Téma

Rozšíření EU: Perspektivy a výzvy

Zatím poslední rozšíření Evropské unie a jeho územní rozsah se stalo námětem mnoha odborných konferencí. K prvním z nich bezesporu patří pařížská květnová mezinárodní konference o dopadu rozšíření EU na územní plánování a rozvoj. Navazovala věcně na dvě předcházející - první konference (2002) byla zaměřena na místní samosprávu, zejména z hlediska partnerství mezi hlavními účastníky působícími na území obcí, a zahrnovala především volené zastupitele a úředníky místních samospráv, místní podnikatele i zástupce občanské společnosti. Programem druhé konference (2003) pak byla především úloha regionů (jejichž význam stoupal právě ve Francii), která od počátku osmdesátých let nastolila a postupně realizovala program decentralizace státní správy.

Rozšíření Unie vyvolalo různé otázky, které bezpochyby budou mít dopad na další rozvoj území rozšířené Evropy, a proto tři hlavní organizátoři - DATAR, Caisse des dépôts et consignations (CDC) a OECD (1) - sídlící v Paříži se rozhodli uspořádat tuto mezinárodní konferenci v přímé návaznosti na rozšíření. Hlavní program dvoudenní konference probíhal v pěti kulatých stolech (2), v nichž pronesli referáty k daným tématům členové panelu a na ně navazovala diskuse z pléna. Témata jednotlivých kulatých stolů zahrnovala následující otázky: Jaké jsou zásadní podmínky úspěchu při přípravě území na rozšíření? Jak nalézt rovnováhu mezi Evropskou unií, členskými státy a regiony? Jakou politiku sociální a územní soudržnosti má zastávat Evropská unie? Jaká politika kooperace s novými členskými státy se má uplatňovat? Jaké jsou strategické vize pro rozšířenou Evropu?

Před tímto hlavním programem vystoupili první den zástupci tří institucí, jež konferenci organizovaly, aby přiblížili účastníkům témata jednotlivých kulatých stolů i činnost vlastních institucí na tomto poli. Zástupce DATARu Nicolas Jacquet přiblížil ve svém vystoupení nutnost evropské znalostní politiky zahrnující strategie průmyslu, solidarity, nové soudržnosti v rozšířeném prostoru a věnoval pozornost zejména rozšíření dopravy, která musí zabezpečit lepší zásobování. Výkonný představitel CDC Francis Mayer zdůraznil, že se musí budovat nová politika pro novou Unii a podal informace o tom, v čem pomůže jejich instituce, francouzská Státní depozitní pokladna, pokud jde o zajištění územní konkurenceschopnosti. Zdůraznil, že vytvořili fond Galaxie, jenž činí několik milionů EUR, mají partnerskou organizaci v Polsku (Polskou Banku) a jsou k dispozici všem novým členským státům EU. Za OECD vystoupil její generální sekretář J. Johnston, který hovořil o některých nezbytných postupech, k nimž má dojít v nových členských státech a v nichž může být OECD nápomocna, například jak postupovat v rozvoji obchodních styků, při pracovní emigraci, v politice přerozdělování, v politice územního rozvoje, a zejména v postupech vládnutí (governance) v regionech, jež je třeba provádět nejenom v kontextu evropském, ale i v kontextu globálním.

Někdejší francouzský prezident a současný předseda Evropského konventu Valéry Giscard d´Estaing pak vysvětlil jak význam nové ústavní smlouvy, tak její strukturu včetně zakotvení místního a regionálního plánování. Konkrétně prohlásil, že rozšíření je faktem, ale nové evropské občanství dlouhodobějším problémem. Ve svém projevu se zaměřil hlavně na výzvy rozšíření. Zdůraznil, že rozšíření přinese důležité změny v politice ekonomické a sociální soudržnosti, jež Evropská komise již navrhla ve své třetí zprávě o kohezi. Právě politiky regionální konkurenceschopnosti a lepší koordinace národních politik územního rozvoje budou klíčovými prvky v postupu, jak zvládat nové výzvy, například územní konvergenci na úrovni evropského kontinentu, demografickou krizi, klimatické změny, nárůst dopravy a udržování investičních toků do nových členských států. Připomněl, že nová evropská ústava je ústavní smlouvou, která musí být ratifikována, a že v některých členských státech se připravuje k této ratifikaci referendum (v Německu, ve Spojeném království). Otázkou je, co se stane, bude-li výsledek referenda negativní - pokud by se tak stalo, považoval by to Giscard d´Estaing za neštěstí pro Evropu.

V panelech pěti kulatých stolů vystoupilo celkem 27 řečníků, z toho patnáct ze šesti “starých” členských států EU (osm z Francie, po dvou z Německa a Španělska a po jednom z Finska, Nizozemska a Portugalska), jeden z Maroka a jedenáct ze sedmi nových členských států (3).

V prvním kulatém stolu zdůrazňovali zástupci starých členských států zejména důležitost výstavby infrastruktury a koordinace, stejně jako dobrou přípravu zástupců nových států v Bruselu a nutnost politických změn, neboť je třeba stále více prosazovat evropské cíle v infrastruktuře jednotlivých členských států. Jediný zástupce nových členských států v panelu prvního kulatého stolu, ředitel košického krajského úřadu A.Steiner, mluvil velmi dobře a přesvědčivě, když zdůrazňoval psychologickou stránku věci, zejména nutnost motivace občanů, aby byli přesvědčeni o užitku, jejž jim budování infrastruktury a meziregionální spolupráce přináší. V diskusi, v níž bylo upozorněno na nedostatečnou velikost krajů zejména v malých nových státech, vysvětlil, že velikost krajů není na překážku účinné spolupráce, neboť se mohou spojit dva, případně více malých krajů nového členského státu k meziregionální spolupráci s jedním krajem anebo ke spolupráci s jiným, ještě menším státem. Současně zdůraznil, že je třeba, aby občané nových členských států vnímali uvnitř nové Unie pocit bratrství a aby neměli pocit, že jde starým členským státům pouze o levnou pracovní sílu nového členského státu a výhradně o ekonomické záležitosti. V diskusi se též hovořilo o důležitosti dalšího vzdělávání a nutnosti pokračování projektů, zejména PHARE projektů, i po vstupu nových států do Unie. Rovněž byla ze strany zástupců států EU zdůrazňována nutnost dobré přípravy nových států o používání prostředků ze strukturálních fondů Unie.

V druhém kulatém stolu se vycházelo z aktuální skutečnosti, kdy většinu členských států nové Unie představují státy decentralizované, regionalizované nebo federální, neboť v současných 25 státech existuje 188 regionů (včetně zemí ve spolkových či federativních státech). Zdůrazňovala se potřeba, aby podstátní subjekty - s ohledem na problémy, jež přináší otevřenost trhů, ochrana životního prostředí, územní plánování a rozvoj komunikací a dopravy – se mobilizovaly a definovaly svoje strategie v rámci evropského plánu. To si vyžádá vytvoření nových partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem pro podporu nových ekonomických aktivit, omezení nezaměstnanosti a ochrany životního prostředí. Dřívější systém jednotlivých uzavřených států je nutno nahradit víceúrovňovou spoluprací, která bude hrát hlavní úlohu v komplexním systému Evropské unie. Viceguvernér Rozvojové banky Rady Evropy Krzystof Ners přiznal, že jednání mezi Unií a regiony není snadné. Slovenský místopředseda vlády Pál Csáky hovořil o četných rozdílech mezi slovenskými kraji, pokud jde o počet malých obcí, infrastrukturu či o nezaměstnanost, což vyvolává napětí mezi kraji. Zdůraznil však, že slovenské kraje existují pouze po krátkou dobu tří let, takže nemají dostatek zkušeností nezbytných pro evropskou integraci. Přiznáváme si i my skutečnost nedostatku zkušeností v našich krajích?

V tématu třetího kulatého stolu se hovořilo o výzvách, které rozšíření staví před politiku soudržnosti: Především se zvýší rozdílnosti rozvoje, neboť obyvatelstvo a rozloha Unie sice vzrostla o třetinu, ale hrubý domácí produkt o pouhých pět procent. Za druhé, těžisko kohezní politiky se posune směrem na východ: 116 milionů obyvatel (tj. přibližně čtvrtina celkového obyvatelstva nové Unie) bude žít v regionech, jejichž hrubý domácí produkt na hlavu nedosahuje 75% unijního průměru. Před rozšířením to platilo “pouze” pro 68 milionů obyvatel, tj. 18% procent z tehdejšího celkového počtu obyvatel. Současně však nezmizí meziregionální nerovnosti, které existovaly v EU již před jejím rozšířením. Pražský primátor Pavel Bém navrhoval pro další vývoj v nové Unii, aby všech 25 států dobře pochopilo jednotlivé regiony s ohledem na jejich disparitu a uznalo ji a aby se zjednodušily procesy tak, aby byly účinnější a méně nákladné. Princip solidarity je sice pochopitelný, ale na druhé straně není ekonomicky reflektován. Prahu charakterizoval jako “hnací sílu” pro ostatní regiony; tento charakter metropolí potvrdila též polská zástupkyně Mliczynska-Hajda. Profesor Faludi z Nizozemska zdůraznil, že územní soudržnost by měla být společnou působností Evropské unie a členských států, což je příkladem dobré koordinace, tak jak je vyložena v Bílé knize o evropském vládnutí. Z rozsáhlé diskuse k tomuto tématu vyplynulo, že se značně liší názory na konkurenceschopnost a vytrvalost. Ty regiony, které jsou schopny vysoké konkurence, ztrácejí sociální soudržnost s ostatními regiony. V diskusi se též projevilo, že není dostatek znalostí o odlišnostech mezi jednotlivými regiony.

Téma čtvrtého kulatého stolu bylo zaměřeno na charakter spolupráce s novými sousedními státy. Podle Evropské komise je hlavní výzvou definovat nové sousedství s 385 miliony obyvateli žijícími za novou vnější hranicí Unie v Rusku a v nových nezávislých státech západní části bývalého Sovětského svazu (Ukrajině, Moldávii a Bělorusku) a rovněž v jižních státech Středozemního moře (Maroku, Alžírsku, Tunisku, Libyi, Egyptu, Libanonu, Izraeli, Jordánsku a Sýrii). Bylo poukázáno na všeobecně nízkou životní úroveň v těchto státech, zejména na znepokojivý růst úrovně chudoby v Rusku a nových nezávislých státech od počátku devadesátých let minulého století a na další špatné podmínky v oblasti životního prostředí, na nedostatečně ekonomické využívání energetických zdrojů. Příkladem spolupráce s těmito státy je přeshraniční program TACIS-CBS se čtyřmi sousedními státy, Ruskem, Ukrajinou, Běloruskem a Moldávií. Evropská komise se snaží, aby tato spolupráce doplňovala ostatní unijní programy, které jsou realizovány v sousedících zemích. V následující diskusi bylo opakovaně konstatováno, že základem stability na hranici je ekonomika. Členka panelu z Francie, odborná asistentka francouzského prezidenta B.Kriegel v tomto kontextu zdůraznila respektování práva, efektivnější dialog mezi státy, nutnost řešit problém migrací a zlepšení lidských práv, zejména z hlediska rovnoprávnosti žen (což se týká například Maroka). Maďarský zástupce L.Kovács, předseda Státního úřadu regionálního rozvoje, uvedl, že Maďarsko a Slovensko zavedou vizový systém se svými východními sousedy. Bylo též upozorněno na nutnost zvýšit bezpečnost na jihovýchodní hranici Evropy, kde často dochází k ilegální migraci, která s sebou přináší i organizovaný zločin.

V posledním, pátém kulatém stolu formuloval Jacques Delors jako cíle strategické vize rozšířené Unie bezpečný a solidární prostor, stimulaci kulturní diverzity, účinné a demokratické vládnutí kontrolované parlamentem, integraci a spolupráci, strukturální a regionální politiku a důležitost vzdělání a výzkumu. Člen panelu z Německa Peter Straub, současný předseda Výboru regionů, zdůraznil nutnost zlepšit povědomí občanů o důležitosti EU, a to nejenom v nových členských státech, ale i ve starých, což dokládal na příkladu Německa. Proto považuje za důležité, aby regiony i obce členských států měly zastoupení ve Výborech regionů a obcí, aby v nich mohly prosazovat princip solidarity. Vychází z přesvědčení, že přiblíží-li se rozhodování blíže k občanům, posílí to jejich akceptaci Evropské unie. Diskuse k tomuto tématu byla velmi rozsáhlá, od významu dopravně-komunikační infrastruktury, regionalismu, solidarity, bezpečnosti, kulturní diverzity, meziuniverzitní spolupráce v rámci Unie a zvýšení investic do vzdělání a výzkumu, přes charakter odborů v jednotlivých státech až po důležitost etiky a boj proti korupci.

Celkově lze hodnotit konferenci jako zajímavou a zdařilou, i když diskuse potvrdila, že dosud neexistuje názorová jednota. To je však současně i potvrzením správnosti faktu, že ve strategických cílech EU je obsažena i snaha o prosazování jednoty v diverzitě.

Poznámky:

1. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) je u nás dostatečně známa, neboť Česká republika je jejím členem od konce roku 1995, a není ji proto třeba blíže představovat. CDC, spolu se svými filiálkami, je veřejnoprávní, decentralizovanou skupinou finančních činností a služeb. K jejich činnosti patří zejména spolufinancování a podpora sociálního bydlení, městského rozvoje, drobného podnikání, digitálních služeb a trvalého místního rozvoje. Delegace prostorového plánování a regionální činnosti (DATAR) je meziministerskou správní organizací, která slouží francouzskému předsedovi vlády a spadá do resortu ministerstva pro infrastrukturu, dopravu, prostorové plánování, cestovní ruch a mořskou plavbu; k jejím cílům patří zejména vytváření partnerství jak mezi státem a regiony, tak i mezi nimi a evropskými orgány a organizacemi.

2. Kulaté stoly nebyly obvyklými kulatými stoly menšího rozsahu, ale plenárním zasedáním všech účastníků konference, kterých bylo kolem tisíce, se značnou převahou účastníků z hostitelské země, kteří se též nejvíce projevovali v diskusi. Zahraničních účastníků bylo kolem dvou set, z toho přibližně polovina z nových členských států.

3. Jejich skladba byla zajímavá: nejvyšší zastoupení mělo Polsko – tři zástupce, Maďarsko a Slovensko po dvou zástupcích a zbylé čtyři státy Česká republika, Estonsko, Litva a Malta po jednom. Bez zastoupení zůstaly tři nové státy Kypr, Lotyšsko a Slovinsko, přitom je třeba připomenout, že jedním z četné skupiny francouzských členů panelů byl francouzský velvyslanec v Lotyšsku. Bez zajímavosti není ani profesní složení řečníků. Z hostitelské země šlo kromě vysokých úředníků státní správy a jednoho předsedy regionu zejména o významné funkcionáře evropského rozměru, kupříkladu. o bývalého předsedu Evropské komise Jacqua Delorse; rovněž španělští představitelé měli funkce evropského rozměru, jedním byl předseda nadace R.Schumana a druhým viceguvernér Rozvojové banky Rady Evropy a současně předseda regionu Katalánsko, zatímco oba němečtí představitelé byli zemští (tedy regionální) vysocí politikové. Tři polští zástupci představovali, možno říci, žádoucí spektrum: jedním byl sekretář Evropské konfederace odborů, dalším vysoká úřednice polského ministerstva hospodářství, práce a sociální politiky a třetím člen vojvodského zastupitelstva, původem teoretický pracovník. Jinak mezi zástupci nových členských států byla jistá převaha vysokých úředníků nebo poradců z ústřední státní správy. Z nám nejbližšího Slovenska byli členy panelů místopředseda vlády Slovenské republiky a ředitel krajského úřadu Košice. Jediným členem panelu z České republiky byl primátor hlavního města Prahy MUDr. P.Bém. Nemohu nepřipomenout nízké zastoupení žen, neboť ze všech 27 panelistů pěti kulatých stolů byly pouze dvě ženy; je to poněkud překvapivé, víme-li že v Bruselu existuje Evropská lobby žen zastupující zájmy více než tří tisíc různých ženských organizací usilujících o dosažení rovnosti žen a mužů a její prosazení do evropských politik, což představuje jeden z nikoli nevýznamných cílů celkové evropské politiky. Přitom tyto dvě zástupkyně byly z Francie a Polska, tedy ženské zastoupení obou skupin členských států EU, starých i nových, bylo z tohoto hlediska úplně stejné.