VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 51 - 52
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

příloha

Básníci dvacátého století

Čtvrtletní příloha Furiant byla přivedena na svět v roce, kdy začínalo nové století. Hned na počátku jsme se shodli na okruhu témat, jež budou podobu Furianta utvářet. Objevila se však zároveň možnost inscenovat ve slavnostním vánočním čísle před zraky čtenářů skutečné “rodinné stříbro”, které jednorozměrně kapitalizující mozky neberou příliš na vědomí. Uvědomili jsme si, že se naskýtá jedinečná příležitost začít “od jedničky” obhlížet fascinující časovou plochu, jakou dvacáté století nepochybně bylo. A že onu obhlídku můžeme uskutečnit prostřednictvím nástroje, který je nejcitlivějším vnímatelem stavu společnosti a stavu jazyka, jímž tato společnost projevuje svoji identitu. Naše písemnictví nenabídlo žádný “velký” román, česká poezie je ovšem mistrovský obor. Pro zdánlivou snadnost je v něm sice odjakživa přeplněno adepty i kritiky, každé subjektivní hodnocení i výběr nakonec stejně prověří čas.

Zveme vás k podílu na utváření antologie české poezie dvacátého století, založené na jednoduchém principu “co rok, to básník”. Taková antologie musí ovšem vznikat nejméně dvacet let. Teprve kolem roku 2020 bude možno vsadit i na básníka, který se narodil v roce 2000 a antologii uzavřít. Dalších deset let je potřebných k tomu, aby se dílo odpoutalo od omylů ve výběru. A pak zasáhne čas a všechno bude zase jinak…

Dovoluji si být přesvědčen, že v některých výjimečných případech, bude mít rok básníky dva. Bylo nám to jasné hned u první série, neboť František Halas a Jaroslav Seifert (oba 1901), patří do antologie rovným dílem.

Proč básníci v časopise pro vážné úředníky? Moji milí, přece hned z několika důvodů. Za prvé, mnozí úředníci mají rádi poezii a hodně pomáhají její nelehké existenci. Za druhé, mnozí básníci byli či jsou úředníky. A za třetí – každý básník je spjat s určitou obcí.

Předkládáme Vám třetí sérii a těšíme se, že nám budete nápomocni v doplňování a rozvíjení tohoto dlouhodobého výběru.

Jiří Chum
chum.vespra@mvcr.cz

Hanuš Bonn (1913)

ROZEKLANÝ ČAS

Ohnivé kříže na nebi
dni slanou trýzní rozleptané
- A nikdo nikdo nepoví
kam jdem a co se stane

Jen průvany z dálek a noc plná hvězd
ke zpěvu křídla rozpínají
- Pod přilbou tmy a v bludišti cest
co víme tu o jiném kraji

Ohnivé kříže na nebi
dni slanou trýzní rozleptané
- Předehro zítřků Vábení!
A smrt je na číhané

Miroslav Holub (1923)

PARNÍ VŮZ 

Když Josef Božek, mechanikus, 
sestrojil svůj parou poháněný 
vůz a po něm i člun vodní, 
sedm sáhů dlouhý, 
uspořádal 1. června 1817 
veřejnou produkci ve Stromovce, 
vysoké šlechtě a 
ctěnému publiku 
po zapravení vstupného 
přístupnou. 

Hned po zahájení 
strhl se prudký liják 
a v nastalém zmatku 
někdo ukradl pokladnu se vstupným. 

Čímž mechanikus Božek 
přišel na mizinu. 

Parní vůz rozmlátil kladivem. 

Od těch dob v Čechách 
český samohyb parní 
nejezdil. 

Jen prudké lijáky 
často se opakovaly. 

Rudolf Žák (1933)

DVAKRÁT CEJCHOVANÁ 

Když údery letního času 
Plaší mé holuby spánku 
Zatímco usíná rozkoš 
A ještě ti zachvívá údy 
Na nebi tvého těla 
Zazáří pigmentové tečky 
Ta zbylá zatmění slunce 
V souhvězdích prvních vrásek 
Nezbývá než se s tím smířit 
Má dvakrát cejchovaná 
Sluncem 
A láskou 
Hle umění života 
Počítat alespoň do dvou 

Bedřich Stehno (1943)

MALOVANKA: JEDNOU V TOMTO ROCE 

Když před patnácti lety 
otevírali žensky internát v Praze-Malešicích 
tekla několik dnů z kohoutků ve věžovém domě 
voda plná rzi 

Ženy se myly za tmy 
u malé fontánky za parkovištěm 
ze kterého jako naschvál 
tryskala voda jasná jako stříbro 

Jezdil jsem tam 
za brigádnicí z vysočanských balíren 
do chvíle než si jednou v noci 
přidřepla přede mnou u keře zlatého deště 
vymočila se a řekla: Pojď se milovat 

Vzpomněl jsem si na to v hospodě na Malovance 
kde slepá dívka zvedla sklenici koly 
plaše přiťukla o půllitr piva 
muže který si minutu předtím tiše oblékl kabát 
a beze slova odešel a dívka k prázdné židli 
pronesla vážně:Jsem adoptovaná Jmenuju se Beranová 
Ale kdyby sis mě vzal 
věděla bych poprvé 
čí jsem 

Pane Co je to žena? 
A pane co je to láska? 
A pane co je to muž který odejde od slepé 
aniž by zaplatil své pivo a láhev koly? 

Zeptal se vedle sedící muž A já to 
stejně jako on 
nevěděl 

Jaromír Nohavica (1953)

KOŠILKA

Svlíkni si košilku lásko moje
do rána bílého daleko je
do rána daleko k srdci kousek
krásné je když lidi milujou se

Včeras mi utekla teď jsi tady
jako já žádný tě nepohladí
na vodě voděnce tajou ledy
co když jsme teď spolu naposledy

Svlíkni si košilku z porculánu
krásnější než jsi ty nedostanu
červánky na nebi rudá krvi
budeš má prvá a já tvůj prvý

Sylva Fischerová (1963)

BEZ MUŽŮ 

Ženy byly setmělé 
a jako jazyk v horkém víně 

někde sekyra štípala dřevo 
je málo hledat k ránu 
kohouta 
vždyť i všechny kočky
šly tu noc na hřbitov  

A ženy pily 
jako by ve víně spali 
dlouhovlasí chlapci 
dlouhovlasí chlapci kteří až v ústech 
obživnou 

Opravdu řekla jedna 
jako za války 
muži nejsou 

A ony se ohlídly 
a rozesmály 
Ano jistě je válka křičely 
musí být válka 
jinak by přece přišli 
jinak by přišli

Jaromír Typlt (1973)

KYBERPUNKOVÁ (Budoucnost)

Šel jsem k ubohé jednoruké dívce
a dal jí železný květ
Zadívala se na mou ohnivou paruku
řekla: “Ta je ohavná!”
a nechala se bez okolků
surově znásilnit
a do ucha mi přitom šeptala
vědecké termíny
jako “Lásko!”
nebo “Miláčku”
tak těžko pochopitelné,
že jsem si připadal jako panic
při své první holce
Já Prohlášený děvkař
(zvláště na androidky)
Ale povedlo se
Dívka byla nadšená
Unesená z pocitů
Vždyť
Sami jsme pocity
Vlnění
v tomhle prokletém černém světě
šestnáctkových soustav
signálů
kyberprostoru
Sami jsme pocity
bažící po pocitech
nic jiného nemá cenu
nic není skutečné…

(Cizota
Odhmotnělost
Milování
Přeprázdnělost
Uniformita
Trochu
Erotiky
ROZPOČÍTÁVADLO)

Dívka si našroubovávala
druhou ruku
Rozčililo mě
že jsem se nechal nachytat
a probodl jsem jí
železnou kytkou srdce
Řekla: “Padouchu!”
a se šťastným úsměvem
chlubila se pak
tou ozdobou u všech známých
i neznámých.
A sto krásných
computerem znásilněných slečen
obklopilo mě náhle
a odhrnovalo si stíny
v těch místech
kde leží Srdce



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |