Téma |
Jen cestou z Vídně do Mikulova napočítáme kolem silnice padesát větrných elektráren, což jistě není číslo úplné, protože místy je zastíněn výhled na obzor. S výstavbou vrtulí v dunajské nivě začala společnost Donau Wind a postupně se přidaly další. Masivní důraz na využití obnovitelných zdrojů v Rakousku vedl k nevídanému úspěchu světového měřítka - v Rakousku je většina elektrické energie plně vyráběna z obnovitelných zdrojů. Pokud Rakušané nechtějí koupit výhodné větrné akcie, jejichž hodnota stále stoupá, zevšednělé vrtule po celé zemi jsou pro ně pouhým novodobým koloritem krajiny a urbanizovaného území. I zde byla jaderná lobby, která postavila jadernou elektrárnu, leč její provoz byl zamítnut referendem.
U nás byly postaveny tři desítky větrných elektráren, z nichž je dnes v provozu necelá polovina. Též proto, že provoz některých byl povolen na omezenou dobu a že se sázelo na neprověřené typy tuzemských elektráren. Mnohé z našich zájemců odrazuje poměrně složité povolování, které běžně trvá i dva roky, zatímco vlastní výstavba elektrárny pár dní. Pro stavební úřady a další orgány není zatím tato činnost běžná a ne málokdo se bojí rozhodnout, a proto se žádost nezřídka vrací i bez razítka, kterých se vyžaduje několik desítek. V zahraničí je růst exponenciální – počet vrtulí nebo celkový přírůstek větrné energie se ročně až zdvojnásobuje.
Ekonomická kalkulace větrných elektráren je poměrně jednoduchá: přibližně do deseti let se vrátí náklady na výstavbu (podle toho jak vítr fouká) a dalších nejméně deset let elektrárna jen vydělává. Nejstarší velká elektrárna na Jutském poloostrově v Dánsku, postavená takřka amatérsky, je v bezproblémovém chodu již 26 let. Návratnost investice do deseti let je považována za lukrativní. Provozní náklady jsou mizivé, náklady na vstupní energie jsou nulové – ani uhlí, ani jádro, jen vítr. Na připravené základy se elektrárna postaví do týdne a nezabere ani deset metrů plochy. Provozem nijak neznečišťuje prostředí (moderní elektrárny jsou i tiché – na důkaz toho byly postaveny ve Vídni v husté zástavbě) a nejpodstatnější je, že větrná energie nemá žádné externality. Ve srovnání s fosiliemi nejsou náklady ani na rekultivace měsíčních krajin, odstraňování odpadů, zejména jaderných z těžby a z reaktorů, ani na obnovu zničených lesů, znečištěného ovzduší a vodstva. K tomu “přibývají” náklady na těžbu neobnovitelných zdrojů – uhlí, uranu a popřípadě plynu. Jsou rovněž nesrovnatelné rozdíly při odstraňování zařízení po dožití (zatím jediná odstavená jaderná elektrárna na Slovensku v bývalém Československu byla zalita cementovou maltou do betonového sarkofágu a ponechána našim potomkům ke konečnému zneškodnění a odstranění).
Poručíme větru?
Uvedené je všeobecně přijatelné, ale nezřídka jen zmínka o větrných elektrárnách vyvolá značnou nevoli. Odpůrci mají jedno společné – větrnou elektrárnu většinou neviděli. Je podivné, že i v severních Čechách, kde jsou krajina a ovzduší dosud nejvíce poškozené konvenční energetikou, je vůči čistým vrtulím značný odpor. Argumenty proti nim jsou různé: nadbytek energie v Česku (za babku ji vyvážíme), estetická hlediska krajiny, různá ekonomická a finanční hlediska vytržená z kontextu. Původní větrné mlýny podle dostupných pramenů nikomu nevadily. Krajina přeplněná i v chráněných oblastech stožáry vysokého napětí nevyvolává odpor, o kostelních věžích, nejvyšších dominantách venkova, ani nemluvě. Zřejmě tedy vadí alternativa. Povyk různých aktivistů s přídomkem “protivítr” vyvolává tušení, že jej paradoxně zaštiťuje uhelná a jaderná loby. ČEZ koupily jednu problematickou větrnou elektrárnu na hoře Mravenečníku v Hrubém Jeseníku, na níž v podstatě demonstrovaly takřka pomatenost stavění větrné elektrárny. Halas z různých stran má nyní zájemce zastrašit a současně zpochybnit možnosti kompetentních úředníků. Některé energetické podniky v zahraničí, jsouce bez předsudků, běžně vyrábějí energii jak z konvenčních, tak i obnovitelných zdrojů. Australská společnost Stanwell Corporation z Queenslandu provozuje kromě uhelných elektráren vodní elektrárny, plynové turbíny a vztyčila také 22 větrných elektráren na místním Windy Hill (Větrném kopci), jejichž celkový výkon 12 MW stačí pro zásobování tří a půl tisíce domácností.
O čem se nemluví
Když obnovitelné spalitelné zdroje energie (dřevní odpad, sláma, energetické byliny a dřeviny z plantáží zemědělců) začali využívat jednotlivci, obce a podnikatelé jako náhradu za konvenční paliva (uhlí, plyn, elektrickou energii, topné oleje), ukázalo se najednou, že je možné je ve velkém pálit i v tepelných uhelných elektrárnách. Až dosud kapitáni velké energetiky na otázku o biomase s nadhledem odpovídali: “Je to snad to roští, které roste kolem elektrárny? To nepotřebujeme!” Vzhledem k předpokládaným dotacím pro každého za výrobu energie z alternativních zdrojů – tedy i pro tepelné elektrárny (podle připravovaného zákona o obnovitelných zdrojích energie), se podle černého scénáře stane biomasa pro jednotlivce a obce nedostižnou surovinou, protože ji skoupí velká energetika. Výhodu budou mít jen vlastníci biomasy, kteří ji využívají, i když není vyloučeno, že bude výhodné ji prodat. Náklady za dovoz kdejakého nepotřebného polena z celého Česka do uhelné elektrárny se mají promítnout ve zvýšených cenách elektrické energie. O dotacích na spalování biomasy se nahlas mluvit nebude. O obnovitelné palivo principiálně nejde, uhlí je zatím dostatek, spíše o masivní dotace a image “duhové energie”.
Ticho kolem větrné energie tedy nastane, až větrné elektrárny začnou provozovat uhlobaroni a jádrobaroni. Ti jsou již nyní připraveni spalovat biomasu, čeká se jen na zákon o obnovitelných zdrojích, který bude navazovat na zákon energetický. V projektech jiných investorů jsou totiž stovky větrných elektráren a ty by se již staly konkurencí, protože je ze zákona povinnost vykoupit energii z obnovitelných zdrojů. Výjimkou není ani samozásobitelství míst a regionů energií z obnovitelných zdrojů (Velká Kraš), což je též trnem v oku agentům s fosilní energií. Problémem rozvoje jsou kolísavé výkupní ceny zelené energie určované vyhláškami energetického regulačního úřadu. Pouze dlouhodobě pevné ceny, jako například v Německu, mohou sloužit investorům k ekonomické kalkulaci.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 38/2004.