činnosti páchané příznivci a příslušníky hnutí skinheads podstatných změn.

Páchání této trestné činnosti (trestné činy a přestupky) je i nadále spjato:

Přímé verbální útoky skinheadů, bez fyzického kontaktu, zahrnují verbální napadání, případně pronásledování oběti doprovázené nadávkami a výhrůžkami; obvyklé bývá rovněž srocení se před romským obydlím, vytloukání oken - vždy spojené s vyhrožováním likvidací či zbitím, někdy kulminující pokusem o vniknutí či dokonáním vniknutí do romského obydlí, kdy již k fyzickému kontaktu dochází. Dochází i k vhazování zápalných lahví do romských obydlí.

Verbální napadání a urážení bývá zpravidla předehrou napadení fyzického.

Fyzické útoky skinheadů jsou poznamenány zvyšující se brutalitou.

K prostředkům agrese, které skinheadi používají, patří i psychický teror. Jde např. o pochody městem zaměřené proti Romům, vykřikování hesel (“Cikáni do plynu”, “Rasová kontrola”, “Heil Hitler”), vyhrožování zabitím, doprovázené nadávkami, anebo popsání zdí obydlí Romů či cizinců nacistickými, fašistickými nebo jinými symboly, kdy se postižení posléze cítí bytostně ohroženi a očekávají útok. Uvedené způsoby psychického teroru jsou často spojeny s veřejnou manifestací síly a mají přímý dopad na část majoritní společnosti, která s hnutím skinheads sice nesouhlasí, ale z obavy o vlastní bezpečí na tyto xenofobní projevy nereaguje a není ani ochotna obětem jakkoli pomoci.

Až na výjimky převažuje skupinové páchání trestné činnosti, kterou lze členit do čtyř základních kategorií:

Skupinové páchání trestné činnosti zvyšuje nároky nejen na dokazování, ale i na právní posouzení protiprávního jednání a bývá také důvodem prodlužování lhůt ve vyšetřování. I když okolnosti nasvědčují tomu, že trestný čin byl spáchán pro rasovou a etnickou nesnášenlivost, tento motiv je většinou složitě prokazován až v průběhu vyšetřování.

Společensky velmi nebezpečnou reakcí na nedůslednou práci policie, soudů, státních i samosprávních orgánů při vyšetřování rasově motivovaných útoků či trestných činů se může stát snaha ohrožených skupin převzít do vlastních rukou obranu skupiny a jejího majetku (vznik tzv. romských domobran) a případně i snaha převzít do svých rukou spravedlnost (odvetné akce, vyhrožování krevní mstou apod.).

Výraznější aktivizace Romů byla zaznamenána na Moravě, kde se začali formovat na obranu proti skinheadům, od kterých počali přejímat i některé praktiky (útok na osobu jiné rasy s maskou na obličeji a se zbraní v ruce).

Struktura pachatelů rovněž nedoznala změn - jde převážně o osoby mladistvé. Stoupá však počet nezletilců, u nichž je s ohledem na věk trestní stíhání zastaveno. I nadále je tato trestná činnost doménou mužů.

Nejčastější místa napadení zůstávají rovněž obdobná: veřejné prostory, ulice, zastávky veřejné dopravy, nádraží, v  případě hl. m. Prahy stanice metra atd. K útokům dochází ve většině případů spontánně, aniž by byly dlouhodobě předem plánovány.

Nejvíce jsou páchány trestné činy výtržnictví, ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, porušování domovní svobody, násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci, hanobení národa, rasy a přesvědčení, podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů.

Prognóza

V budoucnosti nelze vyloučit, že:

4.4 Rasové konflikty a aktivity příznivců hnutí skinheads na území České republiky

Pozornost problematice extremistických projevů v podobě rasismu, antisemitismu a xenofobie na území České republiky věnovaly bezpečnostní orgány od roku 1990. První střety mezi Romy a skinheady byly zaznamenány v Severočeském kraji, závažné případy byly zaregistrovány v hlavním městě Praze. Přes veškerou snahu se nepodařilo rasově motivovaná střetnutí eliminovat.

Evidence tohoto druhu trestné činnosti byla zavedena v r. 1995 (s účinností od 1. ledna 1996). K předchozím statistickým údajům je tudíž nezbytné přistupovat s vědomím chyby a nepřesností.

Statistické údaje oficiálních statistik kriminality vypovídají o tr. činech s konečnou trestně právní kvalifikací. Jsou srovnatelné pouze se statistickými údaji Úřadu vyšetřování pro ČR. Nevykazují trestní věci, které zůstávají ve vyšetřování či nejsou ukončeny, byly překvalifikovány, zastaveny nebo odloženy. Oficiální statistiky kriminality neevidují ani přestupky, ani aktivity příznivců extremistických hnutí (srazy, koncerty, demonstrace apod.), při nichž nedošlo k páchání trestné činnosti. Proto jsou údaje oficiálních statistik kriminality nesrovnatelné s údaji vykazovanými v interních databázích PČR, které vypovídají o případech trestné činnosti s extremistickým podtextem, kterými se PČR zabývala (databáze PČR jsou výčtem “svodných událostí” bez ohledu na jejich konečnou trestně právní kvalifikaci).

Je nezbytné proto zdůraznit, že oba výše uvedené statistické výstupy mají naprosto odlišnou vypovídací hodnotu. Nelze srovnávat níže uvedená statistická data z oficiálních statistik kriminality s údaji prezentovanými v příloze č. 2.

V průběhu roku 1990 došlo k 17 závažným střetům s rasovým podtextem.

V roce 1991 Policie ČR zaznamenávala stoupající počet projevů interetnického násilí - zaregistrováno bylo 26 vážných případů.

V roce 1992 se počet zvyšoval na 35 případů. Dále však na území České republiky docházelo k desítkám drobných konfliktů, zejména mezi Romy a přívrženci hnutí skinheads, které nebyly policií registrovány, neboť je nikdo neohlásil.

V roce 1993 bylo zaevidováno již 51 projevů rasového násilí. Ve srovnání s předcházejícími lety došlo v roce 1993 ke snížení počtu napadení Romů a cizinců s tmavší barvou pleti v Praze a Severočeském kraji, zatímco zvýšení počtu registrovaných případů bylo zaznamenáno v Severomoravském (13 ve srovnání s jedním případem v r. 1992) a Jihomoravském kraji (8 ve srovnání se třemi případy v r. 1992).

Nejvíce střetů v období let 1991 - září 1993 zaznamenala kriminální služba Policie ČR v Praze, Severočeském a Jihomoravském kraji. Ojedinělé případy se vyskytovaly v kraji Jihočeském.

Naznačený trend pokračoval i v roce 1994, kdy bylo zaevidováno 130 trestných činů (rasové konflikty). Zřetelně převládaly konflikty mezi skinheady a Romy, četnost a druhy konfliktů byly v jednotlivých krajích ČR rozdílné. Převaha negativních aktivit přívrženců hnutí skinheads byla zaznamenána jak v kraji Severomoravském, tak v Jihomoravském kraji, kde se rovněž uskutečnily skinheadské srazy i koncerty. Dalším centrem těchto skinheadských aktivit byl v  r. 1994 Východočeský kraj. Docházelo k narušování veřejného pořádku či akcím jednotlivých hnutí, při nichž byly prezentovány postoje a síla.

V roce 1995 bylo zjištěno 181 skutků a stíháno bylo 452 osob.

K nejzávažnějším případům rasového násilí došlo v Jihomoravském kraji (vražda Tibora Berkiho ve Žďáru nad Sázavou, těžká újma na zdraví způsobená J. Polákovi v Břeclavi). V r. 1995 byla v Jihomoravském kraji, jako nový faktor, zaznamenána řada útoků romských občanů na osoby bílé pleti. Aktivity přívrženců hnutí skinheads byly rovněž výrazné v Severomoravském a Východočeském kraji, kde došlo k nejzávažnějšímu případu v Broumově (fyzické napadení mezi přívrženci hnutí skinheads a skupinou romských občanů - celkem cca 60 osob).

Dále se uskutečnily některé akce skinheads, na nichž byla potvrzena zahraniční účast. Největší z nich proběhla v Jihočeském kraji, v obci Majdaléna v okrese Jindřichův Hradec, kde se ve dnech 3. - 6.8.1995 sešlo 800 osob z několika států (ČR, SR, Itálie, Maďarsko, Německo, Rakousko). Zvýšení aktivit skinheadů v Jihočeském kraji bylo zaznamenáno již v r. 1994.

V roce 1996 na území České republiky kriminalistické statistiky zaregistrovaly 131 extremisticky motivovaných trestných činů, za jejichž spáchání bylo stíháno 152 osob.

Případy trestné činnosti s  rasovým podtextem byly registrovány s  různou intenzitou ve všech krajích ČR, včetně hlavního města Prahy. Nejvíce těchto trestných činů bylo spácháno v Severomoravském kraji (37), v Praze (23) a Jihomoravském kraji (21); nejméně v kraji Jihočeském (3). Pro Jihočeský kraj bylo příznačné konfliktní klima ve městě PÍSEK ve spojitosti s projednáváním causy Tibora Danihela, utonulého v řece Otavě při akci skinheadů v roce 1993.

Nositeli extrémních projevů a projevů rasismu byli, stejně jako v předchozích letech, příznivci hnutí skinheads. Charakter jejich aktivit se podstatně nezměnil. Šlo především o fyzické útoky skinheadů na občany romské národnosti (43), cizince napadli ve 14 případech. Policisté rovněž zaznamenali útoky Romů proti skinheadům (12). Dále byly registrovány rasistické a fašistické projevy skinheads na koncertech, srazech, demonstracích apod.

Srazy skinheads byly zaregistrovány téměř ve všech krajích České republiky. Největší akce proběhla v Západočeském kraji, kde se dne 9.11.1996 sešlo v obci Kozolupy v okrese Plzeň - sever na rockovém koncertu pěti skinheadských hudebních skupin více než 700 skinheadů a jejich příznivců, včetně zahraničních.

V prvním pololetí roku 1997 bylo na území České republiky spácháno 120 extremisticky motivovaných trestných činů (+40 ve srovnání s I. pololetím r.1996), za jejichž spáchání bylo stíháno 168 osob (+79). Za třičtvrtěletí r. 1997 bylo již zaregistrováno 164 extremisticky motivovaných trestných činů za jejichž spáchání je stíháno 188 osob.

Charakteristická byla vysoká četnost střetů s extremistickou motivací, zejména interetnických konfliktů mezi příznivci hnutí skinheads a Romy. Na tento stav má bezesporu vliv i volné šíření rasistické a neonacistické literatury, ať přímé či nepřímé na stránkách Internetu, a propojenost skinheadských skupin se zahraničím.

Hlavními nositeli extrémních postojů a rasistických projevů zůstávají i v prvním pololetí r. 1997 příznivci hnutí skinheads. V Severočeském kraji se v současné době nejagresivněji projevují „Football Hooligans“, kteří se prezentují jak verbálními a fyzickými útoky, tak projevy rasové a národnostní nesnášenlivosti, včetně vandalství.

V I. pololetí r. 1997 bylo spácháno nejvíce trestných činů v  Jihomoravském kraji (27), v hl. městě Praze (21) a v Severomoravském kraji (19); nejméně v kraji Jihočeském (1). Nejvíce stíhaných osob bylo v Jihomoravském kraji (59), hl. městě Praze (25) a kraji Západočeském (22).

V rámci Jihomoravského kraje patří, podle správy kraje PČR, mezi nejohroženější okresy Brno - město, Jihlava, Žďár nad Sázavou a Břeclav.

K nejmarkantnějšímu poklesu nápadu rasově motivovaných trestných činů, ve srovnání se stejným obdobím roku 1996, došlo, podle správ krajů PČR, v Severočeském kraji (téměř 50% snížení), dále byl pokles konstatován v krajích Středočeském, Severomoravském a v kraji Východočeském.

Z hlediska trestné činnosti s extremistickým podtextem či rasovým podtextem zvýšenou pozornost vyžaduje Severomoravský a Jihomoravský kraj. I v r. 1996 vykazovaly tyto kraje v rámci ČR největší zatíženost shora uvedenou trestnou činností. Tento trend se poprvé projevil v r. 1993 a pokračoval i v letech 1994 a 1995. Od r. 1994 se na jejich teritoriu profilovaly lokality s největším nápadem této trestné činnosti. V Severomoravském kraji to jsou: OSTRAVA, KARVINÁ, PŘEROV, BRUNTÁL a FRÝDEK-MÍSTEK, k nimž se v prvním pololetí roku 1996 přiřadily OLOMOUC a OPAVA; v Jihomoravském kraji BRNO, HODONÍN, BLANSKO a JIHLAVA. Navíc zde v r. 1995 došlo k rasově motivované vraždě (Žďár n./Sázavou) a v důsledku rasového útoku k těžké újmě na zdraví (Břeclav).

Zatíženost obou krajů trestnou činností extremistického charakteru, spjatou v převážné míře s aktivitami příznivců a příslušníků hnutí skinheads, může mít přímou či nepřímou spojitost s níže uvedenými skutečnostmi:

Od r. 1996 lze pozorovat zvyšující se počet deliktů s rasovou či jinak extremistickou motivací a vzrůstající počet pachatelů této trestné činnosti. Vyplývá to ze srovnání statistických dat za I. pololetí r. 1996 a r. 1997. Tento trend potvrzují i statistická data za třičtvrtěletí r. 1997. K 30. září 1997 bylo již zaregistrováno 164 extremisticky motivovaných trestných činů, tj. o 33 trestných činů více než za celý rok 1996. Rovněž počet pachatelů převýšil již ve 3. čtvrtletí r. 1997 počet pachatelů registrovaných v r. 1996 (o 36 osob).

5. Dosud přijatá opatření k eliminaci trestné činnosti s extremistickým podtextem

5.1 Mezinárodní závazky České republiky, problémy na mezinárodním fóru

Ústavním zákonem č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní republiky, přebrala na sebe Česká republika všechny závazky, které pro ČSFR ke dni jejího zániku vyplývaly z mezinárodního práva s výjimkou závazků ČSFR spojených s územím, na které se vztahovala svrchovanost České republiky. Tento zákon nabyl účinnosti dne 31.12.1992.

Česká republika tímto rovněž přistoupila k Úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace. Dále dne 9.10.1993 na konferenci Rady Evropy na nejvyšší úrovni ve Vídni, spolu s ostatními státy, přijala Deklaraci a Plán činnosti na potírání rasismu, xenofobie, antisemitismu a intolerance. V lednu 1995 Česká republika přistoupila k Evropské úmluvě k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech ze dne 19.8.1985 (usnesení vlády č. 27 ze dne 11. ledna 1995). Ministerstvo vnitra je v současné době gestorem zpracování pozic České republiky k materiálu Evropské unie (Část A, Sekce I, Kapitola 3, v níž je jako podbod nově uvedena problematika prevence a potírání rasismu a xenofobie. Brusel, prosinec 1996.).

Česká republika, usilující o přijetí do EU, naráží v oblasti dodržování lidských práv a ochrany menšin, jak konečně dokládá i posudek Evropské komise k její žádosti o členství v EU, na výtky vztahující se ke složitému komplexu problémů spjatých s postavením romského etnika v ČR a rasovou diskriminací. (Dle posudku dochází v ČR k různým formám diskriminace v každodenním životě, obzvláště pak k vystavení romského etnika násilí skinheadů, aniž by se mu dostávalo adekvátní ochrany ze strany policie a úřadů; tíživá je sociální situace Romů - zřetelná diskriminace romského etnika majoritní společností promítající se do oblasti pracovních příležitostí, bydlení. V hodnocení je zmíněna i údajná diskriminace ve věci státního občanství).

V této souvislosti, z mezinárodního hlediska, byla jistým „explozívem“ veřejně deklarovaná snaha řady příslušníků romského etnika vycestovat do Kanady z důvodů rasové diskriminace a požádat zde o statut uprchlíka. Vyvolalo to nepříjemnou a politizovanou mediální kampaň vůči ČR.

Podle sdělení Ministerstva zahraničních věcí, v rámci mezinárodních lidskoprávních kontrolních mechanismů bylo proti ČR v období mezi lednem 1995 a červnem 1997 učiněno jedno podání ve věci porušování lidských práv v souvislosti s  rasovou diskriminací. Jednalo se o  stížnost podanou 29. února 1996 (č. 96/4/2.466) podle tzv. “Procedury 1503”. Komise pro lidská práva OSN, zastřešující orgán Procedury 1503, schválila na svém 53. zasedání v březnu 1997 ukončení sledování případu.

Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti dosud nebyla oficiálně sdělena České republice žádná stížnost doručená Evropské komisi pro lidská práva (dále jen “Komise”), která by napadala diskriminační zacházení vnitrostátních orgánů ve vztahu k romským obyvatelům. Česká republika však není oficiálně informována o všech stížnostech, které se nacházejí ve stádiu předběžné evidence či konečné registrace Sekretariátem Komise. Až po těchto krocích následuje rozhodování o přijatelnosti stížnosti, v jehož rámci může dojít ke komunikaci s  dotčenými státy. Z toho důvodu tedy nelze vyloučit evidenci či registraci stížností ve shora uvedené věci, k jejichž oficiálnímu sdělení ČR by však došlo až po splnění předepsaných podmínek a náležitostí.

Problematika romského etnika na území České republiky je v zahraničí sledována a více či méně medializována. U publikací či statí, obsahujících údaje o ČR, často nebývá zřejmá validita využívaných pramenů a podkladů, či relevantnost informačních zdrojů.

V poslední době Ministerstvo zahraničních věcí zaznamenalo útoky na zahraniční studenty v České republice vycházející z xenofobních pohnutek. Lze předpokládat, pokud by došlo k nárůstu a následně k medializaci tohoto negativního jevu v zahraničí, že také tato skutečnost poškodí mezinárodní prestiž České republiky.

Jednou z priorit, z hlediska přípravných prací ke vstupu ČR do EU, je přiblížení se právním normám EU, dosažení kompatibility českých právních norem s evropskými, a to i v problematice „extremismu jako celku, s důrazem na projevy rasismu, národnostní nesnášenlivosti, antisemitismu a xenofobie ve společnosti. Do popředí tak vystupuje nutnost provést vyhodnocení právních prostředků využívaných v evropských zemích k eliminaci extremistických projevů a zvážit jejich případnou aplikaci v podmínkách českého práva.

5.2 Aktivity vlády České republiky

Vláda ČR věnuje pozornost problematice rasových a jiných intolerantních projevů ve společnosti již od roku 1993, tedy od prvního roku svého působení. Svou vůli „čelit veškerým projevům nesnášenlivosti, jež vzbuzují pocity ohrožení u kterékoli menšiny“ deklarovala vláda ve svém usnesení č. 67/1993. V roce 1994 zařadila rasové konflikty a rasovou diskriminaci mezi nejzávažnější bezpečnostní rizika. Podnětem k tomu byl materiál „Interetnické konflikty (Rozbor střetů, v jejichž důsledku byla hlášena napadení Romů a členů jiných etnických skupin v České republice od ledna do října 1993“ (1993), který vypracovalo Ministerstvo vnitra. Byl to vůbec první materiál zabývající se problematikou interetnických konfliktů na území České republiky. Významnou měrou přispěl k popsání její rizikovosti. Situace ve vývoji bezpečnostních rizik je pečlivě sledována a každoročně vyhodnocována ve „Zprávách o bezpečnostní situaci na území ČR“, které projednává Parlament ČR.

K dalším významným aktivitám vlády České republiky došlo v roce 1995 v reakci na negativní vývoj extremismu a trestné činnosti s rasovým nebo národnostním podtextem.

Dne 10.5.1995 přijala vláda usnesení č. 279 k „Informaci o projevech extremistickýc postojů v České republice“, předložené Ministerstvem vnitra, ve kterém uložila ministru vnitra a ministru spravedlnosti přijmout opatření zajišťující účinnější postup při předcházení a postihu trestných činů a přestupků motivovaných rasovou nebo národnostní nesnášenlivostí nebo páchaných příznivci extremistických skupin. Po poradě u předsedy vlády, která se uskutečnila dne 16.5.1995 (po brutální vraždě T. Berkiho), za přítomnosti vrcholných představitelů Ministerstva vnitra, Policejního prezidia, Úřadu vyšetřování pro ČR, Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství byla přijata další systémová opatření k eliminaci extremistických postojů v České republice. Tímto krokem dala vláda jasně najevo, že projevy rasismu nehodlá tolerovat a bude je rázně postihovat. Své odhodlání podpořila rozhodnutím zvýšit početní stav policistů pro řešení problematiky extremismu a kriminality mládeže (usnesení č. 456 ze dne 16.8.1995). S účinností od 1. září 1995 rovněž došlo ke schválení vládního návrhu novelizace trestního zákona, jehož záměrem byl přísnější postih trestné činnosti motivované rasovou nebo národnostní nesnášenlivostí.

Reakcí české vlády na těžké ublížení na zdraví, způsobené J. Polákovi, bylo usnesení č. 580 ze dne 11. října 1995. Vláda si vyžádala „Informaci o opatřeních zajišťujících účinnější postup při předcházení a postihu trestných činů a přestupků motivovaných rasovou a národnostní nesnášenlivostí nebo páchaných příznivci extremistických skupin“, kterou společně předložili ministr vnitra a ministr spravedlnosti. Tímto materiálem byla vláda rovněž informována o způsobu dořešení trestných činů a přestupků uvedených v příloze „Informace“ z května 1995.

Plnění systémových opatření je průběžně sledováno. Vláda ČR usnesením č. 577 (bod 8, 8/1) ze dne 13.11.1996, k aktualizaci koncepce Ministerstva vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a doktríny Policie ČR, uložila ministru vnitra spolu s ministryní spravedlnosti předložit do 31.12.1997 vyhodnocení účinnosti opatření přijatých na základě usnesení vlády č. 279/1995.

Vláda České republiky se danou problematikou zabývá a je si plně vědoma její společenské závažnosti i nebezpečnosti. Zatím se však vládě ČR nepodařilo uspořádat rozsáhlejší celospolečenskou kampaň proti rasismu a projevům extrémních postojů ve společnosti, obdobnou např. kampani ve Spolkové republice Německo.

5.3 Opatření Ministerstva vnitra a Policie ČR

S prvními konflikty mezi příznivci hnutí skinheads a Romy byla již od r. 1990 přijímána první opatření (mimořádné bezpečnostní akce, zřízení operativních štábů k bezpečnostnímu řešení situace na tehdejších správách VB a MS VB Praha, posílení stavu policistů v Praze atd.). Tehdejší vedení MV ČR jednalo o problémech s představiteli ROI a KC OF. Byla dohodnuta vzájemná spolupráce a informovanost, a to jak na centrální úrovni, tak na úrovních krajů a okresů. O všech těchto otázkách byla průběžně informována česká vláda a tehdejší výbor pro národnosti při České národní radě. Vzhledem k tomu, že pracovníci Policie ČR registrovali zvyšující se počet střetů, při nichž docházelo k projevům interetnického násilí (příznivci hnutí skinheads počali napadat i občany Vietnamu, Bulharska, Rumunska a další cizince tmavší barvy pleti) byl vydán Rozkaz policejního ředitele ČR č. 9 ze dne 21.11.1991 („Metodický pokyn k sjednocení postupu policistů České republiky při plnění úkolů k ochraně bezpečnosti osob a majetku před protiprávním jednáním extremistických skupin a hnutí“). Již tehdy byly stanoveny první potřebné kroky k eliminaci projevů extremismu.

Od samých počátků bylo patrné, jak těžké je v řadě skutků rozpoznat motivaci trestného činu v jeho subjektivní stránce, tj. ve vědomí pachatele, a tuto část skutkové podstaty dokumentovat. Rovněž vyvstal problém subjektivního postoje policisty, kterému je skutek nahlášen. Na něm závisí, zda je projev interetnického násilí bagatelizován či nikoli, kvalifikován jako přestupek či trestný čin, a zda jsou aplikována některá z ustanovení trestního zákona řešící projevy rasové nesnášenlivosti.

Po vzniku České republiky (k 1.1.1993) byla Ministerstvem vnitra a Policií ČR věnována stále větší pozornost negativnímu vývoji trestné činnosti s rasistickým či národnostním podtextem, anebo páchané příznivci extremistických skupin. Ministerstvo vnitra vypracovalo první materiál popisující tuto problematiku a počalo spolu s Policií ČR hledat systémová řešení k minimalizaci těchto nežádoucích a latentně nebezpečných jevů ve společnosti.

Rok 1994 se jevil jako zlomový. Zatímco v letech 1990 až 1993 byly hlášeny jen jednotlivé případy, v roce 1994 bylo zaevidováno již 130 tr. činů (rasové konflikty). Postup Policie ČR proti extremistickým projevům a trestné činnosti s rasovým a národnostním podtextem nebyl do počátku r. 1995 dostatečně účinný, počet těchto trestných činů dále narůstal. To se stalo předmětem kritiky na setkání romských organizací, uspořádaném sekretariátem Rady pro národnosti vlády ČR. Na základě tohoto jednání bylo uloženo v dubnu 1995 policejnímu prezidentovi, aby policie v případech rasového a národnostně motivovaného násilí postupovala razantněji. Nařízením Ministerstva vnitra č. 32 ze dne 5. května 1995 byl stanoven postup při hlášení závažných porušení vnitřního pořádku a jiných událostí.

5.3.1 Opatření zajišťující účinnější postup při předcházení a  postihu trestných činů a přestupků motivovaných rasovou nebo národnostní nesnášenlivostí nebo páchaných příznivci extremistických skupin.

Rasová vražda T. Berkiho, k níž došlo dne 13. května 1995, plně potvrdila správnost rozhodnutí vlády ČR vyjádřeného usnesením č. 279 ze dne 10.5.1995, jímž bylo iniciováno přijetí řady zásadních opatření k postihování a zamezování tohoto druhu trestné činnosti.

Na základě usnesení vlády č. 279/1995 a porady u předsedy vlády ze dne 16.5.1995 uložil policejní prezident svým náměstkům a ředitelům správ krajů nekompromisně, rezolutně a tvrdě postupovat při všech projevech rasismu a národnostní nesnášenlivosti a využívat k tomu všech dostupných sil a prostředků, včetně prostředků technických.

Dne 19.5.1995 vydal policejní prezident Závazný pokyn č. 6, kterým byl stanoven postup policie při zabezpečování ochrany veřejného pořádku v případech jeho hromadného narušení a při páchání trestné činnosti s rasovým či národnostním podtextem. Pokyn podrobněji stanovuje zejména:

Závazný pokyn policejního prezidenta č. 6/1995 byl novelizován Závazným pokynem č. 14 ze dne 18. července 1996. Výše uvedené úkoly mají trvalý charakter a jsou průběžně plněny na útvarech policie všech stupňů řízení.

Ministerstvo vnitra přijalo v rámci zajištění účinnějšího postupu vůči trestným činům a přestupkům motivovaným rasovou a národnostní nesnášenlivostí, anebo páchaným příznivci extremistických skupin opatření personálního, organizačního, kontrolního i legislativního charakteru. Ta jsou vyjádřena v Rozkaze ministra vnitra č. 39 ze dne 13.6.1995, kterým se ukládají úkoly k eliminaci extremistických postojů v  ČR, v  rozkazech a  závazných pokynech policejního prezidenta (rozkaz č. 41, 43, 72, 91 a závazný pokyn č. 12,13 a 16 z r. 1995 a č. 14 z r. 1996) i v pokynu ředitele PČR úřadu vyšetřování pro ČR (ze dne 23. května 1995). K posílení účinnosti uvedených opatření přispěl Rozkaz ministra vnitra č. 75 ze dne 14. listopadu 1995, jímž byla vydána „Rámcová smlouva o spolupráci mezi Ministerstvem vnitra, Policií ČR a Bezpečnostní informační službou“.

Rozkazem ministra vnitra č. 20 ze dne 29. dubna 1996 byla zabezpečena činnost koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. V témže roce, z iniciativy ministra vnitra, vznikla meziresortní pracovní skupina pro přípravu analytických podkladů k materiálu do vlády. Záměrem bylo, aby z podkladů přizvaných resortů vznikl vícevrstevný obraz sledované problematiky, z něhož by bylo možné odvinout další systémové kroky k nápravě problémů spjatých s projevy extremismu ve společnosti.

Ministr vnitra se ujal rovněž splnění úkolů obsažených v usnesení Poslanecké sněmovny č. 108 z 10.10.1996.

Razantní postup proti veřejným projevům rasové nesnášenlivosti a extrémním vystoupením zůstává jednou z priorit v práci Policie České republiky i v roce 1997.

Plnění rozkazu ministra vnitra č. 39/1995

Plnění RMV č. 39/1995 je průběžně kontrolováno Ministerstvem vnitra a odpovědní služební funkcionáři jsou upozorňováni na potřebnost reagovat na nové jevy v rámci extremistických aktivit.

V rámci Policie ČR byl vydán Závazný pokyn policejního prezidenta č. 16/1995, který vytvořil podmínky pro základní orientaci policistů v  extremistických projevech. Je zde dána pozornost všem extremistickým skutkům, ať se již jedná o prvky rasismu, náboženského sektářství, antisemitismu apod., a  to ve společenské nebezpečnosti přestupku, trestného činu, ale i  operativního signálu. Závazný pokyn umožňuje plnit i úkoly dané v dalších odstavcích RMV. V současné době se jeví jako potřebná novelizace závazného pokynu č. 16/1995.

Postup při vyšetřování trestných činů s rasovým podtextem byl upraven Pokynem č. 2 k  organizaci vyšetřování trestné činnosti motivované rasovou nesnášenlivostí, který vydal ředitel Úřadu vyšetřování již 23.5.1995. Stanoví ředitelům jednotlivých úřadů vyšetřování přidělovat tyto trestní věci vyšetřovatelům specialistům, popř. nejzkušenějším vyšetřovatelům. Jde-li o skutkově nebo počtem pachatelů náročné vyšetřování, je sestavován tým vyšetřovatelů, aby bylo zajištěno kvalitní vyšetřování. Pokyn rovněž upravuje povinnost objasnění motivace pachatelů, povinnost využívat právní kvalifikace podle všech sbíhajících se ustanovení tr. zákona, průběžné konzultace s dozorovým státním zástupcem, předávání poznatků orgánům kriminální policie, jakož i povinnost hlásné služby na Úřad vyšetřování pro ČR. Tento pokyn je ze strany ředitelů úřadů vyšetřování v okresech a krajích dodržován a nebylo zjištěno jeho porušení. Prověrkovou a metodickou činností na úřadech vyšetřování bylo zjištěno, že ve většině případů je právní kvalifikace protiprávního jednání předem konzultována se státním zástupcem, případně vyšetřovatel dostává závazný pokyn státního zástupce ke sdělení obvinění pro konkrétní trestný čin. Podle názoru ředitele PČR úřadu vyšetřování pro ČR samotné nesprávné posouzení skutku je sice chybou, kterou ale nelze hodnotit jako vážnou procesní vadu, neboť konečné rozhodnutí přísluší nezávislému soudu. Plnění hlásné služby bylo rozšířeno pokynem ředitele PČR úřadu vyšetřování pro ČR ze dne 27.6.1997 o povinnost zasílat meritorní rozhodnutí při skončení vyšetřování.

Byla zavedena jednotná evidence trestných činů a  přestupků s extremistickým podtextem na všech stupních řízení PČR včetně Úřadu vyšetřování pro ČR. Dále bylo rozhodnuto vytvořit pro potřeby kriminalistů - specialistů, v rámci informačního systému „OČISTA“ podsystém „Extremismus“, který vychází z RMV č. 39/1995 a respektuje podmínky práce na úseku extremismu, jež byly vymezeny ZP PP ČR č. 16/1995. Jeho cílem je podchytit veškeré trestní jednání na úseku extremismu včetně přestupků. Může výrazně přispět ke zkvalitnění práce specialistů kriminální policie při zjišťování a postihování trestné činnosti s extremistickým podtextem.

Úřady vyšetřování přispívají k jednotné evidenci poskytováním podkladů ve formě FTČ (Formulář trestného činu) a FZP (Formulář známého pachatele) do Evidenčně Statistického Systému Kriminality (ESSK). Pro vykazování trestné činnosti s extremistickým podtextem jsou i nadále závazné pouze údaje uváděné v oficiálních kriminalistických statistikách (ESSK). Přestože tyto kriminalistické statistiky vycházejí v převážné míře z dat úřadů vyšetřování, nejsou dosud plně v souladu se statistickými údaji předkládanými odděleně za Úřad vyšetřování pro ČR. Svědčí to o přetrvávajících problémech v oblasti vykazování statistických dat.

Spolupráce Policie ČR a BIS na úseku extremismu byla zajištěna uzavřením rámcové dohody mezi MV ČR a BIS, na jejímž základě byla na konci roku 1995 podepsána ředitelem IV. odboru BIS a ředitelem ŘSKP PP ČR dohoda o vztazích a spolupráci. Tím byla zajištěna oboustranná výměna informací na úrovni běžného operativního styku. Dochází k úzké spolupráci Policie ČR a BIS, což se projevilo ve vyšší kvalitě zásahů proti hromadným akcím s extremistickým podtextem. Toto zlepšení zaznamenali v průběhu roku 1996 jak funkcionáři PČR, tak občanská veřejnost i aktivisté zabývající se ochranou lidských práv. Proto byla dohoda v závěru roku 1996 prolongována na další období.

V souvislosti s bodem III/2 Rozkazu ministra vnitra č. 39/1995, z něhož vyplývá povinnost Úřadu vyšetřování pro ČR oznamovat průběžně Civilně správnímu úseku MV předání trestních věcí, ve kterých se trestná činnost s prvky extremismu, která je prokázána obviněným, váže na jejich aktivity ve sdruženích registrovaných u Ministerstva vnitra, státnímu zastupitelství, bylo na společném jednání zástupců Úřadu vyšetřování pro ČR a Civilně správního úseku MV konstatováno, že se dosud nevyskytl případ, kdy by byla jednoznačně prokázána souvislost mezi jednáním fyzické osoby a činností sdružení. Bylo dohodnuto rozšířit tuto spolupráci též na poznatky o trestné činnosti občanů - funkcionářů různých politických stran a hnutí.

Legislativní opatření Ministerstva vnitra

Věcný záměr novelizace zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů byl dne 17. července 1997 projednán legislativní radou MV. Upravený návrh byl předložen dne 29.7.1997 k meziresortnímu připomínkovému řízení. 1.10.1997 byl odeslán do legislativní rady vlády. Navrhovaná novela vychází v případě zjištění rasistické či jiné extremistické činnosti sdružení z původního záměru sledujícího urychlení postupu Ministerstva vnitra při uplatnění zákonné sankce spočívající v jeho rozpuštění.

Organizační opatření

K 1.6.1995 byla zřízena stálá pořádková jednotka správy hl. m. Prahy o síle 170 policistů; obdobná jednotka, o síle 120 policistů působí již od 1.1.1993 v Ostravě. Tyto jednotky se podílejí na zákrocích proti hromadnému narušení veřejného pořádku a při páchání trestné činnosti s rasovým, národnostním či jiným extremistickým podtextem.

Ke dni 1.8.1995 bylo, v rámci 5. odd. OOK ŘSKP PP ČR, které se zabývá trestnou činností mládeže, trestnou činností páchané na mládeži, mravnostní kriminalitou a toxikománií, zřízeno specializované pracoviště pro metodiku a koordinaci řízení Policie ČR na úseku extremismu. Vzniklá pracovní skupina „extremismus“ řeší veškerou problematiku extremistických projevů, rasově motivovaných útoků, chuligánství při sportovních utkáních a nebezpečných sekt.

Pro vyšetřování trestné činnosti extremistické povahy, včetně rasově motivované trestné činnosti, nejsou určeni vyšetřovatelé-specialisté, kteří by se výlučně zabývali tímto druhem trestné činnosti. Není to možné s ohledem na početní stavy vyšetřovatelů a nápad této trestné činnosti. Vyšetřováním tohoto druhu trestné činnosti jsou však pověřováni nejzkušenější vyšetřovatelé.

Význam jednotlivých stupňů řízení

Základním předpokladem pro úspěšný boj s extremismem je jednotnost výkonu služby na úseku extremismu, která předpokládá přesné vymezení vztahů mezi pracovišti služby kriminální policie na jednotlivých stupních řízení:

Současné postavení specialistů skupiny extremismu

Tito specialisté, zajišťující především metodickou a kontrolní činnost, nejsou vybaveni dostatečnými kompetencemi a jakákoli jejich doporučení nejsou pro pracovníky krajských a okresních stupňů řízení kriminální policie závazná. Nerespektování zkušeností a metodických rad specialistů skupiny „extremismus“ z ŘSKP se negativně promítá do řešení celé problematiky.

Úkoly:
Personální zajištění problematiky extremismu

Usnesením vlády č. 456 ze dne 16.8.1995 bylo rozhodnuto zvýšit početní stavy policistů pro problematiku extremismu a kriminality mládeže o 87 policistů s tím, že od 1.1.1996 bude postupně v každém okresním ředitelství PČR vyčleněn nejméně jeden policista, který se bude zabývat pouze touto problematikou.

Dne 2.1.1996 byl zpracován návrh na přerozdělení tabulkových míst na problematice extremismu, který vycházel z  požadavků policejních funkcionářů a z jejich vlastního zhodnocení bezpečnostní situace na úseku extremismu. Na základě tohoto návrhu, v souladu s usnesením vlády ČR č. 279/1995 a  RMV č. 39/1995, došlo k  plnému personálnímu zabezpečení problematiky z rezerv Ministerstva vnitra. Byl stanoven minimální počet tabulkových míst určených výhradně pro specialisty na úseku problematiky mládeže a současně došlo ke zvýšení počtu tabulkových míst na problematiku extremismu. Celkově bylo přerozděleno na okresní, obvodní, městská ředitelství služby kriminální policie, krajské správy a ředitelství kriminální policie 140 tabulkových míst.

Využití přidělených tabulkových míst je v současné době značně rozdílné. Přestože byli odpovědní policejní funkcionáři upozorněni, že tabulková místa jsou přidělena na problematiku, která vyžaduje zvýšenou pozornost, někteří z nich nedocenili záměr na vytvoření celorepublikové sítě specialistů pro řešení extremismu. Na základě kontrolně metodické činnosti, závěrů instrukčně metodických zaměstnání, konzultací s policejními funkcionáři i pracovníky na základních funkcích, lze konstatovat, že v některých případech zůstávají tato tabulková místa ve službě kriminální policie neobsazena, jindy dochází ke značné fluktuaci pracovníků na těchto místech, policisté zařazení na problematiku extremismu bývají pověřováni činnostmi na jiných úsecích obecné kriminality (zpravidla delikvencí mládeže, mravnostní či násilnou kriminalitou, anebo jsou převedeni na zcela jinou problematiku).

Úkoly:
Vzdělávání policistů a vyšetřovatelů

V rámci grantového systému Ministerstva vnitra ČR byl udělen grant (na r. 1996-1997) na zpracování odborné monografie „Politický extremismus v České republice“, v níž jsou na teoretické úrovni řešeny jak otázky vymezení a pojetí politického extremismu, tak typologie hlavních forem soudobého politického extremismu v ČR či celkový přehled a základní charakteristika hlavních extremistických antisystémových formací působících v ČR.

Pro služební potřebu byla v první polovině r. 1997 vydána příručka „Extremismus“, která předkládá policejní praxi stručný, ale ucelený pohled na extremismus od jeho základních rysů a projevů až ke zvláštnostem dokazování a právní kvalifikace projevů extremismu. Svým obsahem, rozsahem a konečně i nákladem (9 200 ks) dostatečně saturuje základní potřeby policistů a vyšetřovatelů.

Další vzdělávání a školení policistů a vyšetřovatelů k problematice extremismu, jeho jednotlivých forem, řešení sporných výkladových a aplikačních problémů vztahujících se k extremisticky motivovaným trestným činům zajišťovaly útvary Policie ČR a úřady vyšetřování formou odborných přednášek a seminářů.

Úkoly:
5.3.2 Zaměření práce Policie ČR na úseku extremismu
Hlavní úkoly
  1. Zjištěné případy s extremistickým podtextem nemusí mít vždy charakter trestného činu, proto je velmi důležitá reakce policie na některý z negativních jevů již v jeho samém zárodku, neboť s sebou přináší výrazný výchovný efekt a odvrací potenciální pachatele od trestné činnosti. Důležité je proto citlivě stanovit proporce mezi preventivní a represivní složkou práce specialistů a plně si uvědomit, že mají být hodnoceni zejména za kvalitu preventivní činnosti.
  2. Zefektivnění součinnosti mezi:
  3. Iniciovat odbornou diskusi legislativců za účelem eventuální změny zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, která by umožnila zásah policejních sil proti hromadným vystoupením extremistů, zejména skinheadů, při uskutečnění akcí v tzv. “uzavřeném prostoru”. Výsledky diskuse musí zaručovat, že touto změnou nebudou ohrožena práva občanů stanovená Listinou základních práv a svobod.
  4. Na úrovni správ krajů a OŘP věnovat trvalou pozornost spolupráci vyšetřovatelů a kriminalistů na úseku extremismu. Nedostatky v této spolupráci signalizovat po své linii na ŘSKP a ÚV pro ČR, aby mohla být učiněna adekvátní opatření k jejich rychlé nápravě.
  5. Vytvářet prognózy kriminality související s aktivitami extremistů.
  6. Sledovat aktivity extremistů nevykazující znaky dokonaného trestného činu. K tomu je nezbytné provést analýzu prostředků, které by umožnily vytvořit celostátní centrálně i teritoriálně využitelný rejstřík přestupků. To by umožnilo podrobnou dokumentaci extremistických aktivit, která by nebyla vázána na páchání trestné činnosti. (Vedení evidence přestupků není žádným právním předpisem stanoveno ani obcím, ani okresním úřadům; současná právní úprava zavedení celostátního rejstříku přestupků ani vybraných přestupků neumožňuje).
  7. Sledovat a vyhodnocovat konkrétní případy s rasistickým či jiným extremistickým podtextem,
  8. Aktivně omezovat negativní činnost extremistů. K tomu využívat stávající právní řád, včetně např. ustanovení zákona o  přestupcích č. 200/1990 Sb., zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholem a jinými toxikomániemi, a příslušných ustanovení trestního zákona.
  9. Při vyšetřování rasově a národnostně motivovaných trestných činů soustředit pozornost na míru zapojení pachatelů do organizování extremistických aktivit.
  10. Zabývat se jak monitorováním článků s extremistickým obsahem, které jsou šířeny prostřednictvím neregistrovaných i registrovaných tiskovin, tak monitorováním informací šířených sítí Internet.
  11. Využívat jako základní informační zdroj kriminalistické statistiky, dále stávající informační systém nápadu trestné činnosti (NTC) k evidenci trestných činů a přestupků s politickým, rasovým či náboženským motivem. Současně budovat pro potřeby operativních pracovníků evidence těchto jednání a pachatelů na příslušných teritoriích pro účely odhalování trestné činnosti s naznačenými motivy.
  12. Zajistit:
Postih trestné činnosti páchané prostřednictvím tiskovin a Internetu

Na pokraji zájmu orgánů činných v trestním řízení dosud stojí registrované tiskoviny. Systematickým monitorováním a vyhodnocováním jejich případně závadného obsahu (zveřejňování xenofobních, rasistických, antisemitských, protisystémových či jinak nenávistných příspěvků) se prozatím nikdo nezabývá.

Neregistrované tiskoviny, mezi něž patří např. i tzv. ziny (plným názvem skinziny, časopisy vydávané různými odnožemi hnutí skinheads), často obsahují praktické návody k nelegální činnosti, k páchání trestné činnosti, příspěvky podněcující k rasové a národnostní nesnášenlivosti. Trestní postih autorů, pisatelů, vydavatelů, distributorů atd. těchto tiskovin je složitý a zatím málo účinný. Policie se soustřeďuje na odhalování zdrojů, z nichž tyto tiskoviny pocházejí a na místa, kde jsou vydávány. Přesto je pouze malé procento případů dovedeno až k soudnímu řízení. Některé případy vyšetřovatelé vracejí kvůli nedostatkům v  podkladech shromážděných kriminalisty, jiné případy jsou, podle názoru kriminalistů, vyšetřovatelem zbytečně odloženy, zastaveny, či pokračuje vyšetřování pro trestný čin s nižší sazbou, než byl původně posouzen kriminální policií.

K distribuci neregistrovaných tiskovin nedochází prostřednictvím P.O.boxů, ale především na společných akcích extremistů. P.O.boxy slouží pouze k přijímání objednávek.

Poznatky z praxe ŘSKP, Úřadu vyšetřování pro ČR a BIS ukazují, že pro zdárný průběh trestního řízení je málo účinné, pokud šetření případů páchání trestné činnosti prostřednictvím tiskovin probíhá na základě následujících kroků: policie, např. pořádková, někde získá neregistrovanou tiskovinu a předá ji specialistům ŘSKP, specialisté skupiny „extremismus“ z takové tiskoviny poté vytěží veškeré informace, jež z ní lze získat. Nacházejí se však v situaci, kdy jim chybějí přímé důkazy, nedaří se prokázat úmysl atd. Výsledkem je situace, kdy policisté ze skupiny „extremismus“ sice evidují značné množství tiskovin, ale pachatele (autory, vydavatele, distributory) se jim nedaří usvědčit.

Síly a aktivity Policie ČR je třeba zaměřit na připravované demonstrace a koncerty extremistů. Na těchto akcích pak důsledně zabavovat tiskoviny u konkrétních osob. Tento postup by vedl k výraznému zvýšení úspěšnosti policie při postihu trestné činnosti související s propagací extremistických ideologií a protistátních postojů.

Stále zřetelnějším se stává nebezpečí spjaté s informační sítí Internet. Na šíření informací s rasovým či jiným extremistickým podtextem po této síti, dosud nebylo podáno žádné trestní oznámení a neprobíhá žádné vyšetřování. Přitom síť Internet je k těmto účelům využívána. Je to velmi silný komunikační prostředek. Postupovat proti šíření „nepřátelských“ informací pomocí Internetu se však nedaří ani ve vyspělých demokraciích.

Úkoly:
Zkvalitnění úrovně spolupráce se zahraničními partnery při řešení problematiky extremismu

Při řešení problematiky extremismu nedochází prozatím v plné míře k adekvátní spolupráci Policie ČR s represívními složkami okolních států. Ta by mohla přinejmenším přispívat k perlustraci osob vstupujících na území České republiky a napomáhat efektivnímu rozkrývání personální propojenosti české extremistické scény se zahraniční. Spolupráce na mezistátní úrovni by umožňovala jak výměnu informací o fluktuaci osob z extremistických uskupení mezi ČR a okolními státy, tak součinnost při zajišťování klidu a pořádku při akcích nadnárodního charakteru.

Úkoly:

Zajistit, aby:

5.4 Opatření Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství
5.4.1 Ministerstvo spravedlnosti

Ministerstvo spravedlnosti zpracovalo návrh novely trestního zákona, která nabyla účinnosti dne 1.9.1995. Všechny trestní sazby pro trestné činy s rasovým motivem byly průměrně zvýšeny o další jeden rok odnětí svobody. Zvýšení trestních sazeb je ovšem opatřením, které samo o sobě problematiku rasově motivované trestné činnosti neřeší. Aby bylo zcela účinné, je třeba se zaměřit na urychlení řízení před soudem. Toto urychlení je však limitováno nedostatečným počtem soudců a jejich přetížeností.

Ministerstvo spravedlnosti, v rámci výkonu dohledu nad činností soudů, svou kontrolní činností pravidelně sleduje a vyhodnocuje rychlost řízení před soudy v součinnosti s předsedy a místopředsedy okresních a krajských soudů, v rámci jejich dohledové činnosti.

Každoročně je prováděna prověrka všech pravomocně skončených věcí týkajících se sledované trestné činnosti, která je zaměřena na plynulost a rychlost řízení a správné využívání právní kvalifikace. V r. 1996 nebyly při tomto šetření zjištěny průtahy zaviněné prací soudů.

Dnem 1.1.1998 nabude účinnosti zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, ze dne 3.9.1997, který se vztahuje i na oběti trestné činnosti s rasovým podtextem spáchané příslušníky extremistických skupin.

5.4.2 Nejvyšší státní zastupitelství

Nejvyšší státní zastupitelství vydalo pokyn obecné povahy poř. č. 3/1995 na jehož základě jsou od 1.6.1995 státní zástupci povinni razantně a urychleně žalovat trestné činy s rasovým motivem. Tento pokyn se v praxi osvědčuje a není potřebné jej novelizovat.

V rámci výkonu dozoru nad vyšetřováním trestné činnosti státní zástupci dbají o to, aby trestná činnost byla co nejrychleji objasněna a pachatel postaven před soud. Zvýšený dozor státních zástupců přispívá ke zlepšení práce vyšetřovatelů, především k odstraňování nesprávné právní kvalifikace a k využívání skutkových podstat.

V souvislosti se stále se vyskytujícími názory, že státní zástupci jsou málo aktivní a iniciativní, je nezbytné trvat na zásadě legality. Ta bývá někdy mylně vykládána tak, že je povinností státního zástupce pátrat po případech trestné činnosti a zjišťovat jejich pachatele - v tomto směru je role policie nezastupitelná.

5.4.3 Postih extremisticky motivovaných trestných činů

Přijatá opatření se projevila v plynulosti a rychlosti vyšetřování trestních věcí s extremistickým podtextem, která je srovnatelná s  vyšetřováním jiných deliktů a v růstu počtu stíhaných a odsouzených osob za tento druh kriminality.

Řešení konkrétních případů je nejefektivnější, dochází-li ke spolupráci specialistů od počátku odhalování trestné činnosti, přes vyšetřování, až po soudní proces.

V roce 1996 bylo soudy pravomocně odsouzeno 128 osob za trestné činy s rasovou motivací. Uvedené trestné činnosti se dopustily převážně mladistvé osoby (81 pachatelů, tj. 63,28%), 14 odsouzených bylo soudem označeno za recidivisty. Pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle §196 odst. 2, odst. 3 tr. zákona bylo pravomocně odsouzeno 56 osob, tr. čin hanobení národa, rasy a přesvědčení dle § 198 tr. zák. 14 osob, tr. čin podněcování k rasové a národnostní nesnášenlivosti dle § 198a tr. zák. 18 osob, tr. čin vraždy dle §219 odst. 2 písm. g) 2 osoby, tr. čin ublížení na zdraví dle § 221 odst. 2 písm. b) tr. zák. 21osob, tr. čin ublížení na zdraví - těžké újmy na zdraví - dle § 222 odst. 2 písm. b) tr. zák. 17 osob, podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů dle § 260 tr. zák. 5 osob a dle § 261 tr. zák. 51 osob.

V I. pololetí r. 1997 bylo pravomocně odsouzeno 96 osob, z toho 45 mladistvých. V třičtvrtěletí r. 1997 bylo pravomocně odsouzeno 131 osob, z toho 52 mladistvých.

Statistické údaje Nejvyššího státního zastupitelství a trestní spisy svědčí o nerovnoměrnosti výskytu trestných činů spojených s rasovou, národnostní nebo jinou nenávistnou pohnutkou. V r. 1996 byl zaznamenán nejvyšší počet stíhaných, žalovaných a odsouzených osob v obvodech soudů kraje Jihomoravského, Severočeského a hl. města Prahy.

V případech, v nichž soud pomine rasovou nebo národnostní pohnutku nebo uloží trest, který je nepřiměřený závažnosti jednání pachatele, státní zástupci obvykle podávají řádný opravný prostředek. Pokud jde o výrok viny, většinou se právní názory státních zástupců a soudců neliší. Z pohledu státních zástupců jsou tresty ukládané pachatelům v převážné míře adekvátní. Jsou ukládány v souladu se závěrečným návrhem státního zástupce u hlavního líčení. V případě, kdy tento návrh není respektován, státní zástupce podává řádný opravný prostředek.

V současné době se nepřipravuje právní úprava k případnému zjednodušení postihu extremisticky motivovaných trestných činů, neboť trestní řád upravující procesní postup orgánů činných v trestním řízení poskytuje dostatečně takové možnosti, a to pomocí institutu trestního příkazu. V soudní praxi je institut rozhodování trestním příkazem soudy využíván v převážné většině rozhodovaných trestních věcí, neboť řízení u soudu urychluje. Pouze případy, kde se předpokládá uložení trestu odnětí svobody převyšujícího jeden rok, jsou projednávány v hlavním líčení.

Problémy se vyskytují zejména:

5.4.4 Česká právní úprava činů extrémní povahy

Prozatím, ze srovnání výčtu trestních deliktů, kterých se mohou dopustit extremisté v zahraničí, vyplývá, že česká právní úprava činů extrémní povahy je vcelku dostačující. Naopak, co se týče činů, které jsou charakterizovány jako rasově motivované nebo jako činy směřující proti jednotlivci nebo skupině obyvatel pro jejich odlišné politické a náboženské přesvědčení, je dokonce česká právní úprava precizněji propracována zvláštními skutkovými podstatami (např. §§ 219 odst. 2 písm. g), 221 odst. 2 písm. b) a 222 odst. 2 písm. b).

V českém trestním zákoně absentují jedině ustanovení, která se týkají nežádoucích projevů politického extremismu. Některé státy (Francie, Německo) mají trestné činy, které mohou vznikat z projevů politického extremismu, propracovány podrobněji než česká stávající ustanovení trestního zákona. Nastolit tak lze otázku zda by nebylo vhodné, při rekodifikaci trestního práva hmotného, zavést postih projevů politického extremismu, které spočívají v nezákonné činnosti proti demokratickým základům státu. Tato eventuální trestná činnost může spočívat např. v jednání představitelů strany (sdružení, spolku), které je v rozporu se zákonem. To znamená, že by šlo o trestné činy, které souvisejí s porušením norem, které upravují výkon práva sdružovacího. Další eventuální trestná činnost by mohla spočívat v porušení zákazu práva shromažďovacího, tzn., že trestně odpovědní by byli ti vedoucí činitelé, kteří svolají nezákonné shromáždění, manifestaci apod.

Samotnou skutečnost, že český trestní zákon uvedené skutkové podstaty neobsahuje, nelze bez dalšího označit za nedostatek. Právní úpravy jiných států je třeba vždy porovnávat v širších souvislostech, včetně toho, jaký postih za určitá jednání trestní zákon stanoví. V některých případech totiž jiné sankce (zpravidla administrativní povahy) mohou být přísnější a účinnější, než trestněprávní úprava určitého cizího státu. V této souvislosti bude ovšem třeba v rámci připravované rekodifikace trestního práva posoudit znění trestní úpravy zemí EU namířené proti projevům extremismu a jejich efektivitu v praxi. Tento postup předpokládá komise Ministerstva spravedlnosti zpracovávající návrh věcného záměru rekodifikace trestního zákona a trestního řádu.

5.4.5 Analýza účinnosti právní úpravy k potlačování hnutí a projevů podporujících a propagujících rasismus, xenofobii a nenávist vůči jiným národům nebo etnickým skupinám

V příloze této zprávy jsou uvedeny právní předpisy, představující hlavní právní nástroj, kterým se stát snaží zajistit rovné postavení všech osob a působit proti projevům rasismu, xenofobie a národnostní nebo etnické nenávisti. Předpisy citované v tomto přehledu lze rozdělit do dvou velkých skupin. První skupinu tvoří právní předpisy, ve kterých se buď pozitivně zakotvují a vymezují zásady rovného postavení všech bez ohledu na rasu, národnost a další hlediska, nebo v nichž se tyto principy rozvádějí do konkrétních právních oblastí. Tyto principy jsou zakotveny v ústavním pořádku České republiky a od nich se tedy musí odvíjet všechny zákony a prováděcí předpisy. Případný rozpor mezi nimi přísluší posoudit Ústavnímu soudu. Není znám případ, kdy by teprve nálezem Ústavního soudu muselo dojít ke zrušení právního předpisu nebo jeho části s odůvodněním, že takový předpis zakládá nerovné postavení osob podle hlediska rasy, příslušnosti k určitému národu nebo etnické skupině. Při praktické aplikaci uvedených předpisů má ten, kdo se cítí být postupem orgánu veřejné správy poškozen na svých právech, možnost obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání zákonnosti takového rozhodnutí (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Toto právo může být omezeno pouze zákonem.

Druhou výše citovanou skupinu tvoří právní předpisy, jejichž smyslem je čelit výskytu projevů rasismu a národní nesnášenlivosti a v případě, že k takovému případu dojde, jej postihnout. Dominantní postavení má v tomto směru trestní zákon, který byl právě nedávnou novelou provedenou zákonem č. 152/1995 Sb., významně doplněn s cílem dosáhnout účinnějšího postihu rasově motivované trestné činnosti. Je však třeba upozornit na jinak velmi omezené možnosti trestního práva a předejít tak často se objevujícím názorům, že trestná činnost (jakékoliv povahy) je jen důsledkem příliš nízkých trestních sazeb zakotvených v trestním zákoně. Aplikací trestního zákona lze v určitém směru (nikoliv ovšem absolutně) poskytnout ochranu společnosti před pachateli trestné činnosti tím, že výkonem uloženého trestu - a v závislosti na jeho efektu - i po něm - zabráníme recidivě trestné činnosti. Samotné prohlášení určitého jednání za trestný čin může mít i preventivní účinky, které se mohou zvyšovat tehdy, pokud trestní postih za takové činy je rychlý a adekvátní. Trestní zákon ovšem zpravidla nemůže významněji přispět k odstranění příčin a podmínek trestné činnosti. Může je pouze zjistit, poukázat na ně a přihlédnout k nim v rámci rozhodování o trestu. Je však na jiných subjektech než na orgánech činných v trestním řízení, aby po vyhodnocení těchto skutečností hledaly účinnější nástroje (ať již legislativní, organizační, výchovné nebo jiné) zaměřené zejména na prevenci této trestné činnosti.

Trestná činnost motivovaná rasovou nebo národnostní nesnášenlivostí nepoškozuje jenom stát, ale každého, kdo se na jeho území zdržuje. Proto hledání nástrojů, jimiž lze této trestné činnosti zabránit nebo ji alespoň omezit, nemůže být jen věcí státu. Ten by zde měl vystupovat jako koordinátor a garant aktivit řady dalších subjektů. Úloha práva při předcházení a potlačování projevů nesnášenlivosti je nepochybně významná, ovšem nelze ji přeceňovat a již vůbec nelze vycházet z toho, že je jedinou cestou, jak tyto problémy řešit.

5.5 Opatření v oblasti prevence

Prevence proti rasové a národnostní nesnášenlivosti, xenofobii a trestné činnosti páchané příznivci extremistických skupin je realizována v několika rovinách a  oblastech. Je třeba rozlišit prevenci v  rovině předcházení kriminální činnosti a v rovině předcházení netolerantních nálad ve společnosti. Obě roviny na sebe přirozeně navazují.

5.5.1 Problém extremismu v systému prevence kriminality

V obecné rovině prevence kriminality vláda ČR přijala řadu opatření, která přirozeně zasahují i do problematiky prevence trestné činnosti rasisticky či jinak extremisticky motivované.

Za předcházení kriminální činnosti v rovině primární, sekundární a terciální prevence kriminality odpovídá vládě především Republikový výbor pro prevenci kriminality, který byl ustanoven usnesením vlády ze dne 3. listopadu 1993 č. 617. Jeho členy jsou Ministerstvo vnitra, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo obrany, Ministerstvo financí a Meziresortní protidrogová komise. Gesci za jeho činnost nese Ministerstvo vnitra, jeho ministr je předsedou výboru a první náměstek ministra vnitra výkonným místopředsedou.

Republikový výbor pro prevenci kriminality nese odpovědnost vlády ČR za metodickou a koncepční podporu městům zatíženým vysokou mírou kriminality. Roli prostředníka mezi Republikovým výborem pro prevenci kriminality a obecními zastupitelstvy plní odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR.

K dalším důležitým opatřením vlády patří:

Prioritou Republikového výboru pro prevenci kriminality je program prevence kriminality na místní úrovni, který je realizován pomocí tzv. Komplexního součinnostního programu prevence kriminality (dále KSP). V současné době je KSP realizován v 38 městech České republiky zatížených nejvyšší mírou trestné činnosti a dalšími sociálně patologickými jevy (např. míra nezaměstnanosti - zvláště pak dlouhodobá nezaměstnanost, počet příjemců dávek státní sociální podpory a sociální pomoci doplňujících nebo nahrazujících příjem a demografická struktura, tj. počet obyvatel ve věku 15 - 30 let a jejich sociální strukturace).

Republikový výbor podporuje projekty, cílené na ohrožené skupiny dezintegrovaného romského obyvatelstva. Při výběru je dávána přednost projektům, které jsou realizovány v lokalitách s velkým výskytem romského obyvatelstva nebo s výskytem rasistických projevů.

V rámci KSP jsou vzhledem k problematice, kterou se tento materiál zabývá, metodicky a finančně podporovány i dílčí projekty zaměřené na:

V roce 1998 budou jednotlivé projekty zaměřené na řešení společenské situace Romů, včetně postavení v místních komunitách, vyhodnoceny a zpracovány do metodiky systémového přístupu k řešení interetnických vztahů na lokální úrovni.

Za velmi významnou aktivitu v oblasti zmírňování interetnického napětí lze považovat projekt realizovaný občanským sdružením R-MOSTY ve spolupráci s Centrem pro řešení konfliktů.

Republikový výbor pro prevenci kriminality tedy na poli problematiky extremismu nevyvíjí cílenou snahu, nicméně svojí běžnou obecně orientovanou činností, zaměřenou na problémové skupiny a potenciálně problémové skupiny mládeže ve městech s vysokou mírou trestné činnosti, hraje významnou úlohu profylaxe před extremisticky orientovaným zločinem.

5.5.2 Prevence intolerance ve společnosti

Na prevenci v širší rovině se podílejí Rada pro národnosti vlády ČR, Ministerstvo kultury, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a částečně již zmíněné Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Rada pro národnosti vlády ČR je jediným centrálně působícím iniciativním a poradním orgánem vlády, který se účastní řešení veřejných věcí, týkajících se menšin. Z pohledu svých kompetencí vyhodnocuje společenské souvislosti interetnického napětí, sleduje postavení jednotlivých menšin v ČR, vyhodnocuje postoje majoritní společnosti vůči nim apod. V případě romského etnika věnuje pozornost místům interetnického napětí, včetně souvislostí jeho eskalace.

Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity řeší otázky spojené s postavením Romů ve společnosti v České republice (byla zřízena na základě usnesení vlády ČR č. 640 ze dne 15. října 1997). Komise zejména posuzuje koncepční a realizační podklady pro rozhodnutí vlády týkající se romské komunity, vyhodnocuje plnění přijatých usnesení vlády, navrhuje rozdělení finančních prostředků vyčleněných na doplňkové programy na podporu romské komunity, vyhodnocuje jejich účelnost a kontroluje jejich využití, shromažďuje údaje o stavu a vývoji romské komunity a podle potřeb zpracovává souhrnnou informaci o situaci v romské komunitě, podporuje informovanost a osvětu v romské komunitě o programech, které se jí týkají, a spolupracuje s romskými a proromskými organizacemi a zpracovává jejich podněty a návrhy.

Ministerstvo kultury v rámci svých programů zohledňuje i otázky prevence xenofobie, rasismu a antisemitismu. Nejnápadnější v tomto smyslu je jeho podpora projektů z oblasti kultury národních menšin. Základním principem přístupu Ministerstva kultury k romské problematice je snaha vytvořit prostor, v němž by romští občané, zastupovaní většinou občanskými sdruženími, sami uplatnili své kulturní zájmy a potřeby (podpora romského národnostního tisku, folklóru, muzeí atd.). V zásadě všechny aktivity, které jsou podporovány Ministerstvem kultury, vedou ke kultivaci osobnosti, což v konečném efektu přispívá i k eliminaci sledovaných negativních společenských jevů.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyvinulo řadu aktivit roku 1995 při příležitosti “Roku boje proti rasismu, xenofobii a netoleranci” vyhlášeného Radou Evropy.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pověřilo v květnu 1995 Výzkumný ústav pedagogický a Výzkumný ústav odborného školství zpracováním “Rozboru pedagogických dokumentů pro základní a střední školy z hlediska možností působení škol proti projevům rasismu, xenofobie a netolerance”.

Na základě výsledků uvedeného rozboru byly na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy vypracovány zásadní materiály vztahující se k zabezpečení protirasistické výchovy a výchovy k toleranci na ZŠ a SŠ - “Pokyn náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro základní a střední školství k působení škol a školských zařízení proti projevům rasismu, netolerance a xenofobie” (č. j. 20734/1995 - 21, Věstník MŠMT ČR z 18. srpna 1995).

V pokynu se upozorňuje na vzrůstající nebezpečí projevů rasismu, xenofobie a netolerance v naší společnosti a na nezbytnost přípravy dětí a mládeže na soužití lidí různých národností, náboženství a etnik, a to jak prostřednictvím využívání možností vzdělávacího obsahu jednotlivých vyučovacích předmětů, tak i působením celkového klimatu školy. Z pokynu vyplývá také požadavek na další vzdělávání učitelů a pedagogických pracovníků. Součástí pokynu je i příloha se seznamem témat učebních osnov, vhodných k využití pro prevenci projevů rasismu.

Česká školní inspekce ve školním roce 1995/96 sledovala, jak školy uvedený pokyn naplňují. Zpráva o výsledcích tematické inspekce na základních školách konstatuje, že s projevy nesnášenlivosti se setkali ředitelé škol na 25% škol, přesto nepovažují školu za místo, kde jsou projevy nesnášenlivosti vyhrocené. Tematická inspekce zjistila, že ve školách se věnuje málo pozornosti působení obecné intolerance, např. k žákům i skupinám, které se od ostatních nějak odlišují (např. výrazným talentem, fyzickou vybaveností, různým postižením ap.). Problematiku předcházení rasismu je třeba směřovat do koncepce a obsahu dalšího vzdělávání učitelů.

Dalším zásadním materiálem je “Resortní program činností vztahujících se k prevenci kriminality”, schválený usnesením vlády č. 418/1995. Součástí opatření vztahujících se k programu je i vytvoření a realizace koncepce právní a etické výchovy na základních a středních školách, zpracování návrhu koncepce výchovy mimo vyučování s cílem minimalizovat vliv rizikového prostředí ulice, zpracování návrhu na využití středisek pro volný čas dětí a mládeže jako center zájmových aktivit, zpracování koncepce nových forem práce výchovného poradenství, zřizováním středisek výchovné péče v místech s vyšším výskytem sociálně patologických jevů.

  1. Bylo zřízeno 25 středisek výchovné péče - poradenských diagnostických a terapeutických zařízení, která se věnují dlouhodobé práci s dětmi s problémovým chováním a zajišťují péči o děti z rodin ohrožených sociální patologií.
  2. Byla zpracována “Koncepce nových forem výchovného poradenství”. Obsahem je nové koncipování role výchovného poradce, školního psychologa, školního speciálního pedagoga v oblasti primární prevence, rozšíření terapeutických činností pedagogicko-psychologických poraden oproti dosud převažujícímu modelu diagnostické práce, spolupráce s rodiči dětí, se všemi státními i nestátními institucemi, které se na výchově dětí podílejí.
  3. Na školách - v tzv. školní linii poradenství působí výchovní poradci, jsou vzděláváni i v problematice prevence sociálně negativních jevů. Počtem hodin a často i nedostatečnou kvalifikací nedokáží v plné míře plnit úkoly v sociální prevenci. Zvláště významnou úlohu bude mít v primární i sekundární prevenci nově ustanovovaný školní psycholog.
  4. Byla zpracována koncepce etické a právní výchovy na všech typech základních a středních škol. Etická a právní výchova je obsažena ve Standardu základního vzdělávání a ve vzdělávacím Standardu pro gymnázia. Od 1. září 1996 se realizuje. Je připraven vzdělávací Standard pro odborné školy se zpracovanými tématy sociální prevence.
  5. MŠMT - Institut pedagogicko-psychologického poradenství, vydalo metodický materiál pro psychology k prevenci šikanování.
  6. Na MŠMT je vytvořena komise pro prevenci negativních sociálních jevů.
  7. Na sociální prevenci a prevenci kriminality se velkou měrou podílejí i diagnostické ústavy, které včasnou a kvalitní diagnózou a první intervencí ohroženým jedincům zabezpečují kvalitní následnou péči a umístění do příslušného typu výchovného ústavu.
  8. V okresních “Programech rozvoje školství” bylo školským úřadům doporučeno, aby vždy jedním z vypisovaných témat byla prevence sociálně negativních jevů.
  9. MŠMT ČR každoročně rozděluje na preventivní programy a činnosti občanských sdružení v rámci projektu “Porozumění” značné finanční prostředky. Podporuje tak místní aktivity subjektů, které doplňují činnosti resortních zařízení v péči o rizikové skupiny mládeže a o hodnotnou náplň volného času.

Byla vytvořena řada metodických materiálů. Aktuální je například soubor metod pro psychology, etopedy, sociální pedagogy - “Čelíme šikanování”.

Jsou pořádány jednorázové i dlouhodobé kurzy k dalšímu vzdělávání učitelů v tématech sociální prevence. MŠMT se spolupodílí na seminářích a konferencích - např. “Výchova k lidským právům a občanství v zemích střední a východní Evropy” (se Střediskem pro výchovu k lidským právům UK), nebo mezinárodní seminář ”Multikulturní výchova” (UNESCO, UNHCR, EACY a MŠMT ČR).

Byla učiněna řada antidiskriminačních opatření: vyhláška MŠMT ČR č. 291/1991 Sb., o základních školách, §3 odst. 6, pokyn MŠMT ČR č.j. 18 062/96 - 21, pokyn MŠMT ČR č.j. 13821/1995 - 21 ze dne 3. května 1995, informace MŠMT ČR č.j. 16976/95 - 40.

Kromě vytváření vlastních aktivit stát různou formou podporuje také nevládní iniciativy a projekty.

Jednou ze státem podpořených aktivit, je projekt “Výchova k toleranci a proti rasismu v pražských školách”, který vytvořily občanské sdružení R - MOSTYČeské centrum pro vyjednávání a řešení konfliktu, ve kterém vyškolení lektoři přednášeli a diskutovali na pražských základních a středních školách. Umožnil jak přímé působení na žáky, tak i analýzu zkušeností lektorů s názory žáků na rasovou problematiku.

Cíle projektu byly formulovány takto:

  1. Přispět v oblasti výchovy a osvěty k šíření tolerance a protirasistickému postoji v řadách naší mládeže.
  2. Rozšířit informovanost o hodnotách a tradicích menšin, o příčinách jejich jiného chování a o důsledcích, které vyplývají z netolerance tohoto etnického aspektu.
  3. Pomoci učitelům v pražských školách obohatit výuku občanské nauky a přinést dětem a mládeži alternativní informace ze sledované problematiky.
  4. Vytvořit model výchovy k toleranci a proti rasismu pro vzdělávací instituce ostatních regionů v naší republice.

Projekt navíc směřuje k vytvoření alternativní příručky pro učitele občanských a společenských nauk.

Ze získaných poznatků vyplývá například vyšší tolerance tříd, ve kterých je příslušník menšiny, či komunikační bariéry, způsobené strachem, ve třídách i s minimálním počtem příznivců hnutí skinheads.

5.5.3 Opatření Ministerstva spravedlnosti v oblasti prevence

V oblasti prevence bude zdůrazněna nezbytnost rychlého a plynulého vyřizování soudní agendy týkající se vyřizování uvedených trestných činů. Předsedům soudů bude uloženo, aby svůj výkon dohledu v rozsahu stanovém zákonem zaměřili zejména na rychlost a plynulost vyřizování těchto trestních věcí. Pokud by bylo v rámci výkonu dohledu Ministerstva spravedlnosti zjištěno závažnější pochybení v rozhodovací činnosti soudů, obdrží ministryně spravedlnosti návrh, aby využila svého práva podat mimořádný opravný prostředek - stížnost pro porušení zákona.

Ministryně spravedlnosti z vlastní iniciativy přezkoumala rozhodnutí soudce Okresního soudu v Hradci Králové poté, co státní zástupce před projednáním případu, jehož rozsudek byl odůvodněn tím, že Romové a  Češi jsou jedné - indoevropské - rasy, a nemůže tedy jít o rasově motivovaný trestný čin, u odvolacího soudu své odvolání stáhl a rozsudek tak nabyl právní moci. Dne 8.8.1997 pak podala stížnost pro porušení zákona, která je v současné době v řízení.

5.5.4 Vzdělávání

Podle názoru MS i NSZ není potřebná přísná specializace vyšetřovatelů. Vzdělávání a  školení vyšetřovatelů a státních zástupců (sporné výkladové a aplikační problémy vztahující se k uvedeným trestným činům) je považováno za plně dostačující.

Vzdělávání pracovníků státního zastupitelství je zabezpečováno prostřednictvím Institutu pro další vzdělávání soudců a státních zástupců při Ministerstvu spravedlnosti České republiky. Uvedené vzdělávání probíhá formou specializovaných seminářů, na jejichž přípravě a průběhu se podílí široký okruh odborníků z řad soudců Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího státního zastupitelství, vysokých funkcionářů Policie ČR, právnických fakult apod.

6. Závěr

Vzrůstající nevraživost vůči cizincům a rasově odlišným občanům, která se v poslední době stává problémem v západoevropských státech, má své sympatizanty i v České republice. I zde se rasové konflikty stávají nebezpečným fenoménem. V české společnosti navíc chybí, na rozdíl od tradičních západoevropských demokracií, kontinuální, historická zkušenost dlouhodobějšího soužití s rasově odlišnými národnostmi a komunitami. To se přirozeně odráží v míře její xenofobnosti. Na utváření veřejného mínění velmi silně působí neuvážená prohlášení a nečinnost některých představitelů státních orgánů - výsledný efekt a dopad bývá velmi negativní.

V současné době je v České republice zakotvena jak pravicově a levicově, tak i nacionálně extremistická scéna. Pro demokratické základy státu jsou tyto scény bez rozdílu nebezpečné. Podceňování postihu extremistických aktivit by mohlo otevírat prostor pro budování dobře strukturovaných organizací, schopných uskutečnit násilnou, kvalitně naplánovanou a organizovanou akci většího rozsahu. To by mohlo mít za následek destabilizaci bezpečnostní situace v některém regionu nebo i v celém státě. Problematika extremismu jako celku nesmí být tudíž podceňována a popřípadě schematicky zužována jen na projevy rasismu ve společnosti a trestnou činnost s rasovým podtextem páchanou převážně příznivci a příslušníky hnutí skinheads na straně jedné, či na aktivity anarchistů nebo anarchoautonomů na straně druhé.

Existence extremistických ideologií, uskupení a jedinců, kteří k nim inklinují, nemá dočasný charakter, ale je doprovodným jevem vývoje každé demokratické společnosti. Česká republiky nezůstává výjimkou.

To, že v České republice nejsou prozatím extremistické aktivity postihovány tak razantně, jako v západní Evropě, vede zahraniční extremistická hnutí ke zvýšeným kontaktům s českou extremistickou scénou a k přesunu řady aktivit do ČR (koncerty, nahrávání a vydávání různých hudebních nosičů, stejně jako tiskovin a dalších propagačních materiálů). Důsledné uplatňování stávajících policejních a justičních opatření může napomoci řešení a eliminaci vnějších projevů extremistických postojů (násilné útoky, různé akce na podporu extremistických názorů, šíření a propagace těchto názorů).

Od roku 1995, kdy byla vládou přijata nová systémová opatření k předcházení a postihu rasově a národnostně motivované trestné činnosti a trestné činnosti páchané příznivci extremistických skupin, uplynuly dva roky. Při hodnocení této trestné činnosti musíme brát v úvahu, že nejsou k dispozici souvislé řady relevantních statistických dat za delší časové období, které by umožňovaly zřetelně stanovit trendy, pokles či nárůst a další změny. Systematická evidence tohoto druhu trestné činnosti byla zavedena v roce 1995 s účinností od 1. ledna 1996. K předchozím statistickým údajům je proto třeba přistupovat s vědomím chyby a nepřesností. Od roku 1996 se zvyšují počty zaregistrovaných deliktů s rasovou či jinou extremistickou motivací. V roce 1996 zaregistrovaly kriminální statistiky 131 extremisticky motivovaných trestných činů, za jejichž spáchání bylo stíháno 152 osob. Ve třech čtvrtletích roku 1997 bylo, podle předběžných údajů oficiálních kriminálních statistik, zaregistrováno již 164 extremisticky motivovaných trestných činů, za jejichž spáchání je stíháno 188 osob. Zvyšující se počet zaregistrovaných deliktů s rasovou či jinou extremistickou motivací může však být i dokladem efektivnosti přijatých opatření, zvýšené aktivity policie při zjišťování a kvalifikaci tohoto druhu trestné činnosti a její spolupráce s pracovníky BIS.

Z provedené analýzy vyplývá, že ve sledovaném období, stejně jako v předchozích letech, projevy extremismu, včetně rasově motivovaných útoků, nenabyly nikde na území České republiky masových rozměrů a nevedly k destabilizaci bezpečnostní situace v žádném kraji. V objemu celkové trestné činnosti spáchané na území ČR představuje tato trestná činnost i nadále statisticky velmi malé číslo. Bez ohledu na tyto skutečnosti je nezbytné přistupovat k této trestné činnosti jako ke společensky vysoce nebezpečnému jevu, který v sobě zároveň nese vysokou míru latence. Je nutné s veškerou razancí postupovat proti všem aktivitám příznivců hnutí skinheads, kteří jsou výlučnými pachateli brutálních rasově motivovaných trestných činů spáchaných na území České republiky. Zároveň je nutné velmi tvrdě tyto trestné činy postihovat. V současné době je zapotřebí věnovat pozornost nejen postihu trestných činů a přestupků vyplývajících ze zastávání, propagace a šíření extremistických ideologií a postojů, ale je nutné se systematicky zaměřit na zkoumání a odstraňování příčin těchto projevů.

Základem pro úspěšné řešení trestné činnosti s extremistickým podtextem je kvalitní spolupráce celého řetězce orgánů činných v trestním řízení, ale i spolupráce s participujícími orgány a institucemi, mezi něž musíme řadit i široké spektrum občanských hnutí a sdružení.Boj s extremistickými projevy ve státě nelze chápat pouze v intencích represe a tudíž veškeré nedostatky na tomto poli nelze výlučně spojovat s odpovědností Ministerstva vnitra či policejních složek. Systémové řešení této problematiky je založeno nejen na úzké vnitroresortní spolupráci, ale i na meziresortní spolupráci. Ta by měla vést k průběžnému zapojení těch složek státního aparátu, které mohou flexibilně ovlivňovat systém výchovy, vzdělávání, prevence a legislativy, tedy oblasti, v nichž není problematika doposud důsledně řešena. Nové jevy na extremistické scéně si budou průběžně vyžadovat adekvátní opatření. Stále více bude do popředí vystupovat nezastupitelnost kvalitního preventivního systému a mechanismů.

Z předložené zprávy vyplývá, že opatření přijatá v roce 1995 napomohla v hodnoceném období k efektivnějšímu postihu trestné činnosti s extremistickým podtextem a vedla ke zkvalitnění práce represivního systému na tomto úseku kriminality.

7. Shrnutí řešené problematiky

Trendy a charakteristika extremistické scény
  1. Současné trendy extremistických aktivit v zahraničí
  2. Stručná charakteristika současné extremistické scény v České republice

Mnohavrstevné a důsledné monitorování všech extremistických uskupení a zásadní postup proti konkrétním aktivitám a nebezpečným projevům jejich příznivců a příslušníků nepřestává být základním předpokladem úspěšného boje s tímto fenoménem.

Trestná činnost motivovaná rasovou a národnostní nesnášenlivostí nebo páchaná příznivci extremistických skupin
Dosud přijatá opatření k eliminaci trestné činnosti s extremistickým podtextem
Problémy České republiky na mezinárodním fóru

Za situace, kdy dochází na mezinárodním fóru k medializaci otázek spjatých s romským etnikem v České republice (rasová diskriminace, útoky příznivců hnutí skinheads na Romy, cizince tmavší barvy pleti apod.) přestává být tato problematika pouhou vnitřní záležitostí českého státu. Dochází k posunu do roviny, kdy je poškozován image České republiky a zpochybňována její důvěryhodnost v oblasti dodržování lidských práv a ochrany menšin.

Hlavní úkoly:
Aktivity vlády České republiky
Opatření Ministerstva vnitra a Policie ČR
Zaměření práce Policie ČR

Základem úspěšného řešení trestné činnosti s extremistickým podtextem zůstává i nadále úzká součinnost a vnitroresortní spolupráce policejních a vyšetřovacích složek na všech úrovních řízení, včetně jejich spolupráce s resortními, mimoresortními a participujícími orgány a institucemi. Patří sem i široké spektrum občanských hnutí a sdružení, charitativních iniciativ a nadací.

Úkoly:
Opatření Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství
Opatření v oblasti prevence