VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 7 |
téma |
JUDr. Petr Kupka,
Úřad průmyslového vlastnictví, Praha
V současné době lze zřejmě najít jen málokoho, kdo by pochyboval o tom, že internet je prostředím z hlediska podnikatelského velice atraktivním. Ve světle výše uvedeného je tedy logické, že i advokáti a patentoví zástupci se budou snažit ve virtuálním světě prezentovat sami sebe a nabízet své služby. S tím souvisí právní problematika tzv. systému doménových jmen, pomocí něhož je internet širokou veřejností v praxi zpravidla vnímán (1).
Pro průměrného českého uživatele internetu je velmi zjednodušeně řečeno doménou zejména to, co je nutno zadat v příslušném vyhledávači do pole “adresa”. Vyvolání příslušných informací, které se poté zobrazí na monitoru, je cílem, který většinou průměrný uživatel internetu sleduje. Doménové jméno čili doména je tedy smysluplné slovní označení internetové adresy (2), pod níž může uživatel či spotřebitel nalézt požadované informace, v daném případě i právní služby advokátů či patentových zástupců. Snad nejvýznamnějším aspektem domény je v současnosti její rozlišovací schopnost zejména ve smyslu obchodní individualizace. Doména se stává označením, které plní shodnou či podobnou úlohu jako například ochranná známka, obchodní firma či název právnické osoby, specifikem však je, že jednu doménu lze celosvětově registrovat pouze jednou.
V této souvislosti považuji za vhodné pro informaci zmínit například stanovisko kontrolní rady a kárné komise České advokátní komory k tomu, zda může advokát informovat o svém podnikání, cenách a dosavadních výkonech prostřednictvím datové sítě internet. Toto stanovisko bylo vydáno v roce 1998 v souladu s tehdy platným článkem 33/1 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky a vzhledem k výše uvedeným změnám v těchto pravidlech není již dnes zcela aktuální. Přesto za zmínku stojí uvést, že ve stanovisku byl mimo jiné vyjádřen názor, že internetové stránky je nutno považovat za sdělovací prostředek specializované informativní povahy ve smyslu dnes již také zrušeného článku 25/2 Pravidel (3). Domnívám se, že tento výklad není nutné měnit jen proto, že byly články 25 a 26 změněny, neboť ani s novým zněním není v rozporu. Zajímavou částí stanoviska jsou i údaje zejména z USA, kde je k dispozici rozsáhlý materiál z různých států. Informace o činnosti advokáta prostřednictvím internetu se zde připouští a advokátní komory již zaujaly postoje v tomto smyslu (4).
Klíčovou informací je však závěr stanoviska, který hovoří v tom smyslu, že je nutno rozlišit případ, kdy Česká advokátní komora umístí na internetu úplný seznam advokátů, působících v ČR, a soukromou stránkou jednotlivého advokáta (home page). Tato záležitost má souvislost s pravidly soutěže, neboť v prvém případě je rovnost soutěže mezi advokáty bezpochyby zachována, zatímco v druhém případě tomu tak vždy být nemusí. Rovněž je v tomto stanovisku České advokátní komory zajímavé konstatování, že internet neslouží k všeobecné informaci občanů, nýbrž pouze tomu, kdo má zájem si specifické informace vyhledat.
V případě “právnických” domén platí stejná pravidla jako u všech doménových jmen v tom smyslu, že uživatel internetu vyhledává či vybírá potenciální kontakty s advokáty či patentovými zástupci následujícími dvěma základními způsoby.
Prvním je přímé zadání domény do pole adresa. Tento způsob předpokládá, že uživatel konkrétní doménu zná anebo ji zadá podle jiného kritéria, které se mu jeví jako smysluplné. Tímto kritériem je zpravidla zadání domény, která odpovídá například obchodní firmě, ochranné známce, názvu právnické osoby či jakémukoli jinému označení, s nímž si potenciální zákazník spojuje konkrétní osobu, časté jsou i zkratky v případě delších názvů.
Druhým způsobem je vyhledávání domény pomocí tzv. internetových vyhledávacích serverů, kdy je potřeba znát alespoň stránku tohoto vyhledávače. Následuje zadání klíčového slova či více slov a poté vyhledávač opět zpravidla nabídne odkazy na konkrétní stránky (domény), které odpovídají klíčovým výrazům, jedná se tedy v podstatě o rešerši.
Ještě předtím, než se pokusím alespoň zčásti zmapovat současnou situaci právnických domén v České republice, považuji za vhodné upozornit na dva excelentní články zabývající se problematikou domén ve světě, z nichž je ovšem patrné, že v této oblasti není Česká republika zatím rozhodně vlajkovou lodí (5). V této souvislosti skutečně zatím neznám důvod, proč by pro další vývoj právních názorů a přístupů v oblasti domén nemohlo být i pro české právní prostředí základním a inspirativním vodítkem například rozhodnutí Zemského soudu v Mnichově ve věci zákazu používání internetové adresy www.rechtsanwälte.de (www.advokáti.de) (6).
Vzhledem k významu výroků soudu v této kauze, považuji za účelné uvést alespoň ten nejzásadnější, neboť může následně posloužit pro srovnání s českým prostředím. Soud v tomto případě předně konstatoval, že užití domény www.rechtsanwälte.de jedinou advokátní kanceláří bez dalších rozlišujících dodatků, je jednáním omezujícím hospodářskou soutěž, neboť slovo rechtsanwälte (advokáti) je obecným pojmem. Dle přesvědčení soudu je tato second level domain charakterizována svou výstižností, lze ji snadno na internetu vyhledat a je tak zajímavá především z ekonomického hlediska. Užívání takové domény je způsobilé k zachycení všech potenciálních klientů žalované advokátní kanceláře, kteří vyhledávají advokáty pomocí výše uvedeného přímého způsobu zadání označení advokátní profese. Tím je znemožněno konkurujícím advokátům nabídnout příslušnému okruhu klientů své služby a je zmařena možnost věcného srovnání těchto služeb (7).
Za zmínku stojí rovněž rozhodnutí Vrchního zemského soudu v Celle o internetové doméně www.anwalt-hannover.de, které je svým obsahem obdobné, neboť soud v daném případě shledal, že tato internetová doména je klamavou reklamou ve smyslu německého zákona o nekalé soutěži (8).
“Právnické” domény v České republice(top level domain .cz)
Český právní řád není ve světě žádnou výjimkou v tom smyslu, že neobsahuje právní předpis, který by upravoval problematiku doménových jmen. Ze zákona tak obecně není možno dovodit nárok na registraci doménového jména. Pokusím se nyní popsat aktuální situaci “českého” internetové prostředí z hlediska nabízení právních služeb.
Advokáti
Je logické, že všichni advokáti, působící na území ČR, budou nebo by měli mít zájem obdobně jako jejich kolegové v jakémkoli jiném státě, na tom, aby například zejména domény www.advokati.cz a www.advokat.cz nebyly monopolizovány jedním subjektem v tom smyslu, že by pod takovou doménou mohl prezentovat a nabízet právní služby jako jediný.
Po zadání adresy www.advokat.cz se zobrazí upozornění, že vlastník domény ještě neumístil svoje stránky (dle výpisu z CZ.NIC je doména registrována pro jednu advokátní kancelář). De facto však doména nefunguje pro právníky, ale je hostována počítačovou firmou.
Doména www.advokati.cz je sice registrována, avšak není funkční (9). Tato skutečnost nemusí, ale rovněž může znamenat, že se uživatel snaží tuto doménu zablokovat, popř. ji následně prodat, čili může se jednat o jeden z projevů chování, které je v odborné literatuře (10) označováno jako tzv. cybersquatting (11). Proti tomu však lze argumentovat například skutečností, že doba od registrace domény je již dlouhá natolik, že úmysl uživatele doménu “obratem” výhodně prodat, není zjevný.
Zajímavý je případ domény www.attorney.cz, která kombinuje anglický termín “advokát, zástupce” s doménou nejvyšší úrovně .cz. Opět se zde jedná o obecný termín, který je průměrně vzdělanému českému spotřebiteli znám, doména však obsahuje kontakty pouze na několik osob. Obdobně pod doménou www.pravnisluzby.cz, by průměrný uživatel očekával pravděpodobně informace širšího rozsahu, než jaké jsou ve skutečnosti nabízeny. Zvláště v tomto případě je otázkou, zda se vzhledem k proklamovanému právnímu zaměření této kanceláře mimo jiné i na problematiku internetu a doménových jmen, tomuto stavu máme divit či nikoli.
Pokud se týká České advokátní komory, její doména www.cak.cz funguje od roku 1997 a obsahuje kompletní seznam advokátů i advokátních koncipientů, působících v ČR, které lze vyhledávat podle různých kritérií. V daném případě se právě jedná o zkratku, což je u delších názvů běžné, a uživatel internetu tak skutečně na těchto stránkách většinou nalezne to, co hledá.
Jakkoli existují různé portály či stránky s právnickými odkazy (12), mám za to, že v případě výše uvedených domén by měl být v právnické komunitě obecnější zájem na tom, aby výše uvedené internetové stránky fungovaly a poskytovaly informace o advokátech či advokacii jako takové v rozsahu rozhodně překračujícím dveře jedné kanceláře. Je-li pod doménou, tvořenou názvem profese, nabízena služba pouze jednoho subjektu, může být taková situace vyhodnocena jako klamání způsobilé ovlivnit rozhodování zájmového okruhu osob, neboť potenciální klienti přijdou s takovou právní kanceláří do kontaktu, přičemž lze předpokládat, že bez takového označení domény by k tomu nedošlo. Je totiž pravděpodobné, že uživatelé internetu, kteří mají alespoň jisté právní povědomí, budou hledat “svého” advokáta přednostně a právě i pod takovou doménou s tím, že budou očekávat home page centrálního místa s nabídkami většího počtu advokátů, mezi nimiž si mohou vybrat.
K současné situaci při vyhledávání českých advokátů pomocí internetových vyhledávačů (13), lze obecně konstatovat, že se ve většině případů zobrazí relativně neupořádaný seznam ať již právnických stránek s větším počtem dalších odkazů či jednotlivých advokátů či advokátních kanceláří.
Patentoví zástupci
Pokud se týká patentových zástupců, pro doménu www.patentovizastupci.cz není u registrátora žádný záznam a doména tak je pochopitelně nefunkční. Logicky by uživatel opět na takových stránkách očekával například seznam patentových zástupců či informace od Komory patentových zástupců. Tato stavovská organizace však disponuje anglickými ekvivalenty této domény - www.patentagents.cz, resp. www.patent-agents.cz (obě tyto domény jsou nasměrovány na jednu stránku), kde uživatel opět (obdobně jako u České advokátní komory) nalezne požadované informace. V případě logické zkratky Komory patentových zástupců – KPZ – je sice doména www.kpz.cz registrována pro subjekt podnikající v jiném oboru (elektronická zařízení), doména však koresponduje s názvem obchodní firmy daného subjektu.
Dalšími způsoby, kterými bude velmi pravděpodobně potencionální klient vyhledávat služby patentových zástupců, bude zadání dvou termínů, které jsou v průmyslověprávní oblasti stěžejní, tj. patent nebo ochranná známka (trademark). Obě domény www.patent.cz a www.trademark.cz jsou registrovány pro jednu patentovou kancelář, přičemž si nelze nevšimnout, že tato kancelář má vazbu i na výše zmíněnou doménu www.pravnisluzby.cz. V tomto případě se opět jedná o obecné termíny, které slouží jedinému subjektu a vyřazují tak ostatní, resp. značně snižují jejich rovné postavení v soutěži mezi patentovými zástupci při nabízení služeb pomocí internetu (14). Další relevantní okolností je to, že celkový dojem grafického zpracování stránek této kanceláře a kulatý znak, který je zde znázorněn, může především vzhledem k svému slovnímu a obrazovému obsahu evokovat (zejména i zahraničním klientům, kteří teprve vstupují do českého prostředí) nesprávný závěr, že se jedná o oficiální stránky státní instituce (15). Tento závěr dále podporuje i skutečnost, že stránky obsahují i databáze ochranných známek s nabídkou registrace, takže uživatel může nabýt zcela mylného dojmu, že ochrannou známku lze získat vyplněním přihlašovacího formuláře na internetu, nikoli ve správním řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví (Úřad).
Úřad jako ústřední orgán státní správy a gestor pro oblast průmyslového vlastnictví v České republice se sídlem v Praze má registrovánu doménu www.upv.cz, přičemž další domény Úřadu přivedou uživatele opět na tuto základní stránku (16). Obsah domény www.ochranneznamky.cz je přesměrován rovněž na oficiální databáze národních i mezinárodních ochranných známek, které vede Úřad, avšak tato doména je zapsána pro soukromý subjekt, který zřejmě nemá s udělováním ochranných známek nic společného. Doména www.ochrannaznamka.cz odkazuje na Virtuální patentovou kancelář (databázi ochranných známek), na kterou se dostaneme i z již zmiňované domény www.trademark.cz.
Pokud se týká současné situace při vyhledávání českých patentových zástupců pomocí internetových vyhledávačů (17), lze v tomto případě konstatovat, že se sice opět zobrazí relativně neupořádaný seznam různých odkazů, avšak lze vysledovat, že právě ty domény, které obsahují generický termín, se většinou umisťují na předních místech seznamu.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že jsem se v této stati pokusil na základě veřejně přístupných informací z internetu pouze popsat současný stav vybraných doménových jmen s doménou nejvyšší úrovně .cz, která jsou užívána při poskytování služeb advokátů a patentových zástupců a obsahují obecný pojem, týkající se těchto profesí.
Závěr
Vyspělé státy světa již pokročily relativně daleko v řešení sporů z doménových jmen, a to i bez zvláštního zákona, který by tuto problematiku upravoval (18). Česká republika zatím za tímto vývojem relativně pokulhává a je otázkou, kde jsou příčiny tohoto stavu. Způsoby řešení či právní argumentace u doménových sporů v zahraničí mohou být skutečně pro české soudy či jiné subjekty podnětnými, neboť nepostrádají jednak logiku a jednak i určitý prvek spravedlnosti, který je přitom vhodně zasazen do právního řádu té které země. Je zřejmé, že v určitých aspektech není stále právní povědomí české i odborné veřejnosti ideální a v případě relativně nové problematiky doménových jmen toto platí dvojnásob (19).
Domény, přes veškerá svá specifika, jsou však stále zejména označením určité internetové adresy, která je uživateli zpřístupněna přes médium internetu. Při právní kvalifikaci doménových kolizí již dnes běžně, alespoň mezi zasvěcenou odbornou veřejností, není možné argumentovat systémem registrace domén “first come, first serve”. Monopolizace obecného termínu, zejména bez dalších rozlišovacích dodatků, jednomu subjektu pouze na základě toho, že přišel dříve, nevylučuje a priori zásah do starších a zákonem chráněných práv jiných osob.
Je nabíledni, že velmi častým případem právní kvalifikace v případě sporné registrace doménových jmen bude nekalé soutěžní jednání, které vylučuje ostatní z rovné hospodářské soutěže. Při nabízení právních služeb na internetu však není vyloučeno, že by nemohl být učiněn také závěr o rozpornosti či nesouladu určitého výsledku chování konkrétní osoby například s dikcí nového článku 25, popř. 26 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky či s Pravidly profesní etiky či Pravidly chování patentových zástupců v soutěži. Takový závěr však může závazně vyslovit pouze soud, popř. příslušná stavovská organizace.
Poznámky:
Z hlediska technického se doména charakterizuje jako hierarchicky sestavená posloupnost znaků, které jsou pomocí tzv. DNS-serverů převáděny na IP-adresy za účelem adresování počítačů, připojených k síti Internet. NS-servery spravují určitý seznam IP-adres, nejdříve je po zadání vytvořeno spojení s DNS-serverem, který přiřazuje IP-adresy pak zpětně místnímu počítači, který pak může vyvolat požadovaná data. Každá síť (autonomní systém) má své jednoznačné identifikační číslo (IP) – adresu a k této adrese jsou přiřazeny bloky IP-adres (Internet Protokol Address), které se používají při vyhledávání (browse). Lze identifikovat každý připojení počítač či síť.
IP-adresa oproti tomu má povahu jako telefonní číslo, směrový kód banky či PSČ.
Mám však za to, že internet lze podřadit i pod pojem “jiný informační prostředek” ve smyslu již zrušeného článku 25/3 Pravidel; ostatně k obdobnému závěru stanovisko rovněž dospívá s tím, že při extenzívním výkladu článku 25/3 Pravidel je možné konstatovat, že taková informace slouží pro toho “kdo o to požádá”.
Američtí advokáti si mohou zřídit na internetu domovskou stránku a zveřejnit seznam klientů – to však pouze s jejich souhlasem. Naopak internetová stránka klienta může za určitých podmínek obsahovat odkaz na advokáta i jeho domovskou stránku. Například ve státě Maryland konstatoval Výbor pro etiku při advokátní komoře, že webová stránka je povoleným způsobem reklamy advokáta, neboť nepředstavuje osobní kontakt. Dále například ve státech Jižní Karolína a New York vychází etická judikatura z toho, že právníci mohou být zařazeni do elektronických adresářů na internetu podle zeměpisných oblastí či podle oborů, neboť takové zařazení se neliší od jiných adresářů a uživatel si sám vybírá advokáty, které chce kontaktovat.
Viz Pelikánová, R.,: Poslední vývoj sporné agendy o jména generických i národních vrcholných domén. Právní rozhledy, 8/2002, str. 355 a K novým rozhodnutím ohledně doménových jmen. Právní rozhledy, 11/2002, str. 534.
Srovn. Právní rozhledy, 7/2002, str. 347.
Pro srovnání např. Arizonská advokátní komora označila prostřednictvím svého etického výboru za přípustné, aby si advokát (pod podmínkou pravdivosti a neklamavosti) zvolil doménové jméno neidentické s jeho křestním jménem a příjmením či obchodní firmou.
Podrobněji viz Právní rozhledy, 1/2002, str. 54.
Stav v roce 2003, přitom doména byla registrována v květnu 1998.
Například Pelikánová, R., Čermák, K., Jr. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, str. 25.
Cybersquatting (angl. squat = usadit se bezprávně, také “domain grabbing”) je registrace domény za účelem následného prodeje nebo účelem zabraňovacím (nekalá zabraňovací soutěž). Mezi příznaky domain grabbingu (angl. grab = náhle uchopit, uchvátit, vyfouknout) patří například i to, že není zjevný žádný jiný důvod registrace domény ve vztahu k uživateli, který k doméně nemá žádný zjevný vztah, nebo že doména není užívána, resp. není pod ní nabízen žádný obsah.
Například www.seznamadvokatu.cz.
Zejména www.seznam.cz, www.atlas.cz, www.centrum.cz, www.tiscali.cz.
Obdobně je pouze pro jednu kancelář zapsána doména www.patenty.cz.
Srovn. zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky.
Těmito dalšími doménami jsou www.industrialdesigns.cz, www.industrialproperty.cz, www.uradprumyslovehovlastnictvi.cz, www.utilitymodels.cz a dále pro oblast vymáhání práv k duševnímu vlastnictví má Úřad registrovánu doménu www.intellectualproperty.cz.
Srovn. pozn. 22.
Výjimkou jsou USA, které zatím jako jediné na světě přijaly výslovnou úpravu proti cybersquattingu; jedná se o ACPA (Anti-cybersquatting Consumer Protection Act), který je byl přijat v roce 1999 jako novela zákona o ochranných známkách z roku 1946.
Srovn. pozn. 14.