Téma

Kolik je v Praze Prah?

Je nesporné, že problematika územního členění Prahy není jednoduchá věc. Mnohdy je toto územní členění zaměňováno s tzv. správním členěním a to je zaměňováno se samosprávným členěním a do toho se plete ještě členění na katastry, členění na statistické jednotky české a statistické jednotky Evropské unie. A aby toho nebylo málo, matou nás ještě místní názvy, historické názvy, názvy sídlišť, a tak není divu, že ani mnohý studovaný Pražák neví, kde vlastně bydlí. Ona se totiž Praha člení pro různé případy různě. Pro pedagogické potřeby elementárního výkladu zde budeme jednomu z druhů členění říkat “územní členění”, druhému “samosprávné členění” a třetímu “správní členění”. Mimo to existuje i “katastrální členění”, “statistické členění” a různá jiná členění, která se v úřední řeči i v myslích lidí proplétají a tvoří zmatky. A co je nejhorší, relativně často se členění mění a přejmenovává.

Území hlavního města Prahy se člení na deset obvodů. Říkejme tomuto členění územní členění. Právním předpisem, který tuto skutečnost upravuje, je zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Konkrétně § 2 hovoří takto: “Území hlavního města Prahy tvoří samostatnou územní jednotku; dělí se na deset obvodů. Název zní: obvod Praha 1 – 10.”. Území těchto obvodů je vymezeno výčtem městských částí, a to v prováděcím právním předpisu, vyhláškou č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy. V příloze č. 2 této vyhlášky je území každého obvodu vymezeno jako území zahrnující vyjmenované městské části (viz mapka 1).

Tyto územní obvody jsou tedy na území Prahy již od roku 1960 (některé obvody byly rozšířeny o okrajová území připojená k Praze v letech 1968 a 1974). Jsou jedním ze základních orientačních prvků města a jsou také uváděny na orientačních tabulích označujících ulice spolu s názvem katastrálního území. Dále jsou součástí adresy, kde se uvádí název veřejného prostranství (ulice, náměstí), číslo budovy, obvod a katastrální území. Adresa v tomto tvaru je zapsána i v občanském průkazu. Odpověď na otázku: “Na jaké Praze bydlím?” je tudíž zdánlivě prostá: “Na Praze 1 až 10.”

V roce 2001 probíhala na úrovni ústředních orgánů velmi podrobná odborná diskuse k problematice územního členění státu a nutnosti zákona o územním členění státu. Výsledky analýz poukázaly zejména na to, že zákon o územním členění státu jako jediný člení území České republiky na menší územní celky, což je zásadní a praktická i právní podmínka pokud možno jednotného a přehledného uspořádání České republiky. Uvedený zákon patří k důležitým právním normám, neboť mimo jiné umožňuje určení příslušnosti některým státním orgánům. Je nutno uvést, že od územního členění (a to platí i o územním členění Prahy na územní obvody a jejich vymezení výčtem městských částí) odvozují svou územní působnost mnohé orgány, například soudy, finanční úřady, pošta a řada dalších.

Pokud jde o další druh členění hl. m. Prahy, člení se hlavní město na městské části (§ 4 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). Jejich názvy a území stanoví Statut hl. m. Prahy, který schvaluje Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Říkejme tomuto členění samosprávné členění. Území městských částí je tvořeno katastrálními územími. Ovšem ne vždy celými katastrálními územími, někdy jen jejich částmi. Například kus katastru Nové Město tvoří část městské části Praha 1 a část tohoto katastru je územím městské části Praha 2. Podobně například katastr Vinohrady je částí území jak MČ Praha 2, tak území MČ Praha 3. Katastrální území, která tvoří území hlavního města Prahy, jsou uvedena v příloze k zákonu o hlavním městě Praze. (viz mapka 2)

Městské části jsou části Prahy, které mají vlastní samosprávu, tj. lidé tu mají své zastupitele, svého starostu atd. O řadě věcí si městské části rozhodují samy. Takové členění se vytvořilo proto, že nebylo možné samosprávně spravovat Prahu podle územního členění státu na obvody. Některé městské části by byly moc malé, jiné moc veliké - někde bydlely ztěží tři desítky tisíc lidí (například v Praze 1), jinde skoro dvě stě tisíc (například v Praze 4, která by tak sama o sobě byla, ačkoliv je jen městskou částí, vlastně třetím nebo čtvrtým největším českým městem). Vodítkem pro stanovení městských částí byly historické souvislosti, respektování lidí, kteří se identifikují s nějakou lokalitou, či “geografické” okolnosti.

Městské části jsou spravovány zastupitelstvy a dalšími orgány, kterými jsou rada (pokud je zřízena), starosta, úřad a tzv. zvláštní orgány. Městským částem je také svěřen výkon “přenesené působnosti” (tj. část kompetencí státní správy, které pro stát a z jeho pověření vykonává obec ještě “navíc” vedle své samostatné působnosti). Výkon přenesené působnosti (tj. činností státu) je městským částem svěřen zákonem nebo Statutem hl. m. Prahy. A zde je právě někdy používán termín “správní obvod”. Jedná se v podstatě o obvody s působností v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti na daných úsecích – jako například stavební záležitosti, matriční činnost, agenda občanských průkazů, cestovních dokladů, živnostenské podnikání. V rámci České republiky se nejedná o nic neobvyklého. Tak jako jsou tyto správní obvody stanoveny v hl. m. Praze, jsou stanoveny i na ostatním území České republiky, a to například stanovením obcí s rozšířenou působností.

Ovšem při úvahách o tom, kde a kdo by mohl vykonávat přenesenou působnost (státní správu, kterou stát přenesl na obce), nebyla, jako při stanovení počtu a rozsahu 57 městských částí, úloha tak jednoduchá. Agend v přenesené působnosti jsou desítky, stát na obce převádí jednu kompetenci za druhou, agendy jsou vesměs hodně složité a vyžadují odbornou způsobilost úředníků a jejich vysokou specializaci, často i drahé technické vybavení, a tak nebylo možné, aby státní správu v přenesené působnosti vykonávalo v plném rozsahu všech 57 městských částí.

Tak vzniklo třetí dělení Prahy, říkejme mu pro názornost správní členění. Správní členění spočívá v tom, že některé agendy (zejména ty jednodušší) státní správy (tzv. přenesené působnosti) se dělají na všech městských částech 1 až 57 (například ohlašování pobytu). Většina “státosprávních” agend je však tak složitá, že se nedá dělat na všech městských částech. Postupně se proto vybralo 13, poté 15 a nakonec 22 velkých městských částí, jejichž úřadům se svěřilo zajišťování těchto agend i pro jiné – většinou menší – okolní městské části. Tak vznikly “správní obvody Praha 1 až Praha 22”, které je však třeba chápat jako vymezení území, na němž určitý úřad městské části vykonává agendy státní správy pro území své městské části a pro území dalších některých okolních městských částí. Někde (například Praha 1, 2 či 3) je “vymezení území správního obvodu” totožné s městskou částí a dokonce i s územním obvodem, ale většinou to neplatí.

“Správní obvody” (oficiálně takový název neexistuje a používá se jen pro názornost) vznikly tedy tak, že se vybraly úřady větších městských částí, kde byly relativně dobré podmínky pro výkon přenesené působnosti (pro vykonávání již zmiňovaných složitých agend státní správy) – to znamená měly budovy, dostatek úředníků a alespoň relativně dobré dopravní spojení – a svěřilo se jim vykonávání státní správy nejen pro sebe, ale i pro menší okolní městské části. Všechny pražské městské části mají svůj název, ale městské části, jejichž úřady vykonávají tento větší rozsah státosprávních agend, mají v názvu číslo (Praha 1 až Praha 22).

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 29/2004.

Mapové podklady: Alena Šťovíčková, odbor informatiky MHMP