Příloha

Ing. Lenka Lukášková,,
doktorand katedry regionalistiky a veřejné správy,
VŠE Praha

OCHRANA OBYVATELSTVA NA PŘÍKLADU OKRESU ŽĎÁR NAD SÁZAVOU
(Výsledky šetření)

Výzkum byl podpořen vnitřním grantem IGA VŠE v Praze pro rok 2002/2003 (IG 507032).

Podle čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky je stát garantem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot.

Dnes pravděpodobně již nikdo nepochybuje o tom, že je důležité, aby občané byli přiměřeně informováni o možném vzniku nebezpečí v místě bydliště a stát zabezpečil jejich dostatečnou edukaci v oblasti ochrany obyvatelstva. V České republice se bohužel již několikrát projevil velmi alarmující fakt, že od roku 1990 výrazně poklesla připravenost a disciplinovanost obyvatelstva k činnostem v období mimořádných situací. Příčinou bylo mimo jiné i zrušení ideologického modelu tzv. přípravy obyvatelstva k civilní obraně, který však kromě ideologických témat obsahoval také odborná témata zaměřená na sebeochranu, svépomoc a přežití obyvatelstva, aniž by se současně uvažovalo o jiném funkčním modelu vzdělávání. Tyto znalosti ale bohužel pro jakoukoliv lidskou společnost byly a pravděpodobně vždy zůstanou nedílnou součástí jejích celkových znalostí. Není asi třeba připomínat důsledky takovéto nekoncepčnosti. Dosáhnout stavu, kdy každý občan bude schopen na změny vznikající v důsledku mimořádných událostí pružně reagovat, znamená vytvořit dlouhodobý koncepční program cíleně a účelově zaměřených komunikačních a edukativních projektů a komplexně tak pokrýt oblast přípravy obyvatelstva na činnost v období krizí.

Ochrana obyvatelstva byla od třicátých let minulého století v České republice poprvé legislativně upravena až zákonem o integrovaném záchranném systému (IZS). Mezi tímto obdobím její samostatná právní úprava v českém právním řádu nebyla dostatečně řešena. Tento zcela nový zákon vymezuje pojem “ochrana obyvatelstva” jako “plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku” (čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů - Protokol I, přijatého v Ženevě dne 8. června 1977). Od 1. září 1993 byl zřízen Hlavní úřad civilní ochrany ČR jako orgán Ministerstva obrany ČR pro výkon státní správy ve věcech civilní obrany a současně nástupnická organizace štábu Civilní ochrany ČR. Ten byl ke dni účinnosti tzv. krizových zákonů (1.1.2001) opět zrušen a výkon státní správy ve věcech civilní ochrany byl převeden z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra (Hasičského záchranného sboru). Základním úkolem Hasičského záchranného sboru v oblasti civilní ochrany je informovat. V současné době kromě internetových stránek ministerstva vnitra s tématickými a aktuálními informacemi jsou vydávány příručky civilní ochrany pro starosty obcí a učitele základních a středních škol. Se začátkem roku 2003 byla započata vzdělávací příprava starostů obcí s rozšířenou působností formou školení.

V současné době mohou občané získat potřebné informace v otázkách ochrany obyvatelstva u hasičských záchranných sborů krajů. Vlastní formy vzdělávání a ochrany pak mají vytvořeny některé zejména průmyslové a utilitní společnosti. Ministerstvo vnitra v rámci svých možností rozšiřuje informační brožury a poskytuje relativně aktualizované informace na svých internetových stránkách. Na bázi dobrovolnosti připravují některé organizace pro občany a zejména pak pro děti ukázková cvičení integrovaného záchranného systému a speciální příležitostné přednášky. Od 1.9.1999 probíhá na základních a středních školách výuka témat “ochrana člověka za mimořádných situací” (tato výuka probíhala začleňováním vybraných témat do některých vyučovacích předmětů, aktualizovaným pokynem MŠMTV se od 15.3.2003 zařazuje do výuky uvedená tématika povinně v rozsahu nejméně 6 vyučovacích hodin ročně v každém ročníku). Do začátku roku 1993 však tato forma výuky měla podobně dobrovolný a doporučující charakter a rozvržení témat a stanovení rozsahů probírané látky určoval ředitel dané školy. Úroveň znalostí dětí a studentů tedy de facto záležela na přístupu jejich školy k této problematice, což bylo patrné i z  porovnání dílčích výsledků výzkumu. Je důležité si uvědomit, že školní výuka v této oblasti, pokud je koncepční, je velmi efektivní, ale je to vždy dlouhodobá záležitost; navíc nepostihuje ty věkové skupiny, které již nezastihla (přibližně ročníky narozené v letech 1978-1988).

Východiska výzkumu

Výzkum se soustředil na zjištění úrovně znalostí občanů v oblasti ochrany obyvatelstva, jejich schopnosti správného jednání při vzniku mimořádné události, na možné formy edukace veřejnosti a závislosti znalostí respondentů (jejich správných odpovědí) na identifikačních faktorech.

V této stati prezentuji závěry, které byly zjištěny v šetření (VII/2002) u reprezentativního vzorku populace bydlící na území okresu Žďár nad Sázavou. Tento region není nějak významně ohrožen specifickými riziky (elektrárenský průmysl, teroristické akce) či pravděpodobnost eskalace rizika výskytu ohrožení nebo jeho následků není extrémně vysoká (chemický průmysl). Vybraný vzorek respondentů tedy není nikterak vychýlený a je třeba na něj s tímto ohledem nahlížet. Základní soubor byl určen z hlediska čtyř identifikačních znaků – věkové složení (předproduktivní, produktivní, poproduktivní věk), pohlaví, dosažené vzdělání (základní, učňovské a střední bez maturity, středoškolské s maturitou, vysokoškolské) a velikost obce, ve které respondent žije (obce do 2000 obyvatel, obce nad 2000 obyvatel a město Žďár nad Sázavou). Výběrový soubor šetření o velikosti 300 respondentů pak byl definován postupem kvótního výběru.

Otázky výzkumného problému byly definovány takto:

  1. Jaká je úroveň informovanosti populace v oblasti ochrany obyvatelstva a jsou lidé schopni se adekvátně chovat při vzniklých mimořádných událostech?

  2. Jaká je míra závislosti znalostí respondentů na jednotlivých identifikačních znacích?

  3. Mají občané o tuto problematiku zájem a chtějí své povědomí rozšiřovat?

  4. Jakou formu vzdělávání by jednotlivé skupiny občanů nejvíce uvítaly?

Východiskem byla hypotéza slabých znalostí občanů způsobená dlouhotrvající absencí strategické koncepce státu v tomto vzdělávání veřejnosti. Pro zachycení výzkumných údajů byla zvolena forma písemného dotazníku, ve kterém respondenti odpovídali na soubor znalostních převážně uzavřených otázek. Dále byl dotazník rozšířen o otázky, které odrážejí míru zájmu a preferencí dotázaných respondentů pro zlepšení jejich informovanosti. Jejich cílem je tedy podat odpověď na dílčí otázky zkoumaného problému a stanovit směr komunikačních forem ve vzdělávání obyvatelstva.

Výsledky výzkumu

Vyhodnocením realizovaného výzkumu byla potvrzena počáteční hypotéza o nízké informovanosti veřejnosti. Celková průměrná úspěšnost správných odpovědí činila pouze 64,3 % a nebyla ovlivněna žádným z identifikačních faktorů (věkem, vzděláním, bydlištěm ani pohlavím). Taková míra znalosti není příliš lichotivým výsledkem. Navíc je třeba dodat, že dotazník zkoumal znalosti respondentů jak z témat oblasti civilní ochrany devadesátých let, tak současně témata, kterými byla veřejnost vzdělávána v rámci socialistické civilní obrany a branné výchovy. Zjištění četnosti správných odpovědí v takto rozdělených dvou skupinách otázek je pak propastně rozdílné. Zatímco totiž u druhé skupiny otázek byla úspěšnost správných odpovědí 84,4 %, u první skupiny už to bylo pouze 39,15 %, v nichž je navíc ještě průměrován velmi slabý výsledek správných odpovědí na první dvě otázky týkající se počtu a tónu varovného signálu.

Vůbec nejhorší výsledky znalostí respondentů byly zaznamenány u otázek týkajících se varovného signálu při hrozbě nebo vzniku mimořádné události. Výsledky šetření ukázaly, že znalost varovného signálu mezi respondenty je nejenže nízká, ale přímo alarmující. Pouze necelých 23 % respondentů vědělo, kolik varovných signálů má ČR pro případ mimořádných událostí k dispozici. Zajímavé je, že u velké většiny nesprávných odpovědí se respondenti domnívali, že máme čtyři varovné signály, z čehož se dá pravděpodobně usuzovat, že lidé mají stále ještě v paměti znalosti z předlistopadové branné výchovy a vzdělávání v obraně obyvatelstva. Z dalšího šetření vyplynulo, že navíc čtyři pětiny respondentů neví, jakým tónem je tento signál vyhlašován. Je třeba podotknout, že asi polovina z nesprávných odpovědí se sice domnívala, že "Všeobecná výstraha" zní správně 140 sekund, chybně však respondenti soudili, že se tak děje přerušovaným tónem. To tedy může znovu potvrdit předchozí tezi, že si lidé pamatují tóny varovných signálů z minulých ideologických forem vzdělávání. U těchto otázek nebyl na pětiprocentní hladině významnosti prokázán vliv žádného ze zkoumaných faktorů.

V šetření byli také respondenti např. dotazováni na znalost rizika vzniku nebezpečí v jejich regionu. Z výsledku vyplynulo, že tato informace je pro polovinu dotázaných neznámou. Na otázku Víte jaké je největší možné nebezpečí pro Vaše zdraví poblíž Vašeho bydliště? odpovědělo správně pouze 52,3 % a statisticky byla zjištěna podmíněnost správných odpovědí na místu bydliště. Pouze polovina respondentů ví, jaké je největší možné nebezpečí v místě bydliště, což ukazuje buď na velmi malou či vůbec žádnou aktivní informační práci obecních a městských úřadů, případně Hasičského záchranného sboru kraje nebo na nezájem o tuto problematiku ze strany obyvatelstva.

V závislosti na velikosti místa bydliště byla zaznamenána nejvyšší úspěšnost v obcích nad 2000 obyvatel, přičemž tento výsledek byl pravděpodobně způsoben tím, že v blízkosti dotazovaných měst se vyskytuje dlouhodobě známé a často diskutované nebezpečí, například Nové Město na Moravě a Bystřice nad Pernštejnem (uranové doly v Dolní Rožínce), Velká Bíteš (jaderná elektrárna Dukovany). Z některých odpovědí u této otázky bylo kromě jiného také patrné, jak výrazným způsobem ovlivnily opakované ničivé povodně v České republice psychiku a chápání lidí při schopnosti odhadnout stupeň rizika největšího možného nebezpečí v blízkosti jejich bydliště. Kromě respondentů, kteří označili odpověď ”nevím”, někteří dotazovaní, zejména z města Žďár nad Sázavou (nejnižší úspěšnost odpovědí v závislosti na místu bydliště - 42 %), se domnívali, že největší možné nebezpečí, které jim hrozí, jsou povodně. Toto nebezpečí je však v regionu zcela minimální. Dle zpracovaných rizikových map je však nejrizikovější problematika provozních havárií, zejména pak únik čpavku ze zimních stadiónů a jiných chemických a toxických látek. Tato konkrétní rizika si v dotazníku uvědomovala jen sporadická část respondentů, z čehož vyplývá, že tato znalost je spíše otázkou jejich vlastního zájmu a přemýšlení.

Další otázky byly zaměřeny na zjištění četnosti správného jednání respondentů v konkrétních nastíněných situacích.

Příklad - otázka/situace:

Jste před svým domem a najednou uslyšíte zvuk sirény a nemůžete si vzpomenout na význam tohoto signálu: a) vejdu do svého bytu, uzavřu okna, dveře a zapnu si rádio nebo televizi; b) nepřikládám tomu žádný význam; c) jdu se zeptat souseda v domě; d)nevím

Dalo by se očekávat, že úspěšnost výběru správného rozhodnutí bude vysoká. Celková úspěšnost správných odpovědí však byla pouze 62,3 % (vliv identifikačních faktorů nedosáhl statistické významnosti). Přes 60 % respondentů vybralo správnou odpověď a dá se pravděpodobně usuzovat, že ví, jak se v takové situaci zachovat. Zajímavé však bylo rozložení nesprávných odpovědí. Zcela minimální počet respondentů odpovědělo “nevím”. Avšak ve většině případů by podle závěrů šetření lidé z obcí do 2000 obyvatel v této situaci shodně reagovali “zeptáním se souseda v domě” a naopak obyvatelé větších měst by tomu “nepřikládali žádný význam”. Zde se projevuje zcela zřetelný rozdíl v sociálním prostředí a sociální komunikaci mezi oběma skupinami. Zatímco ve městě příliš nefungují sociální vazby, sociální kontrola a lidé se chovají více netečně a bez zájmu k okolí, u obyvatel malých obcí je tomu právě naopak.

Zajímavé výsledky byly zaznamenány také například u testování znalostí čísel tísňového volání, kdy celková úspěšnost správných odpovědí sice byla na uspokojivé úrovni přes 80 %, avšak v závislosti odpovědí na věku respondentů už byly zjištěny velké rozdíly. Tato telefonní čísla tísňového volání platí v České republice dlouhodobě a z výsledku je patrné, že je tato znalost v populaci dostatečně rozšířená. Je však třeba při jeho hodnocení přihlédnout k tomu, že tato znalost je také podpořena praktickým používáním těchto telefonních čísel tísňového volání při běžných událostech, které však ještě nejsou z pohledu krizového řízení mimořádnou událostí. Zcela mimořádná, přesně stoprocentní, úspěšnost správných odpovědí respondentů v předproduktivním věku pravděpodobně ukazuje na velmi dobrý vliv výuky na základních školách. Tedy všichni dotazovaní školáci věděli, na které číslo tísňového volání budou telefonovat při různých událostech. Co dále ještě podtrhuje jejich znalosti a pozitivní vliv školy, je fakt, že děti v situaci, kdy vidí člověka vykrádat cizí auto, uváděli hned dvě telefonní čísla tísňového volání (státní i městské policie). Podstatně horší je tato znalost u populace v produktivním a poproduktivním věku, kdy pouze dvě třetiny odpověděly správně.

Během krizové situace je ve většině případů nutná rychlá evakuace obyvatel z postiženého místa, proto i toto téma bylo zařazeno do šetření. Na otázku: Jmenujte, co všechno má obsahovat evakuační zavazadlo odpovědělo úspěšně 72,3 % respondentů (jako dostačující odpověď byla hodnocena ta, u níž respondent uvedl alespoň tři správné věci z obsahu evakuačního zavazadla; podle příručky civilní ochrany vydané ministerstvem vnitra má evakuační zavazadlo obsahovat přibližně 14 věcí). Výraznější rozdíly byly patrné v odpovědích respondentů v rozdělení podle věku, kdy téměř devadesát procent dětí odpovědělo správně, o třetinu méně už to bylo u respondentů produktivního věku a lidé v důchodovém věku dosáhli 85 % úspěšnosti správných odpovědí. Zajímavý byl i rozdíl v počtu uváděných věcí a variabilita obsahu jejich evakuačních zavazadel. Tak například respondenti v předproduktivním věku vyjmenovávali v průměru šest věcí, z čehož vyplývá, že tato problematika byla zřejmě předmětem výuky ve škole, protože děti poměrně edukovaně a téměř shodně vypisovaly vedle jídla, pitné vody a léků i takové potřeby, jako rádio a náhradní baterie, svítilnu/baterku, doklady, peníze, cennosti, telefon, nabíječku, deku, hygienické potřeby a kapesní nůž. Naopak dospělí respondenti by si do evakuačního zavazadla vedle jídla, pití a léků ve většině případů vůbec nesbalili doklady, peníze a důležité dokumenty včetně pojistných smluv.

Výrazně vyšší míry úspěšnosti ve výběru správných odpovědí respondenti dosáhli u otázek, jejichž obsah byl předmětem předlistopadového vzdělávání obrany obyvatelstva. To za všechny dokazuje například 97 % celková úspěšnost u otázky nastiňující situaci: Nemáte možnost rychle použít ochrannou masku, dýchací cesty si tedy budete chránit: a) přiložením ruky; b) navlhčeným ručníkem, kapesníkem; c) ničím. Tato otázka dosáhla z celého dotazníku nejvyšší úspěšnosti správných odpovědí. Z takto velké úspěšnosti je pravděpodobně patrné, že lidé mají stále ještě zafixované vědomosti z období socialistického vzdělávání v oblasti civilní obrany, kde byla důležitá zejména ochrana proti chemickým zbraním. U respondentů předproduktivního věku se pravděpodobně již pozitivně projevuje vliv výukového předmětu chemie a jejich znalosti v rozpoznání a účinku některých vybraných látek a kapalin (čpavku, sirovodíku, oxidu uhličitého, apod.) a způsobu ochrany proti nim.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 35/2004.

Další informace [nápis]
Číslo 35/2004
Časopis Veřejná správa č. 35/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail