Znak
Starší osada v předhůří Bílých Karpat se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1256, kdy olomoucký biskup Bruno věnoval zboží ve slavičínském újezdu rytíři Helembertovi zvanému "de Turri". Již tehdy se o ní hovoří jako o městečku s kostelem a trhem. Poloha na uherském pomezí poblíž Vlárského průsmyku se Slavičínu opakovaně stala osudnou a například v letech 1663 a 1704 byl vypálen. Městečko si dlouho udrželo zemědělský charakter, přičemž místní zvláštností byl hojný výskyt profese zvěroklestiče. Industriální rozvoj zahájil v roce 1860 Josef Pivečka založením koželužny. Nad Slavičínem se 29. srpna 1944 odehrála krvavá letecká bitva mezi americkými bombardéry a německými stíhačkami, kterou připomíná expozice v místním muzeu. Ve správním obvodu obce, která získala k 1. lednu 1965 městská práva, žije v současnosti více než osm tisíc obyvatel.
Od 18. století je bezpečně doloženo slavičínské pečetní znamení s postavou sv. Vojtěcha - patrona farního kostela. Ve znaku schváleném 8. ledna 1970 na něj odkazuje zúžené horní modré pole děleného štítu se stříbrnou biskupskou mitrou se zlatým lemováním a červenou podšívkou. Do dolního stříbrného pole vložil autor návrhu - Jiří Louda - červenou vykrajovanou kůži, na níž leží zlaté ozubené kolo (symboly kožedělné a kovozpracující výroby). Ze znaku odvozený prapor navržený Miroslavem Pavlů udělil Slavičínu 12. ledna 1996 předseda PSPČR a jeho slavnostní svěcení proběhlo v následujícím roce v rámci oslav svatovojtěšského milénia.
KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR