Mgr. Jan Břeň,
odbor pro místní správu MV ČR

Odběr sbírky zákonů obcemi

Podle § 13 odst. 2 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, jsou obce v úředních hodinách povinny umožnit každému, kdo o to požádá, nahlížet do Sbírky zákonů. Obdobnou povinnost mají podle citovaného ustanovení zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, i městské obvody a městské části územně členěných statutárních měst. Tato povinnost se vztahuje vždy na celou částku s výjimkou rozsáhlých příloh právních předpisů, které je možno vyhlásit v samostatných přílohách částek Sbírky zákonů, vydaných současně s příslušnou částkou, v níž je vyhlašován text právního předpisu, o jehož přílohu se jedná. Krajské úřady, Magistrát hlavního města Prahy, magistráty měst Brno, Ostrava, Plzeň jsou navíc za stejných podmínek povinny umožnit každému, kdo o to požádá, nahlédnout vedle Sbírky zákonů i do Sbírky mezinárodních smluv (podle §5 odst. 1 zákona č. 309/1999 Sb. se ve Sbírce mezinárodních smluv vyhlašují sdělením Ministerstva zahraničních věcí platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, oznámení o výpovědi mezinárodních smluv a o jiných skutečnostech důležitých pro provádění jednotlivých mezinárodních smluv a dále též rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, jimiž je Česká republika vázána).

Z výše uvedeného lze dovodit, že obce nemají zákonem stanovenou povinnost vlastnit Sbírky zákonů; pouze jsou povinny umožnit každému, kdo o to požádá, nahlížet v úředních hodinách do Sbírky zákonů. Tuto zákonnou povinnost mohou obce v podstatě zabezpečit i jiným vhodným způsobem (např. výpůjčkou apod.), než je jejich samotné nabytí do vlastnictví (zpravidla koupí), což se v praxi týká především malých obcí s příjmově nižším obecním rozpočtem. Ostatně ani již zrušený zákon České národní rady č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky, v ustanovení § 9 výslovně nestanovil povinnost obce vlastnit Sbírky zákonů: “Obce jsou povinny si opatřit alespoň jeden výtisk Sbírky zákonů a zajistit, aby byla každému přístupná.”. Pod slovem “opatřit” lze podle mého názoru rozumět i jiné legální formy obstarání si Sbírky zákonů, než je jejich samotná koupě.

Obce také využívají možnosti zakoupit si od komerčních subjektů, zpravidla pro svoji vlastní potřebu, různé databáze v elektronické podobě, které obsahují texty právních předpisů a jiných aktů státních orgánů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů (1). Tyto “elektronické Sbírky zákonů” mají nejrůznější formu (např. uvádějí právní předpisy v jejich úplném znění či v graficky totožné podobě s tištěnou Sbírkou zákonů, apod.) a též jejich aktualizace je zpravidla odlišná podle požadavků a finančních možností jednotlivých obcí.

V této souvislosti je však nutné zdůraznit, že ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 309/1999 Sb. je dovoleno užívat název “Sbírka zákonů” pouze pro označení Sbírky zákonů podle tohoto zákona. Podle 10 odst. 1 zákona č. 309/1999 Sb. Sbírku zákonů (a Sbírku mezinárodních smluv) vydává, zajišťuje její tisk a distribuci pouze Ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra sice

v souladu s § 12 odst. 1 zákona č. 309/1999 Sb. zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup stejnopis Sbírky zákonů

vydávané po 4. květnu 1945 a Sbírky mezinárodních smluv, nicméně ani tento stejnopis se ze zákona nepovažuje za Sbírku zákonů a Sbírku mezinárodních smluv.

Ze shora uvedeného tak vyplývá, že znění právních předpisů dostupná v jednotlivých elektronických nebo tištěných informačních systémech jiných subjektů nejsou – na rozdíl
od “tištěné” Sbírky zákonů – obecně závazná. Pouze Sbírka zákonů obsahuje autentický a úředně ověřený obecně závazný text právních předpisů a dalších aktů státních orgánů v ní vyhlašovaných. Texty právních předpisů uveřejněné v jiné podobě a subjektem odlišným od Ministerstva vnitra, nejsou podle platné právní úpravy “Sbírkou zákonů”, byť by byly graficky zcela totožné.

Zákonnou povinnost stanovenou obci spočívající v umožnění každému, kdo o to požádá, nahlédnout v úředních hodinách do Sbírky zákonů, lze tak naplnit toliko prostřednictvím Sbírky zákonů vydávané Ministerstvem vnitra.

1. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 309/1999 Sb. se vedle právních předpisů dále ve Sbírce zákonů vyhlašují:

2. nálezy Ústavního soudu, pokud tak stanoví zákon,

3. sdělení Ústavního soudu, jestliže o jejich vyhlášení Ústavní soud rozhodne,

4. usnesení Poslanecké sněmovny o zákonném opatření Senátu, anebo sdělení předsedy Poslanecké sněmovny, že se Poslanecká sněmovna na své první schůzi o zákonném opatření Senátu neusnesla,

5. rozhodnutí prezidenta republiky, oznámení prezidenta republiky o výsledku referenda, usnesení komor Parlamentu a usnesení vlády, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo jestliže o jejich vyhlášení tyto orgány rozhodnou,

6. sdělení ministerstev, jiných ústředních správních úřadů nebo České národní banky o skutečnostech a přijatých rozhodnutích, pokud povinnost vyhlásit je ve Sbírce zákonů stanoví zvláštní zákon,

7. úplná znění ústavních zákonů a zákonů, zmocňuje-li k vyhlášení jejich úplného znění předsedu vlády ústavní zákon nebo zákon.