VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 51 - 52
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

názory ohlasy polemika

Postavení úředníků veřejné správy

Ing. Jiří Hořánek,
tajemník MÚ Písek a předseda Sdružení tajemníků ČR

Není důvod pohlížet na úředníky veřejné správy jako na výjimečnou kategorii zaměstnanců. Vedle úředníků ve výrobní sféře, bankách a soudech je jejich postavení nejlépe srovnatelné se státními úředníky. Často dochází k tomu, že pro laickou veřejnost obě tyto skupiny splývají. Je to dáno mimo jiné i tím, že zaměstnanci územních samosprávných celků plní pracovní úkoly při výkonu tzv. přenesené působnosti v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštními zákony a jinými právními předpisy, tedy v zájmu státu. Mnohdy je důvodem společného pohledu na státní a veřejné úředníky i historický odkaz, neboť v minulosti byla značná část působností vykonávána státem a v rámci druhé etapy reformy veřejné správy došlo k jejímu převedení na vybrané obce a kraje. Rovněž shodný způsob stanovení platů pro všechny úředníky může být důvodem k nerozlišování odlišností v jejich postavení.

Na první pohled by se mohlo zdát, že není rozhodující, je-li zaměstnavatelem úředníků státní orgán nebo veřejnoprávní korporace. Je třeba ale připomenout některé rozdíly:

Významná změna nastala přijetím zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků. Z množiny zaměstnanců se tak jednorázově vyčlenila specifická skupina úředníků, kteří mají vyšší povinnosti a je zpřehledněn způsob vzniku jejich pracovního poměru. Na druhé straně jsou jim poskytnuty určité výhody. Přestože v tomto pracovněprávním předpise nejsou ještě vyprecizovány všechny vazby na obecnou úpravu v zákonech o obcích a o krajích (vymezení správních činností, jmenování vedoucích úředníků na úrovních vedoucích oddělení, rozdíly v pravomocích vedoucích úřadů mezi řediteli krajských úřadů a tajemníky obecních a městských úřadů apod.), je třeba za průlomový považovat taxativní výčet povinností úředníka provedený v § 16. Zde se zásadním způsobem rozšiřuje možnost zaměstnavatele stanovit povinnosti ve vazbě na pracovní kázeň, kterou dříve realizoval jen v interních předpisech (pracovních řádech, etických kodexech). Přesah těchto povinností mimo pracoviště i mimo pracovní dobu stejně jako možnost omezení základního práva podnikat a provozovat výdělečnou činnost je mocným nástrojem, který by neměl sloužit k snazšímu propouštění nepohodlných zaměstnanců, ale může napomoci ke zkvalitnění výkonu veřejné správy. Jde zejména o možnost minimalizace korupčního prostředí, o kultivaci vystupování úředníků vůči občanům a podobně.

Lze vyslovit přání, aby zkušenosti s aplikací zákona o úřednících územních samosprávných celků byly využity nejen při jeho novelizaci, ale i při diskusích nad podobou zákona o státní službě, který by měl nabýt účinnosti od 1. ledna 2005, pozornost by měla být případně věnována i úvahám o jejich spojení. Bylo-li v úvodu konstatováno, že jsou důvody pro společný pohled na výkon státní správy a veřejné správy, je třeba uvažovat také o společných rysech státní služby a veřejné služby, tedy i o postavení úředníků.



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |