VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 14
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

lexikon evropského práva

Eurokomunity a euroregiony

Právo na místní samosprávu

Kongres místních a regionálních samospráv Evropy projednal v roce 1999 iniciační návrh Světové charty místní samosprávy a doporučil její přijetí na půdě OSN v podobě velmi blízké té, jíž je vázána i Česká republika.

Vstupní návrh Světové charty místní samosprávy obsahoval dvanáct meritorních článků, týkajících se záruk práva na místní samosprávu. Text i smysl většiny z těchto článků je totožný, anebo se velmi blíží obsahu Evropské charty místní samosprávy. Princip místní samosprávy se uznává ve vnitrostátním zákonodárství a tam, kde to připadá v úvahu, i v ústavě. Místní samospráva označuje právo a schopnost místních společenství v mezích daných zákonem a v zájmu místního obyvatelstva upravovat a spravovat podstatnou část věcí veřejných. Místní společenství mají v rámci zákona plnou volnost uplatňovat svou iniciativu v jakékoli věci, která není vyňata z jejich působnosti ani svěřena jinému orgánu. Hranice místních správních jednotek nelze měnit bez předchozí konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek, provedené pokud možno referendem. Podmínky, za kterých místní volení zástupci pracují, musí umožňovat svobodný výkon jejich funkcí. Jakýkoli správní dozor nad místními společenstvími lze vykonávat jen takovým způsobem a v takových případech, jak to stanoví ústava nebo zákon. Místní společenství mají v rámci hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat. V porovnání s Evropskou chartou místní samosprávy je rozšířeno ustanovení o formách mezinárodní spolupráce, a to jak v kontextu přímé přeshraniční spolupráce, tak při angažovanosti v mezinárodních organizacích. Za účelem zajištění svobodného výkonu svých pravomocí a dodržování zásad místní samosprávy zakotvených v ústavě nebo ve vnitrostátním zákonodárství mají místní společenství právo obracet se na soudy.

V letech 2000 a 2001 byl na fóru Střediska OSN pro lidská sídla (Habitat) vstupní návrh Charty přepracován do podoby druhé, zpřesněné verze, aniž by se však úspěšně podařilo odstranit formulace, které byly příliš vázány na evropskou zkušenost a vyvolávaly pochybnosti či nepochopení řady vlád zemí rozvojového světa. V průběhu jednání o tomto návrhu byl mimo jiné zpřísněn rozsah závaznosti meritorního jádra Charty pro smluvní strany. Pro Evropskou chartu místní samosprávy platí, že každá smluvní strana prohlašuje, že se cítí vázána alespoň dvaceti věcnými ustanoveními, pro Světovou chartu bylo navrženo řešení, podle něhož je třeba přijmout alespoň třicet těchto ustanovení.

Protože se nakonec nepodařilo získat na půdě Spojených národů dostatečnou podporu pro možnost přijetí Světové charty místní samosprávy, vrátil se Kongres místních a regionálních samospráv Evropy jako iniciátor v červnu 2002 k původnímu návrhu a svým stanoviskem č. 17/2002 zdůraznil, že je nutné vést jednání o přijetí Světové charty s větší pružností. Předpokládá se tedy zkrácení textu a využití podnětů, které by přiblížily obsah Charty obecnějším dokumentům, zdůrazňujícím uplatnění principů dobrého vládnutí v různorodém institucionálním prostředí.

Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |