Rozhovor |
Asociace muzeí a galerií ČR (AMG) hájí zájmy českého muzejnictví od roku 1990. Můžete provést stručnou bilanci dosavadní činnosti?
V roce 1990 se řešily otázky změn ve státní správě spojené se zánikem starých krajů, připravovaly se nové zákony o obcích a o majetku obcí, zákon o okresních úřadech a další legislativní normy, do popředí se začala dostávat otázka restitucí majetku. Problém okresních muzeí, s nímž se AMG od počátku potýkala, souvisel s širší problematikou celkového řešení legislativy oboru, a zvláště s otázkami sítě a programu muzeí a v návaznosti na to i s problematikou jejich financování. První fáze přípravy oborových legislativních norem byla ve znamení pokusu přípravy celkového zákona o ochraně kulturního dědictví, který nakonec, po ochladnutí zájmu ze strany archivářů, památkářů a knihovníků, AMG obhajovala sama. Současně však začala pracovat na variantě vlastní oborové zákonné normy. Práce na ní se stala jedním ze stěžejních úkolů po téměř celou dobu její dosavadní existence. Prošla řadou podob od “Zákona o tvorbě, odborné správě a využívání kulturního bohatství v muzeích a galeriích”, přes novelu stávajícího zákona č.54/1959 Sb., o muzeích a galeriích, a následný pokus Ministerstva kultury vtělit hlavní zásady ochrany sbírek muzeí do připravované novely zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, až po návrat k myšlence samostatného “zákona o ochraně veřejně přístupných sbírek”, na jejímž konci se podařilo dosáhnout pozitivního výsledku přijetím zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy. Současně se AMG pokoušela připravit i návrh nové směrnice pro správu sbírek. Dalším legislativním problémem byla otázka zřizování okresních muzeí. Z prvních návrhů zákona o obcích a zvláště o okresních úřadech vyplývalo, že by okresní muzea měla přejít pod obce. AMG se proti tomu důrazně ohrazovala a její vedení intervenovalo u ministra kultury i několika poslanců parlamentu, než se podařilo dosáhnout, aby zřizovatelská pravomoc k okresním muzeím byla aspoň dočasně zachována u okresních úřadů. Od konce roku 1991 se zřizovatelská pravomoc okresních úřadů ke stávajícím institucím několikrát prodlužovala. AMG na to reagovala vypracováním funkčního modelu vlastivědného regionálního muzea, respektive ústavu, který by integroval činnosti odborných pracovišť v oblasti památkové péče a částečně ochrany přírody. Vycházelo se přitom ze snahy účelně využít existující kapacity uvedených pracovišť, jejichž činnost se leckde překrývá. Myšlenky AMG však nezískaly podporu vedení ministerstva kultury, tím méně obce památkářů, a neměly tudíž ani naději na prosazení jinou cestou. AMG dále sledovala tuto otázku v rámci příprav reformy veřejné správy. Snažila se zabránit divoké transformaci těchto institucí a dosáhnout takové úpravy zákonů, aby okresní úřady aspoň po dobu své existence nadále okresní muzea zřizovaly. Posléze přijala návrh ministerstva o převodu regionálních muzeí a galerií do kompetence nových krajů.
Jakými specificky oborovými záležitostmi v oblasti legislativy se AMG zabývala?
Jednalo se například o návrh “Zákona o zřízení Restaurátorské komory výtvarných umění a o výkonu restaurátorské činnosti jejich členů”, prosazovaný vlivnou lobby soukromých restaurátorů. Jeho přijetí v navrhované podobě by znamenalo, že sbírkové předměty v muzeích, které mají charakter výtvarného umění, včetně uměleckořemeslných prací, přičemž pojem “uměleckořemeslná práce” a pojem “restaurování” byl formulován velmi vágně, by směli restaurovat jen restaurátoři - členové Restaurátorské komory, vyhrazené ovšem pouze absolventům vysokých škol uměleckého směru. Po intervencích AMG se podařilo tyto negativní dopady postupně zmírnit. Poté, co převládl zamítavý postoj vlády ke vzniku profesních komor vůbec, přesunula se problematika právní úpravy restaurování sbírkových předmětů do jiné roviny, kde ji AMG po celou dobu sledovala a zájmy muzejních konzervátorských pracovišť se snažila hájit. Mimo to se angažovala při přípravě návrhu zákona k regulaci prodeje a vývozu “starožitností”, jehož první verzi musela pro řadu nedostatků zcela odmítnout. Několik zásadních výhrad k novému návrhu se AMG jednáním s řadou poslanců podařilo většinou do konečné verze zákona č. 71/1974 Sb., o vývozu předmětů kulturní hodnoty, prosadit. I nadále se AMG podílela na připomínkovém řízení k návrhům jeho pozdějších novel.
Evergreenem je transformace rozpočtových a příspěvkových organizací. Jakou roli zde sehrála AMG?
V otázce transformace tzv. ROPO diskuse vyústila k záměru připravit návrh zákona o veřejnoprávních institucích v kultuře (VPI). AMG nejprve vypracovala k problematice úvodní studii a
podkladové materiály k variantnímu návrhu veřejnoprávní instituce pečující o sbírkové fondy, tedy o VPI-muzeu. Posléze se účastnila připomínkového řízení k ministerstvem připravenému návrhu zákona o VPI, avšak další práce na tomto zákonu bohužel ministerstvo v průběhu roku 1999 zastavilo. AMG se proto snažila spolu s ostatními profesními organizacemi prosadit některé základní principy veřejnoprávní instituce do balíku zákonů reformy veřejné správy, ale zde se úspěchu nepodařilo dosáhnout. Velmi aktuální otázka transformace ROPO zůstala nevyřešena, a tím se ani nepodařilo dosáhnout posunu v související problematice vícezdrojového, kooperativního a víceletého financování. V současné době se tato tématika navrací v podobě prací na návrhu zákona o veřejné podpoře kultury; není však dosud zřejmé, zda bude reflektovat i potřebu transformace stávajících příspěvkových organizací na právní subjekty umožňující uvedený způsob financování, který se jeví jako velmi potřebný zejména v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie.
Jak se promítlo nové územně správní uspořádání do struktury muzejní sítě?
V rámci II. etapy reformy veřejné správy v ČR přešla od 1. ledna 2003 téměř všechna muzea dosud zřizovaná okresními úřady pod zřizovatelskou pravomoc krajů a následovala tak zhruba o půl roku později většinu institucí, které do té doby zřizovalo Ministerstvo kultury. Dílčím, avšak důležitým úkolem AMG bylo zpracování Ankety o činnosti regionálních muzeí, jako faktografického materiálu pro publikaci Regionální muzea v době reformy veřejné správy. Proces změny zřizovatelů podstatné části muzeí a galerií v naší zemi AMG soustavně sledovala a lze konstatovat, že zatím proběhl bez větších problémů. Muzeím byla ponechána jejich regionální působnost, a tím i jejich specifické funkce, které vykonávají v rámci svého postavení v muzejní síti v republice. Nerealizovány zůstaly i některé víceméně ojedinělé tlaky na slučování muzeí buď s ostatními sbírkotvornými nebo s jinými kulturními institucemi v kraji a nedošlo ani k výraznějším propadům jejich rozpočtů. V některých krajích byla na obsazení míst ředitelů těchto organizací vypsána výběrová řízení, která však probíhají jen s malými personálními změnami. Navenek se přechod dosavadních muzeí s okresní působností pod kraje projevil změnou názvů většiny těchto muzeí. K tomuto tématu je možno přiřadit i návrh AMG na komplexní řešení problematiky standardů veřejných služeb v oblasti muzejnictví, který je jednou ze součástí projektu “Muzea a profesionalita pro 21. století”, jenž v sobě integruje celou řadu dosavadních aktivit AMG a staví je na kvalitativně novou úroveň. Tato část projektu je zaměřena na nalezení a definování standardů veřejných služeb muzeí a je provázána s legislativními aktivitami Asociace. V průběhu připomínkových řízení k novelizaci zákona 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy, dospěla AMG k přesvědčení, že problematiku lze optimálně vyřešit cestou registračního a akreditačního systému, tedy cestou úspěšně aplikovanou v některých zahraničních zemích. Na základě rešerší, zpracovávaných za tímto účelem, vznikla analýza, která předkládá i diskusní materiál pro ustavení registračního systému v České republice.
Významným okruhem činnosti asociace je vytváření a využívání informačních soustav oboru muzejnictví. Jaké projekty byly v poslední době řešeny?
Na prvním místě byl uvedl pasportizaci sbírek. Sběr dat byl dokončen v roce 1998 a následujícího roku byla analýza vyhodnocena, zpracována statistickými metodami a publikována. Výsledkem průzkumu, který zahrnuje údaje z 230 největších muzeí v zemi, je zjištění celkového počtu sbírek v kusech, který činí přes šedesát milionů sbírkových předmětů. Tato data jsou dále využívána při dalších odborných analýzách, které AMG zpracovává pro potřeby ministerstva kultury i muzejní obce. Na tento průzkum navázalo šetření Průzkum stavu a uložení sbírkových fondů, jež se stalo první sondou do této problematiky. Oborová databáze muzejnictví, která se dále skládá ze základní databáze muzeí, galerií, památníků v České republice, je každoročně aktualizována a poskytuje základní údaje o institucích, informace o expozicích, poskytovaných službách, návštěvnické přístupnosti. Vedle toho je každým rokem naplňována databáze kulturních událostí. Jinou součástí informačního systému, který AMG vytváří, je databáze vědeckovýzkumných projektů, jejíž budování započalo v roce 2000. Cílem projektu je každoročně souborně publikovat výsledky vědeckovýzkumné činnosti muzeí, a tím popularizovat tuto stránku muzejní činnosti. Dalším z okruhu projektů, který AMG začala podporovat od roku 1996, je program počítačové evidence sbírek DEMUS, jehož garantem se s podporou AMG stalo Moravské zemské muzeum v Brně. Řešitelé vytvořili i aplikaci pro vstup stávající sbírkové evidence DEMUS do Centrální evidence sbírek podle zákona č. 122/2000 Sb.
Předpokladem kvalifikované práce je celoživotní vzdělávání. Co nabízí asociace svým členským organizacím?
Vedle pravidelné podpory komisí a kolegií AMG při pořádání seminářů a kurzů, jež přispívají ke vzdělávání pracovníků muzeí, je nutno především uvést několik běhů kurzu muzejního managementu a zejména víceletý projekt MATRA, realizovaný v součinnosti a s podporou Ministerstva kultury ČR, Open Society Fund Praha a nizozemské asociace muzeí. Program se zaměřil na oblast dalšího vzdělávání muzejního managementu a formulování nového postavení muzeí v transformující se společnosti. Novým prvkem ve vzdělávacích aktivitách AMG je již zmíněný projekt “Muzea a profesionalita pro 21. století”, jehož třetí částí se stalo ustavení a organizace Školy muzejní propedeutiky. Škola je určena pracovníkům muzeí, kteří se podílejí na odborné správě a využívání sbírek a nejsou absolventy odborného muzeologického vzdělání. Mohou ji využít i pracovníci úřadů samosprávy, vykonávající funkci zřizovatelů muzeí (obecní a městské úřady, krajské úřady). Absolvent školy muzejní propedeutiky získá základní přehled o škále problematiky muzejní profese v podmínkách ČR v kontextu současných trendů evropského muzejnictví. Závěry z uplynulého ročníku i celkový zájem o další běh školy svědčí o tom, že AMG touto akcí výrazně přispěla ke kvalitnímu vzdělávání muzejních pracovníků.
V jaké míře využívá AMG pro informovanost veřejnosti informačních a komunikačních technologií?
V roce 1999 přibyla k publikačním aktivitám AMG rozsáhlá činnost v oblasti elektronického publikování. Na vlastních webových stránkách muzeí a galerií www.cz-museums.cz jsou průběžně uveřejňovány jak adresář muzeí a galerií ČR a přehled aktuálních výstav, pozvánky na semináře a konference, nabídky knižní produkce muzeí a elektronické verze Věstníků AMG, tak například i výběrové bibliografie muzeologické literatury a mnoho aktuálních informací. Provázáním na webové stránky jednotlivých členů AMG i do obecných internetových sítí se prezentace stala informační základnou nejen uvnitř muzejní obce samé, ale také zprostředkovatelem informací o muzejnictví pro nejširší veřejnost. Novým prvkem je příprava společného projektu webového katalogu sbírkových předmětů muzeí a galerií s názvem “Kulturní dědictví pro všechny”. Myšlenka vznikla v AMG v roce 2001 a ve spolupráci s ministerstvem kultury se podařilo zařadit projekt do struktury programu Kultura On Line, který na ministerstvu v té době vznikal. Program, jehož smyslem by bylo financování digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví naší země prostřednictvím systémů s dálkovým přístupem, je začleněn i do materiálu, vzniklého na ministerstvu kultury v roce 2002 a schváleného vládou v roce 2003 s názvem “Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví”.
Daniela Řeřichová