Zahraničí

Ing. Jakub Kouřil,
Praha

Veřejná správa v Zemi vycházejícího slunce

Japonsko se rozkládá na území o rozloze 372 824 km2 , souostroví se skládá ze čtyř hlavních ostrovů, sedmdesát procent území tvoří hory. Země má 127,5 milionu obyvatel, příznačná je pro ně velmi malá etnická diverzifikace. Japonsko je konstituční monarchií, národní parlament tvoří dolní komora, která má 480 členů, a horní komora s 252 členy. Ministerský předseda je volen členy národního parlamentu. Moderní systém samosprávy se datuje od roku 1888, současný demokratický systém vznikl v roce 1945. Ústava zaručuje principy samosprávy, místní volby a místní správu. Veřejná správa je tvořena na ústřední úrovni vládou, regionální úroveň místní správy představuje 47 prefektur, v nichž je celkem 3218 obcí od velkoměst po vesnice. Volby jak guvernérů a zastupitelstev v prefekturách, tak starostů a zastupitelstev v obcích jsou přímé, hlasování je tajné za účasti voličů starších dvaceti let. Volit mohou pouze občané s trvalým pobytem na daném území, průměrná volební účast je kolem šedesáti procent. Uzákoněno je místní referendum s právem na odvolání guvernéra, starosty nebo členů zastupitelstva.

Výdaje samosprávy (prefektury a obce dohromady) zahrnují sedmdesát procent celkových vládních výdajů. Příjmy samosprávy tvoří místní daně, finanční vyrovnávací dotace, účelové dotace a půjčky. Celkové výdaje samosprávy jsou dvakrát větší než výdaje národní vlády. Z celkového počtu 4,4 milionu úředníků veřejné správy pracují 3,3 milionu v samosprávě.

Územní struktura a působnost samosprávy

V Japonsku se vyskytují tři úrovně veřejné správy - vláda, prefektury a obce (velkoměsta, města, vesnice). Prefektury a obce jsou samosprávami. Největší japonská města mají zvláštní postavení a vykonávají některé kompetence jako prefektury. Současné uspořádání systému samosprávy bylo utvořeno po druhé světové válce jako součást demokratických reforem. Před válkou byl systém samosprávy vysoce centralizovaný. Guvernéři jednotlivých prefektur byli státními zaměstnanci jmenovanými národní vládou. Vliv zastupitelstev nebyl velký. Řízení vzdělávání a policie bylo v rukou vlády. Vláda mohla dokonce zrušit rozhodnutí samosprávy nebo rozpustit zastupitelstvo. Nezávislost samosprávy na vládě je zakotvena v ústavě z roku 1946. Ústava dále ustanovuje přímou volbu guvernéra, starosty a členů zastupitelstva včetně jejich kompetencí.

Japonská samospráva má velmi široký záběr výkonu činností. Zodpovídá za většinu veřejných služeb ve státě, se kterými se občan denně potýká. V Japonsku platí základní filosofie “veřejné služby spojené s denním životem občanů jsou nejlépe vykonávány veřejnou správou, která má k nim nejblíže”. Veřejné služby vykonávané samosprávou představuje například údržba rejstříků místních obyvatel, provoz základních a nižších středních škol (sedmileté až devítileté), dodávka vody, údržba místních silnic, odvoz odpadků, sociální pomoc.

Na regionální úrovni samospráv (prefektury), která zahrnuje celou řadu obcí, jsou poskytovány veřejné služby, které jsou z hlediska povahy nejlépe vykonávány na širší úrovni. Patří mezi ně zejména práce na budování velkých projektů (výstavba městských komunikací a jejich údržba), provoz středních škol (desetileté až dvanáctileté), získávání učitelů včetně jejich rozmístění, studijní program, budování nemocnic a jejich správa.

Mezi základní pravomoci guvernérů a starostů patří zejména předkládání zákonů zastupitelstvu, příprava a realizace rozpočtu, ukládání a výběr místních poplatků a daní, dohled nad účetnictvím a předkládání účetnictví ke schválení zastupitelstvu, nabývání a disponování s majetkem, založení nebo zrušení veřejných zařízení, jmenování nebo odvolání zaměstnanců úřadu.

Mezi základní funkce zastupitelstva patří schválit, pozměnit nebo zrušit místní nařízení, stanovit rozpočet, schvalovat uzavírání účtu u bank, rozhodovat ve věcech vybírání místních daní a poplatků, schvalovat a uzavřít smlouvy, nařídit audit, obdržet a posuzovat petice od obyvatel.

Zastupitelstvo může také vyslovit nedůvěru svému guvernéru či starostovi. Při hlasování tří čtvrtin přítomného zastupitelstva pro odvolání může být guvernér či starosta odvolán z úřadu. Na druhé straně může guvernér nebo starosta reagovat tím, že rozpustí zastupitelstvo během deseti dnů a vyhlásí tak nové volby. Jestliže tak neučiní a do deseti dnů zastupitelstvo nerozpustí, musí rezignovat.

Počet zastupitelů je určován podle počtu obyvatel: prefektury (40-120), velkoměsta (30-100), města, vesnice (12-30).

Struktura samosprávy v Japonsku je do značné míry po celé zemi jednotná. Například ve Spojených státech amerických se systém samosprávy v jednotlivých státech liší. V Japonsku je dvojstupňový systém samosprávy zaveden po celé zemi. Každé místo náleží jedné prefektuře a jedné obci. Velké rozdíly jsou ve velikosti regionu a počtu obyvatel.

Prefektura Tokio má obyvatelstvo přesahující jedenáct milionů, zatímco prefektura Tottori má pouze šest set tisíc obyvatel. Prefektura Hokkaido zahrnuje oblast o velikosti osmdesáti tisíc čtverečních kilometrů, zatímco prefektura Osaka zaujímá pouze necelé dva tisíce čtverečních kilometrů. Na úrovni obcí jsou rozdíly ještě větší. Populace v městě Jokohama přesahuje tři miliony, zatímco vesnice Aogashima má něco kolem dvou set obyvatel.

Přes uvedenou diverzitu má samospráva stejnou organizační strukturu. Guvernér, starosta, zastupitelstvo – všichni jsou voleni přímou volbou obyvatel trvale bydlících v jednotlivých oblastech.

Velmi drastické reformy, které byly provedeny pod vlivem Spojených států amerických v období po druhé světové válce, udělaly z Japonska jednu ze zemí, kde samospráva zaznamenává vysoký stupeň nezávislosti. Stále však existuje silný vliv národní vlády. Znamená to, že navenek je japonská samospráva soběstačná v zavedené legislativě, ale už ne tak v samostatné praxi. Jednou z možností by mohlo být vysvětlení, že reformy, které byly uskutečněny po druhé světové válce, byly tak náhlé a drastické, že si lidé, kteří byli navyklí na starý systém, nezvykli na vysoce autonomní samosprávní systém založený později.

Z tohoto pohledu je hlavní otázkou v Japonsku decentralizace vládního systému, která by přinesla pokles intervence ze strany státu a umožnila samosprávě být samostatná nejenom po formální stránce, ale v konkrétních případech.

Japonci mají tendenci spoléhat při sporech ve své vlastní komunitě na vládu. V případě problému v komunitě jdou nejprve na úřad, kde požadují řešení problému. Lidé zastávají názor, že tatáž úroveň veřejných služeb by měla být dostupná po celé zemi. Nesouhlasí s tím, aby se zavedl systém s vysokou úrovní sociální péče na úkor nízké úrovně vzdělávání nebo aby se zaváděly nízké daně na úkor úrovně veřejných služeb. Naopak, raději budou požadovat tutéž úroveň veřejných služeb se stejnými náklady. Aby se mohl realizovat požadavek zavedení jednotného standardu veřejných služeb po celé zemi, je nutné převádět finanční prostředky z bohatších regionů do chudších. V Japonsku je nastaven systém, který určitou část z národního příjmu rozděluje mezi samosprávy podle jejich finančních potřeb a tímto způsobem rozdíly vyrovnává.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 43/2004.

Další informace [nápis]
Číslo 43/2004
Časopis Veřejná správa č. 43/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail