VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 13
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

zahraničí

Ing. Jiří Zukal, Brusel

Jaké jsou pracovní podmínky v Evropské unii a kandidátských zemích?

Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek je organizace založená na základě nařízení Evropských společenství v roce 1975. Její sídlo je v Dublinu (někdy bývá označována jako Dublinská nadace) a hlavním cílem je “přispívat k plánování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek prostřednictvím zvyšování a rozšiřování znalostí, které budou napomáhat tomuto záměru”. Nadace je evropskou institucí, jejíž role spočívá v poskytování výsledků, znalostí a rad získaných komparativním výzkumem hlavním činitelům ovlivňujícím sociální politiku. Nadace prezentuje výsledky výzkumů v otázkách, které stanoví sociální partneři, národní vlády a Evropská komise. Tyto výzkumy se provádějí především v členských zemích Evropské unie a Nadace jejich výsledky souhrnně zpracovává a vyhodnocuje.

Nadace působí jako tripartitní orgán, což znamená, že v její správní radě má každá z 15 členských zemí po jednom zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů. Celkový počet 48 členů správní rady doplňují 3 zástupci Evropské komise z Generálního ředitelství (GŘ) pro sociální věci a zaměstnanost, GŘ pro výzkum a GŘ pro životní prostředí. Nadace, která má svoji kancelář též v Bruselu, zaměstnává celkem 95 pracovníků všech členských zemí a hospodaří s ročním rozpočtem 18 milionů EUR (z toho v posledním období získává milion z rozpočtu Phare).

Výzkumná činnost Nadace vychází ze čtyřletých programů, z nichž první byl zahájen v roce 1977. Nyní probíhá program 2001–2004, který má název “Analýza a plánování podpory sociálně ekonomického pokroku”. Letos se rozbíhají práce na přípravě programu na období 2005-2008, do kterého budou zapojeny již i nové členské státy. Veškerá činnost Nadace je soustředěna do pěti oblastí:

Hlavní náplní Nadace je vypracování analytických studií především z oblasti životních a pracovních podmínek, koncipování strategií ze sociální a hospodářské sféry, co nejširší prezentace a distribuce dosažených výsledků, pořádání seminářů a konferencí zaměřených na prezentaci výsledků výzkumu. Za dobu své činnosti vypracovala Nadace řadu komparativních studií a přehledů zabývajících se problematikou jak jednotlivých sektorů národního hospodářství a celonárodních ekonomik zemí Evropské unie, tak především studií s horizontální problematikou (například Situace žen na trhu práce, Přístup k zaměstnání pro “zranitelné” skupiny občanů).

S blížícím se datem rozšíření EU zaměřuje Nadace svoji činnost i na kandidátské země. Do několika posledních studií byly zařazeny i výsledky průzkumů z kandidátských zemí a jejich srovnání se situací v EU.

V kandidátských zemích delší pracovní doba

Nadace nedávno zkoumala pracovní podmínky ve dvanácti kandidátských zemích EU. Šetření ve formě dotazníku, na jehož vypracování se podíleli experti z jednotlivých zemí, zástupci odborů, zaměstnavatelů i pracovníci Evropské komise, je srovnatelné se třemi výzkumy provedenými v členských zemích EU. Tím vznikla možnost porovnat situaci v těchto dvou skupinách zemí ještě před rozšířením Evropské unie v roce 2004. Při výzkumu v kandidátských zemích byl vybrán z celkového počtu aktivního obyvatelstva reprezentativní vzorek 11 000 zaměstnanců, přičemž z každé země bylo po 1000 respondentů a Malta s Kyprem, vzhledem k demografickým dispozicím, dodaly po 500 reprezentantech.

Rozdíl v průměrné délce týdenní pracovní doby mezi členskými a kandidátskými zeměmi činí 6,1 hodiny, přičemž v jednotlivých zemích existují pouze malé rozdíly mezi muži a ženami. V kandidátských zemích stráví v práci 44% zaměstnanců více než 10 hodin denně a pro čtyři z pěti zaměstnanců má pracovní týden přes 40 hodin v porovnání s 48% v členských zemích Unie.

Pracovníci v kandidátských zemích pracují méně často na zkrácený úvazek (7%) v porovnání s pracovníky v EU (17%). V kandidátských zemích je tento druh práce zřejmě také méně uspokojivý, protože 46% pracovníků vyjádřilo nespokojenost se zkráceným úvazkem, kdežto v zemích EU pouze každý třetí (Tab. 1).

Zaměstnanci v kandidátských zemích pracují méně často na zkrácený úvazek (7%) v porovnání s pracovníky v EU (17%). V kandidátských zemích je tento druh práce zřejmě také méně uspokojivý, protože 46% pracovníků vyjádřilo nespokojenost se zkráceným úvazkem, kdežto v zemích EU pouze každý třetí.

Doba strávená dojížděním do zaměstnání a zpět je v kandidátských zemích podstatně delší; v průměru se jedná o 46 minut za den, zatímco v EU tato doba činí 37 minut. Více než každý pátý pracovník (21%) v kandidátských zemích pracuje i v nočních směnách (v EU 19%) a 37% pracuje o víkendech (v EU 27%).

Systémy odměňování

V kandidátských zemích dostává 88% zaměstnanců základní plat, kdežto v zemích EU tato forma odměňování se používá u 92% zaměstnanců. Další formy odměňování se v jednotlivých zemích poměrně značně odlišují. Výkonnostní odměny tvoří v některých zemích významnou složku platu, přičemž nejvyšší míra uplatnění byla na Slovensku (49% zaměstnanců), v České republice (35%) a ve Slovinsku (28%). V těchto zemích je také v odměňování více zohledněna práce přesčas, dále pak práce ve dnech pracovního volna a také větší roli hrají podíly na hospodářském výsledku (Tab. 2).

Zdraví a práce

Dva z pěti pracovníků v kandidátských zemích považují svoji práci za faktor ohrožující jejich zdraví a bezpečnost. V členských zemích EU zastává tento názor 27% dotázaných. To se odráží na zdravotních problémech uváděných pracovníky, přičemž tyto problémy jsou v kandidátských zemích daleko více rozšířeny než v členských zemích EU (Tab. 3). Nejčastěji uváděnými problémy jsou celková únava (41%), bolesti zad (34%), stres (29%) a bolesti svalů v kříži a ramenech (24%).

V kandidátských zemích bylo při sledování pracovních podmínek zjištěno rozsáhlejší vystavení většině rizikových faktorů, a to zejména hluku, vysokým teplotám a práci v bolestivých polohách. Na druhé straně je však v kandidátských zemích více rozšířeno používání osobních ochranných pracovních prostředků, a to především v Polsku, Rumunsku a Slovinsku. Tato skutečnost spolu s lepší informovaností o možných rizicích v kandidátských zemích (92% proti 89% v EU), především v České republice a Polsku, svědčí zřejmě o tom, že v těchto zemích je rozvinutější systém prevence rizik v souvislosti s individuální ochranou zdraví a bezpečnosti při práci.

V souvislosti se zjištěnými případy fyzického násilí, zastrašování a různých dalších forem diskriminace na pracovišti jsou mezi kandidátskými zeměmi a členskými státy EU jen malé rozdíly. Zjištěná míra spokojenosti s pracovní činností je v kandidátských zemích ve srovnání s EU nižší (73% v porovnání s 84%). Z tohoto zjištění je však velmi obtížné dělat seriózní závěry, neboť z výzkumů v oblasti pracovních podmínek v zemích EU vyplývá, že míra spokojenosti s pracovní činností je často přímo úměrná míře vystavení nebezpečným situacím při práci.

Informace, konzultace, školení a vzdělávání

Zatímco podíl zaměstnanců, kteří mohou v pracovním procesu spolurozhodovat o pracovních podmínkách, je v kandidátských zemích a EU shodný, podíl zaměstnanců, kteří mohou spolurozhodovat o organizačních změnách je v kandidátských zemích nižší (66% proti 73% v EU). Na schůzích a zasedáních, během nichž se o těchto záležitostech rozhoduje, jsou v kandidátských zemích ve srovnání s EU méně často přítomni zástupci zaměstnanců a externí odborníci.

V kandidátských zemích jsou možnosti školení při zaměstnání omezenější: v průměru 65% zaměstnanců prohlašuje, že dostali možnost zúčastnit se školení, zatímco v členských státech EU tyto možnosti mělo 72% zaměstnanců. Nejvyšší míru podnikového vzdělávání ukazují průzkumy v Estonsku a České republice (77%), na Maltě (74%) a ve Slovinsku (73%). Na druhé straně žebříčku se umístila Litva (42%) a Rumunsko (55%).

Výzkum Nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek obsahuje řadu zajímavých srovnání mezi členskými státy EU a kandidátskými zeměmi. Většina z nich vypovídá příznivěji o pracovních podmínkách, které mají občané EU. Tento fakt si je nutno uvědomit především v souvislosti s blížícím se datem referenda o vstupu České republiky do EU. Aktivním zapojením do komunitární sociální politiky si Česká republika může vytvořit po vstupu do Unie reálné předpoklady pro zlepšení pracovních i životních podmínek a vyrovnat se tak vyspělým zemím EU.

Tab. 1: Délka pracovního týdne v EU a kandidátských zemích (v hod.)

Země Týdenní pracovní doba
v hodinách
Země Týdenní pracovní doba
v hodinách

Belgie

37,9

Bulharsko

43,8

Dánsko

36

Česká republika

42,3

Finsko

40,5

Estonsko

42,4

Francie

38,2

Kypr

43,4

Irsko

40,5

Litva

44,8

Itálie

38,9

Lotyšsko

44,3

Lucembursko

39,8

Maďarsko

42,9

Německo

37,5

Malta

40,4

Nizozemsko

32,9

Polsko

45,1

Portugalsko

41,5

Rumunsko

45,8

Rakousko

39,5

Slovensko

42,9

Řecko

40,4

Slovinsko

42,3

Španělsko

39,7

Kandid. země 12

44,4

Švédsko

38

   

Velká Británie

38,1

   

EU 15

38,3

   

Zdroj: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Tab. 2: Struktura odměňování zaměstnanců (v %)

Forma odměňování

EU

KZ

Základní plat

92

88

výkonnostní odměna

7

18

příplatky za práci přesčas

21

18

Přípl. za ztíž. a škodl. prostř.

3

7

Podíly na hosp, výsledku

5

8

Zdroj: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Tab. 3: Zdravotní problémy související s výkonem práce (v %)

Zdravotní problémy

EU

KZ

ohrožení zdraví a bezpečnosti

27

40

bolesti zad

33

34

celková únava

23

41

stres

28

29

bolesti svalů v kříži a ramen.

23

24

bolesti svalů horních končetin

13

20

bolesti svalů dolních končetin

12

22

Zdroj: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek






Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |