(„Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem“ - čl. 10 Ústavy ČR).
§ 196 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
(1) Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich politické přesvědčení, národnost, rasu, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(3) Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání takového činu.
§ 198 Hanobení národa, rasy a přesvědčení
(1) Kdo veřejně hanobí
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami.
§ 198a Podněcování k národnostní a rasové nenávisti
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu nebo rase nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
Další trestné činy s rasovým podtextem najdeme v Hlavě X. nazvané Trestné činy proti lidskosti:
§ 259 Genocidium
(1) Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu
(2) Stejně bude potrestán, kdo se na činu uvedeném v odstavci 1 účastní.
§260 Podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů
(1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
§ 261
Kdo veřejně projevuje sympatie k fašismu nebo jinému podobnému hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
§ 263a
Persekuce obyvatelstva
(1) Kdo za války uplatňuje apartheid nebo páchá jiné nelidské činy vyplývající z rasové diskriminace nebo terorizuje bezbranné civilní obyvatelstvo násilím nebo hrozbou jeho užití, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
(2) Stejně bude potrestán, kdo za války
(3) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 těžkou újmu na zdraví nebo smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.
V německém i našem trestním řádu lze nalézt některá obdobná ustanovení, týkající se extremismu (např. sabotáž, schvalování trestného činu, podněcování k rasové nenávisti, genocidium, ublížení na zdraví, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny). Nalezneme zde ale i taková ustanovení, jakým je např. §84 - Pokračování v činnosti strany, prohlášené za protiústavní a §85 - Porušení zákazu sdružování. Jednání uvedené v těchto ustanoveních je podle našeho právního řádu postihováno maximálně jako přestupek. Problematiku rozšiřování propagačních prostředků (letáků) neřeší náš právní řád (na rozdíl od německého - §86 - Rozšiřování propagačních prostředků protiústavních organizací, kde propagačními prostředky jsou jen takové písemnosti, jejichž obsah je zaměřen proti základům svobodomyslného demokratického řádu nebo myšlence porozumění národů) vůbec. Vydávání neperiodických publikací je sice upraveno zákonem č. 37/1996 Sb., ale na propagační materiály politických stran a politických hnutí, občanských sdružení, církví, náboženských společností apod. se zákon vůbec nevztahuje.
Český ústavní pořádek rovněž neobsahuje ustanovení srovnatelné s ustanovením čl. 18 základního zákona Spolkové republiky Německa, podle něhož ten, kdo zneužívá svobodu projevu mínění, zejména svobodu tisku, svobodu výuky, svobodu shromažďovací, svobodu spolčovací, tajemství listovní, poštovní a telekomunikační, vlastnictví nebo právo azylu k boji proti svobodnému demokratickému zřízení, ztrácí tato základní práva. Ztrátu a její rozsah vysloví Spolkový ústavní soud. S takovou obecnou ztrátou určitého základního práva ústavní pořádek ČR nepočítá, neupravuje ji po stránce hmotně právní ani procesně právní a Ústavnímu soudu pravomoc takto rozhodovat rovněž neposkytuje.
Listina ve svém článku 17 výslovně zaručuje svobodu projevu a právo na informace: Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura - předběžná i následná - je nepřípustná. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Periodický tisk je regulován zákonem č. 81/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Oprávnění vydávat periodický tisk vzniká registrací. Orgán provádějící registraci je povinen ji provést do 15 dnů, od doby, kdy mu došla přihláška. Ta musí obsahovat také údaj o „obsahovém zaměření“ periodického tisku, určité zaměření však nemůže být důvodem odmítnutí registrace. Zákon stanoví opatření k ochraně proti zneužívání svobody projevu, slova a tisku, ta však míří vůči osobám vydavatele, šéfredaktora atd. a odejmutí registrace z důvodu určitého obsahu vydávaného tisku zákon neumožňuje.
Vydávání neperiodických publikací je upraveno zákonem č. 37/1996 Sb. Na propagační materiály politických stran a politických hnutí, občanských sdružení, církví, náboženských společností apod. se zákon vůbec nevztahuje. Neperiodická publikace musí obsahovat určité povinné údaje (např. označení vydavatele), porušení této povinnosti je stíháno správními sankcemi. V praxi je někdy sporné, zda se zákon vztahuje i na letáky.
Provozování rozhlasového a televizního vysílání je upraveno zákonem č. 468/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Provozovatelé jsou povinni mj. zabezpečit, aby nebyly vysílány pořady, které jsou v rozporu s Ústavou a Listinou. Udělená licence může být odejmuta, jestliže provozovatel závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými právními předpisy.
Výroba, šíření a archivování audiovizuálních děl je upraveno zákonem č. 273/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Audiovizuální díla musí být stanoveným způsobem označena. V zájmu ochrany mravního vývoje nezletilých se stanoví hranice přístupnosti.
Reklama nesmí podle zákona č. 40/1995 Sb., obsahovat mj. ani prvky, které by byly v rozporu s dobrými mravy, zejména prvky urážející národnostní nebo náboženské cítění, ohrožující obecně nepřijatelným způsobem mravnost nebo propagující násilí, prvky snižující lidskou důstojnost nebo využívající motiv strachu.
Svoboda bádání a umělecké tvorby je zaručena absolutně (čl. 15 Listiny)
Svoboda výuky jako subjektivní právo není u nás upravena. Zákon o vysokých školách č. 172/1990 Sb., zaručuje na vysokých školách členům akademické obce svobodu vědeckého bádání a zveřejňování jeho výsledků, svobodu umělecké tvorby, právo vyučovat a učit se aj. s tím, že využívání a uplatňování těchto práv a svobod musí být v souladu se zásadami demokracie, humanity a s právním řádem. Individualizace těchto práv však chybí.
Listina zaručuje právo pokojně se shromažďovat s tím, že toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Podrobnosti upravuje zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 175/1990 Sb.
Vzhledem ke složitosti situací, které mohou nastat za velmi rozličných okolností, je také zákonná úprava shromažďovacího práva poměrně složitá. Zatím se nezdá, že by nevyhovovala potřebám, spíše jde o to, aby byla správně vykládána a uplatňována.
Právo se sdružovat je zaručeno Listinou. Podrobnosti upravuje zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů. Ten stanoví, že k výkonu práva svobodně se sdružovat není třeba povolení státního orgánu. Výkon tohoto práva je založen proto na principu registrace Ministerstvem vnitra, která má za následek vznik sdružení jakožto právnické osoby.
Zákon o sdružování občanů výslovně stanoví, že nejsou dovolena sdružení
Občanské sdružení vzniká registrací Ministerstva vnitra. Ministerstvo registraci odmítne, jestliže z předložených stanov sdružení vyplývá, že by šlo o sdružení odporující zákonu, zejména že cíle sdružení jsou v rozporu s požadavky uvedenými v §5 anebo že jde o sdružení nedovolené ve smyslu §4.
Speciální prostředky dozoru státu nad činností občanských sdružení zákon neupravuje, sdružení tedy podléhají správnímu dozoru v podstatě stejně jako jiné právnické osoby, včetně výkonu působnosti Policie ČR, Bezpečnostní informační služby atd.
Registrované občanské sdružení je právnickou osobou a jako takové může vystupovat v soukromoprávních i veřejnoprávních vztazích. Existenci a činnosti neformálních uskupení v podstatě nic nabrání (nemají ovšem právní subjektivitu). Jistá omezení by mohla vyplynout z předpisů o právu shromažďovacím.
Z nejrůznějších důvodů byla v posledních letech odmítnuta registrace v osmi případech. Nejmarkantnější je případ návrhu na registraci přípravného výboru Ku-Klux-Klanu, který byl odmítnut z důvodu uvedeného v §8 odst. 1, písm. c) citovaného zákona.
Na Ministerstvu vnitra je důsledně využíváno ustanovení §7 odst. 2 citovaného zákona. Nemá-li totiž návrh přípravného výboru potřebné náležitosti, ministerstvo na to přípravné výbory bezodkladně upozorňuje. Teprve poté je zahajováno správní řízení.
Ke vzniku církve nebo náboženské společnosti stačí registrace Ministerstvem kultury; registrované církve atd. jsou právnickými osobami.
Založení církve nebo náboženské společnosti nesmí být v rozporu se zákonem č. 308/1991 Sb., nebo s jinými zákony.
Speciální prostředky dozoru státu nad činností církví atd. zákon neupravuje.
K návrhu na registraci církve nebo náboženské společnosti, která není členem Světové rady církví, musí být přiložen doklad, že se k ní hlásí nejméně 10 000 zletilých osob, které mají trvalý pobyt na území České republiky.
V praxi se projevuje problém, zda je legální občanské sdružení sloužící společnému projevu náboženství, jestliže osob, které se chtějí takto sdružit, není alespoň 10 000. Zdá se, že názor Ministerstva vnitra je negativní, a to může vést ke vzniku faktických sdružení (neregistrovaných ani jako náboženská společnost, ani jako občanské sdružení).
Podmínky vzniku a činnosti politických stran stanoví zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Zákon výslovně zakazuje vznik a činnost politických stran (mimo jiné)
Strany a hnutí nesmějí být ozbrojeny a nesmějí zřizovat ozbrojené složky.
Vznik politické strany není podmíněn povolením, nýbrž pouhou registrací. Ministerstvo vnitra registraci odmítne, jestliže stanovy strany jsou v rozporu s §1 až §5 zák. o polit. str., popř. nesplňují podmínky pokud jde o název nebo sídlo strany.
Speciální prostředky dozoru státu nad činností politických stran zákon neupravuje.
Strana může být zrušena, jestliže její činnost je v rozporu s ust. §1 až §5 zák. o polit. str. Důvody pozastavení činnosti strany jsou uvedeny ne zcela jasně, stačí však patrně třeba i jenom některý z uvedených důvodů (§ 13 odst. 6, § 14 odst. 1)
Podle čl. 13 Listiny je základním právem, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou nebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon; stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Způsobem ještě širším než v čl. 13 Listiny je poštovní tajemství upraveno v §8 poštovního zákona (zákon č. 222/1946 Sb.,). Vládní nařízení č. 240/1949 Sb., přitom z poštovní dopravy absolutně vylučuje kromě věcí, jejichž doprava je zakázána zákonem, také )zásilky, které svou vnější úpravou nebo obsahem směřují proti lidově demokratickému zřízení nebo jsou z hlediska veřejného zájmu závadné“ a „zásilky, jejichž vnějšek nebo zjevný obsah je urážlivý, hanlivý nebo nemravný“. Pozornost si mohou zasloužit tzv. letákové zásilky (§19 poštovního řádu), které mohou „organizace“ adresovat skupině příjemců, jimž je pošta může dodat bez dalšího zjišťování.
Podle čl. 11 Listiny má každý právo vlastnit majetek, avšak s tím, že vlastnictví zavazuje, a že nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.
Zvláštní zákony upravují vlastnictví (držení) a užívání takových věcí, jako jsou např. střelné zbraně a střelivo, výbušniny, jedy, narkotika apod.
Fyzická osoba může nabývat do vlastnictví (s výjimkou dědění), držet nebo nosit střelné zbraně podléhající registraci a střelivo do těchto zbraní jen tehdy, je-li držitelem zbrojního průkazu, který vydává příslušný útvar Policie ČR (§27 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu). Podmínkou vydání zbrojního průkazu je mimo jiné bezúhonnost a spolehlivost fyzické osoby, která o vydání zbrojního průkazu žádá. Podmínka bezúhonnosti je splněna, jestliže se žadatel nedopustil některého v zákoně uvedeného trestného činu. Při posuzování spolehlivosti se přihlíží k ochraně života, zdraví, majetkových a jiných práv osob, také však k ochraně veřejných zájmů.
Nakládání s výbušninami upravuje zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona ČNR č. 542/1991 Sb., jakož i prováděcí předpisy k němu.
Podle čl. 43 Listiny Česká republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod; azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními právy a svobodami. Není zatím shody v tom, zda právo azylu patří mezi základní práva a svobody ve smyslu Listiny.
Postavení cizinců na území České republiky je upraveno zákonem č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců ve znění pozdějších předpisů.