VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 13 |
zahraničí |
Ing. Jiří Zukal, Brusel
Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek je organizace založená na základě nařízení Evropských společenství v roce 1975. Její sídlo je v Dublinu (někdy bývá označována jako Dublinská nadace) a hlavním cílem je “přispívat k plánování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek prostřednictvím zvyšování a rozšiřování znalostí, které budou napomáhat tomuto záměru”. Nadace je evropskou institucí, jejíž role spočívá v poskytování výsledků, znalostí a rad získaných komparativním výzkumem hlavním činitelům ovlivňujícím sociální politiku. Nadace prezentuje výsledky výzkumů v otázkách, které stanoví sociální partneři, národní vlády a Evropská komise. Tyto výzkumy se provádějí především v členských zemích Evropské unie a Nadace jejich výsledky souhrnně zpracovává a vyhodnocuje.
Nadace působí jako tripartitní orgán, což znamená, že v její správní radě má každá z 15 členských zemí po jednom zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů. Celkový počet 48 členů správní rady doplňují 3 zástupci Evropské komise z Generálního ředitelství (GŘ) pro sociální věci a zaměstnanost, GŘ pro výzkum a GŘ pro životní prostředí. Nadace, která má svoji kancelář též v Bruselu, zaměstnává celkem 95 pracovníků všech členských zemí a hospodaří s ročním rozpočtem 18 milionů EUR (z toho v posledním období získává milion z rozpočtu Phare).
Výzkumná činnost Nadace vychází ze čtyřletých programů, z nichž první byl zahájen v roce 1977. Nyní probíhá program 2001–2004, který má název “Analýza a plánování podpory sociálně ekonomického pokroku”. Letos se rozbíhají práce na přípravě programu na období 2005-2008, do kterého budou zapojeny již i nové členské státy. Veškerá činnost Nadace je soustředěna do pěti oblastí:
Hlavní náplní Nadace je vypracování analytických studií především z oblasti životních a pracovních podmínek, koncipování strategií ze sociální a hospodářské sféry, co nejširší prezentace a distribuce dosažených výsledků, pořádání seminářů a konferencí zaměřených na prezentaci výsledků výzkumu. Za dobu své činnosti vypracovala Nadace řadu komparativních studií a přehledů zabývajících se problematikou jak jednotlivých sektorů národního hospodářství a celonárodních ekonomik zemí Evropské unie, tak především studií s horizontální problematikou (například Situace žen na trhu práce, Přístup k zaměstnání pro “zranitelné” skupiny občanů).
S blížícím se datem rozšíření EU zaměřuje Nadace svoji činnost i na kandidátské země. Do několika posledních studií byly zařazeny i výsledky průzkumů z kandidátských zemí a jejich srovnání se situací v EU.
V kandidátských zemích delší pracovní doba
Nadace nedávno zkoumala pracovní podmínky ve dvanácti kandidátských zemích EU. Šetření ve formě dotazníku, na jehož vypracování se podíleli experti z jednotlivých zemí, zástupci odborů, zaměstnavatelů i pracovníci Evropské komise, je srovnatelné se třemi výzkumy provedenými v členských zemích EU. Tím vznikla možnost porovnat situaci v těchto dvou skupinách zemí ještě před rozšířením Evropské unie v roce 2004. Při výzkumu v kandidátských zemích byl vybrán z celkového počtu aktivního obyvatelstva reprezentativní vzorek 11 000 zaměstnanců, přičemž z každé země bylo po 1000 respondentů a Malta s Kyprem, vzhledem k demografickým dispozicím, dodaly po 500 reprezentantech.
Rozdíl v průměrné délce týdenní pracovní doby mezi členskými a kandidátskými zeměmi činí 6,1 hodiny, přičemž v jednotlivých zemích existují pouze malé rozdíly mezi muži a ženami. V kandidátských zemích stráví v práci 44% zaměstnanců více než 10 hodin denně a pro čtyři z pěti zaměstnanců má pracovní týden přes 40 hodin v porovnání s 48% v členských zemích Unie.
Pracovníci v kandidátských zemích pracují méně často na zkrácený úvazek (7%) v porovnání s pracovníky v EU (17%). V kandidátských zemích je tento druh práce zřejmě také méně uspokojivý, protože 46% pracovníků vyjádřilo nespokojenost se zkráceným úvazkem, kdežto v zemích EU pouze každý třetí (Tab. 1).
Zaměstnanci v kandidátských zemích pracují méně často na zkrácený úvazek (7%) v porovnání s pracovníky v EU (17%). V kandidátských zemích je tento druh práce zřejmě také méně uspokojivý, protože 46% pracovníků vyjádřilo nespokojenost se zkráceným úvazkem, kdežto v zemích EU pouze každý třetí.
Doba strávená dojížděním do zaměstnání a zpět je v kandidátských zemích podstatně delší; v průměru se jedná o 46 minut za den, zatímco v EU tato doba činí 37 minut. Více než každý pátý pracovník (21%) v kandidátských zemích pracuje i v nočních směnách (v EU 19%) a 37% pracuje o víkendech (v EU 27%).
Systémy odměňování
V kandidátských zemích dostává 88% zaměstnanců základní plat, kdežto v zemích EU tato forma odměňování se používá u 92% zaměstnanců. Další formy odměňování se v jednotlivých zemích poměrně značně odlišují. Výkonnostní odměny tvoří v některých zemích významnou složku platu, přičemž nejvyšší míra uplatnění byla na Slovensku (49% zaměstnanců), v České republice (35%) a ve Slovinsku (28%). V těchto zemích je také v odměňování více zohledněna práce přesčas, dále pak práce ve dnech pracovního volna a také větší roli hrají podíly na hospodářském výsledku (Tab. 2).
Zdraví a práce
Dva z pěti pracovníků v kandidátských zemích považují svoji práci za faktor ohrožující jejich zdraví a bezpečnost. V členských zemích EU zastává tento názor 27% dotázaných. To se odráží na zdravotních problémech uváděných pracovníky, přičemž tyto problémy jsou v kandidátských zemích daleko více rozšířeny než v členských zemích EU (Tab. 3). Nejčastěji uváděnými problémy jsou celková únava (41%), bolesti zad (34%), stres (29%) a bolesti svalů v kříži a ramenech (24%).
V kandidátských zemích bylo při sledování pracovních podmínek zjištěno rozsáhlejší vystavení většině rizikových faktorů, a to zejména hluku, vysokým teplotám a práci v bolestivých polohách. Na druhé straně je však v kandidátských zemích více rozšířeno používání osobních ochranných pracovních prostředků, a to především v Polsku, Rumunsku a Slovinsku. Tato skutečnost spolu s lepší informovaností o možných rizicích v kandidátských zemích (92% proti 89% v EU), především v České republice a Polsku, svědčí zřejmě o tom, že v těchto zemích je rozvinutější systém prevence rizik v souvislosti s individuální ochranou zdraví a bezpečnosti při práci.
V souvislosti se zjištěnými případy fyzického násilí, zastrašování a různých dalších forem diskriminace na pracovišti jsou mezi kandidátskými zeměmi a členskými státy EU jen malé rozdíly. Zjištěná míra spokojenosti s pracovní činností je v kandidátských zemích ve srovnání s EU nižší (73% v porovnání s 84%). Z tohoto zjištění je však velmi obtížné dělat seriózní závěry, neboť z výzkumů v oblasti pracovních podmínek v zemích EU vyplývá, že míra spokojenosti s pracovní činností je často přímo úměrná míře vystavení nebezpečným situacím při práci.
Informace, konzultace, školení a vzdělávání
Zatímco podíl zaměstnanců, kteří mohou v pracovním procesu spolurozhodovat o pracovních podmínkách, je v kandidátských zemích a EU shodný, podíl zaměstnanců, kteří mohou spolurozhodovat o organizačních změnách je v kandidátských zemích nižší (66% proti 73% v EU). Na schůzích a zasedáních, během nichž se o těchto záležitostech rozhoduje, jsou v kandidátských zemích ve srovnání s EU méně často přítomni zástupci zaměstnanců a externí odborníci.
V kandidátských zemích jsou možnosti školení při zaměstnání omezenější: v průměru 65% zaměstnanců prohlašuje, že dostali možnost zúčastnit se školení, zatímco v členských státech EU tyto možnosti mělo 72% zaměstnanců. Nejvyšší míru podnikového vzdělávání ukazují průzkumy v Estonsku a České republice (77%), na Maltě (74%) a ve Slovinsku (73%). Na druhé straně žebříčku se umístila Litva (42%) a Rumunsko (55%).
Výzkum Nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek obsahuje řadu zajímavých srovnání mezi členskými státy EU a kandidátskými zeměmi. Většina z nich vypovídá příznivěji o pracovních podmínkách, které mají občané EU. Tento fakt si je nutno uvědomit především v souvislosti s blížícím se datem referenda o vstupu České republiky do EU. Aktivním zapojením do komunitární sociální politiky si Česká republika může vytvořit po vstupu do Unie reálné předpoklady pro zlepšení pracovních i životních podmínek a vyrovnat se tak vyspělým zemím EU.
Tab. 1: Délka pracovního týdne v EU a kandidátských zemích (v hod.)
Země |
Týdenní pracovní doba v hodinách |
Země |
Týdenní pracovní doba v hodinách |
Belgie |
37,9 |
Bulharsko |
43,8 |
Dánsko |
36 |
Česká republika |
42,3 |
Finsko |
40,5 |
Estonsko |
42,4 |
Francie |
38,2 |
Kypr |
43,4 |
Irsko |
40,5 |
Litva |
44,8 |
Itálie |
38,9 |
Lotyšsko |
44,3 |
Lucembursko |
39,8 |
Maďarsko |
42,9 |
Německo |
37,5 |
Malta |
40,4 |
Nizozemsko |
32,9 |
Polsko |
45,1 |
Portugalsko |
41,5 |
Rumunsko |
45,8 |
Rakousko |
39,5 |
Slovensko |
42,9 |
Řecko |
40,4 |
Slovinsko |
42,3 |
Španělsko |
39,7 |
Kandid. země 12 |
44,4 |
Švédsko |
38 |
||
Velká Británie |
38,1 |
||
EU 15 |
38,3 |
Zdroj: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek
Tab. 2: Struktura odměňování zaměstnanců (v %)
Forma odměňování |
EU |
KZ |
Základní plat |
92 |
88 |
výkonnostní odměna |
7 |
18 |
příplatky za práci přesčas |
21 |
18 |
Přípl. za ztíž. a škodl. prostř. |
3 |
7 |
Podíly na hosp, výsledku |
5 |
8 |
Zdroj: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek
Tab. 3: Zdravotní problémy související s výkonem práce (v %)
Zdravotní problémy |
EU |
KZ |
ohrožení zdraví a bezpečnosti |
27 |
40 |
bolesti zad |
33 |
34 |
celková únava |
23 |
41 |
stres |
28 |
29 |
bolesti svalů v kříži a ramen. |
23 |
24 |
bolesti svalů horních končetin |
13 |
20 |
bolesti svalů dolních končetin |
12 |
22 |
Zdroj: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek