VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 16
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

konzultace

Aleš Korejtko,
JUDr. Miroslav Mocek,
Organizační a právní odbor krajského úřadu Pardubice

Obce jako subjekty veřejné správy a jejich vztah k vyšším územním samosprávným celkům

Subjekty veřejné správy

Z hlediska správní teorie rozlišujeme mezi “subjekty" a “vykonavateli" veřejné správy. Subjekty rozumíme nositele veřejné správy, tj. například stát. Vykonavatelé jsou instituce (orgány, úřady), které jménem subjektu v mezích zákonem svěřené pravomoci a působnosti správu uskutečňují.

Subjekty veřejné správy jsou:

Věcná působnost obcí

Model výkonu veřejné správy v ČR je modelem smíšeným, to znamená, že územní samosprávné korporace (kraje, obce) a jejich orgány vedle samosprávné činnosti též realizují v zákonem vymezených případech státní správu.

Proto je vždy nutné rozlišovat právní postavení nestátních subjektů veřejného práva při výkonu státní správy, kdy vystupují jménem státu, od jejich postavení při výkonu činností odlišných od státní správy. S tímto rozhodujícím dělením věcné působnosti na přenesenou a samostatnou se setkáváme například v zákoně o obcích a v zákoně o krajích.

Vzhledem k tomu, že celkový rozsah samostatné působnosti obcí není možné v právních předpisech přesně vymezit, uplatní se v pochybnostech zásada preference samostatné působnosti (to znamená, že v případě nejasností bude daná činnost vykonávána v samostatné působnosti obce).

Samostatná působnost obce

Samostatná působnost je zpravidla charakterizována jako souhrn úkolů náležících do samosprávy a konaných v zájmu obce a jejích občanů. V rámci samostatné působnosti lze vydávat obecně závazné vyhlášky. Při jejich vydávání je obec vázána pouze zákony, nikoliv podzákonnými právními předpisy, například vyhláškami ministerstev. Výjimku tvoří usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu obce v samostatné působnosti, jež nesmí být v rozporu se zákonem a jiným právním předpisem.

Přenesená působnost obce

Přenesená působnost zahrnuje agendy, jež jsou s ohledem na hospodárnost a snahu o přiblížení státní správy občanům delegovány státem na obec. Při výkonu přenesené působnosti formou usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce je obec vázána nejen zákony, ale i ostatními podzákonnými právními předpisy a v jejich mezích též například i interními normativními předpisy, tedy usneseními vlády, směrnicemi ústředních správních úřadů. Interní normativní předpisy jsou závazné pouze ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, tudíž nemají povahu právních předpisů. Výjimku z tohoto pravidla tvoří nařízení obce, podzákonný právní předpis, při jehož vydávání je obec vázána pouze zákonem a právními předpisy vydanými na základě zákona.

Z toho plyne, že orgány obce mohou vydávat dva druhy podzákonných právních předpisů:

Při jejich vydávání je nutné dodržet procedurální podmínky stanovené zákonem o obcích. Právní předpis obce musí být též řádně vyhlášen, podmínky jsou opět určeny zákonem o obcích.

Právní postavení obcí a krajů

Právní základy územní samosprávy jsou zakotveny v Ústavě ČR v hlavě první, článku osmém ("Zaručuje se samospráva územních samosprávních celků") a dále v hlavě sedmé (čl. 99 – 105), jež je věnována územní samosprávě celá. Zde jsou popsány základní principy, na nichž stojí územní samospráva v ČR. Čl. 99 uvádí: "Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky." Vydáním zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, došlo s účinností k 24.11.1990 k obnovení obecního zřízení. V současnosti je obecní zřízení upraveno zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Kraje byly zřízeny ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky s účinností od 1. 1. 2000 (ve znění ústavního zákona č. 176/2000 Sb.).

Právní postavení obcí

Právní postavení obcí je upraveno Ústavou ČR v hlavě třetí, věnované výkonné moci (čl. 79 odst. 3). V hlavě čtvrté, věnované moci soudní, nalezneme ústavní záruky samosprávy (čl. 87 odst. 1 písm. c) a k)). Samostatná úprava je obsažena v hlavě sedmé, nazvané "územní samospráva". Podrobnou úpravu působností a pravomocí obcí nalezneme zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Na něj navazují další právní předpisy (např. zákon o volbách do zastupitelstev v obcích, o krajích, o místních poplatcích, o správě daní a poplatků, o rozpočtových pravidlech, o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, o úřednících územních samosprávných celků, správní řád).

Právní postavení krajů

Ústavní vymezení postavení krajů je obsaženo, obdobně jako u obcí, v Ústavě ČR v hlavě třetí, věnované výkonné moci (čl. 79 odst. 3). V hlavě čtvrté, věnované moci soudní, nalezneme ústavní záruky samosprávy (čl. 87 odst. 1 písm. c) a k)). Samostatná úprava je obsažena v hlavě sedmé, nazvané "územní samospráva". Podrobnou úpravu působností a pravomocí krajů nalezneme zákoně č. 129 / 2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů. Na něj navazují další právní předpisy (např. zákon o volbách do zastupitelstev krajů, o obcích, o finanční kontrole, o správě daní a poplatků, o správním řádu).

Přehled vzájemných vazeb mezi obcemi a krajem

Vztah obce a kraje je ovládán zásadou relativní autonomie, to znamená, že státní orgány a orgány krajů mohou (v rámci výkonu přenesené působnosti) do samostatné působnosti obce zasahovat jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem, který zákon stanoví. Rozsah samostatné působnosti může být omezen jen zákonem (viz § 7 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen “ZoOb”). Vzájemné vazby mezi obcemi a kraji dále upravuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ZoKr”).

Lze tedy shrnout, že:

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 16/2003.



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |