VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 51 - 52
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

informace

Deklarace občanských práv v oblasti životního prostředí
Senátoři souhlasí s ratifikací Aarhuské úmluvy

Na své 11. schůzi v listopadu letošního roku vyslovil Senát Parlamentu ČR souhlas s ratifikací Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí - takzvané Aarhuské úmluvy. Podle Ústavy České republiky musí s ratifikací dokumentu tohoto typu vyslovit souhlas obě parlamentní komory. Podle současného režimu projednávání takovéto materie, se návrh k projednání podává oběma komorám současně, ty je pak nezávisle na sobě zařadí na svůj jednací program, a až poté, kdy sněmovna i Senát vysloví s ratifikací úmluvy souhlas, může navázat další proces ratifikace. Souhlasnému vyjádření Senátu předcházelo jednání ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Oba výbory ratifikaci doporučily, i například přes výhrady některých senátorů v zahraničním výboru. Ty se týkaly především často diskutované otázky odpovídajícího vymezení prostoru pro účast občanských skupin ochránců životního prostředí při správním rozhodování, respektive obav z rizika expanzivního využití úmluvy k blokačním postojům některých občanských ochranářských sdružení. Ze sedmi přítomných členů zahraničního výboru hlasoval jeden senátor proti doporučení k ratifikaci úmluvy (Jaroslav Doubrava zvolený za KSČM), dva senátoři se hlasování zdrželi, zbylí čtyři zvedli ruku pro to, aby výbor doporučil Senátu ratifikaci schválit. Ve výboru pro územní rozvoj hlasovali všichni senátoři pro souhlasné stanovisko. Aarhuskou úmluvou se zabývá i Poslanecká sněmovna. Do této parlamentní komory byl návrh na ratifikaci úmluvy předložen už podruhé. V minulém volebním období, nebylo projednávání do voleb ukončeno. Pro doporučení, aby sněmovna vyslovila s ratifikací úmluvy souhlas, hlasovalo tehdy ve sněmovním zahraničním výboru pět z deseti přítomných poslanců. Nikdo nebyl proti, zbylí poslanci nehlasovali.

22. září letošního roku předložila vláda do Parlamentu, respektive oběma jeho komorám, návrh na souhlas s ratifikaci úmluvy znovu.

Vznik, postavení a účinnost Aarhuské úmluvy

Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen Aarhuská úmluva) byla podepsána dne 25. června 1998 na 4. ministerské konferenci Evropské hospodářské komise OSN (dále EHK OSN) "Životní prostředí pro Evropu" v dánském Aarhusu (dále též Aarhuská konference). K 31. prosinci 2002 Aarhuskou úmluvu podepsalo 39 zemí; podpis k Aarhuské úmluvě připojila také Evropská společenství.

Úmluva nabyla účinnosti 30. října 2001 a k 31. prosinci 2002 ji ratifikovalo 22 států. S určitým zjednodušením lze konstatovat, že v průběhu let 2000-2002 se formoval dvojí zásadní přístup k ratifikaci Aarhuské úmluvy: zatímco pro státy bývalého Sovětského svazu se ratifikace úmluvy stává důležitým politickým stimulem a příležitostí k tvorbě nových demokratických zákonů, země Evropské unie a některé středoevropské státy přistoupily před ratifikací Aarhuské úmluvy k důkladné prověrce a eventuálně revizi stávajícího právního řádu. V současné době se proto těžiště ratifikačních aktivit přesouvá do členských zemí Evropské unie, přičemž Evropská společenství již od podpisu Úmluvy Evropskou komisí v roce 1998 důsledně integrují požadavky Aarhuské úmluvy do nově připravovaného, respektive novelizovaného komunitárního práva. Snahou těch zemí, které dosud Aarhuskou úmluvu neratifikovaly, je ukončit ratifikační proces co nejdříve.

Cíl a charakteristika Aarhuské úmluvy

Aarhuská úmluva je mezinárodním právně závazným dokumentem, který je zaměřen na obecné posílení demokracie v oblasti životního prostředí. Obsahově je postavena na třech relativně samostatných, nicméně vzájemně provázaných věcných okruzích, tzv. pilířích:

  1. zpřístupňování informací o životním prostředí veřejnosti;

  2. aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech týkajících se životního prostředí;

  3. zajištění právní ochrany v záležitostech životního prostředí.

Aarhuská úmluva upravuje práva a povinnosti osob (zejména právo na informace o životním prostředí a přístup k právní ochraně), a proto je třeba - v souladu s ustanovením článku 49 písm. a) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, k její ratifikaci souhlasu obou komor Parlamentu.

V mezinárodním kontextu je úmluva považována za jeden z nejvýznamnějších dokumentů této doby - je charakterizována jako kvalitativní předěl v komunikaci mezi státní správou a občany, jako nástroj k prohloubení demokracie a k prosazení lidských práv a svobod. Z tohoto důvodu je Aarhuské úmluvě a její ratifikaci věnována mimořádná pozornost jak v EHK OSN, tak v dalších mezinárodních organizacích.

Proces ratifikace v České republice

Česká republika podepsala Aarhuskou úmluvu na Aarhuské konferenci dne 25. června 1998. Zmocnění k podpisu s výhradou ratifikace bylo uděleno na základě usnesení vlády České republiky č. 440 ze dne 17. června 1998. Po důkladné analýze podmínek pro naplnění požadavků Aarhuské úmluvy v ČR a dalších přípravných pracích koordinovaných Ministerstvem životního prostředí ČR (gestorem za předložení návrhu ratifikace a za plnění Aarhuské úmluvy v ČR) byla podle citovaného usnesení vlády ČR v září 2001 zahájena ratifikace Aarhuské úmluvy, a to předložením "Návrhu na ratifikaci Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva)" Parlamentu České republiky.

Kompatibilita požadavků Aarhuské úmluvy s právním řádem České republiky

Důkladná legislativně-právní analýza ustanovení Aarhuské úmluvy ve vztahu k platnému právnímu řádu České republiky ukázala, že požadavky kladené na smluvní strany Úmluvy jsou splněny. Určité nedostatky v oblasti tzv. 3. pilíře Aarhuské úmluvy (přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí), na něž bylo poukazováno v průběhu počáteční fáze předchozího návrhu na ratifikaci Aarhuské úmluvy, byly odstraněny přijetím zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Ratifikace z hlediska harmonizace právního řádu České republiky s acquis communautaire (Směrnice ES)

Požadavky Aarhuské úmluvy jsou plně kompatibilní s úkoly, spojenými s přípravou České republiky na vstup do Evropské unie. Problematika přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (1. pilíř Aarhuské úmluvy) a účasti veřejnosti v rozhodování o záležitostech životního prostředí (2. pilíř Aarhuské úmluvy) je v acquis communautaire řešena směrnicí 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí, směrnicí 85/337/EHS ve znění směrnice 97/11/ES, o hodnocení vlivů na životní prostředí, směrnicí 96/61/ES, o integrované prevenci a omezování znečištění, směrnicí 96/82/ES, o kontrole nebezpečnosti závažných havárií s nebezpečnými látkami a některými částmi rámcové směrnice o vodní politice(2000/60/EC); požadavky přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (3. pilíř Aarhuské úmluvy) bude upravovat směrnice, jejíž návrh je připravován s předpokládaným termínem dokončení v roce 2003.

Evropská unie již přijala některé směrnice, implementující principy Aarhuské úmluvy: Směrnici Evropských společenství o přístupu k informacím o životním prostředí (2003/4/EC ze dne 28. ledna 2003) a připravuje Směrnici Evropských společenství zajišťující účast veřejnosti v otázkách přípravy určitých plánů a programů, vztahujících se k životnímu prostředí, která pozmění stávající Směrnice Evropských společenství 85/337/EHS a 96/61/ES (COM(00)839. Evropská unie respektuje požadavky Aarhuské úmluvy jak ve všech nově připravovaných či novelizovaných aktech komunitárního práva, tak v mezinárodních aktivitách. Lze konstatovat, že ratifikace Aarhuské úmluvy je plně v souladu se strategií přípravy na vstup České republiky do Evropské unie.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 51-52/2003.

zpracovala Alexandra Štefanová



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |