VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 13
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

příloha

Mgr. Kristina Chrástková,
Odbor modernizace veřejné správy MV ČR
kchrastkova@csu.notes.cz

Metodická příručka k zákonu o úřednících

I. Pracovně právní vztahy úředníků územních samosprávných celků

1. Kdo je úředníkem

Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, (dále jen zákon) zavádí nový pojem “úředník”, kterým se dle § 2 odst. 4 zákona rozumí:

  1. zaměstnanec obce podílející se na výkonu správních činností zařazený do obecního úřadu,

  2. zaměstnanec města podílející se na výkonu správních činností zařazený do městského úřadu,

  3. zaměstnanec statutárního města podílející se na výkonu správních činností zařazený do magistrátu statutárního města nebo do magistrátu územně členěného statutárního města,

  4. zaměstnanec statutárního města podílející se na výkonu správních činností zařazený do úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města,

  5. zaměstnanec kraje podílející se na výkonu správních činností zařazený do krajského úřadu,

  6. zaměstnanec hlavního města Prahy podílející se na výkonu správních činností zařazený do Magistrátu hlavního města Prahy nebo do úřadu městské části hlavního města Prahy.

Podmínkou, aby zaměstnanec územního samosprávného celku mohl být označen za úředníka, je výkon správních činností.

Za úředníka tedy budou považování ti zaměstnanci úřadů obcí a krajů, kteří se podílejí na výkonu správních činností.

Správní činnosti nejsou v právním řádu České republiky charakterizovány. V zásadě lze vyjít z charakteristiky uvedené v důvodové zprávě k zákonu. Dle této charakteristiky je nutno individuálně posoudit hraniční případy, které nelze jednoznačně vyvodit z pozitivního či negativního vymezení daného zákonem.

Správní činností je činnost zaměstnance, kterou se podílí na plnění úkolů územního samosprávného celku v samostatné nebo přenesené působnosti v oblasti veřejné správy podle zvláštních právních předpisů. Jedná se o činnosti, pro které musí úředník získat zvláštní odbornou způsobilost, ale i další činnosti, na něž se vztahuje povinnost úředníka prohlubovat si kvalifikaci druhy vzdělávání uvedenými v zákoně.

Správní činností je například:

Správní činnost vykonává a tedy je úředníkem například:

Zaměstnanec územního samosprávného celku bude považován za úředníka, pokud se alespoň zčásti podílí na plnění úkolů, které jsou územnímu samosprávnému celku v samostatné nebo přenesené působnosti uloženy zvláštními právními předpisy.

Výkon samostatné působnosti je primárně právem, nikoliv povinností územního samosprávného celku. To ovšem nevylučuje, aby zákon územním samosprávným celkům i v samostatné působnosti ukládal povinnosti provádět nebo zabezpečovat určité činnosti.

Pojem “plnění úkolů v samostatné působnosti” nezahrnuje pouze oblasti, kdy je tedy územním samosprávným celkům zákonem uloženo něco v samostatné působnosti vykonávat. Záleží i na tom, jaké úkoly v samostatné působnosti uloží příslušné orgány územního samosprávného celku obecnímu (krajskému) úřadu a tím i jeho úředníkům.

Podle § 35 odst. 1 zákona o obcích do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. Obec například pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů, kdy jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Obdobně je samostatná působnost definována i v případě krajů a hlavního města Prahy.

Pojmem “plnění úkolů v přenesené působnosti” se rozumí podílení se na výkonu státní správy. Podle § 65 zákona o obcích je totiž povinností orgánů obce zajistit výkon přenesené působnosti.

2. Kdo není úředníkem

Zákon se v prvé řadě nevztahuje na členy volených orgánů územních samosprávných celků, dále se nevztahuje ani na zaměstnance územních samosprávných celků, kteří v jejich úřadech zařazeni nejsou, a to i v případě, že by tito zaměstnanci vykonávali nebo se podíleli na výkonu správních činností. A v neposlední řadě se zákon nevztahuje ani na osoby, které mají s územním samosprávným celkem uzavřenou některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to i v případě, že by tyto osoby vykonávaly nebo se podílely na výkonu správních činností.

Zákon v § 1 odst. 3 stanoví okruhy zaměstnanců územního samosprávného celku, kteří se za úředníky nepovažují. Jsou to:

  1. zaměstnanci zařazení ve vlastních organizačních složkách územního samosprávného celku, které nemají právní subjektivitu (například obecní policie do 31. 12. 2002),

  2. zaměstnanci zařazení jen ve zvláštních orgánech územního samosprávného celku a

  3. zaměstnanci, kteří vykonávají výhradně pomocné, servisní nebo manuální práce nebo kteří výkon takových prací řídí (takzvané obslužné činnosti).

ad 1) Od 1. 1. 2003 nastávají účinky zákona č. 311/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 311/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů je obecní policie orgánem obce. Strážníci obecní policie tedy nebudou zařazeni v obecním úřadu (budou zaměstnanci obce zařazení v orgánu obce), a tudíž se za úředníky považovat nebudou.

ad 2) V případě, že zaměstnanec územního samosprávného celku zařazený do jeho úřadu, který se podílí na výkonu správních činností a navíc je zařazen ve zvláštním orgánu územního samosprávného celku, tak spadá pod zákon a je úředníkem. Pouhé zařazení úředníka ve zvláštním orgánu územního samosprávného celku (například v komisi pro projednávání přestupků, v povodňové komisi) nepopírá ostatní charakteristiky, dle kterých je úředníkem.

ad 3) Činnostmi obslužnými jsou činnosti pomocné, servisní nebo manuální. Obslužnou činností je například výkon administrativních prací (sekretariát, pokladna, aj.), servisních prací (údržba a oprava informačních systémů a jiných zařízení, řízení motorových vozidel aj.) a manuálních prací (úklid, zásobování aj.). Pokud je jediným druhem práce zaměstnance výkon obslužných činností, zákon o úřednících se na něho vztahovat nebude (například zaměstnankyně v podatelně bude pouze přijímat poštu, zabezpečovat podmínky pro to, aby byly plněny úředníky úkoly, které jsou územnímu samosprávnému celku v samostatné nebo přenesené působnosti uloženy zvláštními právními předpisy, a proto do kategorie úředníka zařazena nebude). Naopak na zaměstnance, který bude vykonávat správní i obslužné činnosti, se zákon o úřednících vztahovat bude (například zaměstnankyně v podatelně bude poskytovat informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, bude se tedy podílet na plnění úkolů, které jsou územnímu samosprávnému celku uloženy v samostatné nebo přenesené působnosti zvláštními právními předpisy, a proto bude zařazena do kategorie úředníka). Rozhodující pro zařazení zaměstnance do kategorie úředníka bude druh práce uvedený v pracovní smlouvě, popřípadě bližší popis jeho pracovních úkolů, tj. pracovní náplň. Je třeba si uvědomit, že pro výkon obslužných činností nepotřebuje zaměstnanec územního samosprávného celku účast na vstupním ani průběžném vzdělávání ani zkoušku zvláštní odborné způsobilosti ve smyslu zákona o úřednících. Zákon též stanoví, že úředníky nebudou osoby, které řídí výkon obslužných činností, a to i v případě, že by šlo o osoby, které jsou zaměstnanci územního samosprávného celku, podílejí se na výkonu správních činností a jsou zařazeni do úřadu územního samosprávného celku.

Úředníkem ve smyslu zákona tedy nebudou např.:

3. Příklady možného posouzení, kdo je či není úředníkem

Zaměstnankyně v podatelně

  • pouze přijímá poštu

  • není úředníkem

  • typuje údaje do počítače

  • není úředníkem

  • sleduje způsob vyřízení a lhůty žádosti

  • je úředníkem

  • poskytuje informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

  • je úředníkem

Referent zahraničních vztahů

  • příprava a kompletace dokladů k zahraničním pracovním cestám jednotlivých osob

  • není úředníkem

  • příprava zahraničních pracovních cest a zahraničních návštěv po technické stránce

  • není úředníkem

  • příprava zahraničních pracovních cest a zahraničních návštěv po obsahové stránce

  • je úředníkem

  • shromažďování a vyhodnocování informací o zahraničních organizacích a institucích nebo o aktuálním dění v cizině a navrhování aktivit k jejich využívání s ohledem na zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze a zvláštní zákony

  • je úředníkem

  • Zaměstnanec zabezpečující organizační činnosti

  • pořizování zápisů z jednání územních samosprávných celků

  • není úředníkem

  • vedení organizačně technické agendy jednání orgánů územních samosprávných celků, výborů a komisí a zvláštních orgánů včetně technické přípravy podkladů

  • není úředníkem

  • příprava podkladů pro jednání orgánů územních samosprávných celků

  • je úředníkem

  • Mzdový účetní

  • příprava a zpracování údajů a provádění dalších úkonů k výpočtu výše platu, náhrad platu, případně dalších náhrad, dávek nemocenského pojištění atd.

  • není úředníkem

  • koordinace a metodické usměrňování výpočtu, výplaty a zúčtování platu a dalších plnění poskytovaných zaměstnancům, srážek z platu atd.

  • není úředníkem

  • podíl na přípravě rozpočtu územního samosprávného celku

  • je úředníkem

  • Účetní

  • fakturace a likvidace faktur včetně kontroly položek a fakturovaných částek

  • není úředníkem

  • komplexní vedení účetnictví, stanovování metodiky účetnictví

  • není úředníkem

  • podíl na přípravě rozpočtu územního samosprávného celku

  • je úředníkem

  • Nelze tedy obecně říci, že v těchto případech zaměstnanec je či není úředníkem. Rozhodující pro jeho zařazení bude, zda se alespoň částečně podílí na plnění úkolů územního samosprávného celku v samostatné nebo přenesené působnosti. Dle § 3 zákona fyzickou osobu k výkonu správních činností zařazuje v souladu s druhem práce uvedeným v pracovní smlouvě vedoucí úřadu. Vedoucí úřadu bude tedy určovat, zda ten který zaměstnanec je či není úředníkem popřípadě vedoucím úředníkem. Bude nutné posoudit druh práce uvedený v pracovní smlouvě popř. popis pracovní činnosti v pracovní náplni. Z tohoto pohledu se jeví jako vhodné, aby vedoucí úřadu provedli “inventarizaci” druhů práce v pracovních smlouvách zaměstnanců úřadů územních samosprávných celků a v nich stanovili, že ten který zaměstnanec vykonává nebo se podílí na výkonu správních činností, a tudíž je či není úředníkem.

    4. Působnost zákoníku práce

    Zákon o úřednících stanoví v § 1 odst. 2, že na pracovněprávní vztahy úředníků územních samosprávných celků se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak. Je zde tedy zakotvena obecná zásada podpůrné působnosti zákoníku práce, dle které zákon o úřednících upravuje pouze nezbytné odchylky od zákoníku práce, jež odpovídají specifickému postavení úředníků územních samosprávných celků, ve všech ostatních případech potom platí zákoník práce. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona vychází z ustanovení § 5 zákoníku práce, který stanoví, že na pracovněprávní vztahy v něm uvedených zaměstnanců (tedy i úředníků územních samosprávných celků) se zákoník práce a právní předpisy vydané k jeho provedení použijí v plném rozsahu jen za podmínky, že zvláštní právní přepis nestanoví jinak (v našem případě zákon o úřednících). Obecná ustanovení zákoníku práce se ovšem aplikují vždy. Zákon o úřednících, tedy zákon speciální, buï upravuje oblast pracovněprávních vztahů, která dosud nebyla zákoníkem práce upravena, anebo odlišně upravuje oblast pracovněprávních vztahů, kterou upravuje zákoník práce.

    5. Předpoklady pro vznik pracovního poměru úředníka

    Zákon o úřednících nad rámec zákoníku práce stanoví předpoklady pro vznik pracovního poměru úředníka. Úředníkem se může stát fyzická osoba, která má státní občanství České republiky nebo fyzická osoba, která je cizím státním občanem, ale v České republice má trvalý pobyt, za předpokladu, že dosáhla věku 18 let, má způsobilost k právním úkonům, je bezúhonná, ovládá jednací jazyk (jako jednací jazyk je v § 3 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stanoven jazyk český nebo slovenský) a splňuje předpoklady pro výkon správních činností stanovené zvláštním právním předpisem (např. dle vyhlášky MV č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů je předpokladem k výkonu funkce matrikáře osvědčení o způsobilosti k výkonu státní správy na úseku matrik a jména a příjmení).

    V případě, že by byla uzavřena pracovní smlouva k výkonu činnosti úředníka s fyzickou osobou, která zákonem stanovené předpoklady nesplňuje, byla by neplatná a neměla by účinky od samého počátku.

    Požadavek bezúhonnosti zákon specifikuje v § 4 odst. 2. Za bezúhonnou se pro účely zákona nepovažuje fyzická osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti za jednání související s výkonem veřejné správy, pokud se podle zákona na tuto osobu nehledí jakoby nebyla odsouzena. Formu prokázání bezúhonnosti zákon o úřednících nestanoví. Je možné ji prokázat například výpisem z rejstříku trestů ne starším než tři měsíce, případně čestným prohlášením.

    Mezi předpoklady, které má úředník splňovat pro výkon vybraných správních činností stanovených zvláštním právním předpisem, patří zvláštní odborná způsobilost (např. úředník, který vykonává funkci matrikáře, je povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost do 18 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat funkci matrikáře). Zákon o úřednících v § 11 odst. 2 stanoví, že pokud úředník zvláštní odbornou způsobilost ve lhůtě stanovené tímto zákonem neprokáže, územní samosprávný celek jej převede na jinou činnost, pro kterou úředník předpoklady splňuje. Lhůta k prokázání zvláštní odborné způsobilosti je upravena v § 21 odst. 2 zákona tak, že úředník je povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost k výkonu správních činností stanovených zvláštním právním předpisem do 18 měsíců od vzniku pracovního poměru k územnímu samosprávnému celku nebo ode dne, kdy začal vykonávat činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem. U úředníků, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonávají správní činnost, na niž se vztahuje předpoklad zvláštní odborné způsobilosti a tento předpoklad nesplňují, počínají lhůty k prokázání zvláštní odborné způsobilosti běžet ode dne nabytí účinnosti zákona a činí 30 měsíců.

    6. Veřejná výzva a výběrové řízení

    Jedním z ustanovení zákona o úřednících, které upravuje otázky zákoníkem práce dosud neupravené, je požadavek veřejné výzvy a výběrového řízení při přijímání úředníků do pracovního poměru.

    Veřejná výzva je podmínkou pro vznik pracovního poměru úředníka zařazeného v obecním úřadě. Veřejná výzva musí též předcházet uzavření pracovní smlouvy s vedoucími úředníky, jejichž pracovní poměr není založen jmenováním a kteří jsou zařazeni v obecním úřadě obce.

    Požadavek veřejné výzvy se nevztahuje na zájemce o uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou. Veřejná výzva též nemusí být v případě obsazení pracovního místa úředníka jiným úředníkem daného územního samosprávného celku (nejedná se o uzavření pracovní smlouvy, nýbrž pouze o změnu obsahu pracovní smlouvy).

    Zákon taxativně stanoví náležitosti obsahu veřejné výzvy a náležitosti přihlášky zájemce o uzavření pracovní smlouvy. Územní samosprávný celek má povinnost vyvěsit veřejnou výzvu na úřední desce úřadu po dobu nejméně 15 pracovních dnů přede dnem určeným pro podání přihlášek zájemců a současně ji zveřejnit i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, stanoví, že možností dálkového přístupu je přístup k informaci neomezeného okruhu žadatelů pomocí telekomunikačního zařízení, například prostřednictvím sítě internet. V případě, že přihláška zájemce o uzavření pracovní smlouvy nebude obsahovat všechny zákonem stanovené náležitosti nebo k ní nebudou připojeny všechny zákonem stanovené doklady, zájemce o uzavření pracovní smlouvy bude v přiměřené lhůtě vedoucím úřadu vyzván k doplnění. Zákon ovšem již nestanoví délku přiměřené lhůty. Je totiž ve vlastním zájmu zájemce o uzavření pracovní smlouvy všechny předepsané náležitosti splnit. Jedním z dokladů, které zákon požaduje připojit k přihlášce, je ověřená kopie dokladu nejvyšším vzdělání. Zákon sice výslovně nemluví o “úředně” ověřené kopii, nicméně se jí rozumí kopie ověřená podle zákona č. 41/1993 sb., o ověřování shody opisů, nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady. Vedoucí úřadu je povinen pořídit o posouzení a hodnocení zájemců o uzavření pracovní smlouvy zprávu, která má zákonem taxativně stanovený obsah. Jednou ze zákonem stanovených náležitostí obsahu takové zprávy je stručný popis způsobu hodnocení zájemců. Jde o velmi důležitou podmínku, která by měla vést ke zprůhlednění záležitostí při vzniku pracovních poměrů nových úředníků. Tato podmínka ovšem neznamená, že by vedoucí úřadu měl v popisu způsobu hodnocení zájemců uvést pořadí jednotlivých zájemců. Pro pořízení zprávy je zákonem stanovena lhůta do 15 dnů od uzavření pracovní smlouvy se zájemcem o uzavření pracovní smlouvy na základě veřejné výzvy nebo do 15 dnů od rozhodnutí, že s žádným ze zájemců o uzavření pracovní smlouvy pracovní smlouva uzavřena nebude. Tato zpráva je přístupná k nahlédnutí pro všechny zájemce o uzavření pracovní smlouvy. Zákon stanoví, že pracovní smlouvu lze uzavřít pouze se zájemcem o uzavření pracovní smlouvy, který splňuje předpoklady a podmínky stanovené ve veřejné výzvě, jehož přihláška měla všechny zákonem stanovené náležitosti a který předložil občanský průkaz, v případě cizího státního občana doklad o povolení k pobytu, a všechny doklady, které zákon vyžaduje připojit k přihlášce.

    Výběrové řízení je podmínkou pro vznik pracovního poměru úředníka zařazeného:

      1. v krajském úřadě,

      2. v Magistrátu hlavního města Prahy,

      3. v obecním úřadě obce s rozšířenou působností,

      4. v pověřeném obecním úřadě a

      5. v úřadu městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, kterému je svěřen výkon přenesené působnosti v rozsahu pověřeného obecního úřadu.

    Výběrové řízení je též podmínkou pro jmenování do funkce vedoucího úřadu a vedoucího úředníka.

    Požadavek výběrového řízení se na rozdíl od veřejné výzvy vztahuje na zájemce o uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou.

    V případě obsazení pracovního místa úředníka jiným úředníkem územního samosprávného celku výběrové řízení vyhlášeno být nemusí. Jde totiž pouze o změnu pracovní poměru a nikoli o vznik nového pracovního poměru. Výběrové řízení ovšem musí být v případě každého jmenování vedoucího úředníka daného územního samosprávného celku (například v případě, že do funkce vedoucího odboru životního prostředí by měl být jmenován vedoucí stavebního odboru).

    Oznámení o vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat stejné údaje, jaké zákon taxativně stanoví pro obsah veřejné výzvy. Výběrové řízení vyhlašuje vedoucí úřadu oznámením na úřední desce úřadu územního samosprávného celku a současně i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Úprava lhůty pro oznámení je stejná jako úprava lhůty pro vyvěšení veřejné výzvy. Náležitosti přihlášky k výběrovému řízení jsou opět shodné s náležitostmi přihlášky na veřejnou výzvu a uchazeč o přijetí do pracovního poměru úředníka musí připojit k přihlášce tytéž doklady jako zájemce o uzavření pracovní smlouvy. Taktéž v případě, že přihláška uchazeče o přijetí do pracovního poměru nebude obsahovat všechny zákonem stanovené náležitosti nebo nebudou-li k ní připojeny všechny zákonem stanovené doklady, bude uchazeč o přijetí do pracovního poměru vyzván v přiměřené lhůtě vedoucím úřadu k doplnění. Zákon stejně jako v případě veřejné výzvy nestanoví délku této lhůty. Po uplynutí lhůty stanovené k vyhlášení výběrového řízení, případně po uplynutí přiměřené lhůty, ve které byl uchazeč o přijetí do pracovního poměru vyzván vedoucím úřadu, aby doplnil náležitosti přihlášky, předá vedoucí úřadu přihlášky výběrové komisi. Výběrová komise může ale též nemusí pozvat uchazeče k jednání. K jednání ovšem nezve uchazeče, kteří nepředložili úplné přihlášky, včetně všech zákonem stanovených dokladů, anebo kteří nesplňují zákonem stanovené předpoklady pro vznik pracovního poměru úředníka nebo pro jmenování vedoucího úředníka. Zde je nutné zdůraznit, že pro jmenování vedoucího úřadu a vedoucího úředníka se vyžaduje též splnění předpokladů stanovených lustračním zákonem. Je tedy nutné, aby uchazeč o jmenování do funkce vedoucího úřadu nebo vedoucího úředníka splnění těchto předpokladů prokázal. Výběrová komise pořídí o posouzení uchazečů písemnou zprávu, která obsahuje pouze údaje o jejím složení, seznam uchazečů a seznam uchazečů, kteří předložili úplné přihlášky, včetně všech zákonem stanovených dokladů, kteří splňují zákonem stanovené předpoklady pro vznik pracovního poměru úředníka nebo pro jmenování vedoucího úředníka a kteří splňují požadavky stanovené v oznámení. Výběrová komise neurčuje pořadí uchazečů o přijetí do pracovního poměru. Rozhodovat o tom, se kterým uchazečem bude uzavřena pracovní smlouva, bude vedoucí úřadu. Zákon ale stanoví podmínku, že pracovní smlouva může být uzavřena pouze s uchazečem, který předložil úplnou přihlášku, včetně všech zákonem stanovených dokladů, který splňuje zákonem stanovené předpoklady pro vznik pracovního poměru úředníka a který splňuje požadavky stanovené v oznámení. Stejně tak do funkce vedoucího úřadu a vedoucího úředníka může být jmenován pouze uchazeč, který předložil úplnou přihlášku, včetně všech zákonem stanovených dokladů, který splňuje zákonem stanovené předpoklady pro jmenování do funkce vedoucího úřadu nebo pro jmenování vedoucího úředníka a který splňuje požadavky stanovené v oznámení. Vedoucí úředníky bude jmenovat do funkce v případě vedoucích odborů rada územního samosprávného celku, v případě vedoucích oddělení vedoucí úřadu územního samosprávného celku. Jmenování vedoucích odborů obecního úřadu je podmíněno návrhem tajemníka, zákon o obcích ovšem nestanoví žádnou sankci neplatnosti v případě absence takového návrhu. Jmenování vedoucích odborů krajského úřadu respektive Magistrátu hlavního města Prahy je pod sankcí neplatnosti vázáno na návrh ředitele krajského úřadu respektive ředitele Magistrátu hlavního města Prahy.

    Vedoucího úřadu jmenuje starosta, hejtman nebo primátor. Jmenování tajemníka obecního úřadu je pod sankcí neplatnosti vázáno na souhlas ředitele krajského úřadu, jmenování ředitele krajského úřadu a ředitele Magistrátu hlavního města Prahy je pod sankcí neplatnosti vázáno na souhlas ministra vnitra.

    K písemné zprávě výběrové komise připojí vedoucí úřadu záznam o uzavření pracovní smlouvy nebo o jmenování, přičemž musí být každému uchazeči umožněno na jeho požádání do ní nahlédnout. Zákon stanoví, že uchazeč o přijetí do pracovního poměru si sám musí zaplatit náklady, které mu účastí ve výběrovém řízení vznikly.

    7. Trvání pracovního poměru

    Jednou z výhod, které pro úředníka zavádí zákon o úřednících, je trvání jeho pracovního poměru. Jedná se o významný a pro úředníka výhodný rozdíl od úpravy trvání pracovního poměru v zákoníku práce (zákon o úřednících například vylučuje možnost, s výjimkou dvou taxativně vymezených důvodů, uzavřít s úředníkem pracovní poměr na dobu určitou, a to i v případě, kdy by úředník uzavření pracovního poměru na dobu určitou výslovně požadoval). Pracovní poměr s úředníkem lze dle ustanovení § 10 uzavřít pouze na dobu neurčitou.

    Prvním důvodem, pro který lze s úředníkem uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, je potřeba zajistit časově omezenou správní činnost. Jedná se o činnost, kterou obec nevykonává trvale, ale vznikla potřeba takovou činnost zajistit (například vymáhání pohledávek). Druhým důvodem, pro který lze s úředníkem uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, je potřeba nahradit dočasně nepřítomného úředníka. Dočasně nepřítomný úředník svou práci nevykonává z důvodu omluvené překážky v práci na jeho straně, kterou je například mateřská nebo rodičovská dovolená, pracovní neschopnost, výkon civilní nebo vojenské služby, výkon veřejné funkce atd. Zákon o úřednících stanoví pouze minimální délku trvání pracovní neschopnosti úředníka, minimální délku ostatních překážek v práci, pro které je možné nahradit dočasně nepřítomného úředníka, nespecifikuje.

    I úředník, se kterým byl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou, má povinnost prohlubovat si kvalifikaci dle § 18 zákona (jedná se o vstupní a průběžné vzdělávání a přípravu a ověření zvláštní odborné způsobilosti). V případě, že územní samosprávný celek uzavře s úředníkem pracovní poměr na dobu určitou, ale neuvede v pracovní smlouvě nebo ve jmenování do funkce důvod pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou spočívající v potřebě zajistit časově omezenou správní činnost nebo v potřebě nahradit dočasně nepřítomného úředníka nebo uvedený důvod neodpovídá důvodům, které zákon o úřednících stanoví, pracovní poměr na dobu určitou se ze zákona změní na pracovní poměr na dobu neurčitou.

    8. Převedení na jinou práci

    Zákon také nad rámec zákoníku práce rozšiřuje důvody, pro které je územní samosprávný celek povinen převést úředníka na jinou práci. Jde o případ společného použití zákoníku práce a zákona o úřednících (to znamená, že ustanovení § 37 zákoníku práce se na úředníky vztahuje i nadále a kromě něho se na úředníky vztahuje i ustanovení § 11 zákona).

    Zákon ukládá územnímu samosprávnému celku, aby úředníka, proti kterému je vedeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu, který je v rozporu s požadavkem bezúhonnosti, převedl úředníka do doby pravomocného skončení trestního stíhání na jinou práci, ve které nebude vykonávat správní činnost. V takovém případě (při převedení na jinou práci, která není správní činností) se bude poskytovat náhrada platu ve výši 60 procent průměrného výdělku nejdéle po dobu 12 měsíců.

    Mezi předpoklady, které má úředník splňovat pro výkon správních činností stanovených zvláštním právním předpisem, patří zvláštní odborná způsobilost. Jedná se o kvalifikační předpoklad pro výkon těch správních činností, které jsou stanoveny vyhláškou č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků, která navazuje na bývalou vyhlášku č. 345/2000 Sb. Z výše uvedeného vyplývá, že zvláštní odbornou způsobilost je povinen prokázat úředník, který vykonává správní činnosti stanovené vyhláškou č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků.

    Zákon proto ukládá územnímu samosprávnému celku, aby úředníka, který neprokáže zvláštní odbornou způsobilost v zákonem stanovené lhůtě, převedl na jinou činnost, pro kterou úředník předpoklady splňuje. V případě, že by žádná činnost, pro kterou by úředník předpoklady splňoval, v rámci úřadu nebyla, mohla by úředníkovi být dána výpověï z důvodu uvedeného v § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce.

    9. Odstupné při skončení pracovního poměru

    Další z výhod, kterou zákon úředníkům přináší, je rozšíření odstupného nad zákonný nárok stanovený zákoníkem práce. Výše dalšího odstupného, které úředník při rozvázání pracovního poměru výpovědí z organizačních důvodů nebo dohodou z týchž důvodů obdrží vedle odstupného stanoveného zákoníkem práce (dvojnásobek průměrného výdělku), bude záviset na délce pracovního poměru úředníka k územnímu samosprávnému celku (i jinému, než tomu, který s ním rozvazuje pracovní poměr) nebo ke správnímu úřadu. Zákon stanoví, že se ovšem musí jednat o takový pracovní poměr, ve kterém byly v převážném rozsahu vykonávány správní činnosti. Pro stanovení délky pracovního poměru se bude započítávat pouze doba trvání pracovního poměru po účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), tedy po 24. listopadu 1990. Nebude se ale započítávat doba pracovního poměru, který je vedlejším pracovním poměrem.

    10. Zvýšená ochrana úředníka z hlediska plnění úkolů

    Zákon o úřednících také rozšiřuje odpovědnost zaměstnavatele, tedy územního samosprávného celku, za škodu na majetku úředníka, která byla úředníkovi způsobena pro plnění jeho úkolů (například úředník vydá rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby a vlastník této stavby mu poškodí jeho osobní automobil). Úředník ovšem musí prokázat, že škoda na jeho majetku vznikla v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů (úředník by tedy měl ve vlastním zájmu případné výhrůžky oznamovat svým nadřízeným, případně orgánům činným v trestním řízení). Smyslem této právní úpravy je poskytnout ochranu úředníkovi, nebo úředník se při výkonu své funkce vystavuje určitému riziku a nebezpečí spojeným s povahou jeho funkce.

    11. Pracovní pohotovost

    Mezi zvýšené nároky, které pro výkon pracovního poměru úředníka zákon stanoví, patří rozšíření právní úpravy pracovní pohotovosti nad rámec zákoníku práce. Zákoník práce definuje pracovní pohotovost jako dobu, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby provedena nad rámec rozvrhu jeho pracovních směn. Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel může pracovní pohotovost nařídit pouze v rámci dohodnuté pracovní pohotovosti. Zákon o úřednících tuto úpravu pracovní pohotovosti zpřísňuje tak, že územní samosprávný celek může úředníku bez jeho souhlasu pracovní pohotovost na pracovišti nebo na jiném místě nařídit. Nařídit pracovní pohotovost úředníku bez jeho souhlasu může územní samosprávný celek pouze za vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu a stavu ohrožení státu podle zákona č. 240/2000 sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Podmínkou nařízení pracovní pohotovosti v takovém případě však je, že je dán předpoklad výkonu práce přesčas. Pracovní pohotovost smí být nařízena jen na dobu nezbytně nutnou nepřesahující 400 hodin v kalendářním roce. Zákon o úřednících tedy v případě vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu a stavu ohrožení státu stanovuje další limit pro pracovní pohotovost (to znamená, že na úředníka se vztahuje jednak limit stanovený pro pracovní pohotovost v zákoníku práce, tj. nejvýše 400 hodin v kalendářním roce a v případě, že nastanou výše uvedené skutečnosti, též limit stanovený zákonem o úřednících, tj. dalších nejvýše 400 hodin v kalendářním roce).

    12. Základní povinnosti úředníka

    Mezi případy, kdy se ustanovení zákona o úřednících použijí namísto platných ustanovení zákoníku práce, patří úprava základních povinností úředníka. V § 16 zákona je totiž výslovně stanoveno, že se ustanovení § 73 zákoníku práce nepoužije. To ovšem neznamená, že by povinnosti úředníků upravoval pouze zákon o úřednících. Samozřejmě se použije i ustanovení § 35 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, dle kterého je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň.

    Právní úprava povinností úředníka stanovených v § 16 zákona zdůrazňuje jeho povinnost jednat ve veřejném zájmu, jednat a rozhodovat nestranně, dodržovat ústavní předpisy, zákony a ostatní právní předpisy atd. Mezi základní povinnosti úředníka dle zákona o úřednících patří nejen běžné pracovněprávní povinnosti, které jsou úředníku ukládány jen pro dobu výkonu práce, ale i povinnosti, které se vztahují na chování úředníka mimo výkon práce (úředník se například musí zdržet jednání, které by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního samosprávného celku). Úprava zákazu výkonu jiné výdělečné činnosti bez předchozího písemného souhlasu územního samosprávného celku, u něhož je úředník zaměstnán, je přejata z ustanovení § 73 odst. 4 zákoníku práce. Souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti vydává za územní samosprávný celek ten, který plní úkoly (funkce) statutárního orgánu v pracovněprávních vztazích. Například podle zákona o obcích je to tajemník, podle zákona o krajích je to ředitel krajského úřadu. Z výše uvedeného zákazu výkonu jiné výdělečné činnosti bez předchozího písemného souhlasu územního samosprávného celku, u něhož je úředník zaměstnán, ovšem zákon o úřednících stanoví výjimku. Omezení se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle zvláštního předpisu pro soud nebo správní úřad, na činnost v poradních orgánech vlády a na správu vlastního majetku.

    13. Postavení vedoucího úředníka

    Zákon o úřednících nejednoznačně specifikuje funkci vedoucího oddělení. Právní názor Ministerstva vnitra ČR se přiklání k následující variantě. Je třeba ovšem zdůraznit, že jde pouze o právní názor. Závazný právní výklad může dát pouze soud.

    Zákon o úřednících v § 2 odst. 5 stanoví, kdo je vedoucím úředníkem. Vedoucím úředníkem je ve smyslu zákona úředník, který je vedoucím zaměstnancem. V poznámce pod čarou je odkaz na § 9 odst. 3 zákoníku práce. Vedoucími zaměstnanci ve smyslu tohoto ustanovení zákoníku práce jsou statutární orgány, jiní zaměstnanci, zejména vedoucí organizačních útvarů, jejichž funkce vyplývá z organizačních předpisů, jakož i další zaměstnanci, kteří jsou pověřeni vedením na jednotlivých stupních řízení u zaměstnavatele. Tyto osoby jsou oprávněny stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům (musí mít alespoň jednoho podřízeného zaměstnance) pracovní úkoly, organizovat, řídit, kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomuto účelu závazné pokyny.

    Zákon o úřednících je zákonem speciálním ve vztahu k zákoníku práce. To znamená, že může odchylně od zákoníku práce upravovat určitou oblast pracovněprávních vztahů a ustanovení zákoníku práce se pak nepoužijí a platí pouze právní úprava stanovené v zákoně o úřednících. To je právě případ ustanovení § 27 odst. 5, které stanoví okruh jmenovaných funkcí. Z výše uvedeného vyplývá, že se toto ustanovení zákoníku práce, dle kterého funkce vedoucího oddělení není vedoucí funkcí, do níž je vedoucí zaměstnanec jmenován, nepoužije.

    Vedoucích oddělení byli do účinnosti zákona vedoucími pouze na základě pracovní smlouvy, jejich funkce nebyla funkcí jmenovanou. Od 1. 1. 2003 (tj. od účinnosti zákona) budou vedoucí oddělení ze zákona jmenováni do funkce. Vedoucí oddělení bude jmenovat do funkce vedoucí úřadu územního samosprávného celku, protože dle § 110 odst. 4 písm. d) zákona o obcích tajemník obecního úřadu plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu (obdobně stanoveno v zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze). Vedoucí odborů jmenuje tak jako doposud rada územního samosprávného celku. Jmenování vedoucích odborů obecního úřadu je podmíněno návrhem tajemníka, zákon o obcích ovšem nestanoví žádnou sankci neplatnosti v případě absence takového návrhu. Jmenování vedoucích odborů krajského úřadu respektive Magistrátu hlavního města Prahy je pod sankcí neplatnosti vázáno na návrh ředitele krajského úřadu respektive ředitele Magistrátu hlavního města Prahy.

    Zákon o úřednících v § 4 odst. 3 části věty za středníkem stanoví, že pro jmenování vedoucího úřadu a jmenování vedoucího úředníka se vyžaduje též splnění dalších předpokladů stanovených zvláštním zákonem. V poznámce pod čarou je odkaz na zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Z výše uvedeného plyne, že předpokladem pro jmenování vedoucího úředníka je splnění předpokladů pro vznik pracovního poměru stanovených v § 4 odst. 1, 2 a 3 a též absolvování výběrového řízení.

    14. Odvolání z funkce vedoucího úředníka

    Pro vedoucí úředníky zákon taxativně stanoví důvody, pro které je lze odvolat z funkce. Tyto důvody uvedené v § 12 zákona jsou výlučné tzn. odvolání z funkce z jiných důvodů anebo bez udání důvodu je vyloučeno (např. vedoucího úředníka nelze odvolat z funkce z organizačních důvodů dle § 46 odst. 1 písm. a), b) a c) zákoníku práce). Jedním z důvodů, pro které lze vedoucího úředníka odvolat z funkce, je porušení některé z jeho zákonem stanovených povinností závažným způsobem nebo dopuštění se nejméně dvou méně závažných porušení zákonem stanovených povinností v době posledních šesti měsíců. Tyto povinnosti jsou stanoveny v §§ 16 a 18 odst. 1 a 2 zákona o úřednících a v §§ 35 odst. 1 písm. b) a 74 zákoníku práce. Úředníku, který byl odvolán z funkce, pracovní poměr k územnímu samosprávnému celku nekončí. V tomto případě se jedná o společné použití zákona o úřednících a zákoníku práce. Zákon o úřednících odchylně od zákoníku práce upravuje odvolání z funkce. Naopak úprava pracovního poměru po odvolání z funkce a úprava vzdání se funkce se řídí ustanoveními zákoníku práce. Zákon stanoví jako sankci pro nesplnění náležitostí odvolání z funkce, neplatnost takového odvolání. Odvolání z funkce musí být písemné, musí obsahovat některý z důvodů, které zákon pro odvolání z funkce stanoví a musí být vedoucímu úředníkovi doručeno.

    Povinnosti, které zákon stanoví pro úředníky, se samozřejmě vztahují i na vedoucí úředníky. Pro vedoucí úředníky zákon ovšem stanoví povinnost navíc. Jedná se o prohlubování kvalifikace účastí na vzdělávání vedoucích úředníků. Vedoucí úředníci si tedy musí prohlubovat kvalifikaci jednak účastí na vstupním vzdělávání, průběžném vzdělávání, přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti a jednak účastí na vzdělávání vedoucích úředníků.

    14. Postavení vedoucího úřadu

    Zákon ve svém § 2 odst. 6 stanoví, že vedoucím úřadu se rozumí vedoucí úředník , který vykonává funkci:

    1. tajemníka obecního úřadu

    2. tajemníka magistrátu statutárního města

    3. tajemníka úřadu městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města

    4. ředitele krajského úřadu

    5. ředitele Magistrátu hlavního města Prahy nebo tajemníka úřadu městské části hlavního města Prahy

    Pro vznik pracovního poměru vedoucího úřadu zákon stanoví, že vedoucím úřadu může být jmenována fyzická osoba, která:

    1. splňuje předpoklady stanovené v § 4 odst. l, 2 a 3,

    2. má nejméně tříletou praxi jako vedoucí zaměstnanec, nebo při výkonu správních činností v pracovním poměru k územnímu samosprávnému celku nebo při výkonu státní správy v pracovním nebo služebním poměru ke státu, přičemž délka praxe musí být splněna v průběhu 8 let bezprostředně předcházejících jmenování do funkce a

    3. úspěšně absolvovala výběrové řízení.

    Výběrové řízení na funkci vedoucího úřadu musí vyhlašovat hejtman, primátor nebo starosta oznámením na úřední desce úřadu územního samosprávného celku a současně i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

    Vedoucí úřadu si stejně jako vedoucí úředníci musí prohlubovat kvalifikaci účastí na vstupním vzdělávání, průběžném vzdělávání, přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti a účastí na vzdělávání vedoucích úředníků.

    15. Postavení starosty ve vazbě na zákon

    Starosta jako volený orgán není úředníkem podle zákona o úřednících, a tudíž se na něho zákon obecně nevztahuje. Pouze v případě, že v obci, městském obvodu a městské části není zřízena funkce tajemníka nebo tajemník není ustaven, bude jeho úkoly vedoucího úřadu plnit starosta. Jelikož starosta pouze plní úkoly vedoucího úřadu (ale není vedoucím úředníkem), nebude se na něho vztahovat povinnost prohlubovat kvalifikaci účastí na vstupním vzdělávání, průběžném vzdělávání, přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti a účastí na vzdělávání vedoucích úředníků.

    16. Přechodná ustanovení

    Zákon stanoví, že vznik pracovního poměru, jakož i nároky z něho vzniklé a právní úkony učiněné před 1. lednem 2003, se posuzují podle dosavadních předpisů. To znamená, že vznik pracovního poměru, jakož i nároky z něho vzniklé a právní úkony učiněné před 1. lednem 2003, se řídí pouze zákoníkem práce a dalšími pracovněprávními předpisy (nikoli zákonem o úřednících). Například v případě uzavření pracovní smlouvy do 31. prosince 2002 se zaměstnancem, který se bude od 1. ledna 2003 považovat za úředníka, nemusí být vyhlášeno výběrové řízení. Taktéž může být před 31. prosincem 2002 se zaměstnancem, který se bude od 1. ledna 2003 považovat za úředníka, uzavřen pracovní poměr na dobu určitou bez omezení plynoucích z § 10 zákona.

    Za úředníky podle zákona se budou od 1. ledna 2003 považovat ti zaměstnanci územního samosprávného celku, kteří vykonávají správní činnosti a splňují předpoklady, které zákon stanoví pro vznik pracovního poměru úředníka. Nebude-li stávající zaměstnanec územního samosprávného celku ke dni účinnosti zákona splňovat předpoklady pro vznik a trvání pracovního poměru úředníka podle § 4 zákona, může mu dát územní samosprávný celek výpověï podle § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce.

    Za vedoucí úředníky podle zákona se budou od 1. ledna 2003 považovat ti vedoucí zaměstnanci územního samosprávného celku, kteří vykonávají správní činnosti a splňují předpoklady, které zákon stanoví pro vznik pracovního poměru úředníka. Vedoucí zaměstnanci, jejichž pracovní poměr je založen jmenováním, musí splnit další předpoklady stanovené zákonem č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Zákon pro splnění těchto dalších předpokladů (to znamená negativní lustrační osvědčení) stanoví lhůtu do 30. června 2003.

    Za vedoucí úřadu podle zákona se budou od 1. ledna 2003 považovat ty fyzické osoby, které k 1. lednu 2003 vykonávají funkci tajemníka obecního úřadu, tajemníka magistrátu statutárního města, tajemníka úřadu městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města, ředitele krajského úřadu, ředitele Magistrátu hlavního města Prahy nebo tajemníka úřadu městské části hlavního města Prahy. Musí ovšem ve lhůtě do 30. června 2003 (to znamená stejně jako vedoucí úředníci) prokázat splnění předpokladů stanovených zákonem č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon).



    Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
    | úvodní stránka |