VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 50
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

konzultace

Mgr. Hana Nevřalová, Ing. Jan Hobza,
Ministerstvo informatiky

Novela zákona o elektronickém podpisu

Ministerstvo informatiky, v souladu se svými legislativními plány pro tento rok, vypracovalo a předložilo poslanecké sněmovně novelu zákona o elektronickém podpisu. Vzhledem k blížícímu se vstupu České republiky do EU dohání novela resty v implementaci Směrnice 1999/93/ES, o zásadách Společenství pro elektronické podpisy, a to zejména v uznávání kvalifikovaných certifikátů vydaných v členských zemích EU a v udílení akreditace i poskytovatelům certifikačních služeb, kteří nemají sídlo na území České republiky. Kromě dokončení nutných transpozic, obsahuje novela i některé nové instituty, které jsou z pohledu práva poměrně zajímavé. Jedním z nich je zavedení pojmu elektronická značka.

Podle současného znění zákona jsou zaručené elektronické podpisy v oblasti orgánů veřejné moci založené na kvalifikovaných certifikátech, které jsou vydávány pouze fyzickým osobám za účelem jednoznačného spojení identity osoby a veřejného klíče, resp. identity osoby a zaručeného elektronického podpisu. Zákon tedy umožňuje vytvářet elektronické podpisy jako náležitost písemného právního úkonu jednající osoby.

Praxe ovšem ukazuje, že pro určité úkony je efektivní a v některých případech dokonce nezbytné používat automatizované “podepisování” osoby, tedy jakýsi podpis, který činí technické zařízení bez soustavné kontroly podepisující osoby. Například státní orgán při vydávání elektronických výpisů ze svých rejstříků pouze iniciuje funkci technického zařízení, které bude již bez další kontroly ze strany zaměstnanců státního orgánu označovat data, která automaticky odesílá žadatelům. Jedním z atributů podpisu však je, aby podepisující osoba měla přímou “vizuální” kontrolu nad tím, co podepisuje, což v tomto případě splněno není. Proto by nebylo vhodné, aby se pro výše uvedené účely používalo zaručených elektronických podpisů, ale jiného prostředku, který by nebyl podpisem v právním slova smyslu, ale přesto by splňoval obdobné vlastnosti, jako zaručený elektronický podpis. Novela situaci řeší zavedením institutu elektronické značky.

Elektronická značka

Elektronická značka je z technického hlediska obdobou zaručeného elektronického podpisu, resp. může mít obdobný účinek a má stejné vlastnosti vůči označovaným datům jako zaručený elektronický podpis. Požadavky na zaručený elektronický podpis a na elektronické značky jsou proto obdobné. Pro účely tohoto zákona se používání elektronické značky podmiňuje tím, že je založena na kvalifikovaném systémovém certifikátu, který jednoznačně spojuje označující osobu a elektronickou značku. Přínos zavedení možnosti jejich používání tkví v tom, že na rozdíl od zaručeného elektronického podpisu, který vytváří fyzická osoba vždy pro jednu určitou datovou zprávu, mohou být elektronickými značkami datové zprávy označovány tak, že je iniciována funkce prostředku, který je vytváří, a označování datových zpráv může probíhat bez další přímé součinnosti označující osoby.

Kvalifikovaný systémový certifikát, na němž je elektronická značka založena, může znít nejen na fyzickou osobu, ale také na osobu právnickou nebo na organizační složku státu. Protože náš právní řád nezná podpis jiné než fyzické osoby, elektronická značka se nepokouší být podpisem v právním slova smyslu. Elektronická značka je objektem, který z funkčního hlediska zaručuje integritu datové zprávy a určení osoby, která elektronickou zprávu označila. Co se týká právní stránky, vyžaduje náš právní řád podle § 40 Občanského zákoníku pro platnost písemného právního úkonu dvě podmínky, jednak dodržení písemnosti, tedy zachycení veškerého obsahu právního úkonu písemnou formou, jednak podpis jednající osoby. Přičemž obě tyto podmínky musí být splněny současně. Data v elektronické podobě zachovávají nepochybně písemnou formu

(§ 40 odst. 4 Občanského zákoníku), ale pokud by byla označena elektronickou značkou, nesplňují druhou podmínku platnosti písemného právního úkonu – nebyla opatřena podpisem. Za určitých podmínek by však právní úkon učiněný elektronicky, označený elektronickou značkou přece jenom mohl být platným písemným právním úkonem. Paragraf 40 odst. 2 Občanského zákoníku totiž připouští, aby byl podpis, v případech kdy je to obvyklé, nahrazen mechanickými prostředky. Pokud by se tedy dalo objektivně posoudit, že pro určité právní úkony je obvyklé nahradit podpis mechanickým prostředkem (například razítkem) mohla by tímto prostředkem být elektronická značka.

Používání elektronické značky by mělo kromě dopadu do oblasti práva soukromého také významný dopad do sféry veřejnoprávní. V oblasti orgánů veřejné moci je (podle současného znění § 11 zákona o elektronickém podpisu) možné při výkonu této veřejné moci používat pouze zaručené elektronické podpisy založené na kvalifikovaných certifikátech vydaných akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Jak už bylo naznačeno výše, pro některé elektronicky činěné úkony orgánů veřejné moci nejsou zaručené elektronické podpisy vhodné. Týká se to zejména vydávání automatizovaných výpisů z databází, automatizovaného potvrzování přijetí datových zpráv, elektronického celního řízení. Zde všude je organizačně těžko zajistitelné, aby úředník kontroloval a mechanicky podepisoval každou odesílanou zprávu svým elektronickým podpisem. Elektronická značka však splňuje takové náležitosti, že ji lze použít pro automatizované označování úředních písemností. Bude totiž vytvářena tak, že orgán veřejné správy pouze iniciuje technické zařízení, které bude označovat datové zprávy bez další kontroly, proto je nutné stanovit zákonné požadavky na bezpečnost tohoto procesu. V novele se tvůrci s daným problémem vypořádali tak, že uložili osobě, která elektronickou značku vytváří, odpovědnost za používání dostatečně bezpečných technických a programových prostředků a postupů. Ty musí minimálně zajistit odpovídající utajení a ochranu dat pro vytváření elektronické značky (soukromého klíče). Označující osoba dále odpovídá za to, že technické zařízení, které bude značky vytvářet, bude nastaveno tak, aby i bez další kontroly označilo právě a pouze ty datové zprávy, které označující osoba k označení zvolí. Označující osoba také musí zajistit ochranu svých prostředků pro vytváření značek proti neoprávněné změně a musí zabezpečit, aby jí v případě, že k neoprávněné změně přece jen dojde, byla taková změna patrná.

Ještě zbývá zmínit se o velmi důležité otázce právní povahy úředních písemností opatřených elektronickou značkou. Orgány veřejné moci sice mohou už v současné době používat jako náležitost svých písemností zaručený elektronický podpis, ale od teorie je bohužel někdy daleko k praxi. Elektronické písemnosti, které by měly obdobné účinky jako veřejné listiny se v podstatě nevyskytují. Novela se pokouší tuto situaci řešit stanovením obecného pravidla, podle kterého musí být písemnostem orgánů veřejné moci označeným elektronickou značkou nebo zaručeným elektronickým podpisem přiznány stejné právní účinky jako veřejným listinám vydaným těmito orgány. Elektronická značka a zaručený elektronický podpis na takovýchto elektronických “veřejných listinách” musí být z důvodu garance maximální bezpečnosti založena na kvalifikovaných certifikátech vydaných akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb.

Závěrem lze shrnout, že zavedení elektronické značky by mělo vést k rozšíření služeb e-governmentu. A to především k vydávání elektronických výpisů z úředních rejstříků a evidencí (výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z rejstříku trestů, výpisy z obchodního rejstříku apod.) na základě elektronicky podané žádosti. Tyto elektronicky vydané písemnosti by měly mít stejnou váhu a stejné právní účinky jako obdobné písemnosti listinné. Elektronickou značku lze dále použít při některých správních řízeních, která probíhají automaticky elektronickou cestou bez soustavné lidské kontroly (dnes už takto probíhají některá celní řízení).

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 50/2003.

CV:

Mgr. Hana Nevřalová

Absolvent právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, od roku 2002 pracuje na legislativně-právním odboru Ministerstva informatiky. Věnuje se tvorbě legislativních návrhů v oblasti elektronického podpisu, e-governmentu a informačních systémů veřejné správy.

Ing. Jan Hobza

Vystudoval obor informatika Provozně-ekonomické fakulty ČZU v Praze, pracuje na Odboru elektronického podpisu Ministerstva informatiky. Je členem několika mezinárodních organizací v oblasti e-podpisu.






Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |