Přírodní památky |
Rozhodnout, který z našich stromů je vůbec nejstarší a kolik je mu vlastně let, je nesmírně složité. Dokud žije, roste, dá se jeho věk jen odhadovat. Jedním z vážných aspirantů na toto prvenství je i mohutný dub z Náměště nad Oslavou. Najdeme jej v zatáčce silnice, která stoupá od starého kamenného mostu do svahu nad levým břehem řeky k zámku. Říká se mu Žižkův, protože prý již slavný husitský vojevůdce v jeho stínu kdysi odpočíval. Ale to se tvrdí o mnoha stromech i jiných místech u nás. Údaje o jeho stáří se rozcházejí. Většinou se uvádí, že je mu asi 600 let (v tom případě by jednookého hejtmana nemohl pamatovat), jiné prameny však tvrdí, že dendrologická metoda určila jeho stáří na více než 1000 let; údajně měl být zasazen kolem roku 960. Byl by to tedy nejen nejstarší dub na Moravě, ale zřejmě i náš nejstarší strom vůbec. Tento úctyhodný kolos má kmen o obvodu 1009 cm, vnitřní dutinu kryje altánek se stříškou.
Žižkův dub je největší přírodní pozoruhodností města, jeho nejvýznamnější památkou zase rozlehlý areál zámku, stojící vysoko na výrazném rulovém ostrohu. Byl založen již v polovině třináctého století jako raně gotický hrad, z něhož se do dnešní doby zachovala mohutná válcová věž, střežící hradní palác. Počátkem patnáctého století za pánů z Kravař se dočkal rozšíření o nové opevnění. V letech 1563-78 jej dal Jan ze Žerotína přestavět na výstavný renesanční zámek italského typu. Jan i jeho nástupce Karel starší ze Žerotína drželi ochrannou ruku nad jednotou bratrskou, která měla v tomto kraji mnoho přívrženců; Žerotínové dali také zřídit známou bratrskou tiskárnu v nedalekých Kralicích, kde se zrodila mimo jiné proslulá Bible kralická. Z pozdějších majitelů patřili mezi pozoruhodné osobnosti Vilém Haugwitz a jeho syn Karel Vilém, kteří na zámku žili koncem osmnáctého a v první polovině devatenáctého století. Byli velkými milovníky hudby, na zámku zřídili zámeckou kapelu, mladé talentované muzikanty z řad poddaných dávali na vlastní náklady školit ve Vídni. Při přijímání služebnictva trvali na podmínce, aby každý adept ovládal zpěv a hru alespoň na jeden hudební nástroj. A ještě jedna zajímavost – v polovině června 1914 navštívili zámek v Náměšti následník rakouského trůnu Ferdinand d´Este a jeho manželka Žofie. Strávili tady několik šťastných dní, věnovaných především lovu. Odtud se pak vydali na cestu do Sarajeva, která se jim stala osudnou… Po roce 1945 sloužil zámek nějaký čas i jako letní sídlo prezidenta Edvarda Beneše. Komplex zámeckých budov si dodnes uchoval převážně renesanční charakter. Jádro tvoří budovy, obklopující druhé nádvoří, na jižní a západní straně s bohatě zdobenými arkádovými ochozy. Z interiérů vyniká bývalá hradní kaple sv. Václava a knihovna, jejíž valené klenby zdobí fresky od C. Tencaly. V zámeckých komnatách je také bohatá kolekce nástěnných koberců ze šestnáctého až osmnáctého století, dále dobový nábytek, obrazy, keramika a další sbírkové předměty, navozující atmosféru původního šlechtického obydlí.
Sestoupíme-li od zámku k řece, dojdeme ke starobylému mostu, po mostě v Písku a pražském Karlově třetí nejstarší mostní stavbě tohoto druhu u nás. Je barokní z roku 1737 a má sedm klenutých oblouků. V roce 1744 na něj bylo osazeno 20 soch světců, světic a archandělů. Osm z nich pochází od známého moravského sochaře J. Winderhaldera st., ostatní zhotovil A. Jelínek. Při poslední opravě mostu v letech 1989-92 byly nahrazeny kopiemi. Přes most můžeme přejít do města, položeném převážně na levém břehu Oslavy. Vzniklo jako podhradní osada spolu s hradem a tvořilo jeho hospodářské zázemí. Pozdější ves často trpěla různými válečnými událostmi, ve třináctém století ji vypálili Kumáni, za husitských válek vojska císaře Zikmunda i vévody Albrechta Rakouského. V roce 1632 byla Náměšť povýšena na městečko, městem je od roku 1923. I když původní vzhled utrpěl častými požáry, zejména v sedmnáctém a osmnáctém století, uchovalo si město dodnes malebný ráz. Ulice vedoucí od mostu ústí do historického jádra, které tvoří dvě na sebe navazující náměstí – Komenského a Masarykovo. Stojí tu domy s barokními jádry, pozdně renesanční radnice z druhé poloviny šestnáctého století, zdobená sgrafity a především dominantní raně barokní kostel sv. Jana Křtitele z let 1639-41 s cennou vnitřní výzdobou. U kostela je rozlehlá barokní fara z roku 1745 s dlouhým průčelím obráceným do náměstí a o kus dál rovněž barokní špitál s kaplí sv. Anny.