Konzultace

Mgr. Tomáš Nahodil,
právník

Pravidla omezující platby v hotovosti vstoupila v účinnost

Dnem 1. července 2004 nabyl účinnosti zákon o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon”).(1) Legislativní projednávání tohoto zákona trvalo třináct měsíců. Zákon během této doby změnil zásadním způsobem své původní znění.(2) Záměrem vlády – navrhovatele nové právní úpravy – bylo prostřednictvím tohoto zákona do budoucna omezit případné daňové úniky, racionalizovat peněžní hotovostní oběh, zvýšit bezpečnost účastnivších se jej subjektů, jakož i efektivně působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti(3). Vládní záměr vyplýval z programového prohlášení vlády, které se v této oblasti regulace společenských vztahů přihlásilo k “recepci” obdobných právních úprav zemí Evropské unie.

Na zkušenou do zahraničí

V mnohých zemích Evropské unie je již dnes placení bezhotovostní formou(4) rozšířeno podstatně více než v České republice, kde dosud stále ještě přetrvává značný hotovostní platební styk. Zkušenosti z členských zemí pětadvacítky, ale i USA potvrzují, že k omezení hotovostních plateb existuje z výše uvedených důvodů v zásadě dvojí přístup.

Zejména kontinentální právní řády zakazují provádění plateb v hotovosti nad určitou hranici. Například ve Francii byla původně pro nepodnikatelské subjekty takovouto hranicí částka 150 tisíc francouzských franků, snížená posléze na 50 tisíc francouzských franků a před čtyřmi lety dokonce až na 20 tisíc francouzských franků. Pro podnikatelské subjekty ovšem ve Francii platí hranice čtyřikrát menší, tj. již pouhých pět tisíc francouzských franků. Obě výše uvedené částky se již dnes samozřejmě přepočítávají na euro. Belgie stanovila tuto hranici na 25 tisíc EUR, Itálie na 20 milionů italských lir (dnes již opět přepočítávaných na euro).

Legislativa Spojených států amerických zavedla naproti tomu za účelem omezení plateb v hotovosti již v sedmdesátých letech minulého století institut tzv. povinné registrace plateb. Povinná registrace plateb představuje sice řešení nepochybně nákladné(5), nicméně zdá se, že účinnější, protože stejný přístup zvolily USA nakonec i pro přehled dovozu a vývozu hotovosti z ciziny a do ciziny.

Hlavní principy zákona

Zákon určuje, kdy jsou právnické(6) a fyzické osoby povinny provést při vzájemných platbách platbu výhradně bezhotovostně, tj. prostřednictvím(7) banky či pobočky zahraniční banky, prostřednictvím spořitelního a úvěrního družstva nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu na účet banky.

Bezhotovostní platbou se rozumí jednak platba provedená bezhotovostním převodem peněžních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněžního ústavu v české či cizí měně, jednak též platba provedená bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně směrem z území České republiky na území jiného státu. Bezhotovostní platbou v dikci a pro účel zákona nejsou hotovostní vklady peněžních prostředků na vlastní účet složitele nebo na jiný účet vedený u peněžního ústavu, ani výběr peněžních prostředků z účtu. Na druhou stranu však zákon v ustanovení § 2 odst. 3 stanoví, že se hotovostní platbou rozumí též platba vysoce hodnotnými komoditami(8).

Samotná definice povinnosti provést bezhotovostní platbu podle tohoto zákona je zákonodárcem konstruována dílem jako pozitivní, dílem jako negativní.

Pokud jde o pozitivní část definice, povinnost provést platbu bezhotovostně se podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona vztahuje za podmínky, že její výše přesáhne zároveň částku stanovenou zákonem v ustanovení § 4 odst. 1(9), na platby prováděné jednak navzájem mezi osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky či pobočkami nebo organizačními složkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky(10), jednak na platby prováděné osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky či pobočkami nebo organizačními složkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky ve prospěch fyzických a právnických osob s místem pobytu nebo sídlem v zahraničí(11).

Negativní definice povinnosti provést bezhotovostní platbu podle tohoto zákona je posléze v ustanovení § 3 odst. 2, resp. též v ustanoveních § 4 odst. 1 a § 7, zákona konstruována jakožto taxativní(12) výčet podmínek(13), při jejichž existenci je povinnost provést platbu bezhotovostně, a to i v případě, že by její výše přesahovala v konkrétním případě částku 15 tisíc EUR, prolomena. Pokud jde o negativní definici povinnosti provést bezhotovostní platbu podle tohoto zákona obsaženou v ustanovení § 4 odst. 1 zákona, tato prolamuje povinnost bezhotovostní platby v případech, kdy jiné platné právní předpisy(14) obligatorně předepisují provedení platby v hotovosti. Přechodné ustanovení § 7 zákona umožňuje provést mezi smluvními stranami platbu v hotovosti též ve lhůtě jednoho roku od nabytí tohoto zákona účinnosti, tedy nejpozději do 1. července 2005, pokud bylo jimi ještě před nabytím tohoto zákona účinnosti sjednáno splnění závazku platbou v hotovosti.

Částka 15 tisíc EUR představuje minimální výši platby, která již musí být s přihlédnutím k podmínkám uvedeným výše v pozitivní i negativní části definice provedena bezhotovostně. Nikoliv nepřiléhavě proto zákon v ustanovení § 4 odst. 1 označuje částku 15 tisíc EUR legislativní zkratkou “limit”. Do limitu se započítávají všechny platby v české i cizí měně provedené týmž poskytovatelem(15) témuž příjemci v průběhu jednoho kalendářního dne. V zásadě je tak tedy možno plnit protistraně bezhotovostně ve splátkách, avšak žádná z nich nesmí v každém jednotlivém dni přesáhnout hranici 15 tisíc EUR. Pro realizaci bezhotovostní platby platí, že platba v české nebo jakékoliv cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na měnu euro podle směnného kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou a platného ke dni provedení platby.

Je jistě žádoucí, aby obě strany, tj. jak ten, kdo bezhotovostní platbou uhrazuje svůj závazek, tak i ten, kdo bezhotovostní platbu přijímá, znaly jednak v zájmu své právní jistoty, jednak s přihlédnutím k tezi, že neznalost práva neomlouvá, podmínky stanovené tímto zákonem pro realizaci bezhotovostních plateb. Pro případ, že by snad jedna ze stran na nutnost řídit se tímto zákonem zapomněla, stanoví zákon, že překračuje-li platba jedné strany druhé straně výše uvedený limit, je to právě příjemce platby, kdo je na základě výzvy poskytovatele platby povinen sdělit mu bez zbytečného odkladu číslo účtu peněžního ústavu, na nějž má platbu poukázat.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 32/2004.

Výkladové poznámky:

  1. Zákon byl vyhlášen dne 30. dubna 2004 v částce 83 Sbírky zákonů pod číslem 254.
  2. Původní znění (vládního návrhu) zákona nepočítalo s novelizací souvisejících právních předpisů. V opakovaném druhém čtení konaném v únoru letošního roku bylo však jeho znění rozšířeno na návrh poslance Melčáka (ČSSD) o novelizaci zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, která prolomila povinnost mlčenlivosti správce daně vůči specializovaným policejním složkám určeným ministrem vnitra pro vyhledávání legalizace výnosů z trestné činnosti, boj proti teroristickým aktivitám a vyhledávání zdrojů určených k jejich financování a boj se závažnou hospodářskou trestnou činností, korupcí a organizovaným zločinem, pokud některá z těchto složek požaduje údaje potřebné pro řízení o trestných činech.
  3. Legislativní pojem “legalizace výnosů” je vyložen v zákoně č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona se legalizací výnosů rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu výnosu s cílem vzbudit zdání, že se jedná o příjem nabytý v souladu se zákonem. Citovaný zákon podává v tomtéž ustanovení demonstrativní výčet takových jednání.
  4. Nejčastěji platební či kreditní kartou, bankovním převodem, poštovní poukázkou apod.
  5. Každé hlášení představuje podle vyjádření finančního sektoru dodatečné náklady 17 dolarů, přičemž v USA proběhne přibližně až 11 milionů hlášení ročně.
  6. Právnickými osobami se podle § 18 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů rozumí sdružení fyzických nebo právnických osob, dále účelová sdružení majetku (nadace, nadační fondy apod.), jednotky územní samosprávy (obce, kraje) a další subjekty (Česká televize, Český rozhlas, ČTK apod.), o nichž to stanoví zvláštní zákon.
  7. Pro všechny zde dále uvedené instituce zavedl zákon jednotnou legislativní zkratku “peněžní ústav”.
  8. Zákon sám za vysoce hodnotné komodity demonstrativně označuje například drahé kovy nebo drahé kameny. Vzhledem ke zvolené legislativní technice demonstrativního výčtu vysoce hodnotných komodit nemůže být jejich výčet pro aplikační potřeby zákona do budoucna vyčerpán.
  9. 15 tisíc EUR = přibližně 450 tisíc Kč
  10. Jedná se tedy o bezhotovostní platby prováděné fyzickými a právnickými osobami ve prospěch ostatních fyzických a právnických osob, přičemž jak poskytovatel bezhotovostní platby, tak i její příjemce, mají na území našeho státu svůj trvalý pobyt, místo pobytu nebo sídlo, anebo byly na území našeho státu zřízeny alespoň jejich pobočky či organizační složky; viz ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona.
  11. Jedná se tedy o bezhotovostní platby prováděné fyzickými a právnickými osobami ve prospěch ostatních fyzických a právnických osob, přičemž poskytovatel bezhotovostní platby má svůj trvalý pobyt, místo pobytu nebo sídlo na území našeho státu, anebo byly na území našeho státu zřízeny alespoň jeho pobočky či organizační složky, avšak příjemce bezhotovostní platby má své místo pobytu nebo sídlo v zahraničí; viz ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona.
  12. Tzn. zákonem samotným omezený a za žádných podmínek a okolností se nerozšiřující.
  13. Povinnost provedení bezhotovostní platby je bez dalšího polomena v případě:
    1. plateb daní, poplatků, cel, záloh na tyto platby, odvodů z porušení rozpočtové kázně a odvodů na jiné druhy plateb uskutečňovaných podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů nebo podle zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, pokud tyto zákony nestanoví jinak,
    2. povinných plateb vyplývajících z pracovně právních vztahů,
    3. plateb důchodů z důchodového pojištění, včetně jednorázových doplatků a výplat náhrad z penzijních fondů,
    4. plateb prováděných v době krizového stavu vyhlášeného podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů,
    5. plateb určených k úschově peněz notářem,
    6. plateb pojistného a výplat pojistného plnění ze soukromého pojištění.
  14. Např. zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů nebo zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.
  15. Poskytovatelem platby je podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) ten, kdo platbou uhrazuje závazek.
Další informace [nápis]
Číslo 32/2004
Časopis Veřejná správa č. 32/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail