| VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 13 |
| lexikon evropského práva |
Podle principu subsidiarity Unie vyvíjí činnost jen tehdy, nemůže-li být účel činnosti uspokojivě dosažen členskými subjekty, a jestliže je zřejmé, že mohou být z důvodů rozsahu či účinků zamýšlené činnosti cíle Unie takto lépe dosaženy. Amsterodamský protokol o použití zásad subsidiarity a proporcionality již v roce 1997 zdůraznil, že principy subsidiarity a proporcionality je třeba aplikovat tak, aby byla zachována institucionální rovnováha jak v rámci ústavního uspořádání na nadnárodní úrovni, tak ve vztahu mezi Unií a jejími členskými státy.
Subsidiarita je v evropském právu interpretována jako dynamický pojem, dovolující svěřenou kompetenci uplatňovat v širším nebo restriktivním rozsahu tak, jak to okolnosti vyžadují. Platí ovšem, že EU může být činná jen ve věcech, které přesahují svým rozměrem a významem hranice národního státu; dále platí, že subsidiární akce je na místě vždy, pokud by nečinnost byla v rozporu s požadavky smluvních ustanovení, a rovněž tehdy, jestliže je zřejmé, že komunitární opatření přinese lepší efekt než partikulární akce. Princip subsidiarity se stýká s principem proporcionality v ustanovení o nutnosti minimalizovat nepříznivé dopady subsidiárního opatření nejen na ústřední, ale i na regionální a lokální úrovni.
Závěrečná zpráva pracovní skupiny Konventu z října 2002 zdůrazňuje čtyři hlavní směry použití principu subsidiarity v kontextu připravované nové ústavní smlouvy.
Za prvé je třeba posílit odpovědnost Evropské komise. Komise by měla ze svých členů ustavit funkcionáře, neformálně označeného jako “Mr či Mrs Subsidiarity”, jenž by soustřeďoval a reprezentoval zkušenost týkající se uplatňování principu subsidiarity v jednotlivých oblastech, v nichž vyvíjí Komise svou aktivitu. Tento funkcionář by také zajistil, že ke všem legislativním návrhům bude připojeno hodnocení účinnosti podle kritérií spojovaných s uplatňováním principů subsidiarity a proporcionality.
Za druhé je navrhováno vytvoření “systému včasného varování” před opatřeními, která by mohla být navržena a přijata, aniž by bylo dostatečně prozkoumáno, zda jsou potřebná a zda mohou být účinná. Takovýto systém může být zvláště podpořen tím, podaří-li se v tomto směru vhodně aktivovat úsilí národních parlamentů a místních i regionálních vlád.
Třetí návrh se stýká s posouzením schopnosti Evropského soudního dvora vstupovat prostředky předběžné kontroly komunitárních a unijních normativních či abstraktních aktů do legislativního procesu častěji a účinněji než doposud, kdy ESD převážně rozhoduje až následně na základě žalob jednotlivých členských států na neplatnost, resp. zrušení napadeného legislativního opatření.
Konečně princip subsidiarity by měl být ostře sledován i Výborem regionů jako orgánem prosazujícím na evropské úrovni vliv regionálních a místních vlád. Výbor regionů by měl být aktivně legitimován rovněž pro podání návrhu Evropskému soudnímu dvoru v případech, kdy je třeba v rámci předběžné kontroly vyjasnit slučitelnost legislativního aktu s principem subsidiarity a proporcionality, jakož i k žalobě na neplatnost aktu z důvodu porušení principu subsidiarity.
Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy