VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 36 |
téma |
Ing. Tomáš Just,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Diferencovaný přístup k drobným vodním tokům spočívá v udržování povodňové průtočnosti v zastavěných územích a v podpoře tlumivého rozlivu povodní v nivách mimo zastavěná území.
Obce, které leží na drobných vodních tocích, jsou ohrožovány účinky lokálních povodní. Jejich vlny mohou dosahovat značných rozměrů zvláště v situacích, kdy se přívalové srážky soustředí právě na místní povodí. Ochrana před povodněmi, způsobovanými místním drobným tokem, spočívá v zajištění dostatečné průtočné kapacity jeho koryta. Tento požadavek se uplatňuje uvnitř obce a v navazujících úsecích bezprostředně nad a pod obcí. Uvnitř obce jde o minimalizaci záplav zastavěného území. Bezprostředně nad obcí je potřebná taková úprava koryta a nivy, díky níž povodňový proud najde cestu do koryta, nikoliv mezi stavení. V úseku bezprostředně pod obcí je zase potřeba omezit riziko zpětného vzdouvání povodňové vlny do zástavby.
Z těchto požadavků vycházejí úpravy a údržba koryta v obci a v její blízkosti. Pokud není z prostorových důvodů možné vhodnější a méně nákladné řešení, pak uvnitř zastavěného území nezbývá než akceptovat i poměrně tvrdé úpravy koryt, zajišťující průtočnost, včetně tratí vymezených kamennými dlažbami, rovnaninami nebo drátokamennými stavbami. Významnou součástí údržby koryta je tu odstraňování povodňových i běžných nánosů a naplavenin. V řadě případů jsou totiž za omezování průtočné kapacity koryta odpovědni místní lidé, kteří se sice po každé povodni důrazně domáhají různých opatření ze strany správce toku, v dobách “mírových” však používají koryto potoka jako odkladiště všelijakého nepořádku. Častým problémem jsou také pochybné stavby lávek a mostků, které zužují průtočný profil a během povodně se mohou zcela ucpat.
Koryto potoka v obci by však rozhodně nemělo být jenom kapacitní odtokovou strouhou. Měly by na ně být kladeny vyšší požadavky. Potok má být živou páteří obce. Obyvatelé i návštěvníci obce mají právo na to, aby potok nebo říčka byly příjemnou součástí jejich prostředí. Mnohé příklady ukazují, že když se chce, tak to jde. Čím dál víc obcí se dnes pyšní tím, že kolem potoka je založena přímo parková úprava. V mnoha případech je požadavek dostatečné průtočné kapacity s těmito představami dobře slučitelný. Řešením, které lze v řadě případů použít, je složené koryto. Hlavní, velké koryto má kapacitu pro povodňové průtoky. Do jeho dna je vloženo malé koryto – kyneta, kterým tekou průtoky běžné. Tato kyneta je v rámci možností členitá a zvlněná, takže její vzhled i základní ekologické parametry připomínají přírodní koryta. Pokud má hlavní koryto zemité svahy a dno, pak průběh kynety lze vymezovat nejspíše kamennými záhozy a jednotlivými lomovými kameny. Pokud je hlavní koryto opevněné zdivem, může být stopa kynety tvořena lomovými kameny pevně zapuštěnými do dna. Takto provedená koryta je samozřejmě potřeba náležitě udržovat.
Požadavek kapacitních koryt je na místě v obcích. Jak by však mělo vypadat koryto potoka v nivě nad obcí? Mnoho našich obcí je v situaci, kdy i na řadě kilometrů nad nimi byly v minulosti provedeny technické vodohospodářské úpravy, zpravidla v souvislosti se zemědělským hospodařením. Upravené koryto je kapacitní, hluboké, napřímené a často opevněné různými betonovými prvky. Není obtížné představit si, jak taková úprava funguje za velké vody. Povodňový průtok se soustřeďuje v korytě a díky jeho “příznivým” hydraulickým vlastnostem se pohybuje značnou rychlostí. Do obce pak přichází koncentrovaná povodňová vlna, vyznačující se rychlým nástupem a velkým kulminačním průtokem. Čím je povodňová vlna větší a rychlejší, tím větší jsou škody.
Pro obec je tedy příznivější, když má koryto v kilometrech nad ní menší kapacitu, je hydraulicky drsnější a ve větší míře umožňuje rozliv povodňové vlny do nivy. V minulosti byl povodňový rozliv i ve volné krajině vnímán převážně negativně. Zprůmyslněné zemědělství, podporované melioracemi a technickými vodohospodářskými úpravami, usilovalo o intenzivní využití ploch i v nivách, “orání na hranu” potoka nebylo vzácností. V dnešní době naše pohledy na tuto problematiku přehodnocujeme. Zeslábl zájem o využívání půdy a četné hospodářsky méně výhodné polohy, mezi nimi také údolí, nivy a příbřežní pásy, dnes z velké části beztak zůstávají ležet ladem nebo jsou využívány jako louky. Zároveň s četnějším výskytem povodní roste náš zájem předcházet jejich negativním účinkům. Technické úpravy koryt byly v minulosti prováděny nejčastěji na kapacitu odpovídající dvou až pětileté vodě, což byla kapacita požadovaná pro ochranu orné půdy a jiných intenzivních zemědělských kultur. Mnohde byla ve skutečnosti vytvořena koryta ještě podstatně kapacitnější. Dnes pokládáme v nivách, v nichž má docházet k povodňovému rozlivu, za vhodnou kapacitu nejvýše do jednoleté vody. V lučních nivách postačuje kapacita na úrovni třicetidenní vody. A kde nivu pokrývá nevyužívaná půda, mokřad nebo vlhký háj, kapacita koryta již nehraje prakticky žádnou roli.
Proto začínáme přijímat povodňový rozliv do některých pasáží niv a údolí jako příznivý jev. Efekt tlumení průběhu povodňové vlny rozlivem do plochy není rozhodně zanedbatelný. Rychlost postupu vlny se takto může oproti úsekům s vysokokapacitními, upravenými koryty zmenšovat natolik, že prostupová doba úsekem trati se prodlouží v řádu desítek procent až několikanásobků. Se zpomalením se zmenšuje úroveň průtokové kulminace.
Opatření podporující rozliv do niv se odehrávají ve dvou úrovních. Tou první je údržba, běžná nebo popovodňová. Provádí se tak, aby kapacita koryta nebyla podporována. Zejména to znamená, že se odstraňování usazenin a porostů v korytě omezuje na nejnutnější rozsah. Pročišťování se provádí jen v míře vysloveně nezbytné pro funkčnost těch drenážních soustav, o něž mají majitelé pozemků zájem. Z koryta se pouze odstraňuje padlé a naplavené dřevo a v případě potřeby se provádí čištění od odpadů - pokud nahoře na potoce leží nějaká nepořádná obec, jejíž obyvatelé dělají z potoka smetiště. Druhou úrovní jsou investiční opatření, spadající do oboru revitalizací. Jejich cílem je buď stávající upravené koryto změlčit a rozčlenit, a tím zmenšit jeho kapacitu, nebo je zcela nahradit korytem novým, o přirozeně menší kapacitě. Není třeba rozvádět, že investiční akce tohoto druhu je pro správce toku nebo pro obec, což jsou nejpravděpodobnější investoři, náročná zejména na jednání s vlastníky dotčených pozemků. Finančně může stavby tohoto druhu podpořit Program revitalizace říčních systémů Ministerstva životního prostředí ČR, administrovaný krajskými středisky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.