Téma

Daniela Řeřichová

Příběhy muzeí v proměnách času

V následujícím příspěvku se vracíme k některým myšlenkám, jež zazněly před časem v Brně na mezinárodní konferenci Muzea v procesu transformace, pořádané Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity ve spolupráci s brněnským Technickým muzeem a pod záštitou senátorky a předsedkyně České komise UNESCO Jaroslavy Moserové.

Rektor Slezské univerzity v Opavě Zdeněk Jirásek bilancoval vývoj českého muzejnictví od roku 1945 po současnost. Ve třech časových fázích se muzea profilovala jako zrcadlo stávajících politických postojů. Eruptivní doba po skončení druhé světové války se vyznačovala střetem mezi českým a německým chápáním dějin s neobjektivním akcentem na slovanství. Legislativa z roku 1918 umožňovala rozchvácení sbírek i nesystémovost muzejní činnosti. Teprve právní normy v roce 1959 a nově vzniklé Vlastivědné ústavy významně přispěly ke koncepčnímu rozvoji muzeí. Ale až v devadesátých letech v souvislosti s podstatnou změnou legislativy a struktury muzeí dochází k radikální transformaci paměťových institucí.

Jiří Žalman z ministerstva kultury se zabýval muzealizací skutečnosti, vědeckým procesem, jímž se ověřuje muzealita movitých i nemovitých věcí. Vzhledem k tomu, že roste počet lidí, kteří nemají vlastní zkušenost s minulostí, je třeba přiblížit dějiny dvacátého století formou umožňující konfrontaci a diskusi. Ministerstvo kultury je iniciátorem projektu “Rehabilitace památníků bojů za svobodu, nezávislost a demokracii”. V první řadě je nutné se vypořádat se svědky nedávné doby, k nimž patří například památníky minulého režimu. Druhou etapou je vybudování památníku obětem politických represí z druhé poloviny dvacátého století. Vláda odsouhlasila přispět na tento projekt v letech 2001-2009 částkou 300 milionů korun.

Vystoupení předsedy Asociace muzeí a galerií ČR Pavla Cipriana velmi erudovaným způsobem přiblížilo záměry a cíle reprezentativního sdružení, jehož posláním je hájit zájmy českého muzejnictví. Asociace významnou měrou přispěla k řešení problematiky okresních muzeí, připravovala varianty transformace muzeí na neziskové organizace, dlouhodobě se zabývala projektem budování informační soustavy, řešila problematický návrh právní úpravy restaurování sbírkových předmětů. Asociace se angažovala v přípravě návrhu zákona k regulaci prodeje a vývozu starožitností a celého komplexu zákonů týkajících se transformace rozpočtových a příspěvkových organizací. Vytváří odborný servis pro 250 členských organizací, úzce spolupracuje s řadou institucí, informační databází zprostředkovává aktuální data pro širokou veřejnost.

Příspěvek Jiřího Majera, zakladatele a garanta odborné činnosti Muzea Třetího odboje, se vztahoval k poslání instituce zaměřující svou badatelskou a prezentační činnost na období politické perzekuce zahájené zákonem č. 213/1948 Sb. o dodatečné legalizaci bezpráví a trestných činů spáchaných režimními orgány i jednotlivými osobami v prvních měsících po únoru 1948. Zákonu č. 247/1948 Sb., o zřízení táborů nucených prací předcházelo vydání zákona č. 231/1948 Sb. na tzv. ochranu lidově demokratického zřízení, podle něhož byly pak vynášeny tresty mnohaletého vězení, doživotí či tresty smrti za údajnou velezradu a zločiny proti totalitnímu režimu. Podle dosavadního zjištění Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu bylo v letech 1948-68 z politicky motivovaných důvodů vězněno přes dvě stě osmdesát tisíc osob a dalších tři sta tisíc bylo stíháno mimosoudně. Uranovými lágry prošlo do roku 1960 zhruba čtyřicet pět tisíc politických vězňů. Kolem sedmdesáti tisíc osob bylo odsouzeno do tábora nucených prací, asi šedesát tisíc mužů bylo povinně zařazeno do vojenských útvarů PTP s prací většinou v dolech. Bylo popraveno 234 politických vězňů, na následky mučení zemřelo kolem pěti tisíc osob, dva tisíce lidí byly zastřeleny při pokusu o přechod hranic. Období Třetího odboje je fenoménem značných dimenzí a složitostí, vyžadujícím rozsáhlý výzkum. Muzeum Třetího odboje založené v roce 1991 dokumentuje toto období v kontextu dějinného a společenského vývoje a kriticky prověřuje svědecké hodnoty o činnosti četných skupin domácího a zahraničního hnutí protikomunistického odboje. K hlavním úkolům v posledních letech patří podíl na obnově bývalého koncentračního tábora při uranovém dole Vojna 1 a 2 na Příbramsku.

Představitelé Hornického muzea v Příbrami Josef Velfl a Václav Trantina monitorovali proces budování památníku Vojna v historických i společensko ekonomických souvislostech. Objasnili jeho význam z hlediska dokumentačního i etického a připomněli, že stále více postrádáme historiky moderních dějin. Památník Vojna je v naší republice jediným zařízením demonstrujícím zvůli ideologie vedené proti vlastním lidem.

Senátorka Jaroslava Moserová vyzvala ke shromažďování dat o dějinách minulého století a představila svou vizi o muzeu nesvobody a ideu projektu Absurdity totality, jehož smyslem je dokumentovat doklady o falši, prolhanosti a přetvářce minulého režimu. V současné době ubývá přímých svědků této složité doby a naopak přibývá mladých lidí, kteří v touze po spravedlnosti se obávají eventuálních křivd způsobených reprezentantům komunistického režimu.

Další informace [nápis]
Číslo 23/2004
Časopis Veřejná správa č. 23/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail