Názor

JUDr. Jan Šmidmayer,
G-PROJECT, s.r.o.

Evropské fondy a korupce
Financování podle vlastních pravidel

Existuje korupce při rozdělování dotací? Toto je jedna z nejčastějších otázek, které nám kladou naši klienti. Jaksi snad počítají s tím, že součástí služby, kterou si u nás objednávají, je i “zajištění toho, aby dotace byla přidělena.” Máme i takové zkušenosti, kdy klient, když zjistil, že dotaci “zajistit neumíme” odešel k jiné firmě, která “to umí”. Je proto i naším zájmem, mohu-li mluvit za společnosti, které se snaží zabývat regionálním poradenstvím seriózně, aby prostředí pro rozdělování dotací, grantů a dalších veřejných podpor bylo co nejtransparentnější.

Dnešní stav je bohužel takový, že zdrcující většina subjektů, které rozdělují veřejnou podporu, vypisuje své programy financování podle vlastních pravidel. Programy jednotlivých ministerstev a státních fondů se vzájemně liší natolik, že prakticky není možné hovořit o principech, které je pojí. U některých programů je uvedena kontaktní osoba, které můžete adresovat své dotazy (například když váš projekt je “na hraně” programu a vy si nejste jisti, zda jej lze financovat či nikoli). U dalších však tato kontaktní osoba uvedena není či je uveden pouze kontaktní e-mail, na který stejně nikdo neodpovídá. Navíc závaznost těchto odpovědí není nijak upravena. Jsou programy, kde je přesně známa alokace a vy si můžete spočítat, zda máte usilovat o grant na nové sportoviště v ceně 3 milionů, když celková alokace programu dělá 2 miliony. Jsou však programy, kde se dopředu neví, kolik vlastně finančních prostředků je alokováno a tudíž bude rozděleno. V některých programech je nutno doložit územní rozhodnutí, v jiných (na akci obdobného charakteru) povolení stavební. Jsou programy, kde se dozvíte o přidělení či nepřidělení dotace do jednoho měsíce s tím, že víte termín jednání orgánu, který rozhodne. U jiných programů marně čekáte půl roku na pozitivní či negativní stanovisko. Tato nekoncepčnost je jedním ze dvou důvodů, proč nás naši klienti zpravidla sami kontaktují. Tím druhým je skutečnost, že zpravidla nejsou schopni vlastními prostředky žádost připravit – zpravidla nerozumějí metodikám jako je logický rámec, studie proveditelnosti či analýza nákladů a přínosů. Neznají terminologii a kontext. Obecně se domnívám, že je správné, aby existovaly specializované poradenské agentury, které projekt ve spolupráci s klientem vytvoří. Je iluzorní domnívat se, že žadatelé si budou větší projekty schopni připravovat sami.

Nekoncepčnost politiky veřejné podpory se však týká i jich samotných. Za prvé, nejsou schopni sami identifikovat, zda jejich projekt může být podpořen dotací a na kterou instituci se mají v této věci obrátit. Za druhé, jen těžko se dokáží orientovat v problematice a tím dávají šanci těm nepoctivým poradenským společnostem, které jim pak nafakturují částky, o kterých neví, zda jsou přiměřené a jsou-li vůbec za úkony, které byly nutné. Tento příspěvek nemá být pouhou kritikou, nýbrž podnětem ke zlepšení současného stavu. Námi navržený systém by měl mít těchto pět pilířů:

  1. Standardizace formulářů a podmínek ministerstev a státních fondů do jednotné podoby.

  2. Podstatné zjednodušení a sladění programových dokumentů jednotlivých operačních programů.

  3. Kompletní zveřejnění dokumentace a bodovacího hodnocení u vybraných projektů.

  4. Certifikace poradenských společností (agentur) především na základě referencí.

  5. Vytvoření grantové agentury, která bude ve spolupráci s regionálními partnery řídit proces rozdělování veřejné podpory.

Tyto principy by bylo vhodné dále rozpracovat a dát jim podobu právního předpisu, nejlépe zákona. Pokud mohu poradit žadatelům, tak v současné době je asi nejvhodnější nechat si prověřit nabídku služeb v oblasti přípravy projektu například od konkurenční společnosti a v každém případě vyžadovat reference a ty si ověřit.

Společný regionální operační program, jako jeden z programů spolufinancovaných z Evropské unie, v jednom ze svých opatření zaměřuje svoji pozornost i do oblasti korupce a zneužívání veřejné moci. Jde jen o to najít takové mechanismy, které tato rizika v co největší míře minimalizují. Je i na jednotlivých krajích, jak s těmito prostředky naloží.

Další informace [nápis]
Číslo 44/2004
Časopis Veřejná správa č. 44/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail