Poradna

Majetek
Co se rozumí pojmem odúmrť?

Odpovídá:
Mgr. Vladimír Kremlík,

právní zástupce
Územní pracoviště v hl.m. Praze ÚZSVM

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen “ÚZSVM”) byl zřízen zákonem č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 18 zákona č. 201/2002 Sb. hospodaří a nakládá s majetkem podle zvláštních předpisů. Tímto zvláštním právním předpisem je zejména zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o majetku státu”).

ÚZSVM je podle ustanovení § 10 písm. a) ve spojení s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o majetku státu příslušný hospodařit s majetkem, při jehož nabytí státem není patrno, které organizační složce přísluší hospodaření s tímto majetkem. Na právním důvodu nabytí státem v tomto případě nezáleží. Důvod plyne nejčastěji z okolností, za kterých stát majetek nabývá, tedy nezávisle na své vůli, vyjadřované jinak v rámci dvoustranného právního úkonu (smlouvy), a také nezávisle na svých bezprostředních potřebách (takto získaný majetek mnohdy neznamená pro stát vůbec žádný přínos a naopak způsobuje státu výdaje). V konkrétním případě se může jednat o nabytí zejména na základě právního úkonu (např. závěť), na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu (např. rozsudek soudu o trestu propadnutí majetku či propadnutí věci), na základě zákona (např. připadnutí dědictví státu podle § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ObčZ”) – tzv. odúmrť). Odúmrť (caducum) – připadnutí dědictví státu podle § 462 občanského zákoníku.

Právním důvodem dědění může být podle současné právní úpravy (§ 461 ObčZ) jen závěť nebo zákonná dědická posloupnost. Tzv. odúmrť je způsobem nabytí majetku státem, který přichází v úvahu v případě, že dědictví nenabude žádný dědic na základě závěti, ani ze zákona. Státu tak může připadnout majetek z dědictví nebo jeho část buď jako dědici ze závěti anebo z odúmrti. K nabytí majetku státem dochází již smrtí zůstavitele (§ 460 ObčZ). Je-li stát povolán za dědice závětí, má stát stejné postavení jako jiný dědic, může tedy i dědictví odmítnout. Odmítnutí dědictví může přicházet v úvahu především, kdyby dědictví neznamenalo žádný přínos a naopak způsobovalo státu výdaje.

V případě, že dědictví nenabude žádný dědic, připadne podle ustanovení § 462 Občanského zákoníku státu jako tzv. odúmrť. V tomto případě však stát nemůže nabytí majetku odmítnout. Státu může z titulu odúmrti připadnout buď celé dědictví, nebo jen jeho část. V posléze uvedeném případě může s ostatními dědici uzavřít dohodu o vypořádání dědictví. Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic, tj. do výše ceny nabytého dědictví, ale pouze majetkem z dědictví. Pokud do dědictví patří peníze, uhradí jimi peněžitý dluh.(1) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidací dědictví, i když není předluženo. Z výtěžku prodeje dědictví provedeného podle § 175t až 175v OSŘ se provede uspokojení věřitele. Jestliže se majetek z dědictví nepodaří zpeněžit, neuspokojené pohledávky zaniknou.(2)

Řízení o dědictví je pak upraveno především v ustanovení

§ 175a a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Po právní moci usnesení soudu o tom, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, Úřad hospodaří a nakládá s majetkem podle zákona o majetku státu. Hospodaření a nakládání s majetkem představuje především převody majetku ve prospěch jiných organizačních složek státu, kupní smlouvy a smlouvy o bezúplatném převodu ve prospěch fyzických a právnických osob, popřípadě dočasný nájem nebo výpůjčku, a výkon veškerých povinností vlastníka při správě a údržbě majetku včetně účasti v řízeních z titulu vlastnictví. Důraz je pak kladen na hospodárnost a péči o zachování majetku státu.

V praxi se může vyskytnout situace, kdy státu připadne stavba (včetně pozemku pod ní), která je přilehlá ke stavbě ve vlastnictví odlišného vlastníka, která je na pozemku tohoto vlastníka. Z hlediska právního se bude jednat o samostatné právní věci, nejedná se o tzv. podílové spoluvlastnictví. Základní kritéria při hospodaření a nakládání s takovým majetkem budou vycházet ze zákona o majetku státu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o podílové spoluvlastnictví, nebude přicházet v úvahu předkupní právo z tohoto titulu. V úvahu bude především přicházet úplatný převod, případně bezúplatný převod ve veřejném zájmu nebo bude-li takový převod hospodárnější než jiný způsob naložení s věcí. Podrobnosti při hospodaření a nakládání s majetkem státu stanoví jednak shora citovaný zákon o majetku státu a prováděcí vyhláška k němu, která byla vydána pod číslem 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu.

  1. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. Praha: C.H. Beck, 2003, s. 593.

  2. Plíva, S. Hospodaření s majetkem státu. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 47

Další informace [nápis]
Číslo 31/2005
Časopis Veřejná správa č. 31/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail