VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 14 |
příloha |
Metodická pomůcka
I. část
Úvodní ustanovení
Čl. 1
Ústavní a zákonné základy
(1) Obce a kraje mohou při výkonu přenesené působnosti vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. 1 Tyto právní předpisy se nazývají nařízení.2 Při vydávání nařízení se orgány obce a kraje řídí zákony a jinými právními předpisy.3
(2) Obce a kraje mohou při výkonu samostatné působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.4 Při vydávání obecně závazných vyhlášek se obce a kraje řídí zákonem.5
(3) Právní předpisy obce (kraje) mohou ukládat povinnosti jen na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.6 Povinnostmi se rozumí jak příkaz tak zákaz určitého jednání.
II. část
Legislativní proces
Čl. 2
Návrh právního předpisu
(1) Návrh právního předpisu zpracovává věcně příslušný odbor obecního (krajského) úřadu, popř. zaměstnanec nebo skupina zaměstnanců (dále jen “zpracovatel”). V případech stanovených zvláštními předpisy 7 se na zpracování návrhu podílejí státní orgány. Zpracovatel je povinen seznámit se s platnou právní úpravou a věcnými důvody navrhovaného předpisu. Návrh musí být zpracován v souladu s legislativně technickými pravidly. V návrhu se uvede podle potřeby i variantní řešení jednotlivých otázek.
(2) Součástí návrhu je důvodová zpráva. Důvodová zpráva obsahuje zejména:
výstižné a konkrétní zhodnocení platného stavu po stránce právní a ekonomické spolu s uvedením důvodů nové právní úpravy,
potřebné vysvětlení navrhované právní úpravy, cílů, které sleduje a způsobu jejich provádění,
výhody a nevýhody případně navrhovaných variantních řešení a zdůvodnění která varianta se považuje za optimální,
finanční a hospodářský dopad navrhované právní úpravy ve vztahu k rozpočtu obce (kraje) a způsob úhrady potřebných nákladů,
dopad na počet pracovních sil a na občany.
Čl. 3
Připomínkové řízení
(1) Připomínkové řízení zajišťuje zpracovatel; je-li zpracovatelem jednotlivec, zajišťuje připomínkové řízení podle místních podmínek vedoucí věcně příslušného odboru, tajemník obecního úřadu, starosta obce, ředitel krajského úřadu apod.
(2) Návrh se zasílá k věcnému posouzení a k zaujetí stanoviska útvarům úřadu (jedná-li se o kraj nebo větší obec), jejichž působnosti se věcně dotýká a dále orgánům, určeným zvláštními předpisy. Návrh právního předpisu kraje, který se týká samosprávy obcí, se projedná rovněž s vybranými obcemi.8 Týká-li se návrh jiných právnických osob, lze návrh zaslat k posouzení a zaujetí stanoviska rovněž některým z nich.
(3) K zaujetí stanoviska se určí zpravidla lhůta 15 dnů. Tuto lhůtu lze prodloužit nebo zkrátit s přihlédnutím ke složitosti a rozsahu navrhované úpravy, aby dožádané orgány a osoby měly dostatek času na odpovědné vypracování stanoviska. Konec lhůty se stanoví konkrétním datem.
(4) Dožádaný orgán posuzuje návrh nejen z věcného hlediska ve vztahu k vlastní působnosti, ale i z hlediska obecného souladu s právními předpisy a rovněž z hlediska požadavků kladených na tvorbu právních předpisů (legislativně technických pravidel).
(5) Zaujímají-li dožádané orgány k návrhu odchylná stanoviska, je třeba tato stanoviska s nimi projednat. Postup při projednávání je třeba volit podle povahy případu, a to buï individuálně nebo na společné poradě. Přitom je třeba vzít v úvahu, že izolované vyhovění připomínce jednoho orgánu může vyvolat nesouhlas orgánů jiných. Věcně příslušný odbor (příp. osoba zabezpečující připomínkové řízení) je povinen vyvinout potřebné úsilí ke sjednocení stanovisek, aby dořešení sporných otázek nebylo neodůvodněně přesouváno až do doby předložení návrhu ke schválení radě či zastupitelstvu.
(6) Průběh a výsledky připomínkového řízení uvádí zpracovatel návrhu v předkládací zprávě. V předkládací zprávě se uvádí zejména:
s kým byl návrh projednán a
výsledek tohoto projednání.
Čl. 4
Schválení návrhu
(1) Před předložením návrhu na jednání zastupitelstva se doporučuje jeho předběžné projednání v radě s tím, že rada seznámí zastupitelstvo na začátku projednávání návrhu se svým stanoviskem. K posouzení návrhů právních předpisů (příp. i jiných složitých právních záležitostí) mohou obce (kraje) zřídit legislativně právní poradní orgány, které své stanovisko sdělí v předstihu schvalujícímu orgánu obce.
(2) Nařízení obce (kraje) vydává rada obce (kraje); v obcích, kde pravomoc rady vykonává starosta, vydává nařízení obce zastupitelstvo obce.9
(3) Obecně závaznou vyhlášku obce (kraje) vydává zastupitelstvo obce (kraje).10
(4) Právní předpis obce (kraje) podepisuje starosta obce a místostarosta nebo primátor a náměstek primátora (hejtman spolu s náměstkem hejtmana).11
Čl. 5
Platnost a účinnost právního předpisu
(1) Právní předpis obce nabývá platnosti vyhlášením, dnem vyhlášení je první den jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. 12 Právní předpis kraje nabývá platnosti dnem vyhlášení ve Věstníku právních předpisů kraje, dnem vyhlášení je den rozeslání příslušné částky Věstníku právních předpisů kraje uvedený v jejím záhlaví.
(2) Právní předpis obce (kraje) nabývá účinnosti 13
a) patnáctým dnem po vyhlášení, nebo
b) pozdějším v něm výslovně stanoveným dnem, nebo
c) výjimečně dřívějším v něm výslovně stanoveným dnem, nejdříve však dnem vyhlášení, vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem.
Čl. 6
Vyhlášení právního předpisu
(1) Právní předpis obce musí být vyhlášen, vyhlášení se provede vyvěšením na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Nařízení obce vykonávající rozšířenou působnost se zveřejní též na úřední desce obecních úřadů působících ve správním obvodu obce s rozšířenou působností. 14
(2) Právní předpis kraje musí být vyhlášen, vyhlášení se provede uveřejněním ve Věstníku právních předpisů kraje; nabývá-li právní předpis kraje účinnosti dříve než patnáctým dnem po vyhlášení, zveřejní se též na úřední desce krajského úřadu, na úředních deskách obcí, kterých se dotýká, a v hromadných informačních prostředcích. 15
Čl. 7
Změna a zrušení právního předpisu
(1) Změna právního předpisu zpravidla spočívá v doplnění nových ustanovení, zrušení některých ustanovení a náhradě některých ustanovení novým zněním. Při změnách je nutno dát přednost novelizacím přímým před nepřímými a dbát co největší přehlednosti a srozumitelnosti, zejména pro dotčené osoby a orgány. Vzhledem k tomu je účelné zejména u rozsáhlejších a zásadních změn a při několikáté novelizaci dát přednost zrušení stávajícího právního předpisu a vydání nového.
(2) Při změně je třeba vždy posoudit dopad na právní vztahy vzniklé na základě původního právního předpisu a tyto dopady v případě potřeby upravit v přechodných ustanoveních.
(3) Změnu a zrušení nařízení lze provést pouze nařízením. Změnu a zrušení obecně závazné vyhlášky lze provést pouze obecně závaznou vyhláškou. Tím není dotčeno zrušení právního předpisu obce (kraje) Ústavním soudem podle zvláštního zákona. 16
Čl. 8
Evidence právních předpisů
(1) O vydaných právních předpisech vede obec, která je vydala, evidenci. Evidence obsahuje číslo a název právního předpisu, datum jeho schválení, datum nabytí jeho platnosti, datum nabytí jeho účinnosti, popřípadě datum pozbytí jeho účinnosti. Právní předpisy obce se označují pořadovými čísly, číselná řada se uzavírá vždy koncem každého kalendářního roku. 17
(2) Právní předpisy obce a jejich evidence musí být každému přístupny u obecního úřadu v obci, která je vydala; nařízení vydané obcí vykonávající rozšířenou působnost musí být každému přístupné též u obecních úřadů působících v jejím správním obvodu. 18
(3) Právní předpis obce zašle obecní úřad neprodleně po jeho vyhlášení příslušnému krajskému úřadu a Ministerstvu vnitra, pokud o to toto ministerstvo požádá. 19
(4) Za evidenci právních předpisů kraje se pokládá Věstník právních předpisů kraje. Věstník právních předpisů kraje musí být každému přístupný na krajském úřadu, na obecních úřadech v kraji a na Ministerstvu vnitra; kraj zveřejní stejnopis Věstníku i způsobem umožňujícím dálkový přístup. 20
III. část
Legislativně technická pravidla
Čl. 9
Obecná legislativně technická pravidla
(1) Právní předpis musí mít normativní obsah, nemá být mnohomluvný a upravovat věci, které jsou samozřejmé.
(2) Jednotlivá ustanovení je třeba formulovat tak, aby si navzájem neodporovala a neumožňovala různý výklad. Je nutné respektovat obecně vžitý význam slov. Není-li možné se vyhnout použití slova s více významy, musí být z předpisu jasné, v jakém významu se slovo používá.
(3) Právní předpis musí být pojmově přesný a jednotný, jasný a srozumitelný a musí používat stejné pojmy vždy ve stejném významu a pro stejný institut.
(4) Je třeba dbát na to, aby použité pojmy byly v souladu s pojmy použitými v navazujících a souvisejících právních předpisech (zejména vyšší právní síly) tak, aby jejich vzájemný vztah nevyvolával pochybnosti. Je-li nutno výjimečně použít pojem, který byl v jiném právním předpise použit v odlišném významu, je třeba takový pojem samostatně definovat.
(5) Nelze přejímat ustanovení jiného právního předpisu, neboť v důsledku takového postupu se převzaté ustanovení stává součástí právního předpisu obce (kraje), do kterého bylo převzato. V nevyhnutelných případech lze uvést přesný obsah převzatého ustanovení a toto ustanovení citovat v poznámce pod čarou.
(6) Při tvorbě právního předpisu se používá sloves v oznamovacího způsobu přítomného času a podstatných jmen zpravidla v jednotném čísle. Zvlášť pozorně je třeba formulovat výrazy při použití tvaru, který je totožný v prvém a čtvrtém pádě. Je nežádoucí používat složitá souvětí, zejména obsahují-li současně podmětné a předmětné vedlejší věty.
Čl. 10
Speciální legislativně technická pravidla
(1) Cizí slova lze použít pouze výjimečně, jsou-li součástí vžité právní terminologie, jsou-li běžně užívána v jazyce upravovaného oboru a nelze-li je dostatečně nahradit výrazem českým.
(2) Alternativy se vyjadřují spojkami "nebo" a "anebo", při více možnostech se spojka klade mezi poslední dvě.
(3) Legislativní zkratky lze zavádět jen v případech, kdy mají své opodstatnění, zejména tam, kde by výraz zkratkou nahrazovaný měl být v textu vícekrát opakován. Legislativní zkratka se zařazuje na tom místě, kde se poprvé zkracovaný výraz používá, nikoliv však v nadpise. Vyjadřuje se slovy v závorce "(dále jen "....")". Zavedené legislativní zkratky mají být výstižné a je třeba je v dalším textu důsledně používat. Není přípustné vytvářet legislativní zkratky ze začátečních písmen, např. OÚ, KÚ, MV apod.
(4) Právní předpisy se citují tak, že k označení formy předpisu se připojí zlomek, jehož čitatelem je číslo předpisu, pod kterým byl uveřejněn, a jmenovatelem nezkráceně vypsaný ročník sbírky, k tomu se připojí označení této sbírky, (např. "zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů"). Právní předpisy, u kterých se obecně ustálila slovní citace, lze citovat i tímto slovním označením (např. "trestní zákon", "trestní řád", "občanský zákoník", "občanský soudní řád", "obchodní zákoník"). Cituje-li se právní předpis novelizovaný, je nutno tuto skutečnost vyjádřit doplňkem, např. "ve znění ...", u opakovaných novel doplňkem "ve znění pozdějších předpisů" (např. "zákon č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/, ve znění pozdějších předpisů"). Cituje-li se právní předpis, který byl republikován, připojí se za citaci tohoto předpisu odkaz na republikaci (např. "úplné znění č. ..."), tento způsob nelze použít, byl-li právní předpis po republikaci znovu novelizován.
(5) Při souborné citaci několika paragrafů právního předpisu se vloží před příslušné číslice jednoduchá paragrafová značka (např. "§ 15 až 20"). Označení "§§" pro citaci několika paragrafů se nepoužívá.
Čl. 11
Členění právního předpisu
(1) Právní předpisy je třeba přehledně členit a přitom dbát na vnitřní souvislost a sled věcí podstatných a věcí méně důležitých.
(2) Obsahově související úseky rozsáhlejšího právního předpisu je účelné spojovat v části, hlavy, díly, popř. oddíly. Pořadí částí, hlav, dílů a oddílů se označuje buï slovním vypsáním pořadového čísla nebo číslicí. Nadpisy částí, hlav, dílů a oddílů se uvádějí pod jejich pořadovým číslem.
(3) Právní předpis obce (kraje) se zásadně člení na články. Jednotlivé články se označují arabskými číslicemi bez tečky. Vždy je třeba zachovat souvislý sled článků v celém právním předpise. Nadpisy jednotlivých článků se uvádějí pod jejich pořadovým číslem. Označuje-li se několik článků společným nadpisem, uvádí se společný nadpis vždy nad pořadovým číslem prvního článku příslušné skupiny.
(4) Jednotlivé články se člení na odstavce. Odstavce článků se na začátku označují arabskými číslicemi. Není přípustné členění článků odrážkami, zejména s ohledem na obtíže spojené s citací takových ustanovení.
(5) Novelizace se formulují podle svého obsahu, např.
"zrušuje se článek 2",
"článek 3 se nahrazuje novým zněním:",
"za článek 3 se vkládá nový článek 3a, který zní:",
"dosavadní text článku 4 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:",
"v článku 5 se zrušuje odstavec 2, zároveň se zrušuje číslování odstavců".
(6) Má-li právní předpis přílohu, je třeba na její existenci poukázat v textu právního předpisu. Má-li právní předpis více příloh, označují se jednotlivé přílohy arabskými číslicemi.
Čl. 12
Název a úvodní věta právního předpisu
(1) Název obsahuje označení formy právního předpisu (obecně závazná vyhláška, nařízení), název obce (kraje), která jej vydává, číslo a rok vydání a stručné a výstižné označení jeho hlavního obsahu, např.:
a) obecně závazná vyhláška obce XY č. 1/2003, o místních poplatcích
b) nařízení obce XY č. 2/2003, kterou se vydává tržní řád
c) obecně závazná vyhláška obe XY č. 3/2003, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2003, o místních poplatcích.
(2) V úvodní větě se uvádí který orgán obce (kraje) a kdy obecně závaznou vyhlášku (nařízení) vydal a na základě jakého ustanovení. Pokud zákonné zmocnění obsahuje některé další podmínky, které je nutno při vydání právního předpisu dodržet (např. dohodu s jiným orgánem nebo jeho souhlas), je nutno tuto skutečnost v úvodní větě vyjádřit. Úvodní věta může být formulována např. takto:
a) Rada obce XY se na svém zasedání dne ...... usnesla vydat na základě § 18 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s § 11 a 102 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, toto nařízení:,
b) Zastupitelstvo obce XY se na svém zasedání dne ….. usneslo vydat na základě § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s § 10 a 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku:.
Čl. 13
Přechodná ustanovení
Právní předpis nemůže upravovat právní vztahy (práva a povinnosti) se zpětnou účinností. Dotýká-li se nový právní předpis obce (kraje) práv a povinností vzniklých na základě právního předpisu dřívějšího, je třeba takový dopad upravit v přechodných ustanoveních.
Čl. 14
Sankční ustanovení
V právním předpise obce (kraje) nelze zavádět sankce za porušení stanovených povinností, neboť sankce lze zakládat jen zákonem. V sankčních ustanoveních se uvádí pouze odkaz na příslušný zákon, podle kterého lze sankce uložit. Sankční ustanovení lze formulovat např. takto:
a) porušení této obecně závazné vyhlášky (nařízení) lze postihovat podle zvláštních předpisů (a v poznámce pod čarou uvést tyto zvláštní předpisy), nebo
b) porušení této obecně závazné vyhlášky (nařízení) lze postihovat jako přestupek, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů nebo o trestný čin (a v poznámce pod čarou uvést zákony o přestupcích a o souvisejících jiných správních deliktech).
Čl. 15
Zrušovací ustanovení
Vzájemný soulad právních předpisů obce (kraje) je nutno zabezpečit přesnými zrušovacími ustanoveními. Není přípustné spoléhat se na interpretační pravidla, byť obecně uznávaná, o vzájemném poměru právní normy nové k normě dřívější a právní normy obecné k normě speciální. Zrušovací ustanovení musí být proto konkrétní a výslovně uvádět ty právní předpisy obce (kraje), popř. jejich jednotlivá ustanovení, která se novým právním předpisem obce (kraje) zrušují, popř. jsou jím dotčena a v jakém směru.
čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky,
§ 11 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 7 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
§ 11 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 7 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č.231/2002 Sb.
§ 61 odst. 2 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 30 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky.
§ 35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 16 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
§ 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 6 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
Např. § 26 odst. 2 písm. i) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů,
§ 2 odst. 1 nařízení vlády č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii.
§ 13 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.
§ 102 odst. 2 písm. d) a odst. 4 a § 84 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 59 odst. 1 písm. k) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
§ 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),
§ 35 odst. 2 písm. c) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
§ 104 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 61 odst. 3 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
§ 12 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
§ 12 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.,
§ 8 odst. 4 a 5 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
§ 12 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.
§ 8 odst. 2 a 5 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
§ 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 12 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
§ 12 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.
§ 12 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.
§ 8 odst. 7 a 8 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
Zpracoval:
Odbor pro místní správu Ministerstva vnitra
únor 2003