VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 19 |
téma |
Ing. Josef Musil, DrSc.
Boskovice
Území tohoto města v Jihomoravském kraji náleží k Brněnské vrchovině, na severozápadní straně k Boskovické brázdě, na jižní a východní straně k Drahanské vrchovině. První zmínka o Boskovicích je z roku 1222. Vlastníci Boskovic se v následujících stoletích měnili. V roce 1789 byly Boskovice povýšeny na město. Svůj domov měli ve městě také židé, od osmnáctého století izolovaní do ghetta. V polovině devatenáctého století byli z ghetta uvolněni a v Boskovicích vzniklo samostatné Židovské město (například v roce 1900 zde žilo téměř 600 osob ve 118 domech). V Židovské čtvrti je nyní také Klub přátel Boskovic. Od roku 1849 do roku 1960 byly Boskovice okresním městem. V roce 1986 žilo v Boskovicích 14 860 obyvatel včetně obyvatel z dvanácti okolních obcí, které byly v období šedesátých až osmdesátých let minulého století k Boskovicím přičleněny (v samotných Boskovicích v tomto období žilo 10 722 obyvatel). Nyní ve městě včetně čtyř okolních obcí (Bačova, Hrádkova, Mladkova a Vratíkova), které k Boskovicím zůstaly přičleněny, trvale žije 11 500 obyvatel.
Město má nyní v seznamu 45 nemovitých kulturních památek (např. zřícenina hradu, zámek, skleník a park u zámku, farní kostel sv. Jakuba, kostel Všech svatých, synagoga, Židovský hřbitov, radnice),z nichž mnohé jsou známé v širokém okolí. Boskovický hrad již v polovině třináctého století patřil do majetku pánů z Boskovic. Opuštěn byl ve třicátých letech osmnáctého století, když přestal vyhovovat tehdejším nárokům na bydlení. Z původní mohutné stavby se zachovala jen část, představující výhled do zdejší malebné krajiny. Studna hluboká 26 metrů a poháněná dřevěným šlapacím kolem je jedinou funkční v republice. Zámek po přestavbě (1819-1826) v empírovém slohu patří k slohově nejčistším empírovým stavbám na Moravě. Synagoga byla postavena koncem sedmnáctého století. Je zaklenuta klášterní klenbou a bohatě zdobena freskami. V devatenáctém století byla obnovena v gotickém slohu. Zdejší židovský hřbitov z poloviny sedmnáctého století je třetím největším v republice. Na ploše 1,5 hektaru má asi 2 500 stojících i ležících náhrobků, nejstarší je z roku 1640. Základy radnice jsou již z přelomu třináctého a čtrnáctého století. Současná pozdně renesanční podoba s věží vysokou 44 metrů je výsledkem přestavby z roku 1567. Později (1859-1959) byla radnice také sídlem Okresního soudu. Nyní je v ní kromě Městského úřadu a informačního střediska prodejní galerie. Aktivní kulturní zařízení reprezentují zejména muzeum, Galerie Otakara Kubína a knihovna, důležitou roli plní Informační středisko.
Rada Národní sítě “Zdravých měst” zařadila v dubnu 1994 Boskovice mezi další města České republiky, která splnila podmínky členství. Z priorit projektu “Zdravé město” se již například v ekologii podařilo kontrolovat kvalitu pitné vody a měřit koncentrace škodlivin v ovzduší, vybudovat dvě mycí linky pro automobily, pokračuje plynofikace města, obnovuje se městský stromový park, připravuje se zavedení separovaného sběru domovního odpadu. Změny v sociální infrastruktuře představují například dvě zařízení pro zdravotně postižené děti a mládež, ošetřovatelské oddělení v Domově důchodců, azylový dům pro bezdomovce a Domov pro matky v tísni. Město též podporuje program “Zdravá škola”.
Podrobnější informace o městě nalezneme na www.boskovice.cz
Luhačovice
Luhačovice, město ve Zlínském kraji, náležejí spolu s Luhačovickým zálesím do karpatské horské soustavy ve výšce od 250 do více než 600 metrů nad mořem, asi dvacet kilometrů jihovýchodně od krajského města Zlína. Nejvyšším vrcholem v luhačovické oblasti je Komonec, vysoký 672 m n.m. Východní a jihovýchodní část Luhačovic je součástí chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.
První stopy slovanského osídlení v Luhačovickém Zálesí jsou doloženy již v sedmém až osmém století, kraj však zůstával po staletí vesměs neosídlen a neobydlen. Byl součástí území, které nenáleželo k českému státu, ani nebylo součástí sousedních Uher. Kolonizace započala až ve druhé polovině třináctého století. První zpráva o Luhačovicích je známa z roku 1412. Počátkem devatenáctého století bylo v Luhačovicích více než 60 domů a jejich počet se ve čtyřicátých létech devatenáctého století zdvojnásobil. V roce 1870 zde bydlelo již přes tisíc obyvatel. Počet domů a také obyvatel se dále zvyšoval. Zatímco koncem roku 1930 bylo v Luhačovicích 483 domů, v roce 1940 se počet zvýšil na 580 a počet obyvatel se v tomto období zvýšil z 2 220 na 2 980. Záhy byly Luhačovice povýšeny na město (1936).
“Na počátku roku 2001 se počet obyvatel v Luhačovicích zvýšil na téměř 5 tisíc, včetně přičleněných tří dalších obcí na 5 704,” říká starosta Ing. Bohuslav Marhoul. “Nyní město Luhačovice tvoří čtyři katastrální území a vzniklo sloučením čtyř samostatných obcí: Luhačovice, Řetechov, Polichno a Kladná Žilin. Celková rozloha katastru města je téměř 2 300 hektarů. Na počátku roku 2001 bylo v Luhačovicích 1 202 domů a 2 283 bytů.”
V obecném povědomí jsou Luhačovice neoddělitelně spjaty s lázněmi. Koncem osmnáctého století dal hrabě Vincenc Serényi postavit první léčebná a ubytovací zařízení, v první polovině století devatenáctého začal lázně zvelebovat hrabě Jan Serényi, který pojmenoval všechny tehdy známé léčivé vody křestními jmény příslušníků rodu. K významnému rozvoji lázní i Luhačovic došlo na počátku dvacátého století. V roce 1902 se konala ustavující schůze akciové společnosti. Zúčastněné osoby usilovaly o jejich maximální rozvoj, vybavení a vysokou léčebnou úroveň, mimořádnou pozornost a péči věnovaly minerálním pramenům a uvědomovaly si význam bohatého kulturního a společenského života v místě. Společně s nimi realizoval představu o moderních a komfortních lázních architekt Dušan Jurkovič. Cit pro prostředí a pochopení města lze dodnes obdivovat při prohlídce architektova domu na Lázeňském náměstí a dalších staveb. Z přírodních léčivých minerálních pramenů vyvěrajících na území lázní jsou nejznámější Vincentka, Aloiska, Ottovka a pramen Dr. Šťastného.
Spolupráce mezi městem a lázněmi vede ke zkvalitnění ubytovacích služeb pro lázeňské klienty, k úpravám a rekonstrukcím veřejných prostranství a komunikací. Lázně kromě funkčních prostorů získaly také významné panoramatické dominanty, které vytvářejí charakteristický vzhled míst: upravené a vyzdobené parky, sochy a fontány. Rozvoj čtvrtých největších lázní v ČR příznivě ovlivňuje život občanů v kulturní, společenské i ekonomické oblasti. Nezaměstnanost nedosahuje průměr nezaměstnanosti zlínského kraje. Příznivá je také demografická skladba – 59% obyvatel města je produktivního věku.
Do Luhačovic vždy přijížděly významné osobnosti: Leoš Janáček, Otakar Ostrčil, Josef Suk, Dr. Janko Blaho, Libuše Domaninská, Sylvie Kodetová. Příjemné přírodní prostředí a neopakovatelná atmosféra se také staly inspirací mnoha fotografů. Podrobné informace nabízejí webové stránky www.mesto.luhacovice.cz