Zahraničí

Ing. Jiří Zukal, ,
Brusel

Na obzoru Evropský institut pro rovnost žen a mužů

Počátkem června se v Lucemburku uskutečnilo zasedání Rady ministrů EU pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitele. Poprvé tak po rozšíření EU ministři práce, sociálních věcí a zdravotnictví deseti nových členských států zaměnili role aktivních pozorovatelů za pozice plnoprávných členů. Nový status ministrům mimo jiné přinesl možnost vystupovat ve svých mateřských jazycích. Českou republiku zastupoval první den ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, druhý den potom ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi.

Nápad vznikl ve Stockholmu

Jedním z bodů programu prvního dne byl návrh na zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (European Gender Institute – EGI). Problematiku rovných příležitostí pro ženy a muže zařadilo irské předsednictví jako jednu z priorit svého půlročního předsednického období. Myšlenka na založení Institutu však spadá do roku 1995, později se v červnu 1999 v rámci švédského předsednictví EU uskutečnil ve Stockholmu seminář, na němž se účastníci pokusili k dané problematice zodpovědět několik základních otázek. Nebylo totiž zřejmé, jak široký záběr by nová instituce měla mít, zda by se měla zabývat vlastním výzkumem nebo se omezit pouze na shromažďování a distribuci informací a zprostředkovávat setkání expertů. Nebyl také jasný status tohoto orgánu a jeho vazby na národní organizace v členských státech. Na základě indikativních výsledků tohoto semináře a především na základě zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000, která schválila, aby požadavek na založení Institutu byl zakomponován do sociální politiky EU, zadala Evropská komise vypracování projektové studie. Její výsledky měly poskytnout argumenty a podklady pro založení nové evropské instituce. Studie byla dokončena v roce 2001 a při vypracování se autoři zaměřili na zmapování požadavků a potřeb na založení EGI, jeho cíle a organizační a administrativní strukturu.

V rámci projektu se autoři dotazovali šedesáti kompetentních subjektů z oblasti vládních a národních orgánů, zabývajících se rovností žen a mužů, nevládních organizací, členů Evropského parlamentu. Více než čtyři pětiny dotázaných se vyslovily jednoznačně pro zřízení EGI. Jako argumenty pro založení respondenti nejčastěji uváděli zvýšení povědomí o problematice rovnosti žen a mužů, zohlednění problematiky rovnosti žen a mužů ve všech politikách EU (tzv. genderový mainstreaming), nutnost shromažďování dosavadních a nových informací, koordinace aktivit. Jako potenciální problémy spojené se vznikem EGI respondenti uváděli nedostatek finančních prostředků na zřízení nové instituce, obavy z duplicity s aktivitami některých stávajících organizací a potenciálního nedostatku pravomoci nové instituce, obavy z narůstající byrokratizace. Nejpádnější argument proti ustavení EGI lze vidět v možnosti duplicity s činností Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek (tzv. Dublinská nadace), která se částečně problematikou rovnosti žen a mužů zabývá. EGI by se měl zabývat nerovným odměňováním žen a mužů, nízkým zastoupením žen v rozhodovacích a řídících procesech, zajištěním rovných pracovních podmínek, slaďováním rodinného a pracovního života, vzděláváním žen, otázkami prostituce, domácího násilí, obtěžování žen.

Evropský institut - priorita irského předsednictví EU

V květnu se v irském Limericku setkali ministři zemí EU, v jejichž kompetenci je problematika rovných příležitostí žen a mužů. První den se uskutečnila ministerská konference na téma “Nové horizonty pro rovnost žen a mužů”. Předsedal jí irský ministr spravedlnosti, rovných příležitostí a právní reformy Willie O´Dea. Ten v úvodním projevu uvedl, že se jedná o první akci na ministerské úrovni za účasti 25 členských států EU. Informoval, že rovné příležitosti mužů a žen jsou jedním z prioritních témat irského předsednictví v sociální oblasti a že setkání ministrů umožňuje zhodnotit současný stav v původních a nových členských státech, vyměnit si poznatky, zkušenosti a praktické příklady a zároveň se zaměřit na další spolupráci na komunitární úrovni, především při prosazování genderového mainstreamingu. Ministr popsal aktivity irského předsednictví v dané oblasti, především práci na přípravě Směrnice o zavedení zásady rovného zacházení s ženami a muži v přístupu a využívání zboží a služeb. I přes značný pokrok v přípravě Směrnice, kterého se podařilo od začátku roku dosáhnout, některé problémy zůstávají nedořešeny. Dále ocenil první Zprávu EK o rovnosti mužů a žen, předloženou Evropské radě v březnu a dokončení schvalovacího procesu komunitárního programu Daphne II (Akční program ES k zabránění násilí proti dětem, mladým lidem a ženám) a Akčního programu ES na podporu organizací působících v evropském měřítku v oblasti rovnosti žen a mužů.

Generální ředitelka GŘ EK pro zaměstnanost a sociální věci O.Quentin přivítala zástupce deseti nových zemí, kteří se poprvé účastnili ministerské konference jako plnoprávní členové EU. Uvedla, že “genderová” problematika byla součástí jednání o přistoupení k EU a zkušenosti nových členů jsou vítány. Na příkladu Irska dokumentovala, jak může členství v EU ovlivnit tuto oblast. V Irsku, kde v roce 1971, dva roky před vstupem do ES, byla zaměstnanost žen 20%, dosahuje v současnosti tento ukazatel 55%, což je výsledek sociální transformace, hospodářského růstu a transpozice komunitární legislativy v oblasti rovného přístupu k zaměstnání. O. Quintin uvedla, že rovnost žen a mužů bude mít svoje místo v evropské ústavě a zdůraznila nutnost zavedení genderového faktoru do všech komunitárních politik. Vyjádřila přesvědčení, že se daná problematika více odrazí v projektech financovaných ze strukturálních fondů, především Evropského sociálního fondu.

Maďarská ministryně K. Lévai uvedla, že bývalé předrevoluční režimy v osmi nových členských státech sice deklarovaly rovnost žen a mužů ve všech oblastech, avšak skutečnost byla odlišná. V současnosti v těchto zemích stále přetrvávají překážky pro dosažení rovnosti, především zakořeněný mýtus, že muž je rozhodujícím zdrojem rodinných příjmů. Pro nové země se vstup do EU stává výzvou k odstranění některých přetrvávajících nerovností. K tomu mohou napomoci i prostředky z Evropského sociálního fondu.

Zajímavý příspěvek, který se obsahem značně vymykal ze standardnosti ostatních výstupů, přednesla G. Fester, komisařka pro rovné příležitosti Jihoafrické republiky. Na sjezdu Afrického národního kongresu v roce 1990 byla schválena politika této strany, deklarující minimálně třetinové zastoupení pro ženy ve všech institucích (původní návrh Ženské ligy činil 50%). Podle mezinárodních statistik se JAR v oblasti postavení žen ve společnosti dostala ze 133. místa v osmdesátých letech na sedmé místo v roce 1994 v celosvětovém měřítku. Nyní mají ženy v Kongresu 30% zastoupení a ve vládě působí 43% žen (kromě jiných jsou v čele Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra, Ministerstva zemědělství a půdy…). Také v čele čtyř z devíti provincií jsou ženy. Přesto považuje G. Fester JAR za patriarchální stát. Věří, že výsledky voleb v roce 2005 podaří překonat mýtus o nadřazenosti mužů.

V závěrečném shrnutí GŘ O. Quintin uvedla že v oblasti rovnosti žen a mužů je stále velký prostor, aby se všechny státy mohly zlepšovat a přebírat poznatky od jiných států. Je nutné, aby se v dané problematice dále vyvíjela komunitární legislativa a především její transpozice. Je nezbytné do tohoto procesu zapojit sociální partnery a maximálně se snažit prosazovat genderový mainstreaming. Politika rovnosti žen a mužů se stává klíčovým faktorem společenského rozvoje a měla by přispět ke sblížení sociální a hospodářské politiky.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 32/2004.

Další informace [nápis]
Číslo 32/2004
Časopis Veřejná správa č. 32/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail