Zahraničí

Spojené království: Systém veřejných knihoven

Uspořádání systému veřejných knihoven ve Spojeném království a jejich řízení vychází ze struktury místní správy. Významným řídícím prvkem pro činnost knihoven jsou rady (výbory), speciálně k tomuto účelu zřizované orgány místní správy. Jednání těchto výborů je veřejné a jejich působení je zaštítěno výborem pro politiku a zdroje, navíc významný prvek jejich působnosti představuje profesionální poradce pro knihovny, který je jejich členem. V rámci místní samosprávy je přesně rozdělena odpovědnost za vzdělávání, zdravotnictví, sociální otázky.

Veřejné knihovny ve Spojeném království podléhají buď výboru pro volný čas (Leisure Committee) – výboru pro veřejné vybavení a knihovny, případně vzdělávacímu výboru. Snahou těchto rad je umožnit kvalitní spolupráci mezi veřejnou knihovnou a místním úřadem příslušné obce. Tento postup byl realizován na základě změn, k nimž došlo v návaznosti na restrukturalizaci veřejné správy. Veřejné knihovny ve Spojeném království zřizují a spravují pověřené součásti samosprávných řídících orgánů – jedná se o systém rad, které spolupracují na dobrovolné bázi s občany. Místní samosprávné orgány mají značnou pravomoc – po stránce legislativní, výkonné i finanční. V zemi jsou činné “knihovnické orgány” – jedná se o různé podoby rad (výborů), například rada města Londýna, rada neměstského hrabství, rada městské oblasti.

Podle údajů tzv. Pulman Country Raport (Information of public libraries), působilo v roce 2001 ve Spojeném království 4167 knihoven, 656 mobilních knihoven a 149 knihovních poboček.

Po právní stránce zabezpečuje vznik, činnost a existenci zdejších knihoven především Public Libraries and Museum Act 1964; tento zákon se vztahuje územně na Anglii a Wales. Závaznou knihovnickou legislativu pro Skotsko představuje zákon z roku 1973 The Local Government (Scotland) Act 1973 a The Local Government Act 1999.

Právní úprava pamatuje i na zdravotně postižené občany, pro něž vymezila povinnost a rozsah služeb veřejných knihoven v podobě zákonných norem Disability Discrimination Act 1995 a Library Services for Visually Impaired People a Manuel of Best Practice. Pro úplnost je třeba uvést ještě zákonnou úpravu autorského práva a pro veřejné knihovny významnou právní regulaci výpůjčních práv v podobě Copyright Desingned and Patents Act 1979 a Public Lending right Act 1979.

Významným prvkem z hlediska státní exekutivy pro veřejné knihovny je Department for Culture, Media and Sport (DCMS) ministerstvo kultury, tisku a sportu. DCMS zaujímá statutární zodpovědnost a dohled na funkci veřejných knihoven v Anglii a místní samosprávy a podporuje jejich další rozvoj.

Financování kulturní oblasti

Hmotná podpora kulturní oblasti je aplikována postupem decentralizace – kompetence jsou přeneseny na samosprávní články státu. Stát, zastupován v podobě DCMS, rozhoduje o tom, jaký objem veřejných financí bude přesunut do oblasti kultury, ale přímo neurčuje, kterým konkrétním institucím budou tyto finanční prostředky určeny. Uplatňuje se i podíl sponzorství na financování těchto institucí v rozsahu jednoho až čtyř procent. Snahy dalšího vývoje veřejných knihoven směřují k prohloubení a zabezpečení vzájemné spolupráce knihoven z regionů.

Rámcový rozvoj veřejných knihoven na území Spojeného království podporuje po finanční stránce jak stát, tak i úřady místní správy, v nemalé míře přichází finanční podpora od sponzorů – případně lze tyto subjekty uvádět jako patrony. Významnou úlohu zaujímá církev. Existuje řada tzv. farních knihoven, jejichž činnost a nákup knihovního fondu financuje církev.

Zajímavý je i způsob financování tamních knihoven – ze zdrojů získaných ze státní loterie (tento způsob financování kulturních institucí lze nalézt například i v některých skandinávských státech).

Ekonomika veřejných knihoven

Základ financování veřejných knihoven (obdobným způsobem jsou financovány i místní či regionální archivy a muzea) pochází od obecních úřadů (orgánů místní samosprávy), městské samosprávy, okresů, samosprávných městských okresů. Celkově tato částka pokrývá zhruba padesát procent nákladů. Jedná se o peníze získané z daní obyvatel příslušného správního celku a podnikatelů. Pokrytí zbytku nákladů, potřebných na provoz veřejných knihoven, je zajištěno ze strany státu, a to formou grantů. Již zmíněný zdroj financí pocházející z prostředků získaných z National Lottery, je rozdělen prostřednictvím dalších organizací na různé významné akce.

Na konci minulého a začátkem 21. století se začala v Anglii uplatňovat nová strategie “bidding culture” - “nabídková soutěžní kultura”, je využívána jak pro provoz knihoven, tak i muzeí a archivů.

Roste počet finančních zdrojů ze strany organizací, ať již v podobě charitativních organizací nebo tzv. vládních agentur. Nastupuje finanční kompetence výkonných vládních orgánů zajišťujících trend soutěživosti nebo možnost získání finančních prostředků formou kontaktování případných sponzorů (jde v podstatě o soutěžení mezi místní samosprávou a orgány státní správy při získání finanční podpory na činnost kulturních institucí).

Úkolem kulturních institucí, tedy i veřejných knihoven ve Spojeném království, je předložit vhodné nabídkové možnosti a připravit pro potřeby jednotlivých obcí a měst kulturní aktivity, které lze definovat jako relevantní nabídky. Jde o zapojení funkční podnikavosti a obchodní orientace kultury podporované ze strany místní samosprávy. Z našeho dosavadního hlediska a pojetí kultury se jedná o poněkud pragmatický přístup ke kultuře.

Význam sponzorství

Sponzorství zaujímá stále významnější pozici pro činnost lokálních muzeí, archivů i knihoven. Počítá se s podporou bohatých občanů i právnických osob, a k tomuto účelu je umožněno i uplatňování slev na daních. V celkové analýze financování této sféry však představuje sponzorství jen malé procento financování. Přidělování grantů jednotlivým institucím je realizováno na základě analýzy předložených záměrů, ale opírá se i o doporučení významných osobností. Financování vychází z kompromisních kombinatorních řešení - stát vytváří vhodné legislativní podmínky pro svobodnou komerční i neziskovou činnost v kultuře. Jde-li o kulturní aktivity odrážející nebo harmonizující s potřebami společnosti jako celku, pak je jasné, že stát bude tuto kulturu podporovat.

Kultura je ve Spojeném království institucionalizovaná. Šíření kultury a její společenský rozvoj je v tamních podmínkách umožněno prostřednictvím kulturních institucí. O státní podpoře s konečnou platností rozhodují státní úředníci.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 40/2004.