VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 13 |
informace |
Mgr. Květoslava Burešová,
středisko Chaloupky
Školní zahrady by měly být pýchou každé školy, každé obce či města. Nejsou překonanou záležitostí, je jich nyní zapotřebí více než kdy jindy. Děti se s jejich pomocí učí chápat přírodní jevy, pobývat v přírodě a neničit ji, učí se pracovat. K české škole vždy patřil nejen dobrý kantor, ale i dobrá školní zahrada, zaznělo v hodnocení specializovaného semináře.
Světová výstava ve Vídni (1837) prezentovala již tehdy tři největší novinky v oblasti školství: vybavenou odbornou pracovnu pro dívčí ruční práce, školní dílnu pro chlapce a školní zahradu. Zemská školní rada, tehdy nejvyšší školský orgán v Čechách, zdůraznila důležitost budování školních zahrad zvláštním výnosem (1879). Hovořil i o významu této činnosti pro veřejnou správu, připomínal potřebnost vysazování stromů a keřů podél cest, silnic a na březích řek. Učitelé a děti se měli do zmíněných aktivit soustavně zapojovat.
Jaký je současný stav? Mít školní zahradu znamená pro školu a jejího ředitele celoroční starosti a finanční náklady, také však nutnost sehnat odpovědného učitele, který zahradě rozumí. Je třeba zajistit ošetření zahrady o prázdninách i čelit tlaku obecních úřadů a různých lobbystických skupin, které si na pozemek brousí zuby.
Vzdor zmíněným těžkostem nalezneme školy, které udržují krásné zahrady. Je to především tam, kde považují zahradu za štafetu předávanou z pokolení na pokolení a kde lze nalézt obětavého učitele a osvíceného ředitele. Přínosem je rovněž pro věc zaujatý starosta, který školní zahradu brání i proti samotným učitelům. Jak zařídit, abychom existenci školních zahrad, jejichž historie sahá hluboko do minulosti našeho školství, obhájili v konzumní společnosti?
Dostali jsme dobrou radu. Nazývejme tato zařízení přírodními učebnami, kde se učí o přírodě a působením přírody, tak jako se v počítačové učebně učí práci s počítači. Ostatně, je nám dostatečně známo, že je třeba výuku na zahradě poněkud změnit, udělat ji zajímavou. Například v Osvětimanech všichni učitelé využívají školní zahradu jako učebnu. Nad lavicemi mají přístřešek z rákosí, které si žáci dovezli od blízkého rybníka a se školníkem upevnili. Zdejší ředitelka nad velkou a krásnou zahradou osobně bdí. Zahrada je plná pracovních a výukových možností pro žáky (ptačí budky, včelí úl, skleníček, hromada kamení pro ještěrky, rozsáhlé komposty, geologická sbírka z okolí). Děti od první třídy sázejí a pečují o rostliny v budově i na zahradě, škola nemá problémy s vandalstvím. Naproti tomu jsou ovšem jiné školy, jejichž ředitelé zastávají názor, že dostatek hodin pro práci ve školní zahradě nelze do školního rozvrhu zařadit. Osud školních zahrad je tedy v rukou obětavých učitelů a rozumných ředitelů.
Naše středisko se už několik let pokouší zájem o školní zahrady oživit, při loňském setkání jsme zformulovali okruhy problémů a sepsali výzvu k jejich záchraně. Letos jsme začali s návštěvami konkrétních zahrad a byli mile překvapení počtem zájemců. Pocity účastníků setkání výstižně vyjádřil názor Jarmily Bezouškové, učitelky z Havlíčkova Brodu. “To, co teď objevuje západní svět jako něco nového a velmi potřebného”, uvedla ve svém vystoupení, “jsme vždy měli a vůbec nezáleží, jaký název školní zahrada má. Smutné je, nakolik jsme v uspěchaném životě zapomněli, že právě školní zahrada je místem, kde je čas objevovat, vnímat, pozorovat, kde je prostor s dětmi si povídat. V době, kdy český kantor zakouší nelehké chvíle, bych nevěřila, že se najdou lidé, kteří budou mít chuť, sílu, a hlavně obrovský kus nadšení o školní zahrady bojovat.”
Největší nebezpečí, které dnes školním zahradám hrozí, je ztráta školního pozemku. Ta bohužel nezvratně znamená, že jej již nikdy škola nezíská zpět! Velkou pomocí k udržení školních zahrad je postoj obecních (městských) úřadů. Moudří zastupitelé mohou pomoci učitelům a ředitelům, kteří chtějí školní zahrady zachovat a zabránit jejich likvidaci tam, kde se jich školy chtějí vědomě zbavit.
Příkladem opravdového zájmu o školní zahradu je obecní úřad v Babicích u Uherského Hradiště, kde se účastníkům celorepublikového semináře o školních zahradách dostalo nezapomenutelného přivítání.
Stručný dotazník, který by měl napomoci k úplné evidenci školních zahrad, nabízíme vaší pozornosti na webových stránkách střediska Chaloupky.
Poznámka:
Mgr. Květoslava Burešová je programovou ředitelkou střediska pro výchovu a vzdělávání v přírodě Chaloupky
Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky
tel. 568 870 434, fax: 568 870 359
info@chaloupky.cz
www.chaloupky.cz