Konzultace |
V rámci dvouletého kontrolního období 2002-2003 proběhla na základě usnesení vlády č. 1030 z 10. října 2001 kontrola výkonu státní správy na všech krajských úřadech a Magistrátu hl. m. Prahy v souladu s harmonogramem, zpracovaným Ministerstvem vnitra. Kontrolu na úseku státní památkové péče provedla Památková inspekce Ministerstva kultury jako specializovaný kontrolní orgán v oblasti památkové péče, příslušná podle § 27 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Zaměření kontroly
Hlavním předmětem kontroly byla úroveň správního řízení, jak po stránce hmotněprávní, tj. dodržování zákona o státní památkové péči a předpisů vydaných k jeho provedení, tak i po stránce procesní, tj. zda postup kontrolovaných úřadů odpovídal zákonu č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů. U některých krajských úřadů byl kontrolován vzorek spisového materiálu, u těch z nich, které vykazovaly její menší objem, byla předmětem kontroly veškerá rozhodovací činnost v přenesené působnosti za sledované období. Obsah spisového materiálu byl namátkově ověřován na místě samém, přičemž byla zvýšená pozornost věnována případům, které se týkaly národních kulturních památek, o jejichž obnově jsou krajské úřady příslušné rozhodovat v l. stupni. Rovněž v rámci této kontrolní činnosti byla kontrolovaným krajským úřadům poskytována metodická pomoc. Kromě toho Památková inspekce uplatňovala metodickou pomoc na setkáních s pracovníky obcí s rozšířenou působností, organizovaných krajskými úřady Jihočeského, Královéhradeckého, Pardubického a Středočeského kraje a Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Brně, pro území Jihomoravského a Zlínského kraje a kraje Vysočina.
Složitý start
Na rozdíl od posuzování výkonu státní správy na okresních úřadech je zřejmé, že v případě krajských úřadů je úroveň této činnosti jejich pracovišť v přenesené působnosti determinována mnoha dalšími jak objektivními, tak subjektivními faktory. Na činnost krajských úřadů měly zejména v počátečním období mimořádně závažný vliv okolnosti, za nichž byla tato pracoviště zřízena a personálně i materiálně zabezpečena. V některých případech mělo zajištění agendy státní památkové péče po řadu měsíců charakter pouhého provizoria. Tento nevyhovující stav se nemohl neprojevit na úrovni v této době vedených správních řízení, naopak tam, kde byly vytvořeny potřebné předpoklady, tomu zpravidla odpovídají výsledky. Dokládá to například skutečnost, že na Krajském úřadě Zlínského kraje, kde byla zaznamenána výrazně nadprůměrná úroveň zajišťování svěřené agendy v přenesené působnosti, byla již od samého počátku zřízení pracoviště věnována potřebná pozornost a jeho vedením byl pověřen zkušený bývalý vedoucí někdejšího odboru kultury Okresního úřadu Zlín z devadesátých let M. Egner.
Z mnoha ohledů nelze srovnávat stejnými měřítky úroveň činnosti krajských úřadů a Magistrátu hl. m. Prahy. Vzhledem k tomu, že systém správních orgánů na úseku státní památkové péče je pro území hl. m. Prahy pouze dvoustupňový, nevykonává Magistrát hl. m. Prahy žádnou agendu 2. stupně, naproti tomu mu přísluší agenda, kterou jinak vykonávají obecní úřady s rozšířenou působností. V důsledku toho počet správních řízení, vedených na úseku památkové péče, je na Magistrátu hl. m. Prahy mnohonásobně vyšší než na krajských úřadech.
Opakovaná pochybení
Ve dvou případech byly podány do protokolu z kontroly námitky. Paradoxně obsah námitek potvrdil skutečnosti, zjištěné kontrolou, především nesprávné představy o výkladu a aplikaci právních předpisů, a to navzdory tomu, že v průběhu kontroly byla poskytována kontrolovaným úřadům metodická pomoc a zjištěné nedostatky byly s příslušnými pracovníky (nikoli pouze vedoucími) zevrubně projednány. V obou případech byly námitky rozhodnutím 1. náměstka ministra kultury zamítnuty. V zájmu zobecnění poznatků z kontroly a jejich zpřístupnění jak pracovníkům krajských úřadů, tak rovněž příslušným pracovníkům obecních úřadů s rozšířenou působností, zabezpečujících výkon státní památkové péče, kteří se s výjimkou agendy 2. stupně setkávají s obdobnými problémy, uvádíme shrnutí závažnějších a frekventovanějších nedostatků, zaznamenaných při kontrole. Převážně jde o pochybení, jaká se vyskytovala již dříve u některých okresních úřadů.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 23/2004.