VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 16 |
poradna |
Existuje nějaký předpis, který by stanovoval, jakým způsobem se mají označovat hranice pozemků a hranice obcí?
Odpovídá:
ING. BOHUMIL KUBA,
Praha
Povinnost označovat nesporné hranice pozemků trvalým způsobem ukládá jejich vlastníkům katastrální zákon č. 344/1992 Sb. (§ 10 odst, 1 písm. b), který rovněž ukládá obcím, aby pečovaly o trvalé označení územích hranic obcí (§ 11 odst. 1 písm. b). Jakým způsobem se hranice označují a jaké podmínky je přitom nutno dodržet je uvedeno v § 79 a 80 prováděcí vyhlášky č. 190/1996 Sb.
Řádné označování hranic pozemků bylo po dlouhá léta všeobecně podceňováno a mnohdy se volilo jednoduché označení hranic např. dřevěným kolíkem nebo krátkou železnou trubkou. Tato skutečnost se odvíjela zejména od politické situace v našem státě, kdy nebyl zájem podporovat a fixovat soukromé vlastnictví k pozemkům a jednotná zemědělská družstva a státní statky nepožadovaly označování hranic pozemků vůbec.
Nutno konstatovat, že situace na tomto úseku se zásadně změnila. Přispěl k tomu zejména katastrální zákon, který stanovuje, že pokud vlastníci pozemků nebo jiné osoby oprávněné z právních vztahů k nemovitostem a obce v případě územních hranic obcí neoznačí hranice trvalým způsobem, může příslušný katastrální úřad rozhodnout, že dá takové hranice označit na jejich náklad. Kromě toho nesplnění povinnosti označit hranice pozemků považuje zákon za porušení pořádku na úseku katastru nemovitostí, za které může katastrální úřad uložit pokutu:
fyzickým osobám až do výše trojnásobku minimální mzdy nebo
fyzickým osobám při výkonu jejich podnikatelské činnosti a právnickým osobám až do výše třicetinásobku minimální mzdy.
Pozitivní úlohu sehrávají i soukromé geodetické firmy, které při vyhotovování geometrických plánů a při vytyčování hranic pozemků dnes již běžně upozorňují objednatele prací na povinnost řádně označovat hranice pozemků a poskytují jim v tomto ohledu kvalitní služby.
V současné době se pro trvalé označení hranic pozemků používají hraniční znaky především z plastu, mohou to být i kameny s opracovanou hlavou, nebo znaky železobetonové, všechny o rozměru nejméně 80 mm x 80 mm x 500 mm. Přípustné je použít jako hraniční znak též zabetonovanou ocelovou trubku alespoň 600 mm dlouhou nebo lomový neopracovaný kamen. Na tvrdých podkladech (např. beton, skála) se hranice pozemku označují zapuštěným hřebem nebo jiným vhodným kovovým předmětem nebo vytesaným křížkem na opracované ploše.
Hranice obce se označuje v hlavních lomových bodech kamennými hranoly o celkové délce přibližně 700 mm s opracovanou hlavou s rozměry 160 mm x 160 mm x 100 mm nebo obdobnou značkou z plastu. Styk hranic tří nebo více obcí se označuje kamenným hranolem o celkové délce přibližně 800 mm s opracovanou hlavou s rozměry 200 mm x 200 mm x 100 mm.
Jak bývá v životě zvykem, z každého pravidla existují výjimky. Není tomu jinak ani v případě trvalého označování hranic pozemků; některé se neoznačují vůbec, některé dočasným způsobem.
Hraničními znaky se neoznačují:
hranice pozemků, které jsou sloučeny do větších půdních celků,
hranice druhů pozemků mezi sousedními pozemky téhož vlastníka,
hranice pozemku, která je v terénu označena jiným trvalým způsobem, např. zdí,
hranice pozemku, která končí na státní hranici (v tomto případě se hraniční znak umístí před státní hranicí ve vzdálenosti stanovené příslušnou mezinárodní smlouvou),
hranice pozemku nebo hranice obce, pokud by hraniční znak bránil užívání pozemku nebo umístění hraničního znaku v lomovém bodě hranice pozemku by bylo nemožné, např. ve vodním toku nebo v komunikaci (v tomto případě se hranice označuje v jejím průběhu podle potřeby vždy dvěma hraničními znaky tak, aby bod hranice dělil spojnici obou hraničních znaků ve stanoveném poměru, zpravidla na polovinu),
hranice obce, je-li již označena jako hranice pozemku.
Dočasným způsobem (např. dřevěným kolíkem) se označují:
hranice zemědělských a lesních pozemků, které jsou sloučeny do větších půdních celků, jsou-li předmětem měření nebo vytčení, např. při využívání výsledků dřívějšího měření nebo je-li účelem vytyčení takové hranice pozemku, který bude i nadále obhospodařován společně s okolními pozemky, pouze seznámení vlastníka s průběhem hranice (v tomto případě se však označují trvalým způsobem ty lomové body hranice pozemku, kde to není na překážku obhospodařování půdního celku),
lomové body hranice pozemků, které jsou bezprostředně ohroženy stavební činností navazující na oddělení pozemku (toto označení je možné nejdéle po dobu výstavby),
hranice pozemků v případech, kdy se geometrický plán zhotovuje jako technický podklad pro majetkoprávní vypořádání dosud nevykoupených pozemků nebo jejich dílů, zejména pod dříve realizovanými stavbami (např. v sídlištích pod stavbami budov nebo v komunikacích, kde by trvalé označení hranic pozemků bylo nemožné nebo nepřípustné (narušení povrchu vozovky).
Zvláštní postup v označování hranic pozemků hraničními znaky
Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ukládá pozemkovým úřadům zabezpečit, aby nové uspořádání pozemků bylo vytyčeno a označeno v terénu podle potřeby vlastníků a to nejdříve po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. Toto rozhodnutí je závazným podkladem pro rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv popř. o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům. “Potřeba vlastníků" však není nijak specifikována a bude tedy do značné míry záležet na jejich libovůli.
Trvale je potřeba také označovat hranice pozemků a hranice obcí. Nejen proto, že to vyžadují předpisy katastru nemovitostí, ale především proto, že každý (i budoucí) vlastník pozemku by měl mít zájem aby hranice jeho pozemku byly vždy v terénu označeny řádným a přitom trvalým způsobem, protože si tak vytváří dobré podmínky pro ochranu svých vlastnických práv. Navíc tak lze i velmi účinně zamezit případným budoucím sporům o průběh hranice pozemku.
Podobná situace je i u územních hranic obcí. Pokud průběh jejich hranic není v terénu lokalizován, dochází v praxi k řadě problémů v územním a stavebním řízení i v řadě dalších úkonů státní správy a územní samosprávy, např. při vyšetřování dopravních nehod, ekologických havárií apod.