Téma |
Vážená paní starostko/primátorko,
vážený pane starosto/primátore,
Ústřední komise pro ochranu zvířat je podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, příslušným orgánem ochrany zvířat a doporučuje opatření a koordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat. Ústřední komise pro ochranu zvířat projednala a přijala na svém 74. plenárním zasedání dne 6.10.2004 dopis starostům/primátorům měst týkající se problematiky ochrany zvířat v městské zeleni, a dovoluje si Vás požádat o spolupráci při řešení následujícího problému.
Také ve městech, a nezáleží nikterak na jejich velikosti, se vyskytuje mnoho druhů volně žijících zvířat, kterým městské prostředí vyhovuje z celé řady příčin – snazší dostupnost potravy (např. bobulí a semen okrasných rostlin, odpadků poblíž popelnic, nebo přímo přikrmování od občanů), příležitost k hnízdění a budování nor a úkrytů (na budovách a v nich, v porostech okrasných dřevin ap.), menší výskyt přirozených predátorů, absence lovu myslivci, příznivější mikroklima atd.
Kromě druhů obecně známých a ve městech očekávaných (zdivočelí holubi, vrabci, kosi, toulavé kočky) zde nacházíme i nečekané obyvatele. Řada druhů zpěvných ptáků osidluje městské parky, vnitrobloky domů a sídlištní zeleň, ve staré zástavbě hnízdí poštolky, místy už i sokoli či sovy pálené. Vzrostlé stromy obsazují datlovití ptáci, puštíci či holubi hřivnáči. Ze savců pak kromě tradičních ježků a veverek potkáváme ve městech i králíky divoké, kuny skalní, lasice kolčavy, plchy a v okrajových čtvrtích dokonce zajíce a srnčí zvěř.
Mnoho volně žijících zvířat se zdržuje velkou část dne v souvislých porostech okrasných keřů, např. v záhonech plazivých a nízkokmenných konifer, dřišťálů, pámelníků, tavolníků, hlohyně a dalších. Zde hnízdí řada druhů ptáků od bažantů a koroptví přes drozdy až po pěnkavy, stehlíky, pěnice a dnes tolik ubývající vrabce. Ze savců se zde zdržují zejména ježci, přechodný úkryt zde nacházejí zajíci, králíci divocí, lasice a místy srny. Podobně prospěšné jsou pro zvířata plochy nekosené trávy (či kosené pouze 1–2x ročně) na okrajích panelových sídlišť či u obchodních center. Zde hnízdí koroptve, bažanti, křepelky, skřivani, chocholouši, mláďata zde vrhají zajíci a srnčí zvěř.
Ze všech výše uvedených důvodů si tato místa zasluhují zvláštní péči a ochranu, a také proto, že zde občas dochází ke střetům volně žijících zvířat se psy, kteří na nich můžou působit jako problémový činitel.
Obyvatelé měst hojně chovají čilé a rychlé psíky malých plemen, jako jsou jorkšírští a silky teriéři, krysaříci, pinčové, trpasličí pudli a jezevčíci. To vše jsou lovecká nebo k likvidaci hlodavců používaná plemena, která mají silně vyvinutý lovecký pud a velmi rychlé reakce. Je pro ně přirozené pohybovat se v hustém porostu a zvědavost jim velí propátrat každou zajímavost. Nemusejí být ani puštěni na volno, stačí vést je na několikametrovém samonavíjecím vodítku. Pro tyto psíky není problém (a zkušenosti pracovníků stanic pro handicapované živočichy to potvrzují) chytit už vzletná ptačí mláďata, najít a vyhrabat hnízda ježků či najít a aportovat malé zajíčky. Na rozdíl od koček psi obvykle svou kořist nezabijí, protože neloví pro potravu, ale hrají si. Výsledkem bývají tržné rány po těle kořisti, zlomené končetiny či otevření břišní dutiny a výhřez vnitřností. Pokud se takové mládě nepodaří následně odchytit a (většinou) humánně utratit, čeká ho zdlouhavá a velmi bolestivá smrt často za asistence muších larev. U zajíčků a srnčat pak pouhé olíznutí psem stačí na to, aby matka mládě odmítla kojit pro jeho nepřirozený pach.
Proto vás prosíme o pomoc při zabezpečení ploch důležitých pro rozmnožování volně žijících zvířat. Některá z nich jsou ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zvěří (zajíc, bažant, koroptev, veverka ap.), a tedy v příslušnou roční dobu bezvýhradně hájena, další chrání zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (křepelka, slavík, veverka, koroptev a další). Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, pak chrání všechny obratlovce proti týrání, a to i z nedbalosti. Za týrání se mimo jiné podle § 4 písm. j) tohoto zákona považuje i působení nepřiměřeného stresu biologické povahy, jímž útoky psů bezesporu jsou. Podle tohoto zákona lze tedy majitele útočících psíků i pokutovat za přestupek podle § 4.
V žádném případě nepodezíráme majitele psů ze zlého úmyslu - za vším je pouze neznalost skutečného stavu věci. Na nápravu však potom bývá už pozdě.
K ochraně ploch stačí málo - umístění tabulek, které s patřičným vysvětlením a upozorněním na možnost pokuty zakazují vstup psům do porostů. V případě rozlehlých luk pak vymezení prostorů, kde psi mohou volně pobíhat a kde nikoli. Vhodný je i článek v místním periodiku, který pejskaře na problém upozorní. Místní ochránci přírody, např. z řad členů Českého svazu ochránců přírody, ale i Českomoravské myslivecké jednoty, České společnosti ornitologické a dalších, vám jistě rádi pomohou vhodné plochy ve městě vytipovat. Ochranu volně žijících zvířat před útoky psů je možno rovněž upravit v obecně závazné vyhlášce vydané podle § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
Ochrana postačuje s ohledem na dobu rozmnožování ptáků a savců od 15.3. do 30.9., v případě luk, kde se rodí zajíci, pak od 1.3. do 31.10. V ostatním období roku zde psi samozřejmě pobíhat mohou.
Závěrem nám dovolte poděkovat za pozornost, kterou jste věnovali čtení tohoto dopisu a za jakoukoli účinnou pomoc volně žijícím zvířatům. Případné dotazy a nejasnosti rádi vysvětlíme na tel. č. 221 812 441.