VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 9 |
informace |
Josef Bednář, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže V rozkladech nejsou uváděny nové skutečnosti |
![]() |
Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, který je v účinnosti od 1. ledna 1995, má zabezpečit efektivní vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů. Jak však ukazují zjištění kontrolního orgánu, kterým je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), je tento zákon v mnoha případech porušován nejen v důsledku jeho neznalosti, ale často i v důsledku nesprávného výkladu. Na jeho porušování mají ovšem vliv i jiné faktory – např. řada přímých či nepřímých novelizací uvedeného zákona, či nedostatečná znalost předpisů souvisejících (zejména živnostenského zákona, obchodního zákoníku, občanského zákoníku apod.).
Úkolem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je, aby v rámci svých kompetencí v oblasti zadávání veřejných zakázek vedle přezkumné činnosti působil na zadavatele i uchazeče preventivně, za účelem kvalitnější aplikace zákona v praxi, a to např. zveřejňováním pravomocných rozhodnutí na internetových stránkách www.compet.cz. Tato rozhodnutí obsahují výkladová stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k interpretaci jednotlivých ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, s nimiž se může seznámit odborná i laická veřejnost. Dále je možno z hlediska preventivní činnosti ÚOHS zmínit např. provádění kontrol postupů při zadávání veřejných zakázek přímo u zadavatelů nebo účast zástupců ÚOHS na otevírání obálek s nabídkami. Všechny uvedené aktivity vedly k lepší aplikaci zákona o zadávání veřejných zakázek v praxi, což znamenalo i snížení počtu závažných pochybení zadavatelů veřejných zakázek.
Přesto se však v postupech zadavatelů při zadávání veřejných zakázek vyskytují nedostatky, které vedou uchazeče k podávání námitek zadavatelům. V případě, že zadavatelé námitkám uchazečů nevyhoví, i k podání návrhů na přezkoumání rozhodnutí zadavatelů k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V mnoha případech se však stává, že uchazeč ve svých námitkách i v podaném návrhu opakuje takřka doslovně své výhrady k postupu zadavatele v zadávacím řízení, stejně jako zadavatel používá stejné argumenty jak v rozhodnutí o námitkách, tak i ve svém stanovisku k návrhu uchazeče při předkládání dokumentace o zadání veřejné zakázky na ÚOHS, který po jejím přezkoumání ve správním řízení rozhodne o zákonnosti či nezákonnosti postupu zadavatele v zadávacím řízení, a tedy o tom, zda návrh uchazeče byl opodstatněný či nikoliv. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže postupuje při přezkoumávání postupu zadavatele na základě předložených podkladů a vlastních zjištění zcela nestranně, což s ohledem na téměř devítileté zkušenosti ÚOHS z rozhodovací praxe dává předpoklad, že vydané rozhodnutí je v maximální možné míře objektivní.
Zadavatelé ani uchazeči však v mnoha případech vydané rozhodnutí neakceptují a namísto toho proti němu podávají rozklady k předsedovi ÚOHS, v nichž však velmi často neuvádějí žádné nové skutečnosti, nýbrž pouze opakovaně trvají na argumentaci, kterou již použili v prvostupňovém řízení, aniž by předkládali další důkazy na podporu svých tvrzení. Nejsou-li tedy v rozkladu uvedeny nové argumenty dochází k situaci, kdy druhostupňovým rozhodnutím je podle statistických údajů ve většině případů z posledních let potvrzeno původní rozhodnutí Úřadu.
Důsledkem takového jednání účastníků řízení je nedůvodné prodloužení zadávacího procesu. Toho by si měli být účastníci řízení vědomi a podání rozkladu by měli pečlivě zvážit v případech, kdy neexistují nové skutečnosti, které by mohly zvrátit prvostupňové rozhodnutí. Účastník řízení by tedy měl v rozkladu uplatňovat nové důkazy nebo důkazy, které nebyly provedeny v prvostupňovém řízení, případně napadat vadný průběh řízení nebo nesprávné zjištění skutkového stavu věci, pokud provostupňové řízení takové nedostatky prokazatelně (nikoliv domněle) vykazovalo, aby výsledkem druhostupňového řízení byla změna napadeného rozhodnutí. Podání rozkladu totiž výrazně prodlužuje již tak dlouhou dobu, po kterou zadavatel nesmí činit žádné úkony směřující k dokončení veřejné zakázky ani zadání veřejné zakázky zrušit.
Zadavatelé by tedy měli zvážit efektivitu podávání rozkladů, protože v mnoha případech by totiž bylo účelnější respektovat prvostupňové rozhodnutí a provést nápravu, než podat rozklad s nejistým výsledkem, kdy dojde k oddálení zadání veřejné zakázky a v některých případech i k prodražení celé veřejné zakázky či k propadnutí přislíbené dotace. Pokud zadavatel provede nápravu v souladu s prvostupňovým rozhodnutím lze předpokládat, že případné další námitky uchazečů budou v podstatě eliminovány, čímž se urychlí zadání zakázky.