Konzultace

JUDr. Vladimír Novotný,
katedra veřejné správy,
Policejní akademie ČR

Hlasování v orgánech obcí

Hlasování je institut umožňující zjistit kolektivní mínění hlasujících o obsahu předmětu hlasování. Efektivnost a stabilita přijímaných rozhodnutí ve značné míře závisí na způsobu a metodách použitých při hlasování. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů upravuje základní principy hlasování v orgánech obcí. Podrobnosti svěřuje zákon k úpravě v jednacích řádech jednotlivých orgánů. V těchto jednacích řádech není vždy dostatečně věnována pozornost způsobům hlasování, což mnohdy může mít vliv zejména na stabilitu přijatého řešení nebo na vztah hlasujícího člena orgánu k osobám, kteří jej do příslušného orgánu zvolili, nebo které zde zastupuje. Mezi základní způsoby hlasování patří veřejné anonymní hlasování, veřejné hlasování podle jmen a tajné hlasování.

Veřejné hlasování umožňuje, aby občané obce viděli, jak hlasují jimi zvolení členové orgánu samosprávy. Vidět tu neznamená jen možnost osobní přítomnosti při hlasování, ale i možnost zjistit ze zápisů o průběhu jednání, jak jeho členové hlasovali, pokud se toto zaznamenává. Mohou tak kontrolovat, zda zvolení zástupci skutečně naplňují své volební programy. Nevýhodou je, že hlasující mohou být pod tlakem kolegů, klubů, stranických skupin a nemusejí vždy rozhodovat podle svého nejlepšího svědomí.

Tajné hlasování umožňuje svobodu rozhodování a na druhé straně veřejnost nemá možnost kontroly. Tajné hlasování se nejčastěji používá při volbách do orgánů obcí.

Anonymní hlasování

Anonymní hlasování je veřejným hlasováním a je možno je realizovat

  1. hlasovým projevem, tj. výkřiky souhlasu či nesouhlasu. Tento způsob je možno použít při méně formálních rozhodnutích, spíše na shromážděních občanů obce, je však realizováno i při hlasování v Dolní sněmovně ve Velké Británii. Za hlasový projev lze považovat i mlčení, např. pokud se předsedající zeptá, zda má někdo námitky a nejsou-li, považuje předložený návrh za schválený. Takové hlasování lze použít u méně závažných procedurálních otázek, například o návrhu přerušit jednání na pět minut.

  2. zdvižením ruky. Jeden z nejpoužívanějších způsobů hlasování, kdy se zaznamenává pouze počet hlasů. I když v okamžiku hlasování lze zjistit, jak kdo hlasoval, je tento způsob považován za anonymní. Při větším počtu hlasujících je pro přihlížejícího obtížné zjistit, kdo jak hlasuje i v okamžiku hlasování. Je obecně přijímanou zvyklostí nejdříve hlasovat o přijetí, potom o nepřijetí návrhu a naposledy se zjišťuje, kdo se zdržel hlasování.

  3. povstáním. Princip je stejný jako u hlasování zdvižením ruky. Má význam zejména ve slavnostnějším a formálnějším projevu vůle. I zde se však zjišťuje celkový počet hlasujících pro, proti a těch, co se hlasování zdrželi. Je třeba jej odlišit od hlasování podle jmen.

Adresné hlasování

Adresné hlasování je veřejným hlasováním. Při tomto druhu hlasování je zjišťováno, jak kdo hlasoval a výsledek hlasování je jmenovitě zaznamenáván.

  1. Jedním ze způsobů adresného hlasování je “rozdělení”. Používá se také v Dolní sněmovně ve Velké Británii tak, že poslanci procházejí západní chodbou pro "Ano" a východní pro "Ne" a skrutátoři zaškrtávají jejich jména. Pro hlasování v orgánech obcí je tento způsob jen obtížně využitelný a uvádím jej zde pro úplnost.

  2. Vyvolávání jmen je další způsob adresného hlasování. Předsedající jednání vyvolává jména hlasujících, kteří zpravidla povstanou a vyjadřují se, zda jsou pro, proti či zda se zdrželi hlasování. K hlasování dochází postupně a zaznamenává se jmenovitě, jak kdo hlasoval.

  3. Elektronické hlasování je obdobou hlasování podle jmen, kdy je výsledek hlasování zjišťován pomocí technických prostředků. Každý z hlasujících je pomocí technických prostředků jednoznačně určen a jeho hlasování zaznamenáno. Je možné je kombinovat s jiným způsobem hlasování.

Tajné hlasování

Tajné hlasování je neveřejným hlasováním, při kterém musí být učiněna taková opatření, aby nebylo možno zjistit, jak kdo hlasoval. Velmi důležité je zde zajistit to, aby každý oprávněný hlasoval pouze jednou, případně využil pouze tolik hlasů, kolik mu přísluší. Zpravidla to bývá zajištěno seznamy oprávněných hlasovat, podle kterých je vydáváno hlasovací oprávnění (např. orazítkovaná obálka, hlasovací lístek).

  1. Při použití hlasovacích lístků je na nich předem uveden obsah hlasování a hlasující hlasovací lístek upraví tak, že vybere a označí, pro co či koho hlasuje. Takové hlasovací lístky jsou potom vkládány do jedné hlasovací schránky a po skončení hlasování se zjišťuje jeho výsledek.

  2. Pro hlasování je možné použít také hlasovací kuličky nebo známky. Zde může být využito i více hlasovacích schránek pro jedno hlasování.

Zdržení se hlasování

Není zvláštním institutem a u běžných hlasování se k hlasům těch, kteří se zdrželi, nepřihlíží, neboť pro přijetí návrhu je zpravidla vyžadována většina. Pro zjištění výsledku hlasování má tedy projev vůle formou zdržení se hlasování stejný význam jako proti. Tento projev je významný pro to, že umožňuje zjistit, zda v okamžiku hlasování byl přítomen dostatečný počet oprávněných k hlasování.

Hlasování v zastoupení

Princip spočívá v tom, že nepřítomný oprávněný pro hlasování pověří jiného oprávněného k hlasování k provedení tohoto úkonu za něho. Ve většině případů není hlasování v zastoupení umožněno, a to zejména z důvodu neznalosti okolností bezprostředně předcházejících vlastnímu hlasování, které mohou mít na výsledek vliv. Hlasování v zastoupení je však umožňováno v některých případech v oblasti obchodního práva.

Potřebná většina

Před hlasováním je vždy třeba určit a zveřejnit kvórum potřebné pro přijetí návrhu. K přijetí návrhu je vždy vyžadována většina. Tato většina může být

  1. prostá

  2. absolutní

  3. kvalifikovaná.

Prostá většina

K přijetí návrhu postačuje většina z přítomných osob oprávněných k hlasování. Zpravidla je hlasující sbor oprávněn k hlasování, pokud je přítomna nadpoloviční většina jeho členů.

Hlasování prostou většinou nemusí být stabilní a při změně složení přítomných je možné přijaté rozhodnutí měnit.

Absolutní většina

Při tomto způsobu hlasování je pro přijetí návrhu potřebná nadpoloviční většina všech členů s hlasovacím právem. Zde je zajištěna větší stabilita přijatých rozhodnutí, neboť zde nemůže být dosaženo přehlasování “opozicí”.

Kvalifikovaná většina

K přijetí návrhu je potřebná zpravidla dvoutřetinová většina všech členů s hlasovacím právem. Jde o nejstabilnější způsob kolektivního rozhodování.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 38/2004.

Další informace [nápis]
Číslo 38/2004
Časopis Veřejná správa č. 38/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail