Knihovnička |
Souhlasíte-li s myšlenkou rodáka z Heřmanova Městce uvedenou v titulku, čtěte prosím o něm dále. S podzimem se objevila na knižním trhu útlá, pečlivě vypravená a četnými fotografiemi doprovozená knížka o významné osobnosti, s níž jsou spjata pravidla státních obřadů, i je doprovázející vrcholné etikety, mladé Československé republiky. Josef Rodr sestavil publikaci tak, aby se četla na jedno posezení a aby vyjevila některá sdělení, jež mnohdy unikají naší pozornosti. Účinek je umocněn tím, že pořadatel nechává hovořit především Gutha samotného a vstupuje do děje jen v několika hutných, dobře napsaných přemostěních. Jiří Guth je sledován od dětství, zvýrazněno je kupříkladu, kolik pozornosti věnovala rodina jeho přípravě hudební a jazykové, která se později stala vhodným nadstandardem k vzdělání exaktnímu, od něhož se odvíjelo jeho působení pedagogické. Na celý život byl Guth ovlivněn neocenitelnou školou, jíž se mu dostalo ve vlídném prostředí šlechtické rodiny Schaumburg-Lippe na náchodském panství, kde působil jako vychovatel. Později byl úspěšným středoškolským profesorem (Klatovy, Praha), vždy upozorňoval na význam aktivního sportování a neocenitelné služby prokázal národu ještě před vznikem samostatného státu v čele olympijského výboru. Znal se s baronem Coubertinem, i mnoha světovými diplomaty. Navštívil několikrát Spojené státy a skvěle (nejen o nich) psal do novin, časopisů a později i knih. T.G.Masaryk chválil Gutha ve Světové revoluci za jeho osvětovou činnost, zaměřenou na zásady slušného chování a společenského styku. V červnu 1919 byl Guth vyzván, aby napomohl stvořit oficiální protokol mladé republiky “na dvoře republikánském”. Užil si tam své, mnohé neodpovídalo jeho představám, leckdy se improvizovalo nad únosnou míru a Guth se ve vzpomínkách později nezbavil jisté jemné ukřivděnosti. Kupříkladu mezi řádky proskakující líčení profesorského morouství prvního muže státu není ani po létech bez půvabu. Ještě pamatuji, jak starší lidé říkávali: “Nebylo to sice podle Gutha-Jarkovského, ale šlo to”. Nu, nevím – samozřejmě se od jeho časů všechno nesrovnatelně uvolnilo, přesto však, kdykoli jsme účastni klopýtání etikety, měli bychom sledovat příčiny a vytvářet proti nim v sobě účinné pojistky. Kniha, o níž se stručně zmiňuji (získat ji lze prostřednictvím www.oftis.cz), určitě stojí za pozornost.
Jiří Chum
Myšlenky Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského:
Mladík, který ve škole opomene učiti se nějaké lekci, je v nebezpečí, že učiní tak opět, jakmile jen se najde maminka, která toto opomenutí hledí omluviti, ale mladík, který při boxu něčeho opomene, naučí se na vlastní vrub, tím, že dostane ránu pěstí, že nesmí učiniti tak opět a dopustiti se znovu podobného opomenutí.
Etikety a ceremonielu, jisté stránky slušnosti, stěsnané do určitých pravidel, nezhostíme se nikdy – vždyť i vesnická svatba má svůj ustálený ceremoniel, úzkostlivě uchovávaný, a jistou obřadnost musí zachovávati i republika, třeba tomu nemusíme říkati ceremoniel dvorský, ale je to nezbytný pořádek.
Povahy, ba podstaty člověka jako člověka nepředěláš, a ješitnosti ho nezbavíš. Pryč s tituly v republice! Ale co teď máme radů všelijakých a prezidentů a přednostů všech druhů – jakživo jich tolik u nás nebylo a kdekdo se za něčím takovým pachtí, až ouzko je z toho. Ale nechať! Jen kdyby si lidé nenasazovali škrabošky, jako že o tyto věci nestojí, že to je zbytečné pozlátko, a podobné řeči. Je to licoměrnost. A takoví obyčejně nejvíc o to stojí.