VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 36 |
lexikon evropského práva |
Dne 18. července 2003 předal prezident Konventu o budoucnosti Evropy V. Giscard d´Estaign zástupcům italského předsednictví Evropské unie kompletní návrh textu Smlouvy o evropské ústavě, který uložila Konventu připravit Evropská rada zasedající v prosinci 2001 v Laekenu. Tímto dnem také Konvent ukončil svou činnost.
Konvent pracoval za účasti delegátů Evropského parlamentu, Evropské komise a dvaceti osmi států delegovaných jednak vládami, jednak národními parlamenty. Toto netradiční složení umožnilo pracovat v Konventu i zástupcům přidružených států, včetně těch, s jejichž vstupem do Evropské unie se v roce 2004 ještě ani nepočítá. Konvent přibral další účastníky do práce svých pracovních a diskusních skupin, jichž bylo celkem 14. V plénu se jednalo celkem 52 dní a zaznělo více než 1800 vystoupení. Archiv Konventu zahrnuje 1159 písemných příspěvků od členů Konventu, respektive od jejich náhradníků, a 1246 příspěvků od nevládních organizací, z podnikatelské sféry, z akademické obce i od dalších zájemců, kteří této příležitosti využili.
Závěrečná zpráva prezidia Konventu konstatuje, že návrh textu Smlouvy o evropské ústavě byl ve své konečné podobě přijat na základě konsensu většiny členů Konventu. V. Giscard d´Estaign vyzval po ukončení této práce k urychlenému svolání mezivládní konference, která by na tomto základě mohla ještě do konce roku 2003 - tedy za italského předsednictví EU - vyjádřit svůj souhlas s většinou navržených ustanovení, jež by se tak staly Římskou ústavou 2003 nahrazující stávající Římskou smlouvu, od níž se již od roku 1957 odvíjí stávající smluvní základ Evropského společenství i Evropské unie. Pokud by se to podařilo, mohla by být nová evropská ústavní smlouva podepsána v nejbližším výročním dnu (tento evropský svátek je ostatně přímo v textu návrhu evropské ústavy uveden), tedy symbolicky již 9. května 2004 - bezprostředně po předpokládaném rozšíření Unie o nové členy a před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu.
Závěrečná zpráva prezidia Konventu ve své příloze obsahuje i text alternativní zprávy “Evropa demokracií”, kterou předložili čtyři členové Konventu - evropský poslanec Bonde, britský poslanec Heathcoat-Amory, dánský poslanec Skaarup a český poslanec Zahradil. Tato alternativní zpráva zvláště vytýká Konventu, že na textu ústavy nepracoval s použitím normálních parlamentních procedur, to jest tak, aby umožnil všem členům Konventu předkládat pozměňovací návrhy k textu, o nichž by se pak v plénu hlasovalo. Ke kritické části alternativní zprávy jsou připojeny stručné teze o institucionální struktuře Evropy parlamentních demokracií, která by měla nahradit Evropskou unii. Členy této organizace by mohly být všechny signatářské státy Úmluvy o ochraně lidských práv (Řím 1950) - tedy prakticky tytéž státy, které jsou členy Rady Evropy. Každý národní parlament by mohl zvolit osobu, která by vykonávala funkci evropského komisaře, přičemž Evropská komise by plnila především funkci sekretariátu národních parlamentů a jejich výborů pro evropské záležitosti. Legislativní opatření by se v tomto alternativním pojetí stávala závaznými pro určitý členský stát až po schválení národním parlamentem.
Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy