Názor

RNDr. Jiří Žalman,
Ministerstvo kultury ČR

Je návštěvnost muzeí kritériem jejich úspěšnosti?
Měřítka kulturnosti

V samé podstatě muzejnictví je zakotvena obtížná měřitelnost jeho výkonů a tedy i stanovení kritérií, podle nichž by mohla být jednotlivá muzea poměřována a srovnávána. “Úspěšnost” každého muzea tvoří něco jiného, každé muzeum má pro svou práci jiné podmínky, od každého muzea veřejnost něco jiného očekává. Nedávno se mi dostal do rukou koncepční materiál, týkající se muzejnictví v jednom kraji, v němž autoři navrhovali hodnotit muzea podle finančních nákladů vynaložených na jednoho návštěvníka a personální stav v muzeích posuzovat podle toho, kolik návštěvníků připadá na jednoho zaměstnance. O tom, že tudy ale ta pravá cesta nevede, se přesvědčíme, zamyslíme-li se nad pojmem “správná” návštěvnost. Návštěvnost muzea bezesporu ovlivňuje pověst muzea a kvalita a dostupnost poskytovaných služeb. Návštěvnost lze pozitivně ovlivnit účinnou propagací, reklamou a promyšleným public relations. K faktorům, které muzeum ovlivnit nemůže, patří zejména počet obyvatel města či obce, kde muzeum sídlí, jejich sociální složení, stejně jako například míra nezaměstnanosti v regionu. Je všeobecně známo, že různé vrstvy obyvatelstva mají různý vztah k návštěvě muzea, protože mají různé zájmy, různé časové možnosti, stejně tak je známo, že nezaměstnaní, ač by na návštěvu muzea měli dostatek času, o ni nejeví zájem, a to nikoliv jen z důvodů ekonomických. Důležité z hlediska návštěvnosti muzea je také to, zda město (obec), kde muzeum sídlí, je přitažlivé pro domácí i zahraniční turisty. Pokud ano, může se tento fakt na návštěvnosti muzea pozitivně projevit. Tyto objekty mohou návštěvníky do muzea přivádět, ale mohou také pro muzeum představovat nezvládnutelnou konkurenci. Záleží totiž na tom, za čím turisté přijíždějí. Jsou známá města, která jsou jakousi “vstupní branou” do rozsáhlých rekreačních oblastí, kam sice přijíždějí desetitisíce turistů, ale za účelem jiným než jsou zážitky kulturní. Pak se stane, že návštěvnost muzea výrazně ovlivní i něco tak nevyzpytatelného jako je počasí. Dalšími významnými faktory, ovlivňujícími návštěvnost muzea, jsou dislokace muzea ve městě (v obci) nebo počet škol. Pravděpodobně nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím návštěvnost muzea je prokázaný fakt, že jeho pravidelnými návštěvníky je zhruba dvacet procent populace města, v němž muzeum sídlí, a ještě mnohem méně obyvatel širšího regionu. Návštěvnost muzea doplňují návštěvníci příležitostní a turisté. Z toho všeho plyne, že možnosti zvyšování návštěvnosti jsou vlastně velmi omezené. S výjimkou některých zvláště atraktivních výstav či programů, které ovšem nelze připravovat pravidelně, návštěva muzea není a nikdy nebude jevem masovým. To ale nijak nesnižuje význam muzeí, protože právě skutečnost, že muzeum je schopno uspokojovat potřeby speciálně zaměřené “menšiny”, z něj činí významný stabilizační prvek ve společnosti. Management muzea se sice musí neustále ptát, zda jde o návštěvnost optimální, ale křečovitá snaha o její zvyšování, k níž mohou vést mylně nastavená kritéria hodnocení činnosti muzea podle návštěvnosti, není účelná. Mohlo by se totiž stát, že by se například z činnosti muzeí vytrácela některá tzv. neatraktivní témata, pro výpověď o přírodě či historii ale klíčová, případně by mohla být některá muzea, která nemají podmínky pro vysokou návštěvnost, pokládána za zbytná. Jestliže muzea v České republice navštíví každoročně kolem 7,5 milionu návštěvníků, je třeba se smířit s tím, že tento počet podstatně zvýšit nelze. Měli bychom především vycházet z toho, že muzea jsou poskytovateli služeb, vycházejících z využívání a interpretace sbírek ve veřejném zájmu, a tento veřejný zájem se netýká pouze “většinového” návštěvníka, ale i návštěvníka s vyhraněnými zájmy a potřebami. Existuje řada muzeí, která vznikla a trvají jen proto, aby především uspokojovala zájmy malého společenství obyvatel jedné obce, kam turista zabloudí jen omylem, náklady přepočtené na jednoho návštěvníka jsou tudíž neúměrně vysoké, byť celkově nevelké. Měl by to být důvod, aby tomuto muzeu byla snížena podpora z veřejných rozpočtů nebo aby snad dokonce zaniklo? Nebo by mělo být transformováno třeba na muzeum Harry Pottera, aby přilákalo návštěvníky z dalekého okolí? Analogický problém se týká i knihoven, které také – bez ohledu na počet čtenářů – nemohou půjčovat pouze bestselery. Nebo snad budeme hodnotit muzea podle oblíbených “koláčů sledovanosti”? Muzea jsou součástí pestré mozaiky neziskových kulturních istitucí, podporovaných z veřejných rozpočtů a mají v ní své nezastupitelné místo, bez ohledu na to, kolik lidí je navštěvuje. Teprve při respektování tohoto základního principu je na místě se ptát, zda nízká návštěvnost není výsledkem špatné práce. Jestliže totiž budou kritéria hodnocení úspěšnosti muzea postavena na návštěvnosti, musíme se ptát, jaké důsledky budou vyvozeny pro muzeum, které tato kritéria nesplní. Autoři výše zmíněné koncepce to naznačují - nepodaří-li se návštěvnost zvýšit, sníží se podpora ”neúspěšného” muzea ve prospěch těch ”úspěšnějších”! Technokratům to zní jako ”rajská hudba”, protože si nepřipouštějí, že by tím došlo k narušení diverzity a dostupnosti kulturních služeb. Rád bych se navrhovatelů kritérií úspěšnosti muzeí založených na návštěvnosti zeptal, jestli by podobné kritérium navrhli i na posuzování účelnosti chodníků, když po nich v mnoha obcích už chodí jen pár důchodců a maminky s kočárky, zatímco ulice jsou využívány ”masově”. Víte, kolik metrů ”úspěšných” krásných asfaltek by se mohlo postavit za peníze vynakládané na ”neúspěšné” chodníky?

Autor je vedoucím oddělení muzeí a galerií odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií Ministerstva kultury

Další informace [nápis]
Číslo 23/2004
Časopis Veřejná správa č. 23/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail