VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 13
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

informace

Mgr. Květoslava Burešová,
středisko Chaloupky

Školní zahrady
K české škole vždy patřil nejen dobrý kantor

Školní zahrady by měly být pýchou každé školy, každé obce či města. Nejsou překonanou záležitostí, je jich nyní zapotřebí více než kdy jindy. Děti se s jejich pomocí učí chápat přírodní jevy, pobývat v přírodě a neničit ji, učí se pracovat. K české škole vždy patřil nejen dobrý kantor, ale i dobrá školní zahrada, zaznělo v hodnocení specializovaného semináře. Světová výstava ve Vídni (1837) prezentovala již tehdy tři největší novinky v oblasti školství: vybavenou odbornou pracovnu pro dívčí ruční práce, školní dílnu pro chlapce a školní zahradu. Zemská školní rada, tehdy nejvyšší školský orgán v Čechách, zdůraznila důležitost budování školních zahrad zvláštním výnosem (1879). Hovořil i o významu této činnosti pro veřejnou správu, připomínal potřebnost vysazování stromů a keřů podél cest, silnic a na březích řek. Učitelé a děti se měli do zmíněných aktivit soustavně zapojovat.

Jaký je současný stav? Mít školní zahradu znamená pro školu a jejího ředitele celoroční starosti a finanční náklady, také však nutnost sehnat odpovědného učitele, který zahradě rozumí. Je třeba zajistit ošetření zahrady o prázdninách i čelit tlaku obecních úřadů a různých lobbystických skupin, které si na pozemek brousí zuby.

Vzdor zmíněným těžkostem nalezneme školy, které udržují krásné zahrady. Je to především tam, kde považují zahradu za štafetu předávanou z pokolení na pokolení a kde lze nalézt obětavého učitele a osvíceného ředitele. Přínosem je rovněž pro věc zaujatý starosta, který školní zahradu brání i proti samotným učitelům. Jak zařídit, abychom existenci školních zahrad, jejichž historie sahá hluboko do minulosti našeho školství, obhájili v konzumní společnosti?

Dostali jsme dobrou radu. Nazývejme tato zařízení přírodními učebnami, kde se učí o přírodě a působením přírody, tak jako se v počítačové učebně učí práci s počítači. Ostatně, je nám dostatečně známo, že je třeba výuku na zahradě poněkud změnit, udělat ji zajímavou. Například v Osvětimanech všichni učitelé využívají školní zahradu jako učebnu. Nad lavicemi mají přístřešek z rákosí, které si žáci dovezli od blízkého rybníka a se školníkem upevnili. Zdejší ředitelka nad velkou a krásnou zahradou osobně bdí. Zahrada je plná pracovních a výukových možností pro žáky (ptačí budky, včelí úl, skleníček, hromada kamení pro ještěrky, rozsáhlé komposty, geologická sbírka z okolí). Děti od první třídy sázejí a pečují o rostliny v budově i na zahradě, škola nemá problémy s vandalstvím. Naproti tomu jsou ovšem jiné školy, jejichž ředitelé zastávají názor, že dostatek hodin pro práci ve školní zahradě nelze do školního rozvrhu zařadit. Osud školních zahrad je tedy v rukou obětavých učitelů a rozumných ředitelů.

Naše středisko se už několik let pokouší zájem o školní zahrady oživit, při loňském setkání jsme zformulovali okruhy problémů a sepsali výzvu k jejich záchraně. Letos jsme začali s návštěvami konkrétních zahrad a byli mile překvapení počtem zájemců. Pocity účastníků setkání výstižně vyjádřil názor Jarmily Bezouškové, učitelky z Havlíčkova Brodu. “To, co teď objevuje západní svět jako něco nového a velmi potřebného”, uvedla ve svém vystoupení, “jsme vždy měli a vůbec nezáleží, jaký název školní zahrada má. Smutné je, nakolik jsme v uspěchaném životě zapomněli, že právě školní zahrada je místem, kde je čas objevovat, vnímat, pozorovat, kde je prostor s dětmi si povídat. V době, kdy český kantor zakouší nelehké chvíle, bych nevěřila, že se najdou lidé, kteří budou mít chuť, sílu, a hlavně obrovský kus nadšení o školní zahrady bojovat.”

Největší nebezpečí, které dnes školním zahradám hrozí, je ztráta školního pozemku. Ta bohužel nezvratně znamená, že jej již nikdy škola nezíská zpět! Velkou pomocí k udržení školních zahrad je postoj obecních (městských) úřadů. Moudří zastupitelé mohou pomoci učitelům a ředitelům, kteří chtějí školní zahrady zachovat a zabránit jejich likvidaci tam, kde se jich školy chtějí vědomě zbavit.

Příkladem opravdového zájmu o školní zahradu je obecní úřad v Babicích u Uherského Hradiště, kde se účastníkům celorepublikového semináře o školních zahradách dostalo nezapomenutelného přivítání.

Stručný dotazník, který by měl napomoci k úplné evidenci školních zahrad, nabízíme vaší pozornosti na webových stránkách střediska Chaloupky.

Poznámka:

Mgr. Květoslava Burešová je programovou ředitelkou střediska pro výchovu a vzdělávání v přírodě Chaloupky

Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky
tel. 568 870 434, fax: 568 870 359
info@chaloupky.cz
www.chaloupky.cz



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |