VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 14 |
informace |
Ing. Eva Berdichová, Ing. Jiří Mejstřík,
Sekce Útvar rozvoje hl.m.Prahy
Hlavní město ČR dosahuje ve zmíněném výzkumu nejpříznivějších výsledků ve skupině faktorů “střední důležitosti”.
Jednu z často uváděných komparativních výhod Prahy (i celé České republiky) potvrzuje její pozice při hodnocení faktoru “náklady na místní pracovní síly”. V roce 2002 Praha zaujala první místo, v roce 2003 se posunula za Varšavu a Budapešť na místo třetí. Není náhodou, že v čele žebříčku se vyskytují země s nižší životní úrovní, tzn. i s nižší úrovní mezd, země, které byly přijímány do Evropských společenství jako jedny z posledních, nebo jsou těsně před branami Evropské unie, určitě je zde oceňován také vztah mezi mzdovou úrovní a nabízenou kvalitou pracovní síly (ale i její kvantitou). Další oblastí, kde si Praha stojí velmi dobře, jsou provozní, zejména pak kancelářské plochy, a to jak v celkové nabídce, tak především díky příznivé ceně jejich pořízení (tj. koupě i nájem). V případě faktoru “náklady na zřízení zastoupení (cena kancelářských ploch)” si Praha postupně vylepšovala postavení (v roce 1999 na dvanáctém místě) a po skoku na druhé místo v roce 2002 se v roce 2003 umístila na šestém místě. Cena není jediným měřítkem atraktivity. Neméně důležitým je i ukazatel množství a kvality “nabídky kancelářských resp. provozních ploch”. Vývoj postavení Prahy podle tohoto ukazatele byl ovlivněn intenzivní výstavbou nových objektů na jejím území. Do roku 1999 se Praha pohybovala ve třetí desítce měst, v roce 2002 se už zařadila na deváté až jedenácté místo. V roce 2003 si pohoršila a opět zaujala dvacáté místo. Tento propad je - vzhledem k intenzivní výstavbě - překvapující. Zhoršení mohlo být způsobeno i problémy s nabídkou ploch v důsledku povodní. Svědčí však o tom, že je třeba se zabývat některými bilančními úvahami o další výstavbě administrativních objektů v Praze, ale také respektovat skutečnost, že tempo realizace těchto kapacit je i v jiných městech stále vysoké.
Manažeři velkých firem, kteří vyhledávají nejvhodnější místa pro expanzi nebo přemístění firemních pracovišť, posuzují také další atributy podnikatelské přitažlivosti jednotlivých měst. Hodnocení některých z nich nevyznívá pro Prahu zcela příznivě, a to i přes zvýšenou investiční aktivitu a výrazný růst úrovně řady z nich. Důvodem je zřejmá aktivita i ostatních soupeřících měst. Praha se pohybuje na konci souboru hodnocených měst nejen v případě faktorů s nižším stupněm závažnosti, ale také těch, kterým hodnotitelé přisuzují největší význam (!). Například 21. místo v “dostupnosti kvalifikované pracovní síly” signalizuje určité problémy na regionálním trhu práce. Výsledek nelze interpretovat jako malou odbornou kvalitu nabízené pracovní síly, ale jako nedostatek takové pracovní síly. Je to zcela jednoznačná výzva pro vzdělávací systém ve školství, zejména pak pro vysoké školy, ale také pro oblast celoživotního učení, ať již jde například o školení nebo zvyšování kvalifikace organizované úřady práce. Situace Prahy varuje, protože se její postavení za několik posledních let zhoršilo (v roce 2000 – 17. místo). Praha je výrazně hůře hodnocena než Mnichov, Berlín a Frankfurt. Z měst středoevropského prostoru za Prahou zůstaly Vídeň, Varšava i Budapešť, ale bodový rozdíl není velký.
Ne příliš příznivé je umístění Prahy podle faktorů “vnější dopravní spojení” a “kvalita telekomunikačního systému”. V prvním případě 25. místo odráží situaci železničního a dálničního napojení Prahy na republikovou i mezinárodní síť, které kritizuje i vedení hlavního města. V druhém případě 29. místo ukazuje na stále existující dluh v prosazení některých systémových opatření a technických změn “informační společnosti”. Zhoršení hodnocení tohoto ukazatele posunulo Prahu spolu s Budapeští na poslední místo. Výsledek také potvrzuje často mylně a zjednodušeně chápaný vztah mezi počtem mobilních telefonů a růstem úrovně telekomunikací. Německá města jsou v obou případech výrazně před Prahou, Vídeň zhruba na úrovni Prahy s malým náskokem; města z bývalého východního bloku jsou na tom obdobně jako Praha.
Přes velké investiční počiny v pražské hromadné dopravě i komunikačním systému zůstává Praha v poslední desítce hodnoceného souboru měst “úrovní dopravního spojení uvnitř města”, která kumuluje všechny prvky dopravy po městě. Vývoj hodnocení odráží některé známé charakteristiky pražské dopravní situace, zejména rychlý nárůst osobních automobilů a tím také růst individuální automobilové dopravy způsobující problémy v povrchové dopravě. Do jaké míry bylo hodnocení dopravy v Praze v roce 2003 ovlivněno následky povodní, zejména omezením fungování metra počátkem roku, ukáže monitoring následujícího roku a můžeme zde očekávat lepší umístění.
Zmiňme se ještě o ukazateli “jazykové znalosti obyvatelstva”. Nižší důraz, kladený hodnotiteli na tento faktor atraktivity je zřejmě výrazem určité “samozřejmosti”, se kterou se automaticky počítá. Rozsáhlé vzdělávací aktivity, které byly a jsou realizovány na území Prahy, se zatím neodrazily v hodnocení. Za celých deset let se Praha neumístila lépe než na 22. místě (v roce 2003 zaujala 26. místo). V obdobné situaci se nacházejí Budapešť, Varšava a Moskva. Překvapující je celkem špatné postavení měst německy mluvících zemí - Mnichova a Vídně (mimo Berlín).